č.43 - Oblastní charita Horažďovice

Transkript

č.43 - Oblastní charita Horažďovice
Farní zpravodaj
Farnosti Horažďovice
Leden 2015 (43)
Králové přišli pozdě
Pro nás už začaly pravidelné všední dny – po oslavě
Kristova narození a po probdělé novoroční noci a teď
znovu přichází další narušení naší každodenní
pravidelnosti. Příčinou toho jsou tři králové, kteří přišli pozdě. Kristovo narození jsme
přeci oslavili, evangelní čtení si už všímá jeho začínajícího veřejného působení, a teď,
následující slavností se znovu vracíme zpět. Ale i v tom vracení se zpět je hluboká a
krásná symbolika. Oni, ti tři králové, přišli totiž k jeslím zrovna tak pozdě jako mnozí
z nás. Je, učené mudrce, předešli prostí pastýři a
nejen to, dokonce je předešla i obyčejná
dobytčata, která byla u jeslí dříve než oni – učení
a vznešení hvězdopravci. A navíc, jak šli pomalu,
šli pomalu a důstojně, rozhlíželi se, zatímco prostí
pastýři běželi hned a běželi bez rozpaků. Ale oni
vznešení, dbali lidských ohledů, se napřed stavili
u krále Heroda na zdvořilostní návštěvu. Ale jak
nebezpečná tato zdvořilost byla, vždyť od této
chvíle byl Ježíš v přímém ohrožení.
Přestože přišli pozdě a způsobili mnohé těžkosti,
přesto všechno nebyli odehnáni. Dokonce byli
uvítáni. Neboť Boží dítě nikoho neodmítá,
dokonce ani toho, který se k němu přihlásí
z lidských ohledů a z lidského studu pozdě. Vždyť
Bůh neodmítá ani toho, který se k němu přihlásí
až na smrtelné posteli, jak to činí mnozí z nás.
Jejich dary, zlato, kadidlo a myrha, byly
nepraktické a pro svatou rodinu téměř
nepoužitelné, ale byly přijaty s láskou a porozuměním, podobně jak s láskou a
porozuměním přijímá Bůh i naši službu jemu.. A v očích svaté rodiny oni tři králové
nebyli o nic horší než andělé v nebi, kteří ohlašovali slávu narození, či onen volek a
oslík, kteří svým dechem Boží dítě zahřívali. A pro to všechno jsou oni, tři králové,
zdrojem potěšení a útěchy i pro nás. Vždyť od příchodu třech králů víme, že k Bohu
můžeme přistoupit vždycky, třebas až po dlouhé a namáhavé cestě bádání a hledání
pravdy.
K Bohu můžeme přistoupit i tehdy, kdy z lidských ohledů dáváme přednost jinému než
Bohu a Bůh nás neodmítá, i když přicházíme nevhodně a pozdě. V Božím království,
podobně jako u jeho jeslí je místo pro každého z nás. A to je poselství tohoto svátku,
který tak pozdě a tak nevhodně narušuje běh našich všedních povánočních dní.
(P.Petr Koutský)
HISTORIE FARNOSTI
Kaple na hřbitově Kongregace Školských sester de Notre Dame – Horažďovice
V jednom z předchozích dílů našeho
seriálu jsme se seznámili s osudy kaple,
jeţ kdysi stávala na samém vrcholu
kopce Loreta na severním okraji
Horaţďovic. Dnes se na Loretu vrátíme
opět, ne však na vrchol, ale na
jihovýchodní úpatí, do míst, která nesla
v minulosti název „Na Vinici.“
Zde, při silnici směřující na obec Babín,
500 metrů od klášterního útulku (dnes
Nemocnice následné péče) zbudovala
vlastním
nákladem
Kongregace
Školských sester de Notre Dame svůj
soukromý hřbitov. Firma Františka Listopada z Horaţďovic zbudovala oplocení a uprostřed pak
márnici spojenou s kaplí. Náklady na realizaci se vyšplhaly cca na 35.000 korun. Původní
ohrazení představovala podezdívka z bílých tvarových cihel, doplněná drátěným pletivem. Nový
hřbitov se dočkal vysvěcení 12. srpna 1934. Aţ do té doby pohřbívaly sestry své mrtvé na
městském hřbitově při kostele sv. Jana Křtitele, kde měly vlastní, dodnes zachované oddělení.
V průběhu osmdesátých let dvacátého století vyrostlo v těsné blízkosti hřbitova kongregace nové
městské pohřebiště. Konkrétně v roce 1983 byla dokončena velice moderně působící smuteční
obřadní síň. Nový městský hřbitov vznikl v rámci Akce Z roku 1985 a jeho cena dosáhla sumy
781 000 korun. Nutno poznamenat, ţe i kdyţ nové městské pohřebiště pochází z doby minulého
reţimu, přesto podobně koncipovanou ohradní zdí plně respektuje architekturu hřbitova sester.
V červnu roku 2010 při rozšiřování městského hřbitova došlo ke strţení původních zdí a jejich
nahrazení soklem z lomového kamene.
Popišme si kongregační hřbitov podrobněji. Hlavní vstup je řešen ve směru od města, tedy
přibliţně z jihu. Vlastní hřbitov za mohutnou branou se rozkládá zhruba na ploše obdélníka. Při
západní ohradní zdi se nachází pohřební kaple, jeţ mohla současně slouţit jako márnice,
orientovaná na ose západ-východ. U objektu kaple se na chvíli zastavme. Jde o obdélný objekt o
rozměrech 300x160 cm. K vlastní hmotě márnice přiléhá na jiţní straně drobná výklenková
kaple. Jak technická stavba, tak kaple jsou vystavěny z vápenopískových bílých cihel, zdivo není
omítáno. Korunu zdiva tvoří betonový blok zdobený drobnými betonovými kříţky, ve vlastním
obdélném výklenku s půlkruhovou klenbou nalezneme zděný kříţ s motivem ukřiţovaného
Krista. Nejstarší hroby sester z období 1935 – 1940 zdobí prostý kovový kříţ na kamenném
soklu. První pohřbenou sestrou byla Marie Alexie. Mladší hroby jsou v podobě kamenných stél.
Jako poslední byla na hřbitově pochována Marie Kateřina
Kovaříková, která zemřela 26. května 1935. Dále zde nalezneme
hroby duchovních spjatých s aktivitami Kongregace – spirituála Jana
Komrsky, děkana Josefa Knapa, spirituála Karla Vošahlíka. Za citaci
stojí epitaf na náhrobku Msgr. Františka Klase – „Zde v Pánu
odpočívá po 40ti leté sluţbě v Horaţďovicích Msgr. P. František
Klas, emeritní vikář a děkan 19.7. 1913-1.5. 2001. Slouţil jsem
Kristu i Vám. V roce 1977 byly svezeny na hřbitov kongregace
ostatky sester z městského hřbitova v Horaţďovicích, dále pak ze Sušice a Klatov.
(Mgr. Roman Vaněk)
Církevní řády a kongregace – Jezuité
Omnia ad maiorem Dei Gloriam
Řád řeholních kleriků jezuitů (mezi
společenství řeholních kleriků patří ještě
kajetáni, barnabité a piaristé) započal svou
cestu ke slávě, ale i pádům v Paříţi na
Montmartru roku 1534 z podnětu Ignáce z Loyoly
a jeho přátel. Hlavním smyslem
pro zaloţení byla Ignácova
nespokojenost se soudobým
stavem společnosti, jak světské,
tak řeholní a kněţské.
Sv. Ignác z Loyoly,
Zaloţením nového uskupení zakladatel Tovaryšstva
reaguje Ignác i na rozvoj protestantského
Ježíšova
hnutí v Evropě. Jezuité čili jinak téţ Societas Jesu se
dočkala papeţského schválení roku 1540.
Do komplikovaného českého prostoru přicházejí jezuité
relativně krátce po založení, a to již roku 1556 pod vedením Petra Canisia. Petr Canisius, mj.
patron školství se narodil v bohaté rodině v nizozemském městě
Nijmegen roku 1521. Na přání otce sice začal studovat právní vědy
v Kolíně nad Rýnem, avšak velmi brzy se začal intenzivně věnovat teologii.
Absolvent univerzity v Bologni, doktor teologie. Během svého mládí se
účastnil jako odborník i jednání tridentského koncilu. Na kněze vysvěcen
roku 1546, řádové sliby složil o tři léta později. Velice činný literát – v jeho
pozůstalosti se dochovalo pro zajímavost 8.000 stran tištěného textu.
Mezi jeho nejpopulárnější práce patří soubor tří katechismů (Velký,
Střední, Malý).
Petr Canisius
Podle jiných teorií by měl být tento muž, učitel církve, i autorem druhé
poloviny modlitby Zdrávas Maria. Působil v Římě a Vídni, kde všude dbal na posilování katolické
víry. Nutno ovšem říci, že proti odpůrcům katolické církve postupoval s maximálním respektem
a úctou. Kromě literární a pedagogické práce proslul i jako neúnavný misionář (údajně během
svého života procestoval 20. 000 mil) a skvělý diskutér a debatér. V již výše uvedeném roce
1556 se Petr Canisius dočkal významné pocty. Byl totiž vedením řádu jmenován do pozice
provinciála pro jižní Německo, ale i pro Rakousko a území Čech.
Po svém příchodu do Čech
pobývali první čeští jezuité
jako hosté v konventu
jediného řeholního řádu
českého původu křížovníků
s červenou hvězdou (založen
z podnětu Anežky České) na
staroměstském předpolí
Karlova mostu.
Petra Kanisia tamní prostor velice zaujal a podařilo se mu získat pustnoucí klášter dominikánů
s kostelem svatého Klimenta. Petr Canisius tedy stál u založení jezuitské koleje Klementina,
která získal roku 1562 od císaře Ferdinanda právo udělovat svým absolventům akademické
tituly (vznik Karlo-Ferdinandovy univerzity). Jen pro zajímavost – v 17. století se absolventem
této školy stal i jeden z nejvýznamnějších držitelů Horažďovic Václav Vojtěch ze Šternberka (jež
se zasloužil o přestavbu a modernizaci města po jeho požáru roku 1689). Tedy tento skromný
počin stál u vzniku ohromného jezuitského díla na našem území.
Nás by mohlo do jisté míry zaujmout, že Petr Canisius stál i za pokusem založit jezuitskou kolej
v Plzni (roku 1561). Tento záměr se z různých příčin (nejprve
odpor dominikánského řádu, poté otevřené nepřátelství
laických církevních hodnostářů) neukázal být životaschopným.
Tuhý dominikánský odpor mohl být i možnou odplatou za
skutečnost, že jak již výše uvedeno, museli roku 1556 pražští
dominikáni jezuitům uvolnit svůj klášter u sv. Klimenta.
Petr Canisius zemřel ve švýcarském Fribourgu léta 1597, zde se
mu dostalo honosného pohřbu. Blahoslaven byl relativně pozdě
– roku 1864, svatořečen pak 1925. Svátek sv. Petra Canisia se
slaví 21. prosince.
Poté, co vznikla první kolej v Praze u sv. Klimenta a prokázala
svoji životaschopnost, začaly v období do osudného roku 1618
vznikat další koleje a rezidence.
Klementinum v Praze bývalá kolej Jezuitů
Pokračování příště

Nejmocnější zbraně
Na konci šestého dne stvoření k sobě Bůh svolal všechny živočichy. Přišla zvířata
domácí i divoká, ptáci, ryby, plazi a společně se radovali, jak dokonale je Bůh stvořil.
Každý tvor Bohu děkoval, ale ovce zůstávala před Stvořitelovým trůnem smutná.
„Co ti chybí?„ ptal se ji Bůh. „Proč se netěšíš jako ostatní zvířata?“
„Ráda bych byla veselá,“ odpověděla ovce. „Stvořil jsi mě však zcela bezbrannou.
Jak si uhájím holý život?“
Chceš, abych ti dal drápy, jako má medvěd či jestřáb?“ ptal se Bůh. Ovce zavrtěla
hlavou.
„Tedy ostré zuby, jako má lev nebo vlk?“
„Ne,“ řekla ovce. „Přála bych si takové zbraně, které by pomáhaly, a přesto nikomu
neublížily.“
Bůh slova zvážil a pak řekl: „Toužíš po životě v lásce a míru, a proto udělám, o co mě
žádáš. Dám ti takové vlastnosti, se kterými obstojíš před každým zlem.“
A učinil ovci pokornou, oddanou a trpělivou.
(Z knihy „Osm světel“ – Leo Pavlát)
Náš host
Ludvík Kovář – výtvarník z Lipové Lhoty.
Jsi absolventem mnoha uměleckých škol, počínaje sklářským
designem konče umprum. Máš za sebou mnoţství výstava
prezentací svých děl, věnuješ se grafice , výtvarnému umění ,
fotografii a navíc jsi pedagogem na umělecké škole
v Horaţďovicích, kde předáváš své zkušenosti našemu mládí.
Kde a kdy jsi objevil tento svůj talent, nebo máš ho v genech a
zdědil jsi ho po svých předcích ?
Ano nějak mi bylo shůry dáno. I kdyţ musím říci, ţe otec, který
je dodnes nedoceněný, mne vedl ke kresbě a malbě krajiny a tam
jsem se trochu vzpíral, neb jsem to chtěl dělat nějak jinak, neţ se
mělo. Rozuměj napřed se dělá obloha a pak stromy a já to tam mydlil
najednou.  Ale děda byl významný ţichovický všeuměl a tak
nejen, ţe hrál ochotnické divadlo, ale vyřezával loutky, maloval
portréty i kulisy, vyráběl proutěný nábytek, hrál na harmoniku, zpíval, prostě talent. A táta to
zdědil a dělal výborné kresby, grafiku a malbu. Takţe za to vlastně ani nemůţu, ţe dělám taky to
výtvarno.
Bydlíš v malé vesničce, uprostřed přírody, trochu dál od civilizace, nechybí ti kontakt
s uměleckými kruhy ? Kde hledáš inspiraci, pro svá díla ?
Ano to je trochu problém. Ono se nedá mít všechno. Člověk tak nějak musí být napojen na
Boţí vedení a ne vţdy to, co bychom si přáli je Boţí vůle. Tím nechci říci, ţe vše co dělám je
vedeno Duchem Boţím i kdyţ bych si to přál. V ţivotě se dostáváme na mezníky, kdy se
musíme sami rozhodnout kudy půjdeme. Já upřednostnil rodinu a rodinné dědictví, před leskem
tohoto světa a zatím se mi to vyplácí. Jak je vidno i významní lidé od kumštu např. jako jsi ty,
našli ke mně cestu. Inspiraci hledám v ţivotě samém. V mé práci se snaţím o dialog tělesnosti,
aţ rustikální podstaty a něhy, světla a lásky. To je velké téma kaţdého z nás.
Vyznáváš víru v jednoho Boha – Ježíše Krista, bylo to u tebe hledání a pomáhá ti to, nebo
odráží se to v tvé umělecké tvorbě ?
To je také na dlouhý rozhovor. Ano, poznal jsem, ţe jediná smysluplná cesta je skrze víru
v odpuštění a milost. A tento dar nenabízí nikdo jiný, neţ Bůh sám ve svém synu Jeţíši Kristu.
Byl jsem vychováván ve víře a tak jsem s tím neměl ţádný problém věřit, ţe je Bůh. Nicméně se
ukázalo, ţe to nestačí. Ţe je třeba jaksi vstoupit do ţivého dialogu s Bohem. Dost mně trvalo, neţ
jsem pochopil, ţe kdyţ Jeţíš vstal z mrtvých, tak musí být ţivý a je moţno s ním vést rozhovor
jako s ţivým. A ono to funguje. Jaká radost. Tím netvrdím, ţe vše je snazší, moţná naopak, ale
je to cesta. Je tedy logické, ţe se to v mé tvorbě zrcadlí. Mám úţasnou moţnost tvořit
v materiálu, který se pro to skvěle hodí a to ve skle. Dlouhou dobu jsem navrhoval design pro
naše sklárny a dnes si vţdy o prázdninách rád něco ze skla udělám. Letos jsem byl pozván na
mezinárodní workshop na téma sklo a kov a moc se mi tam líbilo. Přeji všem čtenářům, aby se
radovali. Je mnoho věcí, které vedou k opaku, ale ti kteří přijali Boţí pozvání, mají důvod se
radovat navzdory okolnostem, protoţe jsme milováni i přes naši nedokonalost. Vţdyť je psáno:
Filipským 4:4-7
Radujte se v Pánu vţdycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem
lidem. Pán je blízko. Netrapte se ţádnou starostí, ale v kaţdé modlitbě a prosbě děkujte a
předkládejte své ţádosti Bohu.A pokoj Boţí, převyšující kaţdé pomyšlení, bude střeţit vaše
srdce i mysl v Kristu Jeţíši.
Děkuji za rozhovor.
Atributy svatých
Antonín Veliký
Patron: rytířů, řezníků, hrobníků, košíkářů, cukrářů, tkalců.
Byl vzýván i jako pomocník při problémech s
domácími zvířaty.
Atributy: ďábel a pokušení, hůl ve tvaru T, jeskyně, prase,
zvonek
Boţe, Tys vedl svatého Antonína na poušť, aby Ti tam slouţil postem
a modlitbou; na jeho přímluvu pomáhej i nám, ať dovedeme ovládnout
sami sebe, abychom vytrvali v Tvé sluţbě a nadevšechno Tě milovali.
Skrze Tvého Syna Jeţíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v
jednotě Ducha svatého ţije a kraluje po všechny věky věků.
SLOUŢIL BOHU A BOJOVAL S POKUŠENÍM JAKOBY ŠLO O POSLEDNÍ DEN.
"Den začnu prospěšně s úmyslem, ţe začínám slouţit Bohu a právě tento den by mohl být
posledním v mém ţivotě.
Tomáš Akvinský
Boţe, původce moudrosti, Tys vedl svatého Tomáše, aby nám dal
příklad horlivého úsilí o svatost a posvátnou vědu; pomáhej i nám
ať rozumem poznáváme, čemu učil, a ţivotem ho následujeme.
Prosíme o to skrze Tvého Syna Jeţíše Krista, našeho Pána, neboť on
s Tebou v jednotě Ducha svatého ţije a kraluje po všechny věky
věků. Amen.
Atributy: dominikán, drahokam, holubice, hvězda, kalich, kniha,
lilie, monstrance, pero, slunce
Odpovědi na všechny otázky hledal v modlitbě, která naplňovala jeho ţivot. Přes svou
vznešenost zůstal vţdy poslušným a pokorným řeholníkem, který nechtěl nic pro sebe a vše
konal z lásky k Bohu. „Jakkoli se zlo mnoţí, nikdy nemůţe vstřebat celé dobro.“

Z knížky „Můj ty Bože dobrotivý“ - modlitbičky Honzy Wolfa
ODEVZDÁVÁNÍ SE
Tím, že se ve prospěch své duše dobrovolně vzdáváš toho všeho pozemského,
tak dostáváš dary duchovního poznání, svaté pravdy od Boha nebeského.
Tím, že se ve prospěch Ježíše Krista vzdáváš života svého,
tím se dostáváš do světa blaženého a věčného.
NEJSEM SÁM
Rád milé lidi potkávám,
Ale stejně nejraději jsem na tom světě s Bohem sám.
To si tu svobodu, ticho a klid nejlépe vychutnám.
To si teprve užívám.
Stručná kronika křesťanství
Mezi léty 822 a 840 – vzniká Heliand, saské přebásnění evangelií.
Roku 824 – EVŽEN II byl zvolen 98 papežem (pontifikát květen 824 – 28.srpna 827).
Roku 827 – VALENTIN byl zvolen 100 papežem (pontifikát 31.srpna 827 – 10.října 827).
Roku 827 – ŘEHOŘ IV. Byl zvolen 101papežem (pontifikát prosinec 827 – 25.1.844).
V roce 835 zavedl svátek Všech svatých 1. listopadu. Papež se zasloužil o rozvoj
Říma. Nechal obnovit akvadukt Janiuculum a baziliku Svatého Marka.
20.6.840 - Po smrti císaře Ludvíka Pobožného se stal císařem jeho syn Lothar I.
25.7.841 - Bitva u Fontenoy: císař Lothar podlehl bratřím Ludvíku Němcovi a Karlu Holému.
Roku 842 - V Konstantinopoli zemřel císař Theofilos, jenž hrozil uctívačům obrazů
vyhnanstvím a smrtí. Jeho syn Michal III. Uctívání obrazů zrovnoprávnil.
Roku 843 - Verdunská smlouva rozdělila franskou říši na východní a západní Franky.
Roku 844 - SERGIUS II. Byl zvolen 102papežem (pontifikát leden 844 – leden 847).
13.1.845 – V Řezně bylo pokřtěno 14 českých knížat, čímž započala christianizace Čech.
Roku 845 – Normané zničili Hamburk. Tamní arcibiskupství bylo sjednoceno s biskupstvím
v Brémách a sem také přeneseno.
Roku 847/852 - Vznikl druhý velký padělek – „pseudoisidorské dekretály“, jež proklamují
nejen světskou svrchovanost papežů, nýbrž též jejich církevní všemohoucnost,
jakýsi druh teokracie.
Roku 847 - LEV IV. Byl zvolen 103papežem (pontifikát leden 847 – červenec 855).
Jeho pontifikát byl věnován především opravování škod, které Saracéni
způsobili v Římě za jeho předchůdce.
Roku 848 - Teolog Gottschalk ze Saska byl na synodě obviněn z hereze,
veřejně zbičován a uvězněn.
Roku 855 - BENEDIKT III: Byl zvolen 103papežem (pontifikát červenec 855 – duben 858).
29.9.855 - Po smrti císaře Lothara I. Byla říše rozdělena mezi jeho syny. Císařem se stal
Lothar II. , jenž byl až dosud králem Itálie.
Roku 858 – MIKULÁŠ I. VELIKÝ Byl zvolen 104 papežem (pontifikát duben 858 – 13.11.867).
Mikuláš I. prosazoval svrchovanou autoritu papežství ve správě církve a byl po
dlouhé době výraznou osobností na papežském stolci. Podporovat misijní činnost
křesťanstva. V Římě Mikuláš přestavěl a vybavil několika kostelů a neustále se
snažil povzbudit náboženský život. On sám vedl zbožný život vedený v duchu
křesťanské askeze.
Roku 860 - Vládce Velké Moravy Rostislav si za účelem pokřesťanštění své říše vyžádal od
byzantského císaře Michala III. Slovansky mluvící kněze. Císař vyslal na Moravu
bratry Konstantina a Metoděje.
Roku 863 – Řeholní bratři Konstantin (Cyril) a Metoděj začali svou misii mezi slovany.
Konstantin zprostředkoval Slovanům vlastní písmo spolu s biblí a liturgií v jejich
jazyce. Oba se později vrátili do Říma.
Roku 847 - Bulharský chán Boris se nechal pokřtít od byzantského patriarchy Fotia. Vznikla
nezávislá bulharská církev s ortodoxním ritem.
Roku 867 – HADRIÁN II. Byl zvolen 105papežem (pontifikát prosinec 867 – 14.12. 872).
Sehrál velkou roli v misijním díle slovanských věrozvěstů Konstantina a
Metoděje. V letech 867–868 Metoděj a především Konstantin obhájili v Římě
používání staroslověnského jazyka při bohoslužbách. Papež Hadrián II. to
potvrdil v listu Gloria in excelsis Deo.
Desatero Božích přikázání - smíření s Bohem
Člověk, přesto že si ho Bůh stvořil k obrazu svému, stal se k Němu neposlušný a
nepoddajný, a jedná si často podle svého.
Proto už dal Mojžíšovi desatero svých
Božích přikázání, aby je předal lidu svému a
tím neuvěřitelný dar, abychom se smířili
s ním a aby nás mohl přijat do svého
království nebeského. Je to dar, kdy nám
neustále odpouští naše prohřešky našeho
života a je schopen ve své lásce k nám stále
odpouštět. Proto nám dal možnost
prostřednictvím svých pozemských pastýřů
– kněží, biskupů atd. vyznat se ze svých
hříchů a tím se s Ním smířit. To už Ježíš
pravil (srovnej Mat. 18, 18 … On řekl apoštolům a jejich nástupcům: „Cokoli svážete na
zemi, bude svázáno i na nebi, a cokoliv rozvážete na zemi bude rozvázáno i na nebi.”).
Tito služebníci Boží, kteří dostali toto pověření, musejí zachovávat mlčenlivost a tomu
říkáme zpovědní tajemství.
Přestože už jsme se v našem zpravodaji zmínili o pokání a smíření, tak dnes se
budeme vracet na pokračování k jednotlivým bodům Božího desatera, které nás vedou
jako červená niť k přiblížení našemu Pánu, abychom se očistili od nepravostí, které
jsme spáchali.
Politici světa vymýšlejí spoustu zákonů, aby se žilo lépe a spořádaně a přesto je to tak
jednoduché, náš Pán nám dal pouhých deset a v těchto deseti přikázání, chcete-li
zákonů je obsaženo úplně všechno, aby zavládla na světě láska a mír. Rozdíl je v tom,
že přestupky zákonů našich představených jsou trestány, ale náš Bůh, je schopen nám
odpouštět stále znova a znova.
Pouhé tři přikázání si vyhranil své osobě a ostatní přikázal nám, abychom jednou mohli
spatřit jeho velikost a lásku.
(pokračování)

Víte co je to Breviář ?
Breviář (latinsky breviarium) je
liturgická kniha která obsahuje
veškeré texty potřebné k soukromé
(individuální) modlitbě denní
modlitby církve. Bývá vydáván ve
více svazcích. Kniha se skládá z
žalmů, úryvků biblických knih,
vybraných textů svatých, hymnů a
křesťanských modliteb. Většina modliteb je společná pro celou Římskokatolickou
církev a stejné modlitby se tedy modlí věřící po celém světě ve stejný den. Pro kněze
je modlitba breviáře povinná a slibují ji při jáhenském svěcení. Pro laiky je
dobrovolná, ale doporučená Druhým Vatikánským koncilem.
Události, které jsme prožili ve farnosti v měsíci prosinci.
Nejdříve jsme se museli vzdát Bohosluţeb v děkanském kostele sv. Petra a Pavla vzhledem rozsáhlé
revitalizaci náměstí, a archeologickým pracím okolo kostela kde ve středověku býval hřbitov a zde se
nalezly kosterní pozůstatky. Naštěstí naše městečko má ještě klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie,
který zastal všechny Bohosluţebné úkony a mše svaté. Prosinec – doba adventu, vánočních svátků a
konce roku jsme proţili ve znamení mnoţství koncertů, které se konaly v našich chrámech a rovněţ akcí
našich dětí z křesťanské mateřinky Duha.
Začátkem Adventu jsme rozsvítili a posvětili vánoční strom za účasti našeho duchovního otce
P. Petra Koutského a paní farářky M. Jarolímové z Církve ČSH a zpěvu koled sboru Prácheň. Na druhou
adventní neděli se konal koncert skupiny z Valašska Tomáše Kočko s dětským pěveckým sborem
Kvítek ze ZŠ Horaţďovic, dále v týdnu vystoupili naše nejmenší dětičky z KMŠ DUHA, kteří si říkají
Duháček. Na Štědrý den před slavnou půlnoční mší zpívalo Nezávislé sdruţení zpěváků a muzikantů
Horaţďovice na klášterním nádvoří koledy a 26. XII. – na Štěpána vystoupila tato skupina na Práchni
před kostelem sv. Klimenta za světel svíček a prskavek spolu se souborem z Horního poříčí. Ke konci
roku uspořádal náš uţ věhlasný sbor PRÁCHEŇ vánoční koncert s novým repertoárem a ke konci roku
přijel Ţeleznorudský smíšený sbor s eskou mší vánoční od Jakuba Jana Ryby „Hej, Mistře“, pod
vedením sbormistra Martina Červenky. Nemohu zapomenout naši chrámovou „Kytarovku“, která
doprovázela nejednu mši svatou. Moţná jsem pozapomněl i další koncertní vystoupení, které se konaly
v kulturním domě, ale hlavně je vidět, ţe Horaţďovice ţijí ve vánočním čase hudbou a zpěvy na oslavu
narození našeho Jeţíše, Krista krále. A to je dobře.
Betlémské světlo dorazilo do Horaţďovic
23.prosince před Červenou bránou, kde skauti rozbalili
svůj stan Týpí a mohli jsme si ho odnést domů, aby
nám prosvětlilo naše duše.
Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle
Gloria in excelsis Deo
Slavnostní půlnoční mši svatou jsme prožili a oslavili narození Ježíše Krista
v kostele „Nanebevzetí Panny Marie“ v Horažďovicích společně s našim otcem Petrem
a paní farářkou Miroslavou Jarolímovou s církve československé husitské.
.
Pohyblivá data významných dnů církevního roku 2015
11. ledna - Svátek Křtu Páně
18. února - Popeleční středa
29. března – Květná neděle
2. dubna - Zelený čtvrtek
3. dubna - Velký pátek
4. dubna - Bílá sobota
5. dubna - Slavnost Zmrtvýchvstání Páně
14. května - Slavnost Nanebevstoupení Páně
24. května - Slavnost seslání Ducha svatého
31. května - Slavnost Nejsvětější Trojice
4. června - Slavnost Těla a Krve Páně
12. června - Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
22.listopadu - Slavnost Ježíše Krista Krále
29.listopadu - První neděle adventní
27.prosince - Svátek Svaté rodiny


Každý den našeho života, je velký dar od jediného Pána a Dárce života Trojjediného Boha Otce i
Syna i Ducha svatého.
My si to však často neuvědomujeme. S rozvojem technických možností, lékařské péče a mnoha
dalších vlivů se nám zdá, že jsme my sami pány svého života. Tak si to myslíme a podle toho také
tak často jednáme k naší velké duchovní škodě a z toho plynoucího umenšení kvality našeho
života.
Žalmista nás napomíná, když prosí: „Pane, nauč nás počítat naše dny, ať dojdeme k moudrosti
srdce !“ Máme si uvědomit, že ten, kdo má plně v moci náš život, je sám Hospodin. Z jeho náručí
jsme ráno vyšli, byli na mžik posláni v svět – jak říká náš básník –abychom se opět večer do Boží
náruče radostně vrátili.
Světící biskup Mons. Mgr. Pavel Posád českobudějovické diecéze.

Co nám připravily sestřičky Ancilla,Jana,a Immaculata
z kongregace sester de Notre Dame v Horažďovicích
na leden 2015.
V pátek 9. ledna 2015 srdečně zveme na pouť k Matce
Alexii v klášterní kapli sester, po mši sv.(v 17,30) bude
následovat malé pohoštění a program.
Příprava na 1. sv. přijímání začne v pá 16.ledna od 15 do
16 hod, účastnit se mohou i rodiče.
Setkání mládeže probíhá jednou za měsíc, další se
uskuteční 16. ledna po mši sv. v klášteře.
Každý čtvrtek je v 17, 30 v klášterním kostele adorace před
vystavenou Nejsvětější Svátostí.

Důležité
upozornění
!!!
Všechny mše svaté v Horažďovicích se
budou konat v kostele „Nanebevzetí
Panny Marie“ ve stejných časech.
Děkanský kostel sv. Petra a Pavla bude
uzavřen po dobu rekonstrukce náměstí.
Tříkrálová návštěva kostela sv. Petra a Pavla
bude se zpěvy školáčků KMŠ – DUHA
s prohlídkou Betléma přímo na Tři krále 6. 1.
2015 od 9.30,
Otec P. Petr poţehná všem koledníkům
Tříkrálové sbírky. Sbírka se bude konat také v
tento den a naše děti se jí tradičně účastní . .
Jak jste asi postřehli, že se na první stránce objevil obrázek horažďovického kostela
„Nanebevzetí Panny Marie“. To je proto, protože v rámci velké rekonstrukce náměstí
bude děkanský kostel sv. Petra a Pavla bude uzavřen a všechny mše svaté se budou
po tu dobu konat ve zdejším kostele.

Informační list farnosti Horaţďovice. Vydává: Jiří Vašků mobil: 728 300 488 E-mail: [email protected]
Náklady na výrobu jednoho čísla jsou 5 Kč, za kaţdý malý příspěvek vhozený do pokladničky u vchodu
do kostela předem děkujeme (není to povinné).
NEPRODEJNÉ

Podobné dokumenty

připravte se na jaro!

připravte se na jaro! zástrčná uzamykatelná vložka (DO 07453) • zabraňuje připojení přívěsného vozíku k vozu • upevňuje se přímo na přívěsný vozík (na tažnou závěsnou vidlici) rozevřením a zajistí se zástrčnou uzamy...

Více

Jezuitský rok skončil

Jezuitský rok skončil Jako děkan za sebou máte první funkční období a začal jste druhé. Jak se stalo, že jste ve svém pokročilém věku a po skončení své akademické kariéry v Japonsku přijal takovou funkci v České republi...

Více

č.44 - Oblastní charita Horažďovice

č.44 - Oblastní charita Horažďovice A teď už přistupme k regionálním dějinám jezuitům. Přímo v oblasti centrálního Prácheňska nikdy žádná jezuitská kolej či rezidence nevznikla, ale přesto byl jezuitským géniem náš kraj silně ovlivně...

Více