pohledu

Svět
vnímání
kuje čtvrtý, který se chopil ocasu. ,Je to trubka,'
opáčí pátý, který drží chobot. .. "
Claudel pokračuje: "A stejně je tomu i s naší
matkou, Svatou Církví katolickou, která má mohutnost, způsoby i dobráckou povahu tohoto posvátného zvířete, ne mluvě o dvojici zbraní z čisté slonoviny, jež jí ční z tlamy. Vidím ji, jak stojí všemi
čtyřmi ve vodách, jež přitékají přímo z ráje, chobotem je nasává a bohatě jimi skrápí celé své ohromné tělo!"Sl
Bylo by zajímavé vidět, jak Descartes či Malebranche
čtou tento text a shledávají, jak se zvířata, z nichž udě­
lali pouhé stroje, stávají nositeli symbolů lidského
a nadlidského. Taková rehabilitace zvířat, jak uvidíme v příští přednášce, vyžaduje humor a určitý druh
uštěpačného humanismu, k němuž měli tito dva dosti
daleko. s2
51 P. Claudel, Figaro littéraire, str. 1; "Quelques comperes
oubliés", převzato v "Quelques planches du Bestiaire spirituel",
in: (Euvres en prose, str. 999.
52 Podle nahrávky: "V příští přednášce uvidíme, že taková
rehabilitace zvířat vyžaduje humor a určitý druh ironického humanismu, jež byly klasickému myšlení dosti cizí."
44
v
Člověk Z vněj šího
pohledu
Až doposud jsme se pokoušeli pohlížet na prostor, věci
a živé tvory, kteří obývají tento svět, očima vnímání.
Přitom jsme ponechávali stranou vše, co nám díky pří­
liš důvěrné obeznámenosti s nimi připadá "zcela přiro­
zené", a přistupovali jsme k nim tak, jak se dávají
v naivní zkušenosti. Nyní bychom se měli pokusit
o totéž vzhledem k člověku samému. O člověku se
toho totiž za uplynulých třicet i více století řeklo mnoho, avšak vycházelo se přitom převážně ze sebereflexe. Mám tím na mysli, že například filosof jako
Descartes při hledání toho, co je vlastně člověk, podroboval kritickému zkoumání své vlastní ideje, jako například ideu ducha a těla. Tyto ideje očistil a zbavil je
veškeré temnosti a nejasnosti. Zatímco většina lidí si
pod pojmem duch představovala cosi jako velmi jemnou hmotu, jako dým či závan větru - podobně jako
primitivní národy -, Descartes skvěle ukázal, že duch
není ničím takovým a že je zcela jiné povahy, neboť
45
Svět
V. Člověk z vnějšího pohledu
vnímání
i dým či závan jsou svým způsobem věci, byť velmi
jemné, zatímco duch není žádnou věcí, nesídlí v prostoru, kde by zaujímal nějakou rozlohu jako ostatní
věci, ale je naopak zcela v sobě soustředěný, nedělitel­
ný a v posledku není ničím jiným než jsoucnem, jež
přichází k sobě a nezvratně se usebírá, poznává sebe
sama. 53 Takto se dospělo k čistým pojmům ducha
a hmoty či věcí. Je ovšem zřejmé, že onoho zcela čis­
tého ducha mohu nalézt a takříkajíc dotknout se jej
pouze v sobě samém. Jiní lidé pro mě nejsou nikdy
čistým duchem. Poznávám je jen skrze jejich tváře,
gesta, slova, zkrátka prostřednictvím jejich těla.
Ovšemže druhý se pro mě ani zdaleka neredukuje na
tělo - je tělem, jež oživují nejrůznější intence, je pů­
vodcem mnohých skutků a slov, na něž si vzpomínám
a které mi dokreslují jeho osobní ráz. A konečně daného člověka nedokážu oddělit od jeho siluety, tónu hla-
su, přízvuku. Byť jsem jej spatřil jen na minutu, rozpoznám jej daleko snáze, než když dám dohromady
vše, co o něm vím ze zkušenosti či z doslechu. Druhý
je pro nás duch, dlící v nějakém těle, a v celkovém
vzezření tohoto těla je pro nás jakoby obsažen celek
všech jeho možností; duch pak je samotnou přítomnos­
tí tohoto souboru možností.5 4 Pohlížím-li tudíž na člo­
věka zvnějšku, čili v druhém člověku, budu nejspíš
muset přehodnotit určité kategorie, které se zdají být
nasnadě, jako rozlišení ducha a těla.
Podívejme se tedy, jak se to má s tímto rozlišením,
a vezměme si jeden příklad.55 Dejme tomu, že se nacházím v přítomnosti někoho, kdo je proti mně z něja­
kého důvodu silně popuzen. Můj společník je rozhně­
ván a já mohu říci, že vyjadřuje svůj hněv silnými
slovy, gesty a výkřiky ... Kde je však onen hněv? Řek­
nete, že se odehrává v duchu mého společníka. To
ovšem není příliš jasné. Neboť onu zlobu a nevraživost, které čtu ve tváři svého protivníka, si koneckonců
53 Pasáž od: "Mám tím na mysli ..." po " ... není ničím jiným
než jsoucnem, jež přichází k sobě a nezvratně se usebírá, poznává
sebe sama." byla při nahrávání vynechána. Merleau-Ponty dále
pokračuje: "Descartes se kupříkladu od vnějšku odvrací a dokáže
sebe sama jasně definovat jen tak, že v sobě samém objeví ducha,
to jest takový druh jsoucího, jež nezabírá žádný prostor, nerozprostírá se mezi věcmi a není ničím jiným než čistým poznáním sebe
sama."
54 Pasáž od "Ovšemže druhý ..." po "samotnou přítomností
tohoto souboru možností" byla při nahrávání vynechána. MerleauPonty ponechává pouze větu: "A konečně daného člověka nedokážu oddělit od jeho siluety, tónu hlasu, přízvuku." Dále již pokračuje ve čtení.
46
47
55
Tato věta byla při nahrávání vynechána.
Svět
nedokážu představit odděleně od jeho gest a slov, od
jeho těla. To, co se děje, se neodehrává mimo tento
svět, v jakémsi svatostánku ukrytém kdesi mimo tělo 56
onoho rozzlobeného člověka. Hněv zkrátka a dobře
propuká právě zde, v této místnosti, v tomto rohu místnosti, a odehrává se právě v prostoru mezi mnou
a ním. Nutno říci, že hněv mého protivníka není v jeho
tváři přítomen ve stejném smyslu, v jakém mu snad za
okamžik z očí vytrysknou slzy či jeho rty se stáhnou
v úšklebek.57 Hněv jej zcela opanoval a propuká na
povrch v jeho bledých či profialovělých lících, v krví
podlitých očích a v přeskakujícím hlase ... A opustímli na chvíli svoji pozici vnějšího pozorovatele a pokusím se vzpomenout si, jak se mi hněv jeví, když jsem
rozzlobený já sám, musím přiznat, že je tomu nejinak:
v reflexi svého vlastního hněvu nenacházím nic, co by
se dalo oddělit či, abych tak řekl, odlepit od mého těla.
Když si vzpomínám na svůj hněv vůči Pavlovi, nenacházím jej v duchu ani v mysli, ale odehrává se cele
mezi mnou, pak láteřím, a tím mizerou Pavlem, který
si klidně sedí a poslouchá mě s ironickým výrazem ve
56 Podle nahrávky: "v jakémsi svatostánku ukrytém za tě­
lem... "
57
Věta
V. Člověk z vnějšího pohledu
vnímání
je na nahrávce vynechána.
48
tváři. Můj hněv nebyl ničím jiným než pokusem zničit
Pavla, pokusem, který ovšem zůstal na verbální úrovni, protože jsem mírumilovný, ba dokonce zůstal v mezích slušnosti, protože jsem zdvořilý, ale v posledku se
odehrával ve společném prostoru, kde jsme si místo
ran vyměňovali argumenty, a tedy nikoli ve mně. Až
zpětně, když reflektuji, co je hněv, a zjišťuji, že zahrnuje určité (negativní) hodnocení druhého, mohu říci,
že hněv je koneckonců myšlenka. Hněvat se znamená
myslet si, že ten druhý je mizera, a tato myšlenka, jak
ukázal Descartes, nemůže stejně jako žádná jiná sídlit
v žádném zlomku hmoty. Patří tedy k duchu. Takto si
mohu přemýšlet, avšak jakmile se obrátím k samotné
zkušenosti hněvu,58 z níž moje reflexe vychází, jsem
nucen přiznat, že hněv není někde mimo mé tělo nehýbe jím odněkud zvenčí, ale je s ním nevysvětiitel­
ným způsobem spojen.
U Descarta, jako u všech velkých filosofů, najdeme
vše, a proto není divu, že právě on, který přísně rozlišil
ducha a tělo, vysloví tvrzení, že duše není pánem a velitelem těla, jako kormidelník na lodi,59 ale že je s ním
58
Podle nahrávky: ,,rozhněvání".
59 R. Descartes, Rozprava o metodě, str. 42: "ukázal jsem, ...
že nestačí, aby byla [duše] vložena do lidského těla, jako je posta-
49
Svět
vnímání
naopak velmi úzce svázána, do té míry, že v něm dokonce trpí, jak to můžeme pozorovat, když nás napří­
klad rozbolí zuby.
Podle Descarta se však o tomto spojení duše a těla
nedá téměř nic říci, lze je jen zakoušet v životě samém.
Ovšem ať již je naše skutečná situace jakákoli a ať již
prožíváme, podle Descartových slov, skutečnou
"směs" duše a těla, nikterak nám to neznemožňuje dokonale oddělit to, co je v naší zkušenosti spojeno,
a formálně zastávat radikální rozdělení ducha a těla,
jakkoli to sám fakt jejich spojení popírá. 6D Můžeme
pak definovat člověka bez ohledu na jeho bezprostřed­
ní strukturu, takového, jaký se sám sobě jeví v reflexi:
ven kormidelník do své lodi, nemá-Ii snad jen pohybovat jeho údy,
nýbrž že je potřebí, aby byla k němu připojena a s ním sloučena
úže, má-Ii mít kromě toho pocity a žádosti podobné našim... ";
Meditace o první filosofii, str. 73: "Přirozenost také skrze tyto
smyslové vjemy bolesti, hladu, žízně atd. učí, že nepatřím ke svému tělu jenom jako patří lodník k lodi, nýbrž, že jsem s ním co
nejpevněji spojen a jakoby propleten, takže se s ním skládám v jakési jedno."
V. Člověk z vnějšího pohledu
jako mysl bizarním způsobem spojenou s tělesným
aparátem, přičemž toto spojení nic neubírá na mechaničnosti těla a transparentnosti mysli. Dalo by se říci,
že od Descartových dob se jeho nejvěrnější následovníci nepřestávají ptát právě na to, jak se naše reflexe,
tedy reflexe zaměřená na konkrétního člověka, může
oprostit od podmínek, jimž je tento člověk ve své výchozí situaci zjevně podřízen.
Když tuto situaci popisují dnešní psychologové, trvají na tom,61 že nežijeme v první řadě vědomím sebe
samých - ostatně ani vědomím věcí -, ale zakoušením
druhých. Nikdy bychom nemohli pociťovat, že existujeme, kdybychom předtím nenavázali kontakt s druhými, a naše reflexe je vždy až návratem k nám samým,
který se ostatně v mnohém odvíjí od našeho setkávání
s druhými. I několikaměsíční kojenec je schopen docela dobře rozlišit náklonnost, hněv či strach na tváři
druhého, a to ještě dříve, než měl možnost poznat prostřednictvím pozorování svého vlastního těla tělesné
příznaky těchto emocí. Tělo druhého a jeho rozmanité
pohyby jsou pro kojence bezprostředně nabity emocionálním významem. S duchem se seznamuje právě tak
60 Při nahrávání byl tento odstavec pozměněn: "Descartovi
následovníci se museli ptát, zda lze takto vzdalovat to, co je ve
skutečnosti, od toho, co je v principu. Poukazovali na nepřípust­
nost takového kompromisu." Dále již pokračuje text.
61 Podle nahrávky: "Když tuto naši faktickou danost popisují
dnešní psychologové, trvají na tom... "
50
51
Svět
vnímání
ve zjevném chování druhých jako ve svém vlastním
nitru. A rovněž dospělý62 odhaluje ve svém vlastním životě to, co jej tam jeho kultura, vzdělání, knihy
a tradice naučily vidět. Náš kontakt se sebou samými
se děje vždy prostřednictvím určité kultury, přinejmen­
63
ším prostřednictvím jazyka, který jsme získali zvenčí
a který nás vede při poznávání sebe samých. Koneckonců čisté já,64 duch bez jakýkoli nástrojů a bez dě­
jin, duch jakožto kritická instance, jež je naší obranou
proti prostému přílivu myšlenek, které nám vnuká
prostředí, se nemůže ve své účinné svobodě 65 uplatňo­
vat jinak než pomocí nástroje jazyka a podílením se na
životě světa.
Na základě toho vyvstává zcela jiný obraz člověka
a lidstva, než z kterého jsme původně vyšli. Lidstvo
není suma jedinců, komunita myslících bytostí, z nichž
by každá měla sama od sebe dopředu zajištěno, že se
dorozumí s dnihými, neboť s nimi sdílí stejnou podstatu myšlení. Lidstvo samozřejmě není ani jedinou Bytostí,66 v níž by se množství jedinců mělo pouze roz-
V. Člověk z vnějšího pohledu
pustit a splynout. Nachází se principiálně v nejistotě:
pouze tomu, co vnitřně 20znává jakožto pravdivé - a zároveň každý myslí a ;~ihoauje se'
již v síti určitých vztahů k druhým, které jej přichylují
k určitým názorům. Každý je sám, a přitom se nikdo
neobejde bez druhých, které potřebuje nikoli jen pro
svůj užitek - o něj nám tu nejde -, ale pro své štěstí.
Není života ve společenství, v němž bychom byli zbaveni sebe sama a Qutnosti zaujímat stanovisko, a není
"vnitřního" života, který by nebyl jakýmsi prvním pokusem navázat vztah s druhými. V této nejednoznačné
situaci, do níž jsme uvrženi, protože máme tělo
a osobní i společné dějiny, nemůžeme nikdy dojít absolutního klidu. Neustále se musíme snažit překleno­
vat vzájemné rozdíly, vysvětlovat špatně pochopená
slova, dávat najevo to, co je v nás skryté, vnímat druhé. Rozum a souznění ducha nejsou naším východiskem, ale mají být spíše naším cílem, jejž sice nemůže­
me nikdy zcela dosáhnout, avšak ani se jej vzdát. 67
Není tedy divu, že lidstvo, jež je takto postaveno
před úkol, který nikdy nebude a ani nemůže být spl.!':aždým:ůže věřit
62 Podle nahrávky: "A dospělý zas odhaluje... "
63
Konec věty byl při nahrávání vynechán.
64 Nahrávka zde dodává: "duch bez těla".
65 Nahrávka vypouští: "ve své účinné svobodé".
52
66 Podle nahrávky: ,jednou velkou Bytostí".
67 Podle nahrávky: ,jejž se nemůžeme ani vzdát, ani jej nikdy
s definitivní platností získat".
53
Svět
něn,
si nemůže být jisto byť jen relativním
nachází v této situaci současně zdroj znepokojení i zdroj odvahy. Ve skutečnosti je to zdroj jediný, neboť znepokojení znamená bdělost, vůli usuzovat, vědět, co dělám a jaké se mi nabízejí možnosti.
Jestliže neexistuje šťastný osud, neexistuje ani osud zlý
a odvaha tkví právě v tom, že se vztahujeme k sobě
a ke druhým s vědomím, že všichni navzdory nejrůznějším podmínkám fyzickým a sociálním máme ve
svém chování i ve vztazích stejnou jiskru, která může
za to, že se poznáme, že potřebujeme vzájemné uznání či kritiku, že sdílíme společný úděl. 68 Tento moderní humanismus není ovšem již tak bezvýhradný
jako v předchozích staletích. Nenamlouvejme si již,
že jsme společenstvím čistých duchů, podívejme se
spíše, jaké jsou skutečné mezilidské vztahy v našich
společnostech: jsou to převážně vztahy pánů a otroků. Nevymlouvejme se na dobré úmysly, podívejme
se spíše, v co se proměňují, když je vypustíme do svě­
ta. 69 Je cosi zdravého na tom, že chceme svůj druh vya
V. Člověk z vnějšího pohledu
vnímání
přitom
úspěchem,
68 Při nahrávání byla tato část odstavce od "Není tedy divu..."
vynechána. Čtení pokračuje: "Moderní humanismus ... "
Podle nahrávky: "Nenamlouváme si již, že jsme společen­
stvím čistých duchů, vidíme, že každý dobrý úmysl (pro1etářů,
69
54
stavovat takovémuto pohledu odjinud. Voltaire si v Micromégasovi vymyslel obra z jiné planety, který je konfrontován s našimi zvyky, jež se inteligenci vyšší, než je
naše, musejí nutně jevit jako směšné. Teprve naše doba
může posuzovat sebe samu nikoli svrchu, což je pohled trpký a nepřející, ale spíše jaksi odspodu. 70 Kafka
přichází s člověkem proměněným v brouka,7l který se
na rodinu dívá z pohledu brouka. Představuje nám postřehy psa,72 který se střetává se světem lidí. Ukazuje
nám společnosti uzavřené ve skořápce zvyků, jež si
samy vytvořily. Maurice Blanchot popisuje obec sváZllllOU nezpochybnitelností vlastního zákona,73 s nímž
kapitalistů, Francouzů, Němců) se při pohledu zvenčí a v očích
druhých může proměnit v cosi strašlivého." Dále již pokračuje
původní text.
70 Při nahrávání Merleau-Ponty místo této věty říká: "Byla
v tom jakási hořkost, nepřejícnost. Moderní myslitelé mají více
opravdového smyslu pro humor. Svědectví o tom, co je v lidských
společnostech podmíněného, nehledají v inteligenci nadřazené
naší, ale prostě v inteligenci jiné."
71
F. Kafka, Proměna, in: Povídky, přel. V. Kafka, Praha 1990.
72 F. Kafka, Výzkumy jednoho psa, in: Popis jednoho zápasu;
novely, črty, aforismy zpozťlstalosti, přel. V. Kafka, Praha 1968.
73
M. B1anchot, Le Tres-Haut, Paris 1948.
55
Svět
vnímání
je každý natolik úzce spojen, že již nezakouší svou
vlastní odlišnost, ani jinakost těch druhých. Pohled
na člověka zvnějšku, to je kritický pohled svědčící
o zdravém duchu. Ne však proto, že nám jako Voltaire
ukazuje, že vše je absurdní. Mnohem spíše proto, že
nám jako Kafka připomíná, že lidský život je vždy
v ohrožení, a také proto, že nám v humorném nadhledu připravuje ony vzácné a nedocenitelné okamžiky,
kdy člověk poznává a nachází sám sebe.7 4
VI
Umění
a vnímaný
svět
Když jsme se v předchozích přednáškách pokoušeli
znovuoživit vnímaný svět, který se nám ukrývá pod
sedlinou vědění a společenského života, často jsme se
odvolávali na malířství, neboť malířství nás naléhavě
staví tváří v tvář žitému světu.75 U Cézanna, Juana
Grise, Braqua či Picassa se v různých podobách setkáváme s předměty - citrony, mandolínami, hrozny vína,
balíčky tabáku -, které nepřehlédneme jakožto "dobře
známé" předměty, ale které nás naopak upoutají, vyzývají, zvláštním způsobem nám sdělují svoji skrytou
podstatu, ukazují samotný způsob svého hmotného
bytí a, abych tak řekl, přímo "krvácejí" před našimi
zraky. I~~to nás malířství přivádí. zpět k vidění věcí
samých. A naopak, jakohY-protislužbou, zase filosofie
vnímání, jež si klade za cíl obnovit schopnost vidět
74 Při nahrávání Merleau-Ponty pozměňuje konec od věty:
"Ukazuje nám společnosti ... " a říká: "Anebo také představuje
jednoduchou postavu, člověka dobré vůle, připraveného uznat
svou vinu, jenž se střetává s odcizeností zákona, s nepochopitelnou silou, se společností, se státem. Kafka nepoukazuje na hloupost lidí v kontrastu s moudrostí Micromégase. Nevěří na Micromégase a neočekává příchod někoho takového. S menším
optimismem, ale zároveň i s menší nepřejícností vůči své době
než Voltaire připravuje v humorném nadhledu ony vzácné a nedocenitelné okamžiky, kdy člověk poznává a nachází sám sebe."
75 Při nahrávání Merleau-Ponty vynechává část věty od "neboť malířství" po "žitému světu".
56
57
Svět
vnímání
svět, navrací. malířství a umění obecně jejich pravé
místo a skutečnou důstojnost a učí nás přijímat je
v čisté podobě.
Co jsme se vlastně dozvěděli při zkoumání světa
vnímání? Dozvěděli jsme se, že v něm nelze oddělit
věci od jejich způsobu jevení. Jistě, budu-li definovat
stůl tak, jak jej definuje slovník - tedy vodorovnou
desku podepřenou třemi či čtyřmi oporami, na níž lze
jíst, psát, atd. -, mohu mít pocit, že jsem vystihl něco
jako podstatu stolu,76 a již mě nezajímají jakákoli nahodilá určení, jichž může nabývat, jako tvar nohou,
vyřezávání, apod. To ovšem není vnímání, to je definování. Když naproti tomu stůl vnímám, neodhlížím od
způsobu, jímž právě tento stůl plní svou funkci stolu,
a to, co mě zajímá a co činí každý stůl odlišným ode
všech jiných, je právě onen jedinečný způsob, jímž je
deska upevněna, jedinečné pnutí od nohou až po desku, jímž čelí zemské tíži. Není zde jediného detailu kresby dřeva, tvaru nohou, samotné barvy a stáří dře­
va, čar a rýh, jež o tomto stáří vypovídají -, který by
neměl svůj význam. Význam "stůl" mě zajímá právě
v té míře, v níž vycházejí ze všech těchto "detailů", jež
VI.
Umění
a vnímaný
svět
ztělesňují jeho zde přítomnou modalitu.?7 Když tedy
absolvuji školu vnímání, dokážu porozumět umělecké­
mu dílu; neboť i ono je tělesným celkem, jehož význam není takříkajíc libovolný, ale závislý, vázaný na
všechny znaky a detaily, v nichž se mi jeví. Z toho vyplývá, že umělecké dílo jakožto věc vnímanou lze pouze vidět či chápat a žádná definice či analýza, i kdyby
se zpětně ukázala jako cenná a tuto zkušenost by pře­
hledně shrnovala, nemůže nahradit moji přímou per(;eptivní zkušenost tohoto díla.
To ovšem není na první pohled zřejmé. Vždyť obraz
povětšinou znázorňuje, jak říkáme, určité předměty.
Portrét pak bývá zobrazením někoho, jehož jméno
nám malíř udá. Nelze nakonec malířství srovnat s ukazateli na nádraží, jejichž jedinou funkcí je ukázat nám
cestu k východu či k nástupišti? Anebo s přesnými fotografiemi, díky nimž si můžeme předmět prohlížet,
i když tu právě není, a které uchovají všechny jeho
podstatné rysy? Kdyby tomu tak bylo, byla by cílem
malířství dokonalá iluze skutečnostj78 a celý jeho vý-
77
Podle nahrávky: "ze všech těchto ,detailů', které jej ztěles­
ňují".
76 Podle nahrávky: "mohu mít pocit, že jsem vystihl podstatu
stolu".
58
78 Trampe ľceil- termín pro malby na zdi, jež vzbuzují iluzi
prostoru. - Pozn. přell··
59
Svět
vnímání
VI.
v něčem mimo obraz, ve věcech, které
v námětu. Avšak veškeré malířství, jež za
něco stojí, se právě proti takovémuto pojetí vymezuje
a malíři proti němu již nejméně sto let vědomě bojují.
Podle Joachima Gasqueta Cézanne tvrdil, že malíř
uchopuje zlomek přírody "a absolutním způsobem jej
proměňuje v malbu".80 Braque před třiceti lety napsal
ještě výstižněji, že cílem malířství není "rekonstruovat
nějakou nahodilou skutečnost", ale "vytvořit skuteč­
nost obrazovou".81 Malířství takto pojímáno není nápodobou světa, ale §větem pro sebe. To znamená, že ve
zkušenosti obrazu není žádný odkaz k přirozené věci,
v estetickém zakoušení portrétu nehraje žádnou roli
"věrnost" modelu 82 (ti, kdo si objednávají portréty,
často vyžadují, aby byly věrné, ale jsou v tomto vedeni
spíše touhou po slávě než láskou k malířství). Bylo by
příliš zdlouhavé pokoušet se zde odhalit, proč za těchznam by
tkvěl
označuje,79
79 Podle nahrávky: "které představuje".
80 1. Gasquet, Cézanne; viz např. str. 71,130-131.
Umění
a vnímaný
svět
to okolností malíři raději nevytvářejí neexistující poetické předměty z toho, co jim přijde pod ruku, jak
v některých dobách činili. 83 Spokojme se tedy s konstatováním, že i když malují podle skutečných před­
mětů, jejich cílem nikdy není evokovat předmět samotný, alestvořit na plátně podívanou, která si sama
o sobě ".ys·t~či. Neníi~gitimní činit rozdíl, jak je často
zvykem, mezi námětem obrazu a stylem malíře, protože v estetické zkušenosti 84 veškerý námět spočívá ve
stylu, jímž malíř vytváří hrozen vína, dýmku či balíček
tabáku na plátně. Chceme tím snad říci, že v umění je
důležitá pouze forma a na obsahu nezáleží? V žádném
případě. Chceme říci, že forma a obsah, to, co chce
malíř říci, a to, jak to říká, nemohou existovat jedno
bez druhého. V posledku mohu pouze konstatovat onu
zřejmou věc, že si možná dovedu dostatečně předsta­
vit, alespoň v hrubých rysech, věc či nástroj, které
jsem nikdy neviděl, pouze na základě jejich funkce,
avšak ani ta nejlepší analýza mi nemůže ani náznakem
přiblížit, jak vypadá obraz, z něhož jsem neviděl ani
jediný exemplář. Díváme-li se tudíž na obraz, nejedná
81
G. Braque, Cahier (1917-1947), Paris 1948, str. 22 (rozšívyd. 1994, str. 30): "Malíř se nepokouší rekonstruovat přího­
du (reconstituer une anecdote), ale stvořit obrazovou skutečnost
(constituer un fai t pictural)."
řené
82 Podle nahrávky:
",věrnost' skutečnému
60
modelu".
83 Při nahrávání Merleau-Ponty tuto větu vypouští. Pokračuje
od: "lkdyž malují ... "
84 Podle nahrávky: "pro umělce".
61
Svět
vnímání
se o to, abychom hledali co nejvíce odkazů k námětu,
k případné historické okolnosti, které stály u jeho
zrodu. Jedná se stejně jako u vnímání věcí samých o to
prohlížet si a vnímat obraz ve všech jeho němých poukazech, jež jsou ukryty v tazích štětce zachycených
na plátně, dokud se všechny bez analyzování a rozumového uvažování nespojí v přísně uspořádaný celek,
z něhož zřetelně cítíme, že nic není nahodilé, byť to
či
nedokážeme~ozumně vysvětlit.
V oblasti fil~Uještě nevzniklo mnoho děl, která by
byla veskrze uměleckými díly, a nadšení pro herecké
hvězdy, senzační prolínání záběrů či náhlé obraty, zařazování krásných scenérií či duchaplných dialogů, to
vše představuje pro film pokušení, v němž se může
zcela utápět a nacházet laciný úspěch, přičemž se
vzdaluje od výrazových prostředků, jež jsou mu nejvlastnější. Avšak navzdory všem těmto okolnostem,
kvůli nimž jsme- asi ještě neměli možnost shlédnout
film, který by byl vskutku plně filmem, můžeme již
tušit, jak by takové dílo vypadalo a že stejně jako každé jiné umělecké dílo by i toto dílo bylo něčím, co
vnímáme. Neboť to, co nakonec může vytvořit krásu
filmu, není ani tak samotný příběh - ten by docela
dobře vyjádřila próza, a tím méně myšlenka, kterou
nese, nemluvě již vůbec o manýrách a oblíbených postupech, jimiž o sobě dává vědět režisér a které nemají
62
VI.
Umění
a vnímaný
svět
o nic větší význam než oblíbená slova u spisovatele.
Co hraje roli, je yýběr předkládanýchepizod a v rámci
každé z nich výběr pohledů, které budou ve filmu figurovat, ~élka, jež je každému z těchto prvků přisouzena,
pořadí, v němž jsou předkládány, zvuk či slova, jimiž
je chceme, či nechceme doprovázet,8S a toto vše tvoří
určitý celkový rytmus filmu. Až budeme mít s filmem
delší zkušenost, bude možné vypracovat jakousi logiku
filmu, či dokonc~J~ramatiku či stylistiku fil~~:j~ž;
nám na základě zkušenosti s hotovými díly umožní určit hodnotu každého z prvků v rámci určitéJypické
celkové struktury, aby jej bylo možno hladce začlenit.
Avšak stejně jako všechna pravidla ve světě umění budou i tato sloužit pouze k explicitnímu 'yyjácl.ření vztahů již existujících ve zdařilých dílech a k inspiraci dalších pokusiL Stejně jako dříve, i dnes budou tvůrci
muset bez návodu hledat nové útvary. I dnes bude divák u krásného filmu, aniž by si to jasně uvědomoval,
zakoušet jednotu a nutnost časového vývoje. I dnes
v jeho duchu neulpí snůška osvědčených postupů, ale
strhující obraz a rytmus. Stejně jako dříve, i dnes bude
zkušenost filmu vnímáním.
8S Podle nahrávky: ,jimiž se rozhodneme je doprovázet".
63
Svět
vnímání
VI.
Hudba by zde byla příliš snadným příkladem, u n,ě~ž
se 'právě z toho důvodu nechceme zastavovat. U nI Je
zcela zřetelně nemožné si představit, že umění odkazuje k jiné věci, než je ono samo. Progra~ov~.~udba,
která popisuje bouřku či dokonce smutek, Je vYJ1mko~.
Zde máme nesporně co dělat s uměním, které neml~vL
A přitom hudba zdaleka není jen shlukem .sluc~ov~ch
počitků: prostřednictvím zvuků se nám zJev~Je veta:
od věty k větě se vynořuje celek a na~onec, Jak p~a~I
Proust, takový svět, jaký je v oblastI hudby mozny,
Debussyho krajina či Bachova říše. Stačí jen poslou:
chat aniž bychom museli zpytovat sebe sama, sve
vzp~mínky ayocity, či dokonce pátr~t člo~ě~u, kte.:
rý to složil.jStačí jen poslouchat prave tak, jako se ve\
vnímání dí~áme na věci samotné, aniž bychom do toho,
JO
\. J~I~O.L!iyéJanta~.i~:.
, v v' . . ,
v v
Něco obdobného lze na zaver nCI 1 o hterature, ackoli se o tom často pochybovalo, neboť literatur.~ p~pnuzv'Ivá slova , která svy'm významem přeci zastupUJI
'86
rV'1
rozené věci. Je tomu již dávno, co Mallarme roz ISI
poetické užití jazyka od b~ž~éh~ ~~ždoden~ího mluvení. Upovídaný pojmenovava veCI Jen natohk, aby na
86
S. Mallanné ve svém básnickém díle, viz např. Répons~s
1891) in: (Euvres comple-
a des enquetes (otázky Julesa Hureta,
tes, Paris 1945.
64
Umění
a vnímaný
svět
ně stručně poukázal, aby naznačil, "o co jde". Naproti
tomu básník podle Mallarméa namísto obvyklého poukázání na věci, v němž se nám prezentují jako "dobře
známé", nabízí !akový druh vyjádření, jež nám odhaluje bytostnou strukturu věci, a tím nás nutí do ní vstoupit. 87 Mluvit o světě poeticky znamená téměř být zticha, pokud mluvením myslíme běžné každodenní
povídání. Je obecně známo, že Mallarmé mnoho nepsal. Ale z toho mála, co nám zanechal, vysvítá zřetelI"né uvědomění toho, že poezie je cele nesena jazykem,
bez jakéhokoli přímého odkazu ke světu, k prozaické
skutečnosti či rozumu. Že je tudíž výtvorem ze slov,
jejž nelze beze zbytku převést na myšlenky. A právě
proto, že poezie, jak řeknou později Henri Bremond 88
a Valéry,89 není v první řadě myšlenkovým významem
87 Podle nahrávky: "druh vyjádření, jež nám odhaluje bytostnou strukturu věci, aniž by nám řekl její jméno, a tím nás nutí do
ní vstoupit".
88 H. Bremond,
pěti
Akademií, 24.
La Poésie pure
října
(čtení při veřejném
setkání
1925), Paris 1926.
89 P. Valéry, passim a např. "Avant-propos" (1920), Variété,
Paris 1924; "Je disais quelquefois a Stéphane Mal1armé ... "
(1931), Variété lIl., Paris 1936; "Derniere visite fl Mallarmé"
(1923), Variété II., Paris 1930; "Propos sur la poésie" (1927),
"Poésie et pensée abstraite" (1939), Variété v., Paris 1944; Viz též
65
Svět
vnímání
VI. Umění a vnímaný svět
či označováním, se Mallarmé a později Valéry90 odmítají jakkoli pozitivně či negativně vyjadřovat k prozaickým komentářům svých básní. V básni stejně jako ve
vnímané věci nelze oddělit obsah od formy, to, co je
předkládáno, a způsob, jakým se to předkládá našemu
pohledu. A dnes se autoři jako Maurice Blanchot ptají,
zda by se to, co Mallarmé tvrdil o poezii, nemělo
vztáhnout i na román a na literaturu obecně. 91 Zdařilý
román funguje nikoli jako souhrn idejí či tezí, ale existuje po způsobu smysly vnímatelné věci, věci v pohybu, u níž je třeba vnímat časový vývoj, dostat se do
jejího rytmu. V paměti po něm nezůstane soubor idejí,
ale spíše jejich symbol či signatura.
Frédéric Lefěvre, Entretiens avec Paul Valby,
H. Brémonda, Paris 1926.
předmluva
Jestliže jsou tyto postřehy oprávněné a jestliže se
nám podařilo ukázat, že umělecké dílo je třeba vnímat,92 pak s~filos9fi~yníJll~n(rázem zbavuje veškerých nedorozumění, z nichž by mohly vycházet námitky. Vnímaný svět není pouze souhrnem přirozených
věcí, jsou to také obrazy, hudební skladby, knihy,
zkrátka vše, čemu Němci říkají "kulturní svět". A proto noříme-li se do světa vnímání, náš obzor se tím nikterak nezužuje a zdaleka nejsme odkázáni jen na pozorování kamínku či vody, naopak nacházíme v něm
cestu k vnímání uměleckých děl, výtvorů slova a kultury v jejich autonomii a původním bohatství.
od
90 P. Valéry, passim (literární studie, předmluvy, theologické
spisy, přednášky) a např. "Questions de poésie" (1935), "Au sujet
du Cimetiěre marin" (1933) a "Commentaires de Charmes"
(1929), Variété III., Paris 1936; "Propos sur la poésie" (1927),
"L'homme et la coquille" (1937) a "Lecon inaugurale du cours de
poétique du Collěge de France" (1937), Variété v., Paris 1944.
91 M. Blanchot, Faux pas, Paris 1943; zejména "Comment la
littérature est-elle possible?" (Paris 19421) a "La poésie de Mallarmé est-elle obscure?".
92 Podle nahrávky: "pokud je pravda, že umělecké dílo je tře­
ba vnímat".
66
67
VII.
VII
Svět
klasický a
moderní
svět
V této poslední přednášce bychom chtěli zhodnotit vývoj moderního myšlení, který jsme se s větším či menším úspěchem pokoušeli popsat v přednáškách před­
chozích. Zjistili jsme, že malíři i spisovatelé, někteří
filosofové a otcové moderní fyziky se v porovnání
s ambicemi klasické vědy, umění a filosofie obracejí
zpět k vnímanému světu. Nelze však tento návrat interpretovat jako znamení úpadku? Na jedné straně
máme jistotu myšlení, jež sebejistě směřuje k plnému
poznání přírody a k vyloučení všech záhad z lidského
poznání. Na straně druhé, u moderních autorů již nemáme racionální vesmír, který je z principu přístupný
poznání a jednání. Namísto něj nacházíme složitou
vědu a umění, v nichž zůstává mnohé skryto a mnohé
mimo dosah, představu světa, jež nevylučuje trhliny
ani mezery, jednání, které si sebou není jisto a v žádném případě si nečiní nárok na všeobecný konsensus ...
68
Svět
klasický a
svět
moderní
Vskutku je nutno uznat, že moderním autorům Uiž
jsem se jednou omluvil za vágnost takového označení)
chybí jak dogmatismus, tak i sebejistota klasiků, ať už
se jedná o umění, poznání či jednání. Moderní myšlení
se vyznačuje zároveň neuzavřeností i dvojznačností,
díky nimž by se snad dalo hovořit o sestupu či úpadku.
Všechny výdobytky vědy považujeme za prozatímní
a přibližné, zatímco Descartes byl přesvědčen, že zákony srážky těles může jednou provždy vyvodit z božích atributů.93 Muzea jsou plná děl, k nimž jako by se
nedalo již nic přidat, zatímco naši malíři předvádějí
veřejnosti díla, jež mnohdy vypadají jako pouhé náčr­
ty. A tato díla jsou navíc předmětem nekonečných komentářů, neboť nemají jednoznačný význam. Kolik jen
bylo napsáno dělo mlčení Rimbaudově po vydání jeho
jediného díla, které sám věnoval svým současníkům avšak že se Racine odmlčel po Faidře, trápilo, zdá se,
málokoho. Vypadá to, že dnešní umělec kolem sebe
šíří záhady a výstřednosti. I kdyby byl, jako například
Proust, v mnoha ohledech stejně srozumitelný jako
klasikové, svět, který popisuje, určitě není ani uzavře93 R. Descartes, Les Principes de la philosophie (l647), část
II, čl. 36-42, in: (Euvres, vyd. A. T., op. cit., sv. IX, str. 83-87; in:
(Euvres et lettres, op. cit., str. 632-637 (česky: Principy filosofie,
přel. P. Glombíček - T. Marvan, Praha 1998, část II, čl. XXXVI).
69
Svět
Vll.
vnímání
ný, ani jednoznačný. V Andromaše víme, že Hermiona
miluje Pyrrha, a ani ve chvíli, kdy posílá Oresta, aby
jej zabil, se žádný divák nedá zmýlit: ona nejednoznačnost lásky a nenávisti, kvůli níž milující radši ztratí
milovanou bytost, než aby ji nechala jiné, to není nejednoznačnost zásadní. Je bezprostředně zřejmé, že
pokud by se Pyrrhus vrátil od Andromachy k Hermioně, padla by mu k nohám. Kdo se naproti tomu odváží
říci, zda v Proustově díle vypravěč skutečně miluje Albertinu?94 Vypravěč zjišťuje, že jí touží být nablízku
jen tehdy, když se ona od něj vzdaluje, a usuzuje
z toho, že ji nemiluje. Když ale zemře a on se dozvídá
o její smrti, tváří v tvář tomuto nenávratnému odlouče­
ní si uvědomuje, že nemůže bez ní být a že ji milova1. 95 Avšak čtenář si říká: kdyby se mu Albertina vrátila, jak o tom někdy sní, měl by ji ještě rád? Znamená
to snad, že láskaje tato žárlivá potřeba, anebo že láska
neexistuje, že existuje pouze žárlivost a pocit vylouče­
ní? Tyto otázky nejsou důsledkem nějaké podrobné
exegeze96 - klade je Proust sám, pro něj představují
Svět
klasický a
svět
moderní
jádro toho, čemu se říká láska. Srdce modernistů je
tudíž neklidné a nevyzná se ani v sobě samém. Nejsou
to jen díla, jež jsou u modernistů neuzavřena: samotný
svět je v jejich pojetí jako neuzavřené dílo, u nějž není
jisté, zda někdy nějaký závěr mft bude. Přecházíme-li
od zkoumání přírody k člověku, přidává se k neuzavřenosti poznání způsobené složitostí věcí navíc jakási
principiální neuzavřenost: již před deseti lety jeden filosof .ukázal,97 že si nelze představit poznání dějin,
které by bylo přísně objektivní, neboť výklad a způsob
předestření minulosti se odvíjí od morálních a politických přesvědčení historika, což platí ostatně i naopak.
Je-li však lidská existence takto uzavřená v kruhu, nemůže nikdy abstrahovat od sebe sama a získat přístup
k holé pravdě, může pouze dosáhnout pokroku v postupné objektivizaci, nikoli však plné objektivity.98
Kdybychom opustili obor poznání a přenesli se do
oblasti života a jednání, zjistili bychom, že se moderní
96 Podle nahrávky: "Tyto otázky a pochybnosti nejsou dů­
sledkem příliš podrobné exegeze ... "
94 M. Proust, Hledání ztraceného
J. Pechar, Praha 1985.
času,
V:
95 M. Proust, Hledání ztraceného
J. Pechar, Praha 1985.
času,
VI: Uprchlá,
70
Uvězněná, přel.
přel.
97 R. Aron, lntroduction či la philosophie de l'histoire, Paris
1936. - Pozn. překl.
98 Tuto poslední
větu Merleau-Ponty při nahrávání vyne-
chává.
71
Svět
VII.
vnímání
člověk potýká S ještě mnohem hlubšími nejednoznač­
nostmi. Není snad již slova v našem politickém slovníku, jež by nesloužilo k označení navzájem zcela odlišných, a někdy dokonce zcela protikladných skutečnos­
tí. Svoboda, socialismus, demokracie, obnova,
obrození, odborová svoboda,99 každého takového slova
se přinejmenším jednou dovolávala každá ze stávajících velkých politických stran. IOO A není to vychytralostí jejich lídrů: lest spočívá ve věci samé. V jistém
smyslu je pravda, že socialismus, který představuje či
implikuje radikální změnu vlastnických vztahů, se asi
stěží usídlí v Americe, kde nebudí pražádné sympatie,
avšak může za určitých podmínek najít útočiště na sovětské straně. Je ovšem také pravda, že ekonomický
a sociální režim SSSR se svými výraznými sociálními
rozdíly a pracovními tábory není a nikdy se nemůže
sám od sebe stát tím, čemu se říká socialistický režim.
A je rovněž pravda, že socialismus, který by nehledal
oporu za hranicemi Francie,lOl by byl nemožný, a ztratil by tím i svůj lidský význam. Nacházíme se vskutku
99 Podle nahrávky: "odborová jednota".
100 Podle nahrávky: "každého takového slova se přinejmenším
jednou dovolávaly ty nejrozdílnější politické strany".
101
Podle nahrávky: "který by
nepřesahoval
72
hranice národa".
Svět
klasický a
svět
moderní
v tom, čemu Hegel říká diplomatická situace, to jest<,
v situaci, kdy slovo znamená (přinejmenším) dvě různé
věci a jedna věc se nedá pojmenovat jedním slovem.
Ovšem jestliže jsou nejednoznačnost a neuzavřenost
vepsány do samotné textury života naší společnosti,
a nikoli jen do děl intelektuálů, bylo by směšné reagovat na to pokusem o restauraci rozumu v tom smyslu,
v jakém mluvíme o restauraci v souvislosti s rokem
1815. Můžeme a jsme povinni analyzovat nejednoznačnosti naší doby a pokoušet se skrze ně najít cestu,
po níž bychom mohli kráčet s plným vědomím a v souladu s pravdou. Víme však příliš mnoho, než abychom
se mohli prostě a jednoduše vrátit k racionalismu našich otců. Víme například, že nelze na slovo věřit liberálním režimům,102 jež mohou mít za heslo rovnost
a bratrství, aniž by se jimi řídily, a že vznešené ideologie představují někdy pouhé alibi. Mimoto již víme, že
k nastolení rovnosti nestačí převést výrobní prostředky
do rukou státu. Proto ani socialismus ani liberalismus
nevycházejí z našeho zkoumání bez výhrad a omezení.
V tomto nejistém postavení zůstaneme do doby, než
nám běh věcí a uvědomění lidí umožní překonat tyto
102 Merleau-Ponty při nahrávání říká "liberalismu" místo "liberálním režimům" a zbytek věty je odpovídajícím způsobem pře­
veden do singuláru.
73
Svět
vnímání
dva nejednoznačné systémy.103 Chtít tuto nejednoznač­
nost roztít, zvolit jeden ze systémů s odvoláním na jasnozřivý rozum, by znamenalo ukázat, že nám nejde ani
tak o rozum účinný a aktivní, jako o přízrak rozumu,
který se snaží pochyby zamaskovat rozhodným výrazem. Zbožňovat rozum, jako Julien Benda - tedy
chtít lO4 věčné, zatímco nám poznání čím dál více odhaluje reálnost času, chtít jasný koncept,IOS zatímco věc
samotná je nejednoznačná, to je ta nezákeřnější forma
romantismu. Znamená to dávat přednost slovu rozum
před skutečným použitím rozumu. Restaurovat nikdy
neznamená obnovit, nýbrž zamaskovat.
Je tu však ještě něco navíc. Máme důvod se ptát, zda
sám obraz klasického světa, který nám bývá předklá­
dán, není pouhou legendou a zda tento svět také neznal
neuzavřenost a nejednoznačnost, v níž dnes žijeme,
pouze jim odmítl přiznat oficiální status. Zda tím pádem nejistota, v'níž se nachází naše kultura, není spíše
než znamením úpadku otevřenějším a vyostřenějším
uvědoměním toho, co vždy platilo, a tedy spíše ziskem
\03 Podle nahrávky: "než běh věcí a svědomí lidí umožní něco
jiného než tyto dva nejednoznačné systémy".
104 Podle nahrávky: "vyžadovat".
105 Podle nahrávky: "vyžadovatjasnou ideu".
74
VII.
Svět
klasický a
svět
moderní
než úpadkem. Slýcháme-li mluvit o klasických dílech
jako o dokončených, měli bychom si připomenout, že
Leonardqda ViIWi a mnozí jiní nechávali svá díla nedokončená.Balzac považoval onen bod, kdy je dílo takří-kajíc zralé, Z(l nedefinovatelnýlOq a přiznával, že striktně vzato je práce; která by mohla neustále pokračovat,
nakonec přerušena jen proto, aby dílo bylo alespoň trochu srozumitelné. U Cézanna, který celé své malování
považoval za. přibližování se tomu, co hledal, máme
přitom nejednou pocit ukončenosti a dokonalosti. Možná, že je to jen díky retrospektivní iluzi, tím, že je nám
dílo příliš vzdálené, příliš jiné, než abychom je mohli
převzít a pokračovat v něm, že se nám některá malířská
díla zdají nepřekonatelně dokonalá: 107 pro své autory
byla pouhým pokusem, někdy dokonce pokusem nezdařilým. Přeď 'divní jsme mluvili o nejednoznačnosti
naší politické situace, jako by všechny minulé politické
situace v době, kdy se odehrávaly, neobsahovaly rozpory a záhady srovnatelné s naší dobou - jako například
Velká francouzská revoluce a také ruská revoluce ve
své "klasické" fázi, do Leninovy smrti. Jestliže je tomu
106 Podle nahrávky: "nerozlišitelný".
107 Podle nahrávky: "že nám
definitivní".
75
některá malířská
díla
připadají
Svět
vnímání
tak, pak "moderní" vědomí neodhalilo nějakou moderní pravdu, ale pravdu odvěkou, která je jen v dnešní
době zřetelnější a vnímána s mnohem větší závažností.
A tato větší jasnozřivost, úplnější ~kušenost spornos!i
není projevem úpadku lidstva: 108 je projevemlictstva,
které již nežije na roztroušených ostrůvcích a výspách,
jako žilo po dlouhé věky, ale konfrontuje se se sebou
samým napříč celým světem, obrací se samo k sobě
jako celku prostřednictvímkultury a knih ... V bezprostředním pohledu je úpadek kvality zjevný, ale nelze jej
napravit návratem k lidskosti v úzkém pojetí klasiků.
Pravda je taková,109 že naším úkolem je učinit ve své
době a skrze vlastní zkušenost totéž, co učinili klasikové v době své - právě tak, jako pro Cézanna bylo podle
jeho vlastních slov úkolem "udělat z impresionismu
něco tak solidního, jako je umění v muzeích" .110
108 Podle nahrávky: "A tato větší jasnozřivost, tato úplnější
zkušenost spornosti u moderních myslitelů není projevem úpadku
lidstva..."
109
Podle nahrávky: "Pravda je nejspíš taková, že ..."
110 J. Gasquet, Cézanne, str. 148. Přesný citát zní: "udělat
z impresionismu něco tak solidního a trvalého, jako je umění
v muzeích".
76
Jmenný
Bach (1665-1750) 64
Bachelard (1884-1962) 31,
32,43
Balzac (1799-1850) 75
Benda (1867-1956) 16,74
Blanchot (1907-2003) 55, 66
Braque(1882-1963) 57, 60
Brernond (1865-1933) 65,
66
Breton (1896-1966) 32
Cézanne (1839-1906) 18,
19,21,28,29,30,57,60,
75, 76
Chardin (1699-1779) 16
Claudel (1868-1955) 29,
43,44
Debussy (1862-1918) 64
Descartes (1596-1650) 11,
12,32,36,37,44,45,46,
49,50,51,69
rejstřík
Freud (1856-1939) 42
Gasquet (1873-1921) 18,
28,30,60,76
Giraudaux (1882-1944) 16
Goethe (1749-1832) 25
Gris (1887-1927) 57
Hegel (1770-1831) 72
Kafka (1883-1924) 55,56
Kohler (1887-1967) 41
Lautréarnont (1846-1870)
43
Leonardo da Vinci
(1452-1519) 75
Malebranche (1638-1715)
22,23,44
Mal1arrné (1842-1898) 16,
64,65,66
Malraux (1901-1976) 16
Marivaux (1688-1763) 16
Michotte (1881-1965) 40
77
Jmenný
rejstřík
Paulhan (1884-1968) 21, 22
Picasso (1881-1973) 16,57
Ponge (1899-1988) 30, 31
Poussin (1594-1665) 16
Proust (1871-1922) 64, 69,
70
Racine (1639-1699) 69
Rimbaud (1854-1891) 69
Sartre (1905-1980) 26, 27,
28, 30
Stendhal (1783-1842) 16
Vlliéry(1871-1945) 16,65,66
Voltaire (1694-1778) 36,
55, 56
Ediční
poznámka
Soubor sedmi přednášek shrnutých v tomto díle vznikl
na objednávku Radio nationale. Odvysílal jej celostátní program francouzského rozhlasu (Programme national de la Radiodiffusion fran~aise - RDF) ke konci
roku 1948 a je uchováván v INA 111 pro potřeby badatelů a odborníků.
V českém překladu je vypuštěn obrazový doprovod
(reprodukce tří děl: P. Cézanne - Arbres; G. Brague Compotier et cartes; P. Picasso - L'acrobate), poznámkový aparát je zjednodušen a bibliografické údaje jsou
obsaženy v poznámkovém aparátu (a nikoli též v bibliografii). V souladu s tím je modifikováno úvodní
"Slovo ke čtenáři".
111
78
Institut nationa! de ľ audiovisuel. - Pozn.
79
překl.
MAURICE MERLEAU-PONTY
Svět vnímání
Vydalo nakladatelství OIKOYMENH jako
svoji 353. publikaci. Z francouzského originálu
Causeries 1948, vydaného nakladatelstvím
Editions du Seuil 2002, přeložila Kateřina
Gajdošová. Odpovědný redaktor Jakub Čapek.
Technická redakce Vladimír Nedvídek.
Obálku navrhl Zdeněk Ziegler. Sazba
martin. tresnak@ gmail.com. Tisk Akcent
Vimperk. První vydání, Praha 2008.