HŘÍŠNÝ TROMBÓN 3

festivalový zpravodaj Mezinárodního divadelního festivalu DIVADELNÍ SVĚT BRNO 2013
recenze na Suitcase Circus str 2 | rozhovor s Folded Feather str 3 | recenze na Opera Mleczana str 4 |
recenze na Pisum sativum str 5 | recenze na Poker face str 5 | Kulaté stoly str 6 | Kavárenský bonz str 7 |
Střízlivý panker str 7 | program a komiks str 8 |
HŘÍŠNÝ TROMBÓN 3
Editorial
Divadelní festivaly mají tradici
již od antických Dionýsií a jejich
základ zůstává po tisíciletí stejný: vinárenští satyrové si užívají
bakchanálie, kritici tasí pera na
obětní beránky, městská honorace sedí stále v prvních řadách
a satira se střídá s tragédií. I zde je
jedním z možných motivů organizátorů snaha obnovit vztah s obcí,
rozehrání betelné histórie štatlu. Prehistorické hemžení Pisum
Sativum nám ukázalo, jak tomu
mohlo být na úsvitu věků, ale na
pořádný Mýtus je třeba víc než
bezejmennou tlupu zablešenců.
Polis si žádá Hrdiny, které by mohlo uctívat. Zbavili jsme se sabotéra
Jánošíka, polské reky na dziadách
opíjíme mlékem. Dnes však Brno
vrací úder a povolává své nejvěrnější: Janáčka, Šuhaje vlečeného
na provázku a především dva fešné krasoduchy, reky našich scén,
pravé brněnské býky! Na otázku:
„Jak se máš?“ není možno říct
víc než: „Uhde to“, a tak by Vám
redakce chtěla popřát šťastný
a veselý Štědroň den!
Daniel Hoboj Rampáček
Workshopy pro děti
Út 11.00 Nádvoří staré radnice
Redakční tip
Familienbande
Út 19.00 NdB
Redakční tip
Pickelhering 1607
Út 20.00 Nádvoří staré radnice
Redakční tip
„Underwear jsou spoďáry! :D“
Dorota Xylofón Lichvárová
Začať deň v divadle plnom detí je opojne energetizujúce. Rozvibrujú vaše ospalé ušné bubienky nadšeným Hello!, ktoré sa
stupňuje s pokynmi Woba. Áno, pán Woubulous Discombobulous – anarchistická ponožka vie, ako všetkých dostať do varu.
Od prvých tónov elektrickej gitary sme sa nechali unášať na vlnách
Kufrového Cirkusu, ktorý (ako vraví
Wob) nie je ani náhodou zaujímavý.
Veď sa len pozrite, s akými exotmi
býva: Tancujúca slamka z milkshakeu ušla z fastfoodu pred istou záhubou.
Jej nemý, brčobreakdance, doprevádza Maurice na drumbli. Maurice
(Matt Short) je taká dáma pre všetko.
Hudobne a zvukovo (v jeho rukách sa
vystriedajú bubny, mini synťák, harmonium, gitara,...) dofarbuje a niekedy aj sám iniciuje dej.
Hviezda ako zo svetoznámych klipov Spievajúca čajníkova Diva nás zvádza
hitom od Kylie Minoque a vynúti si
potlesk ako pravá primadona. Na scénu prichádza konferenciérska dvojka
– pracovný názov: Pravý a Ľavý, nonšalantné poltopánky hľadajúce ponožky… Páni v sebe majú potenciál
Kreslil
Na slovíčko s...
Radimem „Kamerou“
Změna
Sedět v hledišti já, ale ve své o patnáct let mladší podobě, asi bych
vůbec nerozuměl tomu, co tam ti
dva na tom jevišti říkají. A to proVíce recenzí na www.rozrazilonline.cz
trošku nudiť, no sami si ho uvedomujú, a tak sú ich výstupy krátke, naplnené hľadaním typu záverečného čísla, ktorýmby dôstojne ukončili svoju
šou. Hypnotizujúci had kravaťák
s dobrovoľníčkou z publika, cholerický žabiak trpiaci davovou úzkosťou
(vyrieši ju vyvrhnutím asi trojmetrového červeného boa zo svojich útrob,
zakončeného kytičkou), akrobatické
zemiakové vrece z Čínskej štvrte, diabolská lyžiarska rukavica krížená so
softballovou loptičkou. Tá sa vrámci
veľkého finále nechá vystreliť z kanóna. „Z toho se doopravdy kouří!“
Ich parodujúce kreácie sú presné,
nesú v sebe umeleckú zručnosť, takže
úprimne podnecujú k zábavnej reflexii. Cit pre detail pri pohybe každej
jednej postavičky by mala byť inšpiráciou aj pre našich hercov. Hudobné
sprievody sa menia při každom no-
vom charaktere. Počas sekundy menia náladu v sále, tónmi ju udržujú
vo svojej atmosfére. So zatajeným dychom čakáte, čo sa stane a keď jedna
z postáv preskočí až tesne pred prvý
rad, inštinktívne vstanete, aby ste
lepšie videli. Nákazlivá infantilnosť
vás omladzuje rýchlosťou svetla. Deti
reagujú a ani nevadí, že namiesto klasického odpočítania do troch, zakričia aj štyry, veď 4 je úžasné číslo a bez
neho to skrátka nejde!
Takí boli „man behind the jacket“ Oliver Smart a multiinštrumentalista
Matt Short.
Název
to, že jediná „anglická“ slova, která jsem se mohl v té době ve škole
naučit, byla „sorry, vole“. Ale vůbec
by mi to nevadilo. Hravá série svižným tempem za sebou ubíhajících
skečů s hrdiny vzešlých ze zmuchlaných hadříků či rozpáraného
baseballového míčku by mě dostala
i tak. A nejinak tomu bylo i včera
Typ
dopoledne, kdy se překonání, abych ubral z už tak krátkého spánku,
stalo nejlepším rozhodnutím toho
dne.
suitcase circus
Folded Feather
Divadlo Radost
10. 6. PONDĚLÍ / MONDAY
Podpis
„Hello, hello, hello!“
Dorota Xylofón Lichvárová
Oliver Smart a Matt Short, excelentné duo bábkohercov, srdce
londýnskeho divadla Folded Feather. Obaja majú za sebou
medzinárodnú spoluprácu s veľkými menami, no stále radi
tvoria pre malé živé publikum.
Aké boli deti? Reagovali na Vás?
Necítili ste jazykovú bariéru?
Matt: Boli úžasné! Bolo zaujímavé, že
druhá skupina detí, ktoré boli o dosť
mladšie, oveľa viac rozumela. (pozn.
red.: deti z materskej školy Mateří
douška s výukou angličtiny) Jazyková
bariéra nebola tak citeľná. Myslím, že
naše predstavenie je založené viac na
vizuálnej stránke, ide skôr o pohyb,
ako o jazyk. Určite sú miesta, kde cítite, že by bol jazyk prospešnejší.
Oliver: Potom vidíte deti, ako pozerajú až tam hore (ukazuje na premietacie plátno s titulkami) a...
Zvyknete hrať aj pred dospelým
publikom?
Oliver: Áno, hráme pre dospelé
publikum pomerne často. Často robíme bábkové kabarety pre dospelých.
Vlastne aj táto šou bola pôvodne vytvorená pre dospelé publikum.
Áno, vidím miesta, kde to bolo
zamýšľané pre dospelých...
Matt: Áno, áno, áno. (smiech)
Odkiaľ čerpáte inšpiráciu pre
výber vašich hlavných postáv?
Sú tak správne a zároveň netradične uletené...
Oliver: Myslím, že to vychádza z nás,
máme v sebe tento typ humoru. Tieto
postavy, ako Wob (Wobulous Discombobulous), riaditeľ celej šou - prišiel
ku mne, keď som umýval riad. Počul
som hlas: „Hello, hello, hello“, vyšiel
z hlasu. Ostatné postavy vychádzajú
z predmetov. Z nachádzania predmetov - ako slamky z milkshake-u - a je
to. Takže je to určitá forma hrania sa,
intentívneho hrania sa.
Ako sa darí bábkoherectvu vo
Veľkej Británii?
Matt: Bábkarstvo v Spojenom kráľovstve je v poslednej dobe, posledných 20 rokov, veľmi reformované.
Je úplne úžasné, pretože je o medzinárodných kontaktoch. Londýnska
scéna má mnoho spoločností, mnoho
vplyvov úplne všade. Sú tu mnohé
zaujímavé zoskupenia a skvelá práca.
Prišli ste do Brna iba s jedným
kufrom?
Matt: Nie (smiech). Máme mnoho
kufrov (spočítava tie, ktoré ležia na
zemi).
Oliver: (smiech) Cirkus Kufrov.
Monarchia alebo republika?
Matt: Oh, krehké! (chvíľa ticha) Oh,
Bože... V UK monarchia v skutočnosti tak veľa neznamená. Skutočne nás
nezaujíma. Ale, sú určitým spôsobom zaujímaví. Prinášajú veľa peňazí
z turizmu a nebolo by mi ľúto, ak by
zanikli, ale určitým spôsobom by mi
bolo ľúto, ak by zanikli. (smiech)
Oliver: Ja osobne verím, že sme si
všetci rovní. Zásadne neverím v Kráľovnú, na kráľovskej rodine nie je nič
výnimočné. Vstanú ráno z postele,
vyčistia si zuby. Je tu niekto, kto to
robí za nich? Áno, a čo...
Matt: Áno, všetci kakáme (smiech)
Oliver: To je dôvod, prečo definitívne nie som za monarchiu. Je to iba
zaujímavá rozprávka...
Matt: Presne. Pekná rozprávka.
Oliver: Ak by to bola iba fikcia, to by
bolo skvelé. Keby naliali všetky peniaze, ktoré nalievajú do monarchie,
do divadiel a umenia, vytvorili by
oveľa krajšiu, zábavnejšiu rozprávku
a oveľa viac vecí.
Ďakujem za Vaše odpovede.
suitcase circus
Folded Feather
Divadlo Radost
10. 6. PONDĚLÍ / MONDAY
Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
NE
N
SO
BE
Tomáš Tuba Kubart
Filmová introdukce, tektonika stripu, poetika cynického barda
inspirovaná kresbami. Díky vypointovanosti kreseb Andrzeje Mleczka mohl režisér Mikolaj Grabowski v Opeře Mleczane
pracovat s krátkými sekvencemi, opakujícími několik motivů.
Opera buffo na libretto Stanislawa
Radwana se slévá z pěti aktů a čtyř
intermezz. V Narodowem Starem
Teatru v Krakowě ji pějí již deset let
(premiéra 9. 3. 2003). Jednoduchá
a přirozeně funkční scéna (Barbara
Hanicka) sestávala ze světlého boxu, v
jehož středu byla situována rozměrná
obrazovka.
Vynikající divadelní okamžik nastal
hned v prvním výstupu, v němž Jakub
Przebindowski představuje „hloupého“
bratra, jehož zklamání přivedlo k patologickému jednání – k týrání zvířat.
Przebindowski nese na drátku model
černé kočky, kterou občasně nakopává, a k vrcholu scény s ní zatočí nad
hlavou za eskalujícího jekotu pěvkyně
Anny Radwan-Gancarczyk (manželka
herce Romana Gancarczyka). Způsob
režisérské práce a zpřítomnění je sympatický ještě v otázce živých zvířat na
Kreslil
Na slovíčko s...
Danem Rampáčkem
Změna
Kubart: A Dane, jak se Ti líbilo
kotě na drátečku?
Rampáček: Mlask! Jen do něj!
Všimni si, jak celá opera přes to, že
Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
scéně – hračka štěkajícího akumulátorového psa na ujíždějící točně vyjadřuje, jak málo mohou mops nebo kotě
přispět vlastním barytonem.
Grabowski dynamizoval druhý akt
výstupem na kolečkových bruslích,
přičemž Ewa Kaim a Zbygniew W.
Kaleta na nich ladně křižovali točnu.
Podobným způsobem reagovala režie
na riziko statického obrazu v mnoha
výstupech. Typickým znakem kompozičního uspořádání většiny obrazů
totiž byla koncentrace na optický střed
jeviště a statika (to má své opodstatnění v technice zpěvu).
Ironické Mleczkiho stripy jsou režijně
rozehrávány s žánrovou břitkostí, přičemž vykazují v Grabowského uchopení jednu pozoruhodnou vlastnost.
Ačkoliv Mleczki pojmenovává situace
velmi úderně a jednoduše, zachovává jednotnou rovinu gagu. Grabowski
pojmenuje situaci podobně jednoduchým způsobem, ale různými variantami, ať již textovými či variováním
jednání, samotnou pointu prohlubuje.
Tento princip postupného prohlubování témat je také strukturou inscenace,
neboť jednotlivá intermezza, otevírající výstupy animovaným převyprávěním Mleczkého stripů, jsou tematicky
strohá, zatímco následující výstupy je
rozvíjejí.
Sršatá opera buffo ladně našlapuje
křehkou zahradou mezilidských vztahů
s jistotou cynického zahradníka, jehož
knír se chvěje po ranní dávce mléka.
Název
je to mozaika jednotlivých stripů,
pro mne neuvěřitelným způsobem,
graduje. Radwan s Grabowským
tu vystavují po drobných krůčcích z bonmotů vývoj průměrného Poláka. Od tvrdého procitnutí
z dětských iluzí v pohádce o dvou
bratrech, přes pachtění ve škole
a práci, utápění se v orgiích nebo
Typ
politických diskuzích. Obojí obcování je čím dál prázdnější. Nebýt
žánru opery buffo, mohlo z toho
být pěkně depresivní dílko, příliš
intenzivní (s)trip, ale vše unáší melodické plynutí. Nadávej mi klidně
do psychologů, jdu zmučit nějaké
koťátko. Dívčí!
OPERA MLECZANA
Narodowy Stary Teatr Krakow
MdB
10. 6. PONDĚLÍ / MONDAY
Podpis
LI E
Tektonika stripu
GU TE
N
Tělo v době
chlupu, chlup v
době těla
Společný
projekt
belgické
choreografky, herečky a performerky Karin Ponties a Ateliéru klaunské, scénické a filmové tvorby DiFa-JAMU nám
nabízí intenzivnější vhled do
divočiny než National Geographic a veškerá dokumentárních kanálu v TV.
Call Cool
Či spíš Kal Kul? Text Poker
face, který vznikl v rámci
mezinárodního
programu
Generační ikony, připravil pro
divadlo GUnaGU Petr Kolečko. A napsal ho jako matematický vzorec, ve kterém
zkombinoval některé oblíbené motivy: velmi roztroušené rodinné vztahy, vyhrocený
generační konflikt a v neposlední řadě sexuální praktiky
pozemšťanů z DAMU.
Vítejte v době Chlupů! Do Jeskyně přichází nový člen tlupy (Lukáš
Karásek). Jak se prosadí proti alfa
samci? Semele ho horda, nebo to
bude on, kdo celou skupinu vyvede na světlo?
Mezinárodní spolupráce na poli
fyzického divadla je u nás jako
šafránu, a tak není divu, že inscenace Pisum Sativum (což je latinský název pro hrách setý), prošla
za svůj život již několika festivaly a slavně putuje po tuzemských
scénách. Společná soustředění
výtvarníků s performery se vyplatila, matematicky přesné rozvržení jevištních obrazů stvořených z těl soustřeďuje pozornost,
dává hýbající se změti postav řád
a poskytuje rámec pro vnímání
nezvykle silné živočišné energie.
Postupující světlo pomalu odhaluje nahou kůži těla, vidíme každý
sval. Protiklad této nahotě tvoří
vůdce tlupy v mohutném kožichu,
jehož smích se zdá surovým znázorněním moci. Krabice, kterou si
nese nově příchozí, je útočištěm,
únikem vševidoucímu oku, ale
i jediným pokladem, který je tře-
ba chránit, tajemstvím. Pohyb, řeč
beze slov, rozehrává něco staršího
než rozum. Pod zavřenými víčky
mihotají dotyky těl.
Karine Ponties mystifikuje, boří
všemožné zažité mýty o lidské
anatomii a o pohybu. Světlo náhle přibývá a divák zaostřuje, vidí
detaily, holou kůži, sporý kostým,
vlasy, jasně osvícená lidská těla,
která ještě před chvílí byla více
podobná zvířatům nebo hybridům
z obrazů H. R. Gigera, slavného
tvůrce nevyzpytatelného a zabijáckého Aliena. Vše se vlní jako
slizská hmota a přitom tolik konzistentně a soustředěně.
Michaela Triangl Suchá
Daniel Hoboj Rampáček
Miriam Okarína Šědá
Kateřina Looper Vlčková
Jejich popisem by nebyl problém
zaskládat celý tento text, stejně jako stůl kartami, kterých je
v balíčku při nejmenším deset
milionů. Někde mezi Hordubalem
(nebo spíš Harduballem), Zločinem a trestem (nebo spíš ZloČchi-Nem a Tiestem) a kdejakým
seriálem s tradičním příběhovým
schématem „vánočního návratu“
vrávorají úvahy o odkazu „pravdoláskařských“ myšlenek a diskuze o novém idealismu. Základní
otázku tvoří také materialismus,
pragmatismus i astigmatismus
nové levice. Je levice slepá, či je
k ní slepý Kolečko? Inscenace je
tedy jako celek souhrnem různých,
vulgárně řečeno, vyvařených klišé.
Na pozadí pohřbu Václava Havla,
kdesi kolem Vánoc přichází zledovatělá, nebezpečná a naprosto fascinující zrůda (D. Abrahámová),
která mladému páru naruší tantrický sex, jehož předehrou (která je
jako jednou z mála vtipných scén)
byla filosofická úvaha o pomíjivosti a zejména defekaci orla.
Kolečko si napsal text a jedinou
sílou Eschrovy inscenace jsou her-
ci. Zejména Abrahámová, která
si svůj part bezcitné, vypočítavé
potvory užívá s děsivou radostí.
Nebýt její přítomnosti a skvostně
zahraných studených manipulací,
jistě by při sledování představení
docházelo k hlubšímu promýšlení
teorii o tom, kolik veličin Kolečko
do svého obvykle vykonstruovaného soukolí dosadil. Vypovídá to asi
také cosi o Generačních ikonách,
nebo spíš možná ikonických generacích, či vůbec o něčem?
A nyní otázka na závěr. Čím byl
Poker face samotné inscenace?
Chladem a vypočítavostí, které
jsou totiž implicitně obsaženy v
samotném autorově uvažování. On
sám totiž k textu přistupuje stejně.
Jako ke vzorníku rovnic.
Martin Fagot Macháček
pisum sativum
JAMU Brno
Divadlo na Orlí
10. 6. PONDĚLÍ / MONDAY
POKER FACE
Divadlo GUnaGU
HaDivadlo
10. 6. PONDĚLÍ / MONDAY
MO
EN
RG
Prokletí a
požehnání
– druhá realizovaná kritická
debata
Pondělní diskuzi jsme probděli za udávání rytmu Vladimíra
Mikulky. Rytmus to byl řízný
a jeho kritičnost vnesla do diskuze napětí mezi tím, co by mohlo zůstat zahlazeno a tím, zda by
se přece jen nedalo do spících
elementů občas rýpnout?
PP
UU
NN
KK
IS
DAD
R
Y
LA E
S
L AYE
R
Kratičká glosa
a inspirující
vzpomínka na
osobnost Iva
Osolsobě
Připomínka života, významu
a díla divadelního teoretika,
dramaturga a velkého obhájce, propagátora a populizátora
hudebního divadla.
Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
Dnešní pozornost věnovala kritická
rada inscenacím Kytice, Lamali Lokta
a Dylan. The Times They Are A-Changin´. V debatě nad Kyticí zavládla
úvodní shoda nad kvalitami partitury
a jejího provedení. A protože důsledné uchopení hudebního nástroje znamená také gesto, korespondoval tento
obraz s momenty loutkových vstupů.
Josef Hermann poznamenává, že
loutka osvobozuje fysis a přispívá
tím k hodnocení pozice této rekvizity
v uvedeném představení. Tato vzletná
myšlenka zřejmě nezakotví tam, kde
loutkové figury podněcují spíše rozpaky nad koherencí výsledného tvaru. To
byla také hned v úvodu kritická myšlenka Vladimíra Mikulky. Mikulka si
také všímá užívání hororových klišé,
nastolena je otázka prvoplánové ironie kontra způsob holého konstatování v jistém smyslu již připraveného
tvaru, který literární předloha Kytice
nabízí (Hermann). Lenka Šaldová vidí
v inscenaci potenciál, stavící mnohem
spíše na hravosti nežli dramatičnu.
Patrně nejvýživnějším motivem bylo
pohybově divadelní představení belgické choreografky Karine Ponties Lamali Lokta. Překročme klišoidní úskalí
diváckého poklimbávání v hledišti, ať
už je zapříčinila samotná únava, konzumace vybraného typu občerstvení či
dokonce (a to jediné má, co dělat s kritikou) selhání inscenace ve schopnosti
zaujmout. Více, než debata nad spánkem v hledišti, nás však interesuje problematika vyjádření tvůrčího sdělení
v kódu pohybového divadla. Debatující
se shodli na více či méně intenzivním
emotivním pnutí, jež z představení
vyzařovalo, a právě na jeho pozadí se
vlastní poselství teprve rýsovalo. Spolehlivé vodítko nejen k interpretaci, ale
i k nalezení samotných opěrných bodů
ke kritice, nebyl s jistotou schopen určit
nikdo. Je tedy tento žánr o fyzickém
výkonu? Samotné estetické působivosti
těla? Nebo jsme jen někteří nesprávně
„naladěni“, málo vstřícní k podnětům?
Vladislav Mikulka uvedenou problematiku trefně nazývá prokletím i požehnáním žánru.
S prokletím i požehnáním nad uměleckou kritikou, chlebíčky, vdolky, pivem
a podřimováním se rozloučíme z pondělní reflexe.
Jitka Theremin Vox Zemanová
„Zkušenost z jediné krátké návštěvy
divadla stejně jako zkušenost celých
desetiletí i celých dějin (a statisícileté prehistorie) divadla jednoznačně potvrzují, že divadlo je nade vší
pochybnost jedna z forem lidské
komunikace dokonce jedna z těch
forem, jejichž sdělovací podstata je
zcela očividná.“
Ivo Osolsobě (divadlo, které mluví,
zpívá a tančí; 1974)
ho, autentického (tělo) je zde zároveň transformováno v zástupné,
v esteticky působivý nástroj, signifiant i signifié, samozvaný referent.
Divadlo se tak více než jiné umělecké
formy dere na dosah životu, autentičnosti.
Jitka Theremin Vox Zemanová
Za účasti hostů profesora Petra Osolsobě a Františka Zacharníka, proběhla v pondělí diskuzní vzpomínková kompilace nad osobností Iva
Osolsobě. Nostalgické perly padaly
ze soukromých vzpomínek i zhodnocení přínosu na poli divadelní
dramaturgie i teorie. Ivo Osolsobě
znamenal nezanedbatelný přínos
pro československou muzikálovou
tvorbu i pro originální a svébytnou
teoretickou reflexi. Osolsobě přiznával divadlu filozofickou povahu,
která pramení z charakteristického
modelu ostenze. Gesto, jako základní stavební kámen divadelní tvorby,
je totiž modelován ve vlastním těle
herce. Něco původního, originální-
KULATÉ STOLY
MdB
10. 6. PONDĚLÍ / MONDAY
S
KAVÁRENSKÝ BONZ
Víme druzí!!!
Střízlivý panker
Brnem zmítaným mohutnými demonstracemi otřásla
tragická zpráva. Protesty,
které se vezou na vlně tureckých a bosenských událostí
vyústili v naprosto nepřiměřenou reakci ozbrojených
složek. Zákroku se účastnil
samotný (nejmenovaný) primátor statutárního města,
který proti demonstrujícím
občanům osobně použil vodního děla.
O to horší je fakt, že demonstranti
zvolili metodu tzv. tichého odporu,
kdy v sedě obsadili budovu Městského divadla. Zcela šokovaní občané
se pak vydali do středu města, kde
se k nim ve velkém začali přidávat
tisíce a tisíce brněnských umělců,
kteří takřka intuitivně začali okupovat divadla, ale i galerie, muzea,
antikvariáty, domy umění, kavárny,
Jurkovičovy a Tugendhatovy vily
a další brněnské instituce (včetně
Redaktorští chlapci zasněně oceňují skromnost, s jakou svůj životní
příběh podává mladý dramaturg
Martin H. Vše začalo jednoduchým nápadem jednoho slunného
červnového dne na pláži nedaleko
Saint-Tropéz. „Zjistili jsme, že tam
mají normálně pláže nuda. Jako
ne nuda jako nuda,” vysvětluje
ochotně Martin, „ale jako nahý
ženský, rozumíte?“ Junáci naší
redakce rozuměli, ale představit si
nedokázali nic. A pak nás to napadlo:
„Nahé divadlo! Nic takového tu přeci předtím nebylo! Ukažme lidem
nahotu... ale jako…“ „Myslíš nejen
tu vnitřní?” odvážil se přispět svou
troškou k diskuzi plachý Kobox. „...
Jo… nahotu… duše…“ „Aha…“ zasnili se společně Kobox s Trombónem…
Nebo, jak si to Macho říká.
Tomáš Tuba Kubart
specifických míst pro pouliční umělce, jako například TIC), se snahou
je bránit před politickou zvůlí.
Z mohutného davu se pak oddělila
guerillová skupina vedená avantgardním divadelníkem Jiřím Mahenem, která zamířila na Malinovského náměstí. Umělec sám pak
v naprostém rozhořčení (provolávajíc národní hesla) začal šplhat po
budově národního divadla se snahou strhnout z ní své jméno. Tisícihlavý dav ho mocně doprovázel zpěvem árie z Janáčkovy opery Osud.
Jeho počínání ovšem během okamžiku zarazil výstřel člena speciální jednotky (americká armáda tyto
příslušníky označuje slovem „hateman“). Můžeme mluvit o štěstí, že
tento útočník nepatřil k nejpřesnějším a jeho projektil Jiřího Mahena
zcela minul. Nicméně výstřel Mahena natolik vylekal, že ztratil rovnováhu a zřítil se z budovy. Jeho pád
díky bohu zbrzdilo přistání do upraveného záhonu před divadlem. Jen
zázrakem vyvázl bez zranění a vydal
se za doprovodu střízlivého pankera ukrýt do nedaleké knihovny.
Tato naprosto nevídaná událost na
nějaký čas zcela paralyzovala celé
Brno.
Nyní se festivalová atmosféra, zdá
se, uklidňuje. Nicméně festival je
plný překvapení a dají se očekávat
další nepokoje. Můžeme jen doufat,
že se podobné excesy politiků nebudou opakovat, aby nevyprovokovaly jiné umělce k podobným činům.
Neradi bychom viděli jiného umělce šplhat po budově opery, protože
pád do připravovaných podzemních
garáží by již nemusel dopadnout tak
šťastně.
Lukáš Kobox Kubina
Více recenzí na www.rozrazilonline.cz
Sajnálom, Ms. Réki Pelsőczy az a tény, hogy én nem az a nő. Én is szeretnék köszönetet
mondani neki, de ez engem egy ember.
Program
úterý 11. června 2013
Balada pro banditu – DHnp
Út 10:00 Divadlo Husa na provázku
Písně, básně, balady – DiFa JAMU
Út 10:00 Divadlo Marta
Sávitrí – Divadlo Líšeň
Út 10:00 Radnická 10 – vnitřní sál
Workshopy pro děti – Loco: Motion
Company
Út 11:00 Nádvoří Staré radnice
Šuhaji, vyjev své srdce! - debata
Út 13:00 Divadlo Husa na provázku
Kulatý stůl - Kritická rada
Út 13:00 Divadelní klub MdB
Workshopy pro děti – Loco: Motion
Company
Út 15:00 Nádvoří Staré radnice
Familienbande - Staatsschauspiel
Dresden (GER)
Út 19:00 NdB – Mahenovo divadlo
Seminář o Miloši Štědroňovi a
Milanu Uhdem
Út 15:00 Městské divadlo Brno
Dziady – Buranteatr
Út 19:30 Sokolský Stadion
Pokrevní sestry / Bloodsisters
– DiFa JAMU
Út 16:00 Divadlo na Orlí
Kabinet Janáček – NdB – Reduta
Út 17:00 NdB – Reduta
Leoš aneb tvá nejvěrnější - DHnp
Út 19:00 Divadlo Husa na provázku
Pickelhering 1607 - Ensemble
Opera Diversa
Út 20:00 Nádvoří Staré radnice
Komediomat
Út 23:00 Dvorana MdB – Pod vínem
Hodina krasoduchů - autorské
čtení Milana Uhdeho
Út 23:00 Janáčkův dům na Kounicově ulici
orloj mého města / macho
HŘÍŠNÝ TROMBÓN: FESTIVALOVÝ ZPRAVODAJ. Šéfredaktoři: Lukáš Kobox Kubina, Martin Fagot Macháček. Redakce: Jiřina Basa Hofmanová,
Tomáš Tuba Kubart, Dorota Xylofón Lichvárová, Daniel Hoboj Rampáček, Michaela Triangl Suchá, Jitka Theremin Vox Zemanová. Korektury: Eva
Cello Kyselová, Lucie Fujara Valášková. Foto: Karel Cudlín, Michal Růžíčka. Sazba: Petr Pozoun Pláteník. E-mail: [email protected].