zde

Z KONGA UZ POSESTE :
ZOOLOGICKA A DALSI VESELE PRIHODY
Mili znami i neznami, doma i ve svete, poseste pisu z Konga,
abych se s vami podelila o cast toho, co mi tady prinasi
dobrovolna sluzba (a co snad prinasim taky ja tady:)). On ten
unor byl nejaky kratky..ale jak se prekulila polovina (a to jsem
se jeste rozhodla svuj pobyt o mesic prodlouzit), tak uz clovek
nejak vubec nema pocit, ze je na vsechno jeste dost casu.
Protoze neni:)
Co vsechno jsme stihli..prave ted jsem na navsteve u sester
salesianek v jejich komunite asi deset kilometru za mestem,
kam jsem se vydala nacerpat sily po pul roce stravenem v
Bakanja, behem nehoz jsem vicemene nemela ani den
poradneho volna. Tak si to dost uzivam, mam cele dva dny pro
sebe a cas popovidat si se sestrami, ktere jsou prece jenom
jine nez nasi kluci i nez nasi salesiani:) A proste jen to, ze
nejsem v Bakanja, uplne leci vsechny ty zalezitosti, ktery nejdou tak, jak bych si predstavovala. Ale
je fakt, ze jsem behem unora mela i nekolik prilezitosti videt se s dalsimi dobrovolniky, se kterymi
si clovek proste dobre popovida jenom proto, ze jednak maji nasi evropskou kulturu, a jednak
proto, ze sdilime podobnou dobrovolnickou zkusenost. Kluci jsou desne zarlivi a pokazdy, kdyz
vypadnu z Bakanja treba jen na dve hodiny, tak mi to pak davaji najevo a je tezky je presvedcit, ze
je to jen prostredek jakesi dusevni hygieny a ze jsem opravdu nemela schuzku se svym utajovanym
manzelem:)
No ale k tomu dulezitemu. Co tedy ti nasi pani kluci provadeli behem celeho mesice? Co se tyka
skoly, absolvovali testy poloviny druheho trimestru, tak vetsina mych ''studentu'' mi udelala
radost, jelikoz nepropadli. Je znat, ze od zacatku roku udelali pokrok. Uspech se tady pocita na
procenta bodu ze vsech predmetu dohromady, takze kdyz jste mizerni poctari, muzete to dohnat
ve francouzstine nebo naopak, a tak dale. Jednim z hodnocenych ''predmetu'' je treba i manualni
prace, to my u nas nezname..a tak jsou tu kluci, kteri maji vic nez 90%, ale taky takovi, co maji
treba 8 nebo 12%..to jsou casto ti, co se radi ulejvaji, a kdyz pak jednou do skoly prijdou, jsou
poslani, aby privedli rodice kvuli prilisnym absencim. A tak absence pokracujou. Stejne tak kdyz
prijdou pozde nebo vyrusujou, bud je ucitel vyhodi hned a nebo misto posledni hodiny pracujou. A
pak jim chybi latka a navic je to moc nestve, spoustu z nich radsi seka travu nez pocita priklady a
casuje francouzska slovesa..to uz je tak, system dle meho ne uplne stastny.
Krome skoly ale byly i dalsi veci, castokrat i zajimavejsi:) Poprve za tu dobu, co tu jsem, se mi stalo,
ze jeden kluk, co mi ukradnul nejake drobnosti z knihovny, aniz by o tom vedela, po par minutach
prisel, cely nervozni se priznal, omluvil a vsechno vratil, a ze pry jestli mu to fakt odpustim a
budem dal kamaradi. Tak to bylo strasne mily. V knihovne ted leti vyrabeni snehovych vlocek
vystrihanych z papiru, ackoliv kluci snih nikdy
nevideli, nejvytizenejsi knihou se stala
encyklopedie fotbalu a oblibenym tematem
lidske telo, jelikoz mame na zdi novy velky
plakat. Tenisovych micku je min a min a ve chvili,
kdy kluci zacali hrat s prazdnou pullitrovou
PETflaskou, jsem usoudila, ze je asi fakt cas
koupit dalsi:) Kdyz ony ty micky hrozne rychle
mizi a uhlidat je je temer nemozny..a nejen
micky - jedno odpoledne jsem sledovala jednoho
velkeho kluka sedet nekolik hodin na lavicce pred
domem. Kdyz jsem mu posleze polozila otazku,
na co ceka, zjistila jsem, ze vypral a vycistil svoje
kopacky, vylezl na strechu, nechal je tam susit a ted je hlida, aby nezmizely:)
Kluci, ktere loni Iveta ucila hrat na kytaru, ted uci ostatni, a vecer pred vecernim sluvkem je to
vzdycky akce, jeden hraje na kytaru, druhy zpiva, treti to doprovazi rytmickym bubnovanim dvema
klaciky na stary destnik a ostatni tancujou a je to paradni, obcas se dokonce i pridam:).
Oblibenou cinnosti se taky stalo dezinfikovani a zalepovani nejruznejsich zraneni a ''zraneni'',
pripadne jenom lepeni naplasti na celo pred zapasem, aby hosi vypadali vic cool - castecne je to
urcite taky proto, ze jsou jen radi, kdyz se o ne nekdo stara, me to bavi a moje lekarnicka aspon
nezahali.
No hromada veci..skoro lituju, ze jsem si nezacala psat seznam hlasek tech nasich expertu.
Posledni dobou, vzdycky kdyz zadoni o bonbony, bavlnky, jehly, nafukovaci balonky nebo chteji
fotit nebo prohlizet fotky, a ja reknu, ze ted to nejde, nasleduje otazka: Jses si jista, ze si chces
zahravat s moji osobnosti? :) Vsak oni si zahravaji taky..tak je to vzajemny:)
Osobnosti jsou to kazdopadne velky. Jak by ne! Den po dni
poznavam jejich pribehy, ktere jsou casto neuveritelne. A protoze
jsem dostala par mailu s otazkou, jak se do Bakanja ti kluci
dostavaji a co s nima bylo predtim, pokusim se to trochu vysvetlit.
Jak uz jsem psala, vsichni kluci, co jsou ted u nas v Bakanja Centre,
museli byt nejprve prijati v Bakanja Ville v centru mesta. To neni
internat, ale prijimaci stredisko pro kluky, kteri se ocitli na ulici.
Najdete tam kluky od petiletych az po dospele. Protoze prezit na
ulici neni nic lehkeho, mohou tam prijit, umyt se, vyprat si nebo
uvarit ze svych surovin. A pokud se rozhodnou, ze uz na ulici byt
nechteji a chteli by se vratit do skoly a do normalniho zivota a
zaroven se tamejsim socialnim pracovnikum nepodari vratit dite
do rodiny, tak zacnou v Bakanja Ville prespavat a pak kazdy den
dojizdet do skoly v Bakanja Centre. A kdyz se vsechno ustali a
usoudi se, ze je cas presunout ho na internat, tak prijde k nam. A dulezita otazka - jak se dostanou
na ulici, aby se nastartoval tenhle proces? Kazdy z kluku ma svuj vlastni pribeh, samozrejme. Casto
se opakuje fenomen carodejnictvi - v rodine se stane neco spatneho nebo se prestane darit,
pripadne je dite necim specialni (treba neslysici nebo prilis male) a tak je obvineno z carodejnictvi
a vyhnano z domu. Nebo jeden z rodicu umre a ten druhy se znovu ozeni nebo vda, a deti si s
novym rodicem nerozumi a jedinym resenim
pro ne je utek na ulici. Pripadne je rodina
proste jen tak chuda, ze nezvlada starost o
vsechny deti. Spoustu z nasich kluku tak
rodice ma, a treba je i chodi navstevovat, ale
zustat tam nemuzou nebo nechteji. Ale je tu
treba i jeden maly chlapecek, ktereho nasli
na lubumbashskem letisti - jeho mama s nim
priletela z Kinshasy, sestilete decko nechala
na letisti a odletela dal nekam do
Zambie..proc, to nikdo nevi. Nastesti ten
clovek, co ho nasel, znal Bakanja a tak ho
sem privedl. Jineho kluka se nas socialni
pracovnik pokusil vratit do rodiny, ze ktere
utekl. Ale jeho mama rekla socialnimu pracovnikovi, ze to uz neni jeji dite a at si ho nechame v
Bakanja, ale ze ona ho nechce, protoze je moc problematicky a ze jestli ji ho tam necha, hned zitra
ho zas vyzene. Otazkou je, jestli problematicke dite je pricina nebo dusledek toho, co se v rodine
deje..
Takovych pribehu je tu rada. Muzeme se jen snazit pochopit vsechno, co si ti kluci nesou s
sebou..ale ted uz zpatky k aktualnimu deni. Dalsi velkou akci mesice byla navsteva zdejsi ZOO. Ano,
i v Africe existuji ZOO. Ano, i tady jsou kluci, co v zivote nevideli lva, pokud v ZOO jeste nebyli. A
protoze me o to prosi v zasade od meho prijezdu, tak jsme teda vyrazili. Opet nedilnym zazitkem
teto operace byla doprava. Predem byl domluveny taxibus z Magone, vedlejsiho centra. Vecer
pred planovanou navstevou nekdo jen tak prohodil, ze taxibus je rozbity a do Magone ho museli
dotlacit. Co ted. Druhy den rano jsem byla ujistena, ze do 11 to bude zcela jiste opraveny. No co
naplat, jedenact zdejsi casomiry, vyrazili jsme neco po pul druhe odpoledne. I to byl vlastne
zazrak:) V poradku jsme nadvakrat dopravili vsech 50 kluku do ZOO, kde jsme si uzili bezva
odpoledne, umirali horkem (hlavne ja) a videli lvy, tygry i krokodyly (a zvlast nadseni byli kluci ze
simpanze, ktery nam ve svem vybehu predvedl celou gymnastickou choreografii a o nemz
prohlasili, ze skace jako brankar konzske fotbalove reprezentace). Dokonce jsme tam ani nikoho
nenechali. No ale co se nestalo, na zpatecni cestu se
domluveny taxibus nedostavil a nebyl k sehnani.
Pronajali jsme si jiny a uspesne dorazili do Bakanja,
kde jsme se dozvedeli, ze par minut pote, co nas
ridic vylozil u vstupu do ZOO, se taxibus opet rozbil.
Nemelo cenu rikat vubec nic..tak to tady proste
chodi:) A kluky to nijak nevzrusovalo a byli nadseni,
ze videli vsechny ty zvirata a nekteri si i potrasli
rukou s opici:) Zajimavy je, ze v ZOO maji dvoji ceny
- jedny pro Konzany a jedny (asi trikrat vyssi) pro
ne-obcany (tudiz belochy..). Co naplat. Ovsem my
jsme se tam dostali tri belosi zadarmo jako
doprovod:)
A taky jsme meli navstevu - prijel sem znamy francouzsky psycholog, ktery tady stravil dva tydny,
behem kterych probehla tydenni formace ucitelu na tema pomoci detem, ktere jsou v obtizne
situaci. Znamenalo to spoustu podnetu, novych napadu a osvezeni a nemene dulezity pohled
nekoho zvenci na to, jak to tady vlastne funguje a ceho si my, kteri uz jsme trochu ''utopeni'' v
realite zdejsiho zivota, ani nevsimneme. Mohli jsme nad problemy diskutovat spolecne nebo
individualne primo s nim a z meho pohledu to bylo hodne
prinosne a snad nam to pomuze nastartovat nejake zmeny.
A na zaver, co jineho nez pocasi, jako v kazdych spravnych
zpravach:) Nastalo tu uz opravdu opravdove obdobi destu.
Prsi kazdy den, znatelne se ochladilo asi az na 25 stupnu a ja
jsem jedina, kdo z toho ma radost. Vsude, kde byl driv jen
prach, je ted trava, v pokoji potkavam pavouky a jine
rozlicne brouky a v komunite jesterky. Jednou rano za mnou
do kancelare prisel jeden z kluku, velky, je mu asi 15, a ja
jsem nemohla uverit svym ocim, byl obleceny v ruzove
zimni kombineze:) Ze pry je fakt nesnesitelna zima! Presto
do skoly kluci casto prichazeji bosi - je to tezky, protoze
kdyz jim clovek da boty, za dva dny uz je nemaji, a
donekonecna jim veci davat nemuzete..no a ted kdyz jsem
jela sem k sestram, tak spis nez po silnici jsme se sem
dostali oranzovou rekou:)
A tady se opet rozloucim. Doufam, ze vam moje kazdomesicni davka auto-psychoterapie (protoze
moje dopisy umoznujou i mne trochu se zastavit a ohlednout) zase trochu priblizila Afriku, nebo
spis Kongo, a dobrovolnictvi. Dale hlasim, ze jsem v
poradku vyvazla ze sve prvni a snad posledni
konzske autonehody (narazil do nas couvajici
taxibus, ale krome predniho blinkru se nikomu nic
nestalo), takze se ze me zacina stavat fakt mazak:)
Zajimave ovsem bylo, ze ridic se nejdriv snazil ujet i s
cestujicimi a kdyz zjistil, ze se mu to nepovede, tak
dojel na konecnou, lidi vystoupili a on se zdejchnul
spolu s nimi. Takze jsme zustali sami s jeho
taxibusem. Nakonec jsme museli zavolat policii,
protoze jinak bychom cekali na navrat toho ridice
hodiny (a kdovi, jestli by se dostavil..).
Mejte se krasne a nechte obcas lidi ''zahravat si s vasi osobnosti'', prinasi to necekane dusledky:)
Alzbeta