Říjnový Zpravodaj OV KSČM Vyškov si můžete stáhnout zde (PDF
Transkript
Říjnový Zpravodaj OV KSČM Vyškov si můžete stáhnout zde (PDF
2013/8 - Říjen Pro potřebu základních organizací KSČM Vyškov Obsah Vážený pane ministře,........................................................................................................................... 1 Volme! .................................................................................................................................................. 2 Za zvýšení minimální mzdy.................................................................................................................. 3 První práce, první byt? S ODS určitě ne!.............................................................................................. 3 V čem je volební pluralita..................................................................................................................... 4 Proč raději soukromník než stát? .......................................................................................................... 4 Zdražení vodného a stočného za 23 let ................................................................................................. 5 Molotovův koktejl................................................................................................................................. 6 Lihová mafie za první republiky........................................................................................................... 6 Kdo je kdo............................................................................................................................................. 7 Co je horší? ........................................................................................................................................... 7 Vážený pane ministře, v roce 1986 jsem nastoupila jako učitelka na svou první a současně i poslední školu. Zatímco já jsem vytrvala, ministři se střídali, a tak se přihodilo, že jste mým již 20. ministrem školství. Každý z Vašich předchůdců začínal v čele rezortu s přesvědčením, že vzdělávání rozumí a byl odhodlaný změnit školství k lepšímu. A tak jsme měnili a měnili. Namísto podtrhávání výchovných cílů barevnými pastelkami píšeme školní vzdělávací programy a vytváříme vlastní učební materiály. Sdružení rodičů a přátel školy jsme změnili na Kluby přátel školy, inovovali jsme dokonce i názvy předmětů, abychom vzbudili dojem moderní školy. Rozvíjíme u dětí kompetence, seč nám síly stačí, ale výsledkem je pouze klesající úroveň vzdělanosti naší mládeže. S ní však nepřímo úměrně stoupá počet dětí přijatých na maturitní obory. Pro jistotu byl zrušen vyšší stupeň obtížnosti maturitních zkoušek, vždyť studenti nezvládají často ani ten základní. Není divu – pokud je na maturitní obor přijat žák, který absolvuje základní školu s řadou dostatečných, nebude dobře připraven ani na té nejkvalitnější škole. Učňovské školství nám mizí v troskách a krajské úřady se, ve spolupráci s profesními svazy, snaží nalákat žáky do oborů, které se v kraji potýkají s nedostatkem odborných pracovníků. Za tím účelem byly vytvořeny finanční pobídky pro úspěšné studenty. Dětí ubývá a tak optimalizujeme síť škol, jak to jen jde. Výsledkem jsou podivná seskupení nejrůznějších oborů pod hlavičkou jedné školy. Absolventi těchto škol potom, zejména při práci v zahraničí, obtížně prokazují svou skutečnou kvalifikaci. 2 Pane ministře, vím, že máte hodně starostí se sledováním správného vykazování čerpání peněz z evropských fondů a také NKÚ nebyl spokojen se zařazením 90 miliónů Kč v účetnictví ministerstva za rok 2012. Jistě je však i Vašim cílem změnit školství k lepšímu. Mám za nás, řadové učitele, velkou prosbu: NECHTE NÁS PROSÍM UČIT ! Učitel není spisovatel, výkonný úředník, tvůrce digitálních materiálů či statistik. Je to především pedagog. Dejte nám jasná pravidla, která se nebudou každý druhý rok měnit, naslouchejte více učitelům a uvidíte, že to zvládneme. Na naše současné školství sice není pěkný pohled, ale ještě není pozdě! Pokud začneme děti smysluplně vzdělávat a přestaneme vyhazovat miliardové částky za projekty jako „Počítače do škol“, dočkají se naši žáci i hezkých učebnic, moderních pomůcek a hlavně učitelů, kteří se budou plně věnovat jen jejich rozvoji. Učitelka ZŠ Volme! Hlavním problémem voleb je jistě výběr programu, který nejvíce vyhovuje naší představě o správném řízení společnosti. Problém je v tom, že většina kandidujících stran slibuje hory doly, ale pokud se dostane k vládě, zaujme místa u korýtka a myslí víc na ně než na voliče. Zkrátka vedle volebních programů má značný význam osobnost, kterou občan podpoří. Ale ani zde to není bez problému. Připomínám případ tří poslanců ODS. Ve věci církevních tzv. restitucí brali více ohled na občany a republiku než na kasu katolické církve, a co se stalo? No nechtěli hlasovat proti svému svědomí, tak byli (jistě ne jen nabídkou náhradních funkcí) přesvědčeni vzdát se mandátu. Z toho plyne, že nejen volební program spolu s důvěrou v jednotlivé poslance této strany, ale především zkušenost z dosavadních kroků právě politického uskupení radí voličům správnou volbu. Volit jen to, které neslibuje něco jiného než pak splní, nevolit ty, co v zájmu koaličního závětří zradí své voliče, ale volit podle dosavadní zkušenosti. My, členové KSČM, to máme většinou jasné. Dáme hlas naší kandidátce. Naši poslanci se nepodíleli na různých těch protilidových a korupčních aktivitách. Jejich návrhy vždy zohledňovaly potřeby většiny občanů a republiky jako takové. Volme proto 21 Další otázkou je naše doporučení. Na jihomoravské kandidátce jsou na 3. místě s. Věra Křivánková a na 10. místě s. Pavel Herman. Podpořme je preferenčním hlasem. Naději na zvolení s. Křivánkové ten preferenční hlas prokazatelně zvyšuje. Navíc jde o naši členku, která má z veřejných funkcí bohaté zkušenosti. Její zvolení by po dvaceti letech přivedlo na náš okres komunistického poslance. Jsme přesvědčeni, že s ohledem na dlouholetou výraznou podporu poskytovanou na našem okrese kandidátům KSČM, by takové zvolení bylo i zaslouženým oceněním práce okresní organizace. 3 Za zvýšení minimální mzdy Srovnání minimální mzdy České republiky s Čínskou lidovou republikou V České republice se minimální odměna za hodinu zvýšila od roku 2000 do roku 2012 z 25 korun na 50 korun. Minimální mzda se zvýšila z 4.000 korun na 8.000 korun. To tedy znamená, že se za toto období zvýšila minimální mzda pouze 2krát. Průměrná mzda byla v roce 2012 kolem 24.000 korun. ČLR: V Pekingu se minimální měsíční mzda zvýšila v roce 2012 o 9 % na 1.260 jüanů, v Šenzenu o 16 % na 1.500 jüanů. Odměna za hodinu čínského dělníka v roce 2000 činila pouze 50 centů, v roce 2012 se zvýšila na 7 amerických dolarů. To tedy znamená, že se mzda zvýšila celkem 14krát. Primární zdroj, tj. OECD tedy uvedl, že průměrná roční mzda činí 28.900 jüanů, tedy měsíčně 2.408 jüanů – 7.663 korun. Hrubý domácí produkt a inflace V České republice v roce 2011 byl růst HDP ve výši 1,7 procenta a inflace 1,8 %. To znamená, že reálný růst je v malinko v minusu, tedy -0,1 procenta. V Číně byl v roce 2011 růst HDP 9,1 procenta a inflace 6,2 procenta, což znamená reálný růst 2,9 procenta. Je tedy nutné upozornit na skutečnost, že v Čínské lidové republice ekonomika výrazně roste, což znamená, že vláda zemi řídí úspěšně. Dochází zde k růstu hrubého domácího produktu a reálnému růstu mzdy vůči výši inflace. Proto tedy neposlouchám zbytečné řeči o tom, že socialistická ekonomika nefunguje. Pavel Herman První práce, první byt? S ODS určitě ne! ODS, která v naší zemi prosazovala tu nejasociálnější politiku celých sedm let, si najednou vzpomněla, že chce prožívat s lidmi této země jejich životní příběhy. Má to jeden zásadní háček – do strastiplné situace je přivedla právě ona se svými koaličními partnery . Ať už to byla Strana zelených, KDU-ČSL v první etapě vlády pravice, nebo trvale oživovaní papaláši z TOP 09 a (ne)strana LIDEM s intermezzem Věcí veřejných. Samotný fakt, že se ODS zaměřila na toto téma, je však velkým překvapením. Zvláště když vzpomeneme na nedávné výkřiky senátora Kubery o nesmyslnosti práva na první zaměstnání. Pojďme se ale podívat, jak na to ODS půjde. Svůj recept, jak obyvatelům ČR pomoci, začíná ODS u mladých. První byt a první práce jsou zajisté jedny ze základních věcí, o které se bude absolvent školy zajímat. V současné době hledá práci 20 procent mladých do 25 let. Pozornost si však zaslouží fakt, že ještě v roce 2008 bylo toto číslo poloviční. Nakolik tedy funguje léčba nezaměstnanosti mladých v režii ODS, jsme si během posledních let mohli vyzkoušet v praxi. Ve svém programu nabízí mladým, kteří začnou podnikat do tří měsíců od ukončení školní docházky, osvobození od daně z příjmů. V době, kdy ODS 4 přiškrcená ekonomika jim jen těžko nějaké zakázky poskytne, je to úsměvné. Z nulového příjmu se totiž jen těžko platí daň. Dále chce ODS odpustit daň z převodu nemovitosti při pořízení nemovitosti člověkem do 30 let v hodnotě nepřesahující 3 miliony korun. Občanští demokraté si zřejmě představují, že mladí mají tolik peněz jako funkcionáři jejich strany. Při splácení této částky po dobu dvaceti let by totiž museli zaplatit bankovnímu ústavu kolem 20 tisíc Kč každý měsíc. Když to zkombinujeme s dalšími recepty ODS, jako byly půjčky na školné, omezení slev pro studenty nebo odvody do soukromého pilíře penzijního systému a poplatky všech druhů, asi si uděláte obrázek, kolik by museli mladí lidé měsíčně (stabilně!) vydělávat. Takovou léčbu? Děkuji, nemám na placení nadstandardů, které se chystá mladým poskytnout ODS. Filip Zachariaš (w) V čem je volební pluralita Má-li být politický systém pluralitní – a o tom prý dnešní politika je –, musí být pluralitní jak ekonomicky, tak politicky. Ekonomicky tedy tak, že vedle sebe existují různé druhy vlastnictví, od individuálního až po státní. Každá oblast lidské činnosti totiž vyžaduje rozdílné přístupy řešení. Bude-li zdraví kšeftem, bude mnoho nezdravých a část hýčkaných. Omezení drobných živností ve snaze je kolektivizovat v komunálech a podobně snížilo dostupnost služeb a do jisté míry také omezilo iniciativu lidí pracujících v oblasti služeb. Mohli bychom pokračovat. V té politické oblasti pluralita neznamená jen volby a řadu politických stran, jak to dnes poznáváme v praxi, ale vytvoření možnosti, aby lidé nejen jednou za čtyři roky řekli, kdo si jejich jménem zasedne v parlamentě, ale především závaznost mandátu (jeho náplně podle volebních programů) zvolených a připuštění vládnoucí skupinou, aby se uplatnil v přiměřené míře i názor menšinový. Život společnosti není loterií, kdy jeden bere vše a ostatní mohou jen naprázdno polknout. Ať již je politický systém pluralitní, nebo ne (je na světě dost zemí, kde panuje spíše feudalismus a podobně), má-li být mravně opodstatněný, musí jeho smyslem být zajištění přijatelných životních podmínek každého poctivého občana společnosti (dostupnost práce, vzdělání, hmotné zajištění, zdravotní péče i zajištění pomoci v nouzi, zabezpečení života ve stáří, mimo pracovní aktivitu), nikoli růst majetku skupiny vyvolených, superboháčů, na jedné straně a nouze až bída většiny. Je-li na jedné straně malá skupina těch, co nevědí, co s penězi, a vedle nich lidé žebrající, aby si zachovali život (ne již důstojný, ale alespoň život), taková společnost je nemravná, kdyby ji média sebevíce propagovala a třeba i celebrity či faráři chválili. Proč raději soukromník než stát? Přečasto slýcháme tvrzení, že soukromník je lepším hospodářem než stát. Případ z Ostravska názorně tuto klausovskou tezi potvrdil. Pan Bakala a spol až podezřele levně „koupili“ od státu OKD, podnik, který státu vytvářel značné zisky. A bakalovci – soukromníci se nemýlili, protože jim přinášel zisky ještě větší. Jako jeden z prvních kroků využili „demokratického ustanovení zákona“ o povinném odprodeji akcií menšinových vlastníků většinovému (pokud si o to řekne a přiměřeně zaplatí). Tak se „vybudovaný“ zisk ještě zvýšil. 5 Pokud podnik zajišťoval dostatečné zvyšování bankovního konta – soukromníků –, bylo vše v pořádku. Dokonce snad i daně platili. No, na těch čtyřiceti tisícovkách podnikových bytů si namastili kapsu, ale to se přece od soukromníků očekávalo, že? Jinak by nebyli lepšími hospodáři než stát, kdyby nechali lidi bydlet levně a sami vydělávali jen trochu. Pak došlo k poklesu. Nu a co na to bakalovci? Co by. Prostě vyhlásili: „Státe, máš možnost nám ročně dodávat asi tak půldruhé miliardy kaček, abychom nevyhodili na dlažbu pár tisícovek zaměstnanců.“ A v tom je to jádro voříška (pudla jako čistokrevného nemohu zamíchat do takové podlosti). Pokud soukromník vydělával, bylo vše O.K. Jakmile se kšefty smrskly, zavřeme krám. A zaměstnanci? No přece ať se o sebe postarají sami, samozřejmě za pomoci státu. Takže soukromník je vždy pro vlastní kasu lepší hospodář než by pro něj byl stát. Ovšem stát se má přednostně starat o občany! A současně to ukazuje, proč by měli firmy i jednotlivci s vysokými příjmy mít vyšší zdanění, tedy tak, jak navrhujeme - zdanění ve více daňových pásmech. Přece proto, že až podnik udělá bankrot či prostě vyhodí na dlažbu zaměstnance, vhodí jak dluhy, tak zaměstnance na krk státu. Nu a kde ten může vzít prostředky jinde než tam, kde jsou, tedy u majetných a těch s vysokými příjmy? (w) Zdražení vodného a stočného za 23 let Za posledních 23 let stoupla cena vody stonásobně. Ještě v roce 1990 se totiž platilo za kubík vody 80 haléřů. V roce 1995, kdy stát již vodu nedotoval, činilo například vodné a stočné v Praze 15 korun za kubík. V roce 2013 se cena vodného a stočného podle internetových stránek Pražských vodovodů a kanalizací vyšplhala na 75 Kč za kubík, tedy pětinásobek. Srovnáme-li průměrnou mzdu, tak v roce 1995 činila podle Českého statistického úřadu 8 307 Kč. V roce 2013 činila průměrná mzda kolem 25 000 Kč, tedy zvedla se trojnásobně. V roce 1990 jste si za průměrnou mzdu koupili 4 100 kubíků vody. V roce 1995 bylo možné z průměrné mzdy zaplatit 554 kubíků vody. V roce 2013 jste si za průměrnou mzdu koupili 324 kubíků vody. "Haló. Tady je vodárna?" "Ano, co si přejete?" "Z mého vodovodu teče voda!!!" "A co byste očekával?" "Tak podle účtu ... aspoň Pilsner Urquell!" Zajímavý příspěvek o korupci a tunelech ve společnosti v roce 1997 dodal František Ringo Čech, když upozornil na to, jak se prodaly Pražské vodárny. Ringo uvedl: „To, co se v zemi udržuje a praská, to si město nechá. A ty početní a přečerpávací stanice, který vydělávají, nesou milionový zisky a rozhodují o ceně vody, ty prodají soukromým podnikatelům. Takže my občané platíme ty roury a navíc drahou vodu. A někdo jiný se na tom nabalíkuje. “ Ministerstvo zemědělství v dubnu 2013 za vedení Petra Bendla (ODS) usilovalo provést novelu zákona, podle které by lidé měli hradit náklady za opravu a údržbu přípojek i pod veřejným prostranstvím, tedy i pod chodníky a silnicemi. 6 Jenomže právě provozovatelé v současnosti rozpočítávají výdaje na opravy do vodného a stočného, takže by na této novele vydělali dvojnásobně. Případná novela by se tedy dala označit za snahu přenášet náklady na rodiny, a tak zvyšovat zisky provozovatelů vodovodů a kanalizací. Za socialismu před rokem 1989 mohla být voda levná, protože veškeré podniky vlastnil stát. Z těchto podniků mohl zřejmě stát bez problému financovat vodu ještě do roku 1995. V současné době veškeré zisky z privatizovaných podniků plynou do zahraničí. To je důvod proč v době lepších technologií a zrychlujícího se tempa práce nejsou na nic peníze. Navíc soukromé firmy mají zájem o zisk a veškeré opravy potrubí musí zaplatit stát z peněz daňových poplatníků. Pavel Herman Molotovův koktejl V různých střetech a teroristických akcích se vyskytuje jako zbraň tak zvaný Molotovův koktejl. Láhev naplněná hořlavinou, která po dopadu na cíl vzplane. Snad stojí za zmínku historie tohoto „bojového prostředku“. Když v roce 1938 Anglie s Francií a o čtyři roky dříve Polsko podepsaly s Hitlerem mezinárodní dohody o přátelství, nezbylo tehdejšímu Sovětskému svazu než přijmout německou nabídku ze srpna 1939 na podpis Smlouvy o neútočení a vzájemné spolupráci. Odmítnout nabídku na neútočení by znamenalo stát se v očích světové veřejnosti osamoceným potenciálním agresorem. A válka, která již byla na spadnutí, by byla připsána Sovětskému svazu jako viníkovi. V jednání MolotovRosenberg (ministři zahraničí SSSR a Německa) byla jistě i tradiční recepce s koktejly, která se měla na oplátku – alespoň podle očekávání – následně uskutečnit pod patronací Molotova. Jenže Němci nejprve přepadli Polsko, porazili je stejně jako následně Belgii, Holandsko, Dánsko, Norsko, Francii, Jugoslávii a Řecko a po této předběžné přípravě, která měla Německu zajistit klidný týl, zaútočili na Sovětský svaz. Ten ještě nebyl dostatečně na válku připraven a vybaven. Ostatně se ještě nestačil vzpamatovat z válečných ztrát první světové a následující občanské války i zahraniční intervence. Proto se jednou ze zbraní v boji s německými tanky stala zápalná láhev (vedle hořlaviny obsahovala i iniciátor, aby hořlavina spolehlivě vzplanula. Takže sovětští rudoarmějci prý Rosenbergovi vraceli zmíněný koktejl ve snaze zastavit postup německých tanků, když již ostatní prostředky selhaly. Je to již historie, ale pojmenování Molotovův koktejl se používá dnes, byť při jiné příležitosti, než byla obrana proti agresi. Lihová mafie za první republiky První známá lihová aféra vypukla v roce 1923 v souvislosti se senátorem Karlem Práškem, který zastával funkci předsedy Senátu v agrární stranu. Senátor Prášek byl usvědčen z uplácení vládních stran, některých církví, státních úředníků a novinářů lihovarníky. Základním cílem tedy bylo udržení stamilionových zisků, které by vznikly z prodeje nezdaněného lihu. Výrobní cena lihu se včetně daně pohybovala mezi 25 až 30 korunami za litr a prodej nezdaněného lihu ve výši 40 korun za litr. 7 Z části nezákonně získaných peněz lihovarníci za účasti senátora Práška z agrární strany vytvořili tajný korupční fond. Z něho měli vyplatit „agrární straně 4,4 milionu korun, sociálně demokratické straně 2,5 milionu korun, národním socialistům 5,2 milionu korun, národně demokratické straně 1,1 milionu korun, slovenské ľudové straně 3,4 milionu korun, českým lidovcům 560 tisíc korun“. O peníze nepřišly ani některé církve jako církev římskokatolická, která dostala jeden milion korun, evangelické církve 180 tisíc korun, židovská náboženská obec 460 tisíc korun. Na korupci úředníků ve státních úřadech a korupci novinářů šlo 2,3 milionu korun. Zkrátka nepřišel ani tzv. Masarykův fond, na který lihovarníci z tajného fondu poslali 3,7 milionu korun. Na seznamu korupčního fondu není Komunistická strana Československa, která se na korupci nepodílela. Dovolím si proto vyvrátit rčení, že krást jsme se naučili za komunistů. Práškova lihová aféra je totiž důkazem toho, že první republika v roce 1923 naši zemi už dávno korupčně předčila. Pavel Herman Kdo je kdo Podle většinových médií Západu i ČR je Putin autokrat, malý diktátor, nedemokrat – zkrátka fuj! Posledním demokratickým vládcem Ruska byl – podle stejných „autorit“ Jelcin. Ochlasta světového formátu, jenž své demokratické cítění posílil pomocí tanků, které rozstřílely demokraticky zvolený Sovět (parlament), což stálo životy mnoha desítek lidem zvolených poslanců. Ten samý Sovět, který Jelcina zvolil prezidentem, ale nechtěl schválit Jelcinovy plány na ještě větší osobní moc ruského prezidenta. Prezident Obama je nositel Nobelovy ceny za mír. Ovšem je současně hlasatelem protiprávní agrese jako potrestání (v současnosti Asáda) za údajné použití chemických zbraní. Tedy válka jako prostředek „mírového přinucení“ nepohodlného a kupodivu i řádně zvoleného politika samostatné země, aby odstoupil. Sotva se vyskytla naděje na mírové vyřešení problému, jako kdyby se zapomnělo na chemické zbraně a pan šéf OSN – který ještě včera prohlásil, že bez rozhodnutí Rady bezpečnosti použít zbraně proti Sýtii by bylo aktem agrese obrací na čtyráku: „Asád je lotr a zločinec zasluhující potrestání.“ Zkrátka nepodaří-li se odstranit nepohodlného prezidenta Sýrie pro údajné použití chemických zbraní, najde se něco jiného, ale zcela demokraticky a humanitárně se to aplikuje. Co je horší? Položme si otázku, zda je horším protispolečenským proviněním, když nějaký zaměstnanec vlády, třeba pan Randák údajně prozradí nepřiměřeně vysokou mimořádnou odměnu (několikanásobně převyšující základní plat milenky a podřízené ministerského předsedy) nebo páně milencova štědrost, kdy za služby milenkou na vládní funkci prokázané vlastně sáhl do státní kasy? Podle mého názoru bychom jako občané měli mít právo vědět, jak se s penězi, které různými daněmi odvádíme, nakládá. Zvýšené DPH (z původních 5 8 % na 15 %) nemělo zřejmě umožňovat nepřiměřenou odměnu premiérově milostnici, ženě která prý dřela jako kůň – bez ohledu na pohlaví -, ale má sloužit jiným účelům než nadlepšování již tak vysokých odměn přátel a přítelkyň za vlády nečasů. Já si myslím, že za osobní služby milence by měl milenec platit ze svého. Aniž bych upíral právo odměnit ji za vykonanou práci a vynaložené pracovní úsilí, měla by taková odměna být přiměřená stavu státní pokladny, jejíž naplnění jde často až příliš na úkor občanů. Obě hlediska, přiměřenost odměny i známost pro veřejnost, jde-li o peníze občanů z jejích daní, svědčí spíše ve prospěch pana Randáka než oné dnes již i videoklipem proslavené, milenecké dvojice. Telefon 517 348 472, 517 348 861, 725 646 076, e-mail: [email protected] http://www.vyskov.pohled-zleva.cz; www.kscm-inh.estranky.cz; www.kscm-detkovice.estranky.cz Pro vnitřní potřebu