METODIKA VÝUKY LYŽOVÁNÍ DĚTÍ

METODIKA VÝUKY LYŽOVÁNÍ DĚTÍ
Kdy začít s výukou?
Věkové období, vhodné pro zahájení lyžařské výuky, je závislé na úrovni rozvoje tělesných,
pohybových, duševních a sociálních předpokladů, které jsou u každého jedince individuální.
Obecně se uvádí, že s lyžařskou výukou je možné začít již mezi 2. a 3. rokem věku dítěte.
Jedná se spíše o seznamováním se zimním prostředím, ve výuce však nelze očekávat žádné
větší pokroky. O lyžařské výuce můžeme hovořit však až od 4 – 5 let, kdy je možné děti
zařadit i do menší skupinky svých vrstevníků. Nejvhodnější věkové období pro učení je mezi
7. a 11. rokem věku, kdy se děti velmi snadno učí novým pohybovým dovednostem.
Věková období dětí
1. Předškolní věk – stupeň seznamování (3 – 5 let) v naší škole označeny jako BABY
Tělesný vývoj a pohybový vývoj
- rychlý růst
- snížená termoregulace
- nejsou rozdíly mezi pohlavími
- neměli by se moc zatěžovat klouby a vazy
- děti nemají vyvinuty svaly na přední části dolních končetin – záklon je pro ně
přirozený
- přemíra pohybové energie a radost z pohybu
- rozvíjíme především obratnost
- děti vnímají pohyb komplexně – neprovádíme izolované cvičení
Psychický vývoj
- velký rozvoj citů a silné prožitky (radost, zlost) – hodně často negativní postoj
- velký zájem o pohádky a příběhy
- nestálá pozornost, netrvá déle než 5 minut a jejím objektem je to, čím se dítě právě
zabývá.
- chceme-li upoutat pozornost dítěte, musíme působit silněji (např. barva, obrázek, nebo
úplně nové cvičení)
Sociální vývoj
- děti si postupně přivykají být součástí kolektivu
- do 4 let je dítě většinou samostatnou individualitou, které většinou není schopné
komunikovat s ostatními členy
- po 4 roku jsou děti postupně schopny být součástí kolektivu
Učitel a výuka
- je v roli pečovatele a ošetřovatele (utírá dětem nos, chodí s nimi na wc)
- pomáhá při oblékání a svlékání, obouvání a zouvání bot
- věnuje individuální pozornost každému dítěti
- seznamuje děti se zimním prostředím – sníh, mráz, sněžení
- seznamuje děti s novým vybavením a jeho možnostmi – lyže, špička a pata
- vymýšlí stále nové činnosti, aby děti zabavil
- dobrá příprava na výuku – různé pomůcky, cvičení
1
-
uzpůsobení mluvy – dětské výrazy, dětské postavy, zjistit na které postavě dítě
„ujíždí“ a snažit se s ním na toto téma bavit
neustále chválit a děti povzbuzovat
výuka probíhá 0,5 – 1,5 hodiny denně a to většinou jen ve výukovém hřišti
2. Mladší školní věk – stupeň hry (6 – 10 let) v naší škole označení jako KIDS
Tělesný a pohybový vývoj
- zlatý věk motoriky – děti se dobře učí novým pohybovým dovednostem
- vysoká spontánní aktivita
- rychle se učí novým pohybovým dovednostem, ale také je rychle zapomínají (je
potřeba neustálého opakování)
- velká schopnost nápodoby
- schopnost učit se i složitější pohyby
- děti vnímají chyby v provedení, rozlišují správný a špatný pohyb, dokážou se
vzájemně opravovat
- každá činnost je prováděna s množstvím dalších doprovodných pohybů tzv.
„pohybový luxus“, nedokáží lyžovat úsporně
Psychický vývoj
- rozvoj rozumových funkcí – myšlení se přesouvá od fantazie k realitě (přechod od
pohádek k dobrodružné a napínavé tématice)
- malá schopnost chápat abstraktní pojmy, zajímají je více konkrétní věci (věci na které
si mohou sáhnout)
- děti jsou velmi impulzivní, často střídají radost a smutek (převládá však více radost)
- slabá vůle k překonávání nezdarů
Sociální vývoj
- jsou zvyklé na kolektiv (nedělá jim problém skupinová výuka)
- jsou schopny se podřídit kolektivu, respektují jeho pravidla a zákonitosti
- respektují dominantní postavení učitele
- nevyžadují účast rodičů (přítomnost rodičů je v tomto případě hodně rušivá)
Učitel a výuka
- učitel by měl mít trvale dobrou náladu, kterou přenáší na děti ve svém družstvu
- šíří optimismus – nic není problém
- dokáže dětem precizně a perfektně předvést všechny vyučované prvky
- učitel je pro děti režisérem her, vypravěčem, náčelníkem
- celý výukový proces řídí a organizuje formou hry, občas i lehkou soutěží
- v duchu hry se může odvíjet celý den – indiánský, pirátský, trpasličí den
- vhodné je ponechávat dětem volný časový prostor pro volný pohyb, samostatné řešení
naučeného úkolu
- výuka musí mít rychlý spád, dostatečnou intenzitu a musí odpovídat možnostem
krátkodobé koncentrace pozornosti dětí
- výuka probíhá 2,5 – 3 hodiny denně, nebo 2 x 2 hodiny
2
3. Starší školní věk – stupeň učení ( 11- 15 let)
Tělesný a pohybový vývoj
- rychlý tělesný růst – snížená koordinace
- ustupuje „pohybový luxus“, postupně se projevuje přesnější provedení pohybu.
- Dítě rychle chápe nový pohyb, rychle se ho učí a dokáže ho uplatnit i ve ztížených
podmínkách
- Ukázku vnímají jako celek
- Rozdíl mezi chlapci (rychlost a nasazení, síla) a dívkami (cit, harmonie)
Psychický vývoj
- přechod od dětství k dospělosti
- nerovnoměrný vývoj v oblasti tělesné, psychické i sociální
- schopnost abstraktního i logického myšlení
Sociální vývoj
- snaha oponovat rozhodnutí učitele, jednoznačné jednání autority (učitele) vnímají
přesně
- střídají se období plná sebevědomí a optimismu s obdobími kdy si nevěří a podléhají
pesimismu
Učitel a výuka
- učitel je spíše jako kamarád s přirozenou autoritou („borec, který něco umí“)
- učitel nesmí děti v tomto období shazovat a ponižovat, je také důležitá motivace
- měl by jít dětem příkladem, mají tendenci napodobovat i negativní jevy
- příjemné a přátelské chování, taktní a diskrétní přístup k dětem, všímá si jejich
problémů.
- výuka probíhá 2 x 2 hodiny denně
Hlavní zásady výuky
1. zásada uvědomělosti a aktivity
o důležité je aby se dítě ztotožnilo s výukovým záměrem, který mu předkládá
učitel
o u většiny dětí platí to, že dobře se učí ten, který je povzbuzován a špatně ten,
kdo je haněn.
o Je potřeba motivovat a povzbuzovat žáka, i když se mu nedaří
o Je potřeba ocenit i dílčí pokroky
2. zásada přiměřenosti a individuálního přístupu
o učitel by měl respektovat stupeň psychického a fyzického rozvoje žáka, věkové
zvláštnosti, zdravotní stav, lyžařské dovednosti
o od hrubého provedení cviku k jemnému
o od známého k neznámému
o od jednoduchého k složitému
3. zásada všestrannosti
o neustále měnit prvky lyžařské techniky a prostředí, ve kterém výuka probíhá
o fyzická připravenost žáka – neprovádět s žáky náročné cviky, na které nemají
sílu v nohou, v rukou, rovnováhu ani koordinaci
3
Hlavní vyučovací metody
Jsou způsoby, jak žákům sdělujeme určitá fakta a předvádíme potřebné dovednosti,
pomocí nichž nacvičují a zdokonalují techniku
1. Metoda slovní instrukce
o Výklad by u dětí měl být stručný a jasný s minimálním počtem informací
o U dětí do 10 let by měl být výklad obrazný „skrč se jako trpaslík“
o U nejmenších dětí je dobré každou lyži pojmenovat nebo označit, pak už
používáme pouze dané pojmenování (označení)
2. Metoda zrakové instrukce
o Jedná se v podstatě o ukázku nacvičovaného pohybu, kterou bychom měli
provést bezprostředně po slovní instrukci
o U malých dětí preferujeme zrakovou ukázku s krátkou instrukcí.Čím jsou děti
starší tím prodlužujeme slovní instrukci a zlepšujeme provedení ukázky
o Mezi ukázkou a vlastním nácvikem by neměla být dlouhá pauza
o Ukázku může předvést i žák (vybíráme žáka s průměrnými schopnostmi)
3. Úkolová metoda
o Dětem dáme za úkol určitý pohyb nebo jízdu za takových podmínek, které je
donutí zvládnout žádoucí pohybový prvek. Pozornost dítěte se soustředí na
splnění úkolu, přitom realizuje výcvikový záměr učitele. Příkladem takové
úkolové metody je Parkur.
 připraví se určitá dráha, slalůmek a děti projíždějí připraveným prostředí
 Cílem je připravit takové prostředí, kterým děti účelně projíždějí a
nevnímají vlastní záměr učitele
 Při počátečním nácviku se neřeší, jakou technikou dítě daným parkurem
projede. Jde nám pouze o to, aby dítě projelo, dokončilo parkur.
4. Soutěžní metoda
o Provádíme až u starších dětí ve věku 11 – 15 let
o Soutěž by neměla být provedena až na závěr hodiny, tak aby děti neodcházeli
zklamané z výuky
o Po skončení soutěže nezapomeneme pochválit vítěze a povzbudit poražené.
5. Metoda her
o Herní metoda je u dětí ve věku 6 – 10 let nezbytnou součástí jejich výuky
o Děti si při hře neuvědomují skutečný učitelův záměr, jejich pozornost je
odvedena na herní prožitek a nevědomky plní úkoly. Příkladem takové metody
je tematická výuka.
 Celá výuka je vedena v duchu nějaké hry nebo příběhu, který děti prožívají
a zapomenou na samotné lyžování.
 Učitel odpoutá pozornost žáků na příběh, hru a děti nevnímají jeho
výukový záměr
4
Vyučovací formy
Jedná se v podstatě o samotnou organizaci výuky
1. Jízda v hadu (za sebou) – vždy je důležité určit prvního a posledního
o snažíme se nezabírat celou šířku sjezdovka, vždy maximálně půlku (třetinu)
2. Jízda jednotlivců – nevýhodou je časová náročnost
o Je potřeba zabavit zbytek skupiny
3. Jízda ve dvojicích, trojicích – využití hlavně u starších a pokročilejších dětí
4. Jízda ve vláčku – těsně za sebou s držením za boky nebo za hůlky
o První by měl jet učitel nebo někdo šikovný ze skupiny, aby dokázal celý
vláček brzdit


Vyučovací jednotka
základní organizační forma při lyžařské výuce.
Každá vyučovací hodina dětí musí být pestrá, zajímavá, s častým střídáním
činností a her.
1. Úvod – kontrola výzbroje a výstroje, rozcvička
2. Hlavní část – opakování prvků z minulé hodiny, nácvik nových věcí
o Včasná a častá obměna cvičení
o Zotavovací přestávky (např. formou rozhovoru)- unavené dítě se stejně nic
nenaučí
o Volné ježdění, dítě si zvolí samo jak chce jet. Učitel pouze dohlíží na
bezpečnost
3. Závěrečná část – uzavírá proběhlou lekci a navozuje atmosféru té další
o Uklidnění organizmu – zařazujeme klidné nenáročné cvičení
o Zhodnocení výuky – celkové hodnocení musí být kladné
o Informace o další výuce – motivovat je na další hodinu (třeba připravit si
domácí úkol)
o Komunikace s rodiči – zhodnotit to co dítě umí, v čem by se mělo zlepšit, jaký
dostalo domácí úkol a jak a kde bude zítra výuka probíhat
Metodika výuky
Metodiky je rozdělena na dvě části: základní a zdokonalovací výcvik. První se zabývá výukou
začátečníků a mírně pokročilých, druhá pak výukou pokročilých a starších dětí.
I. ZÁKLADNÍ VÝCVIK
1. První setkání
Pro děti jsou velmi důležité již první okamžiky pobytu v dětské lyžařské školičce. Snažíme se
děti pozitivně motivovat od samého počátku výuky.
- představíme se rodičům i dětem
- zeptáme se na lyžařskou úroveň dítěte (dospělých), zdravotní omezení
- kontrola vestičky dítěte, zda jsou vyplněny kontaktní údaje na rodiče
- zkontrolujeme, má-li dítě lístek na výuku a skipas ( u skupinových a výuk)
5
-
přesvědčíme se, zda je dítě řádně oblečeno (rukavice, čepice, brýle atd.)
překontrolujeme lyžařskou výzbroj (nenastavujeme však vázání sami!!!)
podáme základní informace o průběhu výuky, konci lekce a předání dítěte rodičům
zjistit u rodičů jaké pohádky, příběhy a postavy má dítě nejradši (usnadní to výuku)
při přesunu do výukového hřiště vysvětlit klientům nošení lyží (děti v náručí, popř.
tahat za sebou, starší a dospělí na rameni)
2. Rozcvička
Terén: rovina, upravený sníh
Pomůcky: kroužky, volanty, slalomové tyče, míče, šátky, vše co najdete v lyžařské škole
U dětí staršího školního věku (11-15 let) není vhodné používat zdrobněliny a příliš dětské hry.
K rozcvičení využijeme spíše soutěží ve formě štafet.
U pokročilých a starších dětí můžeme provádět rozcvičku i na lyžích.
BABY
Pro děti do 6 let nejsou příliš vhodné rozcvičky ve formě běhu. Běh děti velmi rychle unaví a
děti poté ztrácejí zájem o další činnost. Daleko vhodnější jsou hry a soutěže, při nichž se děti
řádně rozcvičí jiným způsobem, než je běh.
- rozcvička s animátorem (Lišákem Foxem, Kapitánem Lipánkem)
- kdo doskočí nejdál, nejvýš…
- chodíme jako čáp, kačenka, skřítek, obr, skáčeme jako žába
- kymácíme se ve větru, pereme prádlo, letíme jako letadlo, houpeme se na vlnách…
- cviky je vhodné doplnit dětskými básničkami („Klapy klap, já jsem čáp,“ „dupy dupy
dup, draka bolí zub“)
KIDS – pro děti do 10 let (mladší školní věk)
- na rozběhání můžeme použít různé honičky a závody, v jednotlivcích nebo v týmech
- rozcvička už může probíhat klasickými protahovacími cviky, je však důležité dbát na
dynamičnost cvičení (žádné dlouhé výdrže)a chronologický postup (od hlavy až po
nohy nebo obráceně)
- plaveme, potápíme se, skáčeme, rovnovážné cviky,
KIDS – pro děti nad 10 let (starší školní věk):
- rozběhání formou honiček a závodů, štafet
- zařazujeme více koordinačních a rovnovážných cvičení
- střídáme dynamické (aktivní pohyby rukama, nohama, trupem) a statické cviky (cviky
na výdrž v nějaké poloze – chytnout špičky lyží a výdrž)
- kdo nejrychleji nastoupí (vystoupí) do lyží (z lyží)
Poznámka: Nehrát si příliš dlouho – hra je pouze prostředkem k rozcvičení a následné výuce
lyžování!
3. Nácvik s jednou lyží
Terén: rovina, upravený sníh
Pomůcky: kužely, hříbky, vyznačený slalom, dráha na sněhu
6
Organizace: v řadě za sebou, v kruhu, v hadu..
Tato cvičení slouží k nácviku koordinace a stability
Cvičení na místě:
- obutí lyže
- zvedání lyže
- klouzání
- otáčení
Cvičení v pohybu:
- chůze
- klouzání vpřed s odrazem
- klouzání vpřed s odrazem – delší skluz
- výstupy stranou a odvratem
- soutěže, hry
Příklady nácviku a témat cvičení:
Předškolní a mladší školní věk:
- pojmenujeme si obě lyže (např. Tom a Jerry nebo Bob a Bobek)
- necháme Jerryho odpočívat a budeme cvičit jen s Tomem
- hrajeme si na obry a skřítky (pohyby nahoru a dolů)
- snažíme se setřást mravenečky z lyží
- odrážíme se jako na koloběžce
Starší školní věk:
- miništafetové závody
- honičky
4. nácvik na obou lyžích
Terén: upravená rovina
Pomůcky: kužely, hříbky, les vytvořený z hraček a pomůcek lyžařské školky.
Organizace: v řadě, v hadu, v kruhu
Cvičení na místě:
- podřepy v kolenou
- úklony vpřed a vzad
- úklony do stran
- střídavé zvedání lyží
- úkroky do stran
- otáčení na místě
Cvičení v pohybu:
- klouzavé kroky vpřed
- klouzavé kroky ve sníženém a zvýšeném postoji
- střídání dlouhých a krátkých kroků
- výstupy stranou a odvratem
Příklady nácviku a témat cvičení:
Předškolní a mladší školní věk:
7
-
Jerry si už odpočinul a může cvičit s námi (obujeme dětem i druhou lyži)
jdeme jako myšky, sloni, trpaslíci, obři
kymácíme se ve větru, letíme jako letadlo, běžíme přes žhavé uhlí, plížíme se jako
indiáni
kráčíme jako čápi
skáčeme jako zajíčci
putujeme pohádkovým lesem (hadi – překračovat, drak – ulovit…)
Starší školní věk:
- běžíme jako na běžkách (nácvik skluzu)
- olympijské hry – skoky, otáčení, běh, překážková dráha
- štafetové závody
5. Jízda přímo
Terén: velmi mírný sklon svahu s bezpečným dojezdem do roviny nebo mírného protisvahu
Pomůcky: stoupací koberec, kužely, podjezdy, kruhy – volant, tyče, lano, míč, rukavice,
branka na podjíždění, slalomové tyče, praporky, lano na přitahování, příčné vlny, malé
skokánky
Organizace: stoupání v řadě na koberci, nácvik jízdy po jednom
Bezpečnost: důležitý je bezpečný nájezd a především dojezd. V případě, že nemáme vhodné
místo k dispozici s dojezdem do roviny či protisvahu, musíme žáky nejprve naučit jednoduše
zastavit. Ideální je kontrola rychlosti a zastavení v pluhovém postavení.
Popis základního postoje:
Obě lyže jsou v paralelním postavení na vzdálenost šířky pánve. Stojíme na plochách lyží,
váha je rovnoměrně rozložena na obou lyžích. Jsme mírně pokrčeni ve všech kloubech
hlezenním (kotníky), kolenním a kyčelním. Trup je v mírném předklonu. Hmotnost je
rozložena rovnoměrně na celá chodidla. Obě paže držíme před tělem, mírně pokrčené
v loketních kloubech, ve vzdálenosti o něco větší, než je šíře ramen. Hole držíme rovnoběžně,
přičemž hroty směřují šikmo vzad. ( u začátečníků a dětí předškolního a mladšího školního
věku vůbec nepoužíváme). V případě, že nepoužíváme hole, jsou ruce na kolenou. Pohled
směřuje vpřed.
Cvičení:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
první pokus s rukama na kolenou
podřepy v kolenou
snížení a zvýšení postoje
poskoky
střídavé zvedání lyže
úklony do stran
úkrok do strany
během výuky ukážeme a vysvětlíme vstávání (nepoužíváme u dětí předškolního a
mladšího školního věku)
8
Příklady nácviku a témat cvičení
Předškolní a mladší školní věk:
- houpeme se na vlnách
- jedeme jako trpaslík, obr – snížení a zvýšení postoje
- ski aerobic – ruce na hlavu, na bříško, v bok, na kolena
- jízda s kroužkem – v ruce, mezi koleny
- projíždíme brankou nebo tunelem – snížení a zvýšení postoje
- házení kroužku, míče
- skáčeme přes plot – poskoky
- klokaní či žabí poskoky
- děti předvedou oblíbené zvířátko – koordinace, rovnováha
- letadýlko – mírné náklony do stran
- Pozor krteček (zvedáme jednu lyži), pozor hovínko, pozor mina
- Pozor mravenci – zašlapujeme lyží mravence
- Cyklista – střídavě zvedáme levou a pravou nohu
- Překračování spícího hada – úkrok do stran
- Utíkat do strany před tygrem – zatáčení přestupováním
Starší školní věk
- houpeme se na vlnách
- jízda s kroužkem, míčem v ruce, mezi koleny
- projíždíme brankou nebo tunelem
- házení a chytání kroužků, míčů
- letadlo
- jízda na kole
- překračování tyče
6. Jízda v pluhu
Terén: velmi mírný sklon svahu s bezpečným dojezdem do roviny.
Pomůcky: slalomové tyče nebo hůlky, zvířátko do cíle, kruhy, kroužky – volant, tyče
Organizace: stejná jako při jízdě přímo, pro lepší kontrolu rychlosti a držení lyží v pluhovém
postavení může učitel jezdit před dítětem pozpátku a držet špičky jeho lyží.
Bezpečnost: dodržujeme stejná pravidla jako při jízdě přímo po spádnici
Popis pohybu: lyže jsou v oboustranném přívratu, tzn. že špičky jsou u sebe (cca 5 – 10 cm)
a patky od sebe. Díky tomuto postavení lyží a pokrčení kolen vpřed a mírně dovnitř stojíme
na vnitřních hranách. Větší zahranění lyží a zvětšení přívratného postavení vedou k většímu
brzdnému efektu a zastavení. Vertikální pohyb napomůže k odlehčení a zatížení lyží.
Cvičení na místě:
1. ukázka
2. kroky do pluhového postavení bez lyží a s lyžemi
3. poskoky do pluhového postavení – nejprve bez lyží, pak s lyžemi
4. vysouvání patek do pluhového postavení
Cvičení v pohybu:
1. z jízdy přímo přejít do jízdy v pluhu
9
2.
3.
4.
5.
jízda v pluhu
střídání malého a velkého pluhu
Střídání pluhového a paralelního postavení lyží
zastavení na povel
Příklady nácviku a témat cvičení:
Předškolní a mladší školní věk:
- krájíme čokoládový dort, stavíme malou loďku a velký parník, střechu, krájíme pizzu
– nácvik na místě
- patkami odrazit míče, kužely, kloboučky – vysunutí patek do pluhového postavení
- ruce na kolena, na boty, na záda – podřepy, koordinace
- střídáme malou loďku a velkou loď, malou stříšku a velkou střechu, malou pizzu a
velkou pizzu
- jízda s koštětem – držíme špičky lyží u sebe a kontrolujeme jízdu dítěte
- trpaslík, obr – podřepy v kolenou
- sbírání jablíček a jahod, sbírání kroužků
- střídání špaget a pizzy – paralelní a pluhové postavení
- letíme jako letadlo
- fotíme a filmujeme – stabilita a koordinace
- střílíme z pistole – stabilita a koordinace
- pádlujeme v loďce
- zastavujeme u všech zvířátek nebo houbiček
- jedeme a troubíme jako autíčko
- hrajeme si na indiány
- máváme zvířátkům ve školičce a ostatním dětem
- parkujeme autem v garáži – zastavení na místě
- dodržujeme příkazy semaforu – červená, zelená – střídání jízdy a zastavení
- kontrola dokladů – zastavení na povel
- čistíme ulici sněžným pluhem, řídíme rolbu – jízda v pluhu
- koulujeme vybraná zvířátka ve školičce – zastavení a koordinace
- podjíždíme tunelem – snížení a zvýšení
Starší školní věk:
- patkami odrazit míče – vysunutí patek do pluhového postavení
- ruce na kolena, na boty, na záda – podřepy, koordinace
- podjíždíme tunelem – snížení a zvýšení
- zastavení v bráně
- zastavení mezi tyčemi ležícími na zemi ve tvaru šipky
- vyznačit tyčemi na zemi trasu, u sebe – paralelní postavení, dál od sebe – pluh
- házení rukavicí (kroužku, šátku, míče) během jízdy
- tyč za kolena
7. Oblouky v pluhu
Oblouk v pluhu má i přes „carvingovou revoluci“ své pevné místo v metodice výuky lyžování
jako nejjednodušší způsob zatáčení. Pro děti je to nejsnazší, a mnohdy i jediná možná cesta
k prvním samostatným obloukům. Pokud se tento prvek neprocvičí dostatečně, může se ve
chvíli, kdy se přikročí k náročnějším způsobům zatáčení, proces výuky výrazně zpomalit.
10
Terén: upravený, mírný svah
Pomůcky: tyče, lano, kruhy, kroužky – volant, míče, podjezdy, hračky, figurky
Organizace: při nácviku – po jednom, při zdokonalování např. v hadu
Bezpečnost: pokud využíváme lanovku, klademe velký důraz na bezpečnost při nastupování
a vystupování. Jeden z učitelů vždy jede v předu a pomáhá s organizací výstupu. Druhý učitel
hlídá, zda všechny děti nastoupily v pořádku na lanovku.
Popis pohybu:
Do oblouku najíždíme šikmo svahem v pluhovém postavení lyží. Následuje mírný vertikální
pohyb nahoru a zároveň natočení lyží směrem ke spádnici. Lyže necháme natočit až na
spádnici. Poté postupně zatěžujeme vnější lyži a zároveň pohybem bérce vpřed a dovnitř
zvětšujeme zahranění lyže. Trup se naklání mírně vpřed a směrem dolů ze svahu, v závislosti
na jeho sklonu a rychlosti jízdy, pánev směřuje ke svahu (dovnitř oblouku). Celý oblouk je
proveden na vnitřních hranách. Obě lyže jsou v neustálém kontaktu se sněhem. Paže držíme
ve stejné pozici jako v základním postoji.
Cvičení:
1. ukázka
2. cvičení na místě – střídavě přenášíme váhu z jedné lyže na druhou
3. nácvik jednotlivého oblouku – nejdříve na jednu stranu, poté na druhou
4. nácvik napojovaných oblouků
Příklady nácviku a témat cvičení:
Předškolní a mladší věk:
- všechny cvičení které budeme provádět, musí být na vnější straně oblouku!!!!
- vyznačíme trať kužely, slalomovými tyčemi, položeným lanem
- ruce na kolínka
- tlačíme střídavě na Toma a Jerryho
- letíme jako letadýlko – náklon je na vnější stranu!!!
- dotýkáme se kuželů, hříbků na vnější straně
- hrajeme košíkovou – driblujeme na vnější straně a házíme koš s výskokem
- plaveme
- projíždíme tunelem nebo více tunely
- superman
- hrajeme na kytaru
- jako indiáni točíme lasem
- hrajeme tenis
- slon, chobot míří ven z oblouku
- jízda v loďce, pádlujeme holí nebo tyčí směrem z kopce
- mávání z okna
- jízda autem, na mopedu – využijeme tyč jako řidítka
- vyjeme na měsíc
- posíláme pusinky
- bubnujeme na bubny, na spodní koleno
- různé druhy slalomů, slalom mezi dětmi
Starší školní věk
- vyznačíme trať kužely, slalomovými tyčemi, barvou, položeným lanem
- letadlo
11
-
přendáváme balíky z jedné strany na druhou
hole, tyč před tělem, rovnoběžně se sklonem svahu
kreslíme čáry hůlkou
dotýkáme se kuželů vně oblouku
jezdíme s překříženou vnitřní lyží (švýcarský kříž)
jezdíme ve dvou nebo ve třech a držíme se lana
různé druhy slalomů, slalom mezi dětmi
7. Jízda šikmo svahem
Při jízdě šikmo svahem děti poprvé nacvičují „základní sjezdový postoj“, který se vyznačuje
zahraněním obou lyží, přikloněním pánve ke svahu a mírným odkloněním trupu, a to
v paralelním postavení lyží. Poprvé zde děti zažívají pocit jízdy v paralelním postavení lyží.
Terén: mírně skloněný svah s výjezdem do roviny nebo do protisvahu
Organizace: v řadě pod sebou, na kraji sjezdovky
Bezpečnost: vzhledem k tomu, že příčně přejíždíme (traverzujeme) sjezdovku, je nutné dávat
pozor především na lyžaře přijíždějící shora.
Pomůcky: slalomové tyče, kužely, hůlky, lano
Popis základního sjezdového postoje:
Lyže jsou v paralelním postavení na horních hranách, šířka stopy by měla být stejná jako šířka
pánve, horní lyže je mírně předsunutá, dolní lyže je zatížena o něco více než lyže horní.
Hlezenní a kolenní klouby jsou mírně pokrčeny a přikloněny ke svahu, zaujímáme uvolněný
postoj. Boky jsou přikloněny ke svahu, trup a ramena jsou mírně natočeny směrem ze svahu
dolů. Paže držíme stejně jako v základním postoji.
Cvičení:
1. ukázka
2. cvičení na místě
3. jízda šikmo svahem – s cvičením (pouze několik pokusů)
4. střídání pluh – traverz při jízdě
Příklady nácviku a témat cvičení:
Předškolní a mladší školní věk:
- střídání špagety a pizza – na místě, zkouška paralelního postavení
- letadlo, superman
- špagety, pizza při jízdě
- postavíme trať, mezi jednotlivými brankami a položíme na zem dvě tyče, tak aby
tvořili úzký průjezd
Starší školní věk:
- ukázka
- cvičení na místě
- první pokus
- spodní ruka v bok
12
-
kreslíme čáru spodní holí
zvedání patky horní lyže
přestoupení do nové vyšší stopy
střídání pluhu a traverzu při jízdě
9. Sesouvání šikmo svahem
Sesouvání šikmo svahem je důležité proto, aby se děti naučily ovlivňovat intenzitu hranění
(větší či menší postavení lyže na hranu). Děti se dále učí regulovat rychlost jízdy a získávají
pocit jistoty. Tohoto využijeme při pozdějších přívratných a paralelních obloucích, kdy
budeme schopni i při menší rychlosti zachovat správnou techniku základního sjezdového
postoje.
Terén: mírný sklon svahu
Bezpečnost: platí stejná pravidla jako pro jízdu šikmo svahem
Pomůcky: hůlky
Organizace: v řadě pod sebou na kraji sjezdovky
Popis pohybu:
Najíždíme šikmo svahem v základním sjezdovém postoji. Stojíme na horních hranách a
uvolněním hranění pohybem kotníků a kolen směrem ze svahu a mírným posunutím těžiště
směrem dopředu zahájíme sesouvání šikmo svahem. Udržujeme základní sjezdový postoj.
Sesouvání zakončíme větším zahraněním, dojde k většímu přiklonění kolen a boků ke svahu.
Příklady nácviku a témat cvičení
Předškolní a mladší školní věk:
- ukázka
- první pokus (neprocvičujeme zdlouhavě ani intenzívně)
- procvičujeme ve frontě na vlek: nakreslíme na sněhu čáru – kdo ji celou smaže
Starší školní věk:
- krátké odpíchnutí, krátké sesouvání ( po spádnici)
- vícekrát odpíchnout, delší sesouvání (šikmo svahem)
- z jízdy šikmo svahem plynule přejdeme do sesouvání
10. Oblouk z přívratu vyšší lyží
Terén: mírný až středně strmý svah
Pomůcky: slalomové tyče, slalomový les, praporky, kužely, hříbečky
Organizace: na sjezdovce v hadu
Bezpečnost: Vzhledem, k tomu, že procvičujeme na sjezdovce, je třeba dbát všech pravidel
FIS. Máme-li větší skupinu, je třeba obzvláště obezřetně volit místo k zastavení, neustále
kontrolovat počet dětí ve skupině a volit vhodné tempo tak, aby skupina byla stále kompaktní.
Oblouk z přívratu vyšší lyží představuje závěrečný prvek základní metodiky výuky lyžování
před nácvikem paralelních oblouků. Při výuce dětí se ale tímto obloukem nezabýváme do
hloubky. Pro děti předškolního a školního věku je průběh pohybu oblouku z přívratu vyšší
lyží jen těžko pochopitelný. Vzhledem k přirozenému přechodu dětí od pluhových oblouků
13
přes postupné zmenšování přívratného postavení k paralelním obloukům v široké stopě je
jeho cílená výuka i zbytečným mrháním času.
Pro přechod k paralelním obloukům se snažíme využít kombinaci již známých dovedností.
Můžeme střídat oblouky v pluhu s jízdou šikmo svahem, zaměřit se v hravé formě na
sesouvání terénních nerovností, sesouvání směrem vpřed a vzad nebo zapojit do výuky
cvičení, která dětem pomohou odlehčit v oblouku vnitřní lyži a postupně ji přirozeně a
automaticky přisouvat až do paralelního postavení.
Příklady nácviku a témat cvičení:
- ze slalomových tyčí nebo hůlek postavíme slalomový les, kterým se děti snaží
projíždět, samy si vybírají vlastní trasu.
- Při paralelním postavení lyží děláme trpaslíka, v obloucích obra
- Při oblouku zašlapáváme vnitřní lyží mravence
- Postavíme různé překážkové dráhy, tak aby děti musely využít paralelního postavení
lyží
- Postavíme slalom zavřený tak, aby nebylo možné projet jej rychle v pluhu
- Při jízdě v hadu volíme zavřenou stopu
- V oblouku nadzvedáváme vnitřní lyži
11. Paralelní oblouk
Díky lepšímu materiálovému vybavení (carvingové lyže) děti bez problémů zvládnou
přívratné oblouky velmi rychle, proto můžeme pro ně zařadit i nácvik oblouků
v paralelním postavení lyží.
Terén: středně strmý svah
Pomůcky: hůlky, kužely, slalomové tyče
Bezpečnost: Stejná pravidla jako u přívratného oblouku
Organizace: v hadu
Popis pohybu:
Přes oblouk z přívratu vyšší lyží a zvýrazněním vertikálního pohybu postupně
odbouráváme přívrat a plynule přejdeme k paralelnímu vedení lyží. Později přidáváme i
zapíchnutí hole.
Cvičení:
1. ukázka
2. oblouk ke svahu
3. jeden oblouk
4. navazované oblouky
Příklady nácviku a témat cvičení:
- během nácviku se snažíme postupně odbourat přívrat a přejít k paralelnímu vedení
lyží. Postupně na tři, dva a jeden skok vyskákat oblouk s lyžemi u sebe.
- Hockey stop – děti se rozjedou rovně a zkusí prudce zastavit (důležité je velké
odlehčení obou lyží)
- Při zastavení děti ohodí instruktora sněhem
- Jízda po jedné lyži – v průběhu oblouku přizvedáváme vnitřní lyži, později pouze po
jedné lyži (druhou sundáme)
- Zastavení před hůlkou
14
-
Děti se drží ve dvojici za hůlku a přetahují se do oblouku
Cvičení vertikálního pohybu zjednodušuje přechod do dalšího oblouku – odlehčení
lyží (obr - trpaslík, hůlky nahoru a dolů)
Přeskok do dalšího oblouku
Střídáme střední a dlouhé oblouky, děti jezdí ve skupinkách, ale i jednotlivě.
II. ZDOKONALOVACÍ VÝCVIK
Děti, které již dokonale zvládly paralelní oblouky, mohou samozřejmě pokračovat dále ve
výuce, podobně jako dospělí. Zapíchnutí hole a krátké oblouky jsou pro děti předškolního
a mladšího školního věku velmi náročné, takže výuku těchto nových dovedností zaměříme
hlavně na poslední věkovou skupinu, děti staršího školního věku. Carvingové oblouky ale
mohou zvládnout všichni. Nemusíme dbát na čisté provedení, ale výuka hranění a pohybů
dolních končetin s ním spojených přinese dětem větší jistotu na strmých a ledovatých
svazích, lepší kontrolu rychlosti bez použití přívratného postavení, ke kterému se děti taky
rády v těžkém terénu vracejí, ale hlavně větší radost z jízdy.
1. Základní carvingový oblouk (střední a dlouhý)
Cíl: dynamický, sportovní, dobře vyjetý oblouk se středním a dlouhým poloměrem.
Vedení lyží je přizpůsobeno podmínkám.
Popis pohybu:
Na konci oblouku stupňujeme tlak na lyže, který následně uvolníme hřehraněním obou
lyží ve stejném momentu (díky synchronnímu pohybu dolních končetin) a pohybem těla
nahoru a vpřed ve směru následujícího oblouku. V první fázi oblouku vedeme zahraněné,
mírně zatížené lyže směrem ke spádnici a postupně zvyšujeme tlak na hrany pomocí
naklonění kolen, pánve a těla do oblouku, v závislosti na terénu a rychlosti. Po celou dobu
jízdy v oblouku vedeme lyže paralelně v šířce pánve.
Terén: mírný, později středně strmý svah
Bezpečnost: pokud jsme u předchozích oblouků mluvili o bezpečnostních pravidlech FIS,
platí zda tato pravidla vzhledem k vyšším rychlostem jízdy dvojnásob!!!
Cvičení:
1. cvičení na místě – zahranění lyží mírným přikloněním kolen a pánve ke svahu
s oporou o hůl
2. jízda šikmo svahem po hranách
3. jízda šikmo svahem – střídání hranění a sesouvání
4. jednotlivý oblouk ze spádnice, nácvik hranění – s možností ruce na kolenou, ruce
v pěst mezi kolena
5. carvingová vlnovka mírná později výraznější
6. carvingové navazované oblouky
7. změna terénu, sklonu svahu, poloměru oblouku a rychlosti
Zdokonalovací cvičení:
- jízda šikmo svahem, jednotlivé navazované oblouky – ruce na kolena, ruce v pěst mezi
kolena
15
-
jízda ve vyznačené trati – kužely, slalomové tyče, jednoduchý obří slalom
2. Aplikace dovedností
Zvládnutím carvingových a krátkých oblouků výuka dětí rozhodně nekončí. Lyžování s dětmi
každého věku s sebou přináší specifický přístup k výuce. Nesnažíme se tolik dbát na
perfektní, technické provedení, neklademe důraz na neustálé procvičování jednoho pohybu.
Chceme aby si děti užily den spokojený s výukou, bavily se a snažily se v rámci možností a
bezpečnosti překonávat svoje osobní limity. Snažte se využít všech možností, které středisko
nabízí pro zdokonalení a pobavení vyučovaných dětí. Nezapomínejte však na bezpečnost
svých klientů (dětí). Zařaďte do výuky například:
Freestylové lyžování:
- jízda pozpátku (jízda na switch)
- jednoduché skoky (ollie)
- jednoduché přejíždění překážek a boxů v parku
- 180°
Jízda v boulích:
- přejíždění terénních nerovností
- nácvik techniky na jedné bouli, důraz na zapíchnutí hole
- navazované oblouky středního poloměru v boulích
- zkracování poloměrů oblouků
- jízda v boulích
Jízda na strmých svazích:
- poskoky během jízdy šikmo svahem, nejdříve bez zapíchnutí hůlky a poté se
zapíchnutím.
- Girlandy (prudké zahranění) na strmém svahu s přeskokem do spádnice
- Navazované (krátké nebo střední ) oblouky na strmém svahu
Jízda v branách:
- jízda ve vyznačené trati podél hříbků, kuželů, krátkých slalomových tyčí
- jízda v lese tyčí – náhodný výběr trasy
- jízda v jednoduchém obřím slalomu
Nezapomeňte, že pro děti je hlavní zábava a že nejen děti se učí a zdokonalují hlavně
samotným lyžováním.
16
FIS PRAVIDLA
Brát ohled na ostatní lyžaře a snowboardisty: Každý lyžař a snowboardista se
musí chovat tak, aby neohrožoval a nepoškozoval někoho jiného.
2.
Ovládání rychlosti a způsobu jízdy: Každý lyžař a snowboardista musí jet s
dostatečnou vzdáleností od ostatních (na dohled). Musí přizpůsobit svou rychlost a
způsob jízdy svým schopnostem a také terénu, sněhovým a povětrnostním
podmínkám i hustotě provozu.
3.
Volba jízdní stopy: Lyžař a snowboardista přijíždějící zezadu musí zvolit svou
jízdní stopu tak, aby neohrožoval lyžaře a snowboardistu, který jede před ním.
4.
Předjíždění: Předjíždět se smí ze shora anebo ze zdola, zprava anebo zleva,
avšak vždy jen s takovou vzdáleností, která ponechává předjížděnému lyžaři anebo
snowboardistovi dostatečný prostor pro všechny jeho pohyby.
5.
Najíždění na sjezdovku, pokračování v jízdě dolů a po svahu nahoru: Každý
lyžař a snowboardista, který chce najet na lyžařskou sjezdovku, který se po zastavení
chce opět rozjet dolů anebo pohybovat svahem nahoru, se musí ve směru nahoru i
dolů ujistit, že to může učinit bez dalšího ohrožení / nebezpečí jak pro sebe, tak i
ostatní.
6.
Zastavení: Každý lyžař a snowboardista musí zabránit tomu, aby se v jiných než
nouzových stavech zdržoval na úzkých anebo nepřehledných místech sjezdovky.
Lyžař nebo snowboardista, který upadl, musí takové místo co možná nejrychleji
opustit.
7.
Výstup a sestup: Lyžař a snowboardista, který vystupuje nahoru anebo který
sestupuje dolů pěšky, musí používat okraj sjezdovky.
8.
Dbát na značky a na znamení: Každý lyžař a snowboardista musí dbát na
značení a na signalizaci.
9.
Poskytování pomoci: Při nehodách je každý lyžař a snowboardista povinen
poskytnout pomoc.
10. Povinnost prokázat se: Každý lyžař a snowboardista, nehledě na to, zda je
svědek nebo osoba zúčastněná, zda je odpovědný či ne, musí uvést v případě nehody
své osobní údaje.
1.
17