rovensko - CK Kudrna

R OVENS KO
Alois Špicel, Václav Šubert
9 788026 051695
ROVENSKO
Alois Špicel, Václav Šubert
Milí čtenáři,
cílem této publikace je seznámit Vás se vzdálenou, nedávnou i současnou historií obce Rovensko v jižní části rumunského Banátu.
Útlá publikace zdaleka nezachycuje veškerý minulý život,
bohužel ani ten současný. Od doby založení obce až doposud
se nashromáždilo a odehrálo tolik událostí, že by bylo jen těžké si na vše vzpomenout a obrazem zachytit. Možná některým
kapitolám nebyla věnována dostatečná pozornost. Některé
údaje mohly být zapsány jiným způsobem, obšírnějším nebo
naopak stručnějším. Není vyloučeno, že se objeví i drobné nesrovnalosti. Právě to může být podnětem pro další generace,
aby se snažily včas zachytit a zaznamenat budoucí život.
Alois Špicel, 1957
Vaši autoři
Václav Šubert 1937
Některé příčiny stěhování Čechů
do Banátu v l. polovině 19. století
Na přelomu 19. století byl společenský i hospodářský život evropských
zemí a také českých zemí ovlivněn průmyslovou revolucí, která byla jednou z vývojových složek celkové revoluce moderní doby. Její podstatou byl
přechod od manufakturní a řemeslné výroby k výrobě tovární za použití pracovních strojů a využití nových chemických a technologických procesů. Se
zaváděním pracovních a hnacích strojů, různých výrobních procesů a technologických postupů do výroby úzce souvisel vzestup produktivity práce i
vyšší stupeň dělby práce uvnitř průmyslu a mezi průmyslem a zemědělstvím.
Průmyslové podnikání bylo nepříznivě ovlivňováno nízkou koupěschopností širokých vrstev obyvatelstva, nedostatkem domácího kapitálu, těžkopádností státního aparátu, nejistotou státních financí a také tíživou vnitropolitickou atmosférou.
Prosazování ekonomických zásad podnikání v duchu volné soutěže nebylo v českých zemích po roce 1815 snadnou záležitostí, hlavně po válkách
proti Napoleonovi a revoluci v Itálii. Souvislá řada válečných konfliktů byla
příčinou státního bankrotu v roce 1811. Ve městech nastala hladová léta,
která postihla zejména řemeslníky
Systematické používání pracovních strojů v odvětvích textilního i sklářského průmyslu se stalo východiskem rozvoje strojírenského průmyslu i v
českých zemích.
Vývoj zemědělské výroby v zemích českých po napoleonských válkách
byl na dvě desetiletí ovlivněn evropskou zemědělskou krizí. Pokles cen zemědělských výrobků po skončení válek přešel v letech
1821 -1830 v prudký pokles cen obilí až o 30 a 50%. Zemědělská krize 20.
let nerovnoměrně postihla velkostatkářská a poddanská hospodářství. Většina velkostatků omezovala osev laciných obilovin, zvětšovala plochy pícnin a okopanin a rozšiřovala chov ovcí, a tak doplácela na pokles cen obilí.
Vrchnosti se v tomto období snažily omezit dávky a znovu zaváděly potažní
i ruční robotu na velkostatcích. Vyskytly se také jiné problémy. Důsledky
zemědělské krize byly svalovány na poddané, tíživým ustanovením bylo ku
příkladu pást ovce i na rolnických pastvinách. Finančně slabší poddaní rolníci byli většinou nuceni prodávat svou úrodu za nevýhodných podmínek
brzy po žních. Pravděpodobně i tyto okolnosti ovlivnily naše předky tak,
že za vidinou lepšího a snadnějšího života odešli v rámci říše za lepším do
5
Banátu. V letech 1788 - 1789 císař Josef II. podnikl rozsáhlejší cesty po říši.
Zřejmě se dostal až na druhý konec hranic odkud stále hrozilo nebezpečí
toku tureckých vojsk. Sám zjistil, že bitvu s nepřítelem v daných přírodních
podmínkách těžko může vyhrát. Možná už tehdy se začalo jednat o určitých
možnostech osídlení této části říše. Tehdejší banátští obyvatelé odmítali bojovat a zdálo se, že císaři nejsou dost oddaní. Proto se uvažovalo na přelomu
19. století, aby se tato oblast osídlila.
Uvedené příčiny stěhování by měly sloužit k ucelenosti biografie tohoto
místa.
Počátky osídlení
Od roku 1802 měla vojenská služba v Čechách i v Banátě stejnou podobu.
Rakouské císařství stanovilo službu na 10 roků u pěchoty, 12 roků u jezdectva a 14 roků u dělostřelectva. Později se vojenská služba ještě prodloužila
pro všechny na 14 roků.
Českým krajským úřadům byly v té době zaslány kolonizační podmínky
s příslibem, že každá rodina, která přesídlí, dostane 12 jiter půdy (jedno jitro
= 0,5754 hektaru) z toho 9 pro orání a 3 pro pastvu, zdarma stavební a palivové dříví, zdarma osivo na jeden rok, dvě rodiny pár volů, vůz a nářadí pro
hospodářství. Přesídlenci budou osvobozeni na 10 roků od vojenské služby, domácnostem bude prominuta pozemková daň na 5 roků za půdu neporostlou lesem a na 10 roků za půdu lesem porostlou, domovní daň na 5 roků
pokud si postaví „grunty“. Dostanou 3 - 6 krejcarů podle počtu rodinných
příslušníků a to vše za následujících podmínek: že po 10 letech od příchodu
se stanou vojáky z povolání s povinností vykonávat vojenskou pohraniční
službu, v případě i mimo Vojenskou hranici. Toto vše vzbudilo u českého
obyvatelstva velký zájem. proto byli vysláni důvěrníci, aby obhlídli patřičná
místa. Mezi ně patřil Martin Mareš a Michal Glazer. Tito se vrátili a potvrzovali dobrosrdečnost tamějšího lidu, bohatství a krásu krajiny. Rovenští
s těmito pány však neměli nic společného, snad o tom ani nevěděli.
V roce 1826 se začalo s vyměřováním v katastru údolí Poneasca pro 36
rodin. 22.3.1827 vojenské úřady hlásily, u c.k. Dvorské radě ve Vídni, že
jsou vyměřeny další katastry a osidlovací místa připravena k nastěhování.
Dohromady se jednalo přibližně o patnáct rodin. Na podzim 1827 vyjely
první transporty.
Jiří Magyarli (Maďarli) velkopodnikatel dřevařského průmyslu za malý
6
Ravensca, Almašróna, Rovensko
Z doložených historických pramenů se dovídáme, že Rovensko bylo založeno v etapách. První etapa byla kolem roků 1826 -1828
V době, kdy naši předkové mýtili les a připravovali půdu ke kultivaci
na nejvzdálenějších místech od Rovenska na již zmiňovaných místech, na
druhé straně obce ze směru z Bîrzu, přes Plešivu a Oltáň se budovala další
komunikace. Na budování této cesty pomáhali občané, kteří byli součástí 1.
vojenské setniny se sídlem v Dalbošicích. Po několika letech se začaly sázet
sloupy pro telefonické vedení, které, během 2 až 3 roků bylo prodlouženo
k Dunaji. Do nedávna se nacházely na této cestě zbytky sloupů, jelikož byly
dobře opatřeny a napuštěny térem. Na stavbě telefonního vedení pracovali
lidé, kteří měli sloužit u kordonu nebo na stráži. Stráží se označovalo pevné
místo, kde se scházela a střídala stráž. Tento název zůstává dodnes a platí
srozumitelně pro všechny místní obyvatele. Službu na kordonu a stráži vykonávali muži mladší čtyřiceti roků. Jelikož rovenští náleželi k 13. banátskému pluku se sídlem setniny jak jsme uváděli v Dalbošicích, lišila se i uniforma těchto hraničárů, kteří sloužili na „kordoně“. Tvořila ji: černá kabanice,
bílé kalhoty, černé onučky a opánky. Služba trvala jako i jinde na kordoně
dvanáct roků. Z vyprávění se traduje, že na rovenské dnešní návsi, kde byla
studánka, žilo několik zlodějů, kteří museli později toto místo opustit. Do
jaké míry je tato událost pravdivá, také nevíme. Ale že na tomto místě bylo
asi sedm velkých buků, nejsou pochybnosti. V níže uvedené tabulce vidíme
stručný soupis prvních 26 přistěhovaných rodin, které se na Rovensku usadily.
Druhou etapu osídlení tvořilo dalších 13 rodin, které přišly z Poneasca,
jak jsme již uváděli a to v roce 1836. (František Karas uvádí ve své publikaci
Češi v Rumunském Baňatě I. 1937 – Čechové v Rumunsku, že druhá vlna
13ti rodin osídlenců přišla do Rovenska v roce 1928. Tato skutečnost se zdá
nepravděpodobná, spíše se přikláníme k roku 1836).
Podle soupisu je patrné, že právě přidělování popisných čísel domů začalo
na Velké straně. Dnes je číslování domů změněno. Řada z nás má v paměti
staré číslování, které je použito v této publikaci. V přiloženém plánu obce
jsou čísla před lomítkem užívána dnes
Z gernické farní kroniky, kterou začal sepisovat mezi roky 1851 1853 v
němčině první český kněz František Unzeitig, rodák z České Třebové, se
dovídáme, že na Rovensko přišly tyto rodiny:
13
Rodina Pinkavů; František, Marie a Josef.
V pozadí Mojžíšovi; Marie a Václav. Na snímku je vidět způsob oblékání z té doby.
27
Interiér kostela – Foto: K. Fiala, jaro 2007
Interiér kostela – Foto: K. Fiala, jaro 2007
74
Svatební průvod cestou pro ženicha
Svatba Františka a Anny Špiclových č.24 čekání na snoubence
76
Rovenské ženy 7.5.1995 s paní J.Zielencovou na folklórním festivalu
Pohled na rovenský hřbitov
79
Velká studna – snímek K.Fiala, duben 2007
Jeden ze způsobů zásobování vodou
97
Zvyky a obyčeje
Štědrý den a Nový rok
Na Rovensku se udržoval zvyk oslavy svátku sv. Mikuláše a svátku sv.
Lucie. Mikuláš naděloval tajně, do vlněné punčochy. Většinou to byly sladkosti. Zlobivým dětem nadělil třeba jen bramboru. Předem dal o sobě vědět
hlasem zvonku.S Mikulášem nechodil veřejně ani anděl s čertem. Samým
způsobem nadělovala i Lucie. U ní se tradovalo, že přijde s velkým ostrým
nožem, rozřízne neposlušnému dítěti břicho a vycpe ho hrachovinou. Tato
představa vzbuzovala u dětí nemilé pocity. Později se od tohoto zvyku upustilo.
Štědrý den a Nový rok jsou dny, na který se těší zejména děti. Ale dospělým přináší, tak jako všude, radost. V minulosti se v některých rodinách
postilo, možná i dnes se stále někdo postí. Děti byly napomínány k udržení
půstu, aby večer spatřily zlaté prasátko.
Brzo ráno se vydávají hoši ovazovat ovocné stromy, aby lépe rodily. Ovazují se povřísly a přitom říkají: „Ovazuji stromy vás, vás, neurodíte-li posekáme vás“. Toto rčení bylo a je slyšet stále z různých míst, převážně tam,
kde mají menší děti. Dále kluci sekali sekerkou do kusu dřeva a říkali: „Sekám, sekám drůbky, kolik drůbků nasekám, tolik ptáků nahledám…“ Hospodyně s dcerou dávaly do řetězu krmení slepicím, aby se držely domácnosti,
nesly na jedno místo, aby se jim dařilo. Kohoutovi a psovi se házel česnek,
aby byli zlí a domácnost chránili. Krávy a ovce ovcím dostaly krajíček chleba namazaný medem. Byla to jakási lepší strava než v obyčejném dni. Ještě
v dřívějších dobách bylo zvykem u dívek, které hodlaly vstoupit do manželství, že třásly bez: „Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes…“ z které strany zaštěkal
první pes, odtamtud měl být její nápadník.
Během dne se uklízí, vaří a připravuje pro štědrovečerní večeři a následující vánoční dny. Rovenskou štědrovečerní specialitou je pečení kuby. Je to
starodávný recept.Základem je kukuřičná krupice, sušené houby václavky,
česnek, pepř a škvarky. Houby se nakrájí a uvaří zvlášť, krupice s ostatním
kořením se také provaří. Smíchá se s houbami a vloží do trouby. Během
štědrovečerní večeře se kuba podává po nudlové polévce.
108
Masopust
Tento obyčej se drží stále, i když ne v takové intenzitě jak dříve. Masopust
se slaví spíše bujarým způsobem. V minulost vskutku trvala oslava dobrých
pár dnů. Začínalo se v sobotou večer a končilo se v úterý o půlnoci.
Hospoda U Hotáků, která se dříve zdobila zeleným břečťanem, tak i dnešní kulturní dům je patřičně pečlivě ozdoben. O výzdobu se stará mládež. V
pondělí bývalo ve zvyku, že měly samostatnou taneční zábavu i děti školního
věku. Na tento den dostaly od učitele povolení společně se pobavit a zatancovat si. V Rovensku bylo zvykem, že se děti nezúčastnily večerní taneční
zábavy spolu s rodiči.
V úterý odpoledne se domluvila skupina mužů, zejména, v té ulici, kde
bylo nejvíce dobrovolníku a vystrojili medvěda. Medvěd byl úterní atrakcí.
Obličej a hlavu měl maskovanou žitnou slámou ve tvaru kužele. Ostatní část
těla pokrývala hrachovina upevněná povřísly. Medvěd byl přivázán na silný
řetěz a nosil zvon. Procházel téměř celou obcí. Před soumrakem zavítal do
bývalé hospody nebo dnes do kulturního domu. Muzikanti mu zahráli pochodovou píseň a také jiné písně, podle kterých medvěd tancoval. Poté byl
vyveden ven a odstrojen. Sláma a hrachovina se spálily. To proto, aby byly
zničeny všechny hříchy napáchané během masopustních oslav. Ženy si trhaly z medvěda hrachoví, aby prý jim lépe seděla domácí drůbež.
V průběhu masopustního veselí nechyběly ani různé žerty – špásy v podobě napodobení svatby včetně „faktora“ a stále se opakující píseň „Masopust,
masopust, jen mě holka neopusť, masopust je hodně dlouhej, jen mě holka
neopouštěj, masopust, masopust, jen mě holka neopusť…“
V Rovensku se do nedávna pěstovala další ojedinělá zvyklost. Byl to tanec „okolo stolku“. Když se přinášel stolek do sálu, zpívala se píseň „Ó, ty
světe, ty panuješ, ty falešnou lásku nemiluješ…“ Kolem stolku usedla dvojice mládenců, kteří sjednávali hudbu ke hraní. Dále usedla dvojice významných mužů obce. Stůl byl prostřen hezkým bílým ubrusem, uprostřed bílá
miska ověnčená zeleným břečťanem a pokrytá bílým látkovým, škrobeným
ubrouskem. V minulých časech na stole nechyběla petrolejová lampa s mléčně bílým na okraji tvarovaným sklem. Přinášelo ji nejstarší děvče, za ním
potom nesla ve věkovém pořadí další děvčata misku, talířky, tácky a židle.
Během celého roku platili taneční zábavu mládenci. Na masopustní úterý
výjimečně platila děvčata. Ta také zahajovala tanec okolo stolku tím, že brala
nejprve své nápadníky, starší hochy, poté významné muže obce, nakonec
110
Námluvy a svatba
I tyto události patří do rovenského života. Námluvy a svatby, které se
konaly v počátcích příchodu našich předků, nejsou dochovány. Ovšem mezi
válkami se ještě svatby konaly, oddavky církevní i úřední také. Během války
a po ní se opět přestalo s vystrojováním svatby. Po II. světové válce byl nedostatek spotřebního zboží i potravin, proto se konaly pouze námluvy a oficiální oddavky na úřadě. Oddavky v kostele se po válce nekonaly z nedostatku
kněží. První církevní oddavky uskutečněné po válce se týkaly manželů
Marie a Josefa Špiclových č.23 v roce 1953. Oddávajícím byl farář J. Šulc.
Námluvy probíhaly většinou tak, že nejdříve přišel ženich požádat o ruku
rodiče nevěsty. Když tento krok byl uskutečněn, přišli i rodiče ženicha požádat o nevěstu slovy, kdy otec říká: „Vážení rodiče, my jsme Vás přišli prosit, jestli jste svolní, abychom požádali o pravou ruku Vaší dcery. Když jste
s tímto svolní, tak pobudeme a popovídáme si. Když ne, odejdeme“. Teprve
při souhlasu rodičů dívky se všichni posadí. V opačném případě, odejdou. I
takových případů několik bylo. V tomto případě podá ženich láhev s kořalkou, na které je uvázaná červená stuha se zelenou rozmarýnou, aby se všichni napili. Venku před domem postávala mládež, která byla zvědavá, jak to
dopadne. Pokud byla záležitost kladně vyřízena, což bylo pravděpodobné,
pozvala se mládež do domu nevěsty, kde byla náležitě pohoštěna. Zámožnější rodiny pořádaly pro úzký kruh příbuzných večeři. Méně zámožní zůstaly u pohoštění koláči a kořalkou. Ve většině případů následovala nevěsta
ženicha, ke kterému se nastěhovala. Jako věno, v lepším případě, dostávala
nevěsta krávu, kousek pole, oblečení na postele, nádobí do kuchyně.
V dřívějších dobách se nevěsta oblékala do hnědých, ale převážně modrých štofových šatů. Hlavu zdobil drdol a věnec. Oblečení ženicha bylo podobné jako dnes – černý oblek a klobouk. Dnes se nevěsty do těchto krojů
neoblékají, používají moderní svatební šaty. Důležitou postavou svatby je
„faktor“ – osoba, která řídí svatbu. Významným faktorovým prvkem je rovná hůlka omotaná střídavě bílou a červenou stuhou, nahoře bílá kytka. Faktor
nosí kytku na červené stuze. V sobotu večer před svatbou se schází mládež
spolu s muzikou na takzvaném „párování“. Další důležitou složkou svatebního průvodu je nejstarší družička a nejstarší mládenec. Tyto záležitosti se
urovnávají právě v sobotu večer, potom následuje tancování. V neděli ráno
se sejdou mládenci u „faktora“ (starosvat). Odtamtud se pokračuje k nejstar117
se vybírá na dítě, řečeno „na parchanta – fakana “. V peřince je zavinutá
panenka, s kterou se obchází hosté, aby přispěli. Zpívá se píseň:
„Zakolíbej ……, zakolíbej děťátko, zakolíbej sama, ty jsi jeho máma.
Já kolíbat neumím, za kolébku se stydím,
zakolíbej sama, ty jsi jeho máma…“
Kromě zmiňovaných příspěvků se dávají novomanželům věcné nebo finanční dary.
Nevěsta dostávala dříve jako věno nábytek, hlavně skříň, postel stůl, čtyři
židle, zrcadlo, peřiny i oblečení, píše látky na ušití oblečení. V určité podobě
dostává nevěsta věno i dnes, ale odvíjí se spíše od konkrétních potřeb.
Faktorova hůlka Jana Šuberta č. 54 provází při svatbě Tomáše a Annu Fišerových.
119
Sňatek Václava a Anny Holečkových
Křtiny
Narození dítěte patří odjakživa k velkým a radostným rodinným událostem. Proto tento krok rodina spolu s příbuzenstvem náležitě přivítá a oslaví.
Dítě se musí pokřtít. V případě ohrožení života může pokřtít jakákoliv
osoba se slovy, křtím tě ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého., a udělá se
dítěti na hlavě kříž. Jinak se počká s touto oslavou do doby, než přijede farář
a rodina je připravena pořádat oslavu. Dítěti se hledají kmotři spíše z příbuzenstva. V tomto smyslu se uchovala zvyklost, že kmotři nosí dítěti těsně
před křtem snídani. To spočívá z polévky, z obaleného drůbežího masa, kávy
s mlékem, dortu, který se při hostině postaví na stůl. Současně se snídaní
nosí kmotři dítěti dary. Na oplátku dávají rodiče dítěte kmotrům zejména
látku na zástěru nebo na celé šaty.
Dnes rodičky jezdí do porodnice do Oravice, Božovic nebo až do Rešic.
V minulosti však rodily doma. V paměti se uchovala jako porodní bába stará
Rozára. Bydlela na č. 67. Později tuto službu prováděl zdravotník Jan Holeček z č. 81, který dlouhá léta působil v obci jako zdravotní asistent.
120
Obsah
Některé příčiny stěhování Čechů do Banátu v I. polovině 19.stol................. 5
Počátky osídlení............................................................................................. 6
Ravensca, Almašróna, Rovensko................................................................. 13
První stavby a lidé ....................................................................................... 24
Jiné stavby a jejich využití .......................................................................... 30
Pole ............................................................................................................. 33
Chléb náš vezdejší ....................................................................................... 35
Koloběh roku .............................................................................................. 43
Škola ........................................................................................................... 49
Kostel .......................................................................................................... 57
Náboženství ................................................................................................. 61
Obecní dům – stráž ..................................................................................... 62
Obchod ........................................................................................................ 81
Období světových válek .............................................................................. 83
Zapomenutá osobnost ................................................................................. 85
Doba pováleční ........................................................................................... 88
Doprava, spoje, osvětlení, voda .................................................................. 91
Kultura ........................................................................................................ 98
Zvyky a obyčeje, Štědrý den a Nový rok .................................................. 108
Masopust ………………………………………………………………... 110
Velikonoce ……………………………………………………………..... 112
Dožínky ………………………………………………………………….114
Posvícení.................................................................................................... 114
Námluvy a svatba....................................................................................... 117
Křtiny......................................................................................................... 120
Pohřeb........................................................................................................ 122
Zaříkávání.................................................................................................. 126
Hledání pokladů......................................................................................... 127
Nemilé události.......................................................................................... 128
Řemesla a řemeslnické práce..................................................................... 131
Rovenští sousedé........................................................................................ 142
Prameny..................................................................................................... 142