z české a slovenské Vídně a okolí - Kulturklub der Tschechen und

LukᚠKlánský znovu ve Vídni
nepatøí k dobré vizitce jakéhokoliv periodika. Jedná-li se
však o mìsíèník, dá se „zpoždìní“ oèekávat. Když se však
neví, zda nové èíslo spatøí svìtlo svìta, pøihodí se, že v této
situaci se úsilí koncentruje na mnoho souvislostí souèasnì a oznámení o kulturních akcích se octnou úplnì vespodu vysokého štosu dùležitých zpráv. Takto jsme zaznamenali:
Kdo má rád hudbu, ten mohl prožít 15. bøezna t. r. v salónu
klavírní firmy Bösendorfer v „Musikvereinu“ opravdu vzácnou radost. V pøeplnìném
sále vystoupil sedmnáctiletý èeský pianista, student konzervatoøe v Praze
a syn slavného èeského
pianisty a pedagoga Ivana
Klánského LukᚠKlánský
a tlumoèil nám díla Bacha,
Bethovena a Chopina. Jedním z pøídavkù byla i jeho
vlastní kouzelná skladba.
Mladých vynikajících
pianistù je dnes na svìtì
velmi mnoho, ale opravLukᚠKlánský, 1989
dových muzikantù – interpretù (hlavnì v jeho vìku!) velmi málo. Lukáši Klánskému
už od dìtství (sleduji ho od jeho 8 let) jde o hudbu jako takovou. Nepøedvádí sebe, tlumoèí pouze náplò díla a to
s takovou hloubkou, vroucností, inteligencí a vypracováním, jaké se málo kdy slyší!
Podpora a pomoc obou rodièù – muzikantù (matka je
profesionální kytaristka) a vynikající vedení pedagožky
prof. Evy Boguniové jsou základem pro získání potøebných prostøedkù a vìdomostí k realizaci umìleckého projevu. Vlastní usilovná kritická práce se skrývá za každou
tak živou, spontánní a oduševnìlou notou. Výsledkem je
zcela ojedinìlý hudební zážitek!
Pøeji tomuto sympatickému mladému muži, aby mohl
dosáhnout nejvyšších met v hudebním umìní.
Vzácným darem je umožnìní vystoupení mladých pianistù klavírní firmou Bösendorf.
(Viktorie Švihlíková)
Výstava Ondøeje Kohouta Körperbilder
1. 3. 2006, poøadatel McKinsey & Company, Herrengasse
1-3, Wien
K výstavì promluvila Mag. Petra Bergauer
Výstava Ingrid Brandstetter Eros im Alltag
26. 4. 2006, Landhausgalerie Ausstellungsbrücke, St. Pölten
vedoucí Landhausgalerie Milan Ráèek, známý autor Kulturfest im Passhaus
29.-30. 4. 2006 – Sand, Lehm und Feuer
Passhaus, Sitzendorf an der Schmida, Hauptplatz 6
(mb)
Initiative Passhaus 2006
SEMINARE:
• 27.-28. 5. 2006: Tadeltakt in der Hand des Künstlers /
5000 Jahre alte Wandtechnik wiederentdeckt
• 12.-15. 8. 2006: Kleine Sommerakademie /Pigmente
sammeln, zu Farben mischen und anwenden/ Geschichte erleben /mit selbstgemischten Farben und Naturmaterielien/
KULTURFESTE:
• 8.-9. 7. 2006: „Tadelakt & Textilkunst“
• 23.-24. 9. 2006: „Kreisgräben“
KULTURBRÜCKE FRATRES
Fratres 11, 3844 Waldkirchen / Thaya
tel./fax: +43 (0)2843/2874, 0664/4305651
www.kulturbruecke.com
dvojjazyèná moderace – dr. Christa Rothmeier
Z programu Kultursommer 2006 – letní program 2006:
• 10. 6.: pøednáška – Konstantin Kaiser: Èeský exil
• 1. 7.: premiéra èetby neznámého textu Ingeborg Bachmann Jsem Slovanka
• 22. a 23. 7.: K dìjinám židù ve Waldviertlu a na jižní Moravì
• 5. 8.: ètení – Michal Ayvaz / Elfriede Gerstl – sonáty Gottfrieda v. Einem
Zyklus 1.0 tschechien – zeitgenössische Kunst:
Tschechien – Niederösterreich
Výstava je otevøena do 31. 5. 2006,
pá – so 14-17 hod., ne – svátky 10-12 a 14-18 hod.
Stift Lilienfeld NÖ – Dormitorium
Vystavující umìlci: Franz Beer, Jan Brabenec, Jiøí Èernický,
TomᚠCísaøovský, Milena Dopitová, Vernoka Holcová,
Krištov Kintera, Karel Malich, Jan Merta, Arnulf Rainer,
Markus Redl, Hannah Stippl.
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
Opoždìné kulturní zprávy
Pozn. red.: Prof. Viktorie Švihlíková, èeská klavírní virtuózka a pedagožka
žijící ve Vídni. Zakladatelka klavírní soutìže Prague Junior note, nositelka
ceny MZV ÈR Gratias Agit.
Vladimir Ashkenazy
a pianista LukᚠVondráèek
Zaèátkem dubna 2005 hostoval ve Vídni bývalý šéfdirigent
Èeské filharmonie dirigent Vladimir Ashkenazy. Pod jeho
taktovkou Vídeòští symfonici bravurnì provedli Dvoøákùv
Klavírní koncert g moll, následoval Rachmaninùv Ostrov
mrtvých a Straussovo Tot und Verklärung.
Sólistou klavírního koncertu byl mladý èeský pianista
LukᚠVondráèek. Dostalo se mu zaslouženì nejen nadšených ovací od vídeòského publika, ale také velké pochvaly
místních kritikù. Shodli se také na tom, že by si mladý talent zasloužil možnost ve Vídni sólovì koncertovat.
Divadlo Tenkrát v San José
aneb Omladina vèera, dnes a zítra
Tímto divadelním pøedstavením si režisér Zdenek Homolka splnil svùj sen a dá se øíct, že Vlastenecká omladina hrála poprvé autorské divadlo. V programu sice stojí jméno Hoz Rohling, ale ten dodal jen nápad, kostru pøí-
$%
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
$&
bìhu. Dialogy a rozšíøený dìj vymyslel
Zdenek a vtiskl tak
celé høe svého ducha
a svùj jemný, osobitý
humor. Nìkteré dialogy, zvláštì ženské,
psal pøímo „na tìlo“
hereèkám spolku. Do
dìje zabudoval velmi
oblíbené trampské
písnièky a pár dìvèat
nechal
zatancovat
country tanec.
Zdenek kromì režie hrál také hlavní roli, vymyslel a postavil
skvìlé kulisy a Jiøince,
která šila vìtšinu kostýmù, radil pøi jejich
realizaci. V sobotu 22.
dubna 2006, kdy se
konala vídeòská premiéra, byl však právì
Zdenek indisponován
tìžkou chøipkou, která se nevyhnula ani Helence, pøedstavitelce jedné z hlavních ženských rolí. Obìma patøí obdiv a zvláštní dík, že pøedstavení neodøekli. Poprvé s námi hráli další tøi absolventi èeské školy – loòští maturanti Martina Kasanická a Peter Kubela
a starosta Orla III Vít Èech. Spolu se sourozenci Katkou a Lukášem Andrejsovými výraznì „omladili“ celý soubor.
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
Naše stálé publikum však pøijalo hru
ponìkud rozpaèitì. Ti
starší by si pøáli, abychom hráli opìt ty tradièní operetky jako
døíve, které ovšem
mladší publikum odmítá. To si naopak
tuto hru trochu cimrmanovského ražení libovalo.
Na podzim chystáme opìt klasiku, bude
to veselohra Oscara
Wilda Jak je dùležité
míti Filipa za režie Aleny Tobrmanové a po
pøedstavení bude hrát
ve velké klubovnì opìt
naše oblíbená hudba
ze Znojma.
Mnì jako pøedsedkyni Vlastenecké omladiny tìší, když vidím,
kolik lidí se snaží nìco
spoleèného vytvoøit, kolik námahy a obìtí pro to pøinášejí. Tentokráte pøinesl nejvìtší obì Zdenek a já se za to pøed
ním hluboce skláním.
(aVa)
$'
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
Ökumenischer Schulgottesdienst
zum Osterfest
Am 6. April 2006 fand um 8:00 Uhr in der Pauluskirche in
1030 Wien der traditionelle Gottesdienst der KomenskySchule zum Osterfest statt.
Die Besonderheit am Passions-Schulgottesdienst war
die Tatsache, dass es sich um einen ökumenischen Wortgottesdienst gehandelt hat. In Zusammenarbeit mit den
verantwortlichen Personen der evangelischen Pfarrgemeinde A.B. Wien-Landstraße – im Besonderen der zuständigen ev. Pfarrerin Frau Dr. Christine Hubka – wurde
der Gottesdienst gemeinsam von ihr zusammen mit dem
Oberseelsorger der katholischen Tschechen in Österreich
Herrn Pater Dr. Jan Horák SDB sowie der Pastoralassistentin Frau Paula Carmignato gestaltet. Unter Mitarbeit
der evangelischen Religionslehrerinnen Dipl. Ing. Lucie
Mundilová und Mag. Marion Mach, und katholischen Religionslehrerin Dipl. Päd. Miriam Carmignato an der Komensky-Schule entstand ein Gottesdienst, der den teilnehmenden SchülerInnen, LehrerInnen und Eltern sicher in
Erinnerung bleiben wird.
Sowohl in der Predigt von Frau Dr. Hubka als auch in
den Begrüßungs- und Dankes-Worten eines Mitgliedes
des tschechischen Pfarrgemeinderates kam das Bemühen
zum Ausdruck, die Eigenheiten der jeweils anderen Konfession akzeptieren zu wollen und gleichzeitig die Gemeinsamkeiten zu stärken, die den beiden Glaubens-Gemeinschaften eigen sind. Die Schüler sollen damit auf den
Umgang mit Anders-Denkenden und auch Anders-Gläubigen vorbereitet werden. Dieses Anliegen gewinnt besonders in Zeiten mit religiös begründeter Gewalt in vielen
Teilen der Welt eine immer größere Bedeutung.
Die Verantwortlichen sowohl der katholischen Tschechen in Wien als auch der Evangelischen Gemeinde wollen den begonnenen Weg der Zusammenarbeit auch In
Zukunft fortsetzen zum Wohle der Jugendlichen.
(Jürgen Egermeier, Mitglied
des tschechischen Pfarrgemeinderates)
V Rapotínì zase vztyèí pomník
Hansi Kudlichovi
Jen do roku 1945 stával v Rapotínì v nynìjším Moravskoslezském kraji pomník Hanse Kudlicha, poslance, který se
v øíšském snìmu v roce 1848 zasadil o zrušení poddanství
a roboty. Kudlich, rodák z Úvalna na Krnovsku, studoval
v dobì revoluèních nepokojù roku 1848 ve Vídni práva
a filozofii a úèastnil se tehdejších bojù na barikádách, ze
kterých si odnesl i zranìní. Doma byl ovšem oslavován
jako hrdina a zvolen èlenem øíšského snìmu. Ovšem po
rozpuštìní parlamentu byl na nìj vydán zatykaè a mladý
poslanec byl nucen utéci Švýcarska. V nepøítomnosti pak
byl odsouzen k trestu smrti. V cizinì Kudlich vystudoval
medicínu a pùsobil jako lékaø v New Jersey v USA. Jeho
životní pou se naplnila v dobì první svìtové války, v roce
1917. O osm let pozdìji byly jeho ostatky pøevezeny do rodného Úvalna. V té dobì už Kudlich pevnì patøil do panteonu oslavovaných sudetonìmeckých osobností, což dokládal i rapotínský pomník, vybudovaný u pøíležitosti stého výroèí Kudlichova narození, tedy v roce 1923. Propojenost se sudetskými Nìmci a jejich propagandou asi vý-
%
znamnì pøispìla k tomu, že v kvìtnu 1945 byl pomník stržen jako symbol nìmectví. Dobové vášnì pochopitelné ve
vypjatém období po 2. svìtové válce však èasem opadly,
takže dnes rapotínští chtìjí pomník Kudlichovi, majícímu
koneckoncù zásluhu o zlepšení života rakouských rolníkù
bez ohledu na jazyk a národnost, obnovit. Podle pøedstavitelù obce se však nemá jednat o døívìjší bronzovou sochu, ale zvolili daleko skromnìjší variantu – Kudlichovy zásluhy by mìla pøipomínat deska v podobì pøetrženého øetìzu jako symbolu znièení poddanských pout. Kudlich
není jedinou osobností z rakouských dob, které doplatily
na to, že si je pro sebe zabrala sudetonìmecká propaganda. V souèasné dobì se však na nì však snad již dovedeme na tyto lidi podívat klidnìjším zpùsobem.
(MaFr)
Brno si pøipomnìlo Fritze Grünbauma
Mnoho osobností, jejichž pùsobení je pevnì spojeno s Vídní, ve skuteènosti pocházelo z území dnešní Èeské republiky, zejména z Moravy, pro niž byla rakouská metropole
pøirozenou spádovou oblastí. Jen namátkou mùžeme jmenovat napøíklad pøíborského rodák Sigmunda Freuda,
Opavana Hanse-Mariu Olbricha nebo Bròáka Adolfa Loose. Podobný pøípad pøedstavuje i proslulý kabaretiér
z dvacátých a tøicátých let Fritz Grünbaum (1880-1941),
který pocházel stejnì jako Loos z Brna. Právì zde, v Dietrichsteinském paláci, se také konala repríza výstavy Divadelního muzea ve Vídni No potìš pámbu, pane Grünbaum, která pøedstavila kabaretiérovy osudy od dìtství
a mládí prožitého na Moravì, pøes léta úspìchù, kdy pøenesl do Vídnì revue s taneèními a zpìvnými èísly podle
amerického vzoru a s Karlem Farkasem vytvoøil nesmírnì
populární dvojici, svojí slávou pøipomínající èeského Voskovce s Werichem, až po trpký konec v koncentraèním táboøe Dachau v roce 1941. Grünbaum je v souèasné Èeské
republice prakticky neznámý, nìkteré z jeho písní jsou
v èeské verzi dosud velmi populární – pomìrnì èasto je
v zábavných poøadech orientovaných na meziváleènou
éru slyšet tøeba jeho song Já vidìl Helenu v bazénu. Propojenost èeského a rakouského prvku v Grünbaumovì
díle dokumentovala na výstavì ve Vídni a v Praze i skuteènost, že se na jejím uspoøádání podílely instituce z obou
státù a popisky byly vyhotoveny v obou jazycích. Pokud
jste tedy vídeòskou expozici nestihli nebo jste se o ní nedozvìdìli, mùžete si až do 9. záøí udìlat malý výlet do
Brna a vypravit se zde do lákavého svìta vídeòských kabaretù a revuí meziváleèné éry.
(MaFr)
Poboèku Henkel v ÈR vede Rakušanka
Na pozici manažerù nadnárodních firem v Èeské republice se pomìrnì èasto objevují Rakušané, kteøí se díky podobným kulturním koøenùm snadnìji vžívají do místní
mentality. I šestatøicetileté Birgit Rechbergerová, od prosince roku 2005 generální øeditelka Henkel ÈR, se mùže ve
svém rodokmenu vykázat stejnì jako znaèná èást obyvatel Rakouska èeskými pøedky. Rechbergerová vystudovala
ve Vídni a svoji kariéru zaèala v Henkel Austria jako praktikantka v Key Account Managementu. Poté se vìnovala
marketingu v oddìlení èistících prostøedkù a následnì se
vypracovala na obchodní manažerku. Od roku 2000 pracovala ve Vídeòské centrále Henkel CEE, tedy poboèky
èastìji se však pravdìpodobnì budeme setkávat i s pøípady, kdy naopak do vídeòských poboèek a centrál budou
pøicházet manažeøi z Èeské republiky. Možná pøekvapivì
èasto se mùže jednat i o manažerky – alespoò Birgit Rechbergerová tvrdí, že ve støední a východní Evropì mohou
ženy dìlat snadnìji špièkovou kariéru, protože napøíklad
v Rakousku znamená narození dítìte pro mnoho manažerek naprostý konec pracovní aktivity. V Èeské republice
prý není tlak až tak silný. Ovšem i v Rakousku lze vydržet –
sama Rechbergerová do Prahy pøesídlila i s manželem –
podnikatelem i s malým synem.
(MaFr)
Dálnici Brno – Vídeò stále provázejí spory
V polovinì bøezna se v Poysdorfu sešli odpùrci plánované
dálnice mezi Brnem a Vídní z rakouské a èeské strany a své
cíle shrnuli ve spoleèném memorandu. Jejich pøedstavitelé se sice vyslovili k možné blokádì stavby, ale zdùraznili,
že hodlají dohlédnout na pøísné dodržování zákonù. Rakouskou trasu, konkrétnì její první úsek Eisenbrunn – Scrick na severním okraji Vídnì, už její protivníci soudnì
napadli u Nejvyššího soudu ve Vídni. A už však tento spor
dopadne, jak chce, rakouské ministerstvo dopravy již dalo
najevo, že pøíslušnou plánovanou dálnici A5 stejnì nechce
protáhnout až k samotným hranicím a komunikace má tak
konèit zhruba dvacet kilometrù pøed Mikulovem. Ministerstvo se tak rozhodlo pøedevším kvùli nejasnostem na èeské stranì. Zde totiž vehementnì protestují ekologové, kterým se nelíbí, že schválená trasa má smìøovat pøes Novomlýnské nádrže a kolem Mikulova, èímž se naruší tamìjší krásná pøíroda. Místo toho navrhují, aby projekt využil
dosavadní dálnice D2 do Bøeclavi a na ní plánovaný obchvat mìsta. To však vedení Jihomoravského kraje oznaèuje za nesmysl, protože trasa pøes Bøeclav by údajnì zasáhla chránìnou krajinnou oblast na soutoku øek Dyje
(Thaya) a Moravy.
Definitivnì by celou otázku mìl vyøešit územní plán,
jehož schválení je plánováno na záøí. Lze však oèekávat, že
obránci pøírody využijí všechny zákonné prostøedky, vèetnì rùzných odvolání, takže se celá záležitost mùže táhnout
ještì dost dlouho. Navíc pokud v èervnových volbách
v Èeské republice uspìjí Zelení tak výraznì, jak ukazují
pøedvolební prùzkumy, tak budou pozice ekologù výraznì
posíleny. Pùvodní odhad, že by se po rozšíøené silnici pøes
Mikulov mohlo jezdit do Vídnì už v roce 2010, se za této
situace zdá spíše utopickou pøedpovìdí.
(MaFr)
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
Henkelu pro východní a støední Evropu. Koncentrovala se
pøitom na spolupráci s mezinárodními obchodními øetìzci. Loni tedy pøesídlila do Prahy, kterou už pøedtím poznala bìhem nìkolika služebních i soukromých cest, na post
generální øeditelky místní poboèky jako nástupkynì Nìmce Petera Günthera pøecházejícího na dynamický ruský
trh. I když Henkel si v Èeské republice vybudoval slušnou
pozici, rakouská manažerka musí poèítat s ostrou konkurencí. Hlavním soupeøem je zde pro nìmeckou spoleènost
americká firma Procter & Gamble, která zprivatizovala již
pøed patnácti lety tradièního èeského výrobce Rakonu
a na trhu se prosazuje zejména díky znaèce Ariel s 16 %
podílem ve svém segmentu. Henkel èelí zejména podobnì úspìšným Persilem, ale také tøeba Perwollem, Palmexem, Silanem, Purem èi Brefem. Do jeho skupiny patøí ale
i barvy na vlasy Palette a Schwarzkopf, zrovna tak jako
kosmetika Fa nebo lepidla Pritt nebo Pattex. Dùležitými
hráèi na trhu však zùstávají i nìkteøí domácí výrobci, napøíklad spoleènost Setuza, kteøí se koncentrují zejména na
lacinìjší výrobky. Ty však mùže pomìrnì významnì postihnout zákaz používat nadále pøi praní fosfáty. Velká
konkurence pøináší pro spotøebitele pochopitelnì pøíjemný efekt v podobì nižších cen – i proto hodnota pracích
práškù loni prodaných v ÈR poklesla o 6 %. Henkelu se
však daøilo a naopak dokázal navýšit obrat o 7 % na 3,3
miliardy korun, což však pøedstavuje pouze jediné procento z obratu z celé firmy, která podniká celkem v 51 zemích
na celém svìtì. Firma se snaží své zákazníky v Èeské republice pøitahovat nejen dobrou cenou a kvalitou svých
výrobkù, ale hodnì penìz investuje do reklamy – konkrétnì loni to bylo neuvìøitelných 600 milionù. Generální øeditelka Henkel ÈR zdùrazòuje, že základní tón reklam se
v posledních letech v celé Evropì zmìnil – zatímco osmdesátá a devadesátá léta minulého století se nesla ve znamení velkých technických inovacích, ty souèasné se více koncentrují na pocity asociované s pøepychem, hýèkáním èi
smyslností. I v propagaci je ovšem nutno brát ohled na
národní specifika, která se dají mìnit jen postupnì a èásteènì. Zvláštností Èechù je podle Rechbergerové napøíklad jejich záliba v obøím balení práškù, èemuž se ve firmì
øíká devítikilová mánie. Dùvod je ovšem prostý – kilo prášku tak v pøepoètu vyjde podstatnì levnìji. Národní rozdíly
se ale projevují i v oblibì vùní – zatímco v Rakousku, stejnì jako v Nìmecku, Maïarsku èi Itálii slavily velký úspìch
divoké rùže, v Èeské republice musely být výrobky s touto
vùní z trhu staženy – jednoznaènì zde totiž u spotøebitelù
vyhrávají spíše vùnì studené, severské. Že by to souviselo
s èeským chladem v mezilidském pøístupu, na nìjž si nìkteøí návštìvníci Èeské republiky zvláštì z jižních zemí stìžují? Nicménì Henkel v Èesku se ve svém zájmu nemùže
omezit jen na problematiku pracích práškù, i když k nim
má Birgit Rechbergerová z celého sortimentu firmy nejblíže. Tahounem celé skupiny se však v Èeské republice v poslední dobì ponìkud pøekvapivì stávají lepidla. Souvisí to
mimo jiné i s prudkým rozvojem automobilového prùmyslu v zemi – vždy v každém automobilu z nové továrny
v Kolínì nad Labem se nachází neuvìøitelných 31 metrù
lepidla.
Nelze pochybovat, že manažerské místo v Èeské republice se mùže pro Rechbergerovou stejnì jako pro øadu
dalších rakouských zamìstnancù nadnárodních firem stát
odrazovým mùstkem pro další zajímavou kariérou, stále
Èeští lavinoví psi smìle konkurují rakouským
Velice úspìšnì si na cvièení v Alpách vedl i jediný lavinový
pes z Jeseníkù, letos šestiletý nìmecký ovèák Beis. Pes, který pùsobí v Jeseníkách od ledna 2004 a na svém pracovišti
se naštìstí nemusel se skuteènou lavinou dosud potýkat,
dokázal obstát v silné konkurenci kvalitních alpských lavinových psù a úspìšnì zvládl i ty nejnároènìjší zkoušky.
Díky tomu získal prestižní certifikát, který i v Rakousku je
udìlován jen tìm nejúspìšnìjším psím pomocníkùm pøi
hledání lidí v lavinách. Znovu se tedy ukázalo, že èeští cvièitelé psù dosahují opravdu vynikajících výsledkù. Bohužel
ne všichni psi v Èechách èi v Rakousku procházejí tak pøísným výcvikem a slouží k tak bohulibým úèelùm. Stále èastìji se v obou zemích mùžeme setkat s lidmi, u nichž se
%
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
zdá, že svojí údajnou láskou ke psùm pouze maskují nenávist k lidem, které jejich „miláèkové“ neustále obtìžují.
Navíc zvíøata èasto chovají v krajnì nevyhovujícím prostøedí a ubližují tak i samotnému zvíøeti. Snažit se tento jev
kritizovat je však prakticky marná práce – neúspìšnì proti pøílišnému množství psù ve mìstì kázal už autor lékaøské topografie Vídnì Zacharias Wertheim v roce 1810.
(MaFr)
Rakouské kapely hrály v Akropoli
Skupina Sofa Surfers
V pražském paláci Akropolis mìly v bøeznu svá vystoupení rakouské skupiny
Sofa Surfers a Mauracher.
Vídeòští Sofa Surfers potìšily pøíznivce zpìváka Seala i indie rocku, spolupracovali s DJ Ricchardem
Dorfmeisterem a jamajskou reggae-dubovou legendou Mad Professorem.
(mk)
Skupina The Plastic People of the Universe
Jedno z posledních pøedstavení, ne-li pøímo derniéru obnovených Pašijových her velikonoèních odehrála skupina
The Plastic People of the Universe ve Vídni. Legendu èeského undergroundu ve spoleèném projektu s orchestrem
Agon si do kulturního støediska WUK pøišly poslechnout
pøibližnì dvì stovky lidí a soudì podle nadšeného ohlasu
se jim koncert líbil. „Plastici“ se objeví v rakouské metropoli v brzké dobì znovu: 4. kvìtna vystoupí s vybranými
skladbami v rámci Støedoevropské kulturní platformy o potlaèované hudbì v totalitních režimech 20. století. Pašijové hry velikonoèní s pùvodní myšlenkou oživení lidových
tradic, v nichž libreto studenta teologie Vratislava Brabence zhudebnil dnes již zesnulý spoluzakladatel kapely
Milan „Mejla“ Hlavsa, mìly utajenou premiéru pøesnì
pøed 28 lety na Hrádeèku, na chalupì Václava Havla. Tóny obnovené podoby Pašijí ve spoleèném podání Plastic
People a komorního orchestru Agon zaznìly poprvé v dubnu 2004 v pražském Divadle Archa.
Zitiert:
Bundespräsident Heinz Fischer
am 10. 4. 2006 im Standard-Interview
In der Begründung der Unabhängigkeitserklärung wird
eine Geschichtsbetrachtung geliefert, die ich für sehr problematisch halte. Da wurden Klischees formuliert, die einer ehrlichen Aufarbeitung dessen, was in Österreich geschehen ist und warum es geschehen ist, jahrzehntelang
im Weg gestanden sind.
Die historische Wahrheit ist aber eine andere: dass die
österreichische Regierung im März 1938 weit gehend hilflos und tatenlos war, weil sie im Inneren nur eingeschränkte Autorität hatte. Und ein nicht unbeträchtlicher
Teil der österreichischen Bevölkerung hat den Einmarsch
deutscher Truppen von der Grenze bis zum Heldenplatz
mit einem beträchtlichen Ausmaß an Begeisterung begleitet.
Es gibt in diesem Dokument kein Wortfür die jüdischen Opfer, für die, die in den KZs umgekommen sind,
die das Land verlassen mussten, die der NS-Justiz zum
Opfer gefallen sind.
Aus dem ist dann auch eine Haltung entstanden, aus
der die Täterrolle vieler Österreicher lange Zeit ausgeklammert wurde. Es ist eine Errungenschaft der letzten 20
Jahre, dass man sich dazu bekannt hat, der Realität ins
Auge zu sehen: Österreicher waren in der Zeit des Nationalsozialismus Opfer, aber auch Täter.
Øeditel Èeského centra ve Vídni
o èeské národnostní skupinì
„Träger der gemeinsamen Geschichte“
Auf die Frage, welche Rolle in diesem Annäherungs- oder
Kennenlernprozess die tschechische Volksgruppe in Wien
spielen könnte, betont Direktor Sauer, dass sie die Repräsentanten der Tschechen in Wien seien und als „bedeutendes Element und Träger der gemeinsamen Geschichte“
fungieren. Hin und wieder gebe es auch gemeinsame Veranstaltungen mit Organisationen aus Reihen der tschechische Volksgruppe, jedoch sei es für das Zentrum von besonderer Bedeutung, das nicht-tschechisch-sprachige Publikum anzusprechen, denn „die tschechische Minderheit
weiß das alles bereits“.
(MZV-Èc-Presse, vyòato z èlánku rakouského tisku)
Hrdlièkùv Pomník proti válce a fašismu u Albertiny, Vídeò
%
Královéhradecká firma Petrof není jen nejvìtší hudebnì nástrojaøskou spoleèností v Èeské republice, ale i v Evropì.
V roce 2004, kdy oslavovala 140. výroèí založení, pøedstavila unikátní nástroj, Petrof III, opus 595 000, vyrobený ruènì
ze speciálních materiálù, piano s mimoøádnými zvukovými parametry. V listopadu loòského roku jej poskytla
k charitativní dražbì. Nìkolik milionù korun pomùže díky Kontu Bariéry Nadace Charty 77 mnoha slabozrakým
a nevidomým lidem. Druhým významným okamžikem Petrofu bylo 15. záøí 2005 zvolení jednatelky a øeditelky firmy
ZUZANY CERALOVÉ-PETROFOVÉ prezidentkou Evropské konfederace výrobcù hudebních nástrojù (CAFIM). Je tedy
èlovìkem, který by mìl pøedevším hájit zájmy Evropy vùèi zbytku svìta, hlavnì Asii. O charitì, o asijské konkurenci
a Petrofu povídala paní Ceralová-Petrofová s úsmìvem a s vyrovnaností, zdìdìnou po slavných pøedcích. Pøitom však
nezastírala vážné problémy, které hýbou hudebním nástrojaøským byznysem v Evropì.
Není vám líto, že krásný jubilejní klavír už nebude v reprezentaèních prostorách Petrofu a bude
po dražbì sloužit neznámému majiteli?
Trošku mi to líto je, protože jsem s tím
nástrojem rok a pùl žila, absolvoval
s námi øadu krásných okamžikù – ukonèení výroby ve vývojovém støedisku, hudební veletrh ve Frankfurtu, nìkolik hudebních výstav, Art Design.
Vìøím, že nový majitel bude o nìj peèovat se stejnou láskou jako my.
Proè jste zvolili právì Konto Bariéry?
Díky mému údìlu a rodinì, z které pocházím, mám blízko k Chartì 77. Navíc
jsem zjistila, že paní Jirkù je skvìlá øeditelka a cíle Konta Bariéry mají mnoho spoleèného s naší filozofií. Ostatnì
v továrnì Petrof jsou zamìstnáni i nevidomí a slabozrací, kteøí se nezøídka
podílejí i na tvorbì tónových kvalit jednotlivých nástrojù. Samotná myšlenka charitativní dražby spojené s koncertem pak vznikla 1. èervna 2005 pøi
návštìvì zástupcù vedení nadace v naší továrnì.
hlednila komunikace s bankami a dalšími subjekty, vyøešily se vztahy s americkým partnerem a hledaly se rezervy
ve firmì. Celý podnik se restrukturalizoval, pøijala jsem nový management,
z asi 1200 zamìstnancù jsme se dostali
nìkam k 650, zavøeli jsme ètyøi mimohradecké závody. Všechny zbytné peníze jsme pøevedli na splácení dluhù
bankám. Nebylo to vùbec jednoduché,
ale dnes máme hlavní èást zmìn za sebou, situace je úplnì jiná a pøemýšlíme
spíše o rozvojové strategii.
Slyšel jsem, že vᚠamerický partner chtìl Petrof koupit?
Je to jako v manželství. V dobì loòské
krize, kdy poptávka po klavírech drasticky klesla díky americkým událostem,
irácké válce, poklesem kurzu dolaru
a špatné ekonomické situaci v USA,
jsme se rozhodovali, jestli se po dvaceti letech úplnì rozejdeme, nebo to
ustojíme a nastavíme nová pravidla hry.
Zvolili jsme druhou cestu. Nᚠpartner, který vybudoval v Americe znaèku
Petrof, pochopil, že je to i pro nìho
výhodné a dnes naše vztahy fungují
Máte ještì jiné charitativní aktivity?
Vždycky jsme se hodnì zamìøovali na velmi dobøe.
podporu hudebního klavírního mládí.
Druhou skupinou, kam smìøuje naše Zmínila jste rozvoj firmy. Jakým smìrem se budlouhodobá podpora, jsou pak nevi- de ubírat?
domí a slabozrací. Napøíklad se jedná Každý den pøemýšlíme co dál, protože
o Konzervatoø Jana Deyla, Ježkovu kon- asijská konkurence také sílí každým
dnem. Dokážou vyrábìt nástroje rychzervatoø.
le a levnì. Naší obranou je znaèka, kvaPøed èasem se ocitla firma Petrof v ekonomic- lita a každodenní tvrdá práce. Nestaèí
kých problémech. Bylo pro vás napøíklad tìžké být nejvìtší „pianovkou“ na kontinentu, naším krédem je dìlat nejlepší klapøistoupit k redukci poètu zamìstnancù?
Propuštìní je vždycky tìžké, není to víry v Evropì. Nesoustøedíme se jen na
nic populárního. Díky masivnímu ná- množství, ale pracujeme flexibilnì se
stupu asijské konkurence, svìtové e- strukturou sortimentu. Jinak øeèeno,
konomické recesi a problémùm v Ame- nedìlat masovou výrobu s malým zisrice jsme se na poèátku roku 2004 sku- kem, ale spíše vyšší modelové øady piateènì dostali do vážné situace. Banky nin, slohové nástroje, špièková køídla,
nám zablokovaly konta, v továrnì byla což neumí asijská konkurence, s vyšší
stávková pohotovost a vše bylo nejas- pøidanou hodnotou.
né. Muselo dojít k rychlému øešení. Dohodli jsme se v rodinì, že dùvìru k ve- Je to skuteènì tak vážné s asijskou konkurencí,
dení firmy dostanu já, èímž se zprù- hlavnì asi míníte Èínu?
Každý, kdo byl v Èínì, mi to urèitì potvrdí. Evropa je strašnì zastaralá v myšlení, flexibilitì, legislativì, celková filozofie je pomalá. V Èínì funguje všechno okamžitì. Pøestože svìt vidí Èínu
jako velkou hrozbu, tak je to na druhou stranu obrovská šance k investicím, ke stavbì továren s levnou pracovní silou. Je to obrovský problém,
který se nedá krátce vysvìtlit. Lépe je
soustøedit se na Asii jako na prostor
pro uplatnìní našich výrobkù než èekat, až nás Èína pohltí a všichni obèané si budou kupovat jen zboží, které je
levné, nikoliv znaèkové a kvalitní. Mohu mluvit pouze za naši komoditu. Evropští výrobci hudebních nástrojù se
shodli, že je tøeba podržet evropskou
tradici a kvalitu, evropské know-how,
postavit se za ochranu životního prostøedí, odmítání dìtské práce, urèité
sociální výhody zamìstnancù. Zavøení
továren a jejich pøesunutí do Asie je
strašnì jednoduché a sebeznièující.
Bohužel øada výrobcù to dìlá. Dnes
není jednoduché vyrábìt v Evropì, ale
v Asii. Zde se potýkáte s vysokými náklady, právy zamìstnancù, tam se vám
otevøou nové možnosti a musíte hlavnì umìt kontrolovat množství výrobkù, aby se vám to nevymklo z rukou.
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
Zuzana CERALOVÁ-PETROFOVÁ: Jejím osudem je Petrof
Jaké je tedy poslání CAFIM?
Propagovat a vyrábìt evropské zboží;
podpora hudební mládeže – napøíklad
v Nìmecku už deset let bìží program
podpory muzicírování ve školách. Tamìjší ministerstva školství a kultury
vytvoøí pøedpoklady a výrobci vybaví
školy za minimální peníz nástroji a pomùckami. U nás jsem neuspìla. Ministrynì školství mi øekla, že èeské školství je pøíliš decentralizované a že se
mám obrátit na kraje a obce a stát nemá na podporu hudebních aktivit na
školách peníze. Takže já nemám partnera pro jednání, protože nemohu objíždìt všechny kraje a obce. Pøitom
hudba je strašnì dùležitá, protože rozvíjí osobnost èlovìka. Spoléhat jen na
%!
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
poèítaèe a digitalizaci je trochu málo.
V Nìmecku díky propojení ministerstva školství, kultury, škol a svazu výrobcù jsou v tomto mnohem dál.
ní dotace. Výsledkem je naprosto shodný výrobek, plagiát, který je tato firma
schopna umístit do distribuèní sítì pùvodního majitele znaèky, tedy na evropský trh. Tento øetìzec se prakticky
nedá zastavit a není proti tomu odvolání, protože èasto ani nemáte koho
žalovat, protože ona firma mùže za pùl
roku zmizet. Je to sice smutné, ale zpùsobili jsme si to sami, protože spousta
evropských designerù, vìdcù a dalších
odborníkù, kteøí mìli know-how, odešli kvùli penìzùm do Asie a tam ho prodali, a tak dnes Èíòané nemají s nièím
problém. Když si nevìdí rady s rozebraným nástrojem, tak se jistì najde
nìjaký Evropan, kdo jim za peníze prozradí zbytek. Je to zaèarovaný kruh.
Nahrávací prùmysl se už léta potýká s problémem kopírování. Málo se však ví, že kopírování ohrožuje i výrobce hudebních nástrojù. Vy
jste se úèastnila na podzim setkání ve Wiesbadenu, kde se o tom hodnì hovoøilo. Takže jaké
jsou závìry? Jak to vidíte?
Velice špatnì... Není prostor nìco s tím
udìlat... Je jistì jasné, že se to týká hlavnì vztahu Asie, pøesnìji øeèeno Èína –
Evropa, potažmo Amerika. Když se èínská firma rozhodne kopírovat evropský produkt, tak zaène tím, že produkt
rozebere, zamìstná silnì podhodnocené dìlníky, pak poøídí veškerou technologii, což jim umožòuje masivní stát- Takže obrana neexistuje?
Nevím. Jestliže budeme dùslední, tak
by mohlo pomoci zamìøit se na dùsledné pátrání po plagiátech. Doporuèujeme omezit jejich dovoz a prodej
a pùsobit na zákazníka. Samozøejmì
by pomohly vysoké celní bariéry, ale to
si Evropa nemùže dovolit, protože potøebuje vyvážet do Èíny. Pøi katastrofickém scénáøi by se mohlo klidnì stát,
že by evropské hudební firmy zanikly,
protože nebudou schopny èelit obrovskému cenovému tlaku... Z mého pohledu je tøeba dìlat vše pro to, aby se
to nestalo – tedy bojovat a pøesvìdèit
zákazníky, že levné zboží není výhodné, ale že stojí za to vážit si znaèky a tradice, která za tím stojí, a chtít kvalitu.
I v hudbì platí, že nejsme tak bohatí,
abychom si mohli kupovat levné zboží.
(Luboš Stehlík, Harmonie 1/2006)
Musik als Weg in die Welt / Hudba ako cesta do sveta:
Gespräch mit Kamil Polak / Rozhovor s Kamilom Polakom
Narodený 1974, navštevoval konzervatórium v Košiciach v kompoziènej triede u J. Podprockého, neskor na VŠMU
u prof. J. Bokesa, vo Viedni a v Grazi u prof. B. Furrera. Žije a pôsobí vo Viedni. Z jeho diel vynikajú »Budzo – Das
Bündel« (für Sopran, Bass, Streichqauartett und Klavier), »Trauermusik« pre orchester (venované obetiam z Oberwartu), »Alpenkönig und der Menschenfeind« na objednávku Landestheater Linz, »Auschwitz Metamorphosen« pre
soprán, zobcovú flautu a live-elektroniku a iné. Momentálne pracuje na kompozícii pre vyuèovacie úèely »Protiklady«, septet, ktorý bude premiérovaný v Teatro la Fenice, v Strassbourgu a v Luxembourgu. Tiež pripravuje s režisérom
Brunem Bergerem Gorskim svoju prvú romskú operu.
Èo pre Vás znamená Thara-Haus?
Pre mòa znamená Thara okrem jej pravého významu thara, tosara alebo tehara – zajtra – predovšetkým budúcnos, da možnos mladým Rómom. V Thara-Haus je viacero ponúk od kultúrnej práce, cez poradu o vo¾be povolaní, cez rôzne poèítaèove kurzy, až po možnos ukonèenia základnej školy.
Èo robíte v Thara-Haus?
Konkrétne moja práca pozostáva v hudobnej výuèbe. Vyuèujem intonáciu, teóriu, klavír, husle, vediem aj malý hudobný ensemble. Vyuèujem v skupinách, ale aj jednotlivo.
Doteraz mám zatia¾ 9 študentov (zaèal som asi pred 4 týždòami) vo veku od 14 do 19 rokov.
Preèo je hudobná výchova pre Vás tak dôležitá?
„Cigáni“, presnejšie povedané Rómovia, sú všetci hudobníci...! Srandu nabok; moji študenti sú naozaj talentovaní,
niektorí sa dokonca živia ako muzikanti, ale chcú vedie
viac, chcú sa uèi, chcú si rozšíri svoj horizont. Zaujímajú
sa o klasickú hudbu, lebo chcú lepšie pochopi tradiènú
rómsku hudbu a vlastnú kultúru vôbec.
Je tu nejaké spojenie?
Pravdaže! Bez spoznania základov nemôže niè nové vzniknú! Musíme spozna základy a vývoj hudby, aby sme mohli
uchova a ïalej rozvíja našu hudbu. Tradièná hudba je
èas spektra sveta hudby. Chcel by som svojim študentom
ukáza paletu hudby cez jazz, pop, hip-hop až po operu.
%"
Preèo je to také dôležité?
Nevedomos vedie k neslobode, a to na všetkých postoch.
Kto nevie, kto je Bach, Èajkovský alebo Chick Corea, v hudobnom svete nedôjde ïaleko. Ja osobne dúfam, že mojou osobou môžem prispie, že sa mládežníci neskor budú
správne rozhodova. Hudba a dejiny hudby sú tak úzko
spojene dejinami, literatúrou, výtvarným umením, že kto
sa o to zaujíma a ïalej študuje, bude mu umožnený iný
prístup ku kultúre a k náh¾adu na svet. Vlastnú kultúru,
èiže rómsku identitu, môžeme pochopi a definova, ak
vieme, èo vôbec kultúra je.
Viete to sprostredkova?
Naja, povedzme to takto: èlovek sa uèí celý život. Študoval
som viacero rokov, na konzervatóriu v Košiciach, na univerzite v Bratislave, vo Viedni, v Grazi. Myslím, že poznám
teóriu nato¾ko, že si myslím, že ju môžem svojim študentom sprostredkova. Ja osobne ïakujem svojim rodièom,
že poznali hodnotu dobrého vzdelania. Pre mòa ako pre
diea bola hudba alebo cvièenie na klavíri trest, keï som
nieèo vyviedol. Ale keï som po prvý krát vyhral klavírnu
súaž, úplne som sa hudbe oddal a pochopil som, že pre
mòa je to jediná cesta, ktorá mi ponúkala perspektívu.
A dnes, ako ïalej?
Na jednej strane pracujem na svojich kompozíciách a na
druhej strane sa cítim by povinný poda to ïalej svojim
študentom. Myslím si, že jedno bez druhého nemá zmysel.
(Das Gespräch hat geführt Lydia Anstiss)
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
Kamil Polak beim Unterricht mit jungen Musikern im THARA Haus
HISTORICKÁ OHLÉDNUTÍ
• 27. 3. 1841 zemøela ve Vídni babièka Boženy Nìmcové
Magdaléna Novotná.
• 5.-11. 4. 1896 se konal na Støeleckém ostrovì v Praze
V. sjezd celorakouské sociální demokracie. Jednalo se
o taktice v boji za všeobecné hlasovací právo. Sjezd potvrdil autonomní postavení èeských sociálních demokratù a pøistoupil tak na federalizaci strany.
• 18. 2. 1901 se narodil v Brnì èeský herec Hugo Haas.
V Praze zaèínal v roce 1925, kdy opustil rodné Brno, kde
vystudoval konzervatoø a vystupoval v brnìnské èinohøe. Jako charakterního herce ho angažoval režisér Jaroslav Kvapil do Mìstského divadla na Vinohradech. Od
roku 1929 pùsobil na scénì Národního divadla. Ve filmu
hrál už v nìmé éøe, ale až zvukový film mu dal možnost
uplatnit jeho hereckou virtuozitu a stal se vyhledávaným
filmovým partnerem. V rùzných veselohrách pøedstavoval nejrùznìjší lidové typy, ale také nepraktického intelektuála, domácího tyrana i prohnaného žebráka. Byl
skuteèným mistrem rùzných masek. Jeho filmovými partnerkami byly Adina Mandlová, Lída Baarová, Vìra Ferbasová, Jiøina Štìpnièková, Hana Vítová aj. Jako tragéd
exceloval postavou doktora Galéna v Èapkovì Bílé nemoci, kterou i sám režíroval. Po Bílé nemoci se rozpoutala proti Haasovi rasistická štvanice, byl propuštìn z Národního divadla a nakonec musel v roce 1939 uprchnout,
aby si zachránil život. VUSA se prosadil jako scénárista,
herec i režisér. Pøednášel a uèil také na herecké škole
Actor’s Laboratory pøi divadle Coronet v Los Angeles.
Z jeho amerického období je nejvýznamnìjší role v pøepisu Koptova románu Hlídaè è. 47, uvádìném pod titu-
lem Pick Up (Sebranec). V roce 1961 se i pøesto Hugo
Haas vrátil do Evropy. Nejprve do Øíma a pak se usadil
ve Vídni. V roce 1963 u pøíležitosti 80. výroèí založení
Národního divadla navštívil jedinkrát Prahu. Hugo Haas,
tento mistr slova, inteligentní komik a velký charakterní
herec, zemøel 1. prosince 1968 ve Vídni a je pohøben
v rodném Brnì.
Rozhovor s ním a o nìm vedl pøed lety a ve své knize
zaznamenal nᚠfejetonista a novináø Jindøich Lion.
• Pøed 95 lety se 28. dubna ve Vysokém Mýtì narodila
pøední èeské pìvkynì, sopranistka Marie (Maria) Tauberová. Zpìv studovala soukromì ve Vídni a Milánì.
Tato vynikající koloraturní sopranistka
pùsobila v Národním
divadle v letech 19361973. Od poèátku se
projevovala jako brilantní pìvecká virtuózka, ovládající svùj
lehký, støíbøitì jasný
soprán v celém rozsahu a s mimoøádnou hudební inteligencí. Její umìlecký
typ ji pøedurèoval pro mozartovský repertoár a byla stejnì znamenitou Verdiho Gildou a Violetou (za tuto roli ji
jednomyslnì vysoce ocenila vídeòská kritika), Rossiniho
Rosinou, Donizettiho Norinou atd. Lehkost její perlivé
koloratury doplòovala štíhlá, drobná postava a jevištní
%#
z èeské a slovenské Vídnì a okolí
pùvab. Tak se zapsal do pamìti její Ariel (Fibichova Bouøe), Petøík (Novákùv Zvíkovský rarášek), Janáèkova Bystrouška, Martinù Mirandolína a Julietta, Gounoudova
Markétka i Wagnerova Eva. Pomìrnì málo zpívala role
smetanovské, ale i pøesto se stala její Karolína ve Dvou
vdovách klasickým ztvárnìním této role. Vìnovala se
tvorbì oratorní i písòové, vystupovala v mnoha zemích
svìta, Ženevì, Monte Carlu, Londýnì, v Jižní Americe
a pøedevším ve Vídni a v Mnichovì. Hrála i v nìkolika filmech (napø. U nás v Kocourkovì).
• 13.-14. 5. 1911 byla v Brnì založena samostatná Èeská sociálnì demokratická dìlnická strana v Rakousku.
• Alfréd Radok se narodil 17. prosince 1914 v Týnì nad Vltavou. Byl významným èeským režisérem a dramatikem.
K divadlu pøišel koncem roku 1938 poté, co musel pøerušit studium na filozofické fakultì UK. Zaèínal jako asistent režie v divadle E. F. Buriana, pokraèoval ve Vinohradském divadle a práci režiséra si vyzkoušel poprvé
v Mìstském divadle v Plzni. Od roku 1945 se vìnoval režisérské práci v Èinohøe 5. kvìtna a ve Velké opeøe, v letech 1947-1948 v Divadle satiry, 1948-1949 v Národním divadle, v letech 1950-1952 v Divadle státního filmu a pak
oznámení
Zahranièní Èeši mají jen malý zájem
o èervnové volby do snìmovny
%$
Letošních èervnových voleb do Poslanecké snìmovny se
opìt mohou zúèastnit i Èeši žijící v zahranièí. Poprvé tak
mohli na èeských zastupitelských úøadech volit pøed ètyømi lety, v roce 2002. Ze 70 tisíc potenciálních volièù však
k volebním urnám pøišlo jen asi 3700 osob, tedy zhruba 5
%. Seznamy volièù pro letošní volby se uzavíraly tuto nedìli a první souèty ukazují, že ani letos nebude úèast èeských krajanù ve volbách vyšší. Uvedl to Richard Krpaè
z tiskového odboru ministerstva zahranièí: „Já bych to neoznaèil jako mizivý zájem, zhruba odpovídá tomu zájmu,
který byl pøed ètyømi roky. V souèasné dobì registrujeme
zhruba ètyøi tisíce obèanù Èeské republiky, kteøí pravdìpodobnì pøijdou k volbám na naše zastupitelské úøady.“
Za mizivou až nulovou však oznaèil úèast zahranièních
Èechù ve volbách šéf èeské diplomacie Cyril Svoboda.
Bìhem své souèasné návštìvy v Kanadì sice pøipustil, že
Èeši nìkdy musejí cestovat na velkou vzdálenost, aby vùbec mohli na zastupitelských úøadech volit. Na druhou
stranu ale pøipomnìl, že už léta volají po korespondenèních volbách a mìli by proto svou vyšší úèastí ve volbách
dokázat, že o nì mají skuteèný zájem. Pøedseda Èeského
a slovenského sdružení v Kanadì Miloš Šuchma k tomu
však pro Radio Praha øekl: „Pokud se jedná tøeba o Kanadu, tak mùžou volit jenom lidi, kteøí žijí v Torontu, Montrealu a Ottawì. Všichni na západ od tìchto mìst vlastnì
(volit) nemohou kvùli vzdálenostem. Nehledì na to, že
každý se musí registrovat, získat volièský prùkaz, musí to
mít notáøsky ovìøené, èili je s tím spojena nesmírná byrokracie. Takže to bude symbolická volba pro skalní volièe,
kteøí se tím proderou v tìchto tøech mìstech.“
V Kanadì pøitom po Spojených státech a Slovensku
žije tøetí nejpoèetnìjší èeská komunita na svìtì. K èeské
nebo slovenské národnosti se tu pøi posledním sèítání pøihlásilo pøes 50 tisíc lidí. A pøestože zdaleka ne všichni mají
i èeské obèanství, volilo tu pøed ètyømi lety jen nìkolik set
osob. Podobná situace je v USA. V New Yorku v roce 2002
v dalších, naposledy opìt
v Národním divadle. Od roku
1949 spolupracoval jako dramaturg s ès. filmem. Je tvùrcem Laterny magiky a byl jejím umìleckým vedoucím. Roku 1965 hostoval jako režisér
v Mnichovì a Vídni, roku 1966
v Berlínì a v roce 1967 v Bruselu. V roce 1968 odešel do
exilu. Režíroval ve Švédsku
a pøed svým nástupem do vídeòského Burgtheatru dne
23. dubna 1976 ve Vídni zemøel. Vyzrál v jednoho z nejvýznamnìjších èeských a evropských režisérù druhé poloviny 20. století. Usiloval
o komplexní využití všech jevištních složek k dosažení co
nejúèinnìjší jevištní atmosféry. Herce vedl k psychologicky pøesvìdèivému ztvárnìní postavy. Vìnoval se èinohøe, opeøe i operetì. V hudebních inscenacích se snažil o vyjádøení hudby vizuálními prostøedky. Výèet režírovaných her je velmi rozsáhlý.
odevzdalo svùj hlas 137 volièù a ve Washingtonu to byly
zhruba ètyøi desítky lidí. V Bratislavì v roce 2002 odvolilo
kolem 360 èeských obèanù. Podle pøedsedkynì Klubu èeských obèanù na Slovensku Jany Bratinkové bude letos situace pro èeské volièe ještì komplikovanìjší: „Byl zrušen
generální konzulát v Košicích, takže lidé, kteøí bydlí v okolí
Košic a minulých voleb se úèastnili, budou muset cestovat
do Bratislavy, což je samozøejmì finanènì nároèné. Jeden
z problémù, který zapøíèiní i sníženou úèast na volbách, je
v tom, že voliè se musí prokázat buï platným cestovním
pasem Èeské republiky nebo obèanským prùkazem. Pas
pøitom vìtšina starších lidí nemá. Do Èeské republiky ho
nepotøebují a je to finanènì nároèné. Takže i nìkteøí lidé,
dùchodci, kteøí jsou zapsáni ve volièském seznamu, nebudou moci volit, protože nemají pas a nemohou si ho dovolit.“
K vyšší volební úèasti zahranièních Èechù by podle
èeských krajanù pøispìl zákon o korespondenèních volbách. Ten ale snìmovna letos na jaøe odmítla kvùli tomu,
že se poslanci nedohodli o víceménì technické otázce preferenèních hlasù. Senátoøi i vláda však hodlají zákon o volbách poštou podat znovu. Ministr zahranièí Cyril Svoboda je pøesvìdèen, že v pøíštích volbách do snìmovny už
budou moci zahranièní Èeši volit korespondenènì.
(Milena Štráfeldová, Èeský rozhlas)
Èeši v cizinì si vyberou z jihoèeské kandidátky
Termín: 2 a 3. èervna, pátek, od 14:00 hodin do 22:00 hodin, sobota, od 8:00 hodin do 14:00 hodin.
Pøenos aktuálních volebních výsledkù do Prahy bude zajištìn elektronicky. V cizinì se voleb do Poslanecké snìmovny mohou zúèastnit èeští obèané, kteøí v zahranièí dlouhodobé žijí èi pracují a kteøí velvyslanectví ÈR
v zemi pobytu písemnì požádají o zapsání do zvláštního seznamu volièù.
Hlasovat ale mohou i lidé s trvalým bydlištìm v Èeské republice, kteøí budou v dobì voleb za hranicemi, napøíklad na dovolené jako turisté, èi pracovnì, jako tøeba diplomaté. Tyto osoby budou ovšem moci hlasovat na zastupitelských úøadech jen tehdy, pokud si ve své domovské obci vèas vyžádali volièský prùkaz.