DO BOBNIC ZA SKŘÍTKEM DOMOVNÍČKEM
Transkript
DO BOBNIC ZA SKŘÍTKEM DOMOVNÍČKEM
DO BOBNIC ZA SKŘÍTKEM DOMOVNÍČKEM Kdyby k vám domů přišel malý človíček, že se k vám chce nastěhovat, pak si, než ho pošlete k čertu, vzpomeňte, co se přihodilo v Bobnicích. Ve stavení číslo 35 na konci vsi, žil před dlouhými časy soused Josef Fabián. Byl pohodným, neboli antouškem, na starosti měl obecní mrchoviště, tedy místo, kam, když někomu uhynulo dobytče, umřel pes nebo prase dostalo červenku a muselo se odporazit, tato mrtvá zvířata zahrabával. Že to místo vůbec nevonělo, si dovedete jistě představit, a tak někdy nevoněl ani Fabián. A proto ho neměli místní rádi, ohrnovali nad ním nos, i když sami by tu práci nedělali ani za nic. Když jim ale v hospodářství onemocnělo nějaké zvíře, rádi zavolali Fabiána, protože se vyznal ve všech zvířecích nemocech. Navzdory tomu s ním odmítali sedět u stolu v hospodě, objevil-li se někde, otočili se a odcházeli. „Ne abys kamarádil s Fabiánovic fakany!“ slyšelo nejedno dítě od svých rodičů, a to i přes to, že paní Fabiánová na svých osm dětí dbala, nestalo se, že by byly špinavé, ustrojené chodily jako ze škatulky, i když v domácnosti každý groš musela třikrát obrátit, a byly slušně vychované. Když umřela vdova Kostečková, objevil se u dveří největšího statku drobounký človíček a povídá hospodáři: „Pantáto, nevzal byste si mě do stavení? Žil jsem u Marjánky Kostečkové a teď se nemám kam vrtnout.“ Statkář stojí, koulí očima a spustí: „To bych to chyt. Takovýho trpajzlíka si vzít na grunt! Sotva stojí na nohách, práci nezastane, ale u talíře bude určitě první! K antouškovi běž, ten hledá tovaryše!“ chechtal se, jaký se mu podařil vtip. Mrňous se otočil a šel, kam ho sedlák poslal. Fabián ho přivítal: „O jednoho víc v chalupě, kdo by to počítal!“ „Děkuju ti pěkně, Josefe. Ani nevíš, kdo jsem a přijal jsi mne pod svou střechu. Jsem skřítek domovníček, u koho bydlím, tomu se dobře daří!“ řekl člobrdíček, ale Fabián mu nevěřil, jen se smál. Druhý týden zastavila před stavením bryčka. „Náš pan kníže se nechá poroučet a prosí, aby zvířecí felčar Fabián přijel na loučeňský zámek vykurýrovat nejmilejšího knížecího koně!“ přednesl kočí vzkaz a Fabián jel s ním. Koně vyléčil - dostal bohatě zaplaceno. A ještě kníže u vší šlechty v okolí i v královském městě Nymburce doporučil jeho služby. Od té doby se mu dobře dařilo. To proto, že měl doma skřítka domovníčka.