Slovensko na kole 19

Vlastní motto:
„Než přijde podzim přes štíty hor a přinese zimu a sníh,
chci se projet po silnicích krásných hor ,
kde voní čas a poslouchat ptáky než odletí;
poprvé po Slovensku s kamarádem Mirkem“.
Slovensko na kole 16.-21.8.2012
Jako každý rok chci lézt v italských Dolomitech, tak každý rok chci
jezdit na kole po překrásných slovenských horách. Tentokráte jsem
nejel sám, ale pozval jsem na
cestu kamaráda Mirka Jirana.
Ve čtvrtek ráno jsme odjeli
vlakem z Jičína v 5.33 hodin
přes Hradec Králové a
Pardubice expresem 127 Fatra
do Vsetína, kde jsme museli
mít povinnou rezervaci pro
kola. Zlevněné jízdné stálo 204 Kč,
kolo každý 60 Kč a rezervace navíc 15
Kč.
Pohodlným
klimatizovaným
rychlíkem jsme přijeli do Vsetína
s 15ti minutovým zpožděním v 11 hod.
10 minut. V kupé jsme měli zajímavou
spolucestující Martu, asi 60 let, která
se vracela po měsíci od dcery
z Nového Zélandu. Posledních 17 let
se věnuje józe a také její dcera zakládá
středisko jógy u protinožců a je tam
zatím velmi spokojena.. Příjemná cesta
velmi rychle uběhla a nakonec nás
Marta potěšila slovy, že i naše pozitivní myšlení je jóga, neboť
pomáhá ostatním zlepšit tělesné a duševní zdraví, dosáhnout
harmonie; jóga není jen fyzické a dechové cvičení či meditace.
1
16.8. čt Vsetín (345) – Velké Karkovice 29 km – hranice se
Slovenskem (780) 38 km – Makov (630) 46 km – Turzovka Čadca (740) 71 km – Oščadnica 79 km + 6 km = 85 km
Ze Vsetína už na kole jsme začali
stoupat směrem Karolinka a Velké
Karlovice kolem Vsetínských
vrchů, kde jsem šlapal na jaře
pěšky. Po 2 hodinách jsme
překročili slovenské hranice
a po krátkém sjezdu do
Makova odbočili vlevo do
Turzovky
a podél řeky
mírně klesali podél Kysuckých
Beskyd do Čadce. Jen malá
zastávka byla v pivnici na
doplnění tekutin v Turzovce.
Nedaleká obec Oščadnica má
neskutečně
velkou
nabídku
penziónů
v ceně od 8 € za
lůžko.
Ubytovali
jsme se v překrásném
velkém
rodinném
penziónu Alpinka u
manželů Kučákových
a
všem
jej
doporučujeme
[email protected]
2
cena
27
€
za
překrásný vybavený
apartmán umožňující
vaření; bylo by škoda
tady nebýt… Před
večeří
jsme
si
prohlédli
na kole
obec a ochutnali
slovenské
pivo
Urpiner na malé
zahrádce restaurace.
Zde nás překvapila
37letá
blondýnka
s přáním zakoupit v restauraci cigarety. Mirek se pokusil splnit její
přání, ale požadovaný druh cigaret nepřinesl. Dáma se rozhodla koupit
jiné cigarety sama a přinesla nám ke stolu další pivo s přáním si
s námi povídat. Potřebovala se vypovídat a vybrečet, neboť ji včera
propustili z nedalekého hotelu, kde pracovala 1.5 roku asi jako
servírka a možná nejen to a navíc ji opustil po 12 letech manžel a
zůstala s 2 dětmi sama. Byla hodně zdrcená, ale neuměli jsme ji
pomoci a ona nakonec odjela autem ke svému bývalému hotelu.
Během jednoho dne dvě zcela různá, svérázná setkání s ženami .
17.8. pá Oščadnica – Stará Bystrica 17 km – Sedlo Jamy (950) 33
km – Oravská Lesná 40 km – Oravská přehrada (602) 69 km –
Tvrdošín (569) 81 km –Podbiel 90 km Habovka (720) 101 km
Ráno bylo teplo, ale
oblačná
obloha
a
částečná
mlha
na
blízkých kopcích. Už
před osmou hodinou
jsme začali mírně stoupat
podél řeky Bystrička do
malebné upravené Staré
Bystrice se známým
slovenským
orlojem
zhotovený teprve v roce
3
2009. Celé dílo přistavěné
k boční stěně kulturního domu
je označováno za největší
dřevěnou sochu na Slovensku.
Měli jsme štěstí, když v 9
hodin
po
orloji
se
promenádovalo sedm apoštolů.
Malé náměstí je moderní a
kolem jsou typická stavení
jako je radnice, zbojnická bašta
a nedaleký kostel a všude
květinová
výzdoba.
Brzy
následovalo
dlouhé
táhlé
stoupání 540 m nahoru po
široké nové silnici s malým
provozem
do
sedla
Jamy. Zde jsme se
odměnili Becherovkou a
začali sjíždět do Oravské
Lesné, kde jsme si
prohlédli velký dřevěný
kostel. Další zastávka
byla až u Oravské
přehrady z roku 1953,
ale obloha byla stále
zatažená a blízký
„Slanický
ostrov
umění“ byl v oparu.
Na ostrově je barokní
kostel a expozice
lidového umění. Před
Tvrdošínem na Oravě
jsme přejeli po hrázi
4
přehrady na starou
cestu a odtud bez
provozu do města, kde
vysvitly první paprsky
slunce a tak jsme na
zahrádce poobědvali
poslední
dobroty
z domova a doplnili tekutiny.
Překrásný je zdejší gotický
dřevěný kostel z 15. st. stojící
uprostřed upraveného hřbitova a
zvláště starý barokní dřevěný
oltář. Už v 15 hodin jsme přijeli
do loveckého penziónu Monica
v Habovce, kde nás přivítala
dcera majitelky paní Pilarčikové
přípitkem „čučo“ (borůvkový =
čučoretkový likér) a
potom ještě „bruso“ od
majitelky (brusinkový
brusnicový likér). Na
terase jsme si dlouho
povídali
s diabetiky
z Rožnova
pod
Radhoštěm než nám
připravili
překrásný
velký apartmán se
zařízenou kuchyní. Ubytování s polopenzí a hlavně výbornou domácí
kuchyní pořídíte už od 17 € při delším pobytu; všem doporučuji
5
[email protected] . Byl pátek a zde se dodržuje bezmasý den; i
tak smažený květák či halušky jsou skvělé.
18.8. so Zuberec 3 km – Huty (960) 10 km – Kvačany 20 km –
Liptovský Mikuláš (567) 35 km – Liptovský Hrádek 45 km –
Pribylina (745) 54 km – Podbanské (940) 64 km –křižovatka pod
Štrbským Plesem (1300) – Starý Smokovec (1136) - 94 km –
Tatranská Lesná (920) 98 km
Ráno bohatá výborná snídaně a v 8 hodin jsme začali stoupat směrem
sedlo Roháčů, ale po 10 km jsme museli odbočit vpravo do vsi Húty,
neboť po silnici od Liptovského Mikuláše do sedla byli závody aut do
vrchu a silnice byla uzavřena. Proti autům, která musela jet po dlouhé
objížďce směrem
na
Ružomberok
jsme měli štěstí, že
stačilo cca 7 km po
červené turistické
cestě do Kvačan,
ale některé strmé
úseky jsme museli
svá kola vytlačit a
některé
příkré
kamenité
úseky
cesty raději kola
6
snést;
přesto se
nám cesta moc
líbila.
Z Kvačan
kolem
přehrady
Liptovská
Mara
byla cesta už velice
pohodlná a rychlá.
Překrásné slunečné
počasí, ale teplota
v nížině až příliš
vysoká, skoro 30° C a
tak jsme se těšili raději
do hor. Mirkovi se
uvolnila
klika
ve
středu
kola
a
v blízkém
servisu
zjistili zcela rozbité
ložisko, které museli
vyměnit,
za
což
zaplatil skoro 20 €.
Byl nesmírně rád, že
oprava proběhla rychle
a mohl nerušeně pokračovat v cestě do Vysokých Tater. Krátká byla
zastávka za Liptovským Hrádkem u památníku padlým z první i druhé
světové
války
v pozadí
s monumentálním
Kriváněm (2494),
což je nejzápadnější
vrchol
Vysokých
Tater. Vyhlídka při
stoupání
na
Pribylinu byla vlevo
na Roháče, zpět na
Nízké Tatry, před
námi Kriváň a stále
7
překrásné počasí. Na
oběd
jsme
zastavili
v hospůdce v lese před
Podbanským
a
zase
museli
doplňovat
nezbytné tekutiny, tj.
pivo. Další si Mirek ještě
zasloužil na parkovišti Tri
studničky a Becherovku u
Štrbského
Plesa.
Následoval
už
nádherný sjezd do
Smokovců
s vyhlídkou
na
skoro celý hřeben
Vysokých
Tater
vlevo a vpravo do
údolí a na Poprad.
V
Dolním
Smokovci už jen Mirek si dal svou oblíbenou kávičku a za necelých
10 minut jsme
přijeli
do
penziónu
Karpatia, který
jsem
loni
vybral
pro
pobyt asi 23
přátel
první
týden v září
tohoto roku ,
kdy
bude
vedoucím jako
už posledních
10 let má žena
Jitka.
8
Ubytování trochu skromné bez sociálního zařízení na pokoji (účastníci
zájezdu to budou mít mnohem lepší, ale za více
peněz) a polopenze dobrá za 17 € (výběr ze tří jídel večer i ráno).
Z baru je překrásný výhled jak na Lomnický štít, tak na Kežmarský
štít; blízká je i stanice železnice. Večer měl ještě Mirek přátelskou
návštěvu staršího kamaráda, tiskaře z Huncovců a tak jsme chutnali
„tatranský čaj“, který byl silnější jak grappa či běžná slivovice.
19.8. ne Huncovce (630) – 10 km – Vrbov 14 km – Spišský Štvrtok
28 km – Spišská Nová Ves (455) 41 km – Sedlo Grajnar (1162) 58
km – přehrada Dědinky (700) 72 km – Stracená 78 km –
Dobšinská ladová jaskyňa 84 km – Telgárt (870) 96 km – Helpa
(700) 115 km
Opět překrásné slunečné počasí, modrá obloha, bezvětří. Jen
obsluhující personál penziónu si stěžoval na medvěda, který jim často
v noci převrací popelnice a hledá něco dobrého a zůstává nepořádek
kolem popelnic. Snadný a rychlý byl sjezd do Huncovců a potom jak
9
na houpačce do Spišského
Štvrtku, kde jsme si prohlédli
kostel sv. Vladimíra. Právě
zde skončila slavnostní mše a
kostel opouštělo více jak 200
lidí a ještě jedna mše bude prý
následovat v 11 hodin, kdy se čeká
ještě větší návštěva. Překrásný byl
zpětný pohled na celý osvícený
hřeben Vysokých Tater. Jeli jsme
oblastí Spišské Magury a kolem
Slovenského ráje, který mám stejně rád jako svůj Český ráj. Na
10
zahrádce upraveného náměstí ve Spišské Nové Vsi Mirek popil svou
dopolední kávu a
potom už dlouhé
a
náročné
stoupání
po
Gotické cestě do
sedla
Grajnar;
Mirek však jel
skvěle, i když na
vrcholu
si
pokaždé trochu
zanadává a říká,
že to pro něho není a
nebo,
že
je
nepřipraven.
Ve
sjezdu mi však ujíždí
a brzy jsme přijeli k
přehradě Dedinky.
Následovalo znovu
asi 150 m nahoru na
kopec Dobšiná a
překrásný byl sjezd
do obce Stratená, kde
jsme
zastavili
u
prvního penziónu a dali
si
zasloužené
občerstvení, Plzeňské a
dlouho
odpočívali.
Další pokračování bylo
podél řeky po pěkné
silnici
s minimálním
provozem,
ale
částečným stoupáním mezi skalami a lesy do Telgártu, dříve města
Švermovo, kde jsme zastavili v pivnici na „Kozla“ s typickými
11
půllitry. Jsme v Nízkých Tatrách, odkud je výstup přímo na Královu
horu a její vysílač je vidět z daleka. Na terase hospody skotačilo 9 dětí
do 10 let a pokoušely
se o stoje na hlavě a
podobné kousky. Do
dnešního cíle cesty
Helpy zbývala necelá
hodina
pohodlným
sjezdem Horehroním.
Je
to
překrásná
podívaná ze silnice
skoro bez aut.
Kolem
nás
prosluněné voňavé
louky nebo lesy a
mnoho dřevěných
upravených stavení
a překrásně čistá
voda řeky Hron – úžasné, krásné! Občas
si potichu notuji píseň o Horehroní:
„Najkrajšie stromy su na Horehroní, to
tiché bratrstvo vraví, keď sa slnko skloní
na
Horehroní,
chce
sa
mi
spievať…zomrieť aj žíť“ a přesně toto se
odehrávalo v mé hlavě a srdci. Potom
jsem si pobrukoval „To ta Helpa, to je
krásne město a v tej Helpe švarných
chlapcov je sto…“. Rychle jsme se
ubytovali v hotelu Helpa za 20 €
s polopenzí a v pivnici vypili několik piv. Po dobré vydatné večeři
jsme zvládli ještě procházku ke kostelu a zakončili v blízké krčmě
12
debatou s majitelem, který si stěžoval na obtížné podnikání na
Slovensko a opačnou diskriminaci, s výhodami jen pro Romy.
20.8. po Brezno (580) 31 km – Podbrezová 40 km – Banská
Bystrica (332) 75 km – Sedlo Malý Šturec (890) 98 km –
Turčianské Teplice (520) 115 km + 6km po městě = 121 km
Už po půl osmé po snídani znovu nasedáme na kola a pokračujeme
v mírném sjezdu údolím Horehroní do Brezna, kde svlékáme návleky,
neboť je velké
teplo
a
pravidelně se
střídáme
ve
vedení
po
pěkné široké
silnici a stále
přibývající
auty do Banské
Bystrice.
Už
v půl jedenácté
jsme přijeli na
náměstí
a
naproti
kostelu
je
mnoho
restaurací
a
zahrádek a já
hledám dvě,
v kterých
pracuje
kamarád Jožo,
s kterým jsem
byl
loni
v Nepálu.
Mám štěstí,
neboť je sice ve stavu nemocných po operaci menisku, ale zrovna
13
přišel
do
jedné
udělat inventuru a
s ním
i
jeho
přítelkyně
Sandy,
která byla v Nepálu
také. Je to pro ně
šok, když mě vidí,
ale jsou nadšeni
našim nečekaným
příjezdem.
Seděli
jsme
s nimi
dlouho
na
zahrádce
uprostřed
překrásného
náměstí
s fontánou
a
navíc
ještě
volají
další
naší
společné kamarádce
Zuzce, kterou zná
Mirek
ještě
z týdenního
pobytu
v Dolomitech. Byla též
v Nepálu na okruhu
kole Annapuren
a
setkali jsme se s nimi
dvakráte v Jičíně. Za
chvilku přijela i Zuzka na kole a měla též velikou radost, že se všichni
setkáváme. Zuzka ještě volala svému příteli Matušovi, který létá
14
s helikoptérou
jako
záchrance.
Právě
letěl
nad námi a
tak se ještě
jedeme
na
kole podívat
na
jeho
pracoviště
Záchranné
služby
pro
Banskobystrickou oblast. Tam
nás přivítali sklenicí vody
(bylo více jak 30 °C) a
hruškovicí a byli všichni velmi
příjemní. Zuzka nás nakonec
ještě doprovodila skoro do
poloviny kopce Malý Šturec,
do koliby Černá ovce, kde
jsme se rozloučili. Bylo to
neplánované, ale
velice milé setkání
pro všechny. Po
dalším
pivě
pomalu
zase
pokračujeme ve
velkém horku, ale
ve stínu stromů na
15
vrchol sedla Malý Šturec, což bylo
550 m nahoru. Sjezd do
Turčianských Teplic už byl
snadnou záležitostí. Zde jsme se
ubytovali
v privátě Furmanský dvor za 10 €,
což jsme měli také rezervováno. Po
rychlém osprchování jedeme na
kole lázeňským parkem do
překrásné koliby Zuzanka ve
městě. Tam na zahradě relaxujeme
a objednáváme si večeři a mnoho
piva. Cestou zpět ještě kupujeme
potraviny na snídani pro další den,
sladkosti a víno, které si
vychutnáváme u TV na penziónu se zahradou.
21.8. út Nitranské Pravno 24 km – Fačkovské sedlo (802) 38 km –
Rajec (274) 54 km – Rájecké Teplice - Žilina 75 km
Vstával jsem už po 6. hodině, abych připravil snídani. V 7.35 hodin už
jsme opustili penzión po cestě do Nitranského Pravna, kde jsem
několik let nejel. Nechtěl jsem jet znovu frekventovanou silnicí
16
s rozbitými panely do Martina
a odtud silnicí podél Váhu pod
Strečnem s mnoha kamiony do
Žiliny. Udělal jsem velmi
dobře, neboť cesta přes sedlo
Malé Fatry je sice delší a
náročná na stoupání, ale
s menším množstvím aut,
pěkným
povrchem
a
nádhernou přírodou převážně
lesem a nahoře s výhledy do
krajiny. Na Fačkovské sedlo
bylo místy stoupání
více jak 12 %, což se
Mirkovi vůbec nelíbilo,
ale v pěkné kolibě na
sedle s výhledem na
skálu Kĺak na
něho
čekalo
presso
a
plzeňské a už
byl spokojený.
Odměnou byl
úžasný sjezd
dolů do Rajce
a Rájeckých
Teplic, lázní,
kde jsme se
zastavili
na
oběd. Na cestu
jsme si ještě
17
koupili moravský Tramín a tak byla velká spokojenost. Zde jsme se
rozhodli pro korekci
našeho programu. Ve 20
km vzdálené Bytči, kde
jsme měli zajištěné
ubytování, bychom byli
nejpozději ve 14 hodině.
Po vzájemné shodě jsme
zastavili na vlakovém
nádraží v Žilině a zjistili,
že za necelou hodinu
nám jede rychlík do
Pardubic a v Jičíně
budeme ve 20.25
hodin. Já se moc
těšil
na
svou
vnučku Kateřinu a
Mirek ještě na
rozloučení
s dcerou
před
odjezdem
na
dovolenou
do
Paříže. Podařilo se nám
dokonce
využít
místenky a jízdenky na
kola koupené týden
předem, ale platné až
na další den. Žádný
průvodčí
nám nic
nevyčítal
nebo
to
laskavě
přehlédl.
Překrásným
klimatizovaným
expresem jsme sami dva cestovali v kupé až do Pardubic, kde nám
ochotná pracovnice ČD převezla kola nákladním výtahem a totéž jsme
18
učinili sami při přestupu v Hradci
Králové. Cestou jsme stačili
vypít všechno víno, pivo a ještě
další poslední láhev bílého
z Hradce do Jičína. Spokojeni
jsme ve 20.25 hodin odjeli na
kolech domů. Jízdné ze Žiliny
stálo cca 15 € každého, což byla
stejná částka, za kterou bychom
bydleli v Bytči, kde jsme měli
zajištěný nocleh posední den.
Tam jsem se v předstihu stačil
omluvit s tím, že se těšíme na
příští pobyt.
Závěr:
Překrásný
náročný
výlet, kdy
nám přálo
počasí . Za
6 dní jsme
zvládli
595
km
s denním stoupáním cca 1000 m nahoru i dolů. Mirek podal
obdivuhodný výkon a proto jsem mu navrhl možnost na jaře jet do
jižní Itálie včetně Sicílie na kole; cestu k Neapoli některým kamionem
od přítele Pavla Čadka ze Strakonic, mého nejlepší přepravce!
Ať žije Slovensko na kole v roce 2013!
V Jičíně 29.8. 2012
Ivan
Text: I. Pírko
Foto: M. Jiran
19