Reflex.cz - Olympijsk\351 sdru\236en\355 rodi

Transkript

Reflex.cz - Olympijské sdružení rodičů a přátel
1z4
http://www.reflex.cz/Clanek22504.html
Reflex online
“
Olympijské sdružení rodičů a přátel
Od Tálského mlýna k zamrzlé Pilské nádrži jsme se chvílemi bořili po kotníky ve sněhu.
Média potřebujeme, proč nevyhovět, napadlo nejspíš trenéra Petra Nováka. Mne zase
lákala symbolika tady pořízených fotografií: naši nejlepší rychlobruslaři trénují na rybníku
jako v dobách Ršsslera-Ořovského. Oba jsme věděli, že tahle cesta za humna Žďáru nad
Sázavou, a navíc v chumelenici je pošetilost, ale nikdo z nás to nevyslovil.
Dvě dívky a tři kluci v teplákách s nápisem CZECH TEAM šli poslušně před námi, na ledě si obuli brusle a jezdili.
Proč pošetilost? Takto tu totiž trénovali naposled minulou zimu. Ale jen párkrát, než napadl sníh. Ten zpravidla
přimrzne a je konec, opět jsou bez ledu. Nicméně oni trénují dál. Porůznu a na rozličných místech, jak jsou zvyklí.
Není tedy největší pošetilost v tom, že se věnují rychlobruslení, když u nás nemáme umělou dráhu? Asi ne, protože
Martina Sáblíková drží světové juniorské rekordy a na olympiádě v Turínu má šanci na medaili.
I DŘEVO JE TALENT
"Rychlobruslařský talent, co to přesně je?" ptám se sedmapadesátiletého trenéra. "Mít srdce a nic v tréninku
neošidit!" odpoví. Namítám, že talent je něco jiného. Vzpomenu si na tenistku Mandlíkovou, jíž coby dvouleté
hodil tatínek míček, a ona ho tak samozřejmě chytila, že on usoudil: To
Na Pilské nádrži (zleva): Martina Sáblíková (gymnázium), Zdeněk Haselberger (učí se elektrikářem), Pavel Kulma (učí se
kuchařem), Andrea Jirků (gymnázium) a Milan Sáblík (osmá třída ZŠ). Uskuteční své a trenérovy medailové sny?
Foto: Petr Jedinák
bude talent. Mluvím o vrozené šikovnosti či rychlosti, ale pan Novák trvá na svém. "Výborným rychlobruslařem
může být i takzvané dřevo?" chci se ujistit. Přitaká a vyřkne dokonce jedno jméno z této skupiny. Neprozradím je.
Třebaže on vzápětí dodá: "A experti mi loni v Americe říkali:,To je velkej talent!' Už chápete?" Budiž.
Martině Sáblíkové zvoní mobil. Mluví krátce, rozzáří se, přiběhne k trenérovi a něco mu šeptá. Má to být tajemství,
ale za dva dny se o tom psalo v novinách. Volal pan hejtman, že prý jí rada kraje Vysočina dá na olympijskou
přípravu sto padesát tisíc korun. To nám ten den pěkně začíná. Osmnáctiletá Martina, o dva roky mladší Andrea
29.1.2006 19:43
2z4
Jirků, Zdeněk Haselberger i Pavel Kulma a čtrnáctiletý Milan Sáblík, bráška Martiny, všichni z té zprávy mají taky
radost. O trenérovi ani nemluvě.
TRENÉRŮV PŘÍBĚH
Petr Novák pochází z nedalekého Svratouchu, s rychlobruslením začal jako šestnáctiletý v roce 1962 na tehdy a
dodnes stále jediné dráze u nás - ve Svratce. Mimochodem, nyní se na ní už dva roky nebruslí, protože problémy s
elektřinou nedovolí čerpat vodu z řeky, mrznout může sebevíc ... V dorostu byl přeborníkem republiky, pak jezdil
za národní tým, ale do světa žádnou díru neudělal. V tehdejších podmínkách to nedokázal nikdo. Soustružník ve
fabrice uměl však ve sportu kdeco - byl gymnasta, rychlobruslař i atlet. Běhal Běchovice a Kunratice, na bruslích
Martina Sáblíková drží dva světové juniorské rekordy: na 3000 metrů za 4:00,69 a na 5000 metrů za 7:01,56 minuty.
Každých pět set metrů bruslí za čtyřicet až dvaačtyřicet vteřin.
Foto: Petr Jedinák
závodil skoro do čtyřicítky. Když nemohl trénovat, byl z toho nemocný; dokázal uběhnout i třicet kilásků za
odpoledne. Vystudoval večerní průmyslovku, aby měl maturitu, udělal trenérský kurs a stal se trenérem.
Připravoval Jiřího Kyncla, který byl o čtrnáct let mladší a v tréninku dělal skoro totéž co on. Jirka skončil na
olympiádě v Calgary 1988 šestnáctý na deset kilometrů, což nevyhlíží jako velká senzace, ale malá senzace to byla.
Není divu, když jezdili pro rady do Čáslavi za Jarmilou Kratochvílovou a trenérem Miroslavem Kváčem. O čtyři
roky později, na olympiádě v Albertvillu měl trenér Novák v péči ještě i Jiřího Musila, ale tam už umístění nebylo
slavné, ve třetí i čtvrté desítce... Nicméně stále snil o tom, že ve skomírajícím českém rychlobruslení vychová
šampióna nebo šampiónku. Proto poslouchal, co říkají trenéři z Norska či Nizozemska, a přidával k tomu, co sám
zažil i na sobě vyzkoušel. Odešel z fabriky, jezdil jako řidič, zkusil velkoobchod se sportovním zbožím, ale taky byl
půl roku na podpoře. "Různě jsem se protloukal, abych měl čas na rychlobruslení. Je to můj koníček a já neustále
pátral a pátrám, jak být lepší než druzí." Před osmi lety zbláznil několik rodičů ve Žďáru a tehdy vznikla jeho
dnešní skupina.
PĚT MEDAILÍ STAČÍ?
Vrátili jsme se do města, oddupali sníh z bot a vešli do kavárny. Jsme jedinými hosty. Když se usadíme kolem
stolu, trenér řekne: "Kolik od vás chci medailí?" Pětice skoro zahřmí -zdá se - naučenou odpověď: "Šest!" Ale aby
bylo jasno, řeč není o letošní olympiádě v Turíně, kde pojede pouze Martina a možná Andrea, oni již dnes žijí tou
další, za čtyři roky ve Vancouveru. Tvářím se nevěřícně, když říkají, že Martina tam má vyhrát dvě zlaté a jinak
jeden každý po jedné medaili. Zřejmě to myslí vážně, i když se usmívají. Nebo si ze mě utahují? "Pět stačí. A
mohou být jen stříbrné nebo bronzové," připouští trenér a obrátí se ke mně. "Kdybych tomu nevěřil, nebudu jim to
říkat a tuhle práci dělat. Když jsem
Martině řekl před třemi lety, že chci od ní světové rekordy, myslela si,
že jsem spadl z jahody naznak." Otočím se ke světové juniorské
rekordmance na tři a pět kilometrů. "To je pravda. Jezdila jsem třicet
29.1.2006 19:43
3z4
Na prkně 240 x 70 cm klouže Martina v silných ponožkách do stran. Na pravé, na levé, na pravé ... Třeba tři minuty jízda, tři
minuty pauza. Třikrát za sebou, slušná zabíračka.
Foto: Petr Jedinák
sekund za světovou špičkou, takže to znělo neskutečně. Ale dneska prohrávám s nejlepší seniorkou světa na třech
kilákách o čtyři až pět sekund. To už tak neskutečný není," směje se Martina.
JAK TO ZAČALO
Před osmi lety se trenér Novák potkal s maminkou Martiny Sáblíkové, která jeho manželce dělala účetnictví, ale
taky s otcem Zdeňka Haselbergera a dalšími rodiči. Přiváděli mu svá dítka a ptali se, jestli z nich může něco být.
Přesvědčil je a založili nový oddíl - Bruslařský klub Žďár. Bylo jich dvacet, ale brzy se poznalo, kdo chce opravdu
trénovat a kdo jen jezdit na výlety. Z těch začátků zůstala dnes už jen Martina. Tehdy hrála basketbal za žačky,
byla bojovnice, na hřišti se ani na chvíli nezastavila. Na kolečkových bruslích pak sice chvíli padala na ústa, ale
všechno přišlo. A loni v červenci zajela první juniorský svěťák. Po osmi letech tréninku. "Na rychlobruslení mě
nejvíc baví ta dřina," říká dnes Martina skoro naučeně, ale dá se jí to věřit. Takhle ovšem mluví všichni. Kdyby prý
dva dny netrénovali, budou z toho vyšinutí. A za tu dřinu jejich rodiče ještě platí. Jedna sezóna vyjde na sto až sto
padesát tisíc korun. Musejí mít zimní brusle za pětadvacet tisíc, letní kolečkové za sedm tisíc, bicykl, rotoped na
trénink doma, speciální oblečení, termoprádlo ...
Hodně peněz stojí cesty a pobyty. Sáblíkovi si přede dvěma lety vzali půjčku třicet tisíc, aby Martina mohla jet na
Světový pohár do Hammaru a tam se kvalifikovat do elitní skupiny. U Haselbergerů dali pro změnu loni Zdeňkovi
přes třicet tisíc na letenku do Calgary, aby tam zajel limit pro mistrovství Evropy seniorů. Jen co v březnu skončila
minulá sezóna, v květnu už trénovali v Jizerských horách, v červenci byli přes dva týdny na ledě v Berlíně. Skoro
celý srpen trénovali v Collalbu nad Bolzanem, Martina tu byla s trenérem i v září. Následoval Berlín, tréninkový
pobyt v Harrachově a na skoro celý listopad odletěli za moře - do Calgary a Salt Lake City. Pak Nizozemsko,
Martina si pak vyzkoušela olympijskou dráhu v Turíně a doháněla fyzičku v Collalbu.
Stíhají školu? Jistě, ale kromě Milana Sáblíka, ještě žáka základky, mají individuální studijní plány. Při cestování
pomáhají tátové a mámy, jakési neoficiální sdružení rodičů a přátel rychlobruslení. Tihle největší sponzoři klubu
najedou ročně coby řidiči vlastních aut kolem pětadvaceti tisíc kilometrů, doma i v cizině.
ČÍM JE KRMÍŠ?
Zajímá mě, jak trénují. "Jezdím doma na prkně, než jdu do školy," řekne jeden. "Přes léto jezdíme každé odpoledne
na kolečkových bruslích," podotkne druhý. "A taky dvakrát týdně přijedou na kolech za mnou do Hlinska na zimák,
kde je položený plast a na něm bruslíme hodinu. Šlapat dvacet kilometrů tam i zpátky je taky trénink. Kromě toho
mají speciální přípravu na kolech v kopcích," navazuje trenér. A odpočinek? Dva dny v měsíci se netrénuje. "Oni
sami mě někdy do tréninku nutí. A tak jim vysvětluju, že méně je více, a proto se měří laktáty, aby se
nezakyselovalo tělo, že nelze každý den běhat na stopky," dodává. Zavádím řeč na urostlé rychlobruslařky, v
přenosech z olympiád s mohutně vyvinutými svalstvem nohou, a jemně naznačuji, že tímhle Martina nevyniká.
Netuším, jaké veselí to u stolu vyvolá. "Soupeřky mají vypracovaný svaly ... A Martina zdánlivě nic, že? Však se
taky spousta trenérů ptá:,Prosím tě, čím ji krmíš, že tak jezdí? Podívej se, jak vypadá!' A diví se, kde ona bere tu
sílu." Martina skočí trenérovi do řeči naoko naštvaně: "Neurážej mě!" Načež pan Haselberger, otec a zároveň
předseda klubu, jenž do hovoru moc nezasahoval, s úsměvem ve tváří dodá: "Že vypadáš jako záchodový pavouk,
to je přece pravda!" Tady je na místě dodat, že až na Andreu všichni z pětice trenérovi tykají; u ní je to však otázka
krátké doby. "Víte, já teď se zahraničními kolegy o našem tréninku raději nemluvím.,Ty měříš svým lidem laktáty?
A na jakých tepových frekvencích trénujete?' Jsou moc zvědaví. Nemůžeme potřebovat, aby dělali to co my,"
uzavře debatu pan Novák.
29.1.2006 19:43
4z4
ÚCTA K IDOLU
Padla zmínka o jízdě doma na prkně. Martina a Milan Sáblíkovi ho mají v panelákovém dětském pokojíčku.
Palandy, vedle rotoped, u okna dva bicykly, stolek, na stěnách poličky a plakáty, a ještě se na prostředek vejde
dřevotříska, po níž se klouže. Martina zařízení odkudsi vytáhne a předvádí, jak lze trénovat v teple domova. Na
jednom rychlobruslařském plakátě je několik nalepených fotek. "Claudia Peschsteinová, můj vzor i kamarádka."
Trenér dá hned k dobru historku o Martině a o této čtyřiatřicetileté Němce, rekordmance, účastnici čtyř olympiád a
velké dámě světového rychlobruslení. "Nedávno jely proti sobě v Salt Lake City, poslední tři kola byla Martina
rychlejší, ale když zazvonili do posledního kola, dala Claudii při střídání drah přednost. Neudělat to, tak ji porazila
a ve Světovém poháru byla třetí, nikoliv pátá!" kroutí trenér hlavou. "Úcta k idolu," přiznává Martina. "Claudia se
taky divila a ptala, proč jsem brzdila. Když jsem se pak viděla na videu, zhrozila jsem se ..."
Návštěva se chýlí ke konci a já pořád neznám odpověď na důležitou otázku. Rychlobruslařská dráha v nedaleké
Svratce vznikla roku 1953, a to v samých počátcích budování socialistické tělovýchovy, která kupodivu nenašla
peníze na umělý led, takže se toho tady moc nenajezdilo. Přesto však tento sport, jenž ve velkých městech dávno
zanikl, na Vysočině žije. Kluby, byť nevelké, existují nejen tady, ve Žďáru, ale i ve Svratce a v Hlinsku. A jeden
nyní vychovává příští olympijské šampióny. Čím to je?
"Mně se to špatně říká, ale musí se najít nějaký vůl, kterej tomu obětuje skoro všechno." "A to jste vy?" "To jsem
já. Ovšem nechci si moc stěžovat. Svaz rychlobruslení sice nemá peníze na to, aby mě platil, ale pražská Dukla
zařadila Martinu mezi své vrcholové sportovce, a tak dostávám nějaký peníz. Jinak podnikám jako obchodník, tedy
spíš to platí o mé drahé polovičce. A Martina už si na sebe začala vydělávat ve Světovém poháru. Za dvě pátý a
jedno šestý místo a za to, že bude, jak doufáme, nakonec celkově šestá, si vyjede padesát tisíc korun."
Momentálně je v celém Česku jen asi pětadvacet rychlobruslařů, kteří závodí na klasické dráze, a zhruba padesát,
co jezdí závody shorttracku mezi mantinely hokejového kluziště. Pokud by však Martina Sáblíková, studentka
sportovního gymnázia v Novém Městě na Moravě, udělala v Turíně medailovou olympijskou senzaci, může být
mnohé jinak.
Reflex 03/2006
29.1.2006 19:43

Reflex.cz - Olympijsk\351 sdru\236en\355 rodi

Transkript

Podobné dokumenty

PDF retraky BT Reflex