vodem... - amiculum

Bordeaux
✣
Toulouse
✣
Olomouc
AMICULUM
OBčASNíK STUDENTů čESKé DOMINIKáNSKé PROVINCIE ✣ 06/2013 ✣ číSLO 10
Milí čtenáři Amicula,
ve vašich rukou třímáte jubilejní desáté číslo našeho
občasníku. A tak bychom vám dnes rádi nabídli menší cestu časem. Jednak bychom se s vámi rádi ohlédli
do minulosti daleké i blízké v článku o našem bývalém
klášteře v Toulouse, kde se nachází ostatky svatého Tomáše Akvinského. Zároveň vám nabízíme několik žhavých novinek: představení našeho apoštolátu v Maison
Marie v Bordeaux; a velkého francouzského hnutí „Manif pour tous“ na podporu rodiny. Bratr Kliment nás pak
pozve na oázu, jednu z našich letních apoštolských aktivit. A celé toto číslo je korunováno rozhovorem s naším
bratrem Augustinem Laffayem o minulosti, přítomnosti
a budoucnosti našeho řádu!
Vaši bratři klerici
vodem...
Obsah:
Rozhovor
s fr. Augustinem����� 2
Les Jacobins............6
Manifestace
na obranu rodiny...8
Pozvánka
na oázu..................... 10
Veery v dom
Mariin........................12
Slavnost
sv. Tomáše Akvinského
Foto Philippe Lafontan
28. 1. 2011
2
Rozhovor
s fr. Augustinem
promotorem
pro historii
dominikánského
ádu
Magistr Řádu tě jmenoval promotorem pro historii
Řádu. Co je tvým úkolem?
Už od třináctého století považoval náš řád za důležité
znát svoji historii. Aby byly první dominikánské generace uchovány v paměti a pro poskytnutí dobrých příkladů
těm, kdo je měli v Řádu následovat, byly redigovány Životy bratří. V sedmnáctém a poté ve dvacátém století učinili
někteří magistři Řádu konkrétní kroky pro povzbuzení
práce profesionálních historiků v řádových provinciích.
Poslání, které mi bratr Bruno Cadoré svěřuje, se řadí do
této politiky: žádá mě, abych s prostředky jednadvacátého století (internetové stránky, snadnost cestování…)
pomohl šířeji uvést ve známost dominikánskou historii
a povzbuzoval bratry, kteří se na úrovni věnují historické
práci.
Před přijetím své současné funkce jsi byl převorem
toulouského konventu. Jaké to je, nechat se vytáhnout
ze zaprášených archivů, abys vedl komunitu padesáti
bratří?
Archivy uchovávají stopy aktivity bratří, kteří byli nanejvýš živí! V řeholním životě nikdo neunikne archivářům,
přinejmenším ne po své smrti. Zajímám se o historii,
z povahy věci minulou, kvůli mužům a ženám, kteří jsou
velice živí – ať už jde o ty, kteří žijí v nebi, či o ty, kteří
žijí na zemi, tvoříme jednu jedinou rodinu! Znalost těch
v nebi obohacuje naši znalost celé rodiny.
3
K čemu je dominikánovi dobré studovat historii? Není
užitečnější věnovat se teologii?
Historii lze dělat tak, že se při tom nezříkáme teologického pohledu. Čas byl stvořen Bohem. Když zkoumáme události které byly chtěny či dopuštěny Bohem,
vstupujeme do určitého porozumění Božímu úradku.
Tím, co je v ní pozitivního, umožňují dějiny křesťanství
kontemplaci rozvoje mystéria církve v čase. Například
každý svatý svědčí dokonale originálním způsobem
o nevyčerpatelném bohatství Božího milosrdenství. Tím,
co je v nich negativního, umožňují dějiny vidět překážky,
které lidé kladou do cesty příchodu Božího království.
Dobré semeno roste v průběhu věků spolu s plevelem,
neoddělitelně promíchány jedno s druhým.
Brzy se bude slavit osmisté výročí založení Řádu. Je
tvoje práce nějak spjata s tímto výročím?
Řekněme, že toto výročí je pro Řád příležitostí, aby si
kladl otázky ohledně svých dějin. Osm století je hodně
dlouhá doba, hlavně pro naši epochu, kdy rychle vyhazujeme to, co se zdá staré a obnošené.
Moje práce není přímo spjata s oslavami, ale nějaké se
zcela jistě konat budou: shromáždění dominikánské rodiny v Toulouse, v Říme, v Boloni. V letech 2015 a 2016
se budou konat konference, výstavy, bude se publikovat
– například teď zrovna dáváme dohromady jednu knihu
o svatém Dominikovi v ikonografii.
4
Ostatně, proč slavit osmisté výročí založení řádu?
Pamětníkům z řad našich čtenářů slovo ‚výročí‘ může
evokovat komunistický režim, který oslavoval různá
„slavná výročí“ tím horlivěji, že neměl lidem co nabídnout pokud šlo o přítomnost…
Rizikem takovéto oslavy je pochopitelně sebeoslava:
prohlížíme se v zrcadle a shledáváme, že nevypadáme
zas tak špatně, že jsme slušně zachovalí. Anebo naopak,
dospějeme k tomu, že se nemůžeme ani vidět, protože
nesneseme pohled na vrásky a šediny!
Ten správný smysl jubilejních oslav řádu je na prvním
místě díkůvzdání: můžeme oprávněně poděkovat Hospodinu za dar, který dal církvi ve svatém Dominikovi
a za zástup těch, kteří ho s větším či menším úspěchem
následovali, aby osvobodili lidi z hříchu, omylu a smrti
prostřednictvím evangelijního kázání. Musíme také využít této příležitosti, abychom si ověřili, zda je naše kázání
ve shodě s potřebami naší doby. Máme-li zůstat věrní
našemu poslání kázat, máme v každé době zapotřebí
napsat otazník za to, čím jsme.
V Toulouse máme to štěstí žít v místě založení řádu.
Jaký to má význam pro toulouské dominikány? Jak
toho využít?
V Toulouse, stejně jako v Calerueze, Římě nebo Boloni, je
Dominik „geograficky“ blízko. Dominikáni, kteří obývají
tato místa, se mohou a musejí opírat o tuto „blízkost“,
aby žili svoje poslání s horlivostí. Mají též bratrskou povinnost zpřístupnit toto bohatství druhým.
5
K čemu jsou dobrá místa, spojená se životem svatého
Dominika (dům Pierra Seilhana, Fanjeaux…) když už
tam bratři dávno nežijí a když už tam z doby našeho
zakladatele nezůstalo téměř nic?
Skromnost míst, jež jsou v Toulouse a okolí spjata se svatým Dominikem, nám říká cosi o způsobu, jak pojímal
svoje kázání. Ustoupil do pozadí před evangelijní zvěstí,
již chtěl komunikovat lidem celého světa, a to do té míry,
že je jeho postava jen málo rozeznatelná. Malíř Matisse
jej v minulém století znázornil s prázdným obličejem,
obličejem, který si může každý sám představit. Není důležitá osoba svatého Dominika, nýbrž Kristus, jehož se
stal služebníkem; tím, kdo přináší jeho Slovo.
Když se vydáme na dominikánská posvátná místa a díky
jejich chudobě samotné, odkryjeme zásadní dimenzi dominikánské kontemplace a dotkneme se prstem toho,
v čem spočívaly pro svatého Dominika život modlitby,
cestování a kázání. Panorama, jež se nabízí při pohledu
z Fanjeaux je nádherné, má neuvěřitelnou šíři. Když se
Dominik modlil na tomto místě, byl do jeho modlitby
zahrnut celý svět. Ale aby bylo možné oznámit lidem
pravdu rozjímanou tam nahoře, je třeba sestoupit dolů
na pláň a přijmout debatu, kontroverzi a rány…
Existuje v souvislosti s osmistým výročím nějaký
projekt pro náš starý konvent v Toulouse?
Toulousští „Jacobins“ jsou staveništěm: objekt je v rekonstrukci a jeho správa nás žádá o odbornou spolupráci.
Práce budou skončeny v roce 2014. Doufáme, že v roce
2015 budeme moci slavit v tomto překrásném kostele
slavnostně mši Seslání Ducha svatého na památku usazení první komunity kazatelů v Toulouse na jaře roku
2015.
fr. Augustin Laffay
6
Les Jacobins
historický kláter
dominikán
v centru Toulouse
Náš řád bratří kazatelů byl založen sv. Dominikem
v samotném městě Toulouse. Jak je tedy možné, že
dnes bratři žijí v betonovém konventu daleko od historického centra města?
Úplně na počátku našeho řádu stojí dům Pierra Seilhana, který byl na jaře roku 1215 darován sv. Dominikovi
a jeho bratřím. Ale dům byl brzy pro bratry příliš malý
a tak o rok později získávají svoji vlastní kapli sv. Romaina. Růst komunity se ani poté nezastavil a tak se začíná
rýsovat plán nového kostela a klášterního komplexu,
který byl později přezdíván „les Jacobins“ – Jakobíni –
jak se ve Francii dříve říkalo dominikánům podle našeho
pařížského kláštera u sv. Jakuba.
V roce 1229 dominikáni získali pozemek na severu města
u bývalých římských hradeb. Hned následujícího roku
se začalo se stavbou obdélníkového kostela z cihel, který
měl již tehdy dvě lodě: severní pro řeholníky a jižní pro
věřící, kteří se účastnili bohoslužeb. Celá stavba pak byla
zakončena dřevěným stropem.
Druhá fáze stavby kostela proběhla v letech 1245-1252,
kdy byl kostel prodloužen směrem k východu a vybudovány pohřební kaple. Centrální kaple pak vytváří apsidu, jejíž klenba je tvořena 22metrovým sloupem, z nějž
vybíhá kol kolem jedenáct žebroví. A proto není divu, že
se mu říká Palmier des Jacobins – jakobínský palmovník.
Ke kostelu pak byla následně přistavena osmiboká věž
ve výšce 45 metrů.
Poslední fáze stavby kostela spadá do čtrnáctého století,
kdy byl dřevěný strop stržen a celá loď byla zaklenuta
7
podle vzoru apsidy. V tom samém století, roku 1369,
papež Urban V. věnoval toulouskému konventu ostatky
svatého Tomáše Akvinského, jemuž je také celý kostel
při svém dokončení roku 1385 zasvěcen.
Při Velké francouzské revoluci byl náš řád ve Francii
zrušen, bratři byli vyhnáni a celý klášterní komplex byl
znárodněn. Ostatky svatého Tomáše byly přeneseny
do baziliky Saint-Sernin a zpátky se vrátily až roku 1974
při sedmistém výročí jeho narození pro nebe.
Od revoluce sloužil konvent jako kasárna a kostel jako
konírna. Velká část rajského dvoru byla zničena právě
pro snazší přístup koní do stájí a věž kostela byla poničena. Až roku 1865 byl celý objekt získán toulouskou radnicí, která začala s restaurací těchto míst a umístila zde
gymnázium. Rekonstrukce kostela pak byla završena až
roku 1972. To všechno vysvětluje, proč se bratři do tohoto nádherného kláštera už nikdy nevrátili.
Přesto se každoročně na svátek sv. Tomáše Akvinského
kostel a kvadratura znovu hemží bratry a věřícími. Slavnostní mše svatá u ostatků sv. Tomáše je tradičně sloužena místním arcibiskupem a kázání je svěřeno některému
vzácnému hostu. Letos to byl nový biskup z Fribourgu
a Lausanne, Mons. Charles Morerod OP. Po mši svaté
se pak celé shromáždění vydá na průvod kvadraturou
s ostatky svatého Tomáše. Během průvodu se zpívají
zvláštní latinské litanie složené z titulů, které sám svatý Tomáš dal Pánu Bohu. Poté jsou ostatky ponechány
na oltáři k tiché modlitbě.
Na závěr ještě několik slov o samotném konventu. Rajský dvůr byl znovu obnoven a na jeho východní straně
můžeme vstoupit do nádherného kapitulního sálu, jehož
klenbu podpírají dva mramorové sloupy. Vedle něj pak
můžeme obdivovat kapli sv. Antonína, biskupa z nedalekého Pamiers, kde jsou nádherné fresky ze Zjevení svatého Jana. V prodloužení tohoto křídla rajského dvora se
nachází refektář, který se se svými 17 metry výšky řadí
mezi jeden z největších gotických refektářů na světě.
fr. Hyacint
8
La Manif
pour tous
Manifestace
na obranu rodiny
Již od podzimu minulého roku Francií hýbe nedávno
schválený zákon o tzv. „manželství pro všechny“, který za manželství prohlašuje i homosexuální svazky
a umožňuje jim adopci. Proti návrhu tohoto zákona
se zvedl nečekaně silný odpor veřejnosti.
Manifestace na obranu manželství a rodiny pod názvem
„Manif pour tous“ měly nečekaně silný ohlas – v Paříži proběhly tři milionové demonstrace, řada dalších se
konala v jiných městech. Zúčastnila se jich řada bratří,
včetně těch českých. Organizátorům se podařilo vytvořit
otevřenou a pozitivní atmosféru: nedemonstrujeme proti
nikomu, ale pro rodinu. Ačkoli většina demonstrujících
byli katolíci, podařilo se oslovit a zapojit i řadu lidí jiného
přesvědčení.
Vláda byla evidentně zaskočena a rozhodla se svůj záměr
protlačit silou. Odpůrci zákona byli ignorováni, jakákoli věcná diskuse odmítnuta a zákon byl ve zrychleném
režimu protlačen parlamentem. Přes schválení zákona
však protestní hnutí neochabuje: prezident či ministři
neudělají krok, aby na ně nečekal „uvítací výbor“ s vlaječkami a transparenty hnutí. Konflikt také provází stále
četnější projevy policejní zvůle: užívání slzného plynu
proti pokojným demonstrantům, svévolné zjišťování
totožnosti a zadržování nevinných lidí. Stovky lidí byly
v Paříži zatčeny za pouhé nošení mikiny s logem rodiny – což bylo kvalifikováno jako pořádání nepovolené
manifestace – a dostaly za to pokutu či strávily noc v cele
předběžného zadržení.
9
Vrcholem všeho je případ 23letého studenta Nicolase
Bernarda-Busse, který byl bezdůvodně zadržen 16. června. Za to, že při výslechu udal rodné příjmení své matky
a že se odmítl podrobit odběru vzorků DNA byl odsouzen ke čtyřem měsícům vězení, z toho dvěma nepodmíněně a okamžitě uvězněn. Považovat jej za politického
vězně rozhodně není přehnané.
Pokojnou reakcí na policejní násilí je i hnutí „bdících
matek“ (mères veilleuses) – malé skupinky matek či
mladých lidí, kteří se po večerech v malé skupince usadí
někde v centru města, čtou texty různých básníků či filosofů, zpívají, rozdávají letáky a diskutují s kolemjdoucími. Zatímco v Paříži jsou „veilleurs“ vždy neprodyšně
obklíčeni policejními těžkooděnci, v menších městech je
to dobrý způsob jak oslovit lidi mimo katolické kruhy
a vysvětlovat jim, o co hnutí jde, jakou má pro nás rodina
hodnotu a proč ji hájíme.
A co bude dál? Schválení zákona se tak zabránit nepodařilo, ale diskusi není konec: dalším záměrem vlády je
zpřístupnit umělé oplodnění lesbickým párům a legalizovat tzv. náhradní mateřství. Další oblastí je boj proti
indoktrinaci dětí ve školách ideologií genderu.
Z dlouhodobého hlediska je toto naprosto nečekané hnutí významnou událostí pro francouzské katolíky, kteří se
jinak na veřejnosti přílišným sebevědomím neoplývali.
Díky „Manif pour tous“ si vyzkoušeli, že jich není zas tak
málo a že je třeba se ozvat, protože i dlouhodobá pasivita
křesťanů se podílí na tom, že jsou dnes zpochybňovány
základy lidské společnosti. Účast na manifestacích silně
poznamenala malé děti (spousta z nich si doma hraje
„na demonstraci“) a v mladých snad vzbudila vědomí,
že je potřeba se angažovat ve společenském a politickém
životě.
fr. Filip
10
Pozvánka
na oázu
na umav
letos se temi
dominikány
12. – 28. července 2013
Čachrov (okr. Klatovy)
Oč půjde (ve zkratce)?
Strávíme 15 prázdninových dní ve společenství mladých
lidí a tří dominikánů, budeme krok po kroku na stopě Ježíši Kristu. Zvěstování, Vánoce, půst, Velikonoce, letnice,
a to zdaleka není všechno, tyto velké události církevního
roku budou za sebou následovat ráz na ráz, takže poznáš
dynamiku života s Kristem, radost uprostřed malé místní církve i hloubku křesťanského přátelství.
Podrobněji k programu
Program oázy je v podstatě velmi jednoduchý, jde o to,
abychom si každý našli ticho a koutek pro setkání s Bohem.
V prvé řadě se naučíme lectio divina, neboli božské čtení.
Jedná se o velmi starobylou modlitbu církve, jíž se duchovně živily stovky pokolení našich předků a kterou
dal církvi znovuobjevit papež Benedikt XVI.
Každý den oázy bude věnován jednomu z ústředních
událostí života Ježíše Krista. V podstatě se dá říci, že 15
dní oázy bude odpovídat 15 růžencovým tajemstvím.
Tato tajemství budou výchozími body pro témata skupinek. Budeme se snažit pomocí biblických veršů a společného uvažování porozumět tomu, kdo to je Ježíš, co pro
nás udělal a co to pro nás znamená.
Společné slavení mše svaté podtrhne, že tajemství,
o němž celý den budeme hovořit a přemýšlet, nás v posledku přesahuje a že jediný postoj, jímž plně obsáhneme
události Kristova života, je postoj víry a liturgického slavení.
Nedílnou součástí oázování je společný stůl a výlet
do lesa, abychom obdivovali krásy přírody a učili se v ní
hledat stopy Stvořitele.
V druhém týdnu se vypravíme mezi lidi, abychom
se podělili o tom, co zažijeme na oáze. Zkusíme lidem
ve zkratce říci, kdo to je Pán Ježíš, povzbudit je, pomodlit
se za ně. Pokaždé tato aktivita scelí celé oázové společenství, dá mu zvláštní radost a jistotu, že Ježíš žije, že
přebývá uprostřed církve a působí i v dnešním světě.
11
A co potom?
Patnáctidenní letní oáza je začátkem velmi krásného
období, kterému se říká deuterokatechumenát. Co to
znamená? Katechumenát je období, kdy se dospělý nepokřtěný člověk seznamuje s křesťanstvím, ohmatává
si jeho realitu a vrůstá do ní. Po uplynutí tohoto období
přijímá křest, biřmování a eucharistii. Předložka deutero- znamená znova, podruhé, tedy jakési zopakování
katechumenátu. V dnešní církvi je stále většina lidí křtěna v útlém dětství a proto je potřeba, abychom přijatou
víru rodičů opravdu přijali za svou, svobodně, s pochopením a radostí, abychom v Ježíši Kristu rozpoznali
svého osobního přítele a spasitele, abychom prošli svým
katechumenátem. Po Druhém vatikánském koncilu, který se zabýval otázkou, jak má církev přiblížit Kristovu
radostnou zvěst modernímu člověku, vznikla myšlenka
zopakování celého uvedení do křesťanského života pro
každého věřícího.
Jedním z takových hnutí je i Hnutí Světlo–život, které se
zrodilo v Polsku a jímž prošlo několik miliónů mladých.
Bylo ve své době silnější než komunistický Pionýr. Snad
můžeme říci, že oáza sehrává důležitou roli v tom, že Polsko je jednou z nejkatoličtějších zemí Evropy. Do českých
zemí se toto hnutí rozšířilo již za komunismu a působilo
mezi mladými v utajení.
Svědectví autora tohoto článku
Já jsem se díky oáze setkal s církví, která povstala z popela a rozkvetla. V roce 2006 jsem vyrazil poprvé s otcem Janem OP na oázu na Šumavu. Potkal jsem zde své nejlepší
přátele, můj duchovní život se nesmírně prohloubil, uvědomil jsem si svou přináležitost k církvi a objevil jsem radost z šíření evangelia. A toto nadšení nabralo u každého
jinou podobu v závislosti na darech a povolání každého
jednotlivce. Mnozí se oženili, mnohé se vdaly, jiné to ještě čeká. Na mě si počíhalo řeholní povolání v řádu, který
mi zvěstoval, že Ježíš Kristus je Pravda. Nebýt oázy, asi
bych dneska neměl takovou radost.
Fr. Kliment
12
Veery
v dom
Mariin
Naše formace v Bordeaux zahrnuje i rozličné apoštolské aktivity. Některé se odehrávají přímo v klášteře,
jiné vedou bratry do různých částí Bordeaux a okolí.
Sem patří i působení bratří v jednom domě svěřenému
Panně Marii.
„La maison de Marie” poskytuje útočiště a naději nového
života asi čtrnácti lidem, kteří se dostali do obtížné sociální situace, ale chtějí svůj život změnit. Mezi pravidla
domu tak patří například zákaz konzumace alkoholu, či
účast při společných jídlech.
Pravidelně v pátek spolu s fr. Josephem-Marie vyrážíme
k pochodu městem, z části provázenému modlitbou růžence, abychom navštívili členy této domácnosti i dobrovolníky, kteří přispívají k jejímu chodu. Hovoříme a jíme
s nimi, míváme krátkou promluvu, či katechezi a s těmi,
kteří chtějí, se modlíme ve zdejší kapli. Ta je srdcem
domu, místem, kde zvláštním způsobem přebývá Král
králů. Mimochodem není tomu dávno, co paní Luce,
zakladatelka díla, vzpomínala na zlepšení, které právě
uložení Nejsvětější svátosti domu přineslo.
Toto dílo milosrdenství nese dobré ovoce. Za poslední dva roky například přijali křest tři místní obyvatelé
a také sousedka, která kdysi protestovala proti umístění
takové komunity ve čtvrti. Dnes spolu s jejími členy jezdí
na mši svatou.
Fr. Metoděj
AMICULUM
Slovenská 14, 772 00 Olomouc
http://amiculum.op.cz ✣ [email protected]
Pro vnitřní potřebu České dominikánské provincie
vydávají bratři klerici téže provincie