Sylabus přednášek

Sylabus přednášek
1) Úvod do studia geografie zemědělství, postavení oboru v systému geografických
věd
2) Definice zemědělství, specifika zemědělské výroby, postavení v národní a
globální ekonomice
3) Zemědělství v etapách rozvoje lidské společnosti, územní uspořádání
zemědělství
4) Vznik a šíření zemědělství na Zemi, proces domestikace a oblasti původu
kulturních plodin
5) Přírodní a socioekonomické faktory lokalizace zemědělství
6) Liberální a protekcionistický přístup k zemědělství, role dotací, obchod s
agrokomoditami
7) Světová zemědělská výroba – stav, vývoj, prognóza, prostorová diferenciace
8) Agrární sektor EU – Společná zemědělská politika (CAP)
9) Zemědělská výroba ČR – stav, vývoj, ??prognóza??, prostorová diferenciace
10) Tradiční a moderní agrárními systémy, intenzivní a extenzivní zemědělství,
ekologizace
11) Rurální geografie, definice a postavení oboru v systému geografických věd
12) Definice venkova a jeho funkce, role zemědělství v rurálním prostoru
+ transformace zem v ČR
Data z různých zdrojů, NEMUSÍ být 100% správná!!
eLucky
1
1 +2) Pozice zemědělství (Úvod do geografie zemědělství)
geografie
fyzická
sociální
Fyzická
- prostorové rozložení přírodních prvků
Sociální
- prostorové rozložení prvků vytvořených člověkem
Regionalizace = rozdělení na základě SG
- parciální dělení FG:
• litosféra – geomorfologie
• atmosféra – klimatologie
• hydrosféra – hydrogeografie
• pedosféra – pedografie
• biosféra – biogeografie
- dělení SG:
• geografie sídel, měst (urbánní) – vývoj, systém, uspořádání
• geografie venkova (rurální)
(geografie 1 města) – uspořádání v rámci města (centrum, zóny)
Dělení geografie podle výrobních a nevýrobních aktivit obyvatelstva:
• geografie zemědělství a lesního hospodářství
• geografie průmyslu
• geografie dopravy
• geografie cestovního ruchu
• geografie obchodu, služeb, médií, reklamy, sportu,…
primární sféra – geografie zemědělství
sekundární sféra – geografie průmyslu
terciální sféra – geografie služeb
Vývoj podílu na zaměstnanosti
2
Geografie zemědělství
je dílčí disciplína socioekonomické geografie a je jednou ze základních
složek geografie výroby
je disciplína, jež se zabývá z geografického hlediska zemědělskou výrobou
se zabývá zákonitostmi rozmístění zemědělství
Předmětem studia je zemědělská výroba, a to zejména její rozmístění, na
základě jejich forem, zaměření, struktury, intenzity a pod a dále podmínky a
zákonitosti tohoto rozmístění.
Zemědělská výroba je vědomé obhospodařování půdy za účelem výroby
rostlinných a živočišných produktů pro uspokojení potřeb lidské společnosti
Geografie zemědělství je typickou mezní disciplínou (zemědělská
ekonomika, agronomie, ekologie, botanika, pedogeografie apod.)
Hlavním výrobním prostředkem je půda
Zemědělská výroba je těsně spjata s přírodními podmínkami, z nichž
nejdůležitější je podnebí. To určuje v mnoha případech hranice pěstování
kulturních rostlin. Hranice není v dnešní době neměnná, hlavně pěstování
obilnin je i v oblastech dříve nemožných.
ZÁKONITOSTI PROSTOROVÉHO USPOŘÁDÁNÍ ZEMĚDĚLSTVÍ
V ZÁVISLOSTI NA TRZÍCH
Z=C-(Vp +Pn)
Z – zisk
C – cena výrobku v městě
Vn – výrobní náklady
Pn – přepravní náklady
Thünenův model specializovaných zemědělských zón
Předpoklady:
■ izolovaný prostor, zázemí gravituje k jednomu trhu
■ město dostává produkty jen ze zázemí, ne z jiných území
■ zázemí neprodává produkty na jiném trhu
■ zemědělci v zázemí mají stejné metody, snaží se maximalizovat zisk
■ zázemí je spojené jedním druhem dopravy (stejné přepravní náklady)
■ přepravní náklady jsou přímo úměrné vzdálenosti
■ produkty jsou přepravované v čerstvém nezpracovaném stavu
fyzicko-geografické podmínky pro zemědělství jsou na celém území homogenní
Vytvoření koncentrických zón
zahradnictví a mlékařství
lesnictví
střídavé osevní postupy
trojpolní systém
pastevectví
neobráběná půda
Podle vlivu působní faktorů rozlišujeme:
→ globální (mezinárodní) versus regionální (lokální) tržní zóny
3
Mapa využití země (land use)
■ souhrn technických postupů zaměřených na kartografické znázornění a
kvantitativní zhodnocení prostorových socioekonomických jevů, hlavně zemědělství
na zemském povrchu
MVZ velkých měřítek 1:10 000 – 1:75 000
středních měřítek 1:100 000 – 1:250 000
malých 1:500 000 – 1:1 250 000
4
3) Vývoj zemědělství ve společenských formacích
Otrokářský výrobní způsob
• oddělení řemesel a obchodu, dělba práce mezi město x venkov
• využívání a uskladňování přebytků
• využívání přirozených záplav
• stavba zavlažovacích systémů (Egypt, 3200 – 2400 n. l.)
• ovlivnění krajiny, odlesňování
Feudalismus
• formování základní sítě osídlení a vnitřního uspořádání venkovského prostoru
• systém rozdělení pole na 3 části (trojný systém) - (ozim, jaro, úhor) později i jiné
úhorové systémy
• první výrazné negativní dopady na přírodu, např. hromadné kácení lesů
• rozšíření pastvin (zvýšená poptávka po vlně)
• zvýšení cirkulace peněz – zvýšení efektivity zemědělství
• pokles cen obilí (14. stol.), větší produkce
Kapitalismus
• přizpůsobování trhu – nejdůležitější je zisk
• trvalý mimořádný zisk z vlastnictví půdy:
diferenciální pozemková renta I. – přírodní podmínky
diferenciální pozemková renta II. – člověk: hnojení, chemizace
• konec trojného systému, střídání plodin
• upřednostňována velkovýroba před malovýrobou, snižuje se počet rodinných farem
• specializace podniků, zkvalitňování strojového parku
• intenzivnější zemědělská produkce
Socializmus
• likvidace soukromého sektoru
• združstevňování a zřizování státem řízených zemědělských podniků – JZD
• scelování pozemků na využití komplexní mechanizace
• výstavba velkokapacitních budov (pro živočišnou výrobu)
• koncentrace rostlinné a živočišné výroby – kvantitativní zemědělství
Typy zemědělství světa (podle komise IGU):
1.Tradiční zemědělství
a)Zemědělství tropických oblastí: stř. Afrika, Indonésie, Zadní Indie,
povodí Amazonky –bataty, jamy, kukuřice, zelenina…
b)Tradiční středomořské zemědělství: Blízký východ, sev. Afrika –kukuřice,
bavlník, zelenina (závlahy), RV doplněna ŽV
c)Tradiční závlahové zemědělství již. a vých. Asie: rýže (2 až 3 úrody
ročně, v deltách řek, náročné na prac. sílu)
d)Nomádské hospodářství suchých oblastí stepí, savan a polopouští: sev.
Afrika, Střední východ –extenzivní chov
e)Polární nomádství: tundry a tajgy –chov sobů, lov zvěře, rybolov
5
2.Vyspělé tržní zemědělství
a)Severoamerické tržní specializované zemědělství: hlavně pšenice,
bavlna, velká produkce masa, neexistuje vztah k půdě
b)Novodobý výpas dobytka: jih USA (Oklahoma, Texas), Jižní Amerika,
Austrálie, N. Zéland –pastviny suchých oblastí
c)Smíšené zemědělství záp. a stř. Evropy: obilniny (včetně krmiv),
zelenina, ovoce, důležitá i ŽV (velká produkce mas)
d)Jihoevropské zemědělství s důrazem na RV: středozemí –hrozny, ovoce,
zelenina, olivy, ŽV jen doplněk
e)Plantážnické zemědělství: v bývalých koloniích Afriky, Asie, Latinské
Ameriky –bavlník, cukrová třtina, kaučukovník, kakaovník, kávovník
3.Zemědělství s přechodem na tržní ekonomiku
a)Zemědělství bývalých zemí Sovětského svazu: různorodost plodin (od
žita až po rýži a čajovník), orientace na domácí trh, velké zemědělské podniky, RV
přepojena s ŽV
b)Zemědělství zemí stř. a JV Evropy: různorodost plodin, postupné
přizpůsobování trhu, RV přepojena s ŽV, zemědělství odkázané (hlavně v
periferních regionech) na dotace
4.Zemědělství s centrálním plánováním
některé asijské země (KLDR), Kuba –velké zemědělské podniky,
orientace na domácí trh (soběstačnost za každou cenu), půda ve
vlastnictví státu, zemědělství má vysoký podíl na zaměstnanosti
Zemědělské makroregiony(regiony) světa:
1.Angloamerický makroregion
Zprůmyslněné zemědělství s tržními formami, vysoká specializace
a)Kanadský region
b)Severovýchod USA
c)Západ USA
d)Jih USA
2.Latinskoamerický makroregion
převážně rolnický způsob s extenzivními formami (hl. obilí a skot)
a)Mexický region
b)Středoamerický region
c)Brazilsko-argentinský region
d)Andský region
3.Západoevropský makroregion
zprůmyslněné zemědělství s tržními formami, propojení RV a ŽV
a)Severoevropský region
b)Západoevropský region
c)Alpský region
6
4.Středomořský makroregion
zprůmyslněné zemědělství s tržními formami, orientace na RV
5.Středoevropský makroregion
přechod k tržnímu zemědělství, přepojení RV a ŽV
a)Baltický region
b)Balkánský region
6.Severoeuroasijský makroregion
velké zemědělské podniky, transformace, přepojení RV a ŽV
a)Ukrajinský region
b)Západoruský region
c)Kavkazský region
d)Kazachstánský region
e)Severo-východoruský region
7.Středoasijský makroregion
velké zemědělské podniky, transformace, pastevectví
a)Mongolský region
b)Západočínský region
c)Východočínský region
8.Východoasijský makroregion
malé zemědělské podniky, vysoká intenzita, samozásobitelské (Japonsko, Jižní Korea)
9.Jihoasijský makroregion
intenzivní závlahy, velká poptávka
a)Indický region
b)Indočínský region
c)Indonéský region
10.Severoafricko-západoasijský makroregion
drobní rolníci, extenzivní zemědělství, intenzivní jen se závlahami
a)Severoafrický region
b)Západoasijský region
11.Středojižní africký makroregion
různorodost (od primitivních forem až po zprůmyslněné tržní
zemědělství)
a)Guinejský region
b)Sahelský region
c)Angolsko-zairský region
d)Jihoafrický region
12.Australsko-novozélandský makroregion
zprůmyslněné zemědělství s tržními formami, nejméně dotací
7
4) Vznik a vývoj zemědělství
- pěstování užitkových rostlin (od sbírání k rolničení) => vývoj zavlažování, chov
hospodářských zvířat
- 10 000 – 6 000 (neolit) – oteplování, záměrné pěstování rostlin a chov zvířat
- nejstarší nález obilných zrn ze 7. tis. př n. l. (jeskyně Jarmo v SV Íráku)
Teorie o původu kulturních rostlin (Condolle) – domestikovat rostliny v oblastech, kde se
teď vyskytují jejích divoké odrůdy
Člověk – změna obživy od sběru k lovu => nedostatek zvěře
Teorie vzniku a šíření zemědělství (Sauer):
a) ohniska domestikovaných zvířat ve městech, genetické předpoklady k přirozené
variabilitě, různé přírodní podmínky
b) nejstarší zemědělství vznikalo na pahorkatinách a u malých toků, ne v údolích (hrozily
záplavy)
c) vodní plochy – lesy (vykácení, vypálení) => jednodušší než nadbytek vody
d) nevzniklo z nedostatku potravin (lov, sběr) – hladoví nechtějí experimentovat
e) první zemědělství musely být usazené (alespoň chvíli), alespoň po dobu vegetační doby,
setba, úprava, ochrana, sběr
f) přechod k zemědělství předpokládá větší znalost rostlinstva a zvířat, zemědělství je
koncetrované
Genocentrum
1) V Asie (hornatá oblast Číny a Nepálu)
Rostliny
proso, ječmen, oves, pohanka, sója,
fazole, ředkvička, čínská kapusta, sezam,
mák
2) Indie
a) Indické
rýže, čirok, okurky, mango, pomeranč,
citron, cukrová třtina, kokosovník,
henope, bavlna, jutovník
b) Indo – Malajské
jamy, palma, větší citron, banány,
cukrová třtina, zázvor, pepř
3) Středoasijské (SV Indie, AFG, UZB, TÁD, pšenice, hrách, čočka, meloun, mrkev,
Z Tan - Šan
ořech, jabloň, špenát, broskev, vinná réva
4) Přední Asie (Malá Asie, Írán, Zakavkazsko,
Turkménsko
pšenice, řeřicha, ječmen, len, mák,
hořčice, dýně, petržel, pórek, salát,
hruška, třešně, šafrán, pistácie
pšenice, špalda, oves, řepka olejná,
datle, kmín, anýz, česnek, šalvěj,
levandule, chmel
pšenice, ječmen, čirok, sezam, lán,
hrach, kávovník, banán
kukuřice, fazole, tykev, batáty,
středoamerická paprika, bavlník, tabák
5) Středomoří (hlavně východní oblast)
6) Etiopie (vys. SV Afrika)
7) Jihomexická
8) Jižní Amerika
a) Peru, Ekvádor, Bolívie
brambory, rajčata, kokainovník, tykev,
paprika, bavlník, tabák
podzemnice olejná, kakaovník, kaučuk,
ananas
tabák, meloun, rajčata, tykev
b) Chile
c) Brazílie, Paraguay
8
5) Lokalizační faktory zemědělské výroby
Přírodní faktory
Komplex tří činitelů a jejich dílčích faktorů
a) klima – srážky, teplota, sníh, vítr, světlo (sluneční svit)
b) půdy – matečná hornina, klima, georeliéf, vegetace, fauna, lidský faktor
c) georeliéf – nadmořská výška, horizontální zonálnost a vertikální pásmovitost půd,
svažitost, expozice, typ georeliéfu
Rostlina tvoří s půdou a podnebím vzájemně se ovlivňující celek.
Georeliéf
Zemědělské využití půdy ovlivňuje především nadmořská výška, ovlivňuje
především klimatické prvky, a tím i způsob využití půdy. Nížiny jsou obecně
nejvhodnější oblastí pro zemědělství (hl. ve vyšších zeměpisných šířkách, 90 %
celkové zemědělské produkce do 300 m n. m.), teplé, méně vlhké, snadněji
obdělávatelné s úrodnými náplavami.
Neméně důležitá je i svažitost a expozice svahů, které ohrožuje nesprávná
mechanizace (orba po svahu). Čím strmější, tím menší výkonnost mechanizace a
vyšší cena obhospodařování i stupeň eroze.
Polní hospodaření do 10º (max. 15º), pastevectví do 20-25º, lesní hospodářství do
30º (max. 35º), vinohrady s terasováním od 30º do 60º.
Půda
Půda je základním výrobním prostředkem. Půdní poměry se mění v závislosti na
povaze matečné horniny, půdotvorných procesů, podnebí, vegetaci, půdním typu…
Půda je složena ze čtyř základních materiálů:
a) anorganické látky
b) organické látky
c) voda
d) vzduch
Půdní druhy: podle zrnitostního složení (lehké, stř. těžké, těžké, velmi těžké,
kamenité)
Půdní typy: na základě působení půdotvorných činitelů a geneze půd (černozemě,
hnědozemě, hnědé půdy, illimerizované půdy, rendziny, nivní, lužní, glejové půdy
Klima
Kromě makroklimatu má význam i místní (mezo) klima. Jedná se především o
teplotní a srážkové poměry v přízemní vrstvě vzduchu.
9
Socioekonomické faktory:
1)
dosažená vývojová úroveň společnosti
2)
vlastnictví a způsob využívání půdy
3)
koncentrace spotřeby (poptávky) – trhy
4)
změny ve struktuře spotřeby potravin a zemědělských surovin
5)
změny na úrovni odběratelských vztahů
6)
doprava a poloha závodu
7)
pracovní síly
8)
opatření (zásahy) centrálních nebo místních státních orgánů
9)
velikost, typ závodu a jeho efektivnost
10) mechanizace
11) chemizace
12) biologizace
13) produktivita a intenzita výroby
10
6) Liberalismus versus protekcionismus v zemědělství
(teoretické aspekty)
1)liberální politika: bez státních zásahů a subvencí ponechaná na volném trhu
2)protekcionistická (ochranářská) politika: s vysokým podílem opatření přímo
ovlivňujících trh,produkci, strukturu komodit a příjmy obyvatelstva zaměstnaného v
určitém sektoru
Zemědělství – specifické odvětví, plně liberální přístup při něm v podstatě
neexistuje, státní zásahy tu mají dlouhodobou tradici, uplatňují se ve všech
státech světa, rozdílná je jen jejich míra
Formy protekcionistických opatření:
přímá (finanční) podpora:
dotace (resp. subvence, t.j. státní dotace) - podpora produkce, podpora exportu
nepřímá podpora:
stanovení minimálních cen agropotravinářských produktů
antiimportní opatření na agropotravinářské produkty (clo, dovozní přirážka,
kvóty a limity na dovoz vybraných komodit, povinná certifikace výrobků a
jiné administrativní omezení)
Hlavní důvody (pozitiva a negativa) liberální a protekcionistické zemědělské
politiky:
Finanční podpora je jeden ze stimulujících faktorů, které jsou příčinou snižování
efektivity práce zemědělců (+ lib.)
Přerozdělovaní financí zvyšuje nároky na administrativní pracovní sílu
odčerpávající peníze ze státního rozpočtu a zároveň zvyšuje riziko možné korupce (+
lib.)
způsob použití dotací se ve skutečnosti technicky takřka nedá zkontrolovat, je
velmi problematické určit, či byli opravdu použité na rozvoj zemědělství nebo na
jiné (osobní) účely (+ lib.)
omezení dotací přispívá k specializaci regionu na pěstování jen nejvhodnějších
(nejefektivnějších) plodin a ke zintenzivnění dopravních a obchodních vazeb mezi
regiony, příp. krajinami (+ lib.)
dotace umožňují zachovat některé unikátní struktury venkovského života a dávné
zemědělské postupy; to pomáhá udržovat tradice, ale hrozí riziko zakonzervování
struktur a postupů, které můžou být ekologicky a energeticky náročné(+ prot. i +
lib.)
podpora zemědělství znamená zvýšení (zachování) pracovních míst na venkově;
možné to vnímat pozitivně, ale jen když to není je na úkor tvorby pracovních
příležitostí v odvětvích s vyšší přidanou hodnotou (+ prot. I + lib.)
dotace napomáhají udržovat obraz krajiny a tím zkvalitnit obraz rurálního
prostoru, to může přispět k lokalizaci dalších (nových) aktivit a k celkovému zlepšení
ekonomické situace venkova (+ prot.)
finanční prostředky můžou při správné dotační politice státu zmírňovat
agroregionální disparity vycházející z rozdílných přírodních předpokladů –
klimatických poměrů ale hlavně z rozdílů v kvalitě a úrodnosti půdy (+ prot.)
11
7) Světová zemědělská výroba
Rostlinná výroba světa
RV tvoří 2/3 produkce světového zemědělství, ve vyspělých státech necelou
polovinu, v rozvojových státech 70-80%
RV –produkce:
•
potravin
•
krmiv
•
technických plodin
•
pochutin
potraviny a krmiva –90% RV
dominantní a nejdůležitější postavení mají obilniny (podíl na RV 50-60%)
Obilniny
Světové obilnice
•
oblast JV Evropy (pontická), Sibiř, sev. Kazachstán –hl. pšenice, kukuřice,
žito, ječmen a oves
•
oblast severoamerická –hl. pšenice, kukuřice a oves
•
oblast jihoamerická(Laplatská) –hl. pšenice a kukuřice
•
oblast Asijská (záp. Indie a již. Čína) –hl. rýže, částečně pšenice a proso
•
oblast Australská (JV Austrálie) –hl. pšenice
Pšenice:
•
roční světová sklizeň činí okolo 500 mil.tun a tvoří 30% oseté plochy obilí na
světě
•
hlavní producent je Evropa s 40%,kde jsou dvě významné oblasti pěstování:
a) pšeničný pás -povodí Dunaje přes Ukrajinu až po severní Kavkaz;
b)západoevropský pšeničný pás -sev. Francie, Itálie a hnědozemní oblasti Německa.
•
Severní Amerika vypěstuje 25%,pěstování se soustředí do povodí Mississippi
(Kansas, Oklahoma, Severní a Jižní Dakota), Kanada a USA jsou největšími
exportéry (60% ze světového exportu)
•
významná oblast je severní nížinatá oblast Číny
Kukuřice (maize):
•
světová produkce 500-550 mil.tun
•
50% se pěstuje na severozápadě USA (kukuřičný pás Ohio, Indiana, Illions,
Iowa)
•
20% se vypěstuje v Asii (nejvíce v Číně)
•
Latinská Amerika (Brazilie, Mexico, Argentina) 12%
•
Evropa 10% v Dunajské nížině a na Ukrajině
Rýže (rice):
•
světová produkce 500-550 mil.tun
•
monzunová Asie je dominantním producentem rýže, ale i spotřebitelem
•
Čínsko-japonský region produkuje 40%
•
Indický region (zahrnuje i Bangladéš a Pakistán) 30%
•
jihovýchodní region (Indonésie,Thajsko, Barma) 20%
Ječmen (barley): světová sklizeň dosahuje 180 mil. tun z toho Evropa produkuje
70%, severní Amerika 15% a 11% Turecko s Čínou
12
Oves (oats): je druhá nejdůležitější plodina v Evropě, kde se také pěstuje 60%
světové produkce, v Severní Americe se vyprodukuje 25%
Žito (rye): hlavní produkční oblast je střední a východní Evropa, kde se vypěstuje
zhruba 30 mil tun (80% světové produkce), zbylých 20% pochází ze Sev. Ameriky,
Číny a Turecka
Proso (millet): celosvětově se vypěstuje 110 mil. tun z toho v Asii (Čína, Indie)
40%, Sev. Amerika 22%, Afrika (Nigérie) okolo 20%, Lat. Amerika (Argentina,
Mexiko) 15%
Hlíznaté plodiny
Brambory:
•
pravlastí je jihoamerický kontinent (Peru), evropané se s nimi setkali v 16.
století při pronikání Španělů
•
Světová produkce zhruba 310 mil tun, pěstování je rozšířeno od 70° s. š. až
po 60° j. š. a do výšky 2000 m n m.Evropa a Asie spolu 80% (40+40) světové sklizně
•
Produkce (2003):1. Čína, 2.Rusko,3.Indie,4.USA,5. Ukrajina,6. Polsko
•
Hektarový výnos (2003): Nový Zéland 442 kg/ha, následují Dánsko,V. Británie
a Nizozemí
•
Nizozemí, Německo a ČR jsou důležitými producenty sadbových brambor v
Evropě a také exportéry
Cukr (cukrová třtina, cukrová řepa)
•
Cukrová třtina –původ v Indii, kde původně rostla, později rafinování
třtinového cukru, postupné rozšíření do Evropy a Ameriky (Kryštof Kolumbus), kde
se velmi dobře uchytila (hlavně Mexiko a Kuba)
•
Cukrová řepa –původ ve Francii, později se zjistilo, že jde o stejné krystalky
(stejný cukr) jako z cukrové třtiny
Živočišná výroba
1. Extenzivní typy živočišné výroby:
• Kočovný a polokočovný chov
• Transhumance
• Moderní extenzivní chov
2. Intenzivní typy živočišné výroby:
• Chov alpského typu
• Intenzivní stájový chov
• Dominantní stájový chov
Velká dobytčí jednotka (VDJ) - jednotková hmotnost 500kg nebo přepočet na 100
ha orné půdy.
Kočovný chov:
aridní (suché) oblasti Afriky, JZ a centrální Asie
využití nových oblastí, rozvoj výrobních sil
Nomádi s rodinami kočují se stády po pastvinách mezi místy vodních zdrojů,
budují dočasná sídla
Polokočovný chov:
Kazachstán, Mongolsko, záp. Čína
Vytváření rezerv krmiv na zimu ve vegetačním období
Budování dočasných přístřešků pro dobytek
13
Transhumance:
z „trans humun“(za hranice obráběné půdy)
středomořské oblasti Evropy, latinsko-americké Andy
přesuny dobytka mezi horskými a nížinnými pastvinami
chybí spojení s rostlinnou výrobou
Moderní extenzivní chov:
horské pastviny na záp. USA (prérie) –skot; Austrálie a Nový Zéland – ovce
specializace na mladší skot, přihnojování pastvin
nízké náklady, vysoká produktivita práce
Chov alpského typu:
Alpské státy, Skandinávie
výdojový chov dobytka
léto (cca 3 měsíce) na kvalitních subalpínských pastvinách, vytváření
zásob kvalitních travnatých společenství na zimu
Intenzivní stájový chov:
střed., již. a JV Evropa (postsocialistické státy)
zařazení objemových krmiv do osevního postupu
maštalní hnůj –zdroj (obnovy) živin orné půdy
kombinace RV a ŽV
Dominantní stájový chov:
záp. Evropa, USA, Nový Zéland, vyspělejší části Latinské Ameriky
hlavní zdroj příjmů ze zemědělství (převyšuje RV)
rozhodující je vliv trhu: vysoká životní úroveň–poptávka po kvalitní
produkci ŽV
příznivé přírodní předpoklady pro pěstování krmiv
Světový rybolov
Hlavní oblasti rybolovu
Severozápadní Atlantik - oblast Newfoundlandu, oblast Lofot, jižní
Grónsko
Severozápadní Pacifik - oblast Západní Aljašky,západní pobřeží USA
Západně-centrální Pacifik -při pobřeží Chile a Peru
Jihovýchodní Pacifik- Západo australské břehy, oblast Japonska
Problémové oblasti - přetěžování
Thajský záliv, jižní část Severního moře, severní část Středozemního moře a
oblast moří v jihovýchodní Asii.
14
8) Společná zemědělská politika EU
Common Agricultural Policy(CAP)
vznik –1957, platnost od roku 1962
cíle: zajistit dobrý životní standard pro zemědělce; zabezpečit cenovou
dostupnost potravin; vytvořit a stabilizovat společný trh s potravinami
realita: CAP –nástroj pro udělování dotací
(postupně: garantování minimální ceny; dotace exportu; dotace výroby;
protekcionistické opatření vůči potenciálním importérům)
r. 2004: výdaje na zemědělství poprvé překročily 50 mld. €( t. j. 45,3 % z
rozpočtu EU; 2,1 % veřejných výdajů členských zemí; 0,98 % z HDP členských zemí)
Fischerova reforma CAP
zavedení jednorázových subvencí farmářům v EU nezávislých od produkce
(přímé subvence závislé od velikosti farmy)
vázání subvence na legislativu upravující otázky životního prostředí
(potravinová bezpečnost, zdraví rostlin, welfare zvířat, zachování zemědělské
půdy v dobrém stavu)
financování nové politiky rozvoje venkova prostřednictvím snížení přímých
subvencí (tzv. modulace) pro větší farmy
celkové posilnění politiky rozvoje venkov prostřednictvím většího množství
finančních prostředků z EU
rizika:
vyplácaní vysokých dávek nejbohatším vlastníkům půdy, malí farmáři i
nadále v pozadí
eliminací nadprodukce- hrozba rizika snížení efektivity produkce a
vytváření závislosti na dotacích
Vliv integrace na zemědělství zemí E-10
odstranění obchodních bariér mezi EU-15 a přistupujícími zeměmi,
zintenzivnění obchodních vztahů
prostřednictvím CAP zabezpečení ochrany obchodu, poskytnutí subvencí
vyplývajících z této politiky
společné vystupování se zeměmi EU15 v rámci CAP, převzetí multilaterálních
povinností a závazků EU
rozšíření vnitřního trhu – 450 mil. obyvatel, 18 % podíl na světovém obchodu
(25 % na světovém HDP)
růst spotřebitelských cen některých agrokomodit (rýže, cukr)
rýže – země EU10 už nemohou využívat celně zvýhodněný dovoz z asijských zemí
cukr – cen v EU třikrát vyšší v porovnání se světovými trhy (uměle držená
stanovením …..)
15
9) Zemědělství v ČR
Vývoj sektoru zemědělství (predikce??)
rok 2004 - významný přelom. Vstup ČR do EU a přijetí Společné zemědělské politiky (SZP)
EU se české zemědělství začlenilo do systému, který je charakterizován výraznou dotační
politikou, regulací agrárního trhu a tarifní i netarifní ochranou společného trhu EU.
rok 2004 charakterizován z hlediska zemědělství mimořádně příznivým počasím, které
znamenalo rekordní sklizeň rostlinné produkce, prakticky u všech významných plodin
Sklizňová plocha obilovin se meziročně zvýšila o 149,6 tis. ha, tj. o 10,2 % na 1 609,4 tis. ha.
Celková sklizeň ve výši 8 800 tis. tun byla proti roku 2003 vyšší o 3 mil. tun, čili o 52,4 %.
Hektarový výnos obilovin 5,46 t je ve srovnání s předchozím rokem vyšší o 1,51 t (o 38,3 %)
Produkce jedlých luskovin byla meziročně také vyšší a představovala 72 tis. tun, tj. o 33,9 %
více než v roce 2003.
Celková produkce brambor (bez zahrnutí sklizně domácností) v roce 2004 činila 861,8 tis.
tun, což je o 23,8 % více než v roce 2003.
Cukrovky technické bylo při výnosu 50,34 t/ha sklizeno 3 579,3 tis. tun, což znamená
meziroční zvýšení o 2,4 %.
V roce 2004 došlo celkově k meziročnímu snížení osevních ploch olejnin o více než 8 %.
Produkce zeleniny a ovoce po zahrnutí sklizně domácností byla proti předchozímu roku
vyšší. Bylo sklizeno 322,3 tis. tun zeleniny a ovoce 427,7 tis. tun
Na necelých 13 tis. hektarů vinic se při hektarovém výnosu 5,38 tuny (5,70 tuny v roce 2003)
sklidilo 69,7 tis. tun hroznů, což bylo o 2,3 tis. tun více než v roce 2003.
Produkce chmele ve výši 6 311 tun se proti roku 2003 zvýšila o 14,2 %. Výnos chmele z
jednoho hektaru 1,08 tuny byl vyšší o 0,15 tuny než v roce 2003.
V oblasti živočišné produkce rok 2004 příliš výjimečný nebyl. Došlo k jejímu mírnému
poklesu. Obdobně jako v předchozích letech pokračoval pokles stavů hospodářských zvířat.
V ekonomické oblasti přinesl rok 2004 tři základní faktory zlepšující ekonomiku
zemědělských podniků. Především se jedná, v souvislosti se vstupem ČR do EU, o významné
zvýšení příjmů zemědělců v důsledku převzetí Společné zemědělské politiky EU, respektive
dotační politiky EU, společně s národními doplňkovými platbami.
Druhým faktorem byl příznivý vývoj počasí v roce 2004, který umožnil rekordní sklizně
prakticky u všech rozhodujících zemědělských plodin.
Třetím faktorem byl meziroční nárůst průměrných realizačních cen zemědělských výrobců.
Nadprodukce v rostlinné výrobě v roce 2004 však přinesla problémy s odbytem a postupný
pokles cen zemědělských výrobců (CZV).
Prostorová diferenciace zemědělství v ČR:
Prostě kde sa v CR pěstuji zemaky, psenica a také kraviny… pak taky chov… prostorova
diferenciace;) Neak nevim jak to PRESNE napsat, ale predpokladam, ze většina z vas to vi, nebo si to
zjisti;) Ja nemam z kama to PRESNE zjistit, takze radsi nijak;)
16
10) Tradiční a moderní agrární systémy, intenzivní a extenzivní
zemědělství, ekologizace
1.
Kočovný chov:
arídní (suché) oblasti Afriky, JZ a centrální Asie
využití nových oblastí, rozvoj výrobních sil
Nomádi s rodinami kočují se stády po pastvinách mezi místy vodních zdrojů,
budují dočasná sídla
Polokočovný chov:
Kazachstán, Mongolsko, záp. Čína
Vytváření rezerv krmiv na zimu ve vegetačním období
Budování dočasných přístřešků pro dobytek
Transhumance:
z „trans humun“(za hranice obráběné půdy)
středomořské oblasti Evropy, latinsko-americké Andy
přesuny dobytka mezi horskými a nížinnými pastvinami
chybí spojení s rostlinnou výrobou
Moderní extenzivní chov:
horské pastviny na záp. USA (prérie) –skot; Austrálie a Nový Zéland –ovce
specializace na mladší skot, přihnojování pastvin
nízké náklady, vysoká produktivita práce
2.
Extenzivní typy živočišné výroby:
Intenzivní typy živočišné výroby:
Chov alpského typu:
Alpské státy, Skandinávie
výdojový chov dobytka
léto (cca 3 měsíce) na kvalitních subalpínských pastvinách, vytváření
zásob kvalitních travnatých společenství na zimu
Intenzivní stájový chov:
střed., již. a JV Evropa (postsocialistické státy)
zařazení objemových krmiv do osevního postupu
maštalní hnůj –zdroj (obnovy) živin orní půdy
kombinace RV a ŽV
Dominantní stájový chov:
záp. Evropa, USA, Nový Zéland, vyspělejší části Latinské Ameriky
hlavní zdroj příjmů ze zemědělství(převyšuje RV)
rozhodující je vliv trhu: vysoká životní úroveň–poptávka po kvalitní
produkci ŽV
příznivé přírodní předpoklady pro pěstování krmiv
17
11) Rurální geografie
venkovský prostor – objekt studia rurální geografie, hlavně v geografii
(venkovských) sídel
Kritéria: služby, střední škola, hustota obyvatel, architektonický vzhled
Kritéria:
● kvantitativní (měřitelné – vyčíslitelné)
● kvalitativní (neměřitelné – subjektivní)
Kritéria:
● administrativně-správní (legislativní) kritéria
● statistické (velikostní) kritéria
● kritéria fyziognomie
● kritéria funkce
● kritéria „městského života“
Kritéria fyziognomie:
- morfometrická kritéria
- architektonicko-urbanistická kritéria
interakce:
zemědělství – venkov
agro – rural
agrorurální struktury
18
12) Definice venkova
Typologie venkova
- z pohledu evoluce a formování ekonomických vztahů:
● pruský (junkerský) typ – hlavně v Evropě
- sedlácké hospodaření se smíšenou produkcí, kompaktní sídla (dědiny)
s vícefunkčními domy, vlastnictví půdy je majetkem
● kolonizační typ – hlavně v bývalých anglických koloniích
- farmářský typ hospodářství se specializovanou produkcí, sídelní struktura
s jednotvárnými a účelovými stavbami, vlastnictví půdy je kapitálem
Z pohledu rozmístění sídel:
venkovský prostor aglomerizovaný k městům
zázemí městských aglomerací
periferní území (vzdálenější k městům)
území s významnou rekreační funkcí
vztah (interakce) venkov-periferie
Urbánní-rurální dichotomie:
Město: - sekulární, organická solidarita, společnost, racionální, městský, dohoda.
Venkov: - religiózní, mechanická solidarita, společenství, tradiční, lidový, stav.
Arch.-urbanistická kompozice
a) a.-u. kompozice rodinných domů (sledovat)
b) doplňky a.-u. kompozice:
- členění a hranice pozemků a polí (stromy, hraničníky, ploty, meze, remízky)
- staré úvozové cesty (s ovocnými a jinými alejemi, doprovázené mosty a lávkami…)
- drobné sakrální stavby (kříže, sloupy, boží muka, zvonice, kapličky…)
- pomníky a drobné památky (pomníky padlým z první a druhé světové války,
pomníčky nehod a neštěstí…)
- studny, studničky a prameny
- struktury obecních humen (ploty a ohrazení pastvin, trámy, stodoly, kůlny,
ovocné sušírny…)
- historické technické struktury )větrné a vodní mlýny, pily, hamry, násypy lesních
železnic, malé obecní vápenky, pás pohraničního opevnění…)
- krajinné technické prvky současné a nedávno minulé (meliorační šachty, betonové
polní hnojiště, silážní věže, ocelokůlny, vodojemy…)
pozn.: ve vzácnějších případech dřevěné sloupy elektrického vedení, kamenné
patníky…
19