závěrečná práce - Ing. Václav Jandáèek

Transkript

Studium památkové péče při NPÚ v Praze
14. studijní běh 2007-2009
Ing. Petr Jandáček
Památka versus instituce?
Úvaha o technických aspektech provozu Náprstkova muzea
závěrečná práce
V Praze dne 1. 6. 2009
Petr Jandáček
OBSAH
1. ÚVOD A VYMEZENÍ CÍLŮ PRÁCE
1.1 Úvodem......................................................................................................1
1.2 Cíle práce....................................................................................................2
2. KOMPLEX U HALÁNKŮ JAKO PAMÁTKA
2.1 Vymezení pojmů.........................................................................................3
2.2 Památková ochrana.....................................................................................3
2.3 Urbanistický kontext..................................................................................6
2.4 Vývoj budov NpM....................................................................................15
2.4.1 Od středověku do zakoupení Náprstkovou rodinou...................15
2.4.2 Budovy v majetku Náprstkových...............................................21
2.4.3 Budovy od smrti Vojty Náprstka do pozemštění muzea............24
2.4.4 Budovy od pozemštění muzea do současnosti............................26
2.5 Současné využití budov.............................................................................30
3. NÁPRSTKOVO MUZEUM JAKO INSTITUCE
3.1 Ochrana sbírek muzejní povahy.................................................................37
3.2 Stručné dějiny NpM...................................................................................39
3.2.1 Doba Vojty Náprstka...................................................................40
3.2.2 Muzeum jako nadace pod správou kuratoria...............................44
3.2.3 Pozemštění muzea........................................................................46
3.2.4 Náprstkovo muzeum jako zemská a státní instituce.....................47
3.3 Současná struktura NpM.............................................................................49
3.3.1 Organizační struktura NpM..........................................................49
3.3.2 Struktura sbírek.............................................................................50
3.4 Koncepce rozvoje z technického hlediska...................................................51
4. ZÁVĚRY, ÚVAHY, DOPORUČENÍ
4.1 Porovnání nároků koncepce rozvoje se stávajícími možnostmi...................55
4.2 Možná řešení nedostatku prostoru................................................................55
4.2.1 Optimalizace provozu ve stávajících budovách.............................55
4.2.2 Externí depozitární provoz.............................................................56
4.2.3 Novostavba v komplexu U Halánků..............................................56
4.2.4 Získání budovy mimo komplex U Halánků...................................57
4.3 Závěrem........................................................................................................57
Poznámky.......................................................................................................................59
Prameny a literatura........................................................................................................61
-11. ÚVOD A VYMEZENÍ CÍLŮ PRÁCE
1.1 Úvodem
Uslyšíme-li jméno Vojta Náprstek, tak se většině z nás patrně vybaví dům U Halánků,
kde sídlí muzeum, které Náprstek založil. Dnes je součástí Národního muzea a nese název
Národní muzeum - Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur (dále jen
Náprstkovo muzeum, případně NpM).
Je zde unikátním způsobem propojena památka (dům U Halánků) a instituce
(Náprstkovo muzeum). Troufáme si říci, že existence instituce zvyšuje hodnotu památky jako
takové. Památka díky instituci se zde stává nejen cenným dokladem historického vývoje
města, ale i památkou na významné osobnosti, což jsou minimálně Vojta Náprstek s rodinou,
dále pak ti, kteří se podíleli na akvizicích a správě muzea (např. E. Holub, E. S. Vráz, R.
Dvořák, J. L. Kottner) a nakonec řada významných osobností veřejného života se kterými se
Vojta Náprstek stýkal (např. J. Zeyer, F. L. Rieger). Dále památka odkazuje díky instituci na
významné historické události, jakou je např. vznik průmyslového muzejnictví, ženské
emancipace, nebo rozvoj etnologie a orientalistiky v Čechách. Zanedbatelný není ani význam
domu U Halánků pro urbanismus Betlémského náměstí. Jde o jeden z nejlépe dochovaných
bloků, pokud jde o hmotové řešení. Můžeme konstatovat, že málokterá památka splňuje tak
komplexně definici kulturní památky uvedenou v zákoně 20/1987 Sb.
Kromě památky zde máme i instituci. Ta památku v minulosti zhodnotila a
zhodnocuje jí i v současnosti. Hlavní zhodnocení v současnosti můžeme vidět v tom, že
památka slouží dále svému (v průběhu historie nejvýznamnějšímu) účelu (muzeum
s knihovnou určené pro poučení veřejnosti), což je v rámci našich památek (s výjimkou
památek církevních) spíše neobvyklé. Vezměme si jako příklad zámek. Zámek byl vybudován
jako šlechtické sídlo, které mělo jednak zajistit komfort majitele, jeho rodiny a hostů, dále pak
ukázat majitelův společenský status a samozřejmě také sloužit jako hospodářské a správní
centrum panství. Dnes zámky k tomuto účelu běžně neslouží, protože (pomineme-li
majetkové vztahy a vztahy dané ochranou památek) naprosto nesplňují současné požadavky
na komfortní bydlení a společenský status (v dnešním kontextu) vyjadřovala spíše stavba jako
taková, než následné dlouhodobé užívání.
Podívejme se krátce na věc ne z hlediska památky, ale z hlediska instituce. Pro
instituci je propojení s památkou také velmi důležité, protože manifestuje její historii. Provoz
instituce v památce trvá de facto od 60. let 19. století, kdy Vojta Náprstek přivezl ze světové
-2výstavy v Londýně první exponáty, které U Halánků uložil a posléze dal k dispozici svou
knihovnu veřejnému vzdělávacímu spolku (Americkému klubu dam). Oficiálně byla instituce
ustavena až po roce 1873, kdy odkaz Anny Náprstkové umožnil její finanční zajištění.
Zdůrazněme, že instituce sídlila a stále sídlí ve stejných prostorech, což nelze říci například o
Národním muzeu, které bylo sice založeno mnohem dříve (roku 1818), ale budovu, která je
také nerozlučně spjata s jeho identitou, získalo později (roku 1891).
Vidíme, že instituce a památka jsou v případě Náprstkova muzea zajímavě propojeny a
domníváme se, že analýza onoho propojení je jak pro památku, tak pro instituci prospěšná,
protože na základě poznání těchto složitých vztahů je možné stanovit přístup k tomuto
konglomerátu památky a instituce.
1.2 Cíle práce
Jak jsme zmínili výše, máme zde kulturní památku (dům U Halánků) a instituci
(Náprstkovo muzeum). Nahlédli jsme, že tyto dva objekty se navzájem doplňují a podporují a
jsou prakticky neoddělitelné. Otázkou je, zda se ovlivňují pouze pozitivně. Památka jistě
může limitovat provoz instituce a naopak instituce by za určitých okolností mohla svým
provozem nebo rozvojem památku omezovat. Proto je nutné poznat jak teoretické tak
praktické vztahy památky a instituce, aby se památková péče mohla vyhnout omezování
instituce a naopak aby se instituce chovala k památce co nejšetrněji.
V této práci zkusíme problém pojmout nikoli z hlediska filozofie památkové péče, či
teoretické muzeologie, ale z hlediska technického. Zkusíme jasně popsat památku, její vývoj a
stávající stav a možnosti provozu a také instituci a její současné technické potřeby.
Jednoduché porovnání nám pak ukáže scénáře budoucího vztahu památky a instituce.
Práce si klade následující cíle:
I) popsat komplex U Halánků jako kulturní památku
a) urbanistický kontext
b) historický vývoj budov
c) stávají stav budov
d) provoz v jednotlivých částech
II) popsat NpM jako instituci
a) historický vývoj
b) současná struktura NpM
-3c) technické potřeby instituce (kolik prostoru a jaké technické podmínky
potřebují jednotlivá oddělení)
III) stanovit zda a v čem by mohlo dojít ke kolizi zájmů instituce a zájmů památky
IV) navrhnout koncepci řešení
2. KOMPLEX U HALÁNKŮ JAKO PAMÁTKA
2.1 Vymezení pojmů
Nejprve definujme, co budeme dále označovat jako „komplex U Halánků“. Jde o
prostor vymezený Betlémským náměstím a ulicemi Betlémská, U Dobřanských a Náprstkova.
Tedy parcely č. 204, 205 a 206 v katastrálním území Staré město a budovy, které se zde
nacházejí. To znamená budovy s č. p. 269 a 270.
2.2 Památková ochrana
Dům U Halánků (č. p. 269, č. o. 1) je památkou od 3. 5. 1958. Citujme nyní výpis
z Ústředního seznamu nkp. Podotýkáme ještě, že jde o informativní výpis z veřejné části
databáze.
citace z Ústředního seznamu nkp (www.monumnet.npu.cz):
Číslo rejstříku uz
38383 / 1-146 S
Název
okresu
Praha
hl.m.
Památka :
Sídelní útvar Část obce
Praha
Staré
Město
čp.
čp.269
Památka
měšťanský
Praha 1, Betlémské
dům U Halánků nám.
měšťanský dům U Halánků
Ochrana stav/typ uzavření : S
Památkou od :
3.5.1958
Číslo rejstříku ÚSKP :
38383/1-146
Název okresu :
Praha hl.m.
Ulice,nám./umístění č.or. HZ R
Sídelní útvar (město/ves) : Praha
Část obce :
Staré Město
Ulice,nám./umístění :
Praha 1, Betlémské nám.
Číslo popisné :
269
Číslo orientační :
1
Městská část :
Praha 1
Stavební úřad :
Stavební úřad - Úřad městské části Praha 1
Finanční úřad :
Finanční úřad pro Prahu 1
Historická země :
Čechy
1
Č
-4Dále je třeba vzít v úvahu, že dům U Halánků leží v oblasti chráněné od roku 1992
v rámci Světového kulturního dědictví „Praha, historické centrum“. To by mělo výrazný vliv
například na posuzování případné přístavby, jejího vzhledu, výšky a celkového
architektonického řešení.
Zde si dovolíme legislativní vsuvku. V zákoně 20/1987 Sb. je kulturní památka
definována takto:
citace ze zákona 20/1987 Sb.:
§2
Kulturní památky
(1) Za kulturní památky podle tohoto zákona prohlašuje ministerstvo kultury České republiky (dále jen
„ministerstvo kultury“) nemovité a movité věci, popřípadě jejich soubory,
a) které jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších
dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti,
pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké a technické,
b) které mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem.
Jak uvidíme níže, splňuje dům U Halánků body a i b. Jednak dokládá vývoj
nákladnického měšťanského domu od středověku do 19. století a dále pak upomíná na rodinu
Náprstkových a řadu dalších významných osobností veřejného života 19. století, jak jsme
zmínili v úvodu.
Povinnost péče o kulturní památku stanoví zákon takto:
Ochrana a užívání kulturních památek
§9
(1) Vlastník kulturní památky je povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém
stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Kulturní památku je povinen
užívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě a
technickému stavu. Je-li kulturní památka ve státním vlastnictví, je povinností organizace, která kulturní
památku spravuje nebo ji užívá nebo ji má ve vlastnictví, a jejího nadřízeného orgánu vytvářet pro plnění
uvedených povinností všechny potřebné předpoklady.
(2) Povinnost pečovat o zachování kulturní památky, udržovat kulturní památku v dobrém stavu a chránit ji
před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením má také ten, kdo kulturní památku užívá nebo ji
má u sebe; povinnost nést náklady spojené s touto péčí o kulturní památku má však jen tehdy, jestliže to vyplývá
z právního vztahu mezi ním a vlastníkem kulturní památky.
(3) Organizace a občané, i když nejsou vlastníky kulturních památek, jsou povinni si počínat tak, aby
nezpůsobili nepříznivé změny stavu kulturních památek nebo jejich prostředí a neohrožovali zachování a vhodné
společenské uplatnění kulturních památek.
(4) Vlastník, který kulturní památku převádí na jiného, někomu přenechá k dočasnému užívání nebo předá
k provedení její obnovy (§ 14), nebo k jinému účelu, je povinen toho, na koho věc převádí nebo komu ji
přenechává nebo předá, uvědomit, že věc je kulturní památkou.
-5§ 10
(1) Neplní-li vlastník kulturní památky povinnosti uvedené v § 9, vydá obecní úřad obce s rozšířenou
působností po vyjádření odborné organizace státní památkové péče rozhodnutí o opatřeních, která je povinen
vlastník kulturní památky učinit, a zároveň určí lhůtu, v níž je vlastník kulturní památky povinen tato opatření
vykonat. Jde-li o národní kulturní památku, vydá toto rozhodnutí po vyjádření odborné organizace státní
památkové péče krajský úřad v souladu s podmínkami, které pro zabezpečení ochrany národní kulturní památky
stanovila vláda České republiky.
(2) Rozhodnutí o opatřeních, která je povinen vlastník kulturní památky učinit, vydá obecní úřad obce s
rozšířenou působností, a jde-li o národní kulturní památku, krajský úřad, též na žádost jejího vlastníka.
(3) Podrobnosti o povinnostech vlastníků kulturních památek při jejich ochraně a užívání stanoví obecně
závazný právní předpis.
Obecně závazným předpisem dle čl. 3 §10 je v současné době prováděcí vyhláška
66/1988 Sb., kde je uvedeno:
citace z vyhlášky 66/1988 Sb.:
Ochrana a užívání kulturních památek
(k § 9 a 10 zákona)
§8
Vlastník kulturní památky je povinen se postarat o včasnou přípravu a řádné provedení všech prací a jiných
opatření potřebných k zabezpečení péče o kulturní památku, zejména o zajištění:
a) dobrého technického stavu a estetického vzhledu kulturní památky,
b) vhodného a přiměřeného užívání kulturní památky,
c) příznivého prostředí kulturní památky, popřípadě jejího přemístění na jiné vhodné místo,
d) proti svévolnému poškozování, zničení nebo odcizení, nebo odcizení jejích odstranitelných součástí či
příslušenství.
(2) Organizace, která kulturní památku spravuje, nebo ji užívá nebo ji má ve vlastnictví, je dále povinna
zajistit:
a) neporušené uchování a účinné uplatnění uměleckých a kulturně historických hodnot kulturní památky,
b) potřebné technické a jiné vybavení kulturní památky v souladu s její památkovou hodnotou,
c) ochranu movitých kulturních památek po dobu trvání stavu nebezpečí, nouzového stavu, stavu ohrožení státu
a válečného stavu.
Je zřejmé, že v rámci Náprstkova muzea jsou velmi dobré teoretické předpoklady
k naplnění zákonných předpisů. Dobrý technický stav (§8a) je samozřejmostí, vzhledem
k tomu, že památka je využívána k účelu, který konstituoval ze značné části její památkovou
podstatu, nevzniká problém ani zde. Můžeme tedy říci, že památka je využita velmi vhodně
(§8b). Otázka zůstává v oblasti přiměřeného využívání (§8b), optimalizace užívání a možnosti
změn míry využívání v budoucnu v rámci případného růstu nebo modernizace instituce
v památce sídlící.
-6Také je otázkou, nakolik jsou příznivé praktické předpoklady k naplnění zmíněných
předpisů, hlavně disponuje-li instituce dostatkem peněz, aby mohla o památku pečovat co
nejlépe.
2.3 Urbanistický kontext
Pokusme se začlenit dům U Halánků do kontextu v rámci urbanismu Betlémského
náměstí. Jako výchozí pramen nám poslouží [1]. Za původní centrum, kolem kterého se
Betlémské náměstí vytvářelo, považují autoři románský kostelík sv. Filipa a Jakuba, který stál
na místě, dnes nezastavěném. Z Obr. č. 1 je patrné, jak jej lokalizuje V. V. Tomek [2]:
Obr. č. 1: Situace Betlémského náměstí ve středověku
Vidíme, že Betlémské náměstí bylo tehdy méně prostornou a uspořádanou kompozicí
než dnes. Kostel svatých Filipa a Jakuba stál v těsné blízkosti domu Sazamy komorníka, tzn.
dnešního domu U Halánků. Celé náměstí mělo a má dodnes neuspořádaně radiální charakter,
jehož radiály se protínají ve více bodech. V literatuře [1] jsou za hlavní místa průniku radiál
pokládány jednak Betlémské náměstí a dále pak severní konec ulice Na Perštýně. Za
zajímavou může být považována i blízkost ulice Karoliny Světlé, o které se předpokládá, že
ve středověké Praze tvořila významnou dopravní tepnu směřující ke Svatohavelskému brodu.
Autoři [1] se domnívají, že významnější mohla být původně východní část náměstí ústící do
ulice Na Perštýně. Význam lokality poklesl po stavbě Havelského města, a proto gotická
zástavba nebyla tak intenzivní. To je však spíše spekulace, protože dochovaných gotických
-7konstrukcí1 je nad úrovní terénu málo a celkově jsou změny parcelace a poloha jednotlivých
gotických domů nejasné. Urbanisté předpokládají [1], že gotická zástavba Betlémského
náměstí byla jednoposchoďová. Ke změně polohy centra oblasti došlo po výstavbě Betlémské
kaple (1391) a následném zániku kostela sv. Filipa a Jakuba.
V období renesance probíhaly v lokalitě stavební úpravy. Nejvíce jsou patrné asi
v rámci domu U Halánků2, který se v té době stal velkým nákladnickým domem3. O přestavbě
však patrně nejsou pramenné zprávy kromě dokladů o tom, že Krocín kupoval okolní domy a
že cena domu U Halánků se v té době více než zdvojnásobila. O stavebních úpravách máme
jen nepřímou zprávu4. Celkově lze konstatovat, že počet domovních celků se postupně
zmenšoval a do dnešní podoby se ustálil v 17. století.
V lokalitě se projevil také vliv baroka. Dům č. p. 258/I byl přestavěn a fasáda je
připisována G. B. Aliprandimu5. V té době došlo i ke změnám podlažnosti budov (z
jednoposchoďových na dvouposchoďové) a posunu uliční čáry.
V období raného klasicismu dostal dům U Halánků svoji současnou podobu. Naopak
nákladnický dům č.p. 290 byl rozdělen na tři celky (č.p. 290, 996 a 997). Významným datem
je rok 1786, kdy byla zbourána Betlémská kaple. Jinak je v [1] klasicistní období hodnoceno
jako akce, které byly „veskrze ovládány činžovním utilitarismem“ a „nevytvořily žádné dílo
byť průměrné architektonické ceny“. Toto hodnocení si dovolíme označit za příliš příkré.
Došlo k přestavbám v rámci zájmů a názorů doby, byla (jak připouštějí i autoři [1]) dodržena
výšková hranice stanovená dříve. Vzniklé domy jsou kvalitními produkty dobového
stavitelství, i když nikterak nevynikají. V klasicistním období vzniklo také Betlémské náměstí
v rozloze, v jaké jej dnes známe. Faktem je, že pozdější výstavba 19. století byla vzhledem
k výškovému uspořádání Betlémského náměstí značně převýšená, nevyjímaje novou budovu
Náprstkova českého průmyslového muzea.
Dále byl významným vznik spojky mezi Náprstkovou a Betlémskou ulicí, tedy ulice U
Dobřanských, související patrně s dostavbou nové budovy NpM Osvaldem Polívkou na
přelomu 19. a 20. století.
Posledním významným zásahem v lokalitě byla rekonstrukce Betlémské kaple podle
projektu Jaroslava Fragnera mezi lety 1950-1952. V rámci této rekonstrukce byly také sníženy
okolní budovy, aby byla posílena dominance kaple v rámci prostoru Betlémského náměstí.
Zajímavou dobovou odbočkou je názor autorů [1] na výstavbu 19. století:
„Je nutno totiž vidět, že architektonická monstra 19. století, vzniklá ze spekulační horečky
soukromokapitalistické, která se snažila využít stavebního pozemku do posledního metru a
zakrývala už v době svého vzniku bídné světelné i dispoziční podmínky bytů, fasádami
-8s přemírou štukových ozdob, stárnou daleko rychleji než zástavba historická, vznikající
v mnohem uvolněnější půdorysné situaci.“ Tolik citát z [1], který je zjevně poněkud
jednostranně zaměřen. Výstavba 19. století samozřejmě nebyla ideální, jako by ideální nebyla
ani výstavba 50. let, kdyby měla příležitost nahradit výstavbu starší. Nicméně v době
urbanistického průzkumu byly v nedobrém stavu i domy starší a troufáme si říci, že v trendu
konstantní neúdržby by docházelo ke stárnutí jakýchkoli budov a otázka rychlosti chátrání při
neúdržbě by asi neměla být na pořadu dne památkářů.
Řešení je proto možná vhodnější hledat v zachování stávajícího stavu a dlouhodobé
údržbě a postupných opravách následků jejího zanedbání, než v razantní změně stávajících
staveb a v experimentování, které většinou zvyšuje míru rizik.
Problém novostaveb v analyzované lokalitě je víceméně pasé, protože jedinou volnou
větší parcelou v okolí je dvůr domu U Halánků. O jeho zastavění a celkové přestavbě
komplexu U Halánků se vedou úvahy již poměrně dlouhou dobu6, ale dosud k ní nedošlo.
Těžko říci zda důvodem byly finanční zdroje, respektive efektivita jejich investice
v porovnání s kvalitou a kvantitou získaného prostoru, památkové ohledy, či jiné důvody.
Na závěr urbanistického exkursu si ukažme a okomentujme několik plánů lokality. Na
Obr. č. 2 vidíme situaci k roku 1769. Všimněme si budov Kaple Betlémské, které byly
zbořeny až roku 1786. Dále vidíme, že neexistovala ulice U Dobřanských a Betlémské
náměstí bylo rozděleno blokem domů stojících naproti domu U Halánků. Dům U Halánků byl
uzavřeným komplexem a můžeme zde vidět i malou zahradu mezi domem U Halánků a
domem č. p. 267.
Obr. č. 2: Plán Prahy J. D. Hubera z roku 1769 (Archiv plánů NPÚ)
-9Dále máme (na Obr. č. 3) k dispozici plán z roku 1816. Vidíme, že Betlémská kaple již
nestojí a ulice U Dobřanských stále není proražena. Dům U Halánků není již tak kompaktní
jako na plánu J. D. Hubera, ale má vjezd do dvora a dvůr je částečně spojen s domem č. p.
268. Podotkněme, že dnešní ulice Náprstkova se toho času jmenovala Zlatá (Goldengasse).
Malá zelená plocha zmíněná výše je stále zachována.
Obr. č. 3: Plán prahy z roku 1816 (Archiv plánů NPÚ)
Zajímavý je i Obr. č. 4. Jde o zaměření pozemku, pro Náprstkovo České průmyslové
muzeum z roku 1873. Kvůli zachování čitelnosti popisů není plán zorientován správně ke
světovým stranám. Kromě toho, že plán ukazuje rozsah komplexu U Halánků v době, kdy je
muzeum založeno díky odkazu Anny Fingerhutové7, je zajímavý i jménem svého zhotovitele.
Je jím Alois Studnička, Náprstkův spolupracovník, bratr významného matematika Františka
Josefa Studničky a učitel matematiky, fyziky a zeměměřičství. Cílem plánu je patrně určit pro
potřeby nově zakládaného muzea rozsah pozemků, v jejichž rámci bude uvažováno o stavbě
nové budovy. Vidíme, že z původního bloku, který dříve takřka odděloval dům U Halánků od
Betlémského náměstí, zbyl v té době jen dům č. p. 252. Tento dům můžeme vidět na
fotografii z Fotoarchivu NPU (Obr. č. 5)
- 10 -
Obr. č. 4: Pozemek komplexu U Halánků v roce 1873 (originál je ve sbírkách Národního
muzea - Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur, archiv
V.N. 150/2a)
Obr. č. 5: Pohled na dům č. p. 252 (Fotoarchiv NPU N008094, nedatováno, fotograf Schulz)
- 11 Abychom si upřesnili představu o situaci koncem 19. st., použijeme ještě Hurtigův
plán z roku 1891 (Obr. č. 6). Vidíme, že již stojí budova od Bauma a Mőnzbergera, která
těsně sousedí s domem č. p. 271, s jehož majiteli vedl Vojta Náprstek během stavby spor o
zastínění. Tento spor nám dává smysl teprve tehdy, uvědomíme-li si, že ulice U Dobřanských
ještě neexistovala. Tím se také vysvětlují statické problémy se sousedním domem při hloubení
základů (viz dále).
Obr. č. 6: Výřez z Hurtigova Polohopisného plánu Starého města, Dolejšího Nového města a
Josefova 1891 [18]
Nyní si ukažme situační plán pozemku 299/4 se zakresleným vytyčením ulice U
Dobřanských (Obr. č. 7). Proražení nové ulice patrně souviselo s dostavbou O. Polívky z roku
1899. Soudíme tak mj. i z faktu, že původní Zlatá ulice nese již název Náprstkova a přístavbu
by bez této úpravy uliční čáry nebylo možno realizovat. Je také vidět, že byl snesen dům č. p.
268 a pro muzeum zakoupen pozemek pro přístavbu (označen písmeny abcde). Jinak se
dispozice komplexu U Halánků nemění. Dům č. p. 252 zmíněný výše je zde stále patrný.
- 12 -
Obr. č. 7: Situační plán se zachycením plánované ulice U Dobřanských s plánovanými
pozemkovými změnami (originál je ve sbírkách Národního muzea
- Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur, archiv
V.N. 150/53)
Na katastrální mapě z roku 1922 (Obr. č. 8) je již ulice U Dobřanských zobrazena.
Vidíme zde již muzeum s „novou budovou“ od architektů Bauma a Mőnzbergera z let 18851886 (hrubá stavba) a přístavbou od O. Polívky z roku 1899. Poněkud nejasná je situace na
rohu ulic U Dobřanských a Betlémská. Vidíme též, že zmizel dům č. p. 252.
- 13 -
Obr. č. 8: Katastrální mapa z roku 1922 (Archiv plánů NPÚ)
Nyní si prohlédněme katastrální mapu z roku 1946 (Obr. č. 9). Zde vidíme situaci vně
komplexu U Halánků prakticky stejnou jako dnes. Ulice U Dobřanských je již hotova, je
otevřen pohled do Betlémského náměstí a na rohu ulic Betlémská a U Dobřanských je malá
zahrádka.
Obr. č. 9: Katastrální mapa z roku 1946 (Archiv plánů NPÚ)
V současnosti vypadá katastrální mapa takto (Obr. č. 10). Na vnější hranici
zkoumaného komplexu se nic nemění, všimněme si ale zvětšení dvora ubouráním jednoho
z křídel domu č. p. 269, patrně v roce 1948.
- 14 -
Obr. č. 10: Současná katastrální mapa (ČÚZK)
Prohlédněme si nyní celou dnešní situaci na Obr. č. 11. Vidíme jednak stávající
zastavěnost v půdorysu, polohu ulic Betlémská, Náprstkova a U Dobřanských, polohu
Betlémské kaple a uzavření západní části Betlémského náměstí domem U Halánků. Také je
jasně vidět rozhraní budovy z let 1885-1886 a dostavby z roku 1899.
Obr. č. 11: Letecký snímek Betlémského náměstí [6]
- 15 2.4 Vývoj budov NpM
2.4.1 Od středověku do zakoupení Náprstkovou rodinou
Vývoj domu U Halánků je poměrně složitý. Původně zde nestál pouze jeden dům
s dvorem, jak je tomu dnes, ale zhruba čtyři domy menší. Tento počet určili odborníci [3] dle
situace současných sklepů a listinných dokladů o vlastnictví domů v dané lokalitě. Domy jsou
poprvé doloženy po roce 1400. Na Obr. č. 12 vidíme 4 domy doložené v místě dnešního domu
U Halánků a dům pátý (proškrtnuto), který k městišti mohl patřit také.
Obr. č. 12: Čtyři až pět původních domů v místě dnešního domu U Halánků, vyznačeno do
plánu V. V. Tomka
Na Obr. č. 12 vidíme očíslované domy pro přehlednost dalšího popisu. Vývojem
jednotlivých domů se budeme krátce zabývat.
První z domů, který dle [2] stál v severovýchodní části dnešního domu U Halánků,
patřil komorníku Sezimovi (nebo Sazimovi, případně Sazamovi) z Hořešovic, který byl
písařem desek Království českého. Na Obr. č. 13 je dům označen číslem 1. Roku 1411
přikoupil Sezima ještě další dům, označený zde číslem 3. Ten byl původně (1402) v majetku
Jiřího Ruka (nebo Rusa), později v majetku Mikuláše, plebána od sv. Linharta. Poloha
Sezimova domu je roku 1419 v jeho závěti popsána jako „na rozcestí za Betlémem“.
Dům, označený na Obr. č. 13 číslem 2, byl od roku 1402 v majetku kléru. Původně
patřil kněžím Frenclinu a Konrádovi, později (1410) mistru špitálu křižovníků. Křižovníci
prodali dům téhož roku Ondřeji tandléři a roku 1411 jej Ondřej prodal za 22 kop panně
Swatochně ze Svídníku. Té patřil ještě roku 1419. Roku 1424 však již patřil panně Anně,
šlojířnici z Hradce Králové.
- 16 Pod číslem 4 na Obr. č. 13 nalezneme dům, uváděný dle V. V. Tomka od roku 1409
jako majetek Gredly, vdovy Matoušovy. Je možné, že domy č. 3 a 4 zaměňujeme, oba jsou
totiž lokalizovány „proti domu Velislava Sladovníka“, což je č. p. 262. Tento dům je značně
široký, takže domy proti němu mohou být dva (č. 3 a č. 4) až tři (připočítáme-li část domu
Sezimy komorníka). Domy rozlišujeme podle toho, že pokládáme za logičtější, že Sezima
přikoupil roku 1411 dům, označený číslem 3, který sousedil s jeho vlastním domem. Vraťme
se však k domu č. 4. Jako majitelka je roku 1412 zmiňována Margareta Gredla, která je patrně
totožná s Gredlou z roku 1409. Dalšími známými vlastníky byli sirotci po Bernardu Kotkovi.
Způsob, jakým nabyli vlastnických práv, ale znám není. Od jejich poručníka koupil dům roku
1417 Jan Bechyně, podkomoří Království českého. V době husitských válek přešel dům na
obec, která jej následně prodala Jakubu z Jičína, mydláři.
Ze středověké situace jsme nezmínili ještě domek vyznačený proškrtnutím. Ten patřil
roku 1412 ševci Mikuláši, zvanému Ptáček. Tentýž držel dům ještě v letech 1429 a 1433.
Obr. č. 13: Rozlišení jednotlivých domů ve středověku vyznačené do plánu V. V. Tomka
Vidíme, že situace v místech dnešního komplexu U Halánků, byla před vypuknutím
husitských válek velmi složitá. Podrobněji je znám dlaší vývoj Sezimova domu, který stál na
místě větší části dnešního domu U Halánků (kromě křídla do Betlémské ulice). Sezima
odkázal dům své manželce Ludmile. Následně je dům v majetku dětí Jana apatykáře Janka a
Marty. Ti jej pak (r. 1439) společně s domem U Kokotů odevzdali Janu Rečkovi z Ledče. Jan
Reček měl domy po jejich smrti rozdělit mezi přátele, příbuzné a chudé. Rečkův odkaz r roku
1439 rozděluje Sezimův dům na třetiny mezi pannu Mandu, Markétu kloboučnici a paní
Barboru s dcerou. Dále byl na dům vázán plat ke světlu do lampy před Tělo Boží u sv. Jiljí.
Roku 1440 se majitelkami staly zmíněné Barbora, Manda a Markéta. Již roku 1443 dům
- 17 koupil Fridrich od Jednorožce (patrně míněn dům U Jednorožce na Staroměstském náměstí
20). Roku 1444 prodal Fridrich dům Martinovi z Jihlavy. Roku 1446 koupil dům sladovník
Pavel. Od roku 1448 náležel dům povozníku Petříkovi a roku 1457 jej koupil sladovník Havel
Labuť. I když byli mezi majiteli sladovníci, zůstává otázkou, zda šlo o dům nákladnický.
Pochybnosti vzbuzuje zvláště cena domu (od 32 do 36 kop8). Roku 1481 prodala vdova po
Havlu Labuťovi dům písaři Jakšovi a jeho ženě Dorotě. Cena domu se zdvojnásobila (72
kop), což by mohlo znamenat buď rozsáhlejší stavební úpravy, nebo počátek nákladnictví.
Jakeš zde vlastnil dva domy, jednak dům Sezimovský a dále pak dům U Černé zahrádky. Oba
odkázal roku 1483 dětem a manželce Dorotě. Roku 1486 prodala Dorota Sezimovský dům
povozníku Klementu Miláčkovi (za 75 kop). Dům U Černé zahrádky zdědila Dorotina
neprovdaná dcera Anna. Klement Miláček svůj dům zastavil roku 1495 za 100 kop a roku
1496 koupil dům Jan Piškora ze Žatce pro svého syna Jiříka. Roku 1499 připadl dům Jiřímu
Řešetákovi, manželu vdovy po zmíněném Jíříkovi. Roku 1511 dům vyženil Vít Hatiapatia,
povoláním sladovník a majitel jiného domu v Betlémské ulici, který koupil od Doroty zvané
„Z černé zahrádky“, tedy již zmíněné manželky písaře Jakše. Hatiapatia postoupil jeden ze
svých domů roku 1514 Václavu Součkovi a druhý (patrně Sezimovský) roku 1521 sladovníku
Jiříkovi a jeho manželce. Jiřík přikoupil část domu od burjana Haléře z Olšan, dům přestavěl a
dle záznamů také „sousedem opatřil“. Po Jiříkově smrti prodaly jeho dcery Anna a Lidmila
roku 1567 dům Václavu Krocínovi z Drahobejle za 265 kop (Jiříkovy přestavby byly asi
poměrně významné). Téhož roku přikoupil Krocín ještě dům v Betlémské ulici od Havla
Myšky a další dům roku 1589 od Václava Tichého. Patrně pak své domy přestavoval a
upravoval (viz. poznámka 4). Do souvislosti s úpravami je dávána i deska s letopočtem 1591 a
iniciálami Václava staršího Krocína z Drahobejle (viz Obr. č. 14 a 15).
- 18 -
Obr. č. 14: Deska s datací (1591) iniciálami a erbem Václava staršího Krocína z Drahobejle.
Iniciály WA. ST.KRO.ZDRA P. jsou vepsány ve stuze v horní části.
Obr. č. 15: Starší umístění desky na fotografii z Fotoarchivu NPÚ (N007238, nedatováno,
Koupil-Koula). Dnes je deska na pavlači po pravé straně vchodu do knihovny.
Václav starší Krocín z Drahobejle zemřel roku 1605. Majetek pak patrně spravovali
jeho synové Václav mladší a Jan Kryštof. Zemřeli patrně krátce po svém otci a majetek
zadlužili. Roku 1610 koupil dům úředník v Ungeltě Pavel Kuttnauer ze Sonnenštejna. Kupní
- 19 cena 2500 kop svědčí o rozšíření domu a nákladné přestavbě. Pavel Kuttnauer opustil Čechy
po bitvě na Bílé Hoře a roku 1621 byl v nepřítomnosti odsouzen k smrti a jeho majetek
(několik domů na Starém městě) konfiskován. Jeho manželka Ester zůstala v Čechách a
patrně se jí povedlo část majetku zachránit. Poté, co Pavel Kuttnauer v exilu zemřel, provdala
se podruhé za Šimona Krumlovského. Dům prodala roku 1628 Philibertu Emanuelu de Bois.
Kupní cena byla 4000 zlatých, z čehož mělo být 2086 vyplaceno Esteře a 1913 mělo být
odvedeno do Renthausu. Z této částky bylo Philibertu roku 1629 sleveno 400 kop
míšeňských. Ještě roku 1637 nebylo vyrovnání zmíněných závazků jasné. Mezitím patrně na
domě vázly další závazky, protože na správě domu se podílel i plnomocník vdovy a sirotků
Weynygkovských (dlužná suma činila 712 kop míšeňských). Roku 1640 prodal Philibert de
Bois dům Kryštofu Turkovi z Rozenthalu za 3250 zlatých rýnských. Kryštof Turek přikoupil
od Zuzany Čáslavské sousední dům U Červených zvonů. Vznikl tak velký nákladnický dům
se sladovnou, hvozdem a humnem9. Roku 1676 koupil dům za 3300 zlatých rýnských Jan
Halánek z Jičína s manželkou (odtud název U Halánků). Po smrti Jana Halánka, se jeho choť
Dorota podruhé provdala za Václava Zatočila z Lıvenburku. Jan František Haniš, manžel
jedné z Dorotiných dcer, koupil dům roku 1697 za 5000 zlatých rýnských. Dům fungoval
tehdy jako pivovar a vinopalna. Dle seznamů Královské Berně zemské je dům v jeho majetku
ještě v letech 1702, 1710 a 1714. Po Hanišově smrti zdědila dům nejprve jeho choť Terezie,
dále dcera Marie Anna a posléze syn Jan Václav za dům zaplatil 5300 zl. Ve Vizitačních
tabellách z roku 1726 je dům velmi podrobně popsán. Byl jednopatrový, kamenný, v přízemí
měl komoru, kvelb, šenk, sušírnu, hvozdírnu, kropírnu a sladovnu, čtyři spilky10, domek
k pálení kořalky, dva dvory, stáj pro čtyři koně, komoru na postroje, studnu, kašnu tři sklepy a
kuželník. V prvním patře bylo směrem do ulice osm pokojů, směrem do dvora kvelb, kuchyň,
dvě předsíně a dvě komory.
Po smrti Jana Václava Haniše dům patrně přešel na jeho děti (Jana Františka, Ignáce,
Antonína Františka a Josefínu), spravovala jej však Marie Anna Heinischová z Greifenthalu
(patrně nějaká příbuzná žijící v Praze). Roku 1780 prodal Jan František Haniš dům za 9000
zlatých Antonínu Langvarovi a jeho choti Barboře. Roku 1816 byl dům ve vlastnictví Barbory
Langvarové a je popisován následovně: V přízemí byly prostory potřebné pro nákladnickou
živnost, dvě šenkovní světnice, kvelb, zahrádka, stáj pro dva koně a prostory pro pálení
kořalky. V prvním patře byly celkem čtyři byty. První byl třípokojový s kuchyní dvěma
komorami a spižírnou, druhý dvoupokojový s kuchyní, třetí dvoupokojový s kuchyní
(označen jako vojenský byt) a čtvrtý dvoupokojový s kuchyní spižírnou a komorou.
- 20 Roku 1822 koupila za 25 000 zlatých dům Anna Píchová. Roku 1826 jej prodala
Josefu Smetanovi za 26 000 zlatých. Josef Smetana prodal následujícího roku dům Antonínu
Fingerhutovi a jeho manželce Anně.
Vidíme, že vývoj vlastnických vztahů byl velmi složitý, neboť nemovitosti byly
užívány spíše pro krátkodobé a střednědobé investice. Majitelé se tedy poměrně rychle střídali
a patrně většina z nich dům nějak upravovala. Vzhledem k tomu, že Náprstkovi do vlastního
domu U Halánků (č. p. 269/1) výrazněji architektonicky nezasahovali, shrneme si nyní hlavní
vývojové etapy stavby a jejich výsledek.
Původně zde stálo 4 až pět gotických domů. Na dnešní situaci sklepů můžeme
rozeznat tři celky (viz Obr. č. 16). Dále bylo podsklepeno severovýchodní křídlo domu (do
Náprstkovy ulice). Sklepy byly při snesení křídla (zřejmě roku 1948) zasypány. Středověké
zdivo lze pak najít v jižním křídle přízemí (do ulice Betlémské). Za významnou se obvykle
pokládá renesanční přestavba Krocínovská. Za renesanční je pokládána i dispozice přízemí
s průjezdem z Betlémského náměstí, dispozice loggie a většina kleneb přízemí. Barokních
konstrukcí v objektu není mnoho, a pokud jsou, tak měnily spíše dispozici, než podobu celé
stavby. Fasády a mansardová střecha jsou raně klasicistní.
Obr. č. 16: Sklepy domu U Halánků (převzato ze [3])
- 21 2.4.2 Budovy v majetku Náprstkových
Jak je zmíněno výše, manželé Fingerhutovi zakoupili dům U Halánků roku 1828. V té
době byly Vojtovi Náprstkovi dva roky. Jeho rodným domem byl dům U Šturmů na Uhelném
trhu. Roku 1832 zemřel Vojtův otec Antonín a budovy i rodinný podnik od té doby
spravovala matka Anna. Tu zaměstnávalo patrně vedení podniku natolik, že neměla kdy na
rozsáhlejší stavební úpravy a proto se případné změny týkaly spíše provozu. Jisté stavební
úpravy probíhaly sice roku 1835, autoru této práce však nejsou podrobněji známy. Vojta pak
neměl na přestavby rodného domu ve svém mládí čas, protože studoval a organizoval
politický a vědecký život, načež roku 1848 odešel do Ameriky, kde se zdržel 10 let. Jeho bratr
Ferdinand, moderní podnikatel, který udržoval kontakty se zahraničím, mezitím vedl obchod
spolu s matkou a později už provozoval podnik svůj, Černý pivovar na Karlově náměstí, takže
patrně také nepomýšlel na výrazné stavební úpravy domu U Halánků.
Prostor pro další významnou stavební etapu se otevřel až roku 1873, kdy zemřela
Anna Fingerhutová a v rámci svého odkazu zanechala Vojtovi dům U Halánků a dům U
Černého orla11, aby mohl založit plánované muzeum. Vojtův bratr Ferdinand Fingerhut zdědil
Černý pivovar, jehož cena se díky investicím z předchozích let prakticky zdvojnásobila na
80 000 zlatých.
Roku 1874 podal Vojta Náprstek žádost o stavební povolení. Zastavěna měla být
severozápadní část parcely sousedící tehdy na západní straně s domem č. p. 271 (je nutno si
uvědomit, že ještě neexistovala ulice U Dobřanských). Nastaly ale problémy s uliční čárou a
došlo k rekursu k ministerstvu vnitra. Dne 17. dubna roku 1876 byl slavnostně položen
základní kámen muzea. Tato volba nebyla náhodná, šlo o den Náprstkových 50. narozenin.
Nicméně s přípravami stavby se začalo až roku 1877, kdy stavitel B. Tesař vypracoval plány a
předal je Náprstkovi. Následně byly podány tři nabídky realizačních firem. První z nabídek
podal Jan Dobr, druhou konsorcium Fr. Havel-Theodor Schınbach-Jos. Linhart a třetí Josef
Knapp. Nabízeny byly jednotkové ceny stavebních konstrukcí dle projektové dokumentace
stavitele Tesaře. Díky tomu poměrně přesně známe nosné konstrukce stavby i relace
jednotkových cen (Archiv. V.N. 16/1).
Základy měl tvořit „beton z dobře hašeného branického vápna, z říčního písku,
z ostrých kousků rozbitého tvrdého kamene“. Betonovalo se po 15 cm vrstvách a zhutnění
mělo být provedeno dusáním. K betonáži byly používány „skříně s pohyblivým dnem“. Na
tom je vidět, že tehdejší stavitelé měli značné empirické zkušenosti s technologií betonu12.
Jednak chápali, že vhodnější je ostrohranné kamenivo (tedy kamenivo drcené), dále si
- 22 uvědomovali nutnost optimalizace zrnitosti plniva (použití písku i štěrku), chápali, že
zhutnění větších vrstev betonu by mohlo být problematické a věděli, že pád betonu z výšky
při betonáži nevhodně ovlivňuje homogenitu směsi. Cena jednoho metru krychlového
takového betonu se pohybovala od 8 zl. 60 kr. do 10 zl.
Základové zdivo mělo být z tvrdšího druhu strahovského kamene (pískovec) na maltu
ze staroměstského vápna a říčního písku v poměru 1:3. Cena metru krychlového zdiva byla od
4 zl. 60 kr. do 5 zl. Ve sklepě pak mělo být smíšené zdivo ze strahovského kamene a cihel.
Cihelné zdivo nadzemních podlaží mělo být na maltu ze staroměstského vápna a
říčního písku s jemnou omítkou a dvojím bílením (7 zl. - 9 zl. 97 kr. za 1 m³). Stropy měly být
tvořeny cihelným klenutím na staroměstské vápno. Patrně je míněno klenutí do válcovaných
ocelových nosníků, které bylo v té době obvyklé. Obvyklé ovšem nebylo použití tohoto typu
nosné konstrukce ve vyšších nadzemních podlažích, kde byly častější trámové stropy a
trámové stropy s podhledem na rákosníky. Stavitelé si zde patrně uvědomovali, že jako
muzeum bude budova vystavena většímu zatížení od exponátů a shromažďování osob a
snažili se to řešit zmíněným opatřením. Také, dle technické zprávy (Archiv V.N. 16/1)
pokládali řešení za vhodné i proto, že na ocelové nosníky by bylo možné umístit v případě
potřeby příčky, čímž by vzrostla variabilita prostoru. Lze tedy konstatovat, že technicky byla
stavba připravena roku 1877 a její zhotovení neměl být z hlediska technického žádný
problém.
Došlo ale patrně k průtahům administrativním. Roku 1880 (23.6.) vyzývá pražský
magistrát Vojtu Náprstka ke splnění podmínky uložené při schválení rekursu proti poloze
stavební čáry, to znamená ke knihovnímu zajištění stavební plochy pro účely průmyslového
muzea. Výzva magistrátu se odvolává na výnos ministerstva ze dne 3. června roku 1880. Dne
27. 10. téhož roku je vydáno stavební povolení, které podrobně popisuje novou budovu a mj.
stanoví, že budova nebude mít sklepy a stropy budou zaklenuty do železných nosníků.
Stavební povolení také přesně stanoví počet oken.
V rámci stavebního řízení však vznikl další problém. Majitelé sousedního domu (č. p.
271/I) sourozenci Medáčkovi, zastupovaní poručníky Janem Zvolským a Rozinou
Heppnerovou, se stavbou nesouhlasili z důvodu zastínění oken. Vojta Náprstek na to namítal,
že na zmíněné straně domu jsou pouze živnosti a že toto omezení stavební zákon nezná.
Stavební povolení pak bylo vydáno a majitelům sousedního domu bylo nařízeno přeložit
střechy za účelem odvodu dešťové vody na vlastní pozemek.
Sousedský spor tedy Vojta Náprstek vyhrál, ale stavba nezačínala. Co ji zdrželo,
neumíme zatím říci, faktem ale je, že roku 1885 se konalo nové nabídkové řízení. Tentokrát
- 23 se ho zúčastnili stavitelé Bureš, Kindl a konsorcium Gregor-Tereba. Výběrové řízení parně již
vedl architekt Baum a výpočet a porovnání cen provedl stavitel Dobr. Dne 25. srpna 1885 byl
schválen a podepsán rozpočet stavitele Kindla. Rozpočet obsahuje dvě varianty. První
varianta počítá s klenutými stropy a cena je celkem 76 686 zl. 52 kr., druhá varianta
předpokládá stropy „rákosové“ (míněno trámové s rákosovým podhledem) a cena této
varianty je 64 207 zl. 27 kr. Přiložen je také rozpočet na zřízení ústředního topení a ventilace
od firmy Noback a Fritze Praha-Bubny. Cena ústředního topení je 4910 zl. Je zřejmé, že tyto
sumy nemohly být pro Vojtu Náprstka akceptovatelné. Jeho majetek v nemovitostech činil
roku 1873 zhruba 80 000 zl., takže i kdybychom připočetli majetek finanční a výnosy za ca 10
let tak je pravděpodobné, že takováto stavba by Náprstka finančne vyčerpala.
Jediným řešením bylo snížení nákladů na stavbu. Byl proto vypracován snížený
rozpočet, který cenu stavby vyčíslil na 55 070 zl 107 kr. Úspory bylo dosaženo hlavně
změnou konstrukčního systému stropů (klenutých za trámové). Dne 2. září 1885 bylo vydáno
nové stavební povolení (patrně kvůli změně systému vodorovných konstrukcí budovy).
Problémem v rámci stavebního řízení byl fakt, že sousední dům č. p. 271/I měl v té době 5
spolumajitelů. Z nich se ke stavbě vyjádřil ve stanovené lhůtě Ant. Klinger s tím, že proti
stavbě nic nenamítá. Majitelům č. p. 271 bylo opět uloženo přeložit střechy a také opravit
východní zeď, protože „jest chatrna“.
Stavba patrně konečně začala, ale již 24. září je svolána stavební komise, protože dům
č. p. 271 „hrozí spadnutím“. Dne 30. září se komise sešla a usoudila, že situace nevznikla
vinou stavby (hloubení základů vedle sousední zdi), ale tím, že zeď sousedního domu byla ve
špatném stavu. Majitelům sousedního domu jsou proto uložena opatření. Jednak vyklidit
ohrožené části domu, dále pak snést klenby, hraniční zeď a nárožní pilíř a vyzdít je znovu. Při
tom měla být hraniční zeď posunuta o cca 35 cm tak, aby stála na pozemku majitele. Vojta
Náprstek podal dokonce návrh na zbourání sousedního domu. Zeď byla posléze ohledána
soudními znalci. Jak celý spor dopadl však přesně nevíme, protože v archivu V. N. je pouze
účet za soudně znalecký posudek.
Pak už stavba patrně pokračovala bez překážek, stavitel Kindl vystavoval účty, které
kontrolovali architekti Baum a Mőnzberger a konečně 17. dubna 1886 bylo „dosaženo
rovnosti“, tedy dokončena hrubá stavba. Další technickou zajímavostí je fakt, že Vojta
Náprstek nechal muzeum plynofikovat. Rozpočet na zřízení plynovodu činil tehdy 754 zl. a
24 kr. Toto rozhodnutí by nás asi nemělo překvapit, protože Vojta Náprstek byl velmi
příznivě nakloněn všem technickým novinkám a mj. byl jedním z propagátorů svícení
plynem.
- 24 Dokončovací práce, zařizování muzea a stěhování trvaly až do roku 1889. Již roku
1888 se vynořuje můra, která pronásleduje Náprstkovo muzeum ve všech podobách od jeho
vzniku až do současnosti a tou je nedostatek prostoru. Na to upozorňuje i Jan Neruda
v jednom ze svých fejetonů. Celkem správně poukazuje na to, že vzhledem k tomu, že jde o
investici jednotlivce, nemůže Vojta Náprstek při nejlepší vůli a největších obětech zajistit
fungování a rozšiřování takové instituce ze svých prostředků. Do smrti Vojty Náprstka roku
1894 pak k žádným dalším výrazným úpravám nedochází. Po Náprstkově smrti je založena
nadace spravovaná kuratoriem, které se snaží problémy provozu a růstu instituce při stagnaci
zdrojů řešit (viz dále).
2.4.3 Budovy od smrti Vojty Náprstka do pozemštění muzea
Dne 2. září 1894 zemřel Vojta Náprstek. Z jeho odkazu byla založena Nadace českého
průmyslového muzea, kterou řídilo kuratorium v čele s pražským primátorem (podrobněji viz
níže). Pro potřeby analýzy správy budov a stavební činnosti si zrekapitulujeme majetek
nadace. Byl to jednak komplex U Halánků (s domy č. p. 269/I a č.p. 270/I) a dále pak dům U
Černého orla (č. p. 1072/II) v celkové ceně zhruba 80 000 zl. Na hotovosti měla nadace
v době svého vzniku 16 000 zl. To byl ve své době majetek jistě nemalý, nicméně je třeba vzít
v úvahu, že instituce měla ambiciózní cíle a také stála před nutností řešit nedostačující
prostorové podmínky.
Financování nadace fungovalo tak, že komplex U Halánků měl sloužit účelům muzea,
Dům U Černého orla byl pronajat a kapitál uložen ve spořitelně. Výnosy z majetku pak měly
finančně zajistit Josefu Náprstkovou a provoz muzea. Již od roku 1897 končilo však
hospodaření nadace schodkem, který většinou hradila Josefa Náprstková. Schodek činil roku
1897 416 zlatých, postupně se však zvyšoval na 1975zl.30hal. roku 1900 a roku 1901 dosáhl
3544 zl. Nadace nedostávala státní subvence, protože nebyla pokládána za veřejnou instituci
(byla považována za soukromou nadaci), dostávala však dary od některých firem a institucí
(např. Pražská paroplavba, Obč. záložna pražská, Živnostenská komora). Zisky plynuly také
z pronájmů prostor v budovách nadace a akvizice byly získávány pomocí darů, nebo za
výhodné ceny.
I přes tíživou finanční situaci kuratorium chápalo, že pro chod muzea je nezbytné
zvětšit prostor komplexu U Halánků. Roku 1898 byl proto zakoupen od Eduarda Rechziegla
stavební pozemek (viz Obr. č. 7), přiléhající k západní straně k nové budově muzea. Peníze na
nákup pozemku zapůjčila pražská obec. Byl přeřešen urbanismus okolí nové budovy a zřízena
- 25 ulice U Dobřanských. Projekt nové budovy vypracoval Osvald Polívka a finance na stavbu
(90 000 korun) byly získány formou hypotéky na budovy muzea. Stavbu prováděl stavitel
Materna a dokončena byla 21. prosince roku 1901. Přístavba byla podsklepena a obsahovala 8
výstavních sálů. Její celková cena byla 88 507 K 66 hal.
Dva sály v přízemí byly roku 1903 pronajaty c.k. Státní průmyslové škole a sídlilo zde
až do roku 1913 oddělení vodních staveb. O možných stavebních úpravách a přestavbách se
uvažovalo dále, jak o tom svědčí např. návrh Klenky z Vlastimilu z roku 1910 (viz Obr. č.
17). Je velmi pravděpodobné, že se naprosto vážně uvažovalo o snesení domu U Halánků a
jeho nahrazení jinou budovou (což by z hlediska prostorového zisku bylo asi nejvýhodnější).
Také bylo uvažováno o spojení muzea s městskou knihovnou v jedné nové budově na místě
komplexu U Halánků.
Obr. č. 17: Návrh Klenky z Vlastimilu na přestavbu Náprstkova Muzea (originál je ve
sbírkách Národního muzea - Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur,
archiv V.N. 150/8)
Do jaké míry byly tyto návrhy reálné, nejsme s to posoudit, faktem ale je, že roku
1912 byl prodán dům U Černého orla za 300 000 korun. Kuratorium tedy patrně počítalo
jednak s doplacením hypotéky na budovy muzea a snad také s většími investicemi do budov.
Roku 1913 činil majetek nadace 387 084 K 31 hal. Veškeré snahy v tomto směru přerušila
první světová válka. Zajímavé je, že se kuratorium v té době zdráhalo do stávajících budov
investovat a pokud tak činilo, tak jedině na nařízení úřadů. To by nasvědčovalo domněnce, že
myšlenka na výstavbu nového komplexu budov, který by nahradil část budov stávajících, byla
stále živá.
- 26 Nicméně po válce patrně ztratily finanční rezervy nadace část své ceny, náklady
nadace na provoz a mzdy stále rostly a zvyšovaly se patrně i náklady na údržbu. O tom, že
technický stav budov nebyl ideální, nejlépe svědčí události roku 1919. Tehdy se jednak
objevily trhliny v klenbách nad „závodem p. Nováka“ v domě U Halánků (patrně
v severovýchodní části křídla do Betlémského náměstí), což bylo řešeno novým
vyspárováním kleneb a sledováním rozvoje trhlin. Dále zatékalo do bytu ředitele (J. L.
Kottner) a v nové budově došlo k přetížení stropů, což byla asi nejvážnější závada. Muzeum
bylo uzavřeno pro veřejnost a statickým přepočtem stropů a návrhem řešení byl pověřen
stavitel Josef Balabán. Ten prozkoumal prohnutý strop ve 2. patře a konstatoval, že se jedná o
jednoduchý trámový strop se zásypem a že tento strop byl přetížen. Navrhl následně čtyři
varianty řešení. První variantou bylo podepření stropu novými sloupy. Druhou pak vyvěšení
konstrukce do krovu budovy. Třetí variantou bylo zhotovení nových betonových trámů
podpírajících strop. Čtvrtá varianta spočívala v zesílení stávající nosné konstrukce stropu a to
buď dřevěnými příložkami, nebo železnými nosníky. Tato varianta počítala i s odlehčením
stropu odstraněním části zásypu, což by však, jak konstatoval stavitel Balabán, zhoršilo
požárně bezpečnostní vlastnosti konstrukce. Závěrem bylo zhruba to, že konstrukce ani po
rekonstrukci patrně nebude s to vyhovět dobovým normám pro zatížení podobných provozů.
Navržený rozpočet na rekonstrukci dosáhl výše 29 501K 80 hal. Pro zajímavost dodejme, že
nejtěžší vitrína stála uprostřed místnosti a vážila 270 kg.
Ze zmíněných příkladů vidíme, že kuratorium při vší snaze nebylo schopno sehnat
dostatek peněz k dlouhodobému zajištění kvalitní technické funkce a rozvoje Náprstkova
muzea. Tuto situaci, která postihla v té době i jiná nadační nebo spolková muzea, si členové
kuratoria uvědomovali a to patrně dalo podnět k úvahám o pozemštění muzea. Jednání o
pozemštění muzea byla vedena mezi lety 1922-1932. V tomto období bylo patrně kuratorium
příliš zaměstnáno administrativou pozemštění a jejím sladěním s pravidly nadace Náprstkova
českého průmyslového muzea a snahami o zachování identity instituce, že nebylo kdy na
významnější stavební akce.
2.4.4 Budovy od pozemštění muzea do současnosti
Po pozemštění muzea, k němuž došlo roku 1932 je autorovi této stati stavební vývoj
komplexu U Halánků spíše nejasný. Faktem je, že vzhledem k hospodářské situaci nebyla
třicátá léta ideální dobou na významnější stavební podniky. Stejně tak výstavba komplexu
stagnovala v době války. Nicméně po roce 1945 došlo k novým úvahám stavebních změnách
- 27 komplexu U Halánků. Dochován je návrh architekta M. Schneiberga-Hory z roku 1946. Ten
navrhuje snesení severního křídla domu U Halánků a velmi výraznou přestavbu nové budovy
muzea (č. p. 270). Na místě sneseného křídla měl být zřízen nový monumentální vstup do
muzea (z Náprstkovy ulice). V prvním nadzemním podlaží dvorního křídla měl vzniknout
vestibul a výstavní sál zasahující do druhého nadzemního podlaží. V druhém nadzemním
podlaží byla navržena galerie propojená s bývalým prostorem č. p. 270 a malý výstavní sál.
Ve třetím nadzemním podlaží byly umístěny vědecké pracovny. Ve sklepě dvorního křídla
měl vzniknout přednáškový sál a zázemí pro technické zařízení budovy, dílny a šatna.
Z letmého pohledu na projekt v prostoru č. p. 270 je zřejmé, že by sice byl zachován původní
půdorys nicméně díky požadavku velkých rozpětí vodorovné nosné konstrukce v přízemí by
bylo nutné prakticky vystavět novou budovu. V jejím prvním podzemním podlaží byly
navrženy technické prostory, v prvním nadzemním podlaží velký sál pro stálou expozici, ve
druhém nadzemním podlaží prostory pro stálou expozici a ve třetím a čtvrtém nadzemním
podlaží pracovny a depozitáře. Prostor na parcele číslo 206 měl být také zastavěn a
předpokládalo se využití pro skladování knih a jeden služební byt. Výška zástavby měla
dosahovat do čtvrtého nadzemního podlaží. Využití prostor ve výšce půdy původní budovy od
architektů Bauma a Mőnzbergera mělo být zajištěno zřízením ploché střechy. Princip
navrhované přestavby je patrný na Obr. č. 18 až 20.
Obr. č. 18: Pohled na nově navrhovaný vstup z Náprstkovy ulice a novou budovu v místě
č. p. 270. (Archiv plánů NPÚ)
- 28 -
Obr. č. 19: Pohled z Betlémského náměstí (Archiv plánů NPÚ)
Obr. č. 20: Schéma situace. Oranžově jsou vyznačeny nově navrhované budovy. (Archiv
plánů NPÚ)
Proč nedošlo k realizaci návrhu architekta Sneiberga-Hory není autorovi této práce
známo. Nicméně o přestavbách a úpravách se uvažovalo i nadále. Příkladem může být návrh
architekta Pokorného z roku 1948, jehož část je dochována v archivu V.N. I z pohledů je
zřejmé, že návrh počítal se snesením severního křídla domu U Halánků, zastavěním takto
rozšířeného dvora a radikální přestavbou či spíše nahrazením č. p. 270 (viz Obr. č. 21).
- 29 -
Obr. č. 21: Návrh architekta Pokorného, nahoře rozvinutý pohled Betlémské náměstíNáprstkova ulice, dole pohled z ulice U Dobřanských (originál je ve sbírkách Národního
V.N. 150/21)
Dle stavebně historického průzkumu [3] jsou dochovány kompletní plány domu U
Halánků, které zhotovil Ing. arch. O. Wofek. Nevíme, zda byl cílem této dokumentace také
návrh přestavby. V současnosti bude tato dokumentace k dohledání na Sekretariátu výstavby a
stavebním archivu MČ Praha 1.
Z plánů na přestavby, zhotovených ve čtyřicátých letech se uskutečnila pouze jedna
myšlenka a tou byla demolice severního křídla domu U Halánků. Ke snesení došlo buď roku
1947, jak předpokládá [3], nebo 1948, jak uvádí [11]. Patrně byl záměr na vzniklé ploše
postavit novou budovu. Je možné, že tento záměr přerušily politické události roku 1948 a
v roce 1949 začaly tak rozsáhlé změny ve společnosti i v organizaci muzejních institucí, že
zamýšlená přestavba NpM nebyla realizována.
K dalším stavebním úpravám došlo až v roce 1961. Byla upravena střecha č. p. 270,
při čemž patrně došlo k nahrazení severovýchodního štítu s nápisem NČPM valbou (viz Obr.
č. 22). Dům U Halánků byl přestavován v letech 1968-69. Tato rekonstrukce znamenala
hlavně stavební úpravy třetího nadzemního podlaží (tzn. podkroví) jižního křídla (do ulice
Betlémské) a vložení nového betonového schodiště z druhého do třetího nadzemního podlaží.
V té době už byl dům U Halánků památkou a názor na novostavby v rámci historických měst
zřejmě podlehl určitým změnám a tak byl zásah do budovy ve srovnání se staršími studiemi a
- 30 projekty relativně citlivý. Nově vzniklé podkrovní kanceláře a chodbu k nim vedoucí bylo
však nutné osvětlit. Z toho důvodu byly do krovu vloženy nové vikýře. Datace zřízení výtahu
v č. p. 270 a malého výtahu pro knihy v č. p. 269 není autorovi této práce známa.
Obr. č. 22: Srovnání zmiňovaného štítu a dnešní valby (obr. vpravo z Fotoarchivu NPÚ,
N040830, Potočková, Aulická)
Vcelku můžeme říci, že stavební vývoj komplexu U Halánků ve 20. století není úplně
jasný a zasluhoval by větší pozornost. Zvláště by mohlo být přínosné podrobněji se věnovat
nerealizovaným návrhům a studiím přestaveb a úprav, což by přispělo k pochopení dobových
názorů na novostavbu, respektive přestavbu v historickém prostředí.
2.5 Současné využití budov
Pro úvahy o technické funkci instituce jakou je NpM je podstatná, kromě znalosti
vývoje, i znalost současného využití budov. Podotkněme, že zde zmiňované údaje
považujeme za orientační. Mají sloužit především k posouzení typu vyhoví/nevyhoví a
k určení řádu případné míry nevyhovění.
Z údajů uvedených výše, i z údajů, které uvedeme v kapitole pojednávající o vývoji
NpM jako instituce, je zřejmé, že NpM trpělo po celou dobu své existence jedním zásadním
problémem a tím byl a je nedostatek prostor. A to jak prostor pro expozice, tak prostor
depozitárních. Tomuto problému se až dosud muzeum snažilo čelit dvěma cestami. První
cestou byly přístavby a přestavby komplexu U Halánků a druhou cestou optimalizace
provozu. Příkladem zmíněné první cesty může být už výstavba nové budovy č. p. 270
samotným Náprstkem a následná přístavba z dob kuratoria. Také se touto cestou vydávaly
- 31 nerealizované projekty (např. Klenky z Vlastimilu, arch. Hory-Schneiberga, arch. Pokorného).
Druhou možností byla optimalizace provozu. Například v raných dobách muzea bylo
snahou vystavit prakticky vše. Tím byly omezeny nároky na depozitární provoz a pro
expozice mohly být využity i místnosti, které by tento provoz jinak potřeboval. Expozice však
následně vypadala spíše jako studijní depozitář a běžný návštěvník byl patrně rychle přesycen
dojmy a ztrácel orientaci jak v rámci míst původu předmětů, tak datace (viz Obr. č. 23).
Sbírky byly sice pečlivě popsány [12], ale i tak mohly být obtížně srozumitelné, zvláště
v době kdy obecná informovanost o mimoevropských kulturách nebyla na příliš vysoké
úrovni.
Obr. č. 23: Původní rozmístění vitrín v sálech č. p. 270 (originál je ve sbírkách Národního
V.N. 150/56)
Později vypadala optimalizace spíše tak, že byl upřednostněn depozitární provoz a
zázemí pro ochranu a vědecké zpracování sbírek a tak nemohly být sbírky prezentovány
všechny sbírky, ale pouze sbírky vybrané. Bylo to dáno i nutností zpracovat sbírky podle
zásad moderního muzejnictví. V raných dobách muzea byla např. vedena pouze
chronologická evidence, musela tedy být postupně doplňována evidence systematická, také
musely být sbírkové předměty konzervovány a restaurovány. V dnešní době je kromě toho
aktuální digitalizace a příprava pro multimediální prezentaci.
Logický trend převládání nutnosti péče o sbírky a zpracování sbírek nad nutností jejich
prezentace je patrný i dnes, například absencí stálých expozic Afriky a Asie. Absence
- 32 expozice či muzea starověké archeologie, zvláště pak egyptologie je v našem státě
dlouhodobým problémem, daným patrně spíše nedostatkem financí, než absencí odborníků a
exponátů. Je třeba konstatovat, že tuto situaci si vedení NpM uvědomuje a podniká
systematické kroky ke zlepšení. Například depozitární provoz z velké části přesunut do
Horních Počernic.
Plánované kroky koncepce rozvoje NpM si podrobněji rozebereme níže, nyní se
věnujme současným prostorovým možnostem budov. Začneme domem U Halánků (č. p. 269),
který v současnosti slouží jako sídlo knihovny, zázemí pro kurátory sbírek, jsou zde i
depozitární prostory, sídlo ředitelství, technického oddělení a oddělení práce s veřejností.
Celkové výměry prostor dle typu využití nám ukáže Tabulka č. 1. Podotýkáme ještě, že
využití netřídíme podle oddělení NpM, protože ve výsledku budeme posuzovat pouze součty
výměr. Termínem „sál“ je v elektronické dokumentaci stávajícího stavu označena místnost
s expozičním, nebo depozitárním využitím, případně využitím pro potřeby knihovny NpM.
podlaží typ provozu
chodby
1.PP
70,99
schodiště
7,21
výtah
2,67
sklad
54,65
zázemí tzb (trafo)
54,13
zázemí prodejny
21,09
prodejna
40,65
chodby
36,16
schodiště
zádveří
1.NP
Σ výměr (m²)
7,62
14,45
výtah
1,02
sklad
5,54
úklid
1,04
sociální zařízení
sály
15,98
512,89
Tabulka č. 1: Přehled výměr - dům U Halánků (č. p. 269)
- 33 podlaží typ provozu
2.NP
3.NP
Σ výměr (m²)
chodby
87,63
schodiště
17,25
zádveří
2,52
výtah
1,02
6,81
sály
567,04
hala
39,19
kanceláře
38,94
chodby
97,20
schodiště
2,00
výtah
1,18
úklid
0,66
3,46
sály
188,76
kanceláře
129,91
Tabulka č. 1-pokračování: Přehled výměr - dům U Halánků (č. p. 269)
Celkový přehled výměr v domě U Halánků (č. p. 269) ukazuje Tabulka č. 2.
typ provozu
chodby
Σ výměr (m²)
291,98
schodiště
34,08
zádveří
16,97
výtah
5,89
sklad
60,19
úklid
1,70
sál
hala
26,25
1268,69
39,19
kanceláře
168,85
ostatní
115,87
Tabulka č. 2: Celkový přehled výměr - dům U Halánků (č. p. 269)
- 34 Nyní se budeme věnovat nové budově s přístavbou (č. p. 270). Zde jsou umístěny
jednak restaurátorské ateliéry, dále pokladna a zázemí pro návštěvníky, obchod, přednáškový
sál a výstavní sály. Také zde je část depozitárního provozu. Přehled výměr dle podlaží a účelu
uvádí Tabulka č. 3.
podlaží typ provozu
chodby
1.PP
1.NP
ateliér
102,38
chodby
15,5
zádveří
3,6
4,0
sály
303,8
vstup
90,55
šatna
12,80
21,85
knihovna
6,55
ostatní
30,90
chodby
28,35
schodiště
44,44
8,16
474,12
chodby
5,45
schodiště
58,5
4,21
chodby
5.NP
140,35
prodejna
sály
4.NP
3,40
12,94
sály
3.NP
57,04
sklad
přednáškový sál a zázemí
2.NP
Σ výměr (m²)
schodiště
492,78
5,45
62,66
sály
492,81
půdy
578,11
schodiště
4,16
Tabulka č. 3: Přehled výměr - nová budova s přístavbou (č. p. 270)
- 35 Celkový přehled výměr v nové budově s přístavbou (č. p. 269) ukazuje Tabulka č. 4.
typ provozu
Σ výměr (m²)
vstup
90,55
šatna
12,80
prodejna
21,85
chodby
111,79
schodiště
169,76
ateliéry
102,38
sklad
12,94
19,77
sál
1763,51
přednáškový sál
140,35
půda
578,11
ostatní
41,05
Tabulka č. 4: Celkový přehled výměr - nová budova s přístavbou (č. p. 270)
Z uvedeného přehledu výměr je patrné, jaké prostory komplex U Halánků obsahuje.
Dům U Halánků (č. p. 269) má celkem 2029,66 m2 využívaných prostor, nová budova
s přístavbou (č. p. 270) má celkem 3064,86 m2 využívaných prostor. Přehled rozdělení prostor
dle budovy a účelu uvádíme v Tabulce č. 5. Zdůrazněme, že jde pouze o hrubý odhad a že
problematika by si zasloužila podrobnější klasifikaci dle jednotlivých oddělení. Náš odhad je
možné pokládat za pouhou první iteraci při úvahách o prostorovém uspořádání a logistice
zkoumané instituce.
č. p.
sál
př.sál
schodiště chodba z.n.
z.p.
soc.zař. půda
ostatní
(m2)
(m2)
(m2)
(m2)
(m2)
(m2)
(m2)
(m2)
(m2)
269
1268,69
0,00
34,08
291,98
39,19
236,63
26,25
0,00
132,84
270
1763,51 140,35
169,76
111,79
125,2
115,32
19,77
578,11
41,05
celkem 3032,20 140,35
203,84
403,77 164,39 351,95
Tabulka č. 5: Přehled využití plochy kompelxu U Halánků
46,02
578,11
173,89
poznámky:
sál - ve smyslu místnost pro výstavní, respektive depozitární účely a místnosti knihovny NpM
př. sál - přednáškový sál
z.n. - zázemí pro návštěvníky (vstupní hala, šatna, prodejna)
z.z. - zázemí pro personál (kanceláře, ateliéry, dílny, sklady, zázemí pro úklid)
soc.zař. - sociální zařízení (WC, umývárny, sprchy, včetně předsíní)
- 36 Názorné bude, když ještě omezíme počet kategorií prostor na čtyři a to: zázemí pro
uchování a prezentaci sbírkových předmětů (depozitáře, expozice, zázemí pro přednášky),
zázemí pro správu, údržbu, ochranu a provoz sbírek (kanceláře, dílny, ateliéry, místnosti pro
technická zařízení, sklady, vstup, prodej lístků, prodejna, šatna, sociální zařízení apod.),
komunikační prostory (schodiště, výtahy, zádveří atd.), obtížně využitelné prostory (hlavně
půda). Výsledek je patrný v Grafu č. 1-2. Máme tedy představu, jak jsou rozděleny jednotlivé
typy prostor komplexu U Halánků a jaké prostorové možnosti komplex má.
Graf č. 1: Klasifikace prostor komplexu U Halánků
Graf č. 2: Klasifikace prostor komplexu U Halánků (v %)
- 37 -
3. NÁPRSTKOVO MUZEUM JAKO INSTITUCE
3.1 Ochrana sbírek muzejní povahy
Ochranu sbírek muzejní povahy v ČR upravuje zákon č. 122/2000 sb., který jednak
definuje sbírku muzejní povahy (kterou sbírka NpM bezesporu je), dále pak určuje povinnost
zapsat sbírky ve vlastnictví České republiky či územních samosprávných celků do Centrální
evidence sbírek (dále CES). Sbírky NpM jsou v CES zapsány jako podsbírky Sbírky
Národního muzea s názvy: Asijské oddělení NpM, Etnografie NpM, Knihovna NpM,
Numismatika NpM a Pravěk/starověk NpM. Zákon č 122/2000 sb. stanoví podmínky pro
ochranu sbírek zapsaných v CES takto:
Ochrana sbírek
§9
(1) Vlastník sbírky zapsané v centrální evidenci je povinen
a)
b)
c)
d)
zajistit ochranu sbírky před krádeží a vloupáním;
zajistit ochranu sbírky před poškozením, zejména nepříznivými vlivy prostředí;
zajistit preparaci, konzervování a restaurování sbírky, je-li to třeba k jejímu trvalému uchování;
vést sbírkovou evidenci, která obsahuje tyto záznamy:
1. název a stručný popis jednotlivých sbírkových předmětů, popřípadě materiál, z něhož jsou vyrobeny,
rozměry, hmotnost, časové zařazení, datum získání, identifikace autora nebo výrobce a další identifikační
znaky,
2. označení území, z něhož sbírkové předměty pocházejí, je-li známo,
3. způsob a okolnosti nabytí jednotlivých sbírkových předmětů (například sběr, dar, dědictví, koupě),
4. stav sbírkových předmětů,
5. evidenční čísla jednotlivých sbírkových předmětů,
6. označení archiválií,1) jsou-li součástí sbírky;
e)
uchovávat sbírku v její celistvosti tak, jak byla zapsána do centrální evidence, s výjimkou vyřazení
sbírkových předmětů ze sbírky nebo zařazení nových sbírkových předmětů do sbírky za podmínek
stanovených tímto zákonem;
umožnit zpřístupnění sbírky nebo jednotlivých sbírkových předmětů veřejnosti pro studijní a vědecké účely
vystavováním nebo zapůjčováním k dočasnému vystavování v tuzemsku nebo v zahraničí s výjimkou podle
odstavce 4;
stanovit režim zacházení se sbírkou nebo jednotlivými sbírkovými předměty a dbát na jeho dodržování;
provést mimořádnou inventarizaci sbírky nebo její určené části na základě rozhodnutí ministerstva;
provádět každoroční inventarizaci sbírek nebo jejich určených částí, s výjimkou sbírky nebo její části, u níž
byla v předchozím roce provedena inventarizace mimořádná;
vyřazovat sbírkové předměty ze sbírky z důvodů jejich neupotřebitelnosti, přebytečnosti, výměny nebo
ztráty a dbát, aby údaje ve sbírkové evidenci byly v souladu se skutečným stavem a s údaji v centrální
evidenci;
umožnit zaměstnanci ministerstva provést kontrolu plnění ustanovení tohoto zákona;
strpět označení budovy, v níž je sbírka umístěna, předepsaným mezinárodním znakem, a to již v době míru
tak, aby byla sbírka chráněna pro případ ozbrojeného konfliktu;
f)
g)
h)
i)
j)
k)
l)
- 38 m) při převodu vlastnictví ke sbírce upozornit nabyvatele na skutečnost, že tato sbírka je zapsána v centrální
evidenci;
n) oznámit ministerstvu zničení nebo odcizení sbírky nebo jednotlivých sbírkových předmětů, a to do 30 dnů
ode dne, kdy se o tomto zničení nebo odcizení dozvěděl, a poskytnout Policii České republiky evidenční,
popřípadě obrazové záznamy odcizených sbírkových předmětů.
Z bodů §9 zmíněných výše se interakce instituce pečující o sbírku a památky týkají
odstavce a, b, c, f a g. Je nutné sbírku především zabezpečit před škodlivými klimatickými
vlivy, dále pak před odcizením. Také je vhodné v rámci instituce pečující o sbírku vytvořit
prostory použitelné pro preparaci a restaurování sbírkových předmětů a prostory pro
zpřístupnění sbírek. To jsou jednak prostory pro prezentaci sbírek veřejnosti a dále pak
zázemí pro studijní a vědecké účely. Je samozřejmé, že s „provozem sbírky“ vzniká
požadavek na vytvoření zázemí pro osoby, které pečují o evidenci a prezentaci sbírek a
zázemí pro návštěvníky.
Nyní se podívejme, jaké požadavky na technické zázemí muzea klade Profesní etický
kodex Mezinárodní rady muzeí (ICOM).
citace z „Profesního etického kodexu muzeí“:
2.4 Prostory
Řídící orgán má prvořadou povinnost zajistit prostory vhodné z hlediska bezpečnosti a ochrany sbírek. Tyto
prostory musí umožňovat muzeu, aby mohlo plnit své základní funkce – sbírkotvorné a vědecko-výzkumné,
uchovávání, péče o sbírky, výchovně-vzdělávací a výstavní činnosti. Prostory musí odpovídat všem právním
předpisům platným v dané zemi a týkajícím se ochrany zdraví, bezpečnosti a dostupnosti, se zřetelem ke
zvláštním potřebám handicapovaných osob. Musí být zavedena odpovídající stálá ochranná opatření proti
krádeži, požáru, záplavám, vandalismu a poškození. Postup v případě mimořádných situací musí být jasně
stanoven.
2.8 Veřejná dostupnost
Expozice a výstavy muzea musí být fyzicky i intelektuálně dostupné veřejnosti po odpovídající denní dobu a v
pravidelném čase. Muzeum musí rovněž umožnit veřejnosti v rozumné míře kontakt se svými pracovníky a
přístup k nevystaveným sbírkám, a to na základě dojednané schůzky nebo jiné dohody. Muzea jako správci
základních hmotných dokladů musí nejvyšší možnou měrou zpřístupňovat své sbírky badatelům. Muzea musí
poskytnout volný přístup k požadovaným informacím o sbírkách, s výjimkou nutných omezení z důvodů utajení
nebo bezpečnosti (viz 7.3).
- 39 Opět je zde prvořadý význam zachování a ochrany sbírek. Velký důraz je kladen na
veřejnou dostupnost sbírek, která předpokládá prezentaci sbírek a možnost kontaktu
s pracovníky muzea a přístup ke sbírkám, které nejsou vystaveny. Tím vzniká poměrně složitý
architektonický i technický problém. Muzeum by mělo být organismem, který je současně
uzavřený i otevřený. Uzavřený je tak, aby ochránil sbírky a otevřený tak aby ke sbírkám
poskytoval maximální přístup zájemcům a přispíval tím k poučení veřejnosti. Už to samo o
sobě vyžaduje poměrně složitá technická řešení (zabezpečovací zařízení, protipožární
ochrana, klimatizace, regulace osvitu atp.).
Další věcí je odhad budoucího vývoje. Jednak není možné odhadnout vývoj
technologií, které budou užívány k prezentaci a ochraně sbírkových předmětů v budoucnu a
také nelze předvídat dlouhodobý vývoj zájmu o dané expozice, vývoj přírůstků sbírky v rámci
sbírkotvorné činnosti instituce, ani vývoj hospodářský, jenž určí, kolik prostředků bude
možné na ochranu a rozvoj sbírek muzejní povahy vynaložit.
Obecným řešením -zvláště v památkovém prostředí- může být dodržování zásady
vratnosti změn tak, jak ji definují teoretici památkové péče. Zvláště to platí v oblasti techniky
pro moderní technické zařízení budov. Například v případě klimatizace je životnost
jednotlivých zařízení v porovnání s životností památky relativně velmi nízká a můžeme
zaznamenat rychlý vývoj technologie a proto není vhodné přizpůsobovat stávající konstrukce
technologii, ale -pokud je to reálné- snažit se o opak.
Nicméně v rámci Náprstkova muzea není zatím prvořadým problémem koexistence
památky a moderních technologií, ale prostorové možnosti. NpM se již od svého vzniku
muselo potýkat s nedostatkem prostoru jak pro expozice, tak pro depozitáře a přes veškerou
obětavost Vojty Náprstka i dalších mecenášů a správců pozdější nadace pokračoval přírůstek
prostoru oproti přírůstku sbírek se zpožděním.
3.2 Stručné dějiny NpM
Nyní se pokusíme krátce popsat vývoj Náprstkova muzea jako instituce od jeho vzniku
do současnosti. Tento popis si neklade za cíl být nějak výrazně objevným, či všeobsáhlým.
Měl by nám pouze poskytnout představu, s jakými technickými problémy se muzeum jako
instituce muselo během své činnosti potýkat, jak se rozvíjely a byly prezentovány sbírky, jak
muzeum využívalo své budovy a zda a v čem mohly vznikat kolize mezi zájmem instituce a
památky. Dějiny muzea dělíme na období dle toho, kdo jej spravoval.
- 40 -
3.2.1 Doba Vojty Náprstka
Již v době svého pobytu v Americe (1848-1858), sbíral Vojta Náprstek přírodniny,
etnografika, knihy a mnoho dalšího. Značnou část těchto sbírek následně daroval
prostřednictvím svého bratra Ferdinanda Národnímu muzeu. V Náprstkových raných sbírkách
bychom snad mohli vidět předzvěst pozdějšího programu Náprstkova muzea jakožto muzea
cizokrajné etnografie. Ač měl Náprstek jistě vřelý vztah k technice a průmyslu, byl přeci jen
vzdělán a zaměřen humanitně. Absolvoval akademické gymnázium a chtěl dokonce studovat
orientalistiku (na přání matky však studoval práva). Jeho velkým cílem byla také pomoc
vlastnímu národu a to jak po stránce kulturní, tak materiální. Tento ušlechtilý cíl jej později
přivedl k propagování techniky, rozvoje průmyslu, infrastruktury města a dalších témat, která
ležela mimo jeho původní obor a zájmy.
Poté, co mu byl povolen návrat do vlasti, se Vojta Náprstek aktivně zapojil do českého
společenského dění a roku 1862 se zúčastnil světové výstavy v Londýně. Česká výprava
navštívila i South Kensington Museum (dnes Science Museum) a byla nadšena myšlenkou
průmyslového muzea s přidruženou průmyslovou školou13. Bylo jasné, že muzeum
prezentující názorně principy přírodních věd a techniky je skvělou pomůckou k poučení
veřejnosti a pozvednutí průmyslu. Proto byla ještě v Londýně svolána schůzka českých
účastníků světové výstavy a bylo rozhodnuto zřídit podobné muzeum i v Praze. Pro tento účel
měly být jednak v Londýně nakoupeny výukové pomůcky (z peněz vybraných mezi
přítomnými) a dále měla být zveřejněna výzva k celonárodní sbírce. Náprstek, který se také
účastnil akviziční činnosti pro příští české muzeum kensingtonského typu, slíbil, že exponáty
získané v Londýně mohou být dočasně uloženy v domě U Halánků.
Po návratu do Prahy (1862) uspořádal Vojta Náprstek na Střeleckém ostrově výstavu
předmětů zakoupených v Londýně. V rámci výstavy se konaly i pravidelné přednášky, které
měly velký úspěch. Byly zde prezentovány hlavně „průmyslové vymoženosti“ pro domácnost
jako papinův hrnec, pračka a kuchyňské strojky. Na toto téma také navázal Náprstek vhodně
s myšlenkou ženské emancipace (které se věnoval již dříve) a celkem logicky tvrdil, že když
ženy ušetří v domácnosti čas, budou se moci vzdělávat a více účastnit kulturního života.
Následujícího roku Náprstek výstavu zopakoval, ale tentokrát na Žofíně a s účastí přístrojů od
českých výrobců. Téhož roku (1863) byl založen spolek, jehož cílem bylo založení
průmyslového muzea. Byly sepsány stanovy, ale roku 1864 byly místodržitelstvím vráceny
k přepracování. Veřejná místa se na tuto snahu dívala jako na lokální aktivitu zaměřenou
- 41 pouze na jeden národ a oficiálně podporovala založení vídeňského k.k. Österreichisches
Museum für Kunst und Industrie (dnes Museum für angewandte Kunst, MAK) jako instituce
průmyslového muzejnictví pro celou monarchii. Stanovy zmíněného českého spolku nakonec
sice schváleny byly (roku 1865), ale k ustavení spolku a zahájení činnosti nedošlo. Vysvětlení
můžeme najít např. v [7], ale úplně nás neuspokojí. Údajně nebyl spolek založen proto, aby
neoslabil snahy o vybudování Národního divadla, ale přímé důkazy vztahující se k aktérům
spolku patrně nejsou. Faktem je, že se Vojta Náprstek rozhodl založit muzeum sám. Chyběly
mu však potřebné finanční prostředky. Výnosnost jeho podniků v Americe patrně nebyla
příliš vysoká a rodinnému podniku stále vládla pevnou rukou matka.
V dalších letech sbíral Vojta Náprstek exponáty a přesvědčoval matku, aby v rámci
svého odkazu myslela i na založení muzea, které bude sloužit k poučení národa. Také
udržoval styk s podobnými institucemi v rámci celé Evropy, styky s krajany v zahraničí,
s cestovateli, vědci apod. V té době Náprstek také vytvořil program muzea a návrh, jak
uspořádat sbírky.
Došlo však k tomu, že pokud v letech 50. a na začátku let 60. Vojta Náprstek předběhl
svou dobu, tak na konci let 60. tento náskok ztratil se vším všudy. Průmysl zaznamenal tak
prudký růst, že nebylo třeba jej podporovat a výrobků a odvětví bylo najednou tolik, že jejich
sledování bylo velmi obtížně zvladatelné. V té době se také mění koncepce muzea z muzea
průmyslového na muzeum uměleckoprůmyslové s výrazným podílem mimoevropského
uměleckého řemesla. Pozornost se měla nyní zaměřit na estetiku drobných průmyslových a
řemeslných výrobků a design.
Období příprav založení muzea skončilo v roce 1873, kdy ve věku 85 let zemřela
Náprstkova matka Anna a v její závěti byly mimo jiné vyhrazeny prostředky na založení
českého průmyslového muzea. Jak jsme zmínili výše, připadlo Náprstkovi dědictví v hodnotě
asi 80 000 zlatých v nemovitostech s povinností vyplácet podíl z výnosu svému bratru
Ferdinandovi a J. A. Novákovi, který byl vnukem Anny Fingerhutové z prvního manželství.
Jakmile měl Vojta Náprstek dostatek finančních prostředků, začal připravovat stavbu nové
budovy pro sbírky. Stavba se ale -jak jsme popsali výše- potýkala s rozsáhlými
administrativními problémy, a proto byla dokončena až v roce 1886. Pak ale probíhaly
dokončovací práce a k přestěhování muzea do nové budovy došlo až roku 1891.
V době stavby nové budovy byly sbírky provizorně vystavovány v domě U Halánků.
Od roku 1875 bylo muzeum přístupné dvakrát až třikrát ročně, většinou o svátcích (např. sv.
Václav, svatojánská pouť). Mezi lety 1875 a 1877 shlédlo sbírky kolem 10 000 návštěvníků
(dle [9]) a od roku 1885 byly vedeny přesné záznamy o návštěvnosti14. Knihovna byla veřejně
- 42 přístupná již od roku 1865 a kromě knihovního fondu obsahovala také fotografickou sbírku,
sbírku stereoskopických obrázků, grafickou sbírku a knihy výstřižků. Knihovnu také
pravidelně využíval Americký klub dam a kromě toho se zde Vojta Náprstek velmi často
setkával s přáteli a známými.
Za života Vojty Náprstka byla sbírkotvorná činnost tvořena hlavně jeho vlastními
investicemi, kromě toho dary jeho přátel a známých, respektive krajanů, kteří udržovali
s muzeem styky. Dalším zajímavým faktem je, že Vojta Náprstek měl veliký organizační a
komunikační talent, který se projevil např. v rámci výměny publikací s evropskými
muzejními institucemi. Již při v době světové výstavy v Londýně při založení přípravného
výboru pro České průmyslové muzeum rozeslal Náprstek evropským muzejním institucím
prosbu o podporu vznikajícího muzea zasíláním publikací a navázáním spolupráce.
Pokud jde o sbírkotvornou koncepci muzea, nebyla od počátku přesně ujasněna, či
lépe řečeno přesně dodržována. Původně mělo být vytvořeno mueum, orientující se čistě na
průmyslovou výrobu a zpracování surovin pro průmysl s tématickým dělením dle
průmyslových odvětví. Důraz měl být kladen i na propagaci zavedení průmyslových principů
do domácností v podobě různých přístrojů usnadňujících domácí práce (pračky, předchůdci
dnešních kuchyňských robotů apod.) nebo zvyšujících komfort bydlení (plynofikace,
elektrifikace, zásobování vodou atd.). V průběhu doby se však průmysl začal velmi rychle
rozvíjet tak, že prakticky nebylo možné tento rozvoj systematicky sledovat a dokumentovat a
tím méně inspirovat a poučovat. Kromě toho se začínaly projevovat i jiné zájmy Vojty
Náprstka, jako například orientalistika a etnografie. Dochází proto ke změně od koncepce
muzea čistě průmyslového ke koncepci zaměřené spíše na drobnou řemeslnou výrobu a užité
umění. Muzeum tedy mělo spíše poskytovat domácí i cizokrajné exponáty z oblasti užitého
umění, které by mohly rozšířit obzor našich řemeslníků a umělců zabývajících se designem
tak, aby jejich výrobky měly kromě hodnoty utilitární i hodnotu estetickou15. Asi samostatnou
kapitolou by mohla být Náprstkova knihovna, která více než koncepci instituce, sledovala
zájmy a záliby svého zakladatele.
V době působení Vojty Náprstka byly sbírky rozděleny na knihovnu, sbírku
národopisnou a sbírku průmyslovou. Knihovnu budoval Náprstek již za dob svých studií,
značně ji rozšířil během svého pobytu v Americe, kde působil mj. i jako knihkupec, při čemž
měl dostatek příležitostí ke sledování knižního trhu. Od roku 1865 byla knihovna přístupná
veřejnosti každé odpoledne, pouze středu a sobotu odpoledne byla k dispozici Americkému
klubu dam. Byla pravidelně doplňována a na svou dobu dobře zorganizována. Kromě knih a
časopisů k ní patřily ještě fotografie, sbírka grafik, stereospopické snímky a knihy výstřižků.
- 43 V závěti Vojty Náprstka z roku 1887, je uvedeno, že knihovna má 36 000 svazků. Je známo,
že roku 1897 (tedy 3 roky po smrti Vojty Náprstka) měla knihovna již 63517 jednotek, z toho
46 562 knih a časopisů.
Sbírka průmyslová se v Náprstkově době skládala jednak ze strojů přivezených ze
světové výstavy v Londýně, dále pak ze strojů a strojků věnovaných v průběhu 60. let
domácími výrobci. Kromě toho zde byla sbírka majoliky, skla porcelánu, řezby a bižuterie,
jejíž nejstarší kusy pocházejí ze 17. století. Součástí sbírky průmyslové byla i sbírka
typografická.
Ve sbírce národopisné byla věnována pozornost jak folkloristice, tak mimoevropské
etnografii. Byla zde zastoupena i etnografika slovanská (Ukrajina, Rusko, Halič, oblasti
jižních Slovanů). Samostatnou částí byla sbírka pojmenovaná „Práce našich matek“. Šlo
hlavně o součásti českých a moravských krojů, jejichž sbíráním se zabývaly převážně dámy
(m.j. i Josefa Náprstková). Část této sbírky byla 1893 věnována muzeu v Chicagu. Rozsáhle
zastoupena byla etnografika mimoevropská. Šlo o oblasti jižní Afriky (hl. sbírky dr. E.
Holuba), dále Lybie a Etiopie (sbírka dr. Steckera), indické exponáty (dr. O. Feistmantel),
indonéské (dr. Czurda a dr. Durdík). Dále exponáty z Malé Asie (J. Wünsch), jižní Ameriky
(E. S. Vráz), Číny a Japonska (J. Kořenský), severní a střední Ameriky (B. Roezl).
Vzhledem k tomu, že i po přestěhování do nové budovy roku 1891 byl patrný
nedostatek místa, nemohly být sbírky prezentovány tak systematicky, jak je to běžné
v dnešním muzejnictví. Exponáty byly vystaveny ve vitrínách, někdy značně přeplněných,
což stěžovalo běžnému návštěvníku orientaci. dr. Zahradníček [8] pokládá za nejlépe
uspořádanou sbírku té doby sbírku typografickou. V této sbírce byl pro návštěvníky například
předváděn provoz tiskařských strojů. Dobré uspořádání zmíněné sbírky by bylo asi důsledkem
toho, že o sbírky pečoval J. L. Kottner, který byl původním povoláním rytec.
Celkově lze konstatovat, že již v době Vojty Náprstka bylo dnešní NpM jak unikátní
sbírkou, tak centrem kulturního dění, místem setkávání odborné veřejnosti a zázemím pro
vzdělávání (zvláště žen). V tomto smyslu plnilo dokonale i dnešní požadavky kladené na
muzea. Samozřejmě zde byly značné rezervy v prezentaci exponátů, dané nedostatkem místa
a finančních prostředků a v péči o sbírky. To bylo dáno faktem, že většinu prací vykonávali
dobrovolníci. Zaměstnanci instituce byli v té době pouze kustod a knihovník (i tyto funkce
původně konali dobrovolníci ve svém volném čase). Je jasné, že vzhledem k nedostatku
odborníků na mimoevropskou etnografii a orientalistiku nemohly být sbírky odborně
zpracovány a prezentovány tak, jak bychom to dnes pokládali za vhodné. Nicméně přes
- 44 všechny nedostatky bylo založení muzea, získání sbírek a výstavba nové budovy obrovským
kusem práce a milníkem ve vývoji českého bádání o mimoevropských kulturách.
3.2.2 Muzeum jako nadace pod správou kuratoria
Roku 1894 Vojta Náprstek zemřel. Jeho odkaz měl sloužit k založení Nadace českého
průmyslového muzea. Pravidla nadace stanovila, že České průmyslové muzeum se skládá ze
tří částí. První částí byly „sbírky surovin a výrobků průmyslových, strojů a přístrojů,
sloužících k sdělávání surovin a k výrobě výrobků průmyslových“, druhou část tvořily
„sbírky předmětů národopisných (etnografických) českých či cizokrajných, obsahující v sobě
též výrobky tak zv. průmyslu domácího“, a třetí částí byla knihovna (Archiv V.N. 148/2).
Tyto sbírky měly být spravovány jako nedělitelný celek, i když nebyla vyloučena možnost
spojení muzea s jinou institucí. Instituci řídilo kuratorium, které mělo 12 členů a jemuž
předsedal pražský primátor. Prvních 9 členů bylo jmenováno doživotně z okruhu
Náprstkových blízkých (dr. Fr.Lad. Rieger, ph.dr. Karel rytíř Kořistka, Julius Zeyer, Josef
Ludvík Kotner, ju.dr. Josef Stupecký, Josefa Náprstková, Renáta Tyršová, Anna
Lauermannová, Barbora Kotnerová14)
a další tři měl určit „sbor obecních starších
královského hlavního města Prahy“. V kuratoriu nadace se postupně vystřídala řada
vynikajících osobností. Jako příklad můžeme uvést známého historika umění Zdeňka Wirtha,
který v kuratoriu působil v době před pozemštěním muzea. Dne 29. listopadu roku 1896 byla
nadace potvrzena místodržitelstvím.
Dobu působení kuratoria by šlo dále rozdělit na dvě fáze, jak je popisuje např. Vl.
Zahradníček [8]. Předělem těchto fází je rok 1907, kdy zemřela manželka Vojty Náprstka
Josefa. Ta měla v rámci kuratoria velký vliv, jednak jako Náprstkova dlouholetá
spolupracovnice a dále pak proto, že vkládala do rozpočtu nadace poměrně velké částky ze
svých úspor a z renty, kterou ji zajistil Náprstek ve své závěti. Hradila například schodky
hospodaření nadace v letech 1897, 1900 a 1901 (nejvyšší z nich činil 3544 zl.).
Jinak se kuratorium snažilo získávat prostředky pro činnost muzea pronajímáním
domu U Černého orla (od roku 1898 jej měl v nájmu hoteliér Šebek za 7500 zl. ročně) a
pronajímáním hostinských místností v domě u Halánků (od roku 1897 pronajato Prvnímu
pražskému měšťanskému pivovaru).
Patrně nejvýznamnějším činem kuratoria za života Josefy Náprstkové byla přístavba
k nové budově muzea (č.p. 270/I), kterou jsme popsali výše. Kromě toho se kuratorium
snažilo o nové akvizice a udržení kontaktů navázaných Vojtou Náprstkem. Zajímavým bodem
- 45 v dějinách instituce je jednání o sloučení s Národopisným muzeem českoslovanským roku
1896. To bylo patrně motivováno snahou spojit sbírky slovanských etnografik a vybudovat
jednotnou instituci, která by se zabývala českým folklorem. Jednání o sloučení ale ztroskotala
a obě muzea zůstala samostatnými institucemi. I když se Náprstkovo muzeum snažilo nadále
sledovat etnografii slovanskou, vynikalo spíše v etnografii mimoevropské.
V letech 1894-1907 byly sbírky doplňovány převážně z darů, či z prodejů za relativně
nízké ceny dané vztahem k instituci (takto zakoupeny byly např. sbírky A. Kašpara, A. V.
Friče, nebo Martina z Lány). Také byla získána sbírka ruského národopisu (od Českého
výpomocného spolku v Petrohradě). Část sbírkových předmětů nakupovala z vlastních zdrojů
Josefa Náprstková a věnovala je muzeu. Jinak byly k rozšiřování sbírek používány úroky
z bankovních vkladů muzea (cca 20 000 zlatých). Pozoruhodný je poměr počtu
mimoevropských a slovanských etnografik. K roku 1906 vlastnilo muzeum celkem 18663
kusů etnografik, z toho 10 490 kusů etnografik „exotických“ a 8137 slovanských.
Pokud jde o doplňování knihovny byly kvůli obtížné finanční situaci nákupy značně
omezeny. Do knihovny bylo za období 1894-1906 získáno 10417 svazků, z toho koupí pouze
1319. Cennými akvizicemi byly jistě knihovny J. Zeyera a F. M. Klácela, které muzeum
získalo patrně jako odkazy.
Druhou fázi působení kuratoria můžeme vymezit od roku 1907 do roku do roku 1932,
kdy došlo k pozemštění muzea. Roku 1907 zemřela Josefa Náprstková a zanechala muzeu
odkaz ve výši zhruba 30 000 korun. Roku 1912 byl prodán dům U Černého orla, patrně
s cílem získat dostatek prostředků na vyrovnání hypotéky a další rozšíření muzea. V té
souvislosti se zřejmě uvažovalo s nahrazením domu U Halánků novostavbou. K roku 1913
činil finanční majetek nadace 387 084 korun a 54 haléře. Do plánů na rozvoj muzea zasáhla
válka a tak se až do roku 1918 mnoho nezměnilo. Kuratorium se v té době omezovalo jen na
nejnutnější opravy, což by mohlo napovídat, že naše úvaha o plánovaném snesení některých
budov komplexu U Halánků je správná.
V oblasti sbírkotvorné činnosti dochází po roce 1907 k poklesu počtu darů. Lze říci, že
poprvé od založení muzea převažují nákupy exponátů nad dary. Omezeny jsou nákupy knih a
časopisů. Velká péče je však věnována organizaci knihovny a dochází k lepšímu zpracování a
třídění sbírek na materiál pro výstavy a materiál studijní. Některé položky jsou i vyřazovány.
Po roce 1919 činí majetek muzea na hotovosti cca 180 000 korun. Výrazné snížení
finančního majetku bylo způsobeno jednak nutností doplatit hypotéku na přístavbu nové
budovy a dále pak nutnými opravami budov stávajících. Roku 1921 dostalo muzeum státní
subvenci ve výši 10 000 Kč. Ta byla použita převážně na platy zaměstnanců muzea. Roku
- 46 1922 je podána žádost k zemskému správnímu výboru o převzetí muzea do správy a majetku
země.
Než se budeme zabývat pozemštěním muzea, shrňme si stručně období, kdy bylo
dnešní NpM spravováno kuratoriem. Celou dobu působení kuratoria se muzeum potýkalo
s finančními těžkostmi. Šlo o poměrně velikou instituci, jejíž chod a sbírkotvorná činnost
vyžadovaly značné náklady. Plán financování byl zhruba takový, že z výnosu budov bude
hrazen provoz instituce a z úroků z uloženého kapitálu bude financována sbírkotvorná
činnost. Muzeum také mělo relativně veliký finanční potenciál v budovách a snažilo se jej
využít ke stabilizaci své finanční situace. Jednak byl pronajat dům U Černého orla, dále byly
pronajímány některé prostory v přízemí domu U Halánků. Zároveň však bylo jasné, že
muzeum má naprostý nedostatek prostoru a proto se kuratorium rozhodlo pro přístavbu
v severozápadní části komplexu U Halánků, jak bylo popsáno výše, a část této přístavby měla
být pronajata, aby vynesla prostředky na splácení hypotéky. Dalším problémem bylo to, že
muzeum bylo vnímáno jako soukromá nadace, tudíž nemělo nárok na státní subvence a
podléhalo vyššímu zdanění (např. v rámci daně z nemovitostí). V hospodaření instituce patrně
došlo k tomu, že muzeum sice bylo schopno hradit běžné provozní náklady, nebylo však
možné provádět rozsáhlejší práce na údržbě budov, opravách a přestavbách, což instituci na
jednu stranu škodilo, na druhou stranu však zůstal z větší části zachován dům U Halánků,
který by možná při větších finančních možnostech v rámci využití prostoru parcely zanikl (viz
např. návrh Klenky z Vlastimilu uvedený výše).
Do podobné finanční tísně se v době války dostala i jiná spolková muzea (např. dnešní
Národní muzeum). V této souvislosti lze vzpomenout humornou historku o tom, jak v
únoru roku 1917 zamrzl v jedné z pracoven Národního muzea (tehdy ještě Muzea království
Českého) preparát želvy, protože nebyl dostatek peněz na otop [10]. Národní muzeum mělo
být po válce postátněno, ale vzhledem k problémům se schválením příslušného zákona bylo
„pouze“ pozemštěno o dva roky později než dnešní NpM.
3.2.3 Pozemštění muzea
Jak již bylo zmíněno, začala roku 192217 „jednání o převedení majetku nadace do
majetku země České s ponecháním názvu a spojením Náprstkova a Národního muzea pod
společnou správu“ (archiv V.N. 148/31a). Dne 13. prosince roku 1922 začíná o budovy muzea
pečovat Zemský správní výbor. Roku 1922 dostává muzeum ze zemských financí subvenci
10 000 korun na platy zaměstnanců. V té době byl plat ředitele 400 Kč, plat knihovnice 350
- 47 Kč a plat služebné 130 Kč měsíčně. K roku 1925 tvořilo základní jmění nadace v hotovosti
217 035 Kč 35 h. Dne 12. října 1926 schválilo pozemštění muzea ministerstvo financí.
Zemský správní výbor pak navrhuje dne 13. ledna 1926 vládě aby schválila pozemštění od 1.
ledna 1927 na základě smluv z 22.května a 5.srpna 1924. Roku 1928 došlo ke změně referenta
Zemského správního výboru a jednání málem ztroskotala. Zemský správní výbor změnil
podmínky pro pozemštění muzea tak, že požadoval vypuštění slovanského národopisu a
převzetí jen části zaměstnanců (dle služebních let a rodinných poměrů) beze změny
služebního poměru (čímž by neměli nárok na definitivu, případně penzi). Kromě toho mělo
být v komisi pro pozemštění více členů Zemského správního výboru než členů kuratoria.
S tím kuratorium nesouhlasilo, protože by tím byly porušeny stanovy nadace, které nařizovaly
jednotnost sbírek. V důsledku této roztržky odmítl Zemský správní výbor uhradit náklady za
rok 1927 a tak muselo být uvolněno 55 000 Kč ze základního jmění nadace. Později bylo od
nových podmínek upuštěno a 24. listopadu 1928 byla podepsána smlouva, stvrzující
odevzdání muzea do vlastnictví země České od 1. ledna 1929. K protokolárnímu převzetí
došlo však až 3. května 1932. Tím se Náprstkovo české průmyslové muzeum stalo definitivně
muzeem zemským s novým názvem Náprstkovo muzeum všeobecného národopisu.
I v době jednání o pozemštění muzea byly získávány nové exponáty. Například roku
1922 byla získána sbírka prof. Nestlera, obsahující etnografika z Bolívie a roku 1926 africká
sbírka Alberta Sachse.
3.2.4 Náprstkovo muzeum jako zemská a státní instituce
Když bylo v roce 1934 pozemštěno i dnešní Národní muzeum, stalo se Náprstkovo
muzeum všeobecného národopisu jeho součástí. Od roku 1946 se muzeum orientovalo
výhradně na mimoevropské kultury. V roce 1949 bylo Národní muzeum (a s ním i
Náprstkovo muzeum) postátněno spolu s dalšími muzejními institucemi (jako bylo např.
Uměleckoprůmyslové muzeum). K postátnění muzeí došlo původně rozhodnutím vlády. Po
schválení zákona 54/1959 sb. o muzeích a galeriích, spadalo Národní muzeum, jehož součástí
bylo Náprstkovo muzeum, do kategorie muzeí ústředních a podléhalo přímo ministerstvu
školství a kultury.
Pro muzeum a jeho vývoj po roce 1918 má příznivý vliv ještě jeden fakt. V průběhu
První republiky začíná vznikat zázemí pro výzkum a vysokoškolskou výuku v oboru, který
byl dříve označován jako orientalistika a který bychom asi lépe označili jako bádání o
kulturách Asie a Afriky. Na Univerzitě Karlově byl založen například egyptologický seminář
- 48 (1925), roku 1922 vzniká Orientální ústav a roku 1927 jsou jmenováni jeho první členové.
Píší se také učebnice orientálních jazyků18.
Faktem ale je, že toto období je spíše obdobím zakládání vysokoškolských oborů,
Orientálního ústavu a mezinárodního obchodu, respektive diplomacie, takže odborníků pro
instituce jako NpM není zpočátku mnoho. Situace se zlepšuje po válce. Během uzavření
českých vysokých škol v Protektorátu Čechy a Morava existuje stále Orientální ústav, který
pořádá jazykové kurzy. Tyto kurzy přilákaly zájemce o mimoevropské kultury, kteří neměli
možnost studovat na vysokých školách19 a studiu oborů zkoumajících mimoevropské kultury
se věnovali po roce 1945. Po roce 1948 bylo studium jazyků některých mimoevropských
kultur podporováno s ohledem na politické cíle a posléze v některých případech omezováno20.
Nicméně NpM získává odborníky s vysokoškolským vzděláním v oblasti etnografie,
respektive etnologie a orientalistiky a začíná se utvářet dělení sbírek v podobě, jakou známe
dnes. Knihovna je samozřejmě již ustavena, odděluje se Asijská sbírka od sbírek
etnografických, dále vzniká pod vedením PhDr. Jarmily Štěpkové, CSc. Oddělení
mimoevropské numismatiky (roku 1962), kam je převedena i část numismatických sbírek
Národního muzea. V roce 1969 vzniklo Oddělení pravěkého a starověkého Předního východu
a severní Afriky (dnes Oddělení Pravěku a starověku Přední Asie a Afriky). Roku 1963
získává muzeum zámek Liběchov (nedaleko Mělníka), který byl od roku 1977 využíván pro
prezentaci asijské sbírky. Kromě dělení sbírek vznikají v 60. letech i nové expozice. Roku
1962 byla otevřena expozice Oceánie, roku 1964 expozice Indiáni a Eskymáci a roku 1968 i
africká expozice. Asijská sbírka byla prezentována na zámku Liběchov.
V druhé polovině 20. století byly získávány stále nové sbírkové předměty, mimo jiné
díky politickým kontaktům s mimoevropskými zeměmi. Jednalo se například o sbírky
etnografik afrických národů Fulbe, Mandingo, Berti, Nůbijců a Jorubů (vše zhruba 60. léta),
etnografika z Baffinovy země, Chile, Bolívie, Arnhemské země (cca 70. - 80.léta), sbírky
uměleckých předmětů z Vietnamu, KLDR (cca 50. léta), ČLR aj.
Ani v současnosti není rozvoj sbírek uzavřen. Z darů můžeme připomenout například
fenomenální sbírku anatolských koberců a kelimů, dar Reinera Kreissla z roku 1994.
Samozřejmě se mění i instalace sbírek. V 90. letech byla repasována Expozice Ameriky a
Expozice kultur Austrálie a Oceánie byla repasována v roce 2003. V roce 2009 byla otevřena
nová stálá expozice Nias - ostrov předků a mýtů, která prezentuje etnografika z ostrova Nias
v Indonésii. Připraveny jsou scénáře Expozice Afriky, Expozice amerických kultur, Expozice
starověkých a asijských kultur a další. Také je třeba podotknout, že Npm pořádá velké
množství časově omezených výstav.
- 49 3.3 Současná struktura NpM
3.3.1 Organizační struktura NpM
V současné obě se Náprstkovo muzeum skládá z devíti organizačních složek. Jsou to
sekretariát, knihovna a sedm oddělení. Jejich přehled následuje v tabulce č. 6.
označení název
NpM 0
Sekretariát ředitelství
NpM 1
Oddělení mimoevropské numismatiky
NpM 2
Knihovna Náprstkova muzea
NpM 3
Oddělení pravěku a starověku Předního východu a Afriky
NpM 4
Oddělení mimoevropské etnografie
NpM 5
Oddělení asijských kultur
NpM 6
Oddělení správy, evidence a péče o sbírky NpM
NpM 7
Oddělení práce s veřejností a marketingu NpM
NpM 8
Oddělení stavební a technické správy NpM
Tabulka č. 6: Přehled organizačních složek NpM ([14] a [15])
V tabulce č. 7 si uvedeme data vzniku jednotlivých oddělení, to nám umožní
udělat si rámcový přehled o vývoji struktury NpM a rychlosti jejích proměn. Do tohoto
přehledu zahrnujeme pouze oddělení, která se zabývají sbírkami a knihovnu.
název
vznik
1962
1858*
Oddělení pravěku a starověku Předního východu a Afriky 1969
1862#
1862#
* roku 1858 se vrátil Vojta Náprstek do Čech
#tato oddělení dříve společně tvořila v rámci Nadace NČPM „sbírky předmětů
národopisných (etnografických) českých či cizokrajných“
Tabulka č. 7: Vznik jednotlivých oddělení
- 50 3.3.2 Struktura sbírek
Jak jsme uvedli výše, tvoří v rámci CES Sbírka Národního muzea jednu sbírku, která
je rozdělena do pětatřiceti podsbírek. O pět z těchto podsbírek pečuje Náprstkovo muzeum
asijských, afrických a amerických kultur. V rámci tematického a chronologického zaměření
jsou podsbírky dále členěny. Abychom se vyhnuli nejasnostem v označení částí podsbírek a
používání termínu sbírka, budeme tyto části nadále označovat termínem kolekce. Strukturu
sbírek ukazuje Tabulka č. 8.
sbírka (dle CES)
podsbírka (dle CES) kolekce (interní dělení NpM)
Přední východ, Střední Asie a Kavkaz
Indie
Zadní Indie a jihovýchodní Asie
Indonésie
Asijské odd. NpM
Japonsko
Korea
Čína
Vietnam
Lamaistická kolekce
Afrika
Sbírka Národního muzea
Etnografie NpN
Amerika
Austrálie a Oceánie
Fotosbírka
pozůstalosti rodin Novákových, Fingerhutových,
Knihovna NpM
Křížkových, Náprstkových (hlavně
osobní předměty, mobiliář)*
Numismatika NpM
dělí se dále na 17. kategorií dle klasifikace dr.
Štěpkové
Pravěk/starověk NpM
Starověký přední východ
Starý Egypt
*nejde tedy o archiválie, které se řídí jinými předpisy a jimiž se v této práci nezabýváme, ale o sbírkové
předměty tak, jak definuje zákon 122/2000 sb.
Tabulka č. 8: Struktura sbírek NpM ([14], [15] a [16])
- 51 Pro představu o velikosti instituce si uvedeme počet sbírkových předmětů (Tabulka č.
9), i když bez přesné specifikace jejich vlastností (velikost, hmotnost, ceny, materiál) může
být toto kritérium v úvahách o technické funkci instituce zavádějící.
podsbírka (dle CES)
počet ev. čísel (dle CES)
počet vyřazených (dle CES)
Asijské odd. NpM
50 982
458
Etnografie NpN
37 393
972
Knihovna NpM
1 900
30
Numismatika NpM
16 251
5
Pravěk/starověk NpM
11 994
14
118 520
1 479
celkem
Tabulka č. 9: Počet předmětů v jednotlivých podsbírkách v péči NpM [16]
3.4 Koncepce rozvoje z technického hlediska
Náprstkovo muzeum má, jak ukládá bod 3.1 Profesního etického kodexu muzeí [17],
vypracovanou sbírkotvornou koncepci. Koncepce nese název Světové kultury ve sbírkách
Národního muzea [13] a týká se jednak NpM, dále pak antické sbírky Historického muzea.
Koncepce shrnuje výchozí stav a dále se zaměřuje na koncepci sbírkotvorné a vědeckovýzkumné činnosti v budoucnu. Velký důraz je kladen na prezentaci sbírek a vytváření
nových expozic. Podrobně jsou zmíněny ideové záměry pro aktualizaci expozic stávajících a
vybudování expozic nových.
Koncepce konstatuje, že NpM je jedinou českou vědeckou institucí, „která se v plné
šíři věnuje studiu, dokumentaci a prezentaci asijských, afrických, amerických, australských a
oceánských kultur“ [13] a jejíž sbírky byly ze 75% vytvořeny erudovanými kurátory. Je také
zdůrazněna spolupráce s AV ČR, vysokými školami, institucemi památkové péče a muzei.
Sbírkové i archivní fondy muzea tvoří pramenný materiál, který je v rámci ČR unikátní, jak
z hlediska množství, tak provenience. Jako priority si muzeum stanoví zachování sbírkového
fondu, rozvoj sbírkového fondu a jeho prezentaci odborné i laické veřejnosti. Technických
hledisek provozu se týká hlavně plán na digitalizaci sbírkového fondu, dále vybudování
nových depozitářů (v současnosti probíhá) a uzpůsobení vybavení knihovny a zavedení
možnosti elektronického vstupu do katalogu. Ostatní cíle (systematické akvizice, rozšíření
edic, rozšíření služeb knihovny) se týkají spíše personální a finanční strategie instituce, než
technických otázek provozu v památce.
- 52 Co se však provozu v památce týká je plán nových stálých expozic, stanovení ploch
potřebných depozitárních prostor a úvahy o nové budově. V Tabulce č.10-11 uvádíme přehled
prostorových požadavků jednotlivých oddělení na prezentaci a uchování sbírek. Úvahy o tom,
kde ony prostory budou, ponecháme prozatím stranou.
org. složka oddělení
požadovaná velikost
depozitárních
prostor (m2)
nespecifikováno
NpM 1
NpM 2
NpM 3
Oddělení pravěku a starověku Předního východu a Afriky
NpM 4
1 000-1 200
NpM 5
1 200-1 500
1 000
300
CELKEM
3 500-4 000
Tabulka č. 10: Potřebné depozitární prostory dle oddělení
org. složka
expozice/provoz
požadovaná velikost
prostor (m2)
NpM 1
numismatika
250
NpM 2
knihovna
300
Předního východ, Egypt a
NpM 3
1 350
kultury klasického starověku*
NpM 4
Expozice Afriky
450
NpM 4
Expozice Amerických kultur
450
NpM 5
Náboženské systémy, život a tvorba asijských národů
1 400#
nespecifikováno Vojta Náprstek a čeští krajané ve světě
200
nespecifikováno Prostor pro tematické výstavy
500
CELKEM
4 900
* z toho tvoří 1000 m2 kultury klasického starověku, které, formálně vzato, nejsou součástí NpM,
ale antické sbírky NM. Je nicméně zřejmé, že spojení obou expozic je didakticky výhodné.
#
část expozice se světlou výškou 4,0 m (kvůli zavěšení koberců)
Tabulka č. 11: Potřebné prostory pro prezentaci sbírek dle oddělení
- 53 Požadavky na depozitární prostory pro Oddělení mimoevropské numismatiky nejsou
uvedeny patrně proto, že exponáty tohoto oddělení jsou malých rozměrů a jejich uvažování
výrazně nezvýší přesnost hrubého odhadu ploch pro celou instituci (i když je zřejmé, že
depozitáře pro uložení mincí musí mít velmi specifické klimatické i bezpečnostní podmínky).
V požadavcích NpM4 a NpM5je dle [13] započtena 15% manipulační rezerva. Vidíme, že
prostory depozitářů pro NpM budou zabírat zhruba takový prostor, jako dvě středně velké
průmyslové haly. Také je na první pohled zřejmé zřejmé, že tyto prostory větší rozlohu
odpovídající 68 - 78% veškerých ploch v rámci komplexu U Halánků (viz 2.5) a požadavek
překračuje o 15 - 30% možnosti ploch využitelných v komplexu U Halánků pro uchování a
prezentaci sbírkových předmětů.
Výstavní prostory pro prezentaci sbírek dle [13] jsou prostorově řádově stejně náročné
jako depozitáře. Výstavní prostory by měly umožňovat kontrolu a případně regulaci klimatu a
osvitu, což je důležité zvláště pro exponáty z organických materiálů.
Celkové prostorové nároky pro uchování a prezentaci sbírek činí 8 400 - 8 900 m2, což
přesahuje možnosti komplexu U halánků téměř trojnásobně. To nám ukazuje oprávněnost
úvahy tvůrců koncepce rozvoje o nutnosti získání nové budovy. Kromě požadavků již
zmíněných jsou zde požadavky na poměrně rozsáhlé podpůrné provozy (viz Tabulka č. 12).
- 54 podpůrný provoz
velikost
prostor (m2)
přednáškový sál
200
konferenční sál
100
studovna
50
badatelna
30
prostor pro návštěvnické aktivity
90
příruční depozitáře celkem
300
pracovny
100
informační centrum
30
pokladna
10
obchod
50
občerstvení
70
šatny celkem (individuální i skupinové)
60
provozní sklady
60
velín
20
CELKEM
1 170
Tabulka č. 12: Potřebné podpůrné prostory
Po sečtení prostorových potřeb dle koncepce rozvoje zjišťujeme, že instituce bude pro
svůj růst potřebovat přibližně plochu 9 570-10 070 m2 s tím, že kromě získání nové budovy
počítá koncepce ještě s využitím komplexu U Halánků, jako sídla ředitelství, odborných
pracovišť, oddělení péče o sbírky a oddělení práce s veřejností. Dále tam zůstanou příruční
depozitáře, karanténní místnost a knihovna. Expozice, které zůstanou v domech budově č. p.
270, rekapituluje Tabulka č. 13.
provoz
velikost
prostor (m2)
Expozice amerických kultur (2.NP č. p. 270)
450
Expozice Afriky (3.NP č. p. 270)
450
Expozice Austrálie a Oceánie (4.NP č. p. 270)
450
CELKEM
1350
Tabulka č. 13: Expozice, které i nadále zůstanou v komplexu U Halánků
- 55 -
4. ZÁVĚRY, ÚVAHY, DOPORUČENÍ
4.1 Porovnání nároků koncepce rozvoje se stávajícími možnostmi
Proveďme nyní stručnou úvahu o navýšení prostoru instituce při naplnění koncepce
rozvoje [13]. Pro naplnění koncepce je třeba 9 570-10 070 m2 prostor. Odečteme-li
depozitáře, které jsou zřizovány v Horních Počernicích, je třeba 6 070 m2. Od tohoto počtu
můžeme teoreticky odečíst prostory prokazatelně zajištěné v komplexu U Halánků. Za takové
prostory považujeme hlavně expozice Ameriky, Afriky a Oceánie o celkové rozloze 1 350 m2.
Tím se požadavek nárůstu prostor redukuje na 4 720 m2. Patrně by -při plném využití
komplexu U halánků- bylo možné uvažovat zde i podpůrné prostory o rozloze 1 170 m2, čímž
by požadavek klesl na 3 550 m2 s tím, že komplex U Halánků ve stávající podobě by byl
přibližně stejně naplněn, jako je tomu dosud. Toto řešení by bylo možné považovat za jakousi
minimální koncepci, při které by byly naplněny cíle instituce, a památka by byla zatížena
stejným provozem, jako v současnosti. Pokud bychom uvažovali koncepci velkorysejší, bylo
by nutné zajistit minimálně 4 720 m2 nových ploch.
4.2 Možná řešení nedostatku prostoru
Domníváme se, že z předchozích úvah je zřejmá nutnost navýšení prostoru, který
instituce využívá. Výhodou je fakt, že depozitární prostor v Horních Počernicích funguje
prakticky samostatně a jeho nárůst nemusí být kompenzován poklesem prostoru pro
prezentaci sbírek. Pro rozvoj NpM bude však zjevně nutné získat navíc minimálně cca 3 000 5 000 m2 nových ploch, z toho cca 2 750 m2 musí být výstavní plochy (tj. relativně veliké,
celistvé se speciálním režimem klimatu, osvětlení a zabezpečení). Obecně existuje několik
možností, jak prostor navíc získat. Rozeberme si krátce několik z nich.
4.2.1 Optimalizace provozu ve stávajících budovách
Čistě teoreticky by bylo možné získat prostor navíc ve stávajících budovách
optimalizací provozu. Vzhledem k tomu, že součet všech využitelných ploch komplexu U
Halánků je přibližně 5 094 m2. Provozy v těchto plochách by pro dosažení požadovaného
zisku ploch bylo nutné zredukovat na 2 - 41% stávající plochy, což je v rámci rozumné
- 56 optimalizace naprosto nereálné. Pokusy v tomto směru by mohly vést maximálně k přetížení
nosných konstrukcí, nevhodným úpravám památky a zmatku v instituci.
4.2.2 Externí depozitární provoz
Dobrým řešením může být zřízení externích depozitářů. To však NpM již učinilo a je
zřejmé, že zmenšování ploch příručních depozitářů (což by byl jediný krok, který je ještě
možné v tomto směru podniknout), nebo jejich přesun mimo centrum instituce by byl
logisticky nevhodný a prostorový zisk by pokryl přibližně 6-10% nově požadované plochy.
4.2.3 Novostavba v komplexu U Halánků
Zajímavou možností by mohlo být zřízení novostavby v rámci komplexu U Halánků
(přestavba stávajících objektů není uvažována z ohledu k památce). Novostavba v památkové
rezervaci je však jak z administrativního, tak z architektonického hlediska problematická.
Problematická je i z hlediska technického (například je velmi omezen prostor staveniště, musí
být používány menší a méně výkonné stroje, musí být používána složitá a drahá opatření
k zajištění sousedních staveb apod.).
Samostatným problémem je, zda by se budova, obsahující požadované prostory, do
komplexu U Halánků vůbec vešla. Plocha dvora, u níž je reálné uvažovat o zastavění, se
pohybuje řádově okolo 600 m2 (a to ani neuvažujeme problém zrušení přístupových cest pro
objemnější náklady do komplexu). Pokud by součet ploch uvnitř budovy měl být alespoň
3000 m2, musela by budova mít zhruba 6 podlaží. Pokud bychom uvažovali konstrukční
výšku podlaží 4,0 m, vznikla by budova s atikou či štítem ve výšce 24,0 m nad terénem, která
by patrně převýšila i budovu od architektů Bauma a Mőnzbergera. Výstavba takové budovy je
samozřejmě teoreticky možná, ale z hlediska památkové péče a urbanismu je v dané lokalitě
nevhodná. Asi by šlo uvažovat o zapuštění budovy pod úroveň terénu, jako je tomu např.
v areálu Moderní galerie AVU. Taková stavba je však velmi nákladná a technicky náročná.
Ačkoli by nová budova v komplexu U Halánků měla mnoho výhod, byl by to projekt
technicky i administrativně složitý a suma získaných ploch by nemusela vyvážit podstoupená
rizika. Možná, že by byl tento přístup pouze opakováním starých koncepcí a situaci by -stejně
jako zmíněné koncepce- dlouhodobě nevyřešil.
- 57 4.2.4 Získání budovy mimo komplex U Halánků
Poslední možností, která napadá autora této stati, je získání nové budovy mimo
komplex U Halánků. Se získáním nové budovy počítá i koncepce rozvoje NpM [13].
Výhodou tohoto řešení by byla nesporně možnost určit prostor nové budovy dle potřeb
instituce a ne nutnost přizpůsobování se stávajícímu prostoru, případně nutnost výstavby
nových budov v prostoru omezeném.
Získání budovy stávající by mělo tu výhodu, že by bylo možné budovu poměrně
rychle adaptovat a začít instalaci expozic a dalších provozů. Nevýhodou by bylo prostorové
předurčení dané stávající budovou. Výstavba nové budovy by patrně trvala déle, zato by
získaný prostor lépe odpovídal potřebám instituce.
Samostatným problémem je umístění nové budovy. Ta by patrně měla být relativně
dobře a rychle dostupná pro návštěvníky muzea, kteří opustí komplex U Halánků.
Že toto řešení nepatří k nejlevnějším, je asi nasnadě. Nicméně naděje, že by na delší
dobu mohlo vyřešit starý problém Náprstkova muzea s nedostatkem prostoru a tím snížit
potřebu investic v budoucnosti, je velmi lákavá.
4.3 Závěrem
Dovolíme si konstatovat, že závěr koncepce rozvoje NpM [13], že bude nutné získat
nové prostory pro provoz muzea je správný a vhodný také pro památku, která je součástí
NpM. I rozhodnutí vedení a odborných složek NpM setrvat nadále v prostředí vzniku instituce
a tak demonstrovat její kontinuitu je chvályhodné. Bylo by velmi pěkné, kdyby šlo část domu
U Halánků prezentovat jako autentické interiéry rodiny Náprstkovy (např. salon Anny
Fingerhutové).
Je zřejmé, že pro NpM je památka prvkem dotvářejícím identitu instituce a měla by
jím zůstat i po získání nových budov a vybudování nových expozic. Z hlediska památkové
péče lze konstatovat, že současný vývoj (přesouvání depozitářů mimo komplex U Halánků,
vyhledávání nových prostor apod.), je pro památku vhodný. Přesun nejexponovanějších
provozů jinam nemůže památce uškodit a díky získání širšího zázemí pro provoz bude možné
časem provést komplexní rekonstrukci, či restaurování (např. fasád).
Problematika interakce památky a instituce je složitá a -dle názoru autora této statidosud příliš neprobádaná jak v obecné rovině, tak na konkrétních příkladech. Je to pole pro
- 58 hlubší bádání a širší mezioborovou spolupráci. Doufejme, že v budoucnu týmy muzeologů,
památkářů, architektů a techniků tento problém uspokojivě vyřeší.
Na závěr by bylo vhodné poděkovat paní ředitelce NpM Mgr. Blance-Michaele
Remešové, Ph.D., panu Milanu Štrosovi z Oddělení stavební a technické zprávy NpM, paní
Mgr. Heleně Heroldové, Ph.D. z Oddělení asijských kultur NpM a odborníkům z knihovny
NpM zvláště PhDr. Haně Popelové, CSc. a Mgr. Martinu Šámalovi za vstřícný přístup,
podporu a cenné rady, bez nichž by tato práce nemohla vzniknout.
- 59 -
Poznámky:
1. Dochované gotické zdivo nad úrovní terénu je např. v jižní části domu U Halánků.
2. V dané době by bylo asi příhodnější používat název „dům Haťapaťovský“, podle sladovníka Víta Hatiapati,
který dům vyženil v roce 1511, nebo název „dům Krocínovský“, podle Václava staršího Krocína z Drahobejle,
který dům koupil roku 1567. Také je doložen název „U červených zvonů“. V této práci však budeme používat
obecně známý název dům U halánků, který pochází z doby, kdy dům vlastnil Jan Halánek z Jičína (konec 17.
století).
3. Poznamenejme, že už od středověku bylo rozlišováno sladovnictví (tedy produkce sladu), pivovarnictví (tedy
výroba piva) a nákladnictví, respektive právovarečnictví.. Sladovnictví a pivovarnictví bylo řemeslem.
Nákladnictví pak bylo chápáno jako nesení nákladů výroby a inkasování zisků. Nákladník tedy nakupoval
suroviny, najímal řemeslníky a vedl distribuci. První zprávy o domě U Halánků související s pivem pocházejí
z roku 1446, kdy dům získal sladovník Pavel. K tomuto datu však není doložena výroba piva jako taková a ani
cena domu nesvědčí o tom, že by při domě byla nějaká práva.
4. Zmíněná zpráva z roku 1608 se týká vyšetřování rvačky v pivovaru U Dobřenských, kde Štěpán Kras propíchl
jistého kloboučnického tovaryše. Podle svědectví Jana Karpfa byl zmíněný Štěpán Kras řádným řemeslníkem,
který stavěl i pro Václava Krocína z Drahobejle.
5. Giovanni Battista Alliprandi (cca 1665-1720) Italský barokní architekt působící v Čechách. Časté stvaby
zámků a paláců. V Praze např.: Šternberský palác, Ledeburský palác, Schönbornský palác, Kaiserštejnský palác,
Sloup Nejsvětější Trojice na Malostranském náměstí.
6. Za první úvahu o zastavění dvora mezi č.p. 269 (dům U Halánků) a č.p. 270 („nová budova“ od architektů
Bauma a Mőnzbergera s rozšířením od O. Polívky) považujeme na základě studia archivu Vojty Náprstka návrh
architekta rytíře Klenky z Vlastimilu z roku 1911.
7. Matka Vojty Náprstka. Pokud jde o jména, Vojta Náprstek bude v práci označován českou verzí svého jména,
které si zjevně přál používat, ačkoli do 80. let 19. století se de iure jmenoval Adalbert Fingerhut. Jeho matka
bude označována jako Anna Fingerhutová. Podrobnosti o této problematice může zájemce najít buď v literatuře
[4] a [5] nebo přímo v archivu Vojty Náprstka (např. archiv V. N. 148/24).
8. Pro srovnání dům na Novém městě Pražském stál cca 30-50 kop grošů, velké domy na náměstích stály i 100
kop. Kráva stála okolo 46 grošů.
9. Sladovna je budova nebo provoz, ve kterém probíhá výroba sladu (naklíčené a usušené ječmenné zrno).
Výroba se skládá z máčení, klíčení a hvozdění (vysoušení naklíčeného zrna teplým vzduchem). Technologická
střediska, ve kterých zmíněné procesy probíhají, se nazývají máčírna, humna (klíčení) a hvozd.
10. Spilka je zpravidla sklep, kde probíhá hlavní kvašení tak, že jsou do mladiny přidány kvasnice a je udržována
konstantní teplota.
11. Dům U Černého orla č. p. 1072/II byl dědictvím po Barboře Serafinové, sestře Anny Fingerhutové.
12. Přesně řečeno se nejednalo o beton v našem slova smyslu, protože pojivem nebyl cement, ale spíše
hydraulické vápno, které nalézáme často v okolí Prahy.
13. Myšlenkou české průmyslové školy se Vojta Náprstek zabýval již jako student v polovině 40. let. 19. století.
14. Roku 1885 navštívilo muzeum 2852 osob, roku 1894 pak 1649 osob.
15. Podobně se profilovalo i Museum für Kunst und Industrie (dnešní MAK) ve Vídni. Bylo asi zřejmé, že velké
průmyslové koncerny jsou -pokud jde o vývoj a konstrukci- schopny poradit si nejlépe samy, kdežto řemeslníci
vyrábějící předměty denní potřeby, kde je kromě funkce i požadavek na kvalitu estetickou, by se mohli v oblasti
estetiky inspirovat právě studiem muzejních sbírek.
- 60 16. Přepis akademických titulů byl zachován dle originálu pravidel NČPM z 30. 9. 1895 §6 (Archiv V.N. 148/2).
Fakt, že pravidla jsou z doby po smrti Vojty Náprstka je dám tím, že pravidla navržená v závěti byla po
Náprstkově smrti za asistence kuratoria dále upravována právníky. V roce 1896 je schvalovala pražská obec.
17. Dle textu Založení, vývoj a dnešní stav Náprstkova muzea, který byl sepsán v rámci řízení o pozemštění a je
uložen v archivu V. N. (148/31a), začala jednání již roku 1921. V textu ale uvádíme rok 1922, kdy jednání již
určitě probíhala. Tento rok uvádí i dr. Zahradníček [8].
18. Jako příklad může posloužit Učebnice hindustání pro školy i samouky (OÚ, Praha 1930), kterou napsal dr. O.
Pertold.
19. Jako příklad lze uvést manžele Zdeňka a Věnceslavu Hrdličkovi, kteří absolvovali kurz čínštiny a po roce
1945 studovali mj. na UK sinologii u prof. Průška.
20. Takto byla z politických důvodů například omezena výuka tibetštiny a nebylo možné učit tibetanistiku jako
samostatný obor, ačkoli zde byli dostatečně erudovaní odborníci (dr. Poucha a dr. Kolmaš).
- 61 Prameny a literatura:
pozn.: citace ze zákonů a odkazy na archiválie jsou uváděny vždy v textu, zkratkou archiv
V.N. je míněn archiv Vojty Náprstka, uložený v Národním muzeu - Náprstkově muzeu
asijských, afrických a amerických kultur
[1] kol. aut.: PRAHA, Staré Město, bloky domů na jižní a západní straně Betlémského
náměstí, SURPMO, Praha 1962
[2] V.V.Tomek: Mappy Staré Prahy k letům 1200, 1348 a 1419, Praha 1892
[3] kol.aut.: PRAHA, Stavebně historický průzkum, Staré město: bloky domů na jižní a
západní straně Betlémského náměstí, Č.p. 269, SURPMO, Praha 1962
[4] Z. Šolle: Vojta Náprstek a jeho doba, Felis, Praha 1994
[5] I. Štěpánová, L. Sochorová, M. Secká: Ženy rodiny Náprstkovy, Argo, Praha 2001
[6] http://www.mapy.cz/#x=133064784@y=135940912@z=16@mm=FP
[7] Jan Hozák (ed.): Vojta Náprstek a muzejnictví, Národní technické muzeum, Praha 1998
[8] V. Zahradníček: Nástin dějin Náprstkova muzea, NpM, Praha 1985
[9] S. Kodym, Dům U Halánků, Československý spisovatel, Praha 1955
[10] J. Šmíd-P.Čanda: Národní muzeum v Praze, ČTK, Praha 1983
[11] P. Vlček a kol.: Umělecké památky Prahy, Academia, Praha 1996
[12] J. L. Kottner: Průvodce sbírkami Náprstkova muzea v Praze, Kuratorium NČPM,
Praha 1898
[13] J. Součková, M. Dufková a kol.: Světové kultury ve sbírkách Národního muzea:
Koncepce rozvoje Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur a antické sbírky
Historického muzea, NM, Praha 2006
[14] http://www.nm.cz/struktura-npm.php
[15] http://www.aconet.cz/npm/index.html
- 62 -
[16] http://ces.mkcr.cz/cz/sb.php?evc=NMM/002-05-02/117002
[17] http://www.cz-icom.cz/doc0008.html
[18] A. Hurtig: Polohopisný plán Starého města, Dolejšího Nového města a Josefova,
F. Kytka, Praha 1891

závěrečná práce - Ing. Václav Jandáèek

Transkript

Podobné dokumenty

Národní stráž v Polné roku 1848

USA. New York, Philadelphia, Washington. Závěrečná zpráva