Ekonomika Velké Británie v letech 2007 - 2009

Transkript

Ekonomika Velké Británie v letech 2007 - 2009
UNICORN COLLEGE
Katedra ekonomiky a managementu
konomika Velké ritánie v průběhu let 2007 - 2009
Autor BP: Martin Macík
Vedoucí
: Ing. Petr Hájek, Ph.D.
2013 Praha
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci na téma Ekonomika Velké Británie
v průběhu let 2007 - 2009 vypracoval samostatně pod vedením vedoucího práce a s použitím
výhradně odborné literatury a dalších informačních zdrojů, které jsou v práci citovány, a jsou
také uvedeny v seznamu literatury a použitých zdrojů.
Jako autor této bakalářské práce dále prohlašuji, že v souvislosti s jejím vytvořením
jsem neporušil autorská práva třetích osob a jsem si plně vědom následků porušení ustanovení
§ 11 a následujících autorského zákona č.
V Praze dne
2000 Sb.
....................
(Martin Macík)
oděkování
Rád bych poděkoval vedoucímu bakalářské práce, Ing. Petru Hájkovi, Ph.D., za čas
a cenné rady, které mi věnoval při psaní této práce. Také bych chtěl poděkovat rodině
a přátelům za podporu během celého studia.
konomika Velké ritánie v průběhu let 2007 - 2009
UK Economy in the years 2007 – 2009
5
Abstrakt
Měnová politika Velké Británie se snaží vyrovnat s recesí, která vznikla v důsledku
problémů na amerických hypotečních trzích, které se posléze rozšířily také do ostatních částí
světa, zejména západní Evropy. Příčin bylo hned několik. Dlouhodobě nízké úrokové sazby,
nadměrná expanze hypoték, pochybné chování realitních makléřů a poskytovatelů hypoték,
nedůsledná regulace, rizikové chování některých finančních institucí.
Ve Velké Británii začaly finanční instituce vykazovat známky problémů na podzim
roku 007. Velká Británie zažila první run na banku za 4 let a došlo k znárodnění několika
společností, které byly tzv. too big to fail. Přijatá opatření pro boj s recesí byla mimořádná.
Britská centrální banka snížila svoji základní úrokovou sazbu pod jedno procento
a zavedla řadu programů na podporu likvidity na mezibankovních trzích. Mnoho z nově
vzniklých opatření zahrnovalo rozšíření již stávajících programů, zejména prodloužením
časového horizontu běžných úvěrových operací a rozšířením přijímaného kolaterálu.
S prohloubením krize, po pádu Lehman Brothers, na podzim roku 008 Centrální
banka začala nakupovat cenné papíry a korporátní dluhopisy prostřednictvím speciálně
vytvořeného programu APF, s cílem zlepšit podmínky na specifických úvěrových trzích.
Britské úsilí na podporu finanční stability se opíralo o tři významné instituce: Bank of
England, Ministerstvo financí a Financial Services Authority, které i přes odlišné role v rámci
finančního sektoru úzce spolupracovaly. v současné době však Bank of England zažívá velké
institucionální a funkční změny. Nový regulační rámec britského bankovnictví byl přijat
vládou a vstoupí v platnost v dubnu 2013.
6
Abstract
UK Monetary policy is currently dealing with the consequences of the recession,
which started on the housing market in the United States and spread all over the world,
especially Western Europe. The main approaches that have been put forward to explain the
Crisis are the widespread presence of perverse incentives; the over-expansionary monetary
policy of the US Federal Reserve; the impact of global imbalances and a so-called “savings
glut” in developing countries and the extensive deregulation of the financial system since the
1970s.
In the UK, financial institutions began to show signs of trouble in the fall of 2007. The
UK experienced the first bank run after 141 years and so several companies so called “too big
to fail” was taken into public ownership. The policy responses of Bank of England to the
global financial crisis have been labelled as extraordinary.
Bank of England undertook the interest rate almost to zero level and expanded the
range of regularly available liquidity insurance facilities. The key feature of many of these
changes to the liquidity insurance framework is that they have allowed the Bank to provide
liquidity against a much wider range of collateral than was the case before the crisis.
With the deepening crisis after the collapse of Lehman Brothers in the fall of 2008, the
Central Bank started to buy securities and corporate bonds via a specially created facility to
improve the conditions on the specific credit markets.
British efforts to support financial stability were based on three important institutions:
Bank of England, HM Treasury and the Financial Services Authority, which despite different
role within the financial sector work closely together. Currently, however, the Bank
of England is experiencing major institutional and functional changes. The new regulatory
framework of British banking has been accepted by the government and will enter into force
in April 2013.
7
Obsah
1
Úvod .................................................................................................................................. 10
2
Americká hypoteční krize a globální recese ..................................................................... 11
2.1
3
2.1.1
Morální hazard ................................................................................................... 13
2.1.2
Nízké úrokové sazby .......................................................................................... 13
2.1.3
Deregulace .......................................................................................................... 14
2.1.4
Globální nerovnováhy ........................................................................................ 16
2.2
Globální recese .......................................................................................................... 17
2.3
Přesun do Evropy....................................................................................................... 18
Reakce měnové politiky Velké Británie ........................................................................... 20
3.1
4
Vznik hypoteční krize ve Spojených státech amerických ......................................... 11
Průběh finanční krize ve Velké Británii .................................................................... 20
3.1.1
Podzim 2007 a problémy Northern Rock ........................................................... 20
3.1.2
Podzim 2008 a nová opatření Centrální banky .................................................. 22
3.2
Northern Rock ........................................................................................................... 25
3.3
Změny bankovního rámce pro zajištění likvidity ...................................................... 27
3.3.1
Special Liquidity Scheme................................................................................... 27
3.3.2
Dolarové repo operace ....................................................................................... 28
3.3.3
Další opatření na podporu likvidity .................................................................... 29
3.3.4
Vládní opatření na podporu likvidity ................................................................. 31
Měnová politika Velké Británie po roce 009 .................................................................. 34
4.1
Rozvaha Centrální banky........................................................................................... 34
4.2
Kvantitativní uvolňování ........................................................................................... 37
4.3
Inflace ........................................................................................................................ 40
4.4
Libra a její role .......................................................................................................... 43
4.5
Režim cílování inflace ............................................................................................... 45
4.6
Vývoj regulačních autorit .......................................................................................... 47
8
4.6.1
Tripartitní režim ................................................................................................. 48
4.6.2
Změny 0 3 ........................................................................................................ 49
5
Závěr ................................................................................................................................. 51
6
Conclusion ........................................................................................................................ 53
7
Literatura ........................................................................................................................... 55
8
Seznam zkratek ................................................................................................................. 60
9
Seznam obrázků ................................................................................................................ 61
10
Seznam tabulek ............................................................................................................. 62
11
Seznam grafů ................................................................................................................. 63
9
1
Úvod
Velká Británie byla první zemí, která prošla procesem industrializace. Jako první
vybudovala moderní dopravní sítě a rozvinula finanční infrastrukturu nutnou pro rozvoj
domácího průmyslu, obchodu a zahraničních investic. Britské hospodářství bylo závislé na
zahraničním obchodu, a proto jej výrazně ovlivňovala obchodní politika zahraničních
partnerů. Londýnské City se stalo jedním z nejvýznamnějších finančních center.
Také na počátku
. století byla britská ekonomika velmi otevřená mezinárodnímu
obchodu, dovoz a vývoz tvořil celkem více než 60 % HDP. Pokud budeme srovnávat toky
přímých mezinárodních investic, můžeme Velkou Británii zařadit na druhé místo pomyslného
žebříčku, na příčku za Spojenými státy americkými (Tomeš, 008).
Není tedy divu, že Současná ekonomika Velké Británie se potýká s následky recese,
která byla zapříčiněna hypoteční a následnou bankovní krizí v Americe. Splasknutí spekulační
bubliny na akciovém trhu doprovázené politikou levných peněz ze strany Americké centrální
banky posléze vyústilo v další vlnu spekulací, tentokrát na trhu s nemovitostmi. Problémy
v bankovním sektoru nakonec ovlivnily nejen ekonomiku Spojených států amerických,
ale prakticky celý vyspělý ekonomický svět.
Tato práce si klade za cíl analyzovat, jak Britská centrální banka a další regulační
orgány reagovaly na vznik globální finanční krize v polovině roku
007. První kapitola
představí několik teorií o příčinách vzniku hypoteční krize v USA a nastíní způsob, jakým se
problémy ve finančním sektoru rozšířily do dalších zemí.
Druhá kapitola se detailně zaměří na rozhodnutí, která byla učiněna v dané době
v rámci měnové politiky Velké Británie. Třetí pak shrne ekonomickými odborníky nejčastěji
diskutované faktory, které byly charakteristické pro britskou ekonomiku v letech
následujících.
10
2
merická hypoteční krize a globální recese
Hospodářská recese z uplynulých let bývá srovnávána s Velkou depresí ze třicátých let
minulého století. V obou případech lze počátky vysledovat ve Spojených státech amerických,
přičemž nejdříve došlo k propadu na akciových trzích a posléze k prudkému poklesu
průmyslové produkce a světového obchodu. Jak uvádí Baker (2009), obě recese se však
zásadně liší ve způsobu, jakým došlo k rozšíření problémů do dalších zemí, a také v rozsahu
nástrojů měnové i fiskální politiky použitých ke zmírnění následků. Zatímco ve třicátých
letech se klíčovým kanálem pro přenos krize stal obchod, kapitálové toky a ceny komodit,
v současné době je řadou ekonomů (Rose, 2009; Baker, 2009) považován za hlavní transmisní
kanál mezinárodní mezibankovní trh.
Tato kapitola nejprve představí faktory, které jsou nejčastěji pokládané za příčiny
vzniku americké hypoteční krize v letech 2007 – 2009, a posléze nastíní způsob, jakým se tato
krize rozvinula do globální recese.
2.1
Vznik hypoteční krize ve pojených státech amerických
Kořeny americké hypoteční krize lze najít již v předcházející vlně problémů na
akciových trzích z přelomu tisíciletí. Existuje řada studií, které zkoumají důvody vzniku
hypoteční krize, a mnoho alternativních vysvětlení hlavních příčin současné ekonomické
recese. Aiginger (2009) rozděluje tyto příčiny do několika kategorií (tabulka č. ), přičemž je
patrné, že zdrojem finančních otřesů a následného hospodářského poklesu nebyla jedna
konkrétní skutečnost, ale jednalo se zřejmě o souhru více faktorů. Nejčastěji zmiňované
hypotézy o vzniku hypoteční krize mezi ekonomickými odborníky jsou pak podrobněji
popsány v dalším textu.
11
Tabulka 1 - řehled příčin vzniku hypoteční krize
Laxní poskytování hypotečních úvěrů
domácnostem bez patřičného zajištění, které
Krátkodobý spouštěcí mechanismus
představovaly riziko budoucího splácení
Sekuritizace jednotlivých finančních
instrumentů a půjček
Nedostatečné přizpůsobení regulačního
rámce vzniku nových finančních instrumentů
Chyby v regulaci
Nedostatečná regulace finančních derivátů
a investičních fondů
Oligopolní struktura ratingových agentur
Zanedbání systémového rizika
Přebytek úspor asijských zemí a zemí
vyvážejících ropu
Makroekonomická rovnováha
Trojnásobný deficit v USA – obchodní,
rozpočtový a úspor
Nedostatečné omezení nabídky peněz po
oživení v roce 2002
Nadhodnocené očekávání výnosů
Spekulace bank, firem a spotřebitelů
Měnová a cenová bublina (ceny surovin,
Přitěžující faktory
ropy a potravin)
Důraz na krátkodobé zisky, účetní pravidla
Bonusy za krátkodobý úspěch
Odměny manažerům
Vyšší zisky z finančního kapitálu než
z reálných investic
Sliby bezrizikových investic od poradců
Slabá koordinace na mezinárodní úrovni
Podcenění systémového rizika
Zdroj: Aiginger, 2009
12
2.1.1 Morální hazard
Jedním z výrazných faktorů, které přispěly ke vzniku krize, je podle Roubiniho (2010)
chování spojené s poskytováním sub-prime hypoték1. Obchodníci, respektive podomní
prodejci těchto hypoték byli odměňování na základě počtu nově podepsaných smluv. Zejména
v chudších čtvrtích nabízeli velmi nízké počáteční splátky, vypočítané podle tzv. akční sazby,
která nestačila ani na úhradu úroků. Fakt, že splátky později, po jednom nebo dvou letech,
výrazně narostou, však příliš nezdůraznili a na smlouvách byl uveden velmi malým písmem.
Bankovní domy poskytující sub-prime hypotéky tak vědomě uzavíraly hypotéky
s vysokým rizikem nesplacení (Baker, 2009). Aby riziko snížily a zároveň získaly likviditu
potřebnou pro další transakce, využívaly banky strukturovaných produktů a rizikové hypotéky
byly spravovány tzv. SIV (Structured Investment Vehicle). Tyto společnosti obchodovaly
s novými strukturovanými produkty a deriváty, které byly prodávány z velké části na
sekundárních trzích. Problémem se ukázala nepřehlednost těchto instrumentů a především
jejich ohodnocení (Financial Crisis Inquiry Commission, 2011).
Určit rizikovost produktů pro investory je úkolem pro ratingové agentury. Zde však
narážíme na jistý konflikt zájmů, jelikož renomované ratingové agentury jsou placeny
institucemi, jejichž produkty oceňují. (FSA, 2009) Podpořeny iluzí neustále rostoucího trhu
s nemovitostmi agentury zcela nové finanční instrumenty oceňovaly na základě starých
principů, a v důsledku je tak nadhodnotily (Financial Crisis Inquiry Commission, 2011).
Právě prostřednictvím derivátů se problémy s nesplácením hypoték přesunuly také do dalších
oblastí finančního trhu (FSA, 2009).
2.1.2 Nízké úrokové sazby
Zřejmě nejznámějším přístupem k vysvětlení bankovní krize v USA je kritika měnové
politiky Americké centrální banky. Podle názoru některých ekonomů (Sa, 2010; Mishkin,
2010b) Federální rezervní systém (FED) ponechal svoji základní úrokovou sazbu (Federal
Funds Rate) příliš dlouho na příliš nízké úrovni v letech 2001 – 2004. A nízké úrokové sazby
byly klíčovým faktorem, který řídil silný růst hypotečních úvěrů a vedl ke spekulační bublině
na trhu s bydlením. Vývoj cílové sazby Americké centrální banky je znázorněn na grafu č. .
1
Termín sub-prime odkazuje na hypotéky, které jsou poskytovány za mnohem vyšší úroky a poplatky než
u prvotřídních úvěrů. Rizikové hypotéky získávali téměř všichni žadatelé bez ohledu na jejich úvěrovou historii
a platební morálku (Bordo, 2008).
13
Graf 1 – ílová sazba merické centrální banky v letech 1995 - 2013
Pozn.: Šedě jsou znázorněna období recese. (podle National Bureau of Economic Research)
Zdroj: FRED, Economic Data St. Louis FED
Vysoce expanzivní měnová politika od poloviny 90. let hrála klíčovou roli při vytváření
podmínek pro období nejsilnějšího růstu americké ekonomiky za dvě desetiletí. Akciový trh
prudce rostl a vyústil ve spekulační bublině (Baker, 2009). Na její splasknutí na přelomu
století FED zareagoval snížením základní úrokové sazby mezi lety 00 – 2003, aby ulevil
tlaku na klíčové instituce a vyhnul se velké finanční krizi (Bordo, 2008). Nastalá recese tak
byla poměrně krátká a mírná. Nicméně mzdy stagnovaly a následný ekonomický růst byl
tažen téměř výhradně zvýšenou spotřebou financovanou z půjček. Nízká úroková sazba
učinila spotřebitelské i hypoteční úvěry dostupnější a s rozvojem sub-prime hypoték byl
umožněn nákup vlastní nemovitosti i chudším domácnostem (Mishkin, 2010b).
2.1.3 Deregulace
Podle některých odborníků (Baker, 2009) se na vzniku hypoteční krize v USA z velké
části podílel proces deregulace finančního sektoru, který začal v roce 1970 a usnadnil vývoj
nových, rizikovějších finančních nástrojů a umožnil poskytovat úvěry bez většího prověření
dlužníka a bez patřičného zajištění. Tím nejdříve podpořil vznik bubliny na akciovém trhu
v 90. letech a bubliny na trhu s nemovitostmi v dalším desetiletí.
14
Tomeš ( 008) považuje za důležitý krok v procesu deregulace opuštění vázaných
směnných kurzů v roce 1973. USA i další přední kapitalistické státy přijaly režim volně
plovoucího měnového kurzu, ve kterém byly směnné kurzy jednotlivých měn určovány na
devizových trzích.
Následné volatility měnových kurzů pak byly podstatným impulsem pro rozvoj celé
řady tzv. finančních derivátů, jejichž cílem bylo umožnit zajištění proti nepříznivým pohybům
směnných kurzů. Zrušení zákona limitujícího výši úrokových sazeb v 80. letech se ukázalo
být důležitým předpokladem pro následné zavedení sub-prime hypoték (FSA, 2009).
Nový bankovní zákon v roce 98 značně uvolnil regulaci bank a spořitelen, které se
vzápětí začaly orientovat na výnosnější, ale také rizikovější obchody. v roce 1987 nahradil
v čele FEDu Paula Volckera Alan Greenspan, který měl více pochopení pro finanční
deregulace a prosazoval uvolněnou měnovou politiku (FSA, 2009). Posledním krokem
procesu deregulace pak bylo zrušení zákona Glass Steagal Act, který americké bankovnictví
rozděloval na komerční a investiční. Smyslem opatření z roku 933 bylo zabránit konfliktům
zájmů, rozložit riziko a vytvořit bankovní systém méně náchylný k úpadkům (Tomeš, 008).
Otevřel se tak prostor pro vznik obrovských finančních konglomerátů. FED také
rozhodl, že nebude zavádět přísnější regulace nově vznikajících finančních derivátů, z nichž
mnohé byly prodávány tzv. over the counter (Baker, 2009).
Banky zakládaly dceřiné společnosti, respektive finanční společnosti s vlastní právní
identitou označované jako Special Purpose Vehicle (SPV) nebo Structured Investment Vehicle
(SIV), které obcházely pravidla týkající se minimálních kapitálových požadavků (což
umožňuje bankám, aby se vypořádaly s případnými ztrátami bez rizika úpadku) (Baker,
2009). Právě zde banky držely své finanční investice, především cenné papíry kryté
hypotékami, které stály u zrodu hypoteční krize. SIV emitovaly zajištěné dluhové obligace
Collateralized Debt Obligation (CDO), cenné papíry s podkladovým aktivem, které je
zdrojem výnosů plynoucích z držby CDO (Financial Crisis Inquiry Commission, 2011).
Finanční sektor je stále předmětem mnohem větší regulace, než jakékoli jiné odvětví
ekonomiky. Velké finanční instituce si však vždy našly způsob, jak zahájit změny
a expandovat do nových odvětví v rámci limitů předchozích právních předpisů. Kdykoli se
zdála finanční stabilita ohrožena, FED zasáhl s expanzivní měnovou politikou, aby odvrátil
nebezpečí. Na tuto situaci posléze finanční autority reagovaly a zakomponovaly nové prvky
15
do legislativy. Velké finanční instituce jsou tak původci finanční deregulace, spíše než její
výsledek (Financial Crisis Inquiry Commission, 2011).
2.1.4 Globální nerovnováhy
Přístup, který se těší velké oblibě v oficiálních amerických kruzích, hledá zdroj
problému celosvětové recese především v asijských zemích (Legg, 2007). Podle některých
analytiků (Bernanke, 2005; Sa, 2010) tzv. celosvětový přebytek úspor vedl k velkému přílivu
kapitálu do USA, což přispělo ke vzniku spekulační bubliny na akciových trzích na konci 90.
let a po skončení IT boomu vedl k nízkým dlouhodobým úrokovým sazbám, které posléze
vedly k americké hypoteční krizi.
V posledním desetiletí minulého století světová ekonomika zaznamenala výrazné
zvýšení úspor v zemích východní a jihovýchodní Asie. Následkem Asijské krize byla
hospodářská politika těchto zemí orientována na vývoz, který byl podporován podhodnocenou
měnou, a z dovozců kapitálu se staly jeho vývozci (Sa, 2010). Protiváhou výrazně kladných
hodnot běžného účtu Číny a dalších asijských zemí se stal schodek běžného účtu v USA. Ten
absorboval největší část asijského vývozu (Yongding, 2007).
Proexportní politika s sebou přináší potřebu devizových intervencí udržujících směnný
kurz v žádoucích mezích. Rychle rostoucí devizové rezervy byly centrálními bankami Číny
a dalších zemí východní Asie investovány především do likvidních dolarových aktiv (Legg,
2007). Ve finančním sektoru Spojených států rovněž investovaly arabské státy vyvážející
ropu, jejichž přebytky běžného účtu převyšovaly kladná salda východoasijských
zemí (Brender, 2007).
Investice zemí východní Asie a zemí vyvážejících ropu významně přispěly k poklesu
reálných výnosů státních dluhopisů a dalších dluhových instrumentů v USA, který započal
v 80. a 90. letech, usnadňován poklesem inflace a inflačních očekávání (Issing, 2005).
Klesající výnosy státních dluhopisů ovlivnily trh s korporátními dluhopisy a úrokové sazby
včetně hypoték a pokles dlouhodobých úrokových sazeb s sebou přinesl jednak motivaci ke
zvýšené zadluženosti, a jednak snahu investorů o hledání vyšších výnosů prostřednictvím
nových
finančních instrumentů
(Bernanke,
2011).
Díky přílivu
zájmu investorů
o sekuritizované hypotéky pak došlo k expanzi stavebního sektoru, která by se za jiných
okolností pravděpodobně nekonala (Forbes, 2007).
16
Ačkoli je teorie o nadbytku úspor aplikována především na rozvojové země, je třeba
poznamenat, že silný příliv kapitálu USA zaznamenaly také z Japonska a Evropy, zejména
Německa. Ve skutečnosti to byl příliv soukromého kapitálu z Evropy do USA, který způsobil
evropským bankám velké ztráty z investic do amerických cenných papírů krytých hypotékami
(Bracke, 2008).
2.2
Globální recese
V roce 007 skončilo v USA několik let silného ekonomického růstu. Domácnosti již
nebyly schopné financovat další nárůst svých výdajů spotřebitelskými půjčkami nebo
hypotékami. Po pádu Lehman Brothers v říjnu
008 bankovní úvěry ochably zcela,
investování se náhle zhroutilo a Spojené státy americké byly zasaženy nejzávažnějším
propadem ekonomiky od Velké Deprese ve 30. letech. V posledním čtvrtletí roku
008
a prvním čtvrtletí roku následujícího prudce poklesla produkce a zaměstnanost. Problémy
americké ekonomiky ovlivnily i zbytek světa (Bordo, 2008).
Ekonomický růst v Evropě byl na počátku
. století silně závislý na exportu, který byl
ať přímo či nepřímo převážně poháněn poptávkou z USA. Útlum americké produkce se
promítl do poklesu poptávky a následně importu z Evropy cca o 0 %. Nejvíce postiženo bylo
v tomto směru Německo. Propad ve výrobě byl ještě umocněn snížením dostupnosti
bankovních úvěrů. Evropské banky, podobně jako ty v USA, se snažily vypořádat s velkými
ztrátami spojenými s držením amerických cenných papírů, které byly kryté hypotékami
(Alastair, 2009).
Recese se rozšířila také do asijských zemí, včetně Japonska a Číny. Japonský export
poklesl o 50 %, především kvůli značně snížené poptávce po průmyslových výrobcích,
a mnoho menších asijských zemí utrpělo ztráty související s téměř nulovou poptávkou po
meziproduktech. Jako důsledek dramatického úbytku průmyslové výroby v USA, Evropě
i Asii poklesla poptávka po energii a jiných surovinách, což vedlo k prudkému snížení příjmů
na straně zemí vyvážejících primární komodity. Ať už se jednalo o vývozce ropy nebo
zemědělských a nerostných surovin. Pokles v zaměstnanosti migrujících pracovníků pak
ovlivnil také chudší oblasti světa, jelikož došlo k výpadkům a snížení objemu peněz, které tito
pracovníci posílali zpět domů svým rodinám. Tento jev byl patrný zvláště u migrantů
z Mexika a Střední Ameriky pracujících v USA, ale ovlivněni byly také zaměstnanci z Jižní
Ameriky, Asie a Afriky (IMF, 2007).
17
2.3
řesun do vropy
Přesunutí problémů do Evropy lze datovat na srpen 007. Banky si nebyly jisté, do jaké
míry ostatní banky utrpěly ztráty v souvislosti s držením cenných papírů krytých
problémovými hypotékami, a aby se uchránily před případnou neschopností splácet, přestaly
si půjčovat. v důsledku toho mezibankovní peněžní trh, kde si banky navzájem poskytují
krátkodobě finanční prostředky, zamrzl (House of Lords, 2012). K tomu došlo téměř současně
v USA i v Evropě, a jak Federální rezervní systém, tak Evropská centrální banka (ECB)
i Bank of England zareagovaly uvolněním velkého množství peněz na americké i evropské
mezibankovní trhy. Astley ( 009) uvádí, že i když relativně rychlá reakce centrálních bank
zabránila úplnému zhroucení peněžního trhu, mezibankovní úvěrování bylo značně omezeno,
v důsledku čehož také bankovní úvěry pro průmyslové a komerční podniky byly výrazně
redukovány.
Výrazným signálem zhoršující se situace bylo selhání Bear Stearns, jedné z předních
investičních bank v New Yorku, v březnu 008. Na počátku září se Fannie Mae a Freddie
Mac, dvě nejdůležitější polostátní agentury poskytující hypoteční úvěry v USA, dostaly do
vážných problémů a vyžádaly si finanční pomoc od vlády (Bordo, 2008). Krize se však
dramaticky prohloubila s pádem Lehman Brothers, finanční instituce, která byla výrazně
zapojena do konstrukce komplexních cenných papírů krytých hypotékami (Baker, 2009).
Americké úřady považovali Lehman Brothers za banku investiční (banku obchodující
s cennými papíry) a nikoli komerční (banku přijímající vklady a je chráněna centrální
bankou), tudíž nemohli legálně zasáhnout a poskytnout pomoc. Někteří ekonomové však
reakci vlády považují za způsob, jak ukázat, že velké instituce nemusí být vždy zachráněny.
Lehman Brothers se tak stala výstražným příkladem instituce považované za tzv. too big to
fail, která se finanční pomoci od Americké centrální banky nedočkala (Baker, 2009).
Kolaps Lehman Brothers spustil řetězec dalších finančních selhání. Do problémů se
dostala mimo jiné American International Group (AIG), největší pojišťovna na světě, která
pojišťovala ohromné množství cenných papírů krytých sub-prime hypotékami. To vedlo
k dalšímu napětí na mezibankovních trzích, které vyústilo v téměř úplný kolaps bankovních
úvěrů ve Spojených státech (Bordo, 2008). Počátkem října pak krize zasáhla také mezinárodní
akciové trhy. Ty v průběhu jediného týdne ztratily více než 0 % své hodnoty v USA, Evropě
i v Asii, která do tohoto okamžiku byla následky americké hypoteční krize téměř
nedotčena (Astley, 2009).
18
A ačkoli se nedávná finanční krize zrodila na americkém trhu se sub-prime hypotékami
i evropské banky byly zasaženy velkými ztrátami. Investovaly totiž do složitých finančních
derivátů, které byly často založené na cenných papírech krytých právě problémovými
hypotékami (House of Lords, 2012).
19
3
eakce měnové politiky Velké ritánie
Velká Británie na počátku
. století zažívala nebývalý růst ve svém finančním sektoru.
v době, kdy britská ekonomika začala v létě roku 007 vykazovat první známky problémů,
přispíval finanční sektor k celkovému HDP z 32 % (House of Lords, 2012). Jaký průběh měla
krize ve Velké Británii, a především, jak na napětí ve finančním sektoru reagovala britská
měnová politika, uvádí následující kapitola.
3.1
růběh finanční krize ve Velké ritánii
Průběh finanční krize lze ve Velké Británii rozdělit do dvou fází. První etapa probíhala
od poloviny roku 2007 a její nejvýznamnější událostí byly problémy banky Northern Rock.
Kolaps Lehman Brothers v září 008 pak započal druhou, mnohem závažnější fázi.
3.1.1 Podzim 2007 a problémy Northern Rock
Za první výrazný projev krize ve Velké Británii lze považovat potíže banky Northern
Rock. Treasury Executive Management Board byla upozorněna na jisté problémy
v bankovním sektoru v červenci roku 007. Otázkou případné pomoci pátému největšímu
poskytovateli hypoték ve Velké Británii se Tripartita2 začala zabývat na svém srpnovém
setkání a definitivní rozhodnutí o poskytnutí finanční pomoci pak učinila
0. září
(Treasury Committee, 2008).
Dohoda mezi Northern Rock a Bank of England o poskytnutí likvidity měla být
oficiálně zveřejněna 4. září. Zprávy o této dohodě však unikly a byly ohlášeny v předvečer,
3. září, prostřednictvím BBC. Široká veřejnost tak ztratila důvěru v Northern Rock a před
některými pobočkami se začaly formovat dlouhé fronty (Treasury Committee, 2009b).
Internetové stránky banky byly zahlcené a telefonní linky neustále obsazené. Velká Británie
zažila první run na banku od roku viktoriánské doby3. Během několika hodin byly vybrány
vklady v hodnotě přesahující 4,6 miliard liber (HM Treasury, 2012).
2
Britské úsilí na podporu finanční stability se opíralo o tři významné instituce: Bank of England, Ministerstvo
financí a Financial Services Authority (FSA) (Treasury Committee, 2009b).
3
Nejznámější run na banku v britské historii se odehrál v květnu 866, jednalo se o banku Overend, Gurney
& Co, která riskantně investovala do loděnic a lodních linek. Nicméně největší run na banky proběhl v roce
1878, kdy se v problémech ocitly skotské banky, zejména City of Glasgow Bank, která byla zapojena do
podvodné činnosti, a výsledná bankovní krize se ze Skotska přesunula také do Anglie. Několik britských bank se
neubránilo kolapsu a bankovní sektor jako celek reagoval zpřísněním podmínek pro finanční likviditu. Mimo
jiné je od roku 879 v legislativě zakotven povinný nezávislý audit bank (Treasury Committee, 2009).
20
Ještě tentýž den Ministerstvo financí autorizovalo Centrální banku k poskytnutí
nouzového úvěru. Bank of England
půjčila Northern Rock
7 miliard liber v rámci
Emergency Liquidity Assistance (ELA), neboli z titulu věřitele poslední instance. (Treasury
Committee, 2009b) Poskytnutí úvěru společně s rostoucím povědomím veřejnosti o obsahu
nařízení Financial Services Compensation Scheme, které stanovuje povinné pojištění vkladů
v případě zkrachování banky pouze do výše prvních
000 liber, však run na banku ještě
zhoršil. v pondělí 7. září pak Kancléř Alistair Darling oznámil, že za veškeré vklady držené
v Northern Rock se zaručí vláda (Treasury Committee, 2008).
V období mezi zářím 007 a únorem 008 Northern Rock hledala kupce. Ministerstvo
financí vedlo rozsáhlé diskuze s Evropskou komisí o povaze další podpory a garance vkladů
Northern Rock ze strany vlády a pracovalo na návrzích, které se týkaly možného převzetí
banky státem. Dne
který
poskytl
. února Parlament schválil The Banking (Special Provisions) Act 2008,
právní
oporu
pro
znárodnění
Northern
Rock
následující
den
(HM Treasury, 2012).
V září 007 byl případ Northern Rock považován za problém jedné konkrétní instituce.
Např. 0. září Guvernér Bank of England při setkání s komisí Ministerstva financí prohlásil:
„Britský bankovní systém je velmi dobře kapitalizovaný, je velmi silný … Nemůžu uvěřit
a nevěřím, že by run na Northern Rock mohl trvale poškodit pověst britského bankovního
systému“ (Treasury Committee, 2008).
Nicméně v zákulisí orgány Tripartity zkoumaly zdraví všech finančních institucí. FSA
vypracovala seznam zranitelných institucí a soustředila se na potenciální problémy hlavních
bank (HM Treasury, 2012). Dne
6. září
007 Bank of England oznámila sérii čtyř
mimořádných aukcí (Term Auctions), na kterých plánovala půjčit protistraně potřebnou
hotovost na tři měsíce proti kolaterálu širšímu, než přijímá za běžných okolností. Těchto aukcí
se nikdo nezúčastnil. Je otázkou, zda finanční instituce ještě nepociťovaly problémy
s likviditou nebo zda byla úroková sazba příliš vysoká (HM Treasury, 2013).
V průběhu podzimu se na finančních trzích zvyšovalo napětí a Bank of England zavedla
tříměsíční Extended Long-Term Repo Operations (ELTR), ve kterých se banky mohly ucházet
o navýšení rezerv výměnou za kolaterál přijímaný Centrální bankou v rámci běžných operací
na volném trhu (HM Treasury, 2013).
21
Pozornost Bank of England byla směřována na podporu konkrétních institucí a snažila
se předejít selhání těch systémově důležitých. Měla v úmyslu tak činit bez vytváření pobídek
pro neobezřetné řízení likvidity, bez podpory morálního hazardu (HM Treasury, 2012).
V reakci na znárodnění Northern Rock v dubnu 008 zahájila program Special Liquidity
Scheme (SLS). V jeho rámci umožnila bankám vyměnit si cenné papíry kryté hypotékami
a jiná dočasně nelikvidní aktiva za státní pokladniční poukázky (T-bills4) (John, 2012).
3.1.2 Podzim 2008 a nová opatření entrální banky
Dne 5. září 008 zbankrotovala investiční společnost Lehman Brothers. Závažnost
krize se prohloubila. Na mezinárodních trzích zavládla panika a globální bankovní systém byl
destabilizován. Předpoklad, že americké úřady spolu s Federálním rezervním systémem
Lehman Brothers zachrání, jelikož je tzv. too big to fail, se nevyplnil (Baker, 2009). Dva
týdny po kolapsu Lehman Brothers rostl tlak na finanční trhy a ceny akcií bank rychle klesaly,
včetně Halifax Bank of Scotland (HBOS) (HM Treasury, 2012).
LLoyds TSB a Halifax Bank of Scotland zveřejnily 7. září plány na sloučení (Treasury
Committee, 2009). Ve stejný den Bank of England prodloužila dobu trvání SLS do konce
ledna 009, namísto původně zamýšleného konce října 008. o den později pak Bank of
England, podobně jako další evropské centrální banky, zavedla po vzájemné dohodě
s Federálním rezervním systémem dolarové repo operace (US Dollar Repo Operations)
s cílem půjčovat americké dolary přímo britským bankám (HM Treasury, 2012).
S postupující krizí ve čtvrtém čtvrtletí 008 Komise pro měnovou politiku (Monetary
Policy Committee, MPC) snížila svoji základní úrokovou sazbu5 (Bank Rate) na 3 %
a následně o dalších ,5 procentních bodů na počátku roku 009. v březnu 009 byla posléze
Bank Rate snížena na 0,5 % a od té doby zůstala na stejné úrovni. Jedná se o nejnižší úroveň
v 300 leté historii Centrální banky (Joyce, 2010). Vývoj Bank Rate je znázorněn na grafu č. .
4
T-bills jsou krátkodobé instrumenty se splatností do jednoho roku, T-notes pak obvykle mají splatnost mezi
1 rokem až 0 lety a T-bonds delší než 0 let (Revenda, 2011).
5
Hlavním nástrojem měnové politiky je změna diskontní sazby, Bank Rate. Bank of England rovněž používá
operace na volném trhu a z podnětu ministerstva financí kursové intervence. Devisové rezervy státu nejsou od
roku 97 součástí bilance Centrální banky, ale jsou vedeny na samostatném účtu Bank of England (Exchange
Equalisation Account). Účet byl založen v roce 93 , původně za účelem centralizace devizových prostředků
určených k vyrovnávání kursových pohybů libry. Jsou zde také rezervy zlata. Bank of England od roku 1997
může používat „své vlastní“ devizové rezervy k intervencím libry bez nutného souhlasu ministerstva financí
(Revenda, 2011).
22
Graf 2 – Vývoj Bank Rate v letech 2000 - 2013
7,00
%
Bank Rate
6,00
5,00
4,00
3,00
2,00
1,00
1.11.2012
1.4.2012
1.9.2011
1.2.2011
1.7.2010
1.12.2009
1.5.2009
1.10.2008
1.3.2008
1.8.2007
1.1.2007
1.6.2006
1.11.2005
1.4.2005
1.9.2004
1.2.2004
1.7.2003
1.12.2002
1.5.2002
1.10.2001
1.3.2001
1.8.2000
1.1.2000
0,00
Zdroj: Statistical Interactive Database; Bank of England
V říjnu 008 Bank of England poskytla Emergency Liquidity Assistance (ELA) dvěma
skotským bankám, Royal Bank of Scotland (RBS) a Halifax Bank of Scotland. Tyto instituce
byly považovány za too big to fail. Na rozdíl od Northern Rock však pomoc od Centrální
banky měla podobu spíše tzv. collateral swap než konkrétního úvěru (Plenderleith, 2012).
Dne 29. září Britská vláda opět využila pravomocí, které získala na základě The
Banking (Special Provisions) Act 2008 a znárodnila část banky Bradford & Bingley.
Zbývající podíl převzal Santander UK, přičemž španělská bankovní skupina měla zájem
především o síť poboček (Treasury Committee, 2009).
V odpovědi na sílící tlaky Ministerstvo financí vyhlásilo balíček podpůrných opatření
pro britský finanční systém. Tento balíček zahrnoval poskytnutí kapitálu britským bankám
v celkovém objemu 50 miliard liber a zcela nový program Credit Guarantee Scheme (CGS),
který podporoval nově vydané krátkodobé dluhopisy a půjčování si mezi bankami navzájem
(HM Treasury, 2012). Zároveň se Ministerstvo financí zavázalo ochránit vklady britských
23
občanů v islandských bankách Landsbanki, Icesave, Kaupthing Singer & Friedlander
(Plenderleith, 2012).
Důsledkem rekapitalizačního schématu Ministerstvo financí získalo do svého držení
mimo jiné kmenové akcie za 8,5 miliardy liber a prioritní akcie za 3 miliardy liber v HBOS
a kmenové akcie za 4,5 miliardy liber a prioritní akcie za
miliardu liber v Lloyds TBS. Po
sloučení HBOS a Lloyds TBS v lednu 009 tak Ministerstvo financí drželo v nově vzniklém
uskupení
Lloyds
Banking
Group
(LBG)
43%
podíl
na
základním
kapitálu
(Plenderleith, 2012).
Říjnový balíček vládních opatření podpořila Bank of England svými operacemi na
zvýšení likvidity a největší tlaky na britský finanční systém byly zmírněny. Vláda oznámila
další stabilizační opatření v lednu 2009. Asset Protection Scheme (APS) bylo navrženo tak,
aby pojistilo aktiva zúčastněných bank proti budoucím ztrátám, přičemž část ztráty do
určitého limitu ponesou banky samotné, na ztrátách nad předem stanovený limit se pak bude
podílet také vláda. Do programu ihned vstoupily RBS i LBG (HM Treasury, 2013).
V únoru 009 byl schválen The Banking Act 2009. Nahradil dočasný The Banking
(Special Provisions) Act z roku 2008 a výrazně posílil zákonný rámec pro ochranu drobných
vkladatelů a finanční stability obecně (HM Treasury, 2012).
Bank of England 5. března
009 zveřejnila záměr uvolnit do oběhu více peněz
prostřednictvím programu Asset Purchase Facility (APF), neboli tzv. kvantitativního
uvolňování. Cílem byla nejen podpora ekonomického růstu, ale především dosažení
plánované hodnoty míry inflace. Monetary Policy Committee oznámila zahájení programu na
nákup aktiv Centrální bankou ve stejnou dobu, kdy snížila dolní efektivní mez základní
úrokové sazby na 0,5 %. Bez těchto opatření by podle MPC přetrvávalo významné riziko, že
míra inflace ve střednědobém horizontu mine svůj % cíl (Joyce, 2010).
Nákupem aktiv, především vládních dluhopisů se středně- a dlouhodobou splatností,
financovaný Centrální bankou by měl vytvořit dostatečně velký podnět pro zvýšení poptávky
tak, aby se míra inflace udržela v plánovaném rámci (Benford, 2009). Na konci prvního kola
kvantitativního uvolňování, v roce
0 0, se rozvaha Bank of England zvětšila o aktiva
v celkové hodnotě 00 miliard liber, což odpovídá 4 % ročního nominálního HDP Velké
Británie (Joyce, 2011). MPC oznámila nákupy aktiv za dalších 57 miliard liber v říjnu 0
24
s odkazem na negativní výhled ekonomického vývoje související s krizí eurozóny a na
zasedání v únoru 0
3.2
uvolnila dalších 50 miliard liber (Joyce, 2012).
Northern Rock
Problémy, které zasáhly Northern Rock, byly spíše charakteru týkajícího se likvidity
a financování, než platební neschopnosti (HM Treasury, 2012). Tuto situaci FSA definuje
takto: „riziko, že instituce, ačkoli je podle četní bilance solventní, nedisponuje dostatečným
množstvím peněžních prostředků pro splnění svých platebních závazků v plné výši a ve lhůtě
splatnosti nebo tak může učinit pouze za velmi nevýhodných podmínek“ (Treasury
Committee, 2009b).
Jak bylo výše řečeno, Northern Rock byla pátým největším poskytovatelem hypoték na
britském trhu. Od ledna do června 007 vzrostl podíl na hypotečním trhu Velké Británie této
společnosti z 11 % na 19 %, neboli nárůst o 10,7 miliard liber (HM Treasury, 2012). V první
polovině roku 007 tak Northern Rock poskytovala téměř pětinu všech nových hypoték ve
Spojeném Království, z velké části byl tento rychlý růst založen na financování ze
sekuritizace hypoték. Na rozdíl od ostatních hypotečních bank nečerpala Northern Rock
většinu zdrojů z klientských depozit, ale formou emisí krátkodobých cenných papírů. Tak
financovala více než 75 % svých finančních potřeb (Treasury Committee, 2009).
Krátce poté, co 9. srpna zamrzly mezibankovní i jiné finanční trhy, bylo zřejmé, že
Northern Rock bude čelit vážným problémům, pokud trhy zůstanou neaktivní delší dobu
(House of Lords, 2012). Tehdejší předseda představenstva a generální ředitel společnosti
Northern Rock kontaktovali FSA a upozornily na své problémy Bank of England. Mezi
10. srpnem a polovinou září Tripartita diskutovala o trojí strategii, jak vymanit Northern Rock
z potíží. Jednalo se o značně se překrývající úvahy, které se vzájemně nevylučovaly
(Treasury Committee, 2008).
Možnosti byly následující (Treasury Committee, 008):
-
Northern Rock vyřeší svůj problém s likviditou skrze vlastní aktivitu na krátkodobých
finančních trzích a sekuritizací svého dluhu.
-
Northern Rock bude převzata jinou významnou bankou.
-
Northern Rock obdrží finanční podporu od Bank of England, za kterou se zaručí vláda.
25
Během září Northern Rock obdržela krátkodobou výpomoc od Centrální banky
v hodnotě 3 miliard liber. Preferovaným východiskem pro vládu však bylo nalezení řešení
v rámci soukromého sektoru. Přes intenzivní snahu nalézt jinou banku jako vhodného kupce
nakonec byla Northern Rock znárodněna. Dočasné veřejné vlastnictví bylo chápáno jako
odrazový můstek pro budoucí návrat do soukromého sektoru, který bude podporován ze
strany vlády (Treasury Committee, 2008).
Převzetí Northern Rock britskou vládou bylo doprovázeno několika podmínkami,
v souladu s pravidly Evropské Unie o státní pomoci bankovnímu sektoru. Tyto předpisy
limitují objem peněz, které může vláda vydat z veřejných financí na záchranu problémové
společnosti.
Smlouva
schválená
Evropskou
komisí
zahrnovala
následující
prvky
(Treasury Committee, 2008):
-
Předčasné splacení půjčky poskytnuté Bank of England.
-
Redukce rozvahy ze 107 miliard liber v roce 2007 na 50 miliard liber ke konci roku
2011.
-
Omezení hypotečního úvěrování, včetně snížení počtu zaměstnanců. (Northern Rock
posléze oznámila, že během 3 let zruší zhruba třetinu ze šesti tisíc pracovních míst.)
Je důležité zmínit, že The Banking (Special Provisions) Act umožňující vládě převzetí
Northern Rock nebyl zaměřen konkrétně na tuto instituci. Nicméně Kancléř poznamenal, že
„Vláda nemá v úmyslu využít v současné době zákona, aby převedl také jinou instituci než
Northern Rock do dočasného veřejného vlastnictví“ (Treasury Committee, 2008). Později
však vláda svou novou pravomoc uplatnila ještě dvakrát.
Bank of England do konce prosince 007 poskytla Northern Rock půjčky v celkové výši
27 miliard liber. v srpnu 008 byly tyto půjčky převedeny na Ministerstvo financí (HM
Treasury, 2012). Na počátku roku 0 0 pak byla Northern Rock rozdělena na dvě společnosti.
První, Northern Rock Plc., držela
miliard liber vkladů a 10 miliard vysoce kvalitních
hypoték převedených z Northern Rock, 10 miliard liber v hotovosti a 1,4 miliard liber
základního kapitálu vloženého Ministerstvem financí. Druhá, Northern Rock Asset
Management, vlastnila zbývajících 54 miliard liber hypoték a závazků Northern Rock, včetně
nesplacené 3 miliardové půjčky od Ministerstva financí. Tato částka se skládala z 14,5
miliardové půjčky od Centrální banky, která byla převedena na Ministerstvo financí v srpnu
2008 a byla stále nesplacena a 8,5 z 10 miliard hotovosti, kterou Northern Rock Plc. obdržela
26
ve chvíli rozdělení (Plenderleith, 2012). Dne 17. listopadu 2011 vláda oznámila, že Virgin
Money odkoupí státní podíl v Northern Rock Plc. za 747 milionu liber. Prodej byl dokončen
v lednu následujícího roku (HM Treasury, 2012).
3.3
Změny bankovního rámce pro zajištění likvidity
Statutární a regulatorní změny v důsledku krize byly doprovázeny také výraznými
změnami bankovního rámce Centrální banky pro zajištění likvidity. v následujícím textu tak
budou shrnuty hlavní programy zavedené pro podporu ekonomiky a poskytnutí hotovosti
bankám, především z titulu věřitele poslední instance.
Některé z těchto změn byly dočasnou reakcí na krizi, včetně termínovaných aukcí
(Term Auctions), Extended Collateral Long-Term Repo Facility (ELTR), Special Liquidity
Scheme (SLS) a US Dollar Repo Operations. z jiných se staly dlouhodobé programy, jako
např. Operational Standing Facilities (OSFs), Discount Window Facility (DWF) a Indexed
Long-Term Repo Facility (ILTR). Po krátkém přerušení v roce 2010 se znovu zavedly US
Dollar Repo Operations a v nedávné době došlo k zavedené Extended Collateral Term Repo
Facility (ECTR).
3.3.1 Special Liquidity Scheme
Na počátku krize zamrznutí některých trhů vedlo k problémům s financováním
a likviditou pro mnohé finanční instituce. Pro banky se stalo mnohem obtížnější prodat cenné
papíry zajištěné hypotékami, i jiná aktiva, nebo je využít jako kolaterál k půjčení hotovosti
(Bordo, 2008). Bankám se hromadila v rozvahách nová nelikvidní aktiva, která nemohly
využít k získání finančních prostředků. Na trzích zavládla nejistota týkající se finanční situace
bank a začalo se spekulovat, zda by měly banky dostatek kapitálu v případě výrazného
poklesu hodnoty jimi vlastněných aktiv. Tato situace ovlivnila dostupnost finančních
prostředků pro jednotlivé banky a zároveň jejich schopnost a ochotu půjčovat dále firmám
a jednotlivcům (HM Treasury, 2012).
Bank of England zahájila program Special Liquidity Scheme (SLS) v dubnu 2008, aby
se vypořádala s „převisem“ nelikvidních aktiv v rozvahách bank. SLS fungoval jako tzv.
collateral swap. Umožňoval bankám vyměnit s Centrální bankou svá nelikvidní aktiva,
zejména cenné papírů zajištěné hypotékami, za likvidní státní pokladniční poukázky (T-Bills).
Jejich prodej banky posléze mohly využít pro své financování (Winters, 2012). Operace
v rámci SLS se odehrávaly bez vlivu na rozvahu Centrální banky, nejednalo se o poskytnutí
27
rezerv. Nemusely ani být zveřejněny v týdenním přehledu Bank Return o činnostech Bank of
England, čímž se Centrální banka vyhnula eventuálnímu vlivu na další operace v rámci
měnové politiky (John, 2012).
SLS byl plánován jako přechodné opatření, tak, že k výměně aktiv mezi bankou a Bank
of England mohlo dojít pouze v předem stanovenou dobu (drawdown window). Ta byla
stanovena tak, aby banky měly čas sekuritizovat svá portfolia starších aktiv, která pak mohla
být přijata v rámci SLS Centrální bankou (John, 2012). Konkrétně se jednalo o následujících
šest měsíců, tedy do
. října 008. Na výměnu byly přijímány pouze cenné papíry obsahující
úvěry vytvořené do konce prosince roku 007. SLS byl navržen, aby pomohl vyřešit přebytek
nelikvidních stávajících aktiv, nešlo jím tedy financovat nové půjčky. Aktiva mohla být
vyměněna až na dobu tří let, čímž byl bankám poskytnut čas na diverzifikaci svých zdrojů
financování a posílení rozvahy (Winters, 2012).
SLS za dobu své platnosti poskytl britské státní pokladniční poukázky 3 bankám
v celkové hodnotě 85 miliard liber výměnou za cenné papíry od bank s nominální hodnotou
287 miliard liber. Pro porovnání, 85 miliard liber znamenalo více než dvojnásobek rozvahy
Bank of England před začátkem krize. Zúčastněné banky pak souhrnnou velikostí svých
rozvah představovaly více než 80 % finančních institucí, které byly oprávněné SLS využít.
Tím tento program značně podpořil likviditu v bankovním systému (John, 2012).
Po pádu Lehman Brothers byla prodloužena platnost programu a drawdown window
bylo uzavřeno 30. ledna 2009. v případě neplnění závazků ze strany účastníků programu
nenesla riziko Centrální banka, ale Ministerstvo financí (Winters, 2012). To by případně
odškodnilo Bank of England za jakékoli ztráty spojené s SLS. Nicméně program vytvořil
přebytek , 6 miliard liber, který byl Centrální bankou zaplacen v plné výši Ministerstvu
financí v dubnu 2012 (John, 2012).
3.3.2 Dolarové repo operace
Krátce po pádu Lehman Brothers, 18. září 008, se Bank of Canada, Bank of England,
Evropská centrální banka, Bank of Japan a Swiss National Bank smluvily na společném
opatření, které by vyřešilo zvýšené tlaky na trzích obchodujících v americkém dolaru. Bank of
England oznámila zahájení dolarových repo operací (US Dollar Repo Operations) na základě
vzájemné dohody s Federálním rezervním systémem (Plenderleith, 2012).
28
Americká centrální banka poskytla dolary Britské centrální bance, která je posléze
zapůjčila zájemcům proti schválenému kolaterálu. Z počátku se jednalo o vypůjčení předem
daného množství dolarů přes noc, přičemž úroková sazba byla variabilní, na základě aukce.
Žádná banka si však nemohla vypůjčit více než 0 % z celkového objemu rozdělovaných
dolarů v rámci jednoho aukčního dne. Od 6. září Bank of England začala nabízet za stejných
podmínek americké dolary také na dobu jednoho týdne (HM Treasury, 2012).
Zatímco aukce o jednodenní zapůjčení amerických dolarů stále pokračovaly, týdenní
operace začaly mít od 5. října pevně stanovenou úrokovou sazbu, přičemž byl zrušen horní
limit objemu půjčky. Podmínkou byla dvoudenní lhůta na vypořádání. Dne
. října Bank of
England zavedla bez limitu a s fixní úrokovou sazbou také jedno- a tříměsíční dolarové repo
operace. Poslední operace s variabilní úrokovou sazbou se konala 7. listopadu 008. Od té
doby Centrální banka poskytovala nelimitované množství amerických dolarů pouze za fixní
úrokovou sazbu a na dobu delší než jeden den (HM Treasury, 2012).
US Dollar Repo Operations měly být ukončeny 7. ledna 0 0, nicméně v reakci na
napětí na evropských finančních trzích byly opět obnoveny v květnu stejného roku. Bank of
England nabízela týdenní neomezené půjčky s fixní úrokovou sazbou, od
. října pak
nabídku doplnila o měsíční a tříměsíční operace, opět s pevně danou úrokovou sazbou
(Plenderleith, 2012). V listopadu Bank of England podepsala dvoustranné dohody s Bank of
Canada, ECB, Bank of Japan a Swiss National Bank, aby mohla poskytnout likviditu také
v jiných měnách než americkém dolaru (Foreign-Currency Repo Facilities). K dnešnímu dni
tyto rozšířené swapové dohody nebyly využity (HM Treasury, 2013).
3.3.3 Další opatření na podporu likvidity
Od počátku krize Centrální banka značně rozšířila nabídku v rámci svých programů na
podporu likvidity. Výše uvedené SLS lze pokládat za nejvýznamnější, nicméně nebyl zdaleka
jediným. Mezi nejdůležitější se řadí následující:
Dne 26. září 007 Centrální banka uspořádala první ze čtyř speciálních termínovaných
aukcí (Term Auctions) za účelem poskytnout hotovost výměnou za kolaterál, který mohl mít
i nižší rating, než bývalo pro obdobné operace nutné. Nicméně žádná protistrana nejevila
o aukci zájem (Plenderleith, 2012).
V prosinci 2007 Bank of England zahájila první tříměsíční Extended Collateral LongTerm Repo Facility (ELTR), ve které se protistrany mohly ucházet o navýšení svých rezerv
29
výměnou za zajištění cennými papíry běžně přijímanými v rámci operací na volném trhu.
V průběhu podzimu 008 se likvidita některých aktiv na trzích zhoršila a Centrální banka
rozšířila možné způsoby zajištění ELTR a jako kolaterál uznávala i cenné papíry kryté
hypotékami a firemní dluhopisy. Od 8. října Centrální banka rovněž přijímala cenné papíry
zaručené v rámci vládního programu Credit Guarantee Scheme (CGS) (Cross, 2010).
ELTR byl nahrazen v červnu 0 0 Indexed Long-Term Repo Facility (ILTR). ILTR
mají poskytnout prostředky proti různým typům zajištění v závislosti na posouzení problémů
konkrétní instituce Centrální bankou. Objem operací v rámci ELTR dosáhl vrcholu v lednu
009, kdy vykazoval zapůjčení finančních prostředků ve výši 80 miliard liber (Cross, 2010).
Na rozdíl od bilaterálních SLS a DWF, ILTR, stejně jako dříve ELTR, jsou založené na
aukcích a nabízejí navýšení rezerv, nikoli výměnu cenných papírů (Plenderleith, 2012).
Operational Standing Facilities (OSFs) do značné míry kopírují předchozí Standing
Facilities a umožňují bankám uložit si nebo naopak vypůjčit si rezervy u Centrální banky na
základě oboustranné dohody v průběhu každého pracovního dne. OSFs mají sloužit ke dvěma
účelům. OSFs jsou součástí mechanismu, který v rámci měnové politiky udržuje úrokové
sazby na peněžním trhu nedaleko hodnoty základní úrokové sazby stanovené Centrální
bankou (Bank Rate). Zároveň jsou ale OSFs také způsobem jak poskytnou bankám finanční
prostředky pro neočekávané platební výkyvy, které mohou vzniknout například v důsledku
technických problémů v zúčtovací infrastruktuře (HM Treasury, 2012).
Centrální banka rovněž zavedla Discount Window Facility (DWF), který umožňuje
bankám půjčit si britské státní dluhopisy proti určitému kolaterálu, obvykle méně likvidnímu.
Banky si tak mohou dočasně zajistit lepší likviditu svých aktiv. Od dubna 0
banka
přijímá
jako
kolaterál
v rámci
DWF
také
nesekuritizované
Centrální
půjčky
(Bank of England, 2012).
Zapůjčení aktiv v rámci DWF je podníceno protistranou, ale podmínky jsou předem
dané Centrální bankou. Přičemž Bank of England ještě každého žadatele individuálně posoudí
z hlediska solventnosti. Stejně jako SLS jsou DWF obvykle tzv. collateral swaps, kdy
protistrana obdrží likvidní prvotřídní cenné papíry (obvykle britské vládní dluhopisy), ne
rezervy, výměnou za méně likvidní kolaterál. Operace v rámci programu DWF nejsou
publikovány ani Centrální bankou ani samotným účastníkem. Uveřejněny jsou se zpožděním
až souhrnné přehledy o využití DWF. Tím je zajištěno, že každá jednotlivá účast v DWF je již
30
ve chvíli, kdy jsou její data otištěna, ukončena. Banky jsou tak chráněny od případné špatné
pověsti mezi veřejností (Plenderleith, 2012).
Program DWF byl navržen, aby řešil krátkodobé problémy s likviditou. Je určen pro
maximálně 30 denní operace, což je významný rozdíl oproti SLS. Obecně je také účast
v programu dražší. Bank of England tak chce motivovat banky k tomu, aby rozumně řídily
svoji likviditu a vyvarovaly se morálního hazardu (HM Treasury, 2012).
Další odlišností mezi DWF a SLS je pak šíře přijímaného kolaterálu, která není
omezena na cenné papíry obsahující úvěry vzniklé před rokem 007. Centrální banka v rámci
DWF přijímá v podstatě většinu aktiv držených komerčními bankami. Aby se urychlilo
posouzení způsobilosti banky zúčastnit se programu DWF, především analýza a ocenění aktiv
předkládaných jako kolaterál, nechalo si mnoho bank schválit předem balík aktiv, která
případně plánují využít do zástavy u Centrální banky (Plenderleith, 2012).
V prosinci
0
Centrální banka zavedla Extended Collateral Term Repo Facility
(ECTR) Facility, nouzové opatření, které Banka může využít pro okamžitou odpověď na
výjimečné události odehrávající se v ekonomice. ECTR umožňují Centrální bance přijímat
v rámci repo operací i hůře ohodnocené cenné papíry než jaké jsou pro ni obvyklé při
operacích na volném trhu. ECTR bylo poprvé použito v červnu 0
(HM Treasury, 2013).
3.3.4 Vládní opatření na podporu likvidity
V lednu 009 Ministerstvo financí zahájilo program Asset Protection Scheme (APS).
APS byl navržen tak, aby vládě umožnil poskytnout zúčastněným bankám za určitý poplatek
pojištění proti budoucím úvěrovým ztrátám na vymezeném portfoliu aktiv (HM Treasury,
2009). RBS vstoupila do programu v únoru a Lloyds Banking Group v březnu roku 009.
Nicméně v listopadu Lloyds Banking Group oznámila, že z programu vystupuje. Za implicitní
ochranu po necelý rok zaplatila 2,5 miliard liber (HM Treasury, 2013).
RBS se tak stala jediným účastníkem APS. Roční poplatek činil 700 milionů liber první
tři roky, v dalších letech pak 500 milionů liber. Pokud aktivům, která měla pojištěna u vlády,
klesla cena, RBS nesla sama prvních 60 miliard liber ztráty, za touto hranicí již byly ztráty
rozděleny mezi vládu a RBS v poměru 9: . v případě zájmu opustit program by musela RBS
zaplatit dalších ,5 miliard liber. Stalo se tak 8. října 0
, aniž by kdy využila nároky
v rámci programu. RBS měla tímto způsobem pojištěna aktiva v celkové hodnotě 8 miliard
liber (hodnota na konci prosince 2008) (HM Treasury, 2013).
31
Dne
3. Července
0
Ministerstvo financí společně s Bank of England zahájilo
Funding for Lending Scheme (FLS). Tento program byl navržen tak, aby motivoval banky
a stavební spořitelny zvýšit úvěry britským domácnostem a soukromým nefinančním
podnikům. Dělá to tak, že poskytuje finanční prostředky bankám a stavebním spořitelnám na
delší dobu za nižší než tržní úvěrovou sazbu, přičemž objem i úvěrová sazba se odvíjí od
počtu úvěrů, které dotyčná banka již poskytla (Bank of England, 2012).
3.3.4.1 Mechanismus programu na podporu úvěrování
Od počátku krize se MPC snaží dodávat do ekonomiky značné stimuly. Nejprve došlo
ke snížení Bank Rate na 0,5 %, následovalo kvantitativní uvolňování s nákupem aktiv
v celkové hodnotě za 375 miliard liber. i přes tyto zásahy v rámci měnové politiky však
výstup ekonomiky v uplynulých letech spíše stagnoval. Před vyhlášením FLS bylo
poskytování úvěrů domácnostem a nefinančním soukromým subjektům prakticky zastaveno
(Churm, 2012).
Téměř nulové poskytování bankovních úvěrů má řadu důvodů, ale jedním z hlavních
faktorů ovlivňujících objem úvěrů je cena, kterou musí banky zaplatit za finanční prostředky.
v období, které předcházelo zahájení FLS, prohloubení krize v eurozóně způsobilo zvýšení
bankovních nákladů na financování a následně zvýšení úrokových sazeb na poskytované
úvěry. Jelikož změny úvěrových sazeb obvykle následují změny ve finančních nákladech
s určitým zpožděním, další zpřísnění úvěrových podmínek bylo na obzoru a Centrální banka
zareagovala spuštěním FLS. Obrázek č.
znázorňuje, jak by měl program FLS podpořit
ekonomiku (Bank of England, 2013).
Aby bylo
možné
poskytovat
půjčky,
banky potřebují
finanční
prostředky.
Za normálních okolností financování pochází z vkladů domácností a podniků nebo od
investorů. Čím vyšší úrokové sazby za toto financování však musí banky platit, tím vyšší
úrokové sazby posléze účtují domácnostem a podnikům na jejich úvěrech (hypotékách,
osobních a podnikatelských úvěrech). FLS proto nabízí bankám levný zdroj financování,
který může přinést pokles nákladů. Nižší celkové náklady by měly bankám umožnit zvýšit
dostupnost úvěrů buď snížením úrokových sazeb, nebo zmírněním podmínek pro udělování
úvěrů (Churm, 2012).
Výsledný nárůst v objemu poskytnutých úvěrů by pak měl být spojen s vyšší spotřebou
a investičními výdaji. FLS navíc vybízí banky k dalšímu půjčování tím, že čím více úvěrů
32
poskytnou, tím levněji posléze mohou získat dodatečné finanční prostředky v rámci FLS.
Nižší sazby nabízené bankami by také měly podporovat zvýšení spotřeby domácností.
v delším časovém horizontu by pak FLS měl mít vliv také na zvýšenou nabídku ekonomiky
(Bank of England, 2012b).
Obrázek 1 – Mechanismus programu Funding for Lending Scheme
Zdroj: Churm, 2012 (vlastní zpracování)
33
4
Měnová politika Velké ritánie po roce 2009
Snížením hlavní bankovní sazby na úroveň pod jedno procento vyčerpala Bank of
England, jeden ze svých nástrojů měnové politiky. Namířila tak pozornost k dalším
možnostem, jak usnadnit monetární podmínky na trhu. Rozsáhlá opatření zavedená na
podporu likvidity měla vliv nejen na rozvahu Centrální banky, ale také rozproudila řadu debat
týkajících se účinnosti zejména kvantitativního uvolňování a vhodnosti současného nastavení
rámce měnové politiky Velké Británie.
4.1
ozvaha entrální banky
Jak je patrné z předchozí kapitoly, Bank of England od začátku krize a během následné
recese zavedla několik nových programů, aby umožnila finančním subjektům snáze
dosáhnout na půjčku od Centrální banky. Důležitými faktory, kterými se jednotlivá opatření
a programy odlišují, se staly požadavky na kolaterál a doba splatnosti (Winters, 2012).
Za normálních okolností je nejdůležitější charakteristikou úvěrových nástrojů Centrální
banky úroková sazba. Pokud jsou banky zdravé a neexistují pochybnosti o jejich solventnosti,
získávají zdroje pro svoje financování od soukromého sektoru nebo na mezibankovním trhu.
Od Centrální banky si mohou půjčit pouze malý objem finančních prostředků a na velmi
krátkou dobu (Revenda, 2011). V průběhu nedávné recese se ale banky potýkaly s nedůvěrou,
investoři pochybovali o jejich likviditě a platební schopnosti, a měly tak velké problémy se
svým financováním. Pokud by jim Centrální banka nabídla možnost půjčky proti kolaterálu
složenému pouze z vysoce kvalitních cenných papírů, navíc by tato půjčka měla velmi
krátkou dobu splatnosti, likvidita bank by se výrazně nezměnila ve srovnání s údaji z počátku
krize. Bank of England tak s postupem času uvolňovala podmínky svých úvěrových
programů, především rozšiřovala přijímaný kolaterál a prodlužovala dobu splatnosti (Miles,
2012). Tuto tendenci znázorňuje šipka na obrázku č. .
Společným důsledkem všech nekonvenčních opatření pak byly výrazné změny
v rozvaze Centrální banky (obrázek č. 3). Od počátku krize v polovině roku 007 do začátku
roku 0
celková aktiva Bank of England narostla více než 3x. První výraznější změny
rozvaha Centrální banky zaznamenala v rané fázi krize, kdy se banky rozhodly držet více
rezerv. Postupem času pak banky zvýšily své rezervy z 16 miliard liber v červenci 007 na 45
miliard liber v prosinci 008. Nicméně během září 007 komerční banky navýšili rezervy
34
v souhrnu pouze o , miliard liber. Bank of England bylo jasné, že bude potřeba dodat na trh
více likvidity. Rozšířila tedy své úvěrové operace a zahájila program APF (Fisher, 2009).
Obrázek 2 – Vývoj opatření na podporu likvidity
doby splatnosti a požadované šíře kolaterálu
Zdroj: Miles, 2012
35
ritské centrální banky z hlediska
Obrázek 3 – Změny ve struktuře aktiv a pasiv entrální banky
Zdroj: Cross, 2010
36
vantitativní uvolňování
4.2
Zavedení programu Asset Purchase Facility (APF), který se běžně nazývá kvantitativní
uvolňování, bylo klíčovým prvkem netradičních kroků v rámci měnové politiky
Velké Británie.
V prvním kole kvantitativního uvolňování mezi březnem 009 a lednem 2010 Bank of
England prostřednictvím APF nakoupila aktiva v celkové hodnotě 00 miliard liber, převážná
část z těchto aktiv byly britské státní dluhopisy se středně- a dlouhodobou splatností (Cross,
2010). Do konce ledna 0 0 objem státních dluhopisů držených Centrální bankou dosáhl
téměř 30 % z nominální hodnoty dostupných britských státních dluhopisů (Joyce, 2011).
Následně, v období od října 0 0 do května 0
dalších
Bank of England dokončila nákup aktiv za
5 miliard liber, přičemž na svém zasedání v červenci 0
MPC oznámila uvolnění
dalších 50 miliard liber v následujících měsících. Celkem tedy Centrální banka utratila na
odkup aktiv v rámci programu APF 375 miliard liber (HM Treasury, 2013).
Navzdory mimořádným opatřením přijatým v rámci měnové politiky ekonomický růst
ve Velké Británii dlouhou dobu stagnoval. Někteří lidé tuto skutečnost vzali jako důkaz
neefektivnosti měnové politiky. Konkrétněji, že nákupy státních dluhopisů Centrální bankou
nemají žádný účinek a Bank of England pouze monetarizuje vládní dluh a již se nezaměřuje
na dosažení vytyčeného cíle míry inflace ve střednědobém horizontu v rámci své měnové
politiky (Sentance, 2011).
Graf č. 3 ukazuje, jak se měnili vlastníci britských státních dluhopisů před a během
kvantitativního uvolňování. Přičemž je důležité poznamenat, že vláda od roku 009 vydala
více dluhopisů, než Centrální banka nakoupila. Tato skutečnost však neznamená, že by byl
účinek rozsáhlých nákupů aktiv Centrální bankou snížen. Podle Milese (2012) je dopad
měnové politiky je potřeba posuzovat na základě toho, co by se na trhu událo, kdyby žádná
politická opatření nebyla zavedena. v tomto případě by ekonomika musela absorbovat
mnohem větší objem vládního dluhu, čímž by se zřejmě ještě více omezilo poskytování úvěrů
soukromému sektoru.
Zároveň je důležité poznamenat, že jako důkaz neúčinnosti měnové politiky využívající
kvantitativní uvolňování nelze považovat nárůst rezerv držených bankami u Bank of England.
Podle Milese (2012) je chybou předpokládat, že peníze uvolněné rozsáhlými nákupy aktiv
jsou v „pasti“ v bankovním sektoru.
37
Graf 3 - Vlastníci britských státních dluhopisů v průběhu času
Pozn.: MFI … finanční instituce přijímající vklady
Zdroj: Miles, 2012
Bank of England financuje své nákupy státních dluhopisů vytvářením rezerv (Revenda,
2011). Zvýšení hodnoty rezerv v rozvaze Centrální banky je tedy logické. Nicméně, jak byly
nové peníze v ekonomice využity a jak přispěly ke zvýšení poptávky, čistě z rozvahy
nepoznáme (Bridges, 2012). Nejlépe tento fakt ilustrovat na příkladu, který David Miles
( 0 ) uvádí:
Předpokládejme, že Bank of England nakoupí státní dluhopisy za
milion liber.
Prodávající dostane peníze, které uloží na účet u své banky. Banka zvýší své rezervy
u Centrální banky. v rozvaze Bank of England se tak zvýšila aktiva i pasiva. Předpokládejme,
že stejný prodávající nyní využije své peníze a bude investovat do nově se rozvíjející firmy,
z bankovního účtu prodávajícího budou odepsány investované peníze, zatímco na účet firmy
budou připsány. Pokud se jedná o dvě různé banky, první sníží své rezervy, zatímco druhá je
zvýší. Výsledný efekt na rozvahu Centrální banky bude nulový.
Nyní předpokládejme, že firma využije nové finanční prostředky, investuje, generuje
zisk a vyplácí mzdy. Peníze se přesouvají z jednoho účtu na druhý. Ekonomická aktivita bude
pravděpodobně vyšší, ale celková hodnota rezerv držená u centrální banky se nezmění
38
(Bridges, 2012). Pohled na změnu celkových aktiv a pasiv Bank of England nemá tedy
žádnou vypovídací hodnotu o účinnosti programu APF (Miles, 2012).
Kromě vlivu kvantitativního uvolňování na celkový růst ekonomiky se často odborná
veřejnost soustředí také na dopad, který má kvantitativní uvolňování na výnosy ze státních
dluhopisů (Joyce, 2011). I když ovlivnit výnosnost státních dluhopisů nebylo hlavním cílem
APF, jedná se o relativně snadno viditelný účinek. Snížení výnosnosti nakupovaných aktiv je
však jen prvním, ne nutně nejdůležitějším, krokem transmisního mechanismu, jehož celkový
efekt má zvýšit dostupnost financování soukromého sektoru a zvýšit poptávku po zboží
a službách (Nelson, 2012). Mechanismus předpokládaného účinku programu APF je
znázorněn na obrázku č. 4.
Obrázek 4 – Mechanismus předpokládaného účinku kvantitativního uvolňování
Zdroj: Bank of England, 2010 (vlastní zpracování)
39
V listopadu proběhla na téma efektivnosti kvantitativního uvolňování na půdě Bank of
England velká konference. Dokumenty zde předložené široce podporují konsenzus, že
program APF a další nekonvenční nástroje měnové politiky Centrální banky v uplynulých
měsících pomohly zmírnit makroekonomické dopady finanční krize a světové recese ve Velké
Británii. Empirické důkazy ukázaly pozitivní vliv zavedených opatření na ekonomiku,
nicméně přesný mechanismus účinku se zdá být sporný. Prezentovaný materiál pak potvrdil
výše zmíněný vliv odkupů aktiv na pokles výnosnosti státních dluhopisů (Joyce, 2012).
Bank of England odhaduje, že první nákupy aktiv v rámci APF v hodnotě 00 miliard
liber během let 009 – 0 0 mohly zvýšit HDP o 1,5 –
%. Skutečnost, že hodnota HDP
poslední měsíce více či méně stagnovala, spíše prokazuje, že podmínky v ekonomice
zůstávají nadále nevhodné pro její výrazné oživení, než neefektivnost kvantitativního
uvolňování (Joyce, 2012).
4.3
Inflace
Velkým problémem v období začínající recese se ukázala přetrvávající poměrně vysoká
hodnota míry inflace (IMF, 2012). Primární odpovědností MPC v rámci měnové politiky je
udržovat cenovou stabilitu – konkrétně dosáhnout ve střednědobém horizontu míry inflace
2 %, měřeno podle CPI. Přesto se inflace v roce 2011 pohybovala kolem 4 % a dále stoupala
(Bean, 2010). Nicméně i před vypuknutím krize se míra inflace nalézala spíše kolem 3 %,
tudíž také mimo inflační cíl (Macalla, 2011). Vývoj hodnoty míry inflace je znázorněn na
grafu č. 4.
Graf 4 – Míra inflace (
I) v letech 1997 – 2013
Zdroj: UK Office for National Statistics
40
Oficiální vyjádření MPC zdůrazňovaly vliv jednorázových faktorů, které tlačily hodnotu
míry inflace vzhůru, např. rostoucí cena ropy a jiných surovin nebo zvýšení DPH, které ve
Velké Británii proběhlo6 (Bean, 2010). Takové faktory opravdu přispívají k výši inflace, ale
ceny ropy a komodit mají podobné účinky v celé řadě zemí, které mají podobnou strukturu
ekonomiky jako Velká Británie (Samuelson, 2004). Pokud však porovnáme vývoj míry
inflace v ostatních evropských státech, ať se již jedná o eurozónu nebo státy s nezávislou
měnovou politikou (Švédsko, Švýcarsko), britská míra inflace byla v začínajícím období
recese podstatně vyšší (Sentance, 2011).
Graf č. 5 ukazuje růst míry inflace (metodika CPI) ve sledovaném období ,5 – 2,5 %
nad skupinou podobných evropských ekonomik, a tento rozdíl se zdá být přetrvávající
(Sentance, 2011). Změna DPH nemůže být odpovědná za tak velkou inflační mezeru, která
vznikla dříve, než bylo DPH zvýšeno na 0 % (IMF, 2012). Je potřeba dodat, že Velká
Británie není jediným státem, který zvýšil nepřímé daně, aby alespoň částečně snížil schodek
veřejného rozpočtu.7 Britský statistický úřad (Office for National Statistics) odhaduje, že míra
inflace ve Velké Británii vzrostla v lednu 2011 o 0,76 % jako odpověď na zvýšení daní,
zatímco rozdíl mezi Velkou Británii a eurozónou činil ve stejném měsíci 1,7 % a rozdíl mezi
Švédskem byl ,9 % a Švýcarskem 3,7 % (Bank of England, 2011).
Kromě tohoto kontrastu s ostatními evropskými státy byla rostoucí míra inflace ve
Velké Británii odlišná také od modelů a projekcí vývoje míry inflace mnoha centrálních bank.
MPC i další orgány očekávali, že míra inflace se bude na počátku roku 0
pohybovat kolem
hodnoty 1 % nebo nižších, zatímco ve skutečnosti byla vyšší než 4 % (Sentance, 2011). Jak
Bank of England měnila své předpovědi míry inflace pro první čtvrtletí roku 2011, ukazuje
graf č. 6.
6
Konzervativní britský ministr financí George Osborne zvýšil DPH od . . 0 na 0 %. Jednalo se o nárůst
o ,5 procentních bodů (Macalla, 2011).
7
Podle zpráv TMF, mezinárodní instituce poskytující daňové poradenství, osm dalších evropských zemí zvýšilo
nepřímé daně od počátku roku 0 , včetně Švýcarska (ze 7,6 na 8 %), Portugalska (z 21 % na 23 %), Polska
(z 22 % na 23 %), Slovenska (z 19 % na 20 %) (Sentance, 2011).
41
Graf 5 – růměrný roční nárůst inflace ve vybraných evropských zemích
Zdroj: Sentance, 2011
Graf 6 – Změny v předpovědi míry inflace na první čtvrtletí roku 2011
Zdroj: Sentance, 2011
42
4.4
Libra a její role
Většina šoků a výkyvů, se kterými se musela v historii britská ekonomika vypořádat,
vycházela z globálních problémů. MPC vznikla v roce 1997, v době, kdy se rozvíjela Asijská
krize. Právě reakce na ni byla klíčovou úlohou prvních dvou let působení tohoto nového
orgánu. Spekulační bublina na akciových trzích z přelomu tisíciletí měla své epicentrum ve
Spojených státech amerických, nicméně důsledky pocítily i finanční trhy v Evropě.
Následovaly globální politické turbulence vyplývající z útoku
. září, včetně dopadů války
v Afghánistánu a Iráku. Jakmile se celosvětová ekonomika zotavila mezi lety 003 – 2004,
MPC musela řešit tlaky na růst cen ropy a dalších komodit (Angeriz, 2007). Globální recese
mezi roky 2007 – 2009 pak byla nejzávažnějším mezinárodním ekonomickým šokem
s vlivem na britskou ekonomiku.
Jedním ze způsobů, jak je britská ekonomika vystavena importovaným inflačním
tlakům, je prostřednictvím směnného kurzu libry. Ten se tak stává důležitým nástrojem
měnové politiky Centrální banky (Astley, 2009b). Zvýšení úrokových sazeb vyvíjí tlak na
hodnotu libry na měnových trzích, což by mohlo poskytnout určitou kompenzaci ke
globálním tlakům na růst míry inflace (cena ropy apod.), které Británie zažívala (Clews,
2010). Nicméně libra zůstávala relativně slabá, jak proti souhrnnému koši měn hlavních
obchodních partnerů, tak zejména vůči euru, které je nejdůležitější měnou pro britský obchod8
(Sentance, 2011).
Právě toto oslabení libry by podle Sentance (2011) mohlo být důvodem, proč míra
inflace ve Velké Británii byla mnohem vyšší než u srovnatelných zemí. Graf č. 7 ukazuje, že
rozdíl mezi mírou inflace v eurozóně a ve Velké Británii je úzce spojen se směnným
kurzem libra/euro.
Velká Británie má nezávislou měnovou politiku, je však členem jednotného evropského
trhu, který zahrnuje veškeré ekonomiky EU. Srovnání cen obchodovaného zboží na
evropském trhu je vyjádřeno v eurech, což odráží skutečnost, že se jedná o měnu využívanou
v účetnictví většiny evropských výrobců (Angeriz, 2007). Tudíž pokud bude libra vůči euru
oslabovat, budou mít výrobci tendenci zvyšovat ceny vyjádřené v librách, aby zachovaly své
zisky, a naopak, čímž vytváří rozdíl v inflaci (Astley, 2009b). Tento inflační rozdíl může být
8
Eurozóna se podílí přibližně na polovině celkového dovozu do Velké Británie.
43
déletrvající, jelikož přizpůsobení cen vyžaduje určitý čas. Zmíněné se odehrálo na začátku
roku 2011.
Graf 7 – Vývoj směnného kurzu libra/euro a inflačního rozdílu Velké ritánie
a urozóny v letech 1997 - 2012
Pozn.: Záporný rozdíl znamená vyšší míru inflace ve Velké Británii
Směnný kurz vyjádřen jako odchylka od průměru
Zdroj: Sentance, 2011
Jako protiargument ke zmíněnému pohledu Sentance ( 0
) uvádí, že výrazné oslabení
libry vůči euru a jiným měnám je žádoucí na podporu britského hospodářství a udržení růstu
britské
výroby
i jiných
konkurenceschopných
sektorů
ekonomiky.
Avšak
rozsah
znehodnocení libry od roku 007 je mnohem větší, než v předchozích obdobích následujících
po recesi, např. polovině roku 990, což vyvolává otázku, zda libra neklesla mnohem víc, než
by bylo potřebné.
Mnoho britských výrobců provozuje specializovanou výrobu. Jejich výrobky tak nejsou
příliš citlivé na vývoj cen, protože jejich cena odráží inovační schopnosti, technické knowhow a vysokou úroveň kvality. Takové vlastnosti jsou potřebné k úspěšnému provozování
výrobního podniku ať ve Velké Británii, tak v jiné vyspělé ekonomice, kde jsou mzdové
náklady v celosvětovém srovnání vysoké. v krátkodobém horizontu se tak ve Velké Británii
44
výrobcům naskýtá pouze omezený prostor pro rozšíření výroby bez větších investic
a schopnost rychle reagovat na zvýšenou poptávku po zboží v zahraničí, která je podpořena
depreciací libry, je tudíž také omezena (Astley, 2009b).
Tento názor podporuje srovnání výroby a vývozu s ostatními regiony a státy se silnou
měnou, např. Švédsko, na grafu č. 8. Ten ukazuje velmi malý rozdíl ve výstupu britské
ekonomiky v období před vznikem krize a v období recese ve Velké Británii, Švédsku
i eurozóně. i když oslabení libry může vyrovnat poklesy ve výrobě v době recese.
Graf 8 – Výstup ekonomiky Velké ritánie, Švédska a urozóny
Pozn.: Rok 007 … 00 %
Zdroj: Sentance, 2011
4.5
ežim cílování inflace
Velmi výrazný pokles libry z poloviny roku 007 do začátku roku 009 zřejmě pomohl
podpořit zpracovatelský průmysl a vývoz, a tím stabilizovat britskou ekonomiku v období
recese. Světová ekonomika se však začala zotavovat, výrobní činnost a vývoz byly
podporovány především zvýšenou zahraniční poptávkou, světový obchod rostl. Obavy
z deflace byly nahrazeny rizikem relativně vysoké míry inflace, která by ohrozila cenovou
stabilitu. Odborníci diskutovali, zda je v takové situaci vhodné udržovat cílovou hodnotu míry
inflace na
%, respektive zda vůbec využívat režim cílování inflace v rámci měnové politiky
Velké Británie (Kay, 2011).
45
Argumentem pro změnu inflačního cíle, konkrétně jeho zvýšení, byl především fakt, že
s vyšší průměrnou hodnotou míry inflace nebude Centrální banka tolik omezena dolní hranicí
nominální úrokové míry (Reichlin, 2013). Pro ilustraci: pokud bude hodnota míry inflace 5 %
a Bank of England stanoví svoji základní úrokovou sazbu na nulu, ve výsledku se jedná
o snížení reálné úrokové míry o 5 procentních bodů, zatímco pokud bude hodnota míry
inflace
%, snížení bude jen o 2 procentní body. Aby Centrální banka měla vyšší
„manévrovací“ prostor, bylo by tedy rozumné zvýšit inflační cíl (Sentance, 2011).
Zvýšení inflace je však velmi nákladné pro domácnosti a firmy, v důsledku pro celou
ekonomiku. Navíc, vyšší průměrná inflace historicky vždy znamenala také její vyšší
volatilitu, což tvorbu a porovnání cen činí ještě obtížnější (Samuelson, 2004). Výhody zvýšení
inflačního cíle jsou velmi malé. Je důležité poznamenat, že Bank of England se nestává
snížením své základní úrokové sazby téměř na nulu bezmocná v dalším boji s recesí. Dále
může využívat jiných nástrojů své měnové politiky, jak také ostatně učinila (Mishkin, 2010).
Důvodem, proč banky a následně celý trh nezareagovaly adekvátně na pokles základní
úrokové sazby Centrální banky, lze hledat jinde. Aby mohly banky zareagovat na sníženou
úrokovou sazbu žádoucím způsobem, je potřeba, aby měly dostatek kapitálu, respektive
likvidity (Samuelson, 2004). Jak ale bylo již dříve řečeno, banky měly velké problémy se
svým financováním a v rozvahách se jim hromadila nelikvidní aktiva, především cenné papíry
kryté hypotékami a další od těchto odvozené. Vyšší úroveň kapitálu je brána jako ukazatel
odolnosti banky před úpadkem, čímž má banka k dispozici levnější financování, a zároveň
přispívá k financování úvěrů přímo, jelikož kapitál je dále půjčován. Finanční instituce však
byly vnímány jako riskantní, čímž měly své financování velmi drahé, a kapitálu tedy měly
málo (HM Treasury, 2013).
V souvislosti s vysokou hodnotou míry inflace odborníci nediskutovaly jen možnost
změny inflačního cíle, ale také vhodnost režimu cílování inflace v rámci měnové politiky jako
celku (HM Treasury, 2013). Měnová politika Velké Británie je založena na explicitním cíli
pro míru inflace od 9. října 99 , tedy více než 0 let. Bank of England přijala režim
flexibilního cílování inflace tři týdny poté, co byla libra nucena vystoupit z Evropského
mechanismu směnných kurzů. Podstatou tohoto nového přístupu byla kombinace
numerického cíle pro míru inflace ve střednědobém horizontu a možnost pružně reagovat na
šoky v ekonomice v krátkém období (Macalla, 2011; King, 2012).
46
Nový rámec měnové politiky byl uplatňován během 5 let stability, tzv. Great Stability,
i pěti let turbulencí, tzv. Great Recession. v tomto období se radikálně změnila měnová
politika po celém světě a cílování inflace se rozšířilo do více než 30 zemí. Většina zemí,
včetně Velké Británie, zaznamenala výrazné snížení v průměru i rozptylu míry inflace.
Během uplynulých dvaceti let meziroční růst spotřebitelských cen ve Velké Británii dosáhl
průměru , %, pozoruhodně blízko inflačnímu cíli
činil
%. Pro srovnání – průměr v 70. letech
% a v 80. letech téměř 6 % (King, 2012).
Po patnácti letech zjevného úspěchu však posledních pět let finanční krize a nepokojů
ve světovém hospodářství vyvolalo otázky o adekvátnosti cílování inflace. Náklady finanční
nestability jsou obrovské. Neměla by se tak měnová politika zaměřit kromě cenové stability
také na finanční stabilitu? Měly by mít centrální banky pouze jeden cíl a měla by tímto cílem
být určitá hodnota míry inflace? (HM Treasury, 2013)
Někteří ekonomové považují režim cílování inflace za příliš úzké zaměření měnové
politiky (Kay, 2011; Reichlin, 2013). Míra inflace je však ovlivněna řadou ekonomických
proměnných. Zaměření se na inflaci tudíž neznamená přehlížení jiných ukazatelů ekonomické
aktivity, spíše naopak. Pro správné stanovení cíle a opatření v rámci měnové politiky je
žádoucí pro Centrální banku mít k dispozici řadu kvalitních údajů o celé ekonomice, na
základě kterých se může dále rozhodovat (Cobham, 2010). Právě nutnost náročných analýz
a prognóz je velkou nevýhodou tohoto režimu měnové politiky (HM Treasury, 2013).
Vyhlášený konkrétní numerický cíl míry inflace však v případě důvěryhodné centrální
banky, za kterou lze Bank of England pokládat, působí na inflační očekávání a má tak vliv na
skutečnou velikost míry inflace (King, 2012). Jasnost a jednoduchost inflačního cíle je také
lépe uchopitelná pro širokou veřejnost. Měnová politika je v tomto režimu předvídatelnější
a transparentnější a na základě zkušeností států využívajících cílování inflace delší dobu je
patrné, že výhody převládají nad nevýhodami (Cobham, 2010).
4.6
Vývoj regulačních autorit
Od svých začátků v roce 694 zažila Bank of England několik významných krizí, které
formovaly její roli v rámci bankovního systému. Overend & Gurney krize z roku 866 jasně
ukázala úlohu Centrální banky jako věřitele poslední instance a strážce finančního systému
jako celku. Právě vhodně zvolená strategie Centrální banky odvrátila úvěrovou krizi v roce
47
1914 a rozšířila úlohu Bank of England o udržování dostatečné likvidity a poskytování půjček
vybraným subjektům (House of Lords, 2012).
Krize z roku 2007-09 pak s sebou přinesla zavedení řady nových opatření a výrazné
změny v zákonném rámci centrálního bankovnictví (Treasury Committee, 2009b). Nový
zákon, který nabyde platnosti v dubnu roku 2013 s sebou, mimo jiné, přináší zrušení stávající
Tripartity (HM Treasury, 2013).
4.6.1 Tripartitní režim
Poslední výrazná změna týkající se regulace centrální bankovnictví v období před
počátkem krize se datuje do roku 997, kdy vláda stanovila nový rámec pro finanční služby
a finanční stabilitu. Ten přinesl vznik nové organizace – Financial Services Authority (FSA).
FSA se stala regulátorem britského finančního systému, dohled nad britskými bankami však
prováděla tzv. Tripartita – FSA, Bank of England a Ministerstvo financí, přičemž každý měl
svůj vlastní odlišný mandát (Treasury Committee, 009b):
-
FSA měla regulační odpovědnost za všechny finanční služby a řídila chování bank
a stavebních spořitelen.
-
Centrální banka získala pravomoc stanovovat úrokové sazby nezávisle na vládě.
Hlavním účelem Bank of England bylo zajišťovat měnovou a finanční stabilitu. Aby
mohla identifikovat případné hrozby pro finanční systém, ponechala si možnost
dohlížet na bankovní systém, nicméně odpovědnosti za bankovní dohled se vzdala ve
prospěch FSA.
-
Ministerstvo financí bylo odpovědné za institucionární struktury finanční regulace
a legislativy. v případě krize pak bylo oprávněné pro některé druhy finančních
intervencí. Zároveň udržovalo informovaný Parlament, přičemž varování na
Ministerstvo financí přicházelo od Centrální banky nebo FSA.
Důležitým krokem hospodářské politiky tehdejší Blairovy vlády bylo poskytnutí
autonomie Bank of England. Zatímco dříve byly úrokové míry stanovovány přímo ministrem
financí, který byl zároveň představitelem určité politické strany, v současnosti o jejich výši
rozhoduje devítičlenný výbor. Tím se odstranil možný vliv krátkodobých politických zájmů
na stanovování úrokových měr a nezávislost Britské centrální banky se přiblížila míře
autonomie ostatních centrálních bank v západní Evropě a USA (Tomeš, 008). Vláda si však
stále ponechala pravomoc nad určováním konkrétního cíle měnové politiky v podobě míry
48
inflace a systémem měnového kursu libry. Změny byly potvrzeny novým zákonem (The Bank
of England Act), který vstoupil v platnost . června 998 (Revenda, 2011).
4.6.2 Změny 2013
Financial Services Act 2012 v reakci na proběhlou krizi zavádí významné změny
regulačního rámce finančních služeb ve Velké Británii, z nichž mnohé mají vliv na Bank of
England. Financial Services Authority (FSA), která byla dříve zodpovědná za regulaci všech
finančních institucí napříč trhem, přestává existovat (HM Treasury, 2013). Diagram
znázorňující nový regulační rámec je znázorněn na obrázku č. 5.
Prudential Regulation Authority (PRA), nová součást Centrální banky, bude
zodpovědná za regulaci pojišťoven, nebankovních institucí přijímajících vklady a velkých
investičních společností. Náplní práce tohoto orgánu bude stanovení norem a dohled nad
finančními institucemi na úrovni každého jednotlivého podniku. Důraz má být kladen na
jejich bezpečnost a spolehlivost, tak, aby se minimalizoval nežádoucí účinek, který by mohly
mít na stabilitu finančního systému Velké Británie. Zároveň PRA zabezpečuje náležitou
ochranu věřitelů těchto institucí (Murphy, 2013).
Financial Conduct Authority (FCA) je novým orgánem nezávislým na Centrální bance.
FCA bude odpovědná za správné fungování relevantních trhů, neboli bude usilovat o ochranu
spotřebitele, integritu finančního systému Velké Británie a podporovat efektivní a poctivou
hospodářskou soutěž. FCA bude rovněž dohlížet a regulovat finanční služby firem, které
nejsou pod správou PRA, např. hedgeové fondy, makléře a správce aktiv a nezávislé finanční
poradce (Murphy, 2013).
Bank of England je ponechána odpovědnost za finanční stabilitu, přičemž cílem politiky
Centrální banky je zlepšení stability finančního systému ve Velké Británii. Na podporu tohoto
cíle je v rámci Centrální banky formálně zřízena Financial Policy Committee (FPC), která
ovšem existuje v neoficiální podobě již od roku
0
. FPC je pověřena identifikací,
sledováním a přijímáním opatření k odstranění nebo snížení systémového rizika pro finanční
systém jako celek, spíše než na úrovni jednotlivých institucí a podniků (Murphy, 2013).
49
Zákon rovněž rozšiřuje možnosti Centrální banky a Ministerstva financí při řešení
úpadků finančních institucí a změny jsou také provedeny v rámci pravomocí při řízení
a hledání východisek z krizí. Odpovědnost obou institucí ve vztahu k řízení finančních krizí je
stanovena v novém memorandu o porozumění mezi Bank of England a Ministerstvem financí
(Murphy, 2013).
Obrázek 5 – Diagram nového regulačního rámce
Zdroj: Murphy, 0 3 (vlastní zpracování)
50
5
Závěr
Finanční krize z let 2007 – 009 má své kořeny na hypotéčním trhu v USA. Příčin bylo
hned několik. Dlouhodobě nízké úrokové sazby, nadměrná expanze hypoték, pochybné
chování realitních makléřů a poskytovatelů hypoték, nedůsledná regulace, rizikové chování
některých finančních institucí.
Ačkoli se nedávná finanční krize zrodila na americkém trhu se sub-prime hypotékami
i evropské banky byly zasaženy velkými ztrátami. Investovaly totiž do složitých finančních
derivátů, které byly často založené na cenných papírech krytých právě problémovými
hypotékami.
Prvním výrazným projevem problémů finančního trhu ve Velké Británii byl run na
banku Northern Rock. Jakmile poklesla likvidita na mezibankovních trzích a na trhu
krátkodobých úvěrů v létě
007, nebyla Northern Rock schopná financovat své závazky
a musela se obrátit s prosbou o nouzové financování na Centrální banku.
Odpověď Bank of England z titulu věřitele poslední instance lze charakterizovat jako
konzervativní. Centrální banka se snažila odradit od nadměrného riskování a zabránit
opakování podobných krizí v budoucnosti. Nicméně Northern Rock, podobně jako později
část Bradford & Bingley a Royal Bank of Scotland, byla v roce 2008 znárodněna.
Opatření, která byla přijata v rámci boje s nastávající krizí, byla mimořádná. Bank of
England velmi rychle snížila svoji Bank Rate, z 5,75 % v prosinci 2007 na 0,5 % v březnu
2009. i když základní bankovní sazba byla pod jedním procentem, v ekonomice stále
přetrvávala slabá poptávka a hrozilo, že výstup ekonomiky bude i nadále klesat. Bank of
England měla obavy, že míra inflace mine svůj cíl ve střednědobém horizontu a že britská
ekonomika bude čelit deflaci.
Bank of England se tedy zaměřila na podporu likvidity na mezibankovních trzích
prostřednictvím různých programů. Pokud se podíváme na tato opatření, tak jako společný
prvek většiny z nich nalezneme změny stávajících nástrojů Centrální banky tak, aby Bank of
England mohla poskytovat likviditu bankám proti širšímu kolaterálu neboli přijímat jiné než
vysoce kvalitní cenné papíry, o finanční prostředky tak mohl Centrální banku žádat mnohem
vyšší počet finančních institucí.
51
Z nově zavedených programů se nejdůležitějším ukázal Special Liquidity Scheme (SLS)
umožňující směnit dočasně nelikvidní, ale vysoce kvalitní cenné papíry za státní pokladniční
poukázky. Hlavní evropské centrální banky včetně Bank of England, se také po dohodě
s Federálním rezervním systémem shodly na společné podpoře finančních trhů a poskytly
bankám možnost získat dodatečnou hotovost v amerických dolarech.
S Bank Rate na hodnotě 0,5 % Bank of England vyčerpala potenciál jednoho ze
základních nástrojů své měnové politiky. Aby dále snížila náklady financování pro soukromý
sektor, začala Bank of England nakupovat aktiva v rámci svého programu Asset Purchase
Facility. Bank of England nebyla jedinou centrální bankou, která přistoupila ke
kvantitativnímu uvolňování. Nicméně její způsob výběru aktiv se např. od Federálního
rezervního systému lišil. Britská centrální banka od března 009 do ledna 0 0 nakupovala
výhradně státní dluhopisy, tedy vysoce kvalitní cenné papíry. Politika Bank of England tak
byla koncepčně odlišná od tzv. credit easing, v rámci kterého centrální banky skupovaly
především aktiva krytá problémovými hypotékami nebo podnikové dluhopisy.
Bank of England společně s Ministerstvem financí zahájila Funding for Lending
Scheme (FLS) s cílem podpořit poskytování úvěrů domácnostem a firmám. Snadnější přístup
k bankovním úvěrúm by pak měl podpořit spotřebu a investice. Na druhé straně zvýšená
ekonomická aktivita by měla přinést zvýšení příjmů.
Měnová politika Velké Británie se v současnosti vyrovnává s následky recese. Hodnota
míry inflace se v posledních měsících pohybuje mimo stanovený inflační cíl Centrální
bankou. Tato situace podmiňuje mnohé debaty o účinnosti zavedených opatření v boji s recesí
a vhodnosti cílování inflace jako rámce měnové politiky. První reakce na zavedení programu
FLS byly povzbudivé, jelikož náklady na financování pro britské banky značně klesly.
Kvantitativní uvolňování však vyžaduje delší čas, než zapůsobí transmisní mechanismus,
a tak ho zatím není možné příliš hodnotit.
Velká
Británie
se
k režimu
cílování
inflace
přiklonila
před
patnácti
lety
a z dlouhodobého hlediska lze říci, že není důvod k jeho nahrazení jiným. Celosvětové
zkušenosti ukazují na více výhod než nevýhod tohoto rámce měnové politiky. Velká Británie
zažila v 90. letech dlouhé období tzv. Great Moderation, kdy míra inflace byla stabilní, a po
turbulencích na finančních trzích z nedávné doby by právě inflační cílování mělo pomoci se
ke stabilní míře inflace opět navrátit. Inflační cílování je totiž snadno srozumitelné pro
širokou veřejnost a snáze tak ovlivňuje inflační očekávání v ekonomice.
52
6
Conclusion
The financial crisis of 2007 – 2009 was unprecedented in scale. The main approaches that
have been put forward to explain the Crisis are the widespread presence of perverse
incentives; the over-expansionary monetary policy of the US Federal Reserve; the impact of
global imbalances and a so-called ‘savings glut’ in developing countries and the extensive
deregulation of the financial system since the 1970s.
Although the trigger of the global financial crisis was the deteriorating housing market in
the United States and the sharp delinquencies on subprime mortgages, the crisis spread all
over the world, especially Western Europe. It has been compared in magnitude to the Great
Depression of 1930s.
The first real episode of the crisis in the United Kingdom was marked by a run on,
failure, and subsequently bailout of Northern Rock in September 2007. Soon after inter-bank
and other financial markets froze, it became evident that Northern Rock would face severe
problems. Northern Rock began to receive emergency liquidity support from the Bank of
England.
Bank of England’s lender of last resort responses could be characterized as conservative,
as well as highly influenced by the aim to discourage excessive risk-taking and prevent
reiteration of a similar crisis in the future. However, Northern Rock, as well as Bradford
& Bingley and Royal Bank of Scotland a few months later, was taken into public ownership
in 2008.
The policy responses of Central bank to the global financial crisis have been labelled as
extraordinary. Bank of England undertook aggressive cuts to policy interest rate, from 5.75%
in December 2007 to 0.5% in March 2009. Although the level of short-term interest rates
were reduced to near zero, consumer demand remained weak relative to its level before the
Great Recession and that other contributors to economic growth including borrowing and
trade have declined. Bank of England was worrying about deflation.
Since the beginning of the crisis, the Bank has expanded the range of regularly available
liquidity insurance facilities. The key feature of many of these changes to the liquidity
insurance framework is that they have allowed the Bank to provide liquidity against a much
wider range of collateral than was the case before the crisis.
53
The most important from newly established facilities was the Special Liquidity Scheme.
SLS allow banks temporarily to swap their high quality, but currently illiquid, mortgagebacked and other securities for UK Treasury bills (T-bills). Bank of England in response to
elevated levels of stress in the US dollar funding market, along with a number of other central
banks, introduced US Dollar Repo Operations to lend dollars direct to UK banks.
With Bank Rate close to zero, asset purchases should provide an additional stimulus to
nominal spending and so help meet the inflation target The Bank of England has pursued
quantitative easing and from March 2009 has purchases a high-quality securities, mostly
government bonds. The policy of the Bank of England was thus conceptually distinct from the
so-called credit easing, under which the central bank bought up mainly asset backed troubled
mortgages or corporate bonds.
Bank of England in cooperation with Treasury launched Funding for Lending Scheme.
The FLS is designed to incentivise banks and building societies to boost their lending to the
UK real economy. Easier access to bank credit should boost consumption and investment by
households and businesses.
Monetary policy in the UK is currently dealing with the consequences of the recession.
The value of the inflation rate is moving out of the central banks inflation target in recent
months. This situation makes a discussion about the effectiveness of measures in fight with
the recession and the appropriateness of inflation targeting as a monetary policy framework.
The first reaction to the introduction of a FLS was encouraging, since funding costs for British
banks have dropped significantly.
United Kingdom adopted inflation targeting regime in 1997. According to the long term
evidence, we can say that there is no reason to change it. Inflation targeting regime exists
more than 20 years and worldwide experience shows more advantages than disadvantages.
United Kingdom experienced many years with low and stable inflation rate in the 1990s, so
called the Great Moderation. And inflation targeting regime should help with return to the
stable economic indicators after the financial turmoil in recent years. Inflation targeting
regime is easily understandable for the general public and affects inflationary expectations in
the whole economy.
54
7
Literatura
Aiginger, K. (2009): The Current Economic Crisis: Causes, Cures and Consequences;
Österreichisches Institut Für Wirtschaftsforchung; Wien
Alastair, A. a kol. (2009): The Global Financial Crisis: Impact on Property Market in the UK and
Ireland; University of Ulster Real Estate Initiative;
Angeriz, A. and Arestis, P. ( 007), „Monetary Policy in the UK”, Cambridge Journal of Economics
31(6)
Astley, M. a kol. ( 009): „Global imbalances and the financial crisis“; Quarterly Bulletin 2009 Q3;
Bank of England
Astley, M. a kol. ( 009b): „Interpreting recent movements in sterling“; Quarterly Bulletin 2009 Q3;
Bank of England
Baker, D. (2009): Plunder and Blunder: The rise and fall of the bubble economy; PoliPointPress,
Sausalito, CA
Bank of England (2013): Inflation Report; February 2013; Bank of England
Bank of England (2012): The Framework for the Bank of England’s Operations on the Sterling Money
Markets (Red Book); Bank of England
Bank of England (2012b): Inflation Report; November 2012; Bank of England
Bank of England (2011): Inflation Report; November 2011; Bank of England
Bank of England (2010): Quantitative easing explained; Bank of England
http://www.bankofengland.co.uk/monetarypolicy/Documents/pdf/qe-pamphlet.pdf
[cit. 28. 4. 2013]
Bean, C. (2010): The UK Economy after Crisis: Monetary policy when i tis not so NICE; Speech to
Alumni of Cambridge University; London
http://www.bankofengland.co.uk/publications/Documents/speeches/2010/speech429.pdf
[cit. 28. 4. 2013]
Benford, J. a kol. ( 009): „Quantitative easing”; Quarterly Bulletin 2009 Q2; Bank of England
Bernanke, B. a kol. ( 0 ): „International Capital Flows and the Returns to Safe Assets in the United
States, 2003- 007“; International Finance Discussion Papers Number 1014, Board of Governors of
the Federal Reserve System
55
Bernanke, B.(2005): The Global Saving Glut and the U.S. Current Account Deficit; Speech at The
Federal Reserve Board
http://www.federalreserve.gov/boarddocs/speeches/2005/200503102/default.htm [cit. 28. 4. 2013]
Bordo, M. ( 008): „An historical perspective on the crisis of 007- 008“; Working Paper 114568;
National Bureau of Economic Research
Bracke T. a Fidora M. (2008): „Global liquidity glut or global savings glut?”; Working Paper Series
No. 911; European Central Bank
Brender, A. a Pisani, F. (2007): Global Imbalances – Is the world really at risk?; La Decouverte; Paris
Bridges, J. and Thomas, R. ( 0 ): „The impact of QE on the UK economy – some supportive
monetarist artithmetic!; Working Paper 442; Bank of England
Churm, R. a kol. ( 0 ): „The Funding for Lending Scheme”; Quarterly Bulletin 2012 Q4; Bank of
England
Clews, R. ( 0 0): „The Bank’s money market framework”; Quarterly Bulletin 2010 Q4; Bank of
England
Cobham, D. a kol. (2010): Twenty Years of Inflation Targeting, Cambridge University Press, New
York
Cross, M. ( 0 0): „The Bank’s balance sheet during the crisis“; Quarterly Bulletin 2010 Q1; Bank of
England
Financial Crisis Inquiry Commission (2011): The financial crisis inquiry report: final report of the
National Commission on the Causes of the Financial and Economic Crisis in the United States;
Washington, DC http://www.gpo.gov/fdsys/pkg/GPOFCIC/pdf/GPO-FCIC.pdf [cit. 28. 4. 2013]
Fisher, P. (2009): The Bank of England’s Balance Sheet: Monetary Policy and Liquidity Provision
during the Financial Crisis; Speech at Excel Centre, London
http://www.bankofengland.co.uk/publications/Documents/speeches/2009/speech413.pdf
[cit. 28. 4. 2013]
Forbes, K. (2007): Global Imbalances: a Source of Strength or Weakness; Cato Institute
FSA ( 009): „The Turner Review: a regulatory response to the global banking crisis“; Financial
Services Auhority Discussion Paper 09/02
House of Lords ( 0
): „First Report; First Repost of Session 0
Commision on Banking Standards;
56
- “; HL Paper 98; Parliamentary
HM Treasury (2013): Review of the monetary policy Framework; Presented to Parliament by the
Chancellor of the Exchequer by Command of Her Majesty
HM Treasury (2012): Review of HM Treasury’s management response to the financial crisis; HM
Treasury; London
HM Treasury (2009): UK Asset Protection Scheme http://www.hmtreasury.gov.uk/d/aps_uk_asset_protection_scheme_270109.pdf [cit. 28. 4. 2013]
IMF ( 0 ): „United Kingdom”; IMF Country Report No. 12/190
IMF ( 007): „Financial Market Turbulence“; Global Financial Stability Report; World Economic and
Financial Surveys
Issing, O. (2005): Addressing global imbalances: the role of macroeconomic policy; Speech at
European Central Bank http://www.ecb.int/press/key/date/2005/html/sp051104.en.html
[cit. 28. 4. 2013]
Issing, O. (2005): Addressing global imbalances: the role of macroeconomic policy; Speech at
European Central Bank http://www.ecb.int/press/key/date/2005/html/sp051104.en.html
[cit. 28. 4. 2013]
John, S. a kol. ( 0 ): „The Bank of England’s Special Liquidity Scheme“; Quarterly Bulletin 2012
Q1; Bank of England
Joyce, M. ( 0 ): „Quantitative easing and other unconventional monetary policies: Bank of England
conference summary”; Quarterly Bulletin 2012 Q1; Bank of England
Joyce, M. a kol. ( 0 ): „The United Kingdom’s quantitative easing policy: design, operation and
impact“; Quarterly Bulletin Q3; Bank of England
Joyce, M. a kol. ( 0 0): „The financial market impact of quantitative easing“; Working Paper 393;
Bank of England
Kay, A. ( 0 ): „UK Monetary Policy Change During the Financial Crisis: Paradigms, Spillovers, and
Goal Coordination“; Journal of Public Policy 31
King, M. (2012): Twenty years of inflation targeting; Speech at London School of Economics
http://www2.lse.ac.uk/publicEvents/pdf/2012_MT/20121009-Mervyn-King.pdf [cit. 28. 4. 2013]
Legg, A. a kol. ( 007): “Global Imbalances and the Global Saving Glut: a Panel Assesment Data”;
Research Discussion Paper 2007-11; Reserve Bank of Australia
57
Macallan, C. a kol. ( 0 ): „Assesing the risk to inflation from inflation expectations“; Quarterly
Bulletin 2011 Q2; Bank of England
Miles, D. (2012): Winding and unwinding extraordinary monetary policy; Speech at RBS Scottish
Economic Society Annual Lecture; Edinburgh
http://www.bankofengland.co.uk/publications/Documents/speeches/2012/speech598.pdf
[cit. 28. 4. 2013]
Mishkin, F. ( 0 0): „Monetary Policy Strategy: Lessons from the Crisis”; Working Paper 16755;
National Bureau of Economic Research
Mishkin, F. ( 0 0b): „Over the cliff: From the subprime to the global financial crisis”; Working Paper
16609; National Bureau of Economic Research
Murphy, E. ( 0 3): „Changes to the Bank of England”; Quarterly Bulletin 2013 Q1; Bank of England
Nelson, E. (2012): „Key aspects of longer-term asset purchase programs in UK and US monetary
policy”; Oxford Economic Papers; Oxford University Press
Plenderleith, I. (2012): Review of the Bank of England’s provision of emergency liquidity assistance in
2008-09; Presented to the Court of the Bank of England
http://www.bankofengland.co.uk/publications/Documents/news/2012/cr1plenderleith.pdf
[cit. 28. 4. 2013]
Reichlin, L. and Baldwin, R. (2013): Is Inflation Targeting Dead? Central banking after crisis; Centre
for Economic Policy Research
Revenda, Z. (2011): Centrální bankovnictví; Management Press; Praha
Rose, A. a Spiegel, M. ( 009): „Cross-country Causes and Consequences of the 2008 Crisis:
International Linkages and American Exposure“; Working Paper 15358; National Bureau of
Economic Research
Roubini, N. a Mihm, S. (2010): Crisis economics: a crash course in the future of finance; Penguin
Press; New York
Sa, F. and Wieladek, T. ( 0 0): „Monetary policy, capital inflows and the housing boom“; Working
Paper 405; Bank of England
Samuelson, P. (2004): Economics, 18th edition, McGraw-Hill/Irwin
58
Sentance, A. (2011): Key issues for UK Monetary Policy; Speech at Manchester
http://www.bankofengland.co.uk/publications/Documents/speeches/2011/speech493.pdf
[cit. 28. 4. 2013]
Tomeš, Z. a kol. (2008): Hospodářská politika: 1907-2007; C. H. Beck; Praha
Treasury Committee ( 009): „Banking Crisis: dealing with the failure of the UK banks”; Seventh
Report of Session 2008-09; House of Commons
Treasury Committee ( 009b): „Banking Crisis: regulation and supervision”; Fourteenth Report of
Session 2008-09; House of Commons
Treasury Committee ( 008): „The run on the rock”; Fifth Report of Session 2007-08; House of
Commons
Winters, B. (2012): Review of the Bank of England’s Framework for Providing Liquidity to the
Banking System; Speech at Court of the Bank of England;
http://www.bankofengland.co.uk/publications/Documents/news/2012/cr2winters.pdf [cit. 28. 4. 2013]
Yongding, Y. ( 007): „Global Imbalances and China“; The Australian Economic Review 03/2007
59
8
Seznam zkratek
AIG
American International Group
APF
Asset Purchase Facility
APS
Asset Protection Scheme
CDO
Collateralized Debt Obligation
CPI
Consumer Price Index
CGS
Credit Guarantee Scheme
DWF
Discount Window Facility
ECB
European Central Bank
ECTR Extended Collateral Term Repo Facility
ELA
Emergency Liquidity Assistance
ELTR
Extended Long-Term Repo Facility
FCA
Financial Conduct Authority
FED
Federal Reserve System
FPC
Financial Policy Committee
FSA
Financial Services Authority
HBOS Halifax Bank of Scotland
ILTR
Indexed Long-Term Repo Facility
MFI
Monetary Financial Institutions
MPC
Monetary Policy Committee
OSFs
Operational Standing Facilities
PRA
Prudential Regulation Authority
RBS
Royal Bank of Scotland
SIV
Structured Investment Vehicle
SLS
Special Liquidity Scheme
SPV
Special Purpose Vehicle
60
9
eznam obrázků
Obrázek
– Mechanismus programu Funding for Lending Scheme ....................................... 33
Obrázek
– Vývoj opatření na podporu likvidity Britské centrální banky z hlediska doby
splatnosti a požadované šíře kolaterálu .................................................................................... 35
Obrázek 3 – Změny ve struktuře aktiv a pasiv Centrální banky .............................................. 36
Obrázek 4 – Mechanismus předpokládaného účinku kvantitativního uvolňování................... 39
Obrázek 5 – Diagram nového regulačního rámce .................................................................... 50
61
10 Seznam tabulek
Tabulka 1 - Přehled příčin vzniku hypoteční krize .................................................................. 12
62
11
eznam grafů
Graf 1 – Cílová sazba Americké centrální banky v letech 1995 - 2013 ................................... 14
Graf 2 – Vývoj Bank Rate v letech 2000 - 2013 ...................................................................... 23
Graf 3 - Vlastníci britských státních dluhopisů v průběhu času............................................... 38
Graf 4 – Míra inflace (CPI) v letech 1997 – 2013 ................................................................... 40
Graf 5 – Průměrný roční nárůst inflace ve vybraných evropských zemích ............................. 42
Graf 6 – Změny v předpovědi míry inflace na první čtvrtletí roku 0
................................. 42
Graf 7 – Vývoj směnného kurzu libra euro a inflačního rozdílu Velké Británie a Eurozóny
v letech 1997 - 2012 ................................................................................................................. 44
Graf 8 – Výstup ekonomiky Velké Británie, Švédska a Eurozóny .......................................... 45
63

Podobné dokumenty

Zpravodaj - Centrum dopravního výzkumu, vvi

Zpravodaj - Centrum dopravního výzkumu, vvi a nabídnout jim více akcí pořádaných přímo na Slovensku. Jedná se především o odborný seminář k trendům a rozvoji mobility ve městě Žilině, který se uskuteční 28. 4., a dále v Košicích, který probě...

Více

3 - Děti Země

3 - Děti Země 2. Indikátory environmentální udržitelnosti V současné době se datům a informacím environmentální udržitelnosti věnuje na celém světě mimořádná pozornost (Moldan, 2000). Ještě nedávno se v této sou...

Více

Benátská charta ke stažení ve formátu pdf

Benátská charta ke stažení ve formátu pdf Podstatné je, aby principy, jimiž se řídí konzervace a restaurování památek, byly dohodnuty a formulovány na mezinárodní úrovni. Každému národu je přitom ponecháno, aby je aplikoval v rámci své vla...

Více

1/2013 - Hnutí Pro život ČR

1/2013 - Hnutí Pro život ČR sledují obnovení snah prosadit, aby byl v České republice registrován a k vyvolávání umělých potratů povolen přípravek mifepriston, známý pod označením RU-486. I když u nás v posledních letech poče...

Více

paper - Katedra softwaru a výuky informatiky

paper - Katedra softwaru a výuky informatiky Výuce samotné informatiky předchází několik úvodních hodin, které mají za úkol informatiku jako vědu představit a zopakovat nebo doplnit potřebné dovednosti a znalosti z informatiky i jiných předmě...

Více