tramping na příborsku

Muzeum Novojičínska, příspěvková organizace
Muzeum a pamětní síň S. Freuda v Příboře
TRAMPING NA PŘÍBORSKU
Velký výstavní sál Muzea v Příboře
Vydáno u příležitosti konání výstavy
věnované trampingu v Příboře, Kopřivnici a širšímu okolí.
Jsme trampové, věční tuláci,
jsme ptáci, kteří rozumí,
jsme zloději krásy a vandráci,
jsme plavci na voru do Země tří sluncí,
jsme, co jsme, a víme svoje,
a proto se nám jednou za týden nechce spát...
Počátky trampingu sahají do doby krátce před první světovou válkou a jsou
spjaty s vývojem českého skautingu a dalších mládežnických hnutí.
Průkopníky byli mladí lidé, kteří nacházeli zálibu v neorganizovaném
táboření v přírodě a ačkoliv si neříkali ještě trampové, už se u nich
projevovaly některé charakteristické rysy trampingu. Po první světové válce
začalo prudce přibývat tzv. divokých skautů, kteří byli silně inspirovaní
obrazem idealizovaného amerického Západu. Důležitý byl pro ně
především význam osobní svobody a samostatnosti. Svou úlohu také hrálo
přímé prožívání romantického dobrodružství známého nejen z oblíbené
literatury (Zane Grey, Jack London, James F. Cooper, James O. Curwood,
Karel May a další), ale také z filmových westernů, které po rychlém rozvoji
kinematografie získaly na velké popularitě především u mládeže.
Slovo tramp (angl. tulák) bylo patrně přejato z románu Jacka
Londona Cesta. Ten v českém překladu vyšel v roce 1922.
Trampové se brzo dostávali do konfliktu se zbytkem společnosti. Hlavním
důvodem byl neorganizovaný, svobodomyslný charakter trávení volného
času, který vyhlížel z tehdejšího pohledu jako eticky nesprávný a morálně
sporný. Nejvýznamnějším střet trampingu s oficiální mocí představoval tzv.
Kubátův zákon. Jednalo se o vyhlášku zemského prezidenta z roku 1931,
která byla namířená proti trampingu a zakazovala společné táboření
nesezdaných párů, koupání v nepovolených lokalitách a bez patřičného
úboru, nošení zbraní a zpívání nemravných popěvků.
Vývoj prvorepublikového trampingu narušila druhá světová válka a s ní
spojené omezení svobody projevu a pohybu. Někteří trampové byli přímo
aktivní v odboji či bojovali v zahraničních spojeneckých armádách.
Nové omezení přineslo období politických a společenských proměn po roce
1948. Pochybnosti vyvolávaly především sympatie trampů k americkému
způsobu života. K výraznému oživení trampingu došlo v polovině 60. let 20.
století. Zejména v 70. a 80. letech 20. století se tramping stal jednou
z významných aktivit, s jejichž pomocí si česká společnost hledala cestu
k seberealizaci a vytvoření pocitu nezávislosti.
Po roce 1989 došlo během několika let k výraznému poklesu počtu lidí, kteří
se trampingu aktivně věnují. Tramping měl vždy v sobě prvek hry, ve které
české země představovaly vzdálená exotická místa. V okamžiku, kdy
cestování do zahraničí přestalo být zásadním problémem, ztratila tato hra
důležitou podstatu své atraktivnosti. Tramping dnes sice už není masovou
záležitostí, ale nadále existuje a má příznivé vyhlídky na další existenci.
Stále si udržuje mnohá specifika a díky dlouhé historii již čerpá především
ze svých vlastních tradic. Současný tramp si již většinou nechce hrát na
amerického kovboje či zálesáka, ale touží být trampem putujícím krásnou
přírodou.
Ačkoliv tramping vždy byl
neformální záležitostí, staly se
jeho nedílnou součástí různé
obecně uznávané symboly,
normy a také zvyky. Ty jsou
ovšem založené na tradici,
lásce k přírodě a jejich
d od r žová ní j e z á le ž i tost í
osobní cti. Velká část těchto
zvyků se váže ke sdružování
trampů a mezilidským vztahům.
Typicky trampským pozdravem
je slovo ahoj, přejaté z mezinárodního námořnického prostředí.
Jako oslovení se mezi trampy už
od počátku používá termín
kamarád.
Součástí pozdravu je dále podání ruky doprovázené charakteristickým
zalomením palců. Trampské osady měly svůj vzor v osadách při osidlování
amerického Západu.
Trampská osada měla kromě svého originálního názvu, také svého šerifa
a vlajku. Po 2. světové válce k těmto atributům přibyly i domovenky na
rukávech bund a košil. Bývali také trampové samotáři, ti měli zkratku T. S.
a svou přezdívku. Když tramp samotář potkal na vandru osadu, mohl se
k nim přidat, pobýt s nimi a pak jít zase dál
Trampská setkání se obecně nazývají potlachy. Toto slovo je kombinací
českého výrazu tlachání a indiánského pojmu potlač (potlatch). Jednalo
se o kulturní záležitost indiánů severozápadního pobřeží USA. V tomto
prostředí byl potlač společenskou událostí. Trampský potlach je obvykle
spojen se slavnostním ohněm a hudební produkcí.Jedním z trampských
zvyků bylo ježdění zásadně v posledním vagónu vlaku. Všichni trampové,
kteří spolu měli cestu, tak měli jistotu společného setkání.
Oděv a vybavení trampů procházelo téměř stoletým vývojem. Po první
i druhé světové válce byly využívány především armádní přebytky.
Prvorepublikoví trampi často stylizovali svůj oděv ve westernovém duchu,
oblíbené byly vysoké boty (kanadky), gumoplátěné kedsky, manšestrové
kalhoty, khaki košile, bílé námořnické čapky, stetsony vyrobené
promáčknutím starých klobouků, kostkované košile a podob. V období po
druhé světové válce poklesl význam westernových doplňků a oděv byl
mnohem více inspirován vojenským stylem. Důležitou úlohu ve výstroji
a výzbroji trampů hrála vlastní invence a tvořivost. Po dlouho dobu byla
snad nejcharakterističtější součástí tzv. US torna neboli usárna, která do
jisté míry nahradila vojenskou tornu s víkem z teletiny pocházející z první
světové války. Rovněž vojenské kanady se staly v představách veřejnosti
téměř symbolem trampingu.
Hudba patří neodmyslitelně k trampingu a jednotlivé osady mívaly své
osadní kapely. Za původní trampskou hymnu je považována píseň Vlajka
od Jendy Kordy.
Ve 2. polovině 20. století jejího významu dosahovala i Rosa na kolejích
Wabiho Daňka. Kytara, bendžo popř. mandolína patřily jak k pobytům
v osadách tak i k vandrům.
Velmi významnou složkou osadního života trampů
býval vždy také sport povětšinou provozovaný
v přírodě. K trampům také patřilo
a dodnes patří vodáctví.
Oheň je pro trampa něco posvátného. Ani za deštivého počasí by ho
nezapaloval např. benzínem. Do posvátného ohně přátelství tramp
nehodí nedopalek cigarety ani neplivne slinu.
Symbolem trampingu jako celku a zároveň prvkem, který často tvoří
součást vlajek trampských osad, domovenek a dalších výtvarných projevů,
je znak lesní moudrosti převzatý od hnutí Woodcraft E. T. Setona. Jde
o bílý kruh s modrými bizoními rohy, přičemž vlastní kruh vyjadřuje čistotu
ideálu, kruh věčnosti a čistotu těla a mysli, modré bizoní rohy pak sílu
ideálu a odhodlání jej bránit, sílu ducha, těla a modrou oblohu. V trampském prostředí je ale tento motiv často používán i v jiných barevných
kombinacích.
„Jsem tramp a dobře vím, v kterou hodinu je třeba ztišit hlas, když
nastává obřad soumraku. Mám deku tak slabou, abych přes ni slyšel
oddychování spící země. Mám nůž, který zchudl častým broušením
a který se blýská radostí, když navečer skončím pochod a on se může
zahryznout do chleba. Mám popraskanou kytaru, slepenou smolou
a ona mě učí novým lesním nářečím. Jsem tramp a hodnoty, kterých
si cením, jsou asi stejně podivné, jako já.“
Ahoj – trampský pozdrav, doplňovaný podáním ruky a zalomením palce (nikoliv ulomením)
Amík – člověk jezdící do lesa především ukazovat svou výstroj a výzbroj, až na některé
výjimky nemá s trampem nic společného
Bagr – lžíce se zahnutým koncem, aby se dala pověsit
Camp, taky kemp – místo k táboření udržované trampy, slouží pro kohokoliv
Camrátko – upomínkový předmět, obvykle zdobený šikmo seříznutý plátek z březové
kulatiny , který dostávají všichni účastníci trampských akcí
Cancák – památník, zápisník z cest, vandrů a trampských akcí. Často tam píší kamarádi
nejenom o vandru, ale také majiteli cancáku o něm samém.
Čundrák – pivní tramp a také ten, kdo s sebou má moc zbytečných věcí
Domovenka – znamení trampské osady a někdy i trampů samotářů, nosí se na rukávu
Ešus – jídelní miska, pův. označení esšálek (z něm. essen = jíst), též ešák
Hobo – železniční tulák
Kamarád – trampské oslovení, nejspíš z fr. camarade, to z lat. camera (komora)
Kanada – kanadská noc, drsná legrace, tzv. kanadský žertík
Kanada – dlouhý kožený provázek
Kanady – vojenské vysoké boty
Kecky – pův. trampské boty, plátěné a šněrovací s gumovou podrážkou, název podle amer.
firmy Keds
Mastňák, taky paďour – měšťák nechápající vyšší hodnoty lesní moudrosti a lásky k
přírodě. Často neumí žít v souladu s přírodou, neobejde se bez výhod civilizace
Ohnivák, taky ohnivec – tramp určený sheriffem, aby se při slavnostním ohni staral o
oheň; jedná se o velice čestnou funkci
Osadník – příslušník trampské osady
Placka – na rozdíl od camrátka ji lze získat pouze za vítězství v soutěžích
Potlach – slavnostní setkání trampů, obvykle v přírodě s hrami, soutěžemi a slavnostním
ohněm
Přezdívka – většina trampů má svoje druhé jméno. Mezi trampy se oslovuje jenom
přezdívkou.
Sheriff – vede osadníky; většinou je nejlepší z osadníků, je jimi volen
Slezina – 1. setkání trampů u táborového ohně, něco podobného jako potlach, 2. setkání v
hospůdce, doprovázené zpěvem a hrou na hudební nástroje
Šerifský kruh, taky kruh čistoty nebo tabukruh – kruh kolem slavnostního ohniště, do
kterého má v době konání slavnostního ohně přístup pouze ohnivák. Překročením tohoto
kruhu dochází ke znevážení a zneuctění tohoto ohně.
Širák – 1. širé nebe, spaní pod širákem je tedy spaní bez střechy nad hlavou, 2. klobouk, 3.
zkrácený název jednoho z trampských časopisů
Tele – typ vojenské torny, často trampy používaný
Tramp – tulák, člověk milující přírodu a vyznávající upřímné kamarádství. Obvykle jezdí se
svojí partou.
Tramp samotář – tramp nepatřící do žádné trampské osady, jezdící na vandry bez stálé
party, prostě sám
Trampská hymna – píseň, kterou považují trampové za svoji hymnu a odpovídajícím
způsobem se k ní chovají. Trampskou hymnou je píseň Vlajka
Trampská osada – parta trampů v čele se svým sheriffem; mívá svoji vlajku a většinou i
svůj camp nebo osadní flek, osadníci nosí na rukávu domovenku své osady
Trampské sdružení – podobné jako trampská osada, ale bez sheriffa, členové jsou
naprosto rovnoprávní
Trapsavec - literární trampská soutěž
T.O. – zkratka znamenající trampská osada
T.S. – zkratka znamenající 1. tramp samotář, 2. trampské sdružení, 3. v novější době také
trampská skupina apod.
Usárna, taky uska nebo uzda – napodobenina či originál americké vojenské torny
Vandr – několikadenní výprava do přírody; trasa a program vandru nejsou ani pevně dané,
ani neměnné, prostě jede se někam
Velký vandr – vandr trvající více dní, obvykle více než pět
Vandrák – něco mezi trampem a trampem samotářem. Jezdí sám nebo s partou, ale toulá
se více než tramp. Na rozdíl od trampů se většinou nevrací na místa, která již zná.
Vlajka – 1. osadní vlajka, jeden ze symbolů trampské osady, 2. píseň Vlajka, trampská
hymna
Výročák, taky výroční oheň – slavnostní oheň, kterým se připomíná založení osady
Woodcraft, taky lesní moudrost – zásady života v přírodě sestavené E. T. Setonem.
Někteří woodcrafteři mezi woodcraftem a lesní moudrostí vnímají rozdíl, lesní moudrost
pojímají šířeji.
Zvadlo – pozvánka na trampskou akci. Původně se psali na březové kůry a kůže. Dnes se
používá i technologie počítače, ale s motivem přírody a trampských symbolů.
Žracák – chlebník, též žebradlo.