stáhnout PDF

rrrrrxTFrrrrrrrrrnTTTTrrrnrrrrnTTTTTTTTTTTTTTTW
KDO
ŘEKL
O
JAK A
CO
OBUVI A OBOUVÁNÍ
KKFB ZLÍN
1777005 1809721
K
NOVÉMU ROKU
1939
VĚNUJE
REKLAMNÍ
/
ODDĚLENÍ
Člověk dobře obutý, lépe čelí úrazům a
nepohodě a je schopnějším výdělku, než
člověk bosý.
TOMÁŠ BATA.
Švec, který chce obouvat lidi v celém
světě
alespoň v každé zemi trochu
lidí
tat
—
— musí vlastníma rukama prohma
a porovnat nohy národů celého světa.
Dr.
J.
A.
BAŤA.
Lidé •potřebují obchodníka-rádce, který
se nespokojí tím, že jim čas od času
prodá pár bot, ale který je schopen a
ochoten převzít od svých zákazníků veš
kerou starost o jejich nohy a obutí.
DOMINIK ČIPERA.
6
«b*
«r
1
4-<
NEZNÁMÝ AUTOR:
Píseň Napoleonových vojáků
Máme
dobré boty,
do deště
i
sloty,
nesem erby svoje
do každého boje,
vítězně, vítězně.
sesídiciii
84163%
Kolik bot máš, tolikrát
jsi
J.
člověkem.
W.
v.
GOETHE.
Díra v podešvi, díra v charakteru.
J.
BRANDES.
HOLANDSKÉ
PŘÍSLOVÍ.
Díru v botě nepřeleštíš.
Kolik z mých přátel nosilo peníze ra
ději do lékárny, než do obchodu s galo
šemi!
L.
I
N.
TOLSTOJ.
v prosté trepce je kus práce pro
stvo.
J.
D.
lid
ROCKEFELLER.
N'eciste ruce nečistí obuv.
ANGLICKÉ PŘÍSLOVÍ
ROB. HICHENS:
Švec nad učence
Učenci dva hádali
se,
kdo dál dojde pěšky.
Zapomněli ovšem na to,
že to problém těžký.
Nébyla z nich pro žádného
tato výhra jista
podrážky si protrhali,
nemohli pak s místa.
—
9
F.
H. MEISSNER:
Potrestané sovy
Na mýtině
plné kvítí,
jasem všechno dneska
Bude
svítí.
zvířat bál.
Vousy své
chvilečku
si
si
do tance pak
cvrček hladil,
housle
hrál.
i»
ladil,
Stará sova je tu taky,
potutelně
mžourá zraky
a s ní sovičky.
Navštívila pana ševče,
koupit však od něho nechc
slečnám střevíčky.
Spatně se to vyplatilo,
do pláče až sovám bylo,
kdekdo byl však rád:
musely jen na rej hledět,
nechali je jedni sedět
a
ti
druzí stát.
Z toho plyne naučení,
které ani nové není
—
věřte, lidičky:
neboť velká pravda
jesti.
že přináší často štěstí
krásné střevíčky.
Kdyby nělcdo
museum vý
by nám hmotně
sestavil úplné
voje lidské obuvi, tu
znázornil dějiny kultury od prostých po
čátků přes komplikované omyly a zvrá
cenosti po dnešní účelnost.
BERNARD SHAW
Kdo na
ševci šetří, lékaři dá za
tři.
norské přísloví.
Největší pochopení pro chudinu mělo
město Pescara, které v 18. století vybí
ralo za veřejné čištění chodníků od ma
daň v botách,
rozdávány nuzným.
jitelů zvláštní
A.
jež byly
MANZONI
Střež se nevěsty, jež nedbá na dírky v
punčoše.
H.
12
de
BALZAC
A. de
NORA:
Do
života
Kde
se
noha dírou v botě
snoubí často s rosou,
tam se jistě brzy zjeví
známá paní s kosou.
F.
L.
CELAKOVSKTf:
Pocestný
Ej, co já
dbám na
—
té cestě
na psoty a sloty
jen když já mám zdravé nohy,
k tomu dobré boty.
13
E.
ÖHLENSCHLÄGER:
Královnin střevíček
Ve Stokholmu tenkrát zrána
děj ten není vybájen
—
chvíle:
státní
velká
přišla
storting mel být zahájen.
U
V
zasedací síni bylo
;politiků
poskrovnu,
čekali ve velké síni
na svou krásnou královnu.
Ta však
nikde. Byla doma,
oči plné slziček
Vždyť
jí
.
.
.
scházel k majestátu
brokátový střevíček.
Bez střevíčku nelze přece
mezi vládu, vyjít ven.
Nedálo se pranic
tož byl storting
15
dělat,
— odročen.
Sedlák v čižmách třikrát tolik zaoře.
POLSKÉ PŘÍSLOVÍ
Kdo na botách
šetří,
toho nemoc zvětří.
F.
RÜCKERT.
„Mně
nečištěné boty stačí!”
„Tvé duše špína v nich se zračí!”
S.
MALLARMÉ.
Není náhodou, že u všech armád musí
být vojín bdělým strážcem své obuvi,
neboť její dobrý stav je stupněm sebe
A
dobře tomu, který si bdělou
péči o své boty přenesl i do občanského
života jako prostředek zdraví, čistoty a
kázně.
povahové pravidelnosti.
MARŠÁL MACKENSEN.
Bosko
více chodit nebudu.
VELEN —
ptáčník,
zakladatel hradu Boskovic
G. E.
LESSING:
Náhrobní nápis
Zde
leží lékař-lidumil,
jenž tíhu smrti s lidstva smyl,
neb vynalezl elixír,
pro věčný život, věčný mír.
Však Osud jeho konto škrt
a pro doktora přišla smrt
Neb dírou v botě
jaký bloud!
mu
—
na nohy
tek’
17
KRA'"
se sic
.
.
.
.
vody proud.
.
LUDWIG
TIECK:
Kuří oka
Podle bible známých vět,
stvořil
Pán Bůh napřed
potom teprv
lidi.
Spokojený
lid
Hospodina
velebilj
jak svět
prý
moudře
byl,
řídí.
svět,
Aby
člověk nebyl bos,
a červený neměl nos
od psí zimní sloty,
to už byla lehká věc.
Stvořen tedy ještě švec,
dělal boty.
aby
Švec pak dřel se den co den,
boty dělal jen a jen ...
Avšak
lidé mílí
boty vzali, obuli,
na ševče se naduli,
ale
—
neplatili.
Stěžoval
si
Bohu švec
na tuhletu divnou věc
jednou u potoka.
A
tu
Bůh
bez předlohy,
všem těm lidem na nohy
stvořil kuří oka.
Vypůjčená obuv je horší vypůjčeného
peří, poněvadž člověka olupuje o jistotu
pohybu a vystupování.
A. CHENIER.
Blahořeč, dítě, maminku, jež botu
la do vínku.
je
da
RÜCKERT.
FR.
Bota
ti
vysvědčením člověka.
R.
WL EMMERSON.
Vidím-li učence, pachtícího se za
měl zabodnuty ve
maně vzpomenu na ty lidi,
ly jen proto,
skříni, tu si
kteří mají
v takovém
motý
aby
je
pod
postelí spoustu bot, ale
stavu, že by nad nimi za
plakal poslední příštipkář.
J.
20
CUNOIW.
P.
VERLAINE,
Epitaf
Aj, zde leží chudák jeden mladý,
poklad velký, vzácný nechal tady:
ode dřiny s čela mastný pot
a
pár pěkně podražených bot!
—
Le SAGE:
Nic
se
Na
nestalo
plese švec dostal
košem
od hezoučké jedné panny
Na druhý den přišla prosit:
.
Spravte botky roztrhaný!
61
.
.
V. di
VAD:
Balada o stříbrném střevíčku
Na věky buď
svaté jméno
Páně pochváleno ...
Co to? Proč je tam to okno
ještě osvětleno?
22
Kdo
v noci svítí,
když tma zem už kryje?
Kdo to sedí v ruce s nití?
to ještě
Co tak pozdě
V
rakvi
šije?
leží
jeho žena,
jak by živa byla...
Zemřela mu v době ranní,
krásná jako
Střevíčky
jí
víla.
švec ten
šije,
pláče a se postí,
střevíčky
jí šije
krásné
pro pouť do Věčnosti.
Slzami je zkropil
celé,
plakal na verpánku
a té noci po probdělé
uložil se
k spánku.
Probudil se pozdě ráno.
Ustrnul v té chvíli
—
neb se slzy na střevíčkách
v stříbro proměnily ...
Bez bot mohl derviš
dlouho
být,
neboť nechtěl
žít.
M.
Ve špinavé
D.
RUMI.
botě čistá noha nevydrží.
FINSKÉ PŘÍSLOVÍ.
Životní stav nezajistí mudrlantské hle
dání osudu ve hvězdách, ale pevná chů
ze
k pozemskému
cíli,
k němuž
lze
do
spět jen s výzbrojí dobrých bot.
F.
Boty v mládí užívané,
hřívané.
stáří
NIETZSCHE.
zdravím za
japonské přísloví.
Zakládat cenu své osoby na kráse obuvi
je nesmysl, ale budovat svou společen
skou jistotu na neděravých podešvích,
je rozumné.
E.
2J,
ROSTAND.
CH. M.
WIELAND:
Estet
Děl jeden estet k žákům svým:
Co vzhled je krásný, dobře vím,
jsem sběratelem mód.
Pak nešťastný
ten estet ztich’,
neb 'přidušený zaslech smích:
mu
palec trčel z bot.
»
1
fe*
6-»
i*
t=*
A.
VOLTAIRE:
Král Ludvík
Proč se král tak smutně
tváří,
ač zrak jeTio jindy září?
Proč
je plný
chmur ?
26
Lmmmnnm
Proč odmítá políbení
ženy, nad níž nikde není
—
madame Pompadour?
Proč se netkne číše vína?
Proč se na cos rozpomíná?
Proč se nezasmál?
Probůh, co
mu
dneska schází?
Proč tou levou nohou hází
slavný Ludvík král?
Špatně v nových botách hoví
se prý králi Ludvíkovi.
Hledí jak
'by
Celý život je
zmok’.
mu fádní.
Nebaví ho věci vládní
pro pár kuřích ok.
—
Děravé boty
—
vlhké nohy
—
brzký
hrob.
PROVENCALSKÉ
PŘÍSLOVÍ.
má
právo opovrhovat tím,
jenž se do ní odvažuje s nečistou obuví,
neboť tak vyjadřuje pohrdání se své
Společnost
strany.
G. ELIOT.
Škoda, že šmatlavé boty nemohou mlu
vit. To by nám pověděly o povaze svého
majitele takové věci, že bychom se mu
vyhýbali.
G. E. LESSING.
Mnozí
si
splnili je,
mnohé
úkoly, ale ne
protože se jim cestou prodě
vytkli
ravěly podešve.
H.
HEINE
ED.
ECCLESTONE:
Na
místě
pravém
Na
práva šel mladík jeden,
ale na scestí byl sveden.
Roky celé sedal v škamně,
vytahoval prachy mámě.
Pak sběh’ náhle od líbánků
a dnes sedí u verpánku.
Lepší pro svět boty jeho,
nežli zmatek z práva všeho.
V.
DAVID
i
Ševcovská polka
Sijem, šijem, šijem boty
do 'pohody
i
do sloty
ze všech ševců na
30
tom světě
nejvíce.
&ijem, šijem, šijem boty
rychle jako podle noty,
šijem
i
ty nejkrásnější střevíce.
Zlínský švec,
ten je přec
v celé světě znám.
Všude
má
přátel dost,
nikde není sám.
Zlínský švec
zná svou věc,
její
rub
i líc.
Já jsem švec,
zlínský švec,
jářku: kdo je víc?
31
uummmnmmmtmuiuuumuuummmuuB
Bez botů a sýru není v domě míru.
HOLANDSKÉ
PŘÍSLOVÍ.
Mít mdlo bot, je hříchem na zdraví.
Mít mnoho bot, ale špatných, je vy
svědčením povaze.
r.
Boty
slouží člověku od nejzazšiho
voss.
mládí
A
přece se dostalo v ději
nách jejich výrobcům často posměchu.
Lidstvo si neuvědomilo, že v této poha
až po hrob.
ně odsuzuje samo sebe.
s.
I
za mlčícího mluví jeho bota.
DÁNSKÉ
Šaty dělají člověka, boty
SMILES.
PŘÍSLOVÍ.
— sebevědomí.
W. JOLLY
VICTOR HUGO:
Domýšlivý paša
Sultánem chtěl býti paša,
povýšeně zvedal nos.
Allah děl mu jednou ve snu:
Divoch jsi, vždyť chodíš bos!
NA DOME HANSE SACHSE V NORIMBERKU:
Nápis
Hans Sachs war
ein
Schuh
macher und Poet dazu.
CH. A. TIEDGE:
Kantovy papuče
Ve městě Královci,
kde Kant se zrodil>
k ševci tam jednomu
denně prý chodil.
34
Lidé
si říkali
tam íiše,
prý Kant ševcovy
tu a
že
rozumy
píše.
Švec prý je filosof,
mnoho má v hlavě
a že Kant píše pak
knihy své hravě.
Tomu, tak nebylo.
Kant jen měl svoje
papuče u ševče
a to hned dvoje.
U
něj je přezouval
k jeho ctij chvále,
v teplých by papučích
myslet
moli■
dále.
do Kantova mládeneckého bytu, byl jsem uchvácen skuteč
ným ovzduším vznešené moudrosti. Ale
v rohu jeho ložnice jsem zahlédl ubohé
filosofovy střevíce a ty mně vysvětlily
ihned jeho škarohlídshou a světu cizí
Když jsem
přišel
povahu.
].
Sešlapaný
podpatek
G. HERDER.
znehodnocuje
učence.
S.
i
CHASE.
Bosé nohy slušely snad lajdáckému Diogenovi a hodily se k jeho veřejnému po
hrdáni mravností. Byly by však znehod
notily vznešenost Platonovu.
F.
Nemluvte mi o
všichni lidé boty.
lidství,
NIETZSCHE
pokud nemají
R.
SPENCER.
G. E. LESSING:
Po
lásce
V
tance rej se nese
slečna Míra v plese;
za ní mládec kráčí...
Náhle se však mračí.
Zbledla panna Míra:
v punčoše je díra!
Jaký bol a svízel!
Mládeneček zmizel.
P.
VERLAINE:
Punčoška
Ovdověla paní Janette,
a jak často bývá zvykem,
na hrobě se potom
léta
modlila nad nebožtíkem.
truchlila už víc než dostij
plesovou
znovu
si
šla
Punčošky
vzala robu,
do společnosti.
si
pěkné vzala,
dala barvu na obočí
a na jejich nožkách mohli
všichni muži nechat oči.
Co
je platné být jen hezká,
tvářičky mít jako růže ?
Nejen
líčka
přivedla
jí
— punčoška spíš
znovu muže.
Kdo
chce žitím dlouho
jít,
musí boty
víc měnit.
A. de
Kdo ševcovi
men zvedá.
NORA.
peníz nedá, náhrobní si ká
N. D. RUMI.
Národ, který opovrhuje stavem obuvnic
kým, podrývá základy svého zdraví a
kultury.
L.
da PONTE.
Co pomohou národnímu dorostu školy,
když nemá dost bot, aby do nich do
cházel.
H.
YBSEN.
Roční spotřeba obuvi není jen národo
hospodářskou položkou, ale i dokladem
kulturního stavu národa.
G.
LEWINSON
Česká národní
Já husárek malý,
boty roztrhaný
na tu vojnu nepojedu,
až budu mít nový.
—
MICH. LERMONTOV:
ÍJcta
To
je,
mnozí
prosím, zbrklý švec
lidé praví.
Když dá na dluh
uctivě ho zdraví.
a
—
— divná věc
ití
CL.
BRENTANO:
Hans Sachs
*****
Nechť kritik dnešních pera ostrá
Tvé verše derou hodně zostra
—
a snižují je k rumu, štěrku
Ty přece, mistře z Norimberku,
velký
jsi.
4*
Ö-'*'
Válečnou prohru často zavinily nízké
intendanční položky za ošacení a hlavně
obuv.
GENERÁL GAMELIN.
Když
se s
někým seznámím,
tu pohléd
nu nejprve na jeho boty. Snad to při
padá směšným, ale je to má zásada. Ne
jen v tom, jak člověk svou obuv udržuje,
ale i v její volbě se jeví povaha jedince.
Nečistá a nepořádná obuv nás varuje
před svým majitelem, který je příliš le
dabylý a na něhož není spolehnutí. Pří
těsná nebo zženštilá obuv prozrazuje
neupřímnost a přetvářku.
liš
w.
Války nevyhrávají jen zbraně,
hy a boty vojáků.
c.
ale
BEERS
i
no
MARŠÁL MURAT.
LAMARTINE:
Básník a švec
Smál se básník ševcovi:
O
tě svět se nedoví.
Básník hloupé verše psal,
svět je neěet, jen se smál.
Ale švec své dobré boty
šije
lidem dál.
us
E.
Mé
TILLIER:
neznámé
Kdys v aleji jsem seděl, létem provoněné
a zlatém písku slunce hrálo snědé.
Já zasněn pokusil se z kmitu spadaného
listí
tajemství dávná vidět a stopy jich
¥>
čisti.
Tu náhle kolem kmit
se oblak vůně
—
zašustěl hedváb, a zčeřil klidu tůně.
Já neviděl vás, jenom cítil, jak jste
usedala.
Vše, oo jsem zahléď, byla jenom nožka
malá.
Tak malá nožka! Jak
její
půvab něžný
objímal střevíc. Střevíček princezny,
princezny Popelky, mé známé z pohádek.
Díky vám, neznámá, dík a můj vděk,
princezno, krásko andělských tváří
a útlých boků, kadeří, jež září.
Má socho líbezná, jak z Feidiových
rukou,
mé štěstí vysněné
a přece jste mi
—
mukou.
Já neviděl jsem něhu, která srdce svírá.
Byl v zajetí jsem, jež sluje krása čirá...
vím
Vás štědrostí svou
zahrnul
—
—
—
Bohů
půvab
ač vás jsem neviděl — jen Vaši božskou
nohu.
Stydlivý se snaží skrýt svou obuv po
hledu jiných. Ví asi, že z její nedoko
nalosti
by se dalo usuzovat na něho.
A.
ULITZ.
Lhostejnost k vlastní obuvi je hříchem
na zdraví.
Dr.
COUÉE.
Každá doba se zračí ve své obuvi. Vez
měte jen směšnou neúčelnost středově
kých zobcovitých střevíců a srovnejte ji
s úhlednou praktičností dnešní obuvi.
A. EINSTEIN.
S děravou botou
těžce projdeš životem.
I.
Kdo na botách
nešetří,
buduje zdraví.
dánské
Hrubá čižma
KANT.
přísloví.
sedláka, do které voda ne
teče, prospěje
zemi
ní sandál krále.
více,
než korunovač
ELINOR GLYNNOVÁ.
F.
FREULIGRATH:
lékař
Praktický
Budiž tvoje víra:
kde je v botě díra,
pak je člověk chorý,
tam švec nad doktory.
J.
G.
HERDER:
Přepych
?
Ten, kdo v botách přepych vidí,
sehe sám tím nejme šidí;
denně po
něm nemoc
slídí.
G.
MATHIESSEN:
Co pomohlo mi?
Co pomohlo
když jsem v
mij
život vkročil,
že krásný svět
byl a se
mnou
se točil?
60
Co vomohlo mij
že já chlap jak hora
jsem studoval
dnem
nocí na doktora?
Co pomohlo mij
v zanícení svátém>
že létal jsem
a chtěl být akrobatem?
Nic nepomohlo.
Já se s výšin vrátil
a poznal hned}
že pro svět jsem se ztrát
Já poznal tehdy
s
oné
že pro
mi
žití
koty,
zemský
život chybí
51
— boty
:
l.
Není náhodou v dějinách národů, že kul
turní stupeň jejich vývoje lze posuzovat
podle obuvi. Stačí vzít protiklad starých
Římanů a Skytů, abychom zjistili, že
barbaři od Černého moře byli právě tak
duševně nevyspělí, jako jejich obuv
cáry kůže.
F.
Jak mladou se
cítí
—
NIETZSCHE
žena, takových stře
víčků užívá.
Španělské přísloví.
Člověk, který sešlape podpatky až na
milimetr, měl by chodit raději bos, jako
divoch, neboť je
mu velmi blízký.
H. de B ALS AC.
non licet bovi.
(Nechte divochům bosé šlapky, pro vás,
Quod
licet Jovi,
kulturní
lidi,
je obuv.)
].
THODE.
CHRIST. MART.
WIELAND:
Rada
Marně k cíli nohy pílí bez páru bot,
nepomohou síly v nohou bez páru bot.
Kdo chce vpřed jít, ten musí mít
pár dobrých
Případ se stal, že boj vyhrál
pár dobrých
Proto pro zdar boje,
boty nejmíň dvoje!
bot.
bot.
F.
SALTEN:
Střeuíček
Plesový střevíček
na zemi
leží,
akordy valčíku...
z dálky
sem
běží...
Střevíčku plesový,
ležíš
tak
sem
jsi se
tiše,
dostal až
z plesové říše.
Střevíčku bělounký,
ó,
jak
jak by
jsi
něžný,
jsi s
nohy spad’
nějaké kněžny.
Až
se zas, střevíčku,
zapne tvá páska,
opět se zahřeješ,
pokvete láska.
Tovární výroba nejdůležitějších těles
ných potřeb odpovídá nejlépe požadav
ku využití času. Když uvážíme, že dnes
—
skoro miliardu lidí požívá dobrodiní obu
vi,
dovedeme
—
si
při roční spotřebě
dvou párů
představit, jakou obrov
skou národohospodářskou ztrátu by
představoval promrhaný čas ruční vý
roby takového množství obuvi.
R.
POINCARÉ.
Děrou v botě a punčoše vidíš do člověka.
španělské přísloví.
Sanitní stoMstiky z Indočíny dokazují,
že ze 100 případů smrti
domorodců ušt
knutím hady a štíry připadá 92 procenta
na nedbuté.
GENERAL GAMELIN.
ROLAND
MEZIER:
Poznání
Ať
jsi žil,
neb
jsi
když vládl barok,
člověk dnešní, zdejší
Kolikrát jdeš k ševci za rok,
tolikrát jsi kulturnější.
D.
HERMA:
Kariéra
Chtěl se státi skladatelem,
a být slavný v
Bohat
je dnes,
žití
celém.
nechal noty,
dělá lidem dobré boty.
MAR. CARELLI:
Já sám sebe
nejlíp
znám
Smějte se mipřátelé,
»-=
z plna hrdla, vesele!
Pravdou nejsou orakula,
která lidská ruka skula.
Pravda často
pod
mým
— ovšem
»-=
cizí
zorným úhlem
—
a-*
A-*
mizí.
58
Ö—=
Já
vám všechněm povídám:
Jen já čistou pravdu znám!
Když mi verše křivě kráčí,
vím hned, kde mne bota tlačí.
Myšlenky když v hlavě skáčí,
vím hned, kde mne boty tlačí.
Když mou hlavu obvaz smáčí,
vím hned, kde mne bota tlačí.
Když mi oči bolem pláčí,
vím hned, kde mne boty
Když mám k práci chůzi
vím hned, kde mne bota
Nuže, milí přátelé,
smějte se mi vesele,
vám
Já sám
já
povídám:
sebe nejlíp znám.
ale
tlačí.
račí,
tlačí.
Lidská obuv
je proto
kulturním činite
lem, poněvadž se měnila s duchem lid
ským, přizpůsobujíc se jeho snahám o
jednoduchost a účelnost.
E.
HERRIOT.
Obuvi nelze upírat zjemňující vliv na
lidský zevnějšek, neboť dovede učinit
přijatelnou
i
nevzhlednou nohu.
B.
Mnozí přemrštění
lidé tvrdí, že je
FREUD.
zdra
vější chodit bez obuvi. Tito upřílišnění
pedestriáni by měli prostudovat sanitní
statistiky, z nichž vysvítá, že se zave
dením levnější a
každému dostupné
obuvi, továrně vyráběné, klesá počet
onemocnění kloubových, plicních a vů
bec vnitřních.
F.
L.
MEREDITH
švec
Štědrý
Byla svatba veliká,
hrála při ní muzika,
tancovala na ní chasa,
až po pana kuchtíka.
A tam
na
té
se
mi
velice
líbil
švec, který
ušil
pěkné
muzice
mi za hubičku
střevíce.
TH.
FONTANE:
Carevnin švec
Stálo se to
při plese ve
v Petrohradu
dvorním hradu:
Císařovna Kateřina
odložila číši vína.
68
Dvorní hudba hraje
s
sólo,
carevnou jde Orlov v kolo.
Náhle však se chvěje
drobný
Každý
<pot jí
kane
celá,
s čela ...
trne, jak se mračí
Proč to?
— Střevíček
—
ji tlačí!
Dvorní švec pak chudák míří
druhého dne ku
Sibiři
.
..
Žádná válka, ani nota,
jenom trochu těsná
bota,
vlastně střevíc v nártu kdes,
doved’ zkazit celý ples.
Švec je bližším přítelem člověka, než
lé
kař.
Švédské přísloví
Zušlechťující vliv obuvi dokazuje okol
nost, že
továrním dodáváním obuvi
biřským
nomádům
z
si
učinila ruská vláda
mnohých kočovných kmenů
usedlé.
ESSAD BEY.
Řekni mi, jaké boty
kdo jsi.
nosíš,
a já
c.
ti
řeknu,
JAGODOV.
Divná matka, která celý život nechá
chodit dítě bosé, ale když
jí
zemře, po
chová je obuté.
B.
LEKOTIC.
JUAN VILLA:
Kompas
Lásky kompas pravý,
změří srdce hroty.
Kompas tvého zdrávi
jsou však
— tvoje boty!
H. v. K1EIST:
Poustevník
Co pomohlo poustevníku,
že jeď zdarma z chlébovníku?
Ze však bez bot stále
byl,
v nohou mech vzrosť - pohřeb byL
MAUR. HENRIETI:
a
Za/zc
/ezeA
Potkali se zajíc s ježkem
v javorové aleji
a hned oba vsadili se,
kdo z nich běží rychleji.
V
sázce byla pěkná mrkev,
měl zajíc nejradši.
Hodil okem po ježkovi:
již
Kam
se hrabeš, píchláči!
fíe
immuttiuminuiuiuintuiuuuuuuuuuuutm
—
Ježek ovšem věděl dobře,
že je na běh ubohý
Proto honem běžel domů,
boty natáh’ na nohy.
Potem popad mílou mrkev
—■ pozor
na tom záleží:
—
postavil
ji
kudy oba
za kopeček,
poběží.
Rumiště tam bylo staré,
zaházené mnohokrát,
samý starý plech a ostny,
střepiny, sklo, rzivý drát.
Start se poved’. Místo střely
zahoukalo poledne
.
.
.
Náhle
zajíc šlápl na sklo
a už skákal po jedné.
Ježek běžel po dvou dále
a za malou chviličku
co tekla krev zajícovi
chroupal sladkou mrkvičku.
—
—
Noha jenom v dobrých botách
koná svoji povinnost.
To si všichni pamatujte!
Konec bajky. Tečka. Dost.
immummnnmunuuuuuimtmnmnuuitmi
A CO
JAK
KDO
ŘEKL
O
OBUV!
A OBOUVÁNÍ
VYBRAL A UPRAVIL VILÉM VESELÝ.
ILUSTROVAL
JINDŘICH
KUHN.
KNIŽNÉ UPRAVIL OLDŘ. PAZDERA.
VYTISKL „TISK" ZLlN,
NÁKLADEM
ČÍSLOVANÝCH VÝTISKŮ.
VYDALO REKLAMNÍ ODDĚLENI
500
BAŤA
A.
S.
VE ZLlNÉ
JEN PRO
PODNIKU.
V PROSINCI 193
VEŠKERA prAva VYHRAZENA.
SPOLUPRACOVNÍKY
8.
£
d
www.kfbz
KKFB ZLÍN
1777005111 809721