Dnes často počúvame, že po páde socialistického režimu

ilustračná snímka k článku v časopise
Signál (foto B.Novotný)
Šesťdesiate roky už znamenali významné uvoľnenie
situácie v spoločnosti (proti predchádzajúcemu
desaťročiu), ale trampi to naďalej nemali ľahké, čo
spomína aj Jiří Tunkl v časopise Tramp (Tramping
v době rudého temna, Tramp č.7,8/1991): „Podle
údajů Ministerstva vnitra ČSR bylo v polovině 60. let
minulého století jen v českých zemích 200 tis. trampů,
což bylo zhruba o 60 tis. osob víc, než se podařilo
soustředit v pionýrských tábornických oddílech (leckdy
chvalně vedených) bývalého ČSM. Trampové byli jediná
nezařazená zájmová skupina - všechny ostatní včetně
rybářů, zahrádkářů atp. pracovaly pod křídly Národní
fronty.“
Expertmi MV boli trampi považovaní za
nejnebezpečnejšiu a najlepšie organizovanú skupinu
nepriateľov režimu, latentných kontrarevolucionárov,
ktorá sa evidentne dištancovala od vládnej moci.
Aj z toho dôvodu sa udalosti o potlachu
v Jetřichoviciach dostali do médií až o päť rokov po
neskôr. V časopise Signál 14/1968 bol uverejnený článok
Bohuslava Čepeláka – Irčana, ktorý cituje výpoveď
priameho účastníka Wimpyho (T.O.Howgh, Teplice)
s popisom udalostí toho víkendu: „Sotva domluvil,
zalilo prostranství před chatou světlo reflektorů. Když
jsme trochu přivykli prudké záři, viděli jsme, že jsme
obklopeni kordony mužů v dlouhých pláštích, ocelových
přilbách, kteří měli v rukou samopaly a mířili na nás.
Viděl jsem, že jsou dokonce vyzbrojeni německými
lehkými kulomety P-2. Byli jsme přesvědčeni, že mají
zbraně jen na zastrašení, ale později jsme se dozvěděli, že
v nich byly „ostré“ a že byl vydán rozkaz při sebemenším
odporu z naší strany zbraně použít. Pak se rozpoutalo
peklo. Čety mužů (byli to příslušníci děčínské VB a milice
z různých závodů Severočeského kraje) vnikly mezi nás
jako klíny a za nevybíravých nadávek a ran pendreky nás
formovali do dlouhého průvodu. Když se jeden kamarád
ohradil proti brutálnímu zacházení, byl odvlečen do tmy
a tam do krve zbit. Takových případů bylo víc; o tomto
mluvím jen proto, že když se děvče onoho kamaráda šlo
1963
Dnes často počúvame, že po páde socialistického
režimu stratili trampi spoločného nepriateľa,
ktorý nás desiatky rokov stmeľoval. To by bola
tá lepšia stránka veci. Horšie je, že nepriateľstvo
trampingu a režimu bolo vzájomné. A režim mal
navrch pri použití svojich silových zložiek. Napriek
tomu, že hlavne v 50-tych rokoch došlo k väčším
záťahom proti viacerým trampským akciám – napr.
celoštátne potlachy v Hrabušiciach v Slovenskom
Raji, potlach pražskej osady Colony Dreams alebo
Vítání jara na Šmelcovně pri Brne, nechvalne
najznámejší bol tzv. Krvavý potlach T.O. Vlčice
(Jetřichovice na Děčínsku).
6. júla 2013 si pripomíname 50 rokov od tejto
udalosti.
28
podívat, co se s jeho hochem stalo, vrátilo se za chvíli s
krvavým šrámem přes obličej a s vymknutou rukou. Jinde
starý tramp, pamatující Kubáta, si dovolil upozornit
asi jedenadvacetiletého mladíčka v
uniformě VB, že tohle již jednou zažil,
jen s tím rozdílem, že tehdy věděl, kdo
proti němu zakročuje a v čím zájmu.
Ten mladíček umlčel starého trampa
pendrekem. A my jsme museli stát
a mlčky, jen se zaťatými pěstmi, se
dívat, jak mlátí děvčata a staré chlapy.
Konečně nás seřadili do štrůdlu a tak
jsme vykročili do tmy, ze všech stran
obklopeni eskortou, po stranách a
zezadu nás osvětlovaly světlomety a
průvod uzavíraly kulomety.“
uverejňujú v aktuálnom čísle podstatnú časť oficiálneho
listu, ktorým sa redakcia obrátila na Ministerstvo vnútra
a Generálnu prokuratúru so žiadosťou o prešetrenie
zákroku: „...Jak jsme si měli
možnosť ověřit, vedoucí této osady
Vlčice Ladislav Rezek, povoláním
dělník, stálé bydliště Kramoly 59,
Ústí nad Labem - Střekov, měl
povoleno uspořádání táborového
ohně písemným dokumentem rady
MNV v Jetřichovicích z 8.června t.r.,
podepsaným předsedou komise pro
ochranu veřejného pořádku s. Jiřím
Ticháčkem. S. Rezek nám sdělil, že
pořádání potlachu oznámil také
kriminálnímu odd. VB v Ústí n.
Labem, s. Pišťáčkovi, který mu řekl,
že v případě povolení MNV nebude
Taktiež
v Signále
(časopis
ze strany bezpečnostních orgánů
vychádzajúci vo vydavateľstve „Naše
námitek. Na tomto základě byly také
vojsko“) informuje námestník obv.
ihned rozeslány pozvánky. Jednu z
prokuratúry v Litoměřiciach pplk.
nich jsme obdrželi již v polovině
Judr. Oldřich Jansa: „Prověřuji
června. Až v Jetřichovicích jsme
anonymní stížnost na nezákonný
byli informováni příslušníky VB, že
postupl plk. Šťastného, zástupne
uspořádání potlachu je zakázáno. ...
náčelníka Spávy VB v Ústí n.Labem,
ilustračný obrázok k článku
... Asi 150 lidí zůstalo na místě
který měl při zákroku proti trampům
v časopise Mladý svět
mimo prostor pozemku chaty. K
v Jetřichovicích, okr. Děčín, v létě
1963, používat fyzického násilí.“ Bola tiež uverejná časť jejich likvidaci bylo přistoupeno cca ve 23.00 a 23.30 za
listu, ktorým príslušníci ŠOV LM (podpísaný K.Zmek), nasazení poměrně velkého počtu příslušníků VB, LM a
reagujú na Irčanov článok. K tomu Irčan napísal: „Věrni policejních psů formou, která vzbudila údiv u místních
zásadě, že má být slyšena i druhá strana, uveřejňujeme občanů a rekreantů. Jedna asi šedesátičlenná skupina,
zaslanou odpověď bez jakéhokoliv komentáře, i když která seděla a zpívala u ohně v údolí asi 300 m od chaty,
byla obklíčena s použitím psů. (Rozkazy „vzdejte se, jste
některé pasáže ve vysvětlení k tomu přímo svádějí.“
obklíčeni“, „vystupujte po jednom nahoru“, „máme tu
Následne redaktori Mladého světa Jiří Tunkl a Jaroslav psy“ atp). Odchod zajištěných byl prováděn v trojřadu
Weigl, ktorí sa zúčastnili potlachu s osadou Zlatý klíč, hustě obklopeném příslušníky MV s viditelně nesenými
obušky a samopaly, takže vzbudil i hlasité protesty
obyvatel z okolních obydlí proti orgánům. Připravenými
vozy byli rozvezeni do vzdálenosti cca 20 km od
Jetřichovic. Vozy pak byly nešťastně přistaveny právě
před pionýrským táborem, jehož osazenstvo bylo hlukem
probuzeno a celou akci zděšeně sledovalo...“
Zatiaľ čo Generálna prokuratúra zahrala celý prípad
do autu, ustanovil vtedajší minister vnútra Štrougal
osobitnú komisiu, ktorá si oboch redaktorov, ako autorov
listu, pozvala na pohovory. Komisia „zdôvodnila“
oprávnenosť zákroku napr. tým, že zo spomínaných 150
zaistených osôb bolo účelovo vybraných 33, ktorí sa
v minulosti dostali do rozporu so zákonom, hoci len z
malicherných dôvodov. Zo záverov komisie vyplynulo,
ako keby si novinári celý príbeh len vymysleli. Zrejme
hliadka SNB na Vlčici v nedeľu ráno po nočnom záťahu len so šťastím sa vyhli súdnemu procesu kvôli krivému
foto: Pedro T.O. Roztoulaná srdce, Brno
obvineniu...
zdroj: webstránky S.T.O. Severu
39
Na krvavom potlachu v Jetřichoviciach bol údajne zo Slovenska účastný len
jeden jediný Slovák, potlachový tramp, kamarát Slon z trampskej osady Alabama,
tiež Kormorán. Takto (Slon z Alabamy, resp. Slon z Kormoránu) sa podpisoval v
mnohých cancákoch z toho obdobia. O trampskej osade Alabama (1963) nie sú
známe bližšie informácie (viď Pekelník, Kronika T.O.).
Dnes si už len ťažko väčšina z mladšej, ale aj strednej generácie trampov dokáže
podobné situácie predstaviť. Priblíženie dôb nie tak dávno minulých, okrem
spomínaných článkov v obnovenom časopise Tramp v r. 1991, si zaumienil aj
Fedor Skotal – Ňuf prostredníctvom filmového dokumentu. Najprv mal vzniknúť
v rámci relácie „Na vlastné oči“, TV Nova. Potom Ňuf oslovil prezidenta Václava
Havla a s finančným príspevkom Nadace Víze natočil s kamerou Karla Slacha
a asistenciou Jiřího Rolínka s pamätníkmi na pamätných miestach 6 hodín titulka časopisu Signál
materiálu . Zostrihané demo bolo dvakrát premietnuté v Etnografickom ústave s Irčanovým článkom
NM v Prahe a bolo priaznivo prijaté. Film nebol doteraz dokončený.
V súčasnosti sa začína v Českej televízii natáčať podľa scenára Fedora Skotala
jedenásťdielny dokumentárny seriál „Zvláštní znamení touha“ k okrúhlemu 100.
výročiu trampingu. Jeho súčasťou by mal byť aj „Krvavý potlach na severu“.
Prvá klapka padne na potlachu k 95. výročiu prvej tramskej osady „Ztracená
naděje“.
z informácií, ktoré poskytli Jozef Zelner - Pekelník,
Petr Náhlík - Vokoun a Fedor Skotal - Ňuf,
zostavil D‘Ady
hlavička článku
v časopise Tramp (1991)
Všetko, čo je podstatné, čo zanechalo významnú
stopu v dejinách ľudstva a dnes je ťažko
podložiteľné dokumentmi, zachovalo sa nám
v mýtoch, bájach a povestiach. Výnimkou nie je
ani trampská kultúra. Keďže ľudstvo bolo na
svojom začiatku túlavé, spomienky na to sa aj nám
zachovali v podobe mytológie.
Na počátku stvořil Bůh i zemi. Země pak byla nesličná
a pustá a duch Boží se vznášel nad vodami.
Pak řekl Bůh: „Budiž světlo!“ I bylo světlo. A pak už to
šlo fofrem: Pevniny, moře, rostlinstvo, louky, lesy a ryby,
ptáky a zvířata.
Nakonec Bůh stvořil člověka, bylo to dne šestého
o pracovní sobotě, ke konci šichty a podle toho taky
člověk vypadá.
I odpočinul Bůh dne sedmého, požehnal a posvětil ho
a tím vlastně vznikl víkend.
Chlapovi, kterýho stvořil Bůh dal jméno Adam a do
začátku mu pronajmul kus parcely. V zahradě byly
vzrostlý stromy s ovocem a pod zemí bohatý naftový
ložiska. Navíc mu z jednoho přebytečnýho žebra udělal
pěknou kost, zvanou Eva, aby se do tý doby, než se příjde
na tu naftu příliš nenudil.
Chvilku se měli jako v Ráji, ale znáte ženský. Vždycky
musí mít nějaký ty zakázaný jablka a nedají pokoj, dokud
je nedostanou.
I stalo se.
Milej Pán Bůh se hrozně naštval, když zjistil, že mu
nájemníci otrhali nejlepší jablka, který si chtěl nechat na
zimu a po právu je vyhodil z propachtovaný parcely.
A tak první lidi vyrazili na první čundr.
Adamovi a jeho vykutálený kůstce výpověď z Ráje
jaksi nevadil. Vyrazili do přírody a vesele dováděli, až
měli dva syny. Pak se museli usadit, protože neměli
babku na hlídání.
Jejich synové, Kain a Abel byli taky pěkní dárečkové.
Když jednou Kain zabil Abela, rozčílil se opět Bůh a řekl
mu doslova:
„Tulákem a běhoznem budeš na zemi!“
Z Kaina se stal tulák a z jeho potomků pak vznikali
všemožní darebáci, vandráci a somráci, prchající před
zákonem a jeho orgány. Z běhounů rodu ženského pak
vznikly ženštiny se špatnou pověstí.
10