banja luka– šeberák

CESTOVÁNÍ
10. díl / Cesta bez překážek nikam nevede! aneb návrat domů.
MOTORKOU PO ALBÁNII
BANJA LUKA– ŠEBERÁK
Ranní vstávání je těžké. Náčelník (Aleš) a bejbl z Plzně (Dezi) mají na
dveřích pokoje známou tabulku používanou při chemickém útoku.
N
afouklé dveře potvrzují, že za nimi
není vše v pořádku. „A teď zaklep,
vole,“ říkám si. Nakonec se s tím nemažu
a rozrážím dveře. „Sakra, co vám to tady
chcíplo?“ Točím o 180° a vyjednávám
z chodby. Kluci nakonec uznají, že po dlouhodobém inhalování svých zplodin musejí
chvilku setrvat a svůj odjezd přes Slovinsko
datují na odpoledne. Já s Vlastou jsme
„freš“, takže záhy sedáme na stroje a přes
Maďarsko a Rakousko valíme dom.
Po cestách EU vzpomínám na dobrodružství našeho výletu. Nevím, jestli by
z nás měl „pan Bavorák“ radost…
Čtyři pitomci si koupí stroj, výsledek
dlouhodobého vývoje mnoha inženýrů, naloží na něj spoustu krámů,
a pak s ním mlátí hlava nehlava
o zem a čekají, že to všechno vydrží.
A vydržely.
Jste dobří chlapi, tam od toho
bavoráka. I když na vás nakonec
Vlastík v Maroku vyzrál. Ale to je už
jiný příběh…
Jsme doma, po 4000 km dáváme
pivko na Šebesu, kluci dorazí za pár
hodin a posléze to i oslavíme.
Rád bych poděkoval hlavně našim
ženám, které hájí naše hrady ve
10
Mapa cesty
chvílích těch nejtěžších. Jsou to naše
poklady, které milujeme. Bez nich bychom
na těch motorkách ani o starost nezavadili.
No a samozřejmě díky, pánové, bylo mi
ctí. Jste fakt dobří, ale to vy sami dobře
víte.
P.S.: na přání Vlasty píši náš další itinerář:
2014 – Nord Cup – 17 dní
2015 – z Malajsie domů – 65 dní
2016 – n
apříč něčím, co je nesjízdné
a dlouhé – …dní
Text: Jakub Olbert, Foto: Vlastimil Jakubec
Albánie
DOSLOV
za Aleše (náčelník), Vlastíka (doktor) a Deziho (mekanik)
D
jsme cestovali
Tam, kde je trasa přerušená,
erozápad
sev
na
ali
lodí, pak jsme se vyd
ů.
dol
ě
a poté zase zpět jižn
louho se nám nedařilo, ale konečně
se to povedlo. Fotograf a vypravěč pohádek (rozuměj autor cestopisných článků
Kuba, kdo ho ještě neznáte) musel na delší
dobu do zahraničí a ještě k tomu to vyšlo
na termín uzávěrky časopisu. Máme tedy
šanci uvést na pravou míru všechno to, co
o nás a cestě do Albánie vypravěč pohádek
(jméno nebudu psát vždy, když ho budu
titulovat) napsal. Vlastně jsme se vždy
vyjadřovali ke každému dílu cesty, trávili
jsme dlouhé hodiny psaním komentářů,
upřesnění a doplňujících informací k jeho
verzi příběhu a snažili se mu domluvit, ať
tolik nepřikrášluje. Dělali jsme to zbytečně.
Nic z toho, co jsme pravdivě popisovali, se
do tištěné podoby nikdy nedostalo (kromě
toho, že prodávaná koza byla správně
přepsána na tele, viz číslo 10/2013). Ale
protože boží mlýny melou, je to tady!
Hodně jsme přemýšleli, jak to napsat…
Přece jen, Kuba si s námi také nebral servítky.
Nechci tady rozmazávat, jak schoval
svému příteli Vlastíkovi Interphone F5
těsně před odjezdem (komunikační zařízení
k dorozumívání až čtyř motorkářů za jízdy),
aby ho nemusel celou cestu poslouchat.
Pak mu sice půjčil svůj starší typ F4, ten
ovšem s naší novější verzí nefungoval…
Třeba to, že jakmile je víc než 26 stupňů
ALBÁNSKÁ REPUBLIKA
Albánie (albánsky: Shqipëri/Shqipëria,
také Arbëria), oficiálně Albánská
republika (albánsky: Republika
e Shqipërisë), je středomořský stát
v jihovýchodní Evropě na Balkánském
poloostrově.
Hlavní město: Tiranë
Rozloha: 28 748 km² (139. na světě)
z toho 4,7 % vodní plochy
Nejvyšší bod:
Velký Korab (2753 m n. m.)
Časové pásmo: GMT +1
Počet obyvatel:
2 821 997 (2011)
(125. na světě, 2009)
Jazyk:
albánština a Postorgiema (potoržama)
Měna
albánský lek (=100 qindarka) (LK)
Celsia, dostavuje se našemu vypravěči, dle
vlastního tvrzení, infarkt, a všichni musíme
zastavit. Nedá se tak terénem ujet v kuse
víc než 120 km. Z tohoto důvodu stále
dojíždíme na plánovaná tábořiště za tmy
a vůbec si nejsme schopni užívat nádherného okolí, pečlivě vybraných míst Alešem,
při západu slunce a praskajícího ohně. Doktor výpravy (Vlastík) si myslí, že mu nic není
a v jeho věku je občasná slabost normální.
My, kteří máme normální vzdělání (Aleš
a Dezi), víme, že svými přestávkami (někdy
jsou dokonce i tři za den) maskuje jen ztrátu
fyzičky.
Máme toho ještě hodně, co bychom vám
mohli z průběhu naší cesty a konkrétně na
Kubu prásknout, ale i kdybychom měli nadání
jako Božena Němcová, Kuba nebo jeho věrný
přítel Hans Christian Andersen, nebylo by to
tak krásné, jako když to zažijete!
Díky, Kubo, že tě můžeme brát s sebou :-)
Aleš, Vlastík, Dezi
P. S. Na přání Vlasty a našich manželek
(aby věřily, protože co je psáno, to je dáno)
píši náš další itinerář:
2017 – Írán – 21 dní
2018 – Jižní Amerika – 75 dní
2019 – Oman – 21 dní
2020 – Ukrajina – 21 dní
2021 – Mongolsko – 75 dní
2022 – Severní Afrika II – 21 dní
2023 – Afghánistán – 21 dní
2024 – napříč Afrikou – 90 dní
2025 – napříč něčím, co je dlouhé, ale zato
nesjízdné…
11