zde - ROSS Holding as

Firemní časopis o všem, co se kolem Vás děje.
1
č íslo
M A G A Z ÍN
REPORTÁŽ: Velvyslanectví v afgánském Kábulu je jednoznačnou výzvou
ROZHOVOR: Markéta Hejkalová: Finština je pro mě osudový jazyk!
PROJEKTY: Ambasáda Bangkok, Prompt Modřice,
CPI City Center Ústí nad Labem, ČOV Havlíčkův Brod,
Požární signalizace v Tančícím domě
TRENDY: Inteligentní dům
10
2 / Reportáž
ÚVODNÍK
OBSAH
Do dalšího roku
s novou jasnější tváří
ÚVODNÍK
Obsah, tiráž ..................................................................................................................1
reportáž
Velvyslanectví v afgánském Kábulu je jednoznačnou výzvou . ...............2/3
ROZHOVOR
Markéta Hejkalová: Finština je pro mě osudovým jazykem! .........................4
ROZHOVOR
Jana Blažková: Jsem v podstatě taková maminka . .........................................5
Vážení kolegové, milí přátelé!
Prvně mi dovolte popřát vám všem pevné zdraví, splnění všech přání a hodně sil
v roce 2010. Vstupujeme do něho v nelehké době, současně ale s novou energií.
Jistě jste si všimli, že se naše firma změnila ze společnosti s ručením omezeným
na společnost akciovou. Není to jako v Čechách obvyklý způsob podnikání některých dobrodruhů, ale je to proto, že chceme být ještě silnější firmou. Dobré to
je jak pro ni samotnou, tak i pro její zaměstnance. Mimo jiné také proto, že jsme
navýšili základní kapitál.
Opět v posledních týdnech nejčastěji skloňovaným slovem v médiích je krize.
Skončí, nebo bude pokračovat dál? Kolik podniků se ještě dostane do problémů? Jsou to otázky zatím bez jasné odpovědi, věštili bychom z křišťálové koule.
Jsme zvyklí všechno přepočítávat na peníze – doba nás k tomu tlačí a v našich
zeměpisných šířkách je to jakási tradice. Na světě jsou ale místa, kde lidé žijí
velmi chudě a skromně, i přesto jsou nesmírně šťastní. A ta naše euro-americká
krize je nechává naprosto klidnými. Nemá asi cenu uvažovat o změně životního
rytmu, neuspěli bychom. Co ale může každý z nás? Doma nebo v práci se radovat
z maličkostí, z každé zakázky, která nás podrží a zase otevře cestu dále.
Přichází období, kdy budeme ještě více dbát na samostatnost jednotlivých divizí
a výrobních skupin v rámci nastaveného a odzkoušeného modelu firemní spolupráce. Chci na vás apelovat: začněme každý sám u sebe, jedině tak se našemu
velkému týmu bude doopravdy dařit. Všichni jsme obrazně řečeno jedno mužstvo, ve kterém je každý hráč důležitý, klíčový. A výkonnost každého toho hráče
chceme nově sledovat a vyhodnocovat.
Ještě jednou vám přeji všechno dobré a vykročme tou správnou nohou.
ROSS aktuálně
Ambasáda Bangkok, Prompt Modřice, CPI City Center Ústí nad Labem,
ČOV Havlíčkův Brod, Požární signalizace v Tančícím domě . .......................6
ROSS aktuálně
Ohlédnutí: Kasárna bez vojáků slouží dál ...........................................................7
ROZHOVOR
Petr Šindelář: Mám klidný život bez výraznějších zvratů ................................8
HISTORIE
Fenomén žárovka ......................................................................................................9
TRENDY
Inteligentní dům ..................................................................................................... 10
VĚRNI ROSSU
Jana Vacková, Miroslav Fialka ............................................................................ 11
SLOVENSKO
Slováci sa pomaličky vracajů k poctivému pivu ............................................. 12
FOREIGN COUNTRIES
Georgia—the promised land of wine ................................................................. 13
PODPORUJÍ NÁS
Vzdělávání zaměstnanců – důležitý předpoklad budoucnosti .................. 14
POZVÁNKY
Ples ROSS, kulturní tipy - klub Čechovka . .....................................................15
UŽITEČNÉ
Roman Stryk, generální ředitel
Elektrikářský slovník AJ/CZ, tématická křížovka ........................................16
REPORTÁŽ:
Velvyslanectví v afgánském Kábulu je jednoznačnou výzvou
V pořadí pětapadesátá zahraniční zakázka společnosti ROSS Holding je oproti těm ostatním v pravdě
neobvyklá. Práce se odehrávají na jednom z nejnebezpečnějších míst na světě – v afgánském Kábulu.
Tu a tam ve městě vybouchne bomba, pohyb je možný pouze v doprovodu s po zuby ozbrojenými policisty.
Za necelých 50 milionů korun tam provádíme kompletní rekonstrukci včetně úprav zahrady a oprav
střechy. Ambasáda je dohromady ve třech budovách – samotný úřad velvyslance, rezidence velvyslance
a bytová část pro personál.
z ROSSu, aby se podívali, jak to na místě
vypadá. Každá firma, která se připravuje
na zahraniční akci, musí vědět za kolik se
na místě sežene to či ono. „Zjišťovali jsme
tam možnosti dodávek materiálu, nákupu různých věcí. Také nás zajímal vlastní
rozvod elektrické energie, kterou k naší
práci bezpodmínečně potřebujeme.
Několikrát jsme tam z České republiky
letěli s našimi vojáky a pracovali přímo
v rezidenci velvyslance generála Jiřího
Nekvasila. Naposledy to bylo 13. a 14.
listopadu 2008.“
Velvyslanec byl zřejmě spokojený. V dopise adresovaném Františku Fialovi se
mimo jiné uvádí: „ … upřímně vám děkuji
za práce, kterou vykonala vaše společnost při instalaci náhradních elektrických
rozvodů určených k vytápění budovy
Velvyslanectví České republiky v Kábulu.
Díky vám se podstatně zlepšily pracovní
Afganistan je krásná,
ale nebezpečná země.
Je to vrchol adrenalinového sportu, říká
na úvod s úsměvem na rtech místopředseda představenstva společnosti ROSS
Holding František Fiala. Je to právě on,
který stojí u většiny zakázek na zahraničních ambasádách a úřadech. „Byla to
v pořadí pětapadesátá akce v cizině,
Kábul je ale skutečně výjimečný. Po ulicích tam chodí různí lidé a člověk nikdy
neví, jestli to je terorista nebo není. Pracovali jsme ve státech s komunistickým
režimem, naopak také ve velmi rozvinutých zemích. Afganistan je krásná, ale
velmi nebezpečná země,“ vyznává se.
Ještě před vlastním výběrovým řízením se do Kábulu vypravila skupina lidí
2 / Reportáž
podmínky na úřadě a zaměstnanci se
již nemusí obávat zimy. Vysoce oceňuji
profesionální kvality a nevídané pracovní
nasazení. Za svoji dlouholetou praxi jsem
potkal jen málo takových pracantů jako
jste vy a vaši kolegové.“
Tentokrát je zakázka v Kábulu podstatně
větší. Za 47 milionů korun se ve třech
budovách provádí kompletní rekonstrukce. „Měnili jsme okna, dveře, kompletní
elektroinstalace, opravovali střechu, na
řadu přišla i oprava vysoké ochranné zdi
kolem budov velvyslanectví. Součástí
zakázky je také úprava zahrady,“ jmenuje Fiala. Na místě byl rovněž Miroslav
Kratochvíl – projektový manažer doslova
ošlehaný cizinou a exotickými destinacemi. „No nazdar,“ povzdychl si, když poprvé vystoupil z letadla. Všude vojáci, obrněná vozidla, tanky a namířené zbraně
s ostrými náboji. „Po chvilce jsem se ale
a to se právě v tu chvíli stalo. Na ulici zůstal veliký kráter.Pracovníky ale máme
speciálně vybrané a musíme počítat
i s nepříjemnostmi. Po ulicích jsme se pohybovali v pronajatém automobilu Toyota
Land Cruiser, a to jak na nákupy, tak na
obchodní jednání s místními dodavatelskými firmami. Pokaždé nás doprovázeli
příslušníci Útvaru rychlého nasazení
Policie České republiky, kteří zastupitelský úřad nepřetržitě hlídají. Riziko se tím
částečně snižuje, vyloučit ale nejde. Ta
bomba je pochopitelně něco zcela odlišného,“ uzavírá.
Akce s označením Kábul i přes všechny
peripetie nakonec zdárně těsně před
koncem roku skončila.
(rah)
rozkoukal. Kábul – to není žádný luxus.
Děti nechodí do školy, všude nepořádek,
rozbité cesty a mezi tím všudypřítomní
vojáci. Je to navíc země s úplně jinou kulturou a mentalitou.“
Miroslav Kratochvíl byl v Korei, Číně,
v Mexiku a sám o sobě říká, že má jiné
nervy než ti ostatní. Hned na začátku ale
nastal problém. Napětí v kábulské síti kolísá mezi 140 a 190 volty a to jen ve dvou
fázích (1x380V). Proto není možné použít klasické motory, sbíjecí kladiva a žádné větší stroje nefungují. „Sehnali jsme
si proto vlastní naftový agregát a když
bylo potřeba, použili jsme ještě agregát
ambasády,“ říká vedoucí zakázky a pokračuje: „Úřad nám přidělil překladatele,
byl to voják, dokonce docent v oboru balistiky, který studoval v Čechách. Napsal
o tom snad dvě knihy. O elektřině a naší
celé problematice ale téměř nic nevěděl.
Jezdil jsem s ním na nákupy. Kolikrát jim
vysvětloval něco úplně jiného. Občas to
bylo velmi úsměvné. Dají se tam koupit
věci zahraničních výrobců, které jsou
také u nás. Afgánci sami asi nic z našeho
oboru nevyrábějí. Zjistili jsme, že v jedné
ulici je možné pořídit elektro materiál,
ve druhé zase zdravotechniku, ve třetí
stavební materiál. Ze začátku jsem měl
z Afgánců respekt, asi po deseti dnech
už to bylo v klidu.“
V době realizace zakázky došlo k velmi
nepříjemné situaci – asi padesát metrů
od vysoké zdi úřadu bouchla bomba.
Budova úřadu je pronajatá od místního
podnikatele a stojí v řadové zástavbě.
„Přilétla asi z hor, jsou tam bojůvky
pravděpodobně nějakých teroristických
skupin,“ vzpomíná František Fiala. „Bylo
to před prezidentskými volbami a atmosféra mezi našimi lidmi byla všelijaká.
Lidově řečeno hustá! Neřízená střela
může samozřejmě dopadnout kamkoli
Reportáž / 3
ROZHOVOR:
MARKÉTA HEJKALOVÁ:
Finština je pro mě osudový jazyk!
Markéta Hejkalová je známá překladatelka, spisovatelka
a velmi sympatická žena. Žije a pracuje v Havlíčkově Brodě,
kde také pořádá Podzimní knižní veletrh. Jinak pochází
doslova z literární rodiny. Její dědeček byl spisovatel a publicista
František Křelina, maminka též spisovatelka Hana Pražáková.
Markéta Hejkalová se jako překladatelka věnuje finské literatuře
a píše vlastní romány.
Vy jste to už musela mít předurčené – budeš spisovatelkou popřípadě překladatelkou. Je to tak?
To já nevím, jestli to tak bylo. Moje maminka je ale spisovatelka a její otec byl
František Křelina – literát známý především mezi válkami. A je pravda, že
mi od dětství připadalo úplně normální,
že lidé píší nebo překládají knížky. Už
jako malá jsem pomáhala číst korektury
a literatura mě připadala jako přirozená
součást života.
To bylo v době, kdy jste žila v Brně.
Narodila jste se ale v Praze…
Ano, narodila jsem se v Praze. Rodinu
mojí mámy komunisti vystěhovali ze
Spořilova, bylo to v roce 1951, když
dědečka zavřeli. Naši potom bydleli
blízko centra v rozděleném bytě. Několik rodin tam sdílelo společnou kuchyň
a koupelnu. Když mi byly ale dva roky,
tak jsme se všichni stěhovali do Brna,
kde rodiče žijí dodnes. V Brně jsem
chodila na základní a střední školu.
Chtěl jsem studoval finštinu a tu právě
v tom roce otevírali jen v Praze.
Jak jste se vůbec dostala k tomuto severskému jazyku?
Já mám hodně věcí z rodiny. Můj táta
Richard Pražák je hungarista, zabývá se maďarštinou, historií Maďarska
a Uher a také vyučoval. V roce 1964
dostal unikátní možnost – takzvané stipendium Unesco – a mohl jít studovat
do Finska. Maďarština a Finština jsou
totiž příbuzné ugrofinské jazyky. Odjel
tam sám, já s mou mámou a sestrou
jsme zůstaly doma. Finsko byla pro mě
bájná země a pořád se mi říkalo, že táta
4 / Rozhovor
je ve Finsku a co se bude dělat až se
vrátí. Získala jsem k tomu vztah jako
k vysněné zemi. Potom, když mě jazyky
začaly bavit a přibylo k tomu i to racionálno, tak to byla jednoduchá volba. Navíc rusky, anglicky nebo německy umí
hodně lidí, kdežto finsky ne. Už ve škole
jsem začala tlumočit, překládat a potom
v devadesátých letech jsem pracovala
na české ambasádě v Helsinkách. Od
té doby, co máme nakladatelství, tak
finskou literaturu překládám.
Tomu se říká životní pouť! Jak jste
se ocitla v Havlíčkově Brodě?
Tak jak se ženy ocitají, leckde. V roce
1988 jsem se vdala za svého manžela
Martina Hejkala. Zpočátku nebylo jasné, kde budeme žít, byli jsme nějaký
čas v Praze. Pak ale rodina mého muže
získala v restituci obchod s potravinami,
který před rokem 1948 provozoval dědeček Hejkal.
Spousta lidí vás zná v souvislosti
s Podzimním knižním veletrhem,
který v Brodě pořádáte. Jaký byl
jeho první ročník?
Bylo to v roce 1991 – tedy v době, kdy
se rozpadal knižní trh. Vznikala spousta
nových nakladatelství, vycházely nové
knihy, ale zároveň zanikl knižní velkoobchod a byl kolaps distribuce. Nebyl
internet a e-mail, chyběly informace.
Napadlo mě tehdy uspořádat akci,
kde by se noví nakladatelé a knihkupci
mohli poznat. Přišla jsem do kulturního
domu Ostrov, pronajala si ho a začala
přesvědčovat nakladatele. Z počátku
se všichni tvářili divně. Pak se ukázalo,
že město má dobrou zeměpisnou polohu. Na ten první ročník jich řada přijela
vlakem, protože měli vydaných třeba
jen pět knížek. Publikum tvořily hlavě
děti ze škol. Od druhého ročníku je to
dvoudenní a asi od pátého je to pravidelně v říjnu.
Letošní ročník je jubilejní – dvacátý.
Jaký bude?
Veletrh je 22. a 23. října 2010 a téma
zní: Domov. Je to velmi široké. Bude to
od knih o stavění a zařizování domácnosti až po domov filozoficky pojatý.
Řada nakladatelů slaví také 20 let svého činnosti. Dokonce i Michal Viewegh
je 20 let literátem a říkal mi, že je chce
oslavit právě v Brodě.
Vy máte velmi pestrý život,
co záliby?
Mou zálibou je to moje psaní. Zatím jsem napsala čtyři romány: Ženy
a cizinci na konci tisíciletí, Vždycky
jedna noc, Lepiči lásky a Kouzelník
z Pekingu. Napsala jsem také tři knihy
z oblasti literatury faktu. Bohužel mě
to neuživí (smích). Jinak ráda cestuji
a chodím po horách.
A jste technický typ?
To příliš nejsem. A i kdybych byla, tak
se to zcela potlačilo soužitím s mým
mužem. Takže jsem hodně zakrněla,
což je nemoderní a nefeministické, ale
je to bohužel tak.
(rah)
ROZHOVOR:
JANA BLAŽKOVÁ:
Jsem v podstatě taková maminka…
Personální ředitelka Jana Blažková byla dříve – jak sama
říká – holkou pro všechno. Starala se o marketing, leasingy společnosti a mimo jiné také o reality. Zaměstnancem
firmy ROSS je od roku 1996. Má dospělou dceru Veroniku,
psa dobrmana a kromě cyklistiky miluje rockovou hudbu.
Původní profesí je defakto pošťačka – studovala ekonomickou školu se zaměřením právě na poštovní služby.
Úplně na začátku říkáte, že jste byla
holka pro všechno. Co to znamená?
Kromě personalistiky jsem měla na
starosti všechny provozní záležitosti ve
firmě - pojištění, legislativu, živnosti, propagaci a další věci. Třeba jsme vybírali
s Romanem Strykem logo, které přežilo dodnes. Prostě holka pro všechno
(smích).
Zůstala jste u personalistiky, co to
je vůbec za práci?
Je to v podstatě péče o naše zaměstnance. Někdo musí být na jejich straně
– vlastně oponent vůči majitelům a managementu. Starám se i o vzdělávání, ale
také odměňování a benefity. Velká část
práce spočívá v tom, že hledám nové lidi
pro naší firmu. Čtu proto inzerci, sama podávám velké množství inzerátů a potom
vedu přijímací pohovory.
Jste vlastně taková maminka…
Ano, jsem taková maminka (smích). Myslím, že mám výhodu ve své věku. Sama
mám dceru a když chodí mladí absolventi, tak na ně pohlížím jako na svou dceru
- to znamená jako maminka. Snažím se,
aby nebyli stresovaní.Většinou to bývá jejich první pohovor, první pracovní poměr.
A tak jsem hodná, milá a přívětivá
(smích).
Říká se, že zaměstnanci jsou to nejcennější, co firma má. Je to pravda
z vašeho pohledu?
Zcela určitě, za tím si stojím. Naše firma
má přes tři stovky lidí, je to ohromný po-
tenciál, ohromná síla. Důležité je umožnit
každému jednotlivci, aby se seberealizoval. Každý z lidí něco umí a jde jen o to,
jestli to chce dát nebo ne. ROSS má
podle mého názoru asi 90% takových lidí,
kteří jsou skutečně loajální.
Současně se ale říká, že práce s lidmi je to nesložitější…
Pochopitelně. Zbývá přeci 10% zaměstnanců, kteří nejsou zrovna loajální a někdy to bývají složití, problémoví jedinci.
Každý případ je jiný. Myslím ale, že majitelé jsou ve vztahu k zaměstnancům velmi
korektní. O tom svědčí i to, že za celých
13 let, co tady jsem, byla jediná soudní
pře s bývalým pracovníkem. A tu jsme na
celé čáře vyhráli.
Máte evidentně velmi náročnou práci, jak relaxujete?
Přijdu domů, hodně se najím a jdu se
psem na hodinu až na dvě na procházku.
Bydlím na kraji Havlíčkova Brodu, chodíme podle řeky dozadu a tam si odpočine
každý. Včas se ale musím vrátit domů,
protože večer tu a tam chodím za kulturou nebo na pivo. Velký relax je pro mě
ta procházka. Když mám jakýkoli problém
– třeba v práci – tak večer to pokaždé vymyslím. Moje fenka dobrmanka mě nabíjí
obrovskou energií. Pak mě baví manuální
práce, práce na zahrádce a tak.
To jsem se chtěl právě zeptat
– držela jste už někdy v ruce
šroubovák, když pracujete v elektromontážní firmě?
Šroubovák jsem držela, dokonce jsem si
jednou podle návodu montovala domácí
telefon - jako drátek z bodu A do bodu
B. Ale nemluvil, tak nevím (smích). Jinak
jako každá ženská: vyvrtám, přidělám,
sestavím.
Láska k typicky mužským činnostem oklikou možná souvisí s tím, že
jste rockerka…
Já jsem stoprocentně rockerka. Teď je
mým velkým favoritem kapela Nightwish.
Když jedu autem, poslouchám to velmi
nahlas a musím si dávat pozor na plynový
pedál, abych z toho rytmu nejela rychle.
Obecně ale mohu říci, že se mi líbí jakákoli kvalitní hudba. Může to být i country,
jazz nebo symfonie.
Tak to budete asi v Čechovce doslova pečená-vařená?
Samozřejmě. Chodím tam pravidelně i na
divadelní představení. Považuji si toho, že
mi špičkové pražské soubory a herce přivezou až sem. Nejsem na nějaká dramata. Mám ráda, když mě divadlo rozesměje.
Nejvíce jsem se pobavila na představení
Jak jsem vyhrál válku. A pak pochopitelně koncerty všeho druhu.
Jana Blažková
má na starosti
zaměstnance –
vybírá, přijímá
a někdy také
propouští.
Stará se o jejich
potřeby také
směrem k vrcholnému managementu firmy.
Máte vůbec čas si popovídat s vaší
dcerou, když máte tolik aktivit?
Jezdí domů jen na víkendy, to stihneme
lehce. Bývám doma, vařím, jezdíme k babičce. Stihneme všechno.
(rah)
Rozhovor / 5
ROSS AKTUÁLNĚ
Zastupitelský úřad Bangkok – Thajsko
Ambasádě v Bangkoku se budeme
věnovat v příštím čísle ROSS Magazínu
v hlavní reportáži.
Prompt Modřice
Firma Prompt Modřice a. s. je součástí
skupiny Agropol Group a zabývá se porážkou drůbeže a následným zpracováním masa do hotových výrobků. Společnost ROSS Holding v Modřicích staví.
„Zajišťujeme kompletní stavbu jako subdodávku pro SYNER Morava, a. s. Jedná se o rozšíření stávajícího jatečního
provozu o vychlazovací tunel, sklad na
mytí přepravních beden a dílnu,“ vysvětluje projektový manažér Tomáš Rousek.
Finančně zakázka představuje necelých
22 milionů korun. Termín dokončení je
v únoru 2010.
CPI City Center
Ústí nad Labem
Z afgánského Kábulu míříme severovýchodněji do Bangkoku, říká šéf další
zahraniční zakázky Roman Fiala. „Rekonstruujeme tam čtyřpodlažní budovu
velvyslanectví. Práce zahrnují část elektroinstalace, zdravotechniky a stavební
část – příčky, omítky, výměnu podlah
z exotických dřev, výměnu oken a dveří,
přístavbu proskleného výtahu a konečně
rekonstrukci klimatizace,“ vyjmenovává
Roman Fiala. V Thajsku je léto, tedy hlavní turistická sezóna. „Je tam dohromady
osm pracovníků, z toho čtyři zůstávali
i přes vánoce. Další specialisté jezdí na
místo jen v případě potřeby.“
6 / Ross aktuálně
Administrativní budova, hotel, supermarket, bytový dům a další stavby – to je
CPI City Center, který vzniká ve středu
severočeské metropole Ústí nad Labem.
„Polyfunkční komplex je zajímavým propojením funkčnosti a citlivého urbanismu. Další dominantou je luxusní hotel
a bytový dům. Středové náměstíčko
tvoří pojící prvek a současně poskytuje
místo pro relaxaci a odpočinek,“ říkají
o svém záměru autoři projektu.
Stavba CPI vzniká na ploše 6500 metrů čtverečných, celková užitná plocha
je potom čtyřikrát větší. „ROSS Holding
se stal významným článkem v dodavatelském řetězci. Budeme dělat kompletní elektro,“ říká šéf divize Průmysl
a energetika Martin Souček. „Projekt
CPI bude jednou z významných zakázek v rámci naší nově vzniklé sekce.
Zdánlivě nelogické spojení průmyslové
divize s tímto projektem má své kořeny
v počátku, kdy se za naši společnost
na obchodní přípravě podílela skupina
Miloše Jirky, která bude také pokračovat na samotné realizaci,“ doplňuje
Souček. Vlastní zahájení akce za bezmála 60 milionů je v únoru 2010.
Čistírna odpadních vod
Havlíčkův Brod
V objektech čistírny odpadních vod
společnosti Vodovody a kanalizace
Havlíčkův Brod ROSS provádí rekonstrukci stávajícího řídícího systému. „Jsou
to měřící členy a další nezbytná zařízení.
Měníme také silové rozvaděče, rozšiřujeme velín a do celého systému integrujeme
i kamerový a kartový systém,“ prozrazuje
manažer střediska Měření a regulace Jiří
Zlata. Práce za téměř 10 milionů korun
probíhají za plného provozu čistírny.
Požární signalizace
v Tančícím domě
První český porevoluční výstřel světové architektury – Tančící dům na rohu
pražského Rašínova nábřeží a Jiráskova
náměstí. Autory monumentální šestipodlažní stavby inspirované jedním
slavným meziválečným tanečním párem
jsou Chorvat Vlado Mulinić a architekt
americko – kanadského původu Frank
Owen Gehry. Montéři v barvách firmy
ROSS tam rekonstruovali požární signalizaci. „Je to velmi zajímavé prestižní
místo v Praze, netradičně řešená budova
lo oživení kulturního sálu a založení Klubu
Čechovka a s ním i neziskové obecně
prospěšné společnosti Havlíčkobrodská o.p.s., která dnes Klub Čechovka
provozuje. Klub je multikulturní zařízení,
o kterém se dnes ví po celé Vysočině.
Záběr jeho aktivit je široký. Na své si
přijdou fanoušci rockové hudby, folku,
jazzu, divadla, klasické hudby, děti z mateřských škol i naši starší spoluobčané.
Za čtyři roky provozu se tu uskutečnilo
mnoho akcí. Hlavní důraz klademe na
havlíčkobrodské publikum.“
a těch nej je celá řada,“ chlubí se šéf zakázky Karel Vojtíšek. „Budova je celý den
obsazená, jsou tam kanceláře, sídla firem
a tak dále. Museli jsme proto pracovat za
ztížených podmínek jen v noci.“ Zakázku
firma ROSS Holding získala na základě
vynikajících referencí. Zadavatelem prací
byla servisní skupina OKIN.
Ohlédnutí – Kasárna bez
vojáků slouží dál
Havlíčkův Brod je historicky městem vojáků a armády. Kasárna Karla Havlíčka
Borovského byla vystavěna mezi dvěma
válkami. Vojáci z II. těžké bombardovací
perutě se tam usídlili v roce 1939. Z té
doby také pochází většina původních
objektů. Mezi lety 1942-1950 probíhala výstavba vodárny a vodojemu pro
zásobování obou vojenských areálů pitnou vodou. Vrátnice u vstupu pochází
z let šedesátých. Vojáci tam ale skoro
po celou dobu prováděli drobné či větší
rekonstrukce a přestavby. Zajímavý byl
také podzemní kryt budovaný za přísného utajení v roce 1979-1981. Akce nesla
název 148 – Vysočina a na jejím konci
byl bunkr určený pro důstojníky v době
napadení ČSSR nepřátelskými vojsky.
V kasárnách se v poválečných letech vystřídali už zmiňovaní letci, později tankisté a nakonec útvary rychlého nasazení,
tedy elitní přepadové jednotky.
Ještě po roce 1990 se Havlíčkův Brod
jevil jako místo, které armáda neopustí.
V rámci transformace Armády České republiky ale vláda v roce 2003 rozhodla,
že muži v uniformách půjdou z Brodu do
Žatce. Kasárna byla nějaký čas prázdná,
hlídala je specializovaná agentura. Český
stát převedl majetek na město Havlíčkův
Brod, které je následně prodalo jako
celek společnosti ROSS Holding. „Byla
to zajímavá nabídka, brali jsme to jako
dlouhodobou investici,“ vzpomíná Zdena
Stryková. K vlastnímu převodu kasáren
bez důstojnické vily, vodárny a trafostanice došlo v listopadu 2005. „Chtěli
jsme zachovat kulturní dům, ubytovací
kapacity využít k jejich původnímu účelu
a zbytek areálu pro průmysl,“ dodává.
Vše se podařilo. „Mezi první počiny patři-
V jižní část kasáren se dokončuje
Villa Park Čechovka. Jde o bytové domy
navržené předním českým architektem
Luďkem Rýznerem, které nabízejí velmi kvalitní bydlení nedaleko centra
Havlíčkova Brodu a současně v přírodě. Celkem osm zajímavých staveb má
romantické názvy – platan, cedr, javor,
modřín, jasan, habr, jilm a magnólie. Pod
posledně jmenovaným se nachází část
vojenského bunkru. „V okamžiku, kdy
jsme navrhovali stavbu, tak jsme se museli potýkat s rozhodnutím, zda poměrně
rozsáhlý kryt zakomponovat do projektu
nebo ho složitou technologií demontovat,“ nahlíží do prvotních plánů ředitel
divize Stavby a technologie společnosti ROSS Holding Milan Oplíštil. Dům
Magnólie nakonec zčásti stojí na bunkru,
který je také přístupný z podzemních
garážových stání. „Na vrchu byla velmi
předimenzovaná železobetonová deska.
Přiznám se, že jsme tam zlikvidovali několik sbíjecích kladiv.“
Kasárna byla
zajímavou
nabídkou, brali
jsme to jako
dlouhodobou
investici.
Vojenský areál v Čechově ulici čekají
v následujících letech další velké změny.
Připravený je záměr rekonstrukce ubytovací části na konferenční hotel. Kulturní
sál se má spojit s vedlejší administrativní
budovou. Vznikne tam kromě moderního sálu i galerie pro diváky a menší
jednací sál.
(rah)
Ross aktuálně / 7
ROZHOVOR:
PETR ŠINDELÁŘ:
Mám klidný život bez výraznějších zvratů
Jeden ze služebně nejstarších zaměstnanců společnosti
– dnes projektový manažer Petr Šindelář. Přišel
v březnu 1993 jako montér a postupem času se
vypracoval na současnou nižší vedoucí pozici. Jeho
poslední zakázkou byla rekonstrukce budovy Policie
v Jihlavě. Mimo to je ženatý, má dvě dospělé děti
a z koníčků stojí za zmínku sport a v létě také chalupaření. V oboru elektro je vyučený a baví ho to zejména
na větších, složitějších stavbách.
Ve firmě jste 17 let, to je dlouhá
doba…
Myslím si, že to je velmi dlouhá doba, asi
bych potřeboval už odstřelit. Na zádech
mám inventární číslo (smích). Uteklo to
ale velmi rychle. Přišel jsem – to si pamatuji přesně – na začátku března 1993.
Tehdy to byla ještě malá firma a postupně se rozrůstala. Měl jsem strach, jako
asi každý člověk tenkrát po revoluci.
A jste spokojený?
Asi ano. Všude je něco, jak se zpívá v té
písničce: jednou jsi dole, jednou nahoře.
A tak to je i v práci. Jsou akce, které mě
vysloveně baví, pak je zase něco dalšího,
co moc ne. Teď v poslední době pracuji
jako projektový manažer a vlastně řídím
práci na vybraných zakázkách. Řeknu
vám ale pracovat s lidmi - to je někdy síla.
Ten potřebuje to, ten zase něco jiného.
Člověk musí být trpělivý.
Na konci roku 2009 jste byl se
svým týmem v policejní budově
v Jihlavě. Jaká to byla práce?
Pracovali jsme na Krajském ředitelství
Policie České republiky v Jihlavě. Vznikají tady nové kanceláře, administrativní
prostory, zasedací místnosti, ale také policejní cely a střelnice.
Tam určitě není o veselé a netradiční zážitky nouze…
8 / Rozhovor
Ano, například tady po chodbách vodí
trestance v poutech, mnohdy to jsou
zajímavé a současně rozpačité pohledy.
Také jsme předělávali cely. Člověk tam
vidí to prostředí, ty mříže, je to dost depresivní. Při nedávné návštěvě papeže
v České republice jsme zase na dvoře
pozorovali těžkooděnce. Zrovna se oblékali do těch svých mundůrů. Je pravda,
že jinde bychom takové dobrodružství
nezažili. Na druhou stranu je celý dům
zvláštní v tom, že bez elektronické karty
vás nepustí skoro ani na záchod. A to ani
v době té rekonstrukce.
Máte za sebou celou řadu akcí velkých i menších. Na kterou rád
vzpomínáte?
Je to City Park Jihlava. Obrovská stavba,
poměrně složité instalace, kilometry kabelů a velké rozvaděče. Tam mě právě lákala ta složitost. Musel jsem ale být pořád
ve střehu. Pode mnou tam dělalo několik
desítek dělníků a koordinovat je nebylo
snadné. Zase se člověk něco nového přiučí. Pak to bylo Obchodní centrum Háje
v Praze - rovněž obrovská budova. Dnes
tam je myslím finanční úřad.
Máte velmi náročnou práci, dlouhou pracovní dobu. Máte vůbec čas
na rodinu, na děti?
Moc času není, no. Děti studují v Brně,
syn už skončil, tak je doma častěji. Z dce-
rou se potkáváme většinou o víkendech.
Domů chodím akorát spát. Manželka mi
teď už neříká skoro nic, asi si zvykla. Možná mám naopak pocit, že je občas ráda,
když vypadnu (smích). Když ale byly děti
malé, to bylo na denním pořádku - že nic
nezařídím, nic nestihnu, jen pořád pracuji.
Zase na druhou stranu ale má vaše
rodina jistotu, že všechny žárovky
svítí, zásuvky fungují. Mají doma
přeci elektrikáře – profesionála…
Musím říct, že to tak úplně není. Když
kolikrát praskne žárovka, není tam co
našroubovat. Vypínače, které jsou vidět,
jsem vyměnil, ty za nábytkem jsou pořád
původní. Kovářova kobyla i u nás chodí
bosa. Žena se už konečně naučila nahodit jistič, když něco vypadne, tak jsem
v klidu.
A co vaše záliby, koníčky, vášně?
Mám rád sport, hlavně fotbal. Teď už ale
jen pasivně. Občas doma u televize, občas někam jedu. V roce 2000 jsem měl
vážný úraz, skoro rok jsem byl po operaci
kyčle nemocný. Proto už spoustu věcí nemohu dělat. Dříve jsem hrával rekreačně
fotbal. Jako mladí jsme vymetli každou
zábavu, to je ale v tom věku normální.
Jinak máme chalupu, jezdíme tam především v létě. To mě baví. Mám klidný,
normální život bez výraznějších zvratů.
(rah)
MINULOST:
Fenomén žárovka
První standardní žárovky v provedení s bambusovým vláknem - namísto dnešního wolframu - byly na trh dodávány
v roce 1881. Dodnes není jasné, koho máme považovat
za otce vynálezce. Do dějin vstoupil Thomas Alva Edison.
To vše ale až po soudním sporu. Několik let před ním totiž
žárovku jako zdroj světla vyrobil a ve svém hodinářském
krámku používal Němec Heinrich Göbel. Dnes je klasická
žárovka na konci své dlouhé kariéry. Její místo v objímkách
lustrů, lampiček a různých svítidel zaujímají žárovky úsporné, které mají odlišnou technologii.
chává patentovat v roce 1879. Soudce
přesvědčil, že žárovku vynalezl sám. Rovných 25 let před ním ale pomocí žárovky prokazatelně svítí německý hodinář
Heinrich Göbel. Kdyby Göbel býval věděl, co svým vynálezem způsobí a možná
také kolik vydělá peněz, asi by se staral
trochu jinak.
Člověk od začátku své existence potřeboval světlo. V dobách dávno minulých to
byl i přes značné mínusy oheň. Potřeboval prostor, vykazoval nestabilní zářivost
a uvnitř místnosti hořet nemohl. K vlastní žárovce to ale byl ještě kus cesty. Po
delší době přichází svíčka, která vydržela
dodnes a navíc je to jakýsi zdroj romantiky.
První pokusy se žárovkou přichází ne
dlouhou dobu po vynálezu elektrického
proudu. Thomas Alva Edison si svůj patent – žárovku se zuhelnatělým bambusovým vláknem ve skleněné baňce – ne-
Žárovka se tedy na trh dostává na přelomu 70. a 80. let 19. století. První pokusy
se žhavením materiálu pomocí elektrického proudu jsou ještě starší. Humphry
Davy tak činí už v roce 1805. Původní
zdroje světla – a bohužel i tepla – byly
s uhlíkovým vláknem. Dodnes se obvykle
používá wolfram, který lépe odolává vysokým teplotám. Aby celý systém nehořel,
vysává se z baněk vzduch. U silnějších
žárovek pozdější vědci navrhli napustit prostor kolem drátku směsí dusíku
a argonu nebo kryptonem a nebo dokonce xenonem. Náplně umožňují vyšší
teplotu, která vzniká logicky s vyšším výkonem. Známe také žárovky halogenové
– tam bývala baňka napuštěna jodem,
dnes zpravidla sloučeninami bromu.
V Česku se poprvé žárovka rozsvítila
v roce 1880 v Robertově cukrovaru
v Židlochovicích. O rok později osvítily
Daňkovu strojírnu v Praze a o další rok
později ocenili vlastnosti tehdy jistě zázračného zdroje diváci a herci Mahenova
divadla v Brně.
Bez žárovek by asi jen těžko jezdily automobily. Dnes se stále více dostávají ke
slovu takzvané xenonové žárovky. Jsou
to v podstatě halogenové s příměsí prvku
xenon. Vykazují mnohem vyšší svítivost.
S tím je ale spojená vyšší energetická
náročnost.
Útlum respektive konec žárovek se týká
pochopitelně jen žárovek klasických. Důvodem je nízká účinnost, kratší životnost
a také potřeba snížení emisí oxidu uhličitého. Zákaz v roce 2007 naplánovali
v Kanadě, tentýž rok také v Austrálii, kde
se od roku 2009 už žárovky neprodávají. Úplně první ale byla paradoxně Kuba,
kde nařízení platí už od roku 2007. Státy Evropské unie se přidaly také v roce
2009 a za dva roky zmizí žárovky i na
Starém kontinentě. Nahradí je světelné
zdroje takzvaně úsporné. Jejich v uvozovkách uživatel už nemůže sledovat tavící
se vlákno a ani ruce si příliš neohřeje. Žárovka má ale podstatně nižší příkon a to
znamená, že svícení stojí méně peněz.
(rah)
Zdroj: Internet
www.uspornezarovky.eu, www.wikipedia.org
Kdyby původní vynálezce věděl, jaký
bude mít věhlas,
asi by žárovku jen
tak neopouštěl.
Klasická žárovka
končí – nahrazují
ji úsporné zdroje
světla s mnohem
větší účinností.
Současnost / 9
TRENDY:
Inteligentní dům
Inteligentní dům
myslí za nás –
nezapomene
kupříkladu
pustit včas
topení, zatáhne
žaluzie a třeba
i zalije zahrádku.
10 / Trendy
Kdo by nechtěl mít krásný nový dům,
který ještě k tomu všemu bude myslet
za něho! To je inteligentní dům - jinými slovy propojení moderního bydlení
s moderními informačními technologiemi.
V anglicky mluvícím světě je zavedený
výraz domotic, což zhruba znamená dům
s technologií. Pomocí počítače tam můžeme sledovat teplotu, chránit náš domov včetně pozemku, otevírat a zavírat
žaluzie, zalévat zahrádku, ale i pouštět
klimatizaci a nebo v případě naší dlouhodobé nepřítomnosti náhodně zapínat
světla v místnostech. Vše má samozřejmě být ovladatelné jak z domu, tak
i z dálky pomocí mobilního telefonu.
Spolu s vedoucím střediska MaR společnosti ROSS Holding Jiřím Novákem
jsme navštívili paní Martinu, která žije
v domě se spoustou zajímavých prvků.
„Nechali jsme si nainstalovat ovládání
osvětlení a oken. Máme také venkovní
žaluzie a připravenou technologii na zalévání zahrady. Manžel je vášnivý akvarista,
proto se každý den v 16 hodin rozsvítí
světla u rybiček,“ směje se Martina. „Je
to skvělé, když se nemusíte o řadu věcí
starat. Jednoduše se zatáhne obloha,
nějaké čidlo to zjistí a okamžitě máme
v domě soukromí, protože se zavřou
žaluzie a rozsvítí světla. Když odcházím
jen stisknu jediné tlačítko. Vím, že je
zhasnuto, zavřeno, bezpečností senzory
v pohotovosti,“ dodává. Barák této rodiny
je průměrně vybaven, použité věci nejsou cenově přemrštěné, přitom, jak říká
paní domu, vše funguje ke spokojenosti
všech.
Je to skutečně inteligentní dům, potvrzuje mezi dveřmi Jiří Novák. Systém se
dá jakkoli nastavit a pro jednoduchost je
u dveří to multifunkční tlačítko. „Je
možné velice jednoduchým způsobem
jednak nastavit teploty, které máme
naprogramované, uvádět v činnost jakákoli čidla a to vše jedním tlačítkem. Při
příchodu domů postupujeme přesně
naopak – opět použijeme už vzpomínané tlačítko a vstoupíme domů,“ doplňuje. Dům je se svým majitelem neustále
v kontaktu – umí posílat sms zprávy na
mobilní telefon a také e-maily. „V případě
poruchy, nečekané a nevítané návštěvy
nebo požáru umí toto neprodleně ohlásit
majiteli. U dražších systémů je možné
naprogramovat i to, že počítač například
o požáru informuje přímo hasiče.“
Paní Martina si pochvaluje velmi promyšlený systém osvětlení. „Máme tady několik režimů, například ten s označením děti.
V domě je velké světlo, funguje speciální
bodové osvětlení nad stoly obou našich
dětí. Když to přepneme naopak na večer,
dům ztmavne. Žárovky v obýváku u televize jen mžourají.“ Vůbec systém osvětlení lze přes prvky inteligentního domu
velmi dobře ovládat. Je možné nastavit
libovolné variace v závislosti na denní
době a také na světle. V místnostech samozřejmě zůstávají vypínače, uživatel má
ale k dispozici dálkový ovladač s velkým
displejem, kde má vše pod kontrolou.
Chodby, schodiště a třeba svítidla kolem
domu jsou obsluhována také přes pohybová čidla, čímž se šetří energie. „Naší
zákazníci si oblíbili rovněž ovládání žaluzií
a různých markýz,“ vysvětluje Jiří Novák.
„Pomocí elektromotorků lze nastavit
automatické zatahování, ráno pak roztahování. Vše v závislosti na světle nebo
podle hodin. Když se blíží bouřka nebo
silný vítr, venkovní elektronika to zachytí
a systém automaticky stáhne venkovní
rolety, aby se nepoškodily.“
Samozřejmostí je možnost připojení inteligentních prvků ke kotlům nebo klimatizacím. Lze nastavit například to, aby se
každý den ve 14 hodin začalo více topit.
Majitelé přicházejí o dvě hodiny později
už do vyhřátého domu. To samé funguje
při delší nepřítomnosti. Klimatizace se
potom spouští kupříkladu v létě po dosažení určitých teplot a hodnot vlhkosti
vzduchu.
Systém inteligentního domu stojí řádově
desítky tisíc korun. Záleží jen na tom, co
uživatel očekává a jak je náročný. Zařízení je možné namontovat do jakékoli
nemovitosti nebo bytu, jednodušší je to
pochopitelně u novostaveb.
(rah)
věrní rossu
15 let u firmy
Jana Vacková
účetní
nastoupila 14. 11. 1994
Do společnosti ROSS přišla v listopadu 1994. Sama o sobě říká: „Ráda na
tu dobu vzpomínám, firma měla sotva
padesát zaměstnanců, každý se znal
s každým a vládla přátelská atmosféra.
Prošla jsem si pozicí fakturantky, pokladní až se mi naskytla příležitost pracovat
jako samostatná účetní v nově vzniklé
společnosti ROSS Holding. Rozhodnutí
pracovat jako účetní jsem nikdy nelitovala, protože pracuji ráda nejen s čísly ale
i s lidmi a obojí mi moje práce umožňuje.
Ještě před třemi lety jsem patřila ke stálému inventáři účtárny v Havlíčkově Brodě.
Pak jsme si ale pořídili s manželem byt
v Praze – Kbelích, a tak následovalo stěhování soukromé i pracovní. Do sídla firmy
v Havlíčkově Brodě občas dojíždím,
ale mým stálým pracovištěm je nyní
pražská kancelář v Želetavské ulici.“
V době stěhování naplnilo volný čas Jany
Vackové zařizování bytu, což byly velice
příjemné ale někdy také pěkně rušné
okamžiky. „Svůj volný čas nejraději trávím
na chalupě kousek od Havlíčkova Brodu,
kde je stále co budovat a vylepšovat, ale
kde se nechá hlavně příjemně relaxovat.
O dovolené se moc ráda vracím nejen
na Vysočinu, ale líbí se mi také Jeseníky,
Šumava a Český ráj. Před rokem jsme
s manželem objevili hru Geocaching, která Vás z principu přivádí na velmi zajímavá místa a ještě přidává kouzlo tajemna
a spoustu zábavy při hledání „pokladů“.
Nejvíce si zkrátka odpočinu v pohorkách
a s batůžkem na zádech na výpravě kamkoliv do kopců či hor. Možná i proto se
k nám nikdy o dovolené nechce přidat kamarádka z práce, protože by si prý přišla jako
kamzík.“
Jana Vacková je vdaná a kromě manžela
má i čtyřnohého hlídače Denyho.
(pozn. red.: v porovnání s minulým číslem ROSS Magazínu je
to zaručeně pes)
Miroslav Fialka
elektromontér
nastoupil 21. 11. 1994
Pracovní oděv s nápisem ROSS obléká také od listopadu 1994. Byl
v dílenském provozu, nyní funguje jako
elektromontér, jezdí po reklamacích
a podobně. Jeho bývalý nadřízený a kolega Jiří Kovařík o něm vypráví: „Mirek je
velmi chytrý a to bych vypíchl na prvním
místě. Všechno zapojí, zprovozní, vytvoří
a udělá, jen na ten estetický dojem příliš
není. Zkrátka a dobře: dráty zleva, zprava,
zespodu nahoru a potom ještě křížem. Nikdy se ale nestalo, aby to nefungovalo.“
Pověstné jsou také cesty Miroslava Fialky domů do Českého Dvora
u Havlíčkova Brodu na klasickém pionýru. Opět Jiří Kovařík: „Jednou si pamatuji, jak i s tím kozlem spadnul do
nějaké rokle vedle rybníka Cihláře. Do
takové malé hospůdky na břehu se tam
pravidelně chodil posilňovat. Byl asi napitý a sjel do té díry přímo ze silnice.“
Miroslav Fialka to potvrdil a dodal, že
spadl přímo za policejním autem. Přišel
o řidičský průkaz a také ztratil helmu. Pro tu si ale hned v zápětí dojel
osobním autem, stále pochopitelně pod vlivem alkoholu. A pokračuje
z jiného soudku: „Když jsem byl
u ROSSu asi dva týdny, vyráběli jsme veliký rozvaděč. Přivařoval jsem panty, ale
moc mi to nešlo. Nikdy před tím jsem to
nedělal ,Co to je za prasečinu, kdo to dělal?‘objevil se dveřích Roman Stryk. Nenapadlo mě nic jiného, než mu těsně za zády
ty dveře razantně přibouchnout. Chlapi
v dílně koukali tak divně. Kupodivu mě šéf
nevyhodil a jsem tu dodnes.“
Miroslav Fialka takříkajíc začíná šestnáctý
rok ve službách firmy. Svou práci má rád,
rád je mezi lidmi a je vděčný, že i přes
několik v uvozovkách úletů na něj jeho zaměstnavatel nezanevřel.
Nově narozená miminka
Zuzanka
se narodila 7. listopadu 2009
projektovému manažerovi Jiřímu
Stratilovi. Blahopřejeme!
Věrní ROSSU / 11
SLOVENSKO:
Slováci sa pomaličky
vracajú k poctivému pivu
Národným nápojom na Slovensku nie je ako
v Čechách pivo, ale borovička, ale aj napriek
tomu sa penivý mok teší veľkej obľube.
Slovenský trh ovládajú traja veľký producenti –
Šariš, Topvar (súčasť skupiny SABMiller)
a Heineken. Prevažne sa špecializujú na výrobu tkz. euro-piva, čiže bez tradičnej receptúry. Konkuruje im aj niekoľko pôvodných slovenských pivovarov a samozrejme pivo
z dovozu – prevažne z Českej republiky. Svoje miesto v reštauráciách a pohostinstvách
a na pultoch obchodov si hľadá aj nové pivo Chotěboř.
Spotreba piva na Slovensku pravidelne klesá, za posledných sedem rokov
asi o jednu desatinu. Prečo, to nevedia
ani odborníci. Väčšina trhu patrí trom
veľkým výrobcom, ktorí varia značky ako
je Šariš, Zlatý Bažant či Smädný mních,
alebo Topvar. Samozrejmosťou sú aj
Pilsner Urquel a ďalšie české piva. Sú
to nadnárodné koncerny. „Gambrinus
sa už dávno nevyrába v Plzni, varí sa
v mestečku Veľký Šariš pri Prešove na
východe Slovenska,“ hovorí obchodník
s pivom Chotěboř Kamil Čižmár. „Je
to naozaj ťažko pochopiteľné, prečo
Slováci nepijú toľko piva Možno to bude
aj rýchlymi euro-pivami, ktoré majú
s poctivým penivým mokom spoločný
len názov,“ dodáva.
Podobné názory počujem aj od Petra
z Púchova. Veľa rokov chodí pravidelne
do svojej reštaurácie na južnom okraji mesta. „Predtým tu čapovali aj pivo
z Banskej Bystrice. Bolo dobré, pekne
sa penilo a mali sme pocit, že pijeme
niečo vlastného. Potom prišli obchodníci z Topvaru, pravdepodobne majiteľovi reštaurácie dali nejaké peniaze
a hotovo! Do ulice žiari neónový nadpis
Topvar a čapuje sa Topvar, Šariš, desiatku Mnícha, ale aj Plzeň, Gambrinus a aj
nealkoholické pivo z Nošovic Radegast.
Globalizácia dorazila aj do reštaurácií,“
usmieva sa robotník z blízkej továrne
12 / Slovensko
Makyta Púchov a pokračuje: „Sú to dobrí obchodníci, ale pivo je nanič. Nepení
a mne osobne nechutí,“ stojí si za svojim
pivár. Pravdepodobne sú to problémy,
ktoré skupinu Topvar aktuálne stretli.
Rušia svoj závod v Topoľčanoch a kompletnú výrobu presúvaj do východoslovenského Veľkého Šariša. Manažment
si sľubuje, že sa znížia náklady.
Jasný pôvod, charakteristická chuť
a rez – to sú vlastnosti piva Chotěboř
z Chotěboře neďaleko Havlíčkovho
Brodu. Vyrába sa od leta 2009 a svojich
zákazníkov hľadá aj na Slovensku. „Je to
klasické české pivo, ktoré leží v pivnici,“ upozorňuje sládek pivovaru Oldřich
Záruba. „Až kým vyrobíme napríklad desiatku trvá to najmenej mesiac. Tak dlho
musí spinkať,“ usmieva sa skúsený pivovarník. O akomsi neukotvení tu nie je
čo hovoriť a Chotěboř je len jedna. „Na
Slovensku je veľmi dobrá štartovacia
pozícia,“ verí novému pivu obchodník
Kamil Čižmár. „Myslí si, že ľudia sú už
prepití tých euro-piv a začínajú sa pomaly orientovať na starú dobrú klasiku.
Samozrejme je to beh na veľmi dlhú trať,
ale prvé úspechy sa už ukazujú. Výhodou je aj sortiment, ponúkame všetko aj
špeciál a nealkoholické pivo.“
Pôvodná sieť slovenských pivovarov je
o poznanie menšia ako v Čechách.
Podľa magazínu pivni.info ich na Sloven-
sku nájdeme len pätnásť aj s minipivovarmi. Svoj pivovar bude mať aj historické mesto Banská Štiavnica. Výrobu
chce spustiť už na jar.
Borovičku, slivovicu alebo všeobecne
pálenku pivo na Slovensku určite nenahradí a ani nevytlačí. Podobne ako Česi,
Nemci alebo Dáni majú Slováci k penivému nápoju s charakteristickou farbou
blízko, aj keď záleží na oblasti. Iné je to
pod Tatrami a iné v Bratislave.
(red)
Foto: Internet
FOREIGN COUNTRIES:
Georgia – the promised
land of wine
The country in southeast Asia surrounded
by Russia, Azerbaijan, Armenia and Turkey
is truly the land of wine. It can even be
stated that the name of this particular
beverage comes from Georgian. The
Georgian word for wine is gvino. On the sunny, mountainous terrain there are more than
150,000 hectares on which more than five hundred different varieties of grapes are
grown. Because of that, wine is the national drink. Their tradition reaches back to the
period before Christ.
Xenophontos from the Holy Mountain Athos (the founder of the well
known Greek monastery) wrote that
Colchians have an aromatic and pleasant
wine. Colchis is the old name of
Georgia and is the homeland of the golden fleece because of which ancient
ancestors set out from Greece. Strabon
from Amaseie in Pontu writes: „They
have such a rich harvest of wine in
Georgia that the local inhabitants
cannot drink it all.“ Several hundred
years later Prokop Kesarsky added
that the Georgians are very hard
workers, have many vineyards and
export their wine to other countries.
For historians this is very interesting
because the transport of the delicious
beverage over great distances is a very
exacting matter and shows the reality
that in old Georgia they were well acquainted with double-walled containers
similar to modern themoses.
Georgia has been, therefore, the promised land of wine for more than two thousand years. Another source says that
in the fourth century A.D., when Nina
of Cappodocia (a region in Turkey, approximately 300 kilometers southeast
of Ankara) brought Christianity to the
country, she carried a cross of woven
vine branches.
„In Georgia wine has always been consumed with food and every glass is preceded by a toast. When conditions are
unsuitable or unfavorable for the proper
feast, one can always find a Georgian
with cheese, fresh vegetables a so-called „mchady“ - delicious corn patties.
All that is sufficient to begin a friendly
conversation that is to be continued with
a glass of wine. The first toast is for the
meeting, then always after breaks designed for food and discussion—for the
health of relatives, friends, for the memory of the deceased, etc. Not much time
should go by after this toast and another
one to life must always follow, which symbolizes victory over death,“ I learn from
Mrs. Nana Giorgadze, who has lived for
many years in the Czech Republic. „One
of the basic rules of wine consumption is
that the individual should drink only that
amount that allows oneself to remain fully in control,“ adds Mr. Nika Okriashvili
from the Hospital Holding of PSP group
in Tbilisi.
with its sweetness corresponds to the
central European semi-sweet wines.
Wine growers have the generous amount
of sun to be thankful for. „It’s necessary
to add that an honest wine grower doesn’t sweeten his product.“ Examples of
red wine include Achašeny, Mukuzany,
Napareuly, Saperavy - all from the variety of grapes called Saperavi. Another
proclaimed wine region is Racha in the
northwest. From the perspective of
a central European, rather sweet wines
are grown there - Alexandrouli, Barakony, Chvančkara - all from the Alexandrouli variety of grapes. In addition, Georgia
is well-known in the wine world for white wines of the port type - Kardanachi,
Anaga, Signagi, Iveria, Taribana, Lelo
a Marabda.
Vineyards are found in many regions of
Georgia. „Perhaps the most well known
and most celebrated is the region called
Kachety in the east. From there come
white and red wines. Cinandaly, Manavis
mcvane (mcvane = green), Gurdžaany
a Sagaredžo wines are all consumed,“
says Nana with a friendly tone. Dry wine
It is possible without any problems to
buy wine from Georgia in the Czech
Republic. According to experts it is an
interesting alternative to, for example,
Moravian wines.
(red)
Nika Okriashvili is also a typical Georgian. „I love wine. It is obvious that there
is no meal without it. I prefer the Cicka,
Manavi a Tavkveri varieties,“ he says with
a smile on his lips.
Foto: Internet
Georgia / 13
PODPORUJÍ NÁS:
Vzdělávání zaměstnanců – důležitý předpoklad budoucnosti
Společnost ROSS Holding získala grant z veřejných peněz Evropské unie – Evropského sociálního fondu
– Operačního programu lidských zdrojů a zaměstnanosti. Celkem máme až do září roku 2011 k dispozici
přes šest milionů korun. Cílem je dosažení vyšších praktických i teoretických dovedností všech pracovníků.
Název programu je velmi výstižný: Školení je šance.
Hlavním posláním Evropského sociálního fondu je rozvíjení zaměstnanosti,
snižování nezaměstnanosti, podpora
sociálního začleňování osob a rovných
příležitostí se zaměřením na rozvoj trhu
práce a lidských zdrojů. Z prostředků
Unie má fond v České republice v letech
2007 – 2013 k dispozici necelé 4 miliardy EUR.
Holding je, aby každý dotčený zaměstnanec ovládal svou práci včetně nejnovějších trendů a perfektně si – jako uživatel - rozuměl s počítačem. Je jasné, že
tím stoupá cena takového člověka nejen
na pomyslném trhu práce, ale především
v řadách naší firmy,“ dodává. Právě rozvoj kvalifikované a přizpůsobivé pracovní
síly je jedním z hlavních cílů fondu.
„Je to výborné, že jsme uspěli. Vzdělávání pracovníků a to na všech pozicích
v takto veliké a rozvinuté společnosti
„Žádosti o takzvané evropské peníze doprovázejí doslova mýty. Přiznám
se, že to není jednoduché,“ říká Jana
Blažková. „Byli jsme ale úspěšní. Je to
mimo jiné proto, že naše firma se dynamicky rozvíjí, splňuje přísná kritéria
ještě přísnějších schvalujících úředníků
a máme také relativně vysoký počet
lidí.“ ROSS Holding získal z Evropského
sociálního fondu necelých 6 200 000
korun. Termín realizace školících programů, kurzů a přednášek je až do poloviny
září roku 2011. Skupinu vzdělávaných
budou tvořit celkem tři stovky zaměstnanců firmy. Samotný učební program je
přizpůsobený pracovnímu zařazení toho
kterého člověka. Není to poprvé, co má
ROSS peníze z tohoto zdroje - 2,5 milionu korun se podařilo získat už v roce
2006 na léta 2006 - 2008.
je důležité, obzvláště v dnešní době,“
pochvaluje si personální ředitelka Jana
Blažková a pokračuje: „Pracujeme
s moderními technologiemi, počítačovými programy, které jdou neustále rychle dopředu a objevují se i zcela nové
systémy. Potřebou společnosti ROSS
14 / Podporují nás
Nejvyšší částka – zhruba 1,2 milionu korun – je na kurzy určené k rozvíjení dovedností v oblasti řízení lidských zdrojů,
komunikačních dovedností, řízení změn
ve společnosti, zlepšení řízení projektů,
zlepšení časového plánování. Bezmála
600 tisíc poslouží pro školení k rozvíjení
odborné stránky specializace, zajištění
certifikací, získání autorizace, prohloubení znalostí norem. Dále pak znalostí
nových technologií, oprávnění revizního
technika, získání svářečských průkazů,
jeřábnických a vazačských průkazů. Asi
polovina je určená k zefektivnění práce
s počítačem. „Budou to klasické programy Microsoft: Word, Excel, Outlook.
Pak také Microsoft Projekt - velmi zajímavý a sofistikovaný produkt a v neposlední řadě pro stavebníky, elektrikáře,
projektanty a montéry důležitý software
AutoCAD,“ dodává personální ředitelka.
Důležité jsou jazyky, říká Jana Blažková
dále. „Pohybujeme se prakticky po celém světě a můžeme se pochlubit pracovníky, kteří se domluví třeba i v Korei,
Číně nebo Afganistanu. Asi 400 tisíc
korun z celého grantu proto věnujeme
na týdenní docházkové kurzy jazyků. Ne
tedy čínštiny a korejštiny, ale nám bližší
angličtiny a němčiny.“
Sociální program Evropské unie pamatuje i na úhradu mzdových nákladů
zaměstnanců, kteří se školení účastní.
„Z celkovém rámce proto budou refundovány mzdy, zaplatíme cestovné
a samozřejmě stravu a ubytování. Kalkulujeme také s úhradami mezd vedoucích
jednotlivých projektů, asistentů a interních lektorů. Všechno je samozřejmě na
vysoké úrovni, v naší firmě budou učit
špičkový odborníci v daných oblastech,“
uzavírá Jana Blažková, která na administraci dotace spolupracuje s personalistkou Alenou Kadlecovou.
(rah)
Podrobnosti na www.esfcr.cz
KULTURNÍ AKCE:
REPREZENTAČNÍ PLES ROSS
OPĚT VE VELKÉM STYLU,
LETOS NA JINÉM MÍSTĚ
Ples, na který se všichni těšíme,
bude 29. ledna v sále sokolovny
v Chotěboři. Jako hlavní hvězda
vystoupí zpěvačka Eva Pilarová se
svým bandem. Po zbytek večera se
na podiu vystřídají krásné houslistky,
které si říkají Inflagranti a kapela Las
Vegas. Ta je proslulá svými perfektními revivalovými čísly, jinými slovy od
Františka Ringo Čecha přes
ZZ TOP až po Queen.
Tradicí se stává také dobročinná
sbírka v rámci plesu – letos podpoříme občanské sdružení Benediktus
a jejich projekt Archa, prozrazuje
Zdena Stryková ze společnosti
ROSS a současně odpovídá na
otázku proč je ples po deseti letech
v Chotěboři: „Rozhodli jsme se pro
změnu sálu, protože v Kulturním
domě Ostrov v Havlíčkově Brodě již
několik let nejsou vhodné podmínky.
Chceme návštěvníkům nabídnout
dokonalou akci s veškerým komfortem. Loni na 10. plese jsme například
museli nápoje nalévat do plastových
kelímků a raut byl bohužel na chodbě. Také proto jsme se rozhodli pro
změnu. Dalším důvodem je Pivovar
Chotěboř - naše dceřiná společnost
a zároveň partner plesu.“
KULTURNÍ AKCE:
ČECHOVKA výběr akcí
6. 1. NOVOROČNÍ KONCERT
S PŘÍPITKEM
od 19 hodin
Moravské klavírní trio vystoupí v sále
Staré radnice
9. 1. KURZ REFLEXNÍ TERAPIE
od 9,30 - 19,30 hodin
populární kurz s manžely Patakyovými
23. 1. Ag FLEK
PŘEDKAPELA MARIEN
od 19 hodin
folkrocková legenda
27. 1. ŠAMPIONKY
od 19 hodin
divadelní představení
hrají: Simona Postlerová / Pavla Rychlá, Kateřina Janečková,
Zuzana Katolická / Monika
Höppner, Michal Malátný
6. 2. REPREZENTAČNÍ PLES
PIVOVARU CHOTĚBOŘ
od 20 hodin Sokolovna
Chotěboř
ples – hraje Variace
16. 2. NAHNILIČKO, ANEB…
od 19 hodin
divadelní představení
hrají: Ivana Chýlková, Jan Kraus,
Eva Holubová, Martha Issová a další
21. 2. O BALYNCE
A DOBRÉM ŠTĚNĚTI
od 15 hodin
dětské divadelní představení
24. 2. DUO TERES
od 19 hodin
koncert v sále Staré radnice
hrají: Lucia Kopsová – housle,
Tomáš Honěk – kytara
26. 2. FLERET S JARMILOU
ŠULÁKOVOU
od 19 hodin
koncert folklórní legendy
5. 3. OHROŽENý DRUH
od 20 hodin
výjimečný koncert v režii Michala
Horáčka
17. 3. RADůZA
od 20 hodin
folkový koncert osobité zpěvačky
KUPÓN
na slevu
50 Kč
po předložení tohoto kupónu
při vstupu do klubu Čechovka,
získáváte slevu na vstupném
ve výši 50 Kč. Kupon nelze
uplatnit v předprodeji.
Reportáž / 15
platnost 1. 1. 2010 - 31. 3. 2010
UŽITEČNÉ:
slovník / KŘÍŽOVKA
Door [dɔː(r)] dveře
Doorstep [ˈdɔːstep]
práh (dveří)
Dot [dɒt]
tečka, bod, tečkovat, důlkovat
Double [ˈdʌbl] dvojitý, zdvojovat
(též Dual [ˈdjϋǝl], Duplex [ˈdjuːpleks])
Double T-iron [ˈdʌbl] [tiː] [ˈaıǝn]
nosník (tvaru I)
Dowel [ˈdaϋǝl] hmoždinka
Download [daϋnˈlǝϋd] stáhnout (soubor)
Downpipe [ˈdaϋnpaıp] okapový svod (brit.)
Downtime [ˈdaϋntaım] prostoj
Draft [drɑːft] návrh, navrhovat
Draftsman [ˈdrɑːftsmǝn]
konstruktér (amer.)
Drag [dræg]
táhnout, unášet, přesunout
Drain [dreın] odtok, odvodňovací kanál, vypouštět
Draw [drɔː]
tah, protahovat
Draw bar [drɔː] [baː(r)]
táhlo
Drawer [drɔː(r)]
zásuvka
Drawn [drɔːn] tažený
Drawn tube [drɔːn] [tjuːb] tažený trubka
Dredger [ˈdredʒǝ(r)]
plovoucí rypadlo, bagr
Křížovka o cenu
Vyluštěnou tajenku
zasílejte nejpozději
do 28. 2. 2010 na
e-mailovou adresu
[email protected].
Správné odpovědi
vylosujeme a výherce získá dárkové
balení piva Chotěboř a sadu originálních půllitrů z Pivovaru Chotěboř.
Připomínky, nápady
a náměty k časopisu
prosím vhazujte do
schránky označené
ROSS magazín
v sídle ROSS Holding
v přízemí za recepcí
vlevo nebo posílejte
na e-mailovou adresu:
[email protected]
16 / Užitečné
oblek, čistit
Dress [dres]
Drier [ˈdraıǝ(r)]
sušárna
Drift [drıft]
kolísání, únik
Drill [drıl] vrtačka, vrták, vrtat
Drill hole [drıl] [hǝϋl]
vrt, vývrt, díra
Drilling head [ˈdrılıŋ] [hed]
vrtací hlava
Drip [drıp]
kapání, kapat
Drive [draıv]
pohon, řídit, buzení (el.)
Depth of beam [depƟ] [ɒf] [bıːm]
výška nosníku
Depth of thread [depƟ] [ɒf] [Ɵred]
hloubka závitu
Derrick [ˈderık] otočný sloupový jeřáb
Deruster [diːrʌstǝ(r)] odrezovač
Descent [dıˈsent] klesání, spád
Design [dıˈzaın] konstrukce, projekt
Desired [dıˈzaıǝd]
požadovaný, žádaný
Desk [desk]
stůl
Destination [destıˈneıʃǝn]
místo určení, cílová stanice
Detach [dıˈtætʃ] oddělit, uvolnit
Detent [dıˈtent]
zarážka
Deteriorate [dıˈtıǝrıǝreıt] poškodit, zhoršovat
Připravili jsme pro Vás užitečný
elektrotechnický AJ–CZ slovník
dnes od písmene
d
vyjít najevo, odhalit
Develop [dıˈvelǝp]
Development trend [dıˈvelǝpmænt] [trend] vývojový trend
Deviate [ˈdiːvieıt] odchýlit se, odlišovat
Diameter [daıˈæmıtǝ(r)]
průměr
Die [daı] razidlo, lisovadlo
Difference [ˈdıfrǝns]
rozdíl
Difficult [ˈdıfıkǝlt]
obtížný, nesnadný
Dig [dıg]
kopat, rýpat
Digger [ˈdıgǝ(r)]
bagr
Dip [dıp] sklon
Direct [dıˈrekt] přímý, stejnosměrný
Directions [dıˈrekʃǝn] návod, pokyny
Dirt [dзːt]
nečistota, špína
Discard [dıˈskɑːd]
zmetek, odpad
Dismount [dıˈsmaϋnt] sejmout, odmontovat
Distance [ˈdıstǝns]
vzdálenost, mezera
Ditch [dıtʃ]
příkop, jáma
Divide [dıˈvaıd]
rozdělit, oddělit
DIY [do it yourself]
kutilství
Dog [dɒg]
narážka, západka
V tajence najdete parafrázi aforismu Johna Ernsta Steinbecka.
Reportáž / 17
V PŘÍŠTÍM ČÍSLE: REPORTÁŽ: AMBASÁDA V THAJSKU
ROZHOVOR: LADISLAV BAMBUCH, LADISLAV MELICHERČÍK
HISTORIE: PROKOP DIVIŠ
PODPORUJEME: FOTBALOVÉ NADĚJE