nat_2014_01

Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje
1
2014
Rodina je motorem světa
“Rodina je místem, kde se člověk učí milovat, je přirozeným středem lidského
života. Osobnost každého z nás se utváří v rodině. Rodina je místem, kde se
učíme umění dialogu a vzájemné komunikace. O to více dnes, kdy převažuje
ochrana práv jednotlivců, musíme bránit právo společenství, jímž je rodina,“,
řekl papež František.
Ve své promluvě zdůraznil též hodnotu
manželství, které tvoří základ rodiny:
„Manželská a rodinná láska jasně
ukazuje povolání člověka milovat
jedinečným způsobem a navždy. Ukazuje
také, že zkoušky, oběti a krize manželů
nebo i celé rodiny jsou přechody, skrze
něž rosteme v dobru, pravdě a kráse. Je
to zkušenost víry v Boha a vzájemné
důvěry, hluboké svobody, svatosti,
protože svatost předpokládá věrné darování sebe sama a oběť v každém dni
života!“
Dvěma póly rodiny, které chtěl papež František zdůraznit, jsou dětství a stáří.
Právě o ty je třeba především pečovat: „Děti a staří lidé jsou dvěma póly
života. Často jsou těmi nejzranitelnějšími. Společnost, která opouští děti a
vytlačuje staré lidi na okraj, si přeřezává kořeny a zatemňuje budoucnost.
Pokaždé, když je dítě opuštěno nebo starý člověk postaven na okraj, dochází
nejen k nespravedlnosti; současně se tím potvrzuje selhání oné společnosti.
Postarat se o děti a o staré je volba civilizace.“
Papež František též hovořil o rodinách v obtížných životních situacích:
„Předložme tedy všem, s úctou i odvahou, krásu manželství a rodiny, jak ji
ukazuje evangelium. A proto se pozorně a s láskou přibližme k rodinám v
obtížích, těm, které byly přinuceny opustit svou zemi, které jsou rozbité, které
nemají kde bydlet, nebo nemohou pracovat, nebo trpěly z tolika různých
důvodů; k manželům v krizi nebo k těm, kteří již žijí odděleně.
Všem těmto chceme být nablízku,“ řekl papež František v Římě 25. 10. 2013.
UDÁLOSTI VE FARNOSTI
Z FARNÍ RADY
Hned na začátek ledna jsme spolu s Charitou Prahy 14 připravili tradiční
Tříkrálovou sbírku. Letos se uskuteční v týdnu od 5. do 11. ledna. Bude
zahájena již tuto neděli 5. 1. při hlavní mši svaté v kostele sv. Bartoloměje
požehnáním koledníkům. Odpoledne od 15:00 bude v kostele uspořádán
tříkrálový koncert.
Prosíme všechny, kdo mají chuť účastnit se koledování, aby se
zaregistrovali na charitní mail: [email protected] a jako předmět zprávy
uvedli: registrace tříkrálová sbírka. Velmi vítáni jsou zvláště dětští
koledníci v doprovodu dospělých. Děkujeme.
Zveme také celou farnost na tradiční farní ples, který se uskuteční již
v sobotu 18. ledna v hotelu Svornost v Dolních Počernicích.
Přejeme všem farníkům požehnaný a pokojný rok 2014.
Za pastorační radu Tomáš Kubal
BUDE SE DÍT
Pravidelná setkání na faře v Kyjích – leden 2014
10. 01. v 19:00, ženy a maminky
17. 01. v 19:00, muži a tatínci
24. 01. v 19:00, mládež
07. 02. v 19.00, rodiny
Farní ples
18. 01. od 19:00; vstupné 170,- Kč; hotel Svornost v Dolních Počernicích
ROK VÍRY
II. vatikánský koncil
Poselství svatých Cyrila a Metoděje
Vzhledem k ohlasu na článek v Natanaelu č 11/2013, kde pro zavedení
národních jazyků do liturgie sehrál svým projevem hlavní roli melchitský
patriarcha řeckokatolického obřadu Maximos IV. Saigh z Antiochie, zařazuji
v tomto čísle další zajímavost, o které byla řeč v minulém vydání, ale opět jen
to nejdůležitější – totiž o cyrilometodějském poselství na II. vatikánském
2
koncilu. Protentokrát si dovolím celý originální článek zkopírovat z webu,
který byl vytvořen pro slavení roku víry. Text připravil Jaroslav Mudroň SJ.
Rok viery, ktorým si pripomíname 50 rokov od začiatku Druhého
vatikánskeho koncilu, slávime súbežne s Rokom sv. Cyrila a Metoda, ktorí
pred tisícstopäťdesiatimi rokmi prišli na územie Veľkej Moravy. Podobne
tomu bolo aj v rokoch 1962-1963, keď popri záujme celého sveta o Druhý
vatikánsky koncil sa pozornosť Slovákov, Čechov a iných slovanských
národov obracala aj na jubileum príchodu solúnskych bratov. Ako ani dnes nie
je ťažké nájsť medzi týmito udalosťami symbolické prepojenie, rovnako ani
počas Druhého vatikánskeho koncilu nepôsobilo rušivo spojiť význam koncilu
s posolstvom slovanských vierozvestcov. Hlavným činiteľom osláv sv.
Cyrila a Metoda v Ríme bol biskup Andrew Grutka, americký biskup z
Gary v štáte Indianapolis, ktorého rodičia pochádzali zo Spišskej Starej
Vsi a ktorý priam žil cyrilometodskou tradíciou. Prítomnosť všetkých
biskupov Cirkvi na koncile bola preňho ideálnou príležitosťou, aby svoje
iniciatívy zosúladil s biskupmi z ostatných slovanských krajín. V Ríme už v
tom čase jestvoval Ústav sv. Cyrila a Metoda ako aj diecézna skupina
Apoštolát sv. Cyrila a Metoda.
Záujem všetkých bol v prvom rade venovaný pozostatkom sv. Cyrila –
lepšie povedané – pátraniu po nich, pretože po vpáde Napoleonových vojsk do
Večného mesta boli bezpečne ukryté a nevedelo sa kde. Až na základe
archiválneho výskumu prof. Boylea, dominikána z Kláštora sv. Klementa, sa
podarilo nájsť časť pozostatkov sv. Cyrila. V júli 1963 skupina bádateľov pod
jeho vedením našla v letnom sídle istej rímskej šľachtickej rodiny schránku s
označením: Ex ossibus sancti Cyrili – z kostí sv. Cyrila.
Nájdenie vzácnych relikvií bolo veľkým podnetom pre záverečné vyvrcholenie
osláv v novembri 1963 počas druhej fázy zasadaní Vatikánskeho koncilu. Ba
zdalo sa byť priamym riadením Prozreteľnosti, že tieto oslavy sa zakončili
deň pred rokovaním o novej schéme s názvom O ekumenizme.
Vo štvrtok 14. novembra 1963, potom, ako sa na koncile hlasovalo o rôznych
úpravách v dokumente o masmédiách, sa vyše 150 členná skupina biskupov
a troch kardinálov vybrala do Sixtínskej kaplnky na ceremóniu
odovzdania pozostatkov sv. Cyrila pápežovi.
„Nech príde k Nám posvätná a vzácna čiastka relikvií sv. Cyrila, sprevádzaná
nábožnou spomienkou jeho svätého brata Metoda, a nech nájde v našom
radostnom a láskyplnom uctievaní záruku bedlivej a vernej opatery!“ Začal
svoj príhovor pápež Pavol VI., ktorý prirovnal toto odovzdanie relikvií k
dávnemu skutku sv. Cyrila a Metoda, keď aj oni sami priniesli z Byzancie do
Ríma pozostatky pápeža Klimenta.„A tak táto relikvia má svoju históriu, ktorá
sa stáva tradíciou. Pokladáme si za povinnosť (...) vidieť v tomto výrečnom
3
znaku (...) nábožné a srdečné puto, ktoré spája dávne časy s našimi, ďaleké
krajiny s (...) Rímom, vzdialené národy s veľkou rodinou – Cirkvou
Kristovou... Tento príbeh, zdá sa, nadobúda symbolický význam vo chvíľach,
keď sa v Ríme koná II. vatikánsky koncil. Tento koncil má za cieľ aj to, aby
podľa možnosti uvoľnil všetky cesty k návratu do jedinej Kristovej Cirkvi...
Cyril sa stáva symbolom stretnutia a jednoty.“
Relikvie sv. Cyrila boli o tri dni neskôr, v nedeľu 17. novembra uložené v
Bazilike sv. Klementa. A podobne ako pred tisícsto rokmi slúžili sv. Cyril
a Metod slovanskú bohoslužbu za prítomnosti pápeža Hadriána II., tak v
ten deň slávili za prítomnosti pápeža Pavla VI. slovansko-byzantskú
liturgiu traja biskupi: z Bulharska, Ruska a Bieloruska – a spolu s nimi i
viac ako päťdesiati biskupi, väčšinou zo slovanských krajín, vrátane našich
troch biskupov: Nécseya, Lazíka a Pobožného. Boli tu tiež hlavní aktéri
Druhého vatikánskeho koncilu – kardináli Cicognani, Tisserant a Bea.
Druhý deň na zasadnutí koncilu v Chráme sv. Petra bolo na programe
predstavenie nového dokumentu O ekumenizme. Jednota, ktorá sa deň pred
tým slávila pod záštitou sv. Cyrila, sa mala teraz zviditeľniť na papieri a dostať
hodnotu koncilového dokumentu. Bol to začiatok dlhej cesty dialógu.
Napokon sa cyrilometodská tradícia ešte v ten istý týždeň po oslavách
predostrela všetkým koncilovým otcom počas štvrtkovej rannej sv. omše,
ktorá sa slávila v tzv. hlaholskej liturgii. Prevažná väčšina zúčastnených
dovtedy ani netušila, že takáto liturgia jestvuje, a keď ráno 21. novembra
vstúpili do chrámu, dostali brožúrku s textom: „Rímsko-slovanská, čiže
hlaholská liturgia je liturgia rímskeho obradu v staroslovienskom jazyku.
Nazýva sa aj hlaholskou liturgiou, podľa hlaholského písma, ktoré sa
používalo... Od 16. stor. text a posvätné obrady sú tie isté ako v rímskom
obrade. Avšak pred tým boli v nich viac-menej badateľné stopy takzvanej
liturgie sv. Petra, ktorá bola zaužívaná na začiatku stredoveku v Solúne a
ktorú sv. Cyril a Metod preložili do staroslovienskeho jazyka. Títo dvaja svätí
slovanskí apoštoli sú nielen pôvodcovia byzantsko-slovanskej, ale aj rímskoslovanskej liturgie. Túto poslednú schválili pápeži Hadrián II. a Ján VIII. pre
Slovanov v strednej Európe... Zachovala sa od 9. stor. a podnes sa pravidelne
používa v ôsmich chorvátskych diecézach a od Benedikta XV. aj v
Československu, ale iba na niektorých miestach a v určitých dňoch.“
Otázku, nakoľko je tento text historický pravdivý a či tzv. hlaholská liturgia,
praktikovaná v Chorvátsku, odpovedá staroslovienskemu obradu sv. Cyrila a
Metoda, prenecháme historikom. Pre nás, ako aj pre koncilových otcov, mala
väčší význam symbolika celej tejto tradície. Veď to, o čo sa koncil pokúšal,
nebolo ničím novým v Cirkvi. Akoby sa teraz samotní konciloví otcovia ocitli
4
v roly solúnskych bratov, ktorí viac skutkami ako slovami musia vyriešiť
otázku jednoty Cirkvi v jej rozmanitosti a mnohotvárnosti.
Zaujímavosťou je, že počas tzv. hlaholskej liturgie, celebrovanej biskupom
Grutkom, spieval vatikánsky zbor piesne zo slovenského JKS. A tak aj na
koncile, historickom okamihu storočia, zazneli piesne ako: Ty si, Pane, v
každom chráme; Ježis, Ježiš, príď ku mne a K Márii voláme v každej úzkosti,
ktoré patria k bežnému repertoáru aj dnešných svätých omší v slovenčine.
Zdroj: http://rok-viry.webnode.cz/news/cyrilometodske-posolstvo-na-druhomvatikanskom-koncile-/
Marta Höferová
REFLEXE
Věřící a politika
Máme většinou zafixováno, že politika je špinavá. A také nám bylo
vnucováno, že víra a náboženství do veřejného prostoru nepatří, že je to
záležitost soukromá.
Jan Pavel II: Nic neopravňuje nechuť křesťanů k politice. Mají-li laici
křesťansky inspirovat svět ve smyslu služby člověku a společnosti, nemohou
se vyhýbat účasti na politice, to znamená na mnohostranných rozličných
iniciativách na rovině hospodářské, společenské, zákonodárné, správní a
kulturní. Na iniciativách, které slouží systematické podpoře společného dobra.
Všichni, každý jednotlivec má právo a povinnost účastnit se politiky, i když co
do formy, stupně, funkcí a odpovědnosti různým, vzájemně se doplňujícím
způsobem. Obvinění z přílišných ambicí, z kultu moci, ze sobectví a korupce,
která se nezřídka vznášejí proti vládním činitelům, poslancům parlamentů,
vládnoucím stranám, stejně jako rozšířené mínění, že politika je nutně oblastí
morálního ohrožení, to vše nijak neopravňuje nechuť křesťanů k veřejným
záležitostem. Naopak, právě na tomto pozadí nabývají ještě většího významu
slova Druhého vatikánského koncilu: „Církev provází chválou a uznáním
dílo těch, kteří se ve službě lidem věnují dobru veřejných záležitostí a
berou na sebe tíhu odpovědnosti z toho plynoucí.“ (Z apoštolského listu
Christifideles laici, 42).
Papež František, ještě jako arcibiskup Buenos Aires roku 2002 –v době
vrcholící ekonomické i politické krize Argentiny - řekl: Je třeba přihlásit se
k důležitosti politiky, i když ji politici zdiskreditovali, neboť jak říká Pavel VI.,
může být jednou z nejvyšších forem křesťanské lásky…( pro časopis 30
Giorni, leden 2002).
5
Jak zlepšit farní zpravodaj
Vydáváme farní časopis Natanael.
Otázka je, zda jeho podoba a rozsah vyhovuje, aby si ho byla schopná
většina věřících přečíst, nebo alespoň prolistovat. 8 –10 přispěvatelů, kteří se
na vydání podílí, tomu věnují dohromady odhadem 40 - 50 hodin. Časopis by
měl sloužit vytváření společenství a informovat, co se ve farnosti a ve farní
charitě připravuje, co se událo. Vše doplněno postřehy ze života celé církve.
Řadu informací najdete na farním webu, ale ne všichni tuto možnost mají.
Když chcete změnit obsah, formu, nebo posílit sestavu těch, kteří farní časopis
připravují, dejte prosím vědět.
Za všechny Vaše podněty a připomínky děkujeme.
Jiří Höfer
DUCHOVNÍ STRÁNKA
ABC civilizace lásky
1.
Měj v úctě každého člověka, protože v něm žije Kristus. Buď vnímavý ke
každému – je to tvůj bratr a sestra.
2.
O každém smýšlej dobře. I v nejhorším člověku se pokus najít něco
dobrého.
3.
O druhých mluv vždy dobře – o bližních nikdy nehovoř zle. Naprav křivdu
způsobenou slovem. Nebuď příčinou konfliktů mezi lidmi.
4.
S každým hovoř jazykem lásky. Nezvyšuj hlas. Neproklínej. Nezpůsobuj
problémy. Nebuď příčinou pláče. Uklidňuj a projevuj dobrotu.
5.
Odpouštěj všem a vše. Nepřechovávej v srdci hněv. Vždy podej ruku ke
smíření první.
6.
Čiň vždy dobře bližnímu. Každému čiň dobro tak, jak chceš, aby ho druzí
činili tobě. Nepřemýšlej o tom, co má někdo udělat pro tebe, ale o tom, co
máš ty udělat pro někoho.
7.
Aktivně pomáhej v utrpení. Ochotně přispěj útěchou, radou, pomocí
srdcem.
8.
Pracuj poctivě, protože plody tvé práce používají druzí, jako i ty používáš
plody jejich práce.
6
9.
Zapoj se do života společnosti. Otevři se chudým a nemocným. Poděl se
o hmotná i duchovní dobra. Snaž se vidět potřebné kolem sebe.
10. Modli se za všechny, dokonce i za nepřátele.
kardinál Stefan Wyszyňski
FARNÍ KNIHOVNA
BARTOLOMĚJKA
CHCI, ABYS BYL
Tomáš Halík:
Po knihách o víře a naději je hlavním tématem této knížky
láska. Autor se snaží přiblížit hlavně těm, kteří na náboženské otázky odpovídají pokorným "nevíme“! Proto otázka,
zda člověk bytostně a z hloubi srdce chce, aby Bůh byl,
může být položena jak těm, kteří si myslí, že Bůh není, tak
těm, kteří si myslí, že je, i těm, kteří vědí, že to nevědí"….."Bůh se nechce
vlámat násilím do našeho srdce jako nezvaný host. Chce vejít branou svobody, branou toužící lásky. Řečeno jazykem mystiků: Bůh sám touží po naší
touze.“
Z 5. kapitoly: Chci, abys byl
Už řadu let mne fascinuje definice lásky, která je připisovaná svatému Augustinovi: amo: volo, ut sis, miluji, to znamená: chci, abys byl." Augustinovské
"milovat" nás vede až k jinému výroku, k nádherné definici Gabriela Marcela:
"Milovat, to znamená říci druhému: Ty nezemřeš".
Ano, obě tyto na první pohled podivné "definice lásky" vposledku spojují lásku
s tím, co je její tajemný transcendentní zdroj i cíl: s věčností. Pravá láska má v
sobě vždy žízeň po věčnosti.
Kdo koná zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, říká Bible.Týmž směrem míří
Dostojevskij svou slavnou větou: "Není-li Bůh, vše je dovoleno. Nezastírejme
si však ani to, že jsou i lidé, jejichž existenciální NE vůči Bohu, jejich touha,
aby Bůh nebyl, vyvěrá ze strachu před světlem, v němž by viděli nepříjemnou
pravdu o sobě, ze strachu před hlasem ,který by probudil jejich svědomí, které
se jim podařilo uspat. Možná, že ještě existuje zbožnost některých zbožných,
založená na strachu, nepochybně však existuje ateismus diktovaný strachem.
Ze 6. Kapitoly: Boží blízkost
BŮH je tu už v naší touze po něm, sama tato touha, teologicky viděno, je
darem, projevem milosti. Augustin o tom vášnivě svědčí ve svých Vyznáních.
Hledal jsem, protože jsem byl dříve hledán. Hledal jsem Boha všemi možnými
způsoby na všech možných místech, avšak zatímco jsem byl v e n k u , on
už byl dávno u v n i t ř , uvnitř mne samého .......
Hezký zážitek z této knížky Vám přeje V. Tůmová
7
NABÍZÍM, HLEDÁM, ZVU
Přijďte a zkuste se
zaposlouchat do
jemného vánku
motýlích křídel...
Farní ples
Natanael vychází vždy první neděli v měsíci. Náklad 60ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů děkujeme.
Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail [email protected] do 26.1.2014. Technicky
zajišťují: P.Fiala, J.Höfer a H.Rošická.
●
Další informace o farnosti na www.farnostkyje.cz.