nahlédni dovnitř - protozekazdydenjewow

-1-
Protože každý den je WOW.
Zuzana Lešková
-2-
Protože každý den je WOW.
© Zuzana Lešková, 2014.
První vydání,
232 stran,
grafická úprava a obálka připravena autorkou,
vydáno v Praze v srpnu 2014.
www.protozekazdydenjewow.cz
ISBN 978-80-260-6336-0
-3-
Používané zkratky
VIC: Victoria│ACT: Australian Capital Territory│NSW: New South
Wales│QLD: Queensland│TAS: Tasmania│NT: Northern
Territory│SA: South Australia│WA: Western Australia│NZ: New
Zealand
-4-
-5-
Jak číst tuto knihu
Velké myšlenky se rodí z maličkostí. Každý den nám přináší
celou řadu poselství a je jen na nás, jak s nimi naložíme. Tato
kniha je naložila do 365 sklenic, zalila je slaným nálevem
z australských moří a oceánů – a teď jen čekají, až otočíte
víčkem a podíváte se dovnitř. Můžete tak učinit jako když
otevíráte adventní kalendář s čokoládami. Na každý den si
nechejte kousek, nebo si je vychutnejte všechny najednou.
Můžete si také nalistovat libovolnou stránku, začít od konce či
od prostředka, jednotlivé zápisky budou mít takové pořadí,
jaké jim určíte. A to stejné platí i o jejich obsahu. Ačkoli je celá
kniha úzce vázaná na Austrálii a Nový Zéland, spíš než na
jejich zajímavosti se soustředí na to, co je zajímavé na životě.
Každý příspěvek tak dokumentuje neobyčejnost v obyčejnosti,
mimořádnost v řádu, nevšednost v každodennosti. Je pak jen
na čtenáři, čím se inspiruje, nad čím zapřemýšlí, co ho
povzbudí. Kromě textů tato sbírka obsahuje i obrázky z ulice,
na které jsem narazila při svém australském putování. Jsou to
cedule, dopravní značky či tabule před kavárnami – žádné
z fotografií nebyly předem připraveny, žádný nápis nebyl
dopředu domluven. O to silnější je jejich výpověď; jednotlivá
poselství z ulice oslavují právě ony drobné momenty, které náš
život činí velkým. Stačí tak mít jen oči dokořán a vychutnávat
si každodenní okamžiky, které umí ohromit, překvapit, potěšit
nebo zaujmout. Momenty, které jsou WOW.
-6-
1)
První WOW
Každý den je WOW.
WOW!
-7-
2)
Psaní
Tato kniha vznikala přes dva dlouhé roky. To je více než 730
dní, více než 17520 hodin. A já za tu dobu napsala ubohých dvě
stě stran. Uznávám, nejedná se o příliš ohromující výkon.
Důležité je však zmínit, že svému psaní jsem neobětovala úplně
všechno – naopak; většinu času na druhém konci světa jsem
strávila nepsaním. Já byla na cestě na Nový Zéland, můj
počítač zůstal doma. Já se potápěla na Bariérovém útesu, na
klávesnici se kupil prach. Já se procházela ulicemi Melbourne,
zápisník mi lenivě polehával na dně tašky. Teprve potom jsem
si sedla a psala. A psala jsem ráda, protože toho bylo tolik, co si
to zasloužilo.
Nejdřív je potřeba dlouho nepsat, aby bylo o čem psát.
WOW!
3)
Molo v Edenu, NSW
Tvoje cesta začíná tady. WOW!
-8-
4)
Začátky
Čerstvě zamilovaní lidé vidí svět skrz růžové brýle. Vše je
krásné a dokonalé, nový vztah je na sto tisíckrát lepší než ten
předchozí. Naivně věřící v lásku na první pohled vystupuji na
letišti v Melbourne, zuřivě se rozhlížím všude kolem, čekám, až
mě zaplaví vlna ohromení, nadšení a vášně. A nic – žádná
jiskra, žádní motýli, žádná křídla. Svému australskému
románku však dávám šanci a v průběhu dalších týdnů se
snažím zamilovat. Je tu zima, neustále prší, jsme bez peněz,
bez přátel a bez rodiny. Láska je asi opravdu slepá – pro slzy
skoro nic nevidím. Po třech dlouhých měsících se však stane
něco, co náš svět převrátí vzhůru nohama (což je v zemi
protinožců tak trochu ironií). Když totiž po dešťové sezóně
uschnou přímořské stezky, poprvé nazujeme kolečkové brusle,
a vyrážíme na pořádnou projížďku. Po dvou kilometrech se mi
na patách vyrýsují dva nepěkné puchýře. Příšerné utrpení!
V polovině výletu už propadám zoufalství, nohy mě bolí jako
bych byla Popelka, která schválně ztratila střevíčky s vysokými
podpatky. Ještě týden po tomto zážitku pokulhávám, náplasti
nosím namísto ponožek. Ale bruslíme dál. Bruslíme, dýcháme,
díváme se. Puchýře postupně mizí, slunce svítí – a já? Miluju
Austrálii.
Nové boty jsou od toho, aby se nosily (i když ti nejdřív dají
puchýře).
WOW!
5)
Země Oz
To, že se Austrálii zkráceně říká Aussie, není žádnou
zajímavostí. Pro místní obyvatele však tato zkratka není
dostatečně stručná, a tak ke své vlasti odkazují jako k zemi Oz.
Těžko říct, zda se jedná pouze o nahodilost, nebo má tento
název záměrně asociovat onu pohádkovou zemi plnou
čarodějů. Pakliže ano, byl by to důkladně promyšlený plán.
-9-
V knize Dorotka a čaroděj ze země Oz se název této kouzelné
krajiny překládá jako dobrá nebo dokonce skvělá. Podle
legendy si Frank Baum, autor nesmrtelné pohádky, při
vymýšlení jména údajně pohrával s výrazem oáza a zároveň
unce (ounce) – což by vysvětlovalo, proč cesty v zemi Oz jsou
dlážděné zlatem. Jiné teorie tvrdí, že etymologie slova Oz
pramení ze staroanglického Os, neboli Bůh. Pompéznost všech
těchto hypotéz však poněkud shazuje historka, podle níž Baum
na toto jméno přišel čilou náhodou. Jednou ho údajně jeho
malá neteř požádala, aby jí před spaním pověděl pohádku.
Baum se rozhlédl po jejím pokojíčku, až jeho pozornost
upoutala skříňka se třemi šuplíky. Každá zásuvka byla
označena řadícími cedulkami – první s kategorií A – G, druhá
s H – N a poslední zásuvka patřila všemu od O až po Z.
Někdy se stačí podívat do správného šuplíku.
WOW!
6)
Pomocníci
První dny našeho života v Austrálii jsme si užívali jako turisti.
Baťoh se svačinou se stal součástí naší každodenní výbavy a
popruh od zrcadlovky nám pravidelně vykreslil několik
poznávacích rýh za krkem. Zrovna, když jsme rozkládali naši
mapu o velikosti menšího rogala, nás oslovil zjevně australský
(pihy, žabky, žádná zavazadla) pár. „Potřebujete pomoc?“,
zeptali se s nadějí v hlase, jako bychom to byli my, kdo jim dělá
laskavost. S díky odmítáme a hlavy zabořujeme znovu do pole
E18. Přece jsme soběstační a brzy se zorientujeme… Během
několika minut sedíme na zadních sedadlech osobního auta s
poznávací značkou: Victoria – the place to be. Naši noví
australští přátelé nás vezou na nejbližší stanici metra (která je
vzdálená asi 300 metrů) a přitom nás ujišťují, jak skvělé bylo
našeho rozhodnutí přestěhovat se do Austrálie. Za dva týdny
pak potkáváme jiné domorodce, kteří nás zahrnují další
přátelskou pomocí a přízní, aniž by měli šanci nás dobře
- 10 -
poznat. V průběhu tří týdnů si tak dvakrát půjčujeme něčí
auto, cestujeme za klokany nebo si vyřizujeme nové doklady, a
to jen díky podpoře našich nových známých. Zdá se, že
Australané se řídí heslem:
pomáhej těm, kdo to nepotřebuje.
WOW!
7)
Promenáda v St Kildě, VIC
Miluj, dokud všechna moře nevyschnou. WOW!
8)
Papoušci
V naší ulici je dům, v jehož zahradě hnízdí papoušci. Stále plná
miska zrníček je zdá se dostatečným lákadlem, proč si zrovna
tady pročesávat svá barevná peříčka. Dva tucty tyrkysových
papoušků tak zdobí přilehlé větve eukalyptů, rezavých okapů či
balkónového zábradlí. Paní domácí pak přitom volně zalévá
- 11 -
své záhonky bylinek bez náznaku toho, že by ji bláznivá hejna v
něčem překážela. Své dlaně si naopak občas vyprázdní nad
porcelánovou miskou, udržujíc stálé množství křupavých
semínek. Vděční ptáčci potom v řadách usedají na okrovou
střechu a na povel spouštějí svou papouščí serenádu.
Někdy je lepší mít prázdné hrsti a papouška na střeše.
WOW!
9)
Klokani
Klokani jsou fascinující stvoření. Ve volné přírodě se vyskytují
pouze v Austrálii, existuje jich hned několik druhů a největší z
nich dorůstají výšky až přes dva metry. Co je však na klokanech
snad nejvíce obdivuhodné, je způsob, jakým se pohybují.
Klokani totiž neumí couvat. Jejich zadní nohy (a především
ocas) nejsou uzpůsobeny k tomuto zdánlivě jednoduchému
manévru, a když se chce klokan vrátit, je nucen se posunout
vpřed, aby se pak mohl neobratně otočit. Ačkoli by se jejich
nemotornost mohla jevit jako rozpačitá, ve skutečnosti je to
znamení jejich nebojácnosti. Ani v případě nebezpečí nemůže
klokan svému nepříteli ustoupit, musí vždy poskočit alespoň o
kousek kupředu, i když by nejraději z takové situace co
nejrychleji vycouval.
Někdy nejlepší způsob, jak čelit strachu, je jít mu naproti.
WOW!
10)
Till Late
Pečete borůvkové muffiny a zrovna vám dojde mléko. S
moukou na tvářích spěcháte do nejbližší večerky, abyste
narazili do skleněné vitríny s obřím nápisem ZAVŘENO. Jestli
se moc nedokážete vcítit do takové nepříjemné situace,
představte si, že namísto mléka nutně potřebujete koupit láhev
- 12 -
vína. Nebo whiskey. (Sama jsem překvapena, kde se ve mně
vzal původní muffinový scénář). Každopádně: takové zjištění
rozhodně naštve. O to víc mě potěšilo, když jsem se dozvěděla
o otevírací době místních večerek; totiž, že žádná neexistuje.
Jediný časový údaj, který si přečtete na dveřích obchodu, zní
dosti výmluvně: OPEN TILL LATE. Co si představíte pod
pojmem pozdní hodina? Je to tehdy, když skončí večerní
zprávy, když odbije půlnoc nebo když se v televizi objeví
pořady nevhodné pro děti? Pro každého to asi bude jindy. A
tak, ať už je to pár důchodců, který si do večerního čaje přilívá
brandy, nebo parta přátel, co si chce prodloužit páteční party,
všem taková otevírací doba vyhovuje. Nikdo se neptá, kolik je
hodin. Nikdo nespěchá a nepočítá.
Vždyť kdo by nechtěl prožít svůj život till late?
WOW!
11)
Před kavárnou, Ballarat, VIC
Všechno je tak, jak je. WOW!
- 13 -