crohnovy nemoci

Transkript

crohnovy nemoci
KAZUISTIKY
Z GASTROENTEROLOGIE
VI. roãník
rok 2000
KAZUISTIKY
IDIOPATICKÝCH
STŘEVNÍCH ZÁNĚTŮ
Doc. MUDr. Milan Lukáš, CSc. a kolektiv
Gastroenterologické centrum VFN
IV. interní klinika VFN a 1. LF UK, Praha
OBSAH
Úvod
Kazuistika č. 1
str. 3
Familiární výskyt Crohnovy nemoci
MUDr. Petra Chalupná
Kazuistika č. 2
str. 3 - 4
Ulcerózní kolitida a hemolytická anémie
MUDr. Bohdan Semiginovský
Kazuistika č. 3
str. 4 - 5
Tuberkulóza střev napodobující
Crohnovu chorobu
MUDr. Marie Antošová
Kazuistika č. 4
str. 5 - 7
Mimostřevní lokalizace Crohnovy nemoci
Doc. MUDr. Miloš Dvořák, CSc.
Kazuistika č. 5
Generalizovaný adenokarcinom ovaria
napodobující fibrostenózující formu
Crohnovy nemoci
MUDr. Stanislav Adamec
Kazuistika č. 6
str. 8 - 9
Kolorektální karcinom u mladého pacienta
s ulcerózní kolitidou a primární sklerózující
cholangitidou
MUDr. Martin Bortlík
Kazuistika č. 7
str. 9 - 10
Chronicky aktivní ulcerózní kolitida u pacientů
se začátkem choroby ve středním věku
MUDr. Martin Bortlík
Kazuistika č. 8
str. 10 - 12
Gravidita v průběhu terapie azathioprinem
MUDr. Petr Mareček
Kazuistika č. 9
str. 13 - 14
Karcinom rekta u nemocné s letitým průběhem
Crohnovy kolitidy
As. MUDr. Tomáš Krechler
Kazuistika č. 10
str. 14 - 15
Crohnova nemoc žaludku
MUDr. Alice Kuchařová
Kazuistika č. 11
str. 15
Kombinovaná imunosupresivní léčba - možné
východisko k navození a udržení remise těžkého,
komplikovaného průběhu ulcerózní kolitidy
MUDr. Aleš Novotný
Kazuistika č. 12
str. 7 - 8
str. 16
Méně častá příčina malabsorpčního syndromu
As. MUDr. Renata Šroubková
str. 17 - 18
2
Úvod
diagnóza Crohnovy choroby. Dalších 8 let byl bez obtíží.
V roce 1991 se objevily na kůži břicha tři píštěle se sterkorální
sekrecí, proto byl hospitalizován, a při parenterální výživě
došlo ke zhojení píštělí. Ty se po několika letech v roce 1996
objevily znovu. Dvě se spontánně uzavřely a třetí byla stále
aktivní. V dubnu roku 1997 v septickém stavu a výrazně malnutriční byl pacient laparotomován na I. chirurgické klinice
VFN, kdy byla provedena resekce ileotransversoanastómozy
a pro těžký stav založena kolostomie. Po dvou týdnech musel
být pro komplikace revidován a zajištěn navíc axiální ileostomií. Po těchto chirurgických zákrocích se poprvé dostal na
naše pracoviště. Další pobyt u nás se opět zkomplikoval
mezikličkovým abscesem, který musel být znovu chirurgicky
řešen. V dalším průběhu se objevila nová enterokutánní píštěl komunikující s tenkým i tlustým střevem. Při
kombinované enterální a parenterální výživě podávání antibiotik a azathioprinu se stav nemocného pomalu upravil. Za
několik měsíců byla obnovena střevní kontinuita a zrušeny
stomie. V posledních třech letech je bez známek aktivity
Crohnovy nemoci, přibral na tělesné hmotnosti 15 kg.
Pokračuje v monoterapii azathioprinem 125 mg denně.
Starší syn nemocného, nar. 1965, má v anamnéze
Bechtěrevovu chorobu s pozitivitou HLA-B27 a je léčen několik let Salazopyrinem. V září 1999 byl přijat na chirurgické
oddělení okresní nemocnice pro několik týdnů trvající teploty,
bolesti v pravém podbřišku a váhový úbytek 5 kg a intermitentní zvracení. Druhý den hospitalizace byl operován
s nálezem akutní ulcero-flegmonózní appendicitidy. Peroperačně
se prokázalo ztlustění stěny céka a ilea. Histologické vyšetření
resekovaného apendixu bylo v souhlase s akutní apendicitidou. Pooperační průběh probíhal s komplikacemi. V místě
jizvy se vytvořilo prosáknutí stěny břišní, objevily se teploty.
Nemocný byl indikován k operační revizi, byl nalezen mezikličkový absces a formující se píštěl, která nekomunikovala se
střevem. Po ATB terapii došlo k ústupu teplot a rána se zhojila per secundam. Za 3 týdny po propuštění došlo k nové
hnisavé sekreci z místa jizvy a objevila se ceko-kutánní píštěl.
Při koloskopii byla sliznice céka v místě pahýlu apendixu
zvředovatělá a křehká, Bauhinskou chlopeň nebylo možno
identifikovat. Navíc byla zřejmá zánětlivá infiltrace análního
kanálu. Při enteroklýze se potvrdila těsná stenóza terminálního ilea v délce cca 60 mm, bez prestenotické dilatace střeva.
Byla zahájena terapie budesonidem a mesalazinem
s dobrým efektem. V současné době je nemocný bez větších
obtíží, bez recidivy kolo-enterální píštěle.
Mladší syn, nar. 1975, se podrobil v únoru 2000 vyšetření na jiném pracovišti pro zvýšené teploty, bolesti v pravém
podbřišku a hubnutí. Při koloskopickém vyšetření byla nalezena těsná zánětlivá stenóza na vzestupném tračníku. Při
vyšetření u nás byla v laboratorním nálezu lehká hypochromní
mikrocytární anémie a snížené nutriční parametry mírně pod
dolní hranicí normy. Opakované koloskopické vyšetření potvrdilo stenózu ve stadiu floridního vředového zánětu v oblasti
vzestupné části tlustého střeva, enteroklýza navíc odhalila
i postižení terminálního ilea s vytvořenými entero-enterálními
píštělemi. Tento nález potvrzoval, že i u tohoto člena rodiny
se jedná o Crohnovu chorobu. Byla zahájena konzervativní
léčba antibiotiky, budesonidem a azathioprinem. V současné
době je stav nemocné stabilizován, bez větších klinických
i laboratorních projevů aktivity základního onemocnění.
V roce 1998 uspořádala společnost Astra první jednodenní sympozium s tématikou zajímavých kazuistik
nemocných s idiopatickými střevními záněty v krásném prostředí jihočeského zámku Hluboká nad Vltavou. Pro velký
zájem gastroenterologické odborné veřejnosti uspořádala společnost AstraZeneca v roce 1999 druhý ročník kazuistik
idiopatických střevních zánětů ve středočeské Nelahozevsi.
V letošním roce je na pořadu již třetí ročník a zdá se, že zájem
lékařů bude o řešení konkrétních případů nemocných s ulcerózní kolitidou nebo Crohnovou chorobou trvalý a podobná
sympozia mohou vytvořit letitou tradici.
Není náhodou, že se rozebírání jednotlivých případů
Crohnovy nemoci nebo ulcerózní kolitidy těší tak velké pozornosti. Vysvětlení je snadné. V diagnostice a léčbě těchto
nemocí existuje obrovská variabilita, a přístup k pacientům
musí být značně individuální. I když se řídíme podle určitých
pravidel a doporučení, přesto je každý nemocný více či méně
odlišný, a na každém z nich poznáváme obtížnost a v některých případech i záludnost těchto chorob. Právě v tom však
tkví příčina obliby těchto nemocí u gastroenterologické
odborné veřejnosti, a pozornosti, které se jim dostává
v literatuře i na mezinárodních odborných akcích. Pro erudovaného odborníka není nic přínosnějšího, než podrobný
rozbor a diskuse s jiným lékařem na obtížné téma, jakým jsou
idiopatické střevní záněty. Vzájemná komunikace a dialog nás
lékaře obohacuje i posiluje zároveň.
Během dvaceti let, kdy se zabývám problematikou idiopatických střevních zánětů, ulcerózní kolitidou a Crohnovou
nemocí, se podařilo nejprve na II. interní klinice a později
na IV. interní klinice v Gastroenterologickém centru VFN
shromáždit přes 400 nemocných, kteří trpí těmito závažnými
chorobami střev. Rozsáhlý klinický materiál a stálý kontakt
s nemocnými vedl k tomu, že jsme se setkali s širokou škálou
problémů. Řada z nich jsou denní starostí gastroenterologa,
některé jsou vzácnější a některé zcela raritní. U příležitosti
třetího ročníku „Kazuistik idiopatických střevních zánětů“,
které se budou v tomto roce konat v jihomoravském Kravsku,
připravilo naše oddělení dvanáct kazuistik. Rádi bychom se
chtěli podělit s diagnostickými i terapeutickými nesnázemi
a diskutovat jejich možná řešení. Díky pochopení společnosti
AstraZeneca je můžeme předložit široké lékařské veřejnosti
nejen v písemné, ale také elektronické podobě. Ke každé
kazuistice jsem připojil komentář, který se snaží vysvětlit
nebo zdůraznit hlavní nejasnosti případu.
Kazuistika č. 1
FAMILIÁRNÍ
CROHNOVY
VÝSKYT
NEMOCI
MUDr. Petra Chalupná
Muž, narozen v roce 1941, trpěl od 27 let Bechtěrevovou
chorobou s pozitivitou HLA-B27. V roce 1983 vyšetřován pro
bolesti břicha a ve stejném roce pro masivní enteroragie mu
byla provedena pravostranná hemikolektomie a stanovena
3
Komentář
Kazuistika č. 2
V této kazuistice můžeme nalézt několik pozoruhodností, které jsou spojeny s Crohnovou chorobou. Familiární
výskyt nemoci je u Crohnovy nemoci (CN) daleko silněji
vyjádřen než u pacientů s ulcerózní kolitidou. Uvádí se,
že riziko pro potomky postižených rodičů, že onemocní
Crohnovou nemocí, je 35ti násobné v porovnání se zdravou
populací. Nejvyšší riziko familiárního výskytu CN mají přímí
potomci u židovského etnika, žijící ve Spojených státech
amerických.
Již dlouho je známý fakt, že u pacientů s Crohnovou
chorobou je ve vysokém procentu souhlasný (konkordantní)
typ nemoci, průběh i lokalizace nemoci. Podle Peni 88 %
nemocných s familiárním výskytem CN má konkordanci
v lokalizaci nemoci, 67 % má konkordanci s typem postižení
a 68 % rodin s věkem začátku nemoci.
U našich nemocných byla konkordance ve většině sledovaných parametrů. U všech tří nemocných se jednalo
o fistulující typ CN postihující primárně oblast ileocekální
s vícečetnými píštělemi. U všech je zřejmý těžší, spíše vleklý
průběh nemoci. Pouze věk v době klinické manifestace
nemoci je nesouhlasný. U otce se choroba manifestovala ve 42
letech, kdežto u synů ve 34 a 25 letech. Zde se uplatňuje tzv.
fenomén anticipace, známý i u jiných geneticky determinovaných onemocnění. Spočívá v tom, že u postižených dětí
nemocných rodičů se choroba manifestuje v ranném věku, než
u svých rodičů. U nemocných s idiopatickými střevními
záněty je tento jev tak nápadný, že první manifestace střevního zánětu se objevuje u dětí již kolem 10. roku života.
Výskyt ankylozující spondylitidy je u nemocných s ISZ
10 - 50 násobně vyšší než ve zdravé populaci. Zatímco postižení ankylozující spondylitidou bez ISZ mají pozitivitu
HLA-B27 prokazatelnou nejméně u 90 % z nich, je u nemocných se současným ISZ detekován pouze u 60 - 80 %. Pro
současný výskyt ISZ a Bechtěrevovy choroby je zvláště rizikový výskyt HLA-B27 a HLA-B44. Práce z konce
osmdesátých let prokazovaly, že u 30 % nemocných s ankylozující spondylitidou bez jakékoliv střevní symptomatologie
se při endoskopickém vyšetření naleznou změny v oblasti
terminálního ilea charakteristické pro Crohnovu nemoc.
Dodnes není rozhodnuto, zda ankylozující spondylitida je
mimostřevním projevem ISZ, nebo zda jde o koincidující
autoimunitní onemocnění. Podrobné genetické studie provedené v zámoří potvrdily pozitivní korelaci mezi HLA-DR2
a fenotypickými projevy ulcerózní kolitidy a HLA-DR-DQ
s Crohnovou nemocí.
Fistulující typ Crohnovy nemoci a zejména jeho
úporná tendence k recidivám, zevním i vnitřním píštělím,
příznivě reaguje na dlouhodobé podávání azathioprinu.
Velmi dobře je to patrné na delším průběhu onemocnění
u otce, který po zavedení dlouhodobé imunosuprese je v kompletní a několikaleté remisi nemoci. Otázkou je, jak dlouho
je podávání azathioprinu bezpečné. Podle převažujících
názorů z Evropy by tato léčba neměla být delší než pět let.
Naproti tomu v zámoří je preferována terapie mnohem delší,
často dvacetiletá tak, jak to vyžaduje stav nemocného.
V tomto ohledu bude potřeba vyčkat výsledků dlouhodobých
sledování, které hodnotí účinnost a bezpečnost léčby azathioprinem.
ULCERÓZNÍ
KOLITIDA
A HEMOLYTICKÁ ANÉMIE
MUDr. Bohdan Semiginovský
Muž, narozen v roce 1963, v předchorobí zdráv.
V únoru 1990 bylo provedeno endoskopické vyšetření s nálezem floridní ulcerózní kolitidy v oblasti rekta. Na základě
endoskopického nálezu byla zahájena terapie sulfasalazinem.
V této době měl normální hodnoty periferního krevního
obrazu. V následujících 8 měsících byl bez větších obtíží.
V říjnu 1990 měl opětovné tenesmy a krvácení z konečníku
při stolici. Ke stávající terapii sulfasalazinem byl přidán prednisolon v dávce 40 mg denně.
V květnu roku 1991 byl pacient přijat k hospitalizaci
pro progredující namáhavou dušnost a celkovou slabost. Po
přijetí byla zjištěna závažná makrocytární anémie, s hodnotou
hemoglobinu 53 g/l s pozitivitou přímého Coombsova testu.
Hematologické vyšetření svědčilo pro autoimunní hemolytickou anémii (AIHA). V diferenciální diagnóze se pomýšlelo na
hemolytickou anémii indukovanou sulfasalazinem, avšak ten
byl několik měsíců před přijetím do nemocnice vysazen, a jiné
léky nemocný neužíval. V dalších letech byl léčen prednisonem a pro opakované známky hemolýzy byl od roku 1997
léčen i azathioprinem. Po stránce gastroenterologické byl
pacient bez větších obtíží. K novému relapsu onemocnění
došlo na podzim roku 1999, který se manifestoval enteroragiemi, frekventními stolicemi, tenesmy, byl dokumentován
pokles tělesné hmotnosti o 10 kg. Spouštěcím stimulem
nového relapsu ulcerózní kolitidy byla infekce Salmonellou
enteritidis.
Při přijetí na naše oddělení byly objektivní známky
anémie. V laboratorním nálezu byla normální hodnota
Fe 14 µmol/l, zvýšená hodnota ferritinu na 233 pmol/l, nižší
hodnota transferinu 1,8 g/l, a normální hodnoty vitaminu
B12 1090 pg/l a kyseliny listové. V krevním obraze byla
nápadná nízká hodnota erytrocytů na 2,6 x 1012/l a hodnota
hemoglobinu 93 g/l a hematokritu, objem krvinek byl
nápadně velký MCV 107,5 fl. Přímý Coombsův test byl pozitivní +++ a nepřímý Coombsův test pozitivní +. Sonograficky
byla zvýšená echogenita jaterního parenchymu a slezina
nebyla zvětšena. Při koloskopickém vyšetření byla v oblasti
rekta a sigmoidea zjištěna fokální hyperemická ložiska.
Histologické vyšetření mnohočetných biopsií z rekta a sigmatu bylo v souhlase s klidovou fází chronické ulcerózní
kolitidy. Bylo doporučeno pokračovat v dlouhodobé terapii
kortikoidy a azathioprinem (100 mg denně). V poslední době
je stav nemocného po stránce hematologické i gastroenterologické stabilizovaný.
Žena, narozena v roce 1959, s negativní osobní anamnézou trpí ulcerózní kolitidou od listopadu 1998, postihující
tlusté střevo do oblasti lienální flexury. Od listopadu 1998
byla léčena sulfasalazinem. V březnu roku 1999 pro klinické
známky aktivizace ulcerózní kolitidy bylo provedeno koloskopické vyšetření, s nálezem floridních zánětlivých změn pouze
do 15 cm od svěračů. Pokračovalo se v léčbě sulfasalazinem,
lokálně přidán mesalazin ve formě čípků. V červenci 1999
4
bylo pro vysokou sedimentaci (110/127), sideropenickou anémii a intermitentní enteroragie provedeno irrigografické
vyšetření s nálezem mírných zánětlivých změn v oblasti rekta
a sigmatu. Od září 1999 došlo k postupnému zvyšování četnosti stolic s příměsí krve. Stěžovala si na nápadné padání
vlasů. Počátkem listopadu bylo provedeno nové koloskopické
vyšetření s nálezem floridních zánětlivých změn v oblasti rektosigmoidea. Pro výraznou námahovou dušnost a známky
aktivity střevního onemocnění byla hospitalizována ve spádové nemocnici. Pro progredující anemizaci byly indikovány
krevní převody, avšak nepodařilo se najít kompatibilní
krev. Byly zjištěny protilátky proti směsi typových krvinek.
V této situaci byla nemocná přeložena na naše pracoviště.
Při objektivním vyšetření byla nápadná anémie kůže a viditelných sliznic.
V laboratorním nálezu byla nalezena vysoká hodnota
sedimentace (FW 70/115), v krevním obraze hluboká anémie:
ery 2,29 x 1012/l, hemoglobin 70 g/l, MCV 94 fl, a nápadně
zvýšený počet retikulocytů 9,6 %. Přímý antiglobulinový test
(Coombsův test) byl pozitivní. V séru byly prokázány volné
tepelné protilátky. Laboratorní nález byl kompatibilní s diagnózou autoimunní hemolytické anémie. Zahájena terapie
60 mg prednisolonu denně a 50 mg cyklofosfamidu denně,
krevní transfuze nebyly podány. Při kontrole za 3 měsíce
došlo k výraznému zlepšení hodnot červeného krevního
obrazu. V této době byla snížena dávka prednisolonu
na 20 mg denně a pokračuje se v podávání cyklofosfamidu
v nezměněné dávce.
jedná o symptomatickou hemolýzu, která může být indukována léky (sulfasalazin), nebo zda jde o autoimunitní anémii
navozenou spontánně vznikajícími protilátkami. Hemolýza
navozená sulfasalazinem bývá obvykle malého stupně a po
vysazení léku se zpravidla rychle upraví. Často bývají u těchto
nemocných zastižena Heinzova tělíska v erytrocytech. Jde
obvykle o nemocné s vrozeným defektem glukozo-6-fosfát
dehydrogenázy. Výjimečně byla zaznamenána při léčbě sulfasalazinem aplazie červené řady, methhemoglobinémie
a sulfhemoglobinémie. Kontroly krevního obrazu při dlouhodobé terapii sulfasalazinem s cílem vyloučit makrocytovou
anémii při deficitu folátů nebo detekovat Heinzova tělíska,
která svědčí pro chronickou hemolýzu mírného stupně, jsou
samozřejmou nutností. Obě komplikace se vyskytují častěji
při vysokém dávkování sulfasalazinu přesahující 4 g denně.
Naproti tomu autoimunitní hemolytické anémie vede
k těžké hemolýze se subikterem s progredující hlubokou anémií. Velmi často je její začátek spojen interkurentní infekcí
nebo relapsem ulcerózní kolitidy. Diagnostická je pozitivita
přímého antiglobulinového testu. U pacientů s výraznou
hemolýzou v době aktivizace střevního zánětu je potřeba odlišit od hemolyticko-uremického syndromu, který vzniká při
infekční kolitidě. Infekční zánět tlustého střeva probíhá
prudce, s krátkou anamnézou, s vysokými horečkami, křečemi v břiše a vodnatými průjmy s krví a s výraznou alterací
celkového stavu. Speciální kultivací je možné detekovat enterohemoragický kmen Escherichie coli.
Komentář
Kazuistika č. 3
U obou popsaných nemocných se jednalo o vzácnou
autoimunitní hemolytickou anémii. Již dlouhou dobu je
známo, že u nemocných s ulcerózní kolitidou se ve zvýšené
míře vyskytují ještě jiné choroby, které mají zjevnou autoimunitní etiologii. V jedné rozsáhlé retrospektivní studii
z Oxfordu bylo u 6,6 % nemocných s ulcerózní kolitidou nalezeno ještě jiné autoimunitní onemocnění. U pacientů
s Crohnovou nemocí byl výskyt autoimunitních chorob stejný
jako u kontrolních osob (1,9 %). S ulcerózní kolitidou se často
objevuje primární biliární cirhóza, céliakie a autoimunitní
hemolytická anémie. U pacientů s Crohnovou nemocí jsou
popsány případy současného výskytu myastenia gravis
a Coganova syndromu.
Anémie je u nemocných s idiopatickými střevními
záněty velmi častá a je důsledkem vysoké zánětlivé aktivity,
sekundární malabsorpce, krvácení nebo vlivu podávaných
léků. Většinou je vznik anémie komplexní povahy a podílí se
na ní porucha resorpce železa, vitaminu B12 a kyseliny listové
a chronicky probíhající zánět. V období déle trvající aktivity
ISZ nacházíme velmi charakteristické změny v periferním
krevním obraze: leukocytózu s posunem doleva, sideropenní,
normo nebo mikrocytární anémii a trombocytózu.
Malabsorpce vitaminu B12 může být důsledkem zánětlivých
změn v oblasti terminálního ilea nebo syndromu bakteriálního přerůstání a zvýšené utilizace vitaminu střevními
bakteriemi. Aplazie kostní dřeně vzniká výjimečně toxickým
vlivem některých léků (azathioprin, sulfasalazin). Hemolýza je
rovněž vzácnou příčinou anémie.
V diferenciální diagnóze musíme rozhodnout, zda se
TUBERKULÓZA
STŘEV
NAPODOBUJÍCÍ CROHNOVU
CHOROBU
MUDr. Marie Antošová
Na II. interní klinice VFN a 1. LF UK v Praze byla
v roce 1996 vyšetřována 77 letá žena, která v minulosti nikdy
vážněji nestonala. Tchán pacientky zemřel před desítkami let
na otevřenou plicní tuberkulózu, u žádného jiného příbuzného se TBC nevyskytovala. Od r. 1994 si nemocná stěžovala
na břišní dyskomfort a nadýmání. Během roku 1996 došlo
k výrazné progresi obtíží - objevilo se nechutenství, střídání
průjmů a zácpy. Později se přidružilo zvracení a křečovité
bolesti břicha, pro které byla několikrát ošetřena pohotovostním lékařem. V průběhu roku 1996 zhubla 15 kg. Nemocná
byla opakovaně hospitalizována v různých zdravotnických
zařízeních pro subileózní stavy, jejichž etiologii se nepodařilo
objasnit. Při přijetí na II. interní kliniku v listopadu 1996 byla
astenická, měla vzedmuté, palpačně difuzně bolestivé břicho,
hmatné roztažené kličky střevní a zesílené střevní zvuky.
Laboratorně byla zjištěna středně zvýšená sedimentace, mikrocytární anémie, hypoproteinemie s hypalbuminemií
a objevily se občasné subfebrilie do 37,4° C. Na sumačním
zadopředním skiagramu hrudníku nebyly patrny známky
plicní TBC. Ultrasonografické i CT vyšetření břicha budilo
podezření na tumor na rozhraní hlavy a těla pankreatu.
Kontrastní vyšetření tenkého střeva prokázalo významnou
5
popsány tumorózní hmoty v oblasti slinivky a retroperitonea.
Na kontrolním skiagramu hrudníku se objevil levostranný
pleurální výpotek. Pod CT kontrolou byla provedena punkce
retroperitoneálních mas a histologickým vyšetřením zjištěn
non-hodgkinský lymfom typu B. Nemocná byla předána
do péče hematologů a podstoupila celkem 6 cyklů chemoterapie. Kontrolní CT břicha provedené v červnu 1998 potvrdilo
kompletní remisi, která trvá až do současnosti.
stenózu terminálního ilea s prestenotickou dilatací orálně uložených kliček. Při koloskopii bylo nalezeno několik aftoidních
vředů v céku a drobný polyp v colon descendens. Z aftoidních
vředů byly odebrány vícečetné biopsie. Histologické vyšetření
bylo překvapující, neboť prokázalo splývající epiteloidní
granulomy s obrovskými mnohojadernými buňkami
Langhansova typu, kaseózní nekrózy nebyly ve vyšetřených
vzorcích zastiženy. Uvedený nález připouštěl možnost klinicky
zvažované Crohnovy nemoci. Pacientka byla tedy přeložena na
I. chirurgickou kliniku VFN a 1. LF UK v Praze s diagnózou:
Crohnova nemoc se stenózou terminálního ilea a nejasný
nález v oblasti hlavy a těle pankreatu nevylučující koincidující
tumor. Dne 29. 11. 1996 byla provedena resekce 45 cm tenkého střeva a céka a založena ileoascendentoanastomóza
(doc. MUDr. J. Šváb, CSc.). Na povrchu střeva byly patrné
mnohočetné miliární uzlíky, v mezenteriu celého střeva
i v retroperitoneu byly nalezeny četné zvětšené uzliny, které
byly na řezu kaseifikované. Splývající zvětšené lymfatické
uzliny tvořily též rezistenci za tělem pankreatu. Již během
operace bylo vysloveno podezření na střevní tuberkulózu,
peroperační histologické vyšetření tuto diagnózu potvrdilo.
Po operaci byly odeslány vzorky na mikroskopické, kultivační
a histologické vyšetření. Všechna tato vyšetření potvrdila
tuberkulózní proces s pozitivním nálezem Mycobacterium
tuberculosis. Operace i pooperační průběh byly bez komplikací a z I. chirurgické kliniky VFN byla nemocná přeložena
na I. plicní kliniku VFN a 1. LF UK v Praze, kde byla zahájena léčba trojkombinací antituberkulotik. V únoru 1997 byla
nemocná propuštěna do domácího ošetření.
Obrázek č. 2
Mikroskopické změny resekovaného ilea. Epiteloidní
tuberkulózní granulom s obrovskými buňkami Langhansova
typu, s centrální kaseifikací. Hematoxylin-Eosin, zvětšeno 65x.
Pacientka byla ještě dvakrát hospitalizována na
IV. interní klinice v dubnu 1998 a září 1999 pro průjmy vyvolané malabsorpcí žlučových kyselin. V současné době je
pacientka v ambulantní hematologické péči a daří se jí dobře.
Komentář
Střevní tuberkulóza je raritním nálezem v gastroenterologické praxi. Předkládaná kazuistika potvrzuje, že je nutné
i v dnešní době s tímto onemocněním počítat. Průběh nemoci
byl pro nás natolik neobvyklý, že vedl ke dvojímu pochybení
při stanovení správné diagnózy.
K prvnímu zmýlení došlo při stanovení správné diagnózy stenózy terminálního ilea. I když lokalizace stenózy je
typická u Crohnovy nemoci, existuje několik jiných klinických
jednotek, mezi nimi i střevní tuberkulóza, které mohou mít
podobný rentgenologický obraz. V případě tuberkulózního
zánětu se obvykle jedná o sekundární infekt střeva při rozsáhlé plicní infekci. Aktivní plicní infekce však nebyla u naší
nemocné ani při opakovaných skiagramech hrudníku prokazatelná. V anamnéze pacientka uvedla kontakt s otevřenou
plicní tuberkulózou před desítkami let. V dalších letech byla
sama bez jakýchkoliv obtíží. Je obtížné vysvětlit vznik střevního zánětu, vzplanutím tuberkulózy za čtyřicet až padesát let
po kontaktu s infikovaným člověkem. Ostatní diferenciální
diagnóza stenózy terminálního ilea u 77leté pacientky zahrnuje především nádorové střevní onemocnění (lymfom), nebo
nádor mimostřevní, kde stenóza vzniká zevním útlakem nebo
přímým šířením malignity (ovarium). V osmém deceniu
nutno uvažovat i stenózu vznikající v důsledku vaskulární
Obrázek č. 1
Na CT břicha jsou nápadné zvětšené lymfatické uzliny
na rozhraní hlavy a těla pankreatu napodobující tumor.
V červnu 1997 při kontrolním CT na plicní klinice zjištěna progrese nálezu mas v retroperitoneu a ascites. Nemocná
byla přeložena z plicní kliniky na IV. interní kliniku VFN
a 1. LF UK v Praze pro podezření na tumor retroperitonea.
Při fyzikálním vyšetření byl patrný ascites, játra přesahovala
oblouk žeber o 5 cm, byly patrny edémy obou DK do 1/3
bérců. V laboratorním obraze kromě normocytární, normochromní anémie a elevace CA-125 byl normální nález.
Ultrasonografické vyšetření břicha potvrdilo ascites a byly
6
Druhý zásadní omyl, kterého jsme se dopustili, byl, že
při nepřítomnosti aktivní tuberkulózy plicní jsme se spokojili
s konstatováním, že jde o střevní tuberkulózu, aniž bychom
hledali příčinu, která vedla ke zhroucení imunity a vzniku
uvedeného zánětu. Teprve průběh nemoci ukázal, že střevní
tuberkulóza vznikla nejspíše v důsledku imunosupresivního
stavu při retroperitoneální lokalizaci maligního lymfomu nonhogkinského typu. I když byly přítomny splývající uzliny
v mesenteriu a retroperitoneu, spokojili jsme se s konstatováním, že jde o zvětšené a splývající tuberkulózní uzliny.
Až dodatečně provedená punkce prokázala pravou podstatu
tohoto nálezu.
mesenteriální insuficience, nebo útlakem ze zevnějšku mezikličkovým abscesem, nebo infiltrátem při stařecké
appendicitidě. To, že u nemocné nebyla v anamnéze přítomnost plicní tuberkulózy ani žádné známky tbc procesu na
skiagramu hrudníku, nás natolik zmátlo, že o možnosti
střevní tuberkulózy jsme neuvažovali.
Velmi pozoruhodný byl histologický nález bioptických
vzorků odebraných při koloskopickém vyšetření z místa aftoidních vředů. Nález rozsáhlých splývajících granulomů i bez
prokazatelné centrální kaseifikace je pro Crohnovu nemoc
značně neobvyklý. U Crohnovy nemoci je záchyt granulomů
při zpracování resekátů u 50 - 70 % případů. V endoskopických biopsiích odkryjeme granulomy u 30 - 40 % případů
nemocných. Granulomy jsou lokalizovány a roztroušeny častěji v submukóze střeva než ve sliznici a s postupujícím věkem
se vyskytují méně často. Mnohem více se můžeme setkat jen
s náznakem tvorby granulomu, tzv. mikrogranulomy, což jsou
malé agregáty epiteloidních histiocytů, bez typické struktury
granulomů.
Struktura granulomu u Crohnovy nemoci ukazuje na
zánětlivý (hypersenzitivní typ) granulom, a liší se tak od granulomu z cizích těles. U Crohnovy nemoci jsou v centru
granulomu nahloučeny CD4+ (pomocné) lymfocyty, pak jsou
palisádovitě seřazeny epiteloidní histiocyty, což jsou aktivované makrofágy. Mezi nimi se mohou objevit obrovské
mnohojaderné buňky, které vznikají pravděpodobně splýváním několika makrofágů. Zevní lem granulomu je tvořen
CD8+ (supresorovými) lymfocyty. Chybí jakákoliv nekróza.
U tuberkulózy je v centru granulomu přítomna sýrová
nekróza (kaseifikace). Jak je zřejmé z naší kazuistiky, nemusí
být přítomna vždy, resp. na okraji tuberkulózního zánětu.
Mimo tuberkulózy se můžeme s tvorbou granulomů setkat
také výjimečně u některých zánětlivých infekčních střevních
nemocí, způsobené yersiniózou, chlamidiemi a campylobakterem. Vzácné je postižení střeva při sarkoidóze, nebo u vrozené
poruchy fagocytózy (chronická granulomatózní nemoc dětí).
Kazuistika č. 4
MIMOSTŘEVNÍ LOKALIZACE
CROHNOVY NEMOCI
Doc. MUDr. Miloš Dvořák, CSc.
Muž, narozen v r. 1969, s bezvýznamnou rodinnou
anamnézou, nikdy vážně nestonal. V roce 1988 trpěl delší
dobu tlakovými bolestmi břicha, hlavně po ránu. V roce 1994
měl již výrazné denní tlakové bolesti v epigastriu a dysfagii
dolního typu. V březnu toho roku mu byla provedena endoskopie horní části trávicí trubice s nálezem vředu v bulbu
duodena v terénu těžké bulbitidy s negativním nálezem helikobakterové infekce. Léčen antisekreční terapií blokátory H2
receptorů. V dalším průběhu přetrvávaly bolesti v epigastriu
a objevily se intermitentní průjmy. Proto bylo doplněno koloskopické vyšetření, které prokázalo mnohočetné aftoidní
vředy v transversu a céku se zánětlivou infiltrací a stenózou
Bauhinské chlopně. Vzhledem k popsanému nálezu byla
zahájena terapie mesalazinem v dávce 3,0 g denně. RTG tenkého střeva potvrdilo navíc zánětlivé změny na terminální
kličce ilea a dna céka. V oblasti proximálního duodena nebyly
shledány žádné odchylky. V listopadu téhož roku byla provedena kontrolní gastroskopie, která prokázala jen lehkou
bulbitidu s prosáklou sliznicí bez vředu.
V roce 1995 byl stav nemocného stabilizován, avšak
protože nebylo možné vyloučit postižení proximální části trávicí trubice Crohnovou nemocí, byla provedena nová
gastroskopie a mnohočetné odběry bioptických vzorků.
V nich byly histologickým vyšetřením prokázány dva mikrogranulomy. V roce 1997 došlo opět k akcentaci klinické
symptomatologie, s bolestmi v epigastriu. Nové endoskopické
vyšetření horní části trávicí trubice potvrdilo mnohočetné
aftoidní vředy v bulbu a v sestupném raménku duodena.
Helikobakter pylori nebyl opět přítomen v histologickém ani
rychlém ureasovém testu. Histologický nález z biopsií odebraných z antra svědčil pro fokální aktivní gastritidu a vysoce
aktivní zánětlivé změny v bulbu duodena. Další kontrolní
endoskopie byla provedena v roce 1999, kde byly prokázány
opět mnohočetné aftoidní vředy zasahující do D3, bez stenózy
nebo deformace lumen duodena. Laboratorní vyšetření s ohledem na aktivitu zánětu bylo v normálních hodnotách.
Od roku 1997 je na dlouhodobé terapii mesalazinem
3,0 g denně, prednisonem 10 mg denně a omeprazolem
Obrázek č. 3
Střevní resekát se ztlustěním stěny
a tuberkulózními uzlíky na povrchu.
Právě tento neobvyklý histologický nález měl vzbudit
podezření a do značné míry diagnózu Crohnovy choroby
zpochybnit.
7
20 mg denně. Je subjektivně bez větších obtíží. V průběhu
doby sledování došlo k úplné normalizaci nálezu na tlustém
střevě, častečné úpravě nálezu na terminálním ileu. Změny
na proximální části duodena jsou spíše lehce progredující.
v oblasti sestupného raménka, objeví-li se píštěl z duodena do
tlustého střeva (transversum), je přítomen vždy syndrom bakteriálního přerůstání a sekundární malasimilační syndrom.
Změny na horní části trávicí trubice jsou četnější u mladších
jedinců.
Terapie Crohnovy nemoci žaludku zahrnuje podávání
systémově působících kortikoidů, azathioprinu nebo 6-merkaptopurinu a omeprazolu. Omeprazol je zvláště vhodný
u nemocných s bolestmi v epigastriu, nauseou a zvracením,
které velmi dobře ovlivňuje. V hojení slizničního zánětu je
však málo účinný. Největším přínosem je podle našeho
názoru dlouhodobá terapie imunosupresivy.
Komentář
Postižení žaludku Crohnovou nemocí je vzácné
a poprvé popsáno již v roce 1937 dr. Gottliebem. Výskyt lokalizovaného postižení žaludku je uváděn od 0,5 % do 4 %
případů. Hovoříme-li o postižení proximální části trávicí trubice Crohnovou chorobou, musíme odlišit dvě klinické
situace. První jsou makroskopické změny na sliznici žaludku
nebo duodena, které se vyskytují izolovaně a nebo v kombinaci s postižením tlustého nebo tenkého střeva. Druhou
situací jsou histologické změny v makroskopicky intaktní sliznici, které jsou vzdálenými projevy aktivní Crohnovy nemoci
na tenkém nebo tlustém střevě. Výskyt těchto subklinicky se
vyskytujících odchylek je velmi častý a při systematickém
sledování jsou prokazatelné v 70 % případů. Jsou dokonce
tak časté, že jejich detekce je klinicky významná při klasifikaci střevního zánětu v případech akutní difuzní kolitidy
tzv. indeterminate po provedené kolektomii, před volbou
definitivního chirurgického výkonu. V těch případech, kde
se v žaludeční sliznici prokážou charakteristické histologické
změny, je kontraindikace k vytvoření ileo-anální anastomózy
s pouchem.
U výše uvedeného nemocného jde o Crohnovu nemoc
postihující oblast terminálního ilea a pravostranných částí
tlustého střeva se současným výskytem Crohnovy nemoci na
proximálním duodenu. Mimostřevní respektive duodenální
manifestace Crohnovy choroby proběhla s klinickou symptomatologií a endoskopickým nálezem těžké bulbitidy
a bulbárního vředu. Pozitivní diagnóza Crohnovy nemoci
v mimostřevní lokalizaci (jícen, žaludek, duodenum) je někdy
velmi obtížná a téměř vždy je záležitostí dlouhodobého
sledování. Vycházíme především s charakterického nálezu
endoskopického (mnohočetné fisurální nebo aftoidní vředy,
event. obrazu „dlažebních kostek“, nebo stenóz). V histologii
očekáváme přítomnost granulomů nebo mikrogranulomů
a lymfatických aglomerátů. Při endosonografickém vyšetření
může pomoci transmurální postižení a nápadné prosáknutí
submukózy. Při lokalizaci v žaludku a duodenu je charakteristická negativita testů na přítomnost helikobakterové
infekce. Dalším důležitým pomocným znakem je přítomnost
Crohnovy nemoci v „typických“ lokalizacích jako (např.
ileocekální oblast). V poslední době se ukázalo, že velmi
přínosné pro diagnózu Crohnovy nemoci v žaludku nebo duodenu je histologický nález tzv. fokálně aktivní foveolární
gastritidy, vyskytující se v oblasti žaludečního antra a těla,
aniž musí být přítomen nějaký patologický endoskopický
nález. Jde o ložiskovou neutrofilní a lymfocytární infiltraci
epitelu žaludečních jamek s ojedinělou příměsí aktivovaných
makrofágů.
Ohraničené postižení žaludku Crohnovou nemocí je
časté v antru, difuzní změny žaludku jsou mimořádně vzácné,
rovněž výjimečný je vznik píštělí ze žaludku, ty jsou mnohem
častější v dolní části trávicí trubice. Vedoucí indikací pro chirurgickou léčbu Crohnovy nemoci na žaludku je porucha
evakuační schopnosti. Duodenum je nejvíce postiženo
Kazuistika č. 5
GENERALIZOVANÝ
ADENOKARCINOM
OVARIA, NAPODOBUJÍCÍ
FIBROSTENÓZUJÍCÍ FORMU
CROHNOVY NEMOCI
MUDr. Stanislav Adamec
Nemocná, narozená v roce 1969, byla na jaře 1998
přijata na naši kliniku k vyšetření pro naléhavé podezření
na stenózující formu Crohnovy nemoci. V rodinné anamnéze
byl pozoruhodný údaj o úmrtí bratra na karcinom pankreatu
ve 28 letech, otec se v době přijetí léčil pro ischemickou chorobu srdeční a matka s chlopenní srdeční vadou. Sama
nemocná v minulosti trpěla na opakované záněty vaječníků.
Jiné vážnější choroby neprodělala. Pracovala jako kuchařka.
Od podzimu roku 1997 trpěla křečovitými bolestmi
břicha kolem pupku bez závislosti na jídle. Později se objevily
průjmovité stolice bez patologických příměsí, intermitentně
zvracela hořké šťávy, od počátku obtíží cca za 1/2 roku
zhubla o 12 kilogramů. Ve spádové nemocnici bylo počátkem
roku 1998 provedeno irigografické vyšetření a CT břicha,
s nálezem těsné stenózy terminálního ilea bylo vysloveno
podezření na Crohnovu nemoc. Na základě těchto vyšetření
byla nemocná léčena prednisonem a mesalazinem bez většího
efektu.
V objektivním nálezu při přijetí byla nápadnější bledost, astenie až počínající kachexie (výška 164 cm, váha 45
kilogramů). Při vyšetření břicha byla nalezena palpační citlivost kolem pupku s hmatnou rezistencí velikosti asi 3 x 4 cm
vlevo od něj. V době přijetí byla nemocná anemická 3,92,
Hb 111, HK 34,1 byla přítomna leukocytóza 13,5 x 109/l.
V močovém sedimentu byl pouze hraniční nález leukocytů
3 - 5 v zorném poli. V biochemickém vyšetření jsme nalezli
mírnou hypokalcémii (2,12 mmol/l), nižší sérové železo
(13,9 µmol/l), známky proteino-kalorické malnutrice s hodnotami celkové bílkoviny 59 g/l a albuminu 37,2 g/l,
kreatinin 59 µmol/l. CRP při přijetí nebylo zvýšené.
Záhy po přijetí bylo nemocné provedeno ultrasonografické vyšetření břicha, kde byl nalezen menší ascites, mírná
evakuační porucha žaludku se zesílením stěny žaludku
a střevních kliček v epigastriu a lehká dilatace dutého
8
systému levé ledviny. Při koloskopickém vyšetření byla zjištěna těsná stenóza v oblasti lienální flexury neprostupná ani
pro dětský koloskop. Makroskopicky byla v místě stenózy jen
kypřejší a edematózní sliznice, která diferenciálně diagnosticky připouštěla možnost cirkulárního vilózního adenomu.
Enteroklýzu se pro nespolupráci nemocné nepodařilo provést.
Vzhledem k neprostupné stenóze a subileózním stavům jsme
nemocnou indikovali k chirurgické revizi.
Chirurg nalezl v průběhu výkonu infiltraci omenta,
ztluštění stěny transversa a ascendentu, infiltraci descendentu a sigmatu, zvětšení uzlin podél velké křiviny žaludku
a implantační metastázy na peritoneu. Při palpačním ohledání malé pánve bylo nalezeno tužší levé ovarium. Chirurg
provedl pouze paliativní ileo-transverso-anastomózu side to
side. Histologicky byl prokázán v excizi z omenta a z uzlin
podél žaludku hlenotvorný anaplastický karcinom. Vzhledem
k vyšší hodnotě Ca-125 byla nemocná předána do péče onkogynekologů, kteří u nemocné zahájili chemoterapii.
vyjádřena komponenta zánětu. V tomto ohledu byly normální
hodnoty C-reaktivního proteinu a sedimentace, nebyla hluboká sideropenie ani těžší anémie, nebyla trombocytóza.
V této kazuistice nešťastné mladé nemocné jsme získali poučení, že i když na první pohled se zdá být diagnóza Crohnovy
choroby jednoznačná, vždy je potřeba provést pečlivou diferenciální diagnostiku a zhodnotit nezaujatě výsledky všech
provedených vyšetření.
Kazuistika č. 6
KOLOREKTÁLNÍ
KARCINOM
U MLADÉHO PACIENTA
S ULCERÓZNÍ KOLITIDOU
A PRIMÁRNÍ SKLERÓZUJÍCÍ
CHOLANGITIDOU
Komentář
MUDr. Martin Bortlík
Hlavním motivem kazuistiky je opět diferenciální diagnostika stenózy terminálního ilea a tlustého střeva v oblasti
lienální flexury. Při podrobném zhodnocení průběhu onemocnění se ukázalo několik momentů, které měly vést
diferenciální diagnostiku jiným směrem, než ke Crohnově
chorobě. S tou měl průběh nemoci společné dva znaky. První
mladý věk nemocné (29 let) charakteristický pro první manifestaci idiopatického střevního zánětu. Druhým byly
recidivující subileózní stavy s následnými průjmy. To je
typická symptomatologie významné fibrózní stenózy na tenkém střevě se syndromem bakteriálního přerůstání průjmy,
střevní dyspepsií a progredující malnutricí.
V rodinné anamnéze je závažný údaj o úmrtí bratra
nemocné ve věku 28 let na zhoubný novotvar břišní slinivky,
jiná nádorová onemocnění se však v rodinné anamnéze nevyskytla. Přesto tento údaj by mohl ukazovat na zvýšené riziko
nádorového onemocnění u naší nemocné. Jistě však jde
o údaj pozoruhodný, nicméně jen doplňující. Zásadní rozdíly
od typických změn u Crohnovy nemoci přinesla až objektivní
vyšetření. Ultrasonograficky byl přítomen ascites vyplňující
malou pánev. Tento nález jsme nikdy ani u vysoce zánětlivě
aktivní Crohnovy nemoci nepozorovaly. Navíc, i když byla
v laboratorním nálezu hypoproteinemie, byla hodnota sérového albuminu v mezích normy, takže předpoklad transudátu
při hypoproteinemii a malnutrici je značně nepravděpodobný.
Navíc nebyly edémy na jiných částech těla. Rovněž tak nebyly
žádné známky portální hypertenze ani chronického jaterního
onemocnění. Právě nádory ovarií jsou známy svou tendencí
k tvorbě ascitu. Druhý nesouhlasný výsledek s Crohnovou
chorobou přinesla koloskopie. Nález na sliznici přehlédnutého úseku střeva byl v podstatě ve fyziologických mezích.
V oblasti lienální flexury šlo jednoznačně o extramurální
útlak expanzivním procesem. Kyprou sliznici v této lokalizaci
s vilózním povrchem možno dodatečně vysvětlit regionální
lymfostázou při infiltraci perikolických uzlin nádorovým onemocněním. Konečně poslední odchylný nález byl i ve
výsledcích biochemického vyšetření. Téměř vždy u nemocných s Crohnovou chorobou, která vede k výraznému
váhovému úbytku v relativně krátké době, je více či méně
26 letý nemocný byl od svých 15 let sledován v gastroenterologické poradně pro ulcerózní kolitidu (UC).
Zpočátku se jednalo o difuzní tvar zánětu s intermitujícím až
remitujícím průběhem a výraznější zánětlivou aktivitou.
Nemocný v prvních letech opakovaně užíval kortikoidy, od
roku 1995 byl dlouhodobě léčen sulfasalazinem. Původně
difuzní tvar zánětu postupně regredoval a v posledních
2 - 3 letech byly zánětlivé změny ohraničeny pouze na rektum.
Poslední klinicky významný relaps nemocný prodělal v roce
1997, od té doby bylo onemocnění v remisi.
V roce 1998 se poprvé objevily zvýšené hodnoty jaterních testů, především cholestatických (ALP, GMT), ale
i transamináz. V následujícím roce hodnoty výrazně kolísaly
od zcela normálních až po zřetelně patologické (ALP 6,75,
GMT 3,57). Byla zjištěna pozitivita pANCA protilátek a bylo
zřejmé, že diagnóza primární sklerózující cholangitidy (PSC)
je velmi pravděpodobná. Nemocný však byl bez subjektivních
obtíží, a tak k podrobnějšímu vyšetření došlo až počátkem
roku 2000.
V březnu t.r. byl nemocný hospitalizován k ověření
diagnózy PSC, stanovení stagingu choroby a rozhodnutí o dalším postupu léčby. Laboratorně byla přítomna výrazná
cholestáza a zvýšeny byly i hodnoty jaterních transamináz.
Endoskopická retrográdní cholangiopankreatikografie (ERCP)
ukázala známky pokročilé PSC v intrahepatálním větvení,
nebyla přítomna dominantní stenóza mimojaterního žlučovodu (obr. č. 4). Rovněž histologické vyšetření jaterní tkáně
podporovalo diagnózu PSC. Následovala koloskopie, při níž
nebyly přítomny evidentní zánětlivé změny v podstatné části
tračníku, sliznice měla atrofický vzhled. V hepatální flexuře
endoskopista nalezl lehké zúžení lumen s edematózní nerovnou sliznicí a polypoidním útvarem. Značným překvapením
byl výsledek histologického vyšetření. V biopsii z nálezu
v hepatálním ohbí byla zjištěna nádorová infiltrace málo diferencovaným tubulárním adenokarcinomem s tendencí
k disociaci a s ložiskovou přítomností prstenčitých buněk.
Následoval chirurgický výkon - subtotální kolektomie s ileorektální anastomózou. Pooperační průběh byl komplikován
9
přechodnou neprůchodností anastomózy s nutností dočasné
derivace axiální ileostomií. Ta byla po 4 týdnech zanořena
a pasáž střevem byla bez dalších obtíží obnovena.
ných etážových biopsií v intervalu 1 - 2 let. O přínosu pravidelných endoskopií je stále vedena polemika. Ta vychází na
jedné straně z náročnosti a relativně nízké výtěžnosti tohoto
programu pro individuálního pacienta, na straně druhé
z předpokládané schopnosti zachytit tímto způsobem časná
stadia nádoru a zlepšit přežívání nemocných.
V posledních letech byla publikována celá řada prací,
které ukazují na zvýšený výskyt rakoviny tlustého střeva
u nemocných s UC a PSC. Relativní riziko vzniku karcinomu
tračníku u nemocných s UC a PSC je 4 - 5 násobné oproti
nemocným se střevním zánětem bez koincidující sklerózující
cholangitidy. Některé práce dokazují, že kolorektální karcinom u nemocných s PSC je častěji lokalizován v proximální
části tračníku (proximálně od lienálního ohbí), bývá diagnostikován v pokročilejším stadiu a má horší prognózu než
karcinom bez PSC.
Příčina zvýšeného výskytu rakoviny tlustého střeva
u nemocných s koincidující PSC není zcela jasná. Předpokládá
se prokarcinogenní vliv sekundárních žlučových kyselin
a také obecný imunologický defekt u nemocných s PSC
vedoucí ke zvýšené expresi onkogenů, či mutacím v tumor
supresorových genech. Určitou roli může hrát i nedostatek
folátů u nemocných s déletrvající léčbou sulfasalazinem.
Na případě našeho nemocného lze demonstrovat prakticky všechna rizika, jimž je pacient s UC, z hlediska vzniku
kolorektálního karcinomu, vystaven. Onemocnění začalo
v raném věku a v době diagnózy měl pacient za sebou více jak
desetileté trvání choroby. Jednalo se o difuzní tvar zánětu
a navíc byla u nemocného prokázána primární sklerózující
cholangitida, tedy významný rizikový faktor neoplasie tračníku. A konečně, byl dlouhodobě léčen sulfasalazinem bez
doprovodné léčby kyselinou listovou. Ačkoli nemocný podstoupil provedenou kolektomií plně kurativní výkon, rozhodli
jsme se k podání adjuvantní chemoterapie. Důvodem byl
histologický nález (nádor dosahoval do subserózy, tj. T3
v TNM klasifikaci), věk pacienta a také přítomnost PSC, tedy
faktoru, který determinuje nepříznivý průběh onemocnění.
Ponaučením z tohoto případu je nezbytnost včasného zařazení pacientů s UC a koincidující PSC do dispenzárního
koloskopického programu, a to bez ohledu na délku trvání
nemoci. Domníváme se, že u těchto nemocných by měla být
provedena 1x ročně totální koloskopie s odběrem vícečetných
etážových biopsií.
Obrázek č. 4
ERCP: vyšetření prokázalo devastaci intrahepatálních
žlučových cest a dominantní stenózu společného hepatiku.
Histologický rozbor resekátu střeva potvrdil diagnózu
hlenotvorného karcinomu s přítomností prstenčitých buněk,
místy nádor prostupoval do subserózní tkáně. Lymfatické
uzliny byly bez nádoru (T3 N0 M0). Ve sliznici tlustého střeva
byly difuzně přítomny známky aktivního zánětu. Vzhledem
k věku nemocného, typu nádoru a jeho rozsahu a s ohledem
na koincidující PSC byla zahájena adjuvantní chemoterapie
kombinací 5-fluorouracilu a leukovorinu. V současné době
je nemocný bez obtíží a má normální hodnoty nádorových
markerů.
Kazuistika č. 7
CHRONICKY
AKTIVNÍ
ULCERÓZNÍ KOLITIDA
U PACIENTŮ SE ZAČÁTKEM
CHOROBY VE STŘEDNÍM VĚKU
Komentář
Od poloviny 20. let tohoto století je známo, že
nemocní s UC mají zvýšené riziko vzniku kolorektálního karcinomu. Toto riziko narůstá s délkou trvání nemoci
a s rozsahem zánětu. Za klinicky významné je z tohoto hlediska považováno 8 - 10 leté trvání kolitidy u nemocných
s extenzivním postižením tlustého střeva nebo 15 leté trvání
u pacientů s levostranným tvarem. U těchto osob je v současné době doporučován vstup do dispenzárního programu,
který zahrnuje koloskopická vyšetření s odběrem mnohočet-
MUDr. Martin Bortlík
Idiopatické střevní záněty jsou v převážné většině chorobami mladého věku. Typickým obdobím první manifestace
nemoci je adolescence a časná dospělost, tedy věk mezi
15. - 25. rokem života. Epidemiologické studie však současně
10
ukazují bimodální věkovou distribuci pro obě uvedené choroby s tím, že druhý vrchol se objevuje mezi 50. - 80. rokem.
Relativně zřídka se setkáváme s pacienty, u nichž se ulcerózní
kolitida (UC) poprvé manifestovala ve středním věku, tedy
mezi 40. - 50. rokem života. Ačkoli nemáme naše pozorování
podpořeno „tvrdými“ statistickými daty, zdá se nám, že
v poslední době se počet těchto pacientů zvyšuje. Současně
se ukazuje, že u řady nemocných s opožděným začátkem
nemoci je průběh choroby nepříznivý s nedostatečnou reakcí
na medikamentózní léčbu, a více či méně trvalou aktivitou.
Následující kazuistiky popisují průběh onemocnění u tří
pacientů s opožděným začátkem a vleklým průběhem
ulcerózní kolitidy.
jsme se potlačit aktivitu zánětu podáním kortikoidů v dávce
60 mg prednisonu denně. Následoval ústup obtíží a prednison byl postupně snížen a poté vysazen v květnu 1998.
Po dalších 3 měsících došlo k relapsu onemocnění s frekventními stolicemi a příměsí krve. Přes určité zlepšení po
léčbě budesonidem ve formě klysmat nebylo dosaženo plné
remise, a proto nemocný podstoupil v říjnu 1998 novou endoskopii. Ta prokázala progresi zánětu do lienální flexury
a endoskopický a histologický nález svědčil pro středně
těžkou zánětlivou aktivitu. Opět byly podány kortikoidy
a koncem roku 1998 postupně snížena dávka prednisonu
na 20 mg denně.
Protože další snižování dávky opakovaně vedlo
v krátké době ke klinickému zhoršení, rozhodli jsme se v prosinci 1998 pro zahájení imunosupresivní léčby azathioprinem.
V první čtvrtině roku následujícího přetrvávaly u nemocného
známky mírné zánětlivé aktivity. Kontrolní endoskopie
v dubnu 1999 odhalila pokračující progresi zánětu orálním
směrem s postižením převážné části transversa. Přes tento
neuspokojivý nález byl v této době klinický stav nemocného
dobrý a ani laboratorní vyšetření neprokazovalo zánětlivou
aktivitu. K další podstatné změně došlo v srpnu 1999, kdy se
objevila leukopenie a léčba azathioprinem musela být ukončena. Krátce poté, v říjnu téhož roku, přichází nemocný
s dalším relapsem, který se daří jen obtížně zvládnout vyššími
dávkami kortikoidů. Opakovaně se obtíže vracejí při snížení
dávky prednisonu na 20 mg denně a počátkem roku 2000 je
nutné přechodné zvýšení až na 60 mg denně. Přes nepochybné zlepšení se po dalším snížení pod 20 mg od dubna
tohoto roku intermitentně objevují klinické známky zánětlivé
aktivity. V této situaci se, při zjevné kortikodependenci
střevního zánětu, rozhodujeme pro druhý pokus o imunosupresivní léčbu. Vzhledem k normální hladině enzymu
thiopurinmetyltransferázy (TPMT) v erytrocytech (enzym
podílející se na metabolismu a „detoxikaci“ azathioprinu)
zahajujeme podávání 6-merkaptopurinu.
Pacient A
Nemocný, narozený v roce 1945, byl v červnu 1998
poprvé hospitalizován pro akutní ataku ulcerózní kolitidy.
Pacient měl v té době již 2 roky intermitentní průjmy s malou
příměsí krve, krátce před hospitalizací mu byla nasazena antikoagulační terapie po prodělané cévní mozkové příhodě. Při
přijetí udával 6 - 7 řídkých stolic s krví, tenesmy, váhový úbytek 8 kg. Byla diagnostikována difuzní kolitida ve stadiu
vysoké aktivity hodnocené klinicky, laboratorně, endoskopicky a histologicky. Byla podána obvyklá kombinace
kortikoidů a mesalazinu ve vysoké dávce a tato léčba vedla
k rychlému ústupu obtíží. Protože klinický obraz i laboratorní
ukazatele svědčily pro významné snížení aktivity zánětu
a postupný přechod do remise, byla dávka prednisonu
postupně snížena až na 5 mg denně.
V této fázi, tedy před úplným vysazením kortikoidů,
jsme provedli kontrolní endoskopické vyšetření, které na rozdíl od klinického stavu a laboratorního vyšetření, prokazovalo
přetrvávající aktivitu zánětu. Krátce poté došlo i ke klinickému relapsu kolitidy, a protože endoskopické vyšetření
v lednu 1999 ukázalo těžké difuzní zánětlivé změny v tlustém
střevu, byl nemocný opětovně hospitalizován. Během této
hospitalizace došlo i přes velmi intenzivní medikamentózní
terapii (prednison 60 mg, mesalazin 4,8 g, chinolonová antibiotika) jen k mírnému zlepšení stavu a ani po několika
týdnech nebylo možné snížit dávku prednisonu pod 40 mg za
den. Ke stávající terapii jsme proto přidali azathioprin
v konečné dávce 2,0 mg/kg/den. I přes určité zlepšení přetrvávaly v následujících týdnech a měsících známky zánětlivé
aktivity s občasnými tenesmy. Přesto stav nemocného umožnil postupné snížení kortikoidů, avšak při dávce 10 mg
prednisonu denně došlo k dalšímu relapsu v srpnu 1999. Přes
zvýšenou dávku kortikoidů obtíže progredovaly a vyvrcholily
v listopadu 1999. Za tohoto stavu byla nasazena kombinace
kortikosteroidů v celkovém a lokálním podání a byla zvýšena
dávka azathioprinu na 2,5 mg/kg/den. Tato léčba pak vedla
k pozvolnému ústupu obtíží a od dubna 2000 je nemocný
v klinické a laboratorní remisi. Bohužel, v červnu tohoto roku
bylo nutno výrazně redukovat dávku azathioprinu pro
významnou leukopenii.
Pacient C
44 letý muž byl hospitalizován v polovině roku 1999
pro dvouměsíční anamnézu krvavých průjmů s tenesmy, subfebriliemi a mírným váhovým úbytkem. Iniciální
rektoskopické vyšetření prokázalo vysoce aktivní zánětlivé
změny odpovídající ulcerózní kolitidě. Byly přítomny zvýšené
zánětlivé ukazatele, především sedimentace erytrocytů
a C-reaktivní protein (68 mg/l) a byla zahájena intenzivní protizánětlivá léčba (prednison 60 mg/den). Během tří týdnů
došlo ke zklidnění zánětu a nemocný podstoupil totální koloskopii, jejíž provedení jsme v úvodu hospitalizace považovali
za rizikové. Vyšetření prokázalo difuzní postižení tračníku
ulcerózní kolitidou se známkami počínajícího hojení na sliznici celého střeva. Nemocný byl propuštěn po měsíční
hospitalizaci s kombinovanou léčbou prednisonem 40 mg
denně a mesalazinem 4,5 g/den. V době propuštění byl v dobrém stavu, bez klinických a laboratorních známek zánětlivé
aktivity.
Po dalších třech měsících, kdy byla dávka prednisonu
snížena pod 20 mg, se dostavil relaps onemocnění s frekventními stolicemi a intenzivními tenesmy. Tomu odpovídal
endoskopický nález prokazující pokročilé zánětlivé změny
v rektu a rektosigmatu včetně slizničních defektů. Vzhledem
Pacient B
47 letý pacient byl v lednu 1998 poprvé vyšetřen pro
několik týdnů trvající průjmy s příměsí krve, endoskopicky
byl zjištěn ohraničený tvar ulcerózní kolitidy. Protože léčba
vysokou dávkou mesalazinu neměla potřebný efekt, rozhodli
11
k charakteru obtíží a nálezu ve střevě byla zahájena kombinovaná celková a lokální protizánětlivá léčba (prednison
40 mg/den, mesalazin 4,8 g/den a budesonid v klysmatu
2 mg/den). Současně jsme se rozhodli zahájit podávání
azathioprinu s cílem snížit resp. vysadit v dalším průběhu
léčby systémové kortikoidy. Uvedená terapie vedla jen k velmi
pozvolnému ústupu obtíží a navíc po měsíci podávání imunosupresiva musela být tato léčba ukončena pro narůstající
hodnoty jaterních transamináz. Při pokračujícím podávání
kortikoidů ve vyšší dávce byl stav nemocného uspokojivý
a také kontrolní koloskopie v lednu letošního roku potvrdila,
že onemocnění se dostalo do fáze kompletní remise. Za této
situace byla postupně snižována dávka kortikoidů až na
10 mg prednisonu denně. Záhy poté, v březnu 2000 však opět
dochází k nárůstu obtíží a nový relaps je potvrzen i endoskopickým vyšetřením. Opět je podána kombinovaná terapie,
tentokrát prednison 40 mg denně a mesalazin v mikroklysmatech, avšak odpověď je jen částečná, a i přes trvale
vysokou dávku kortikoidu se v dalším průběhu již nedaří
uvést nemocného do remise. I u tohoto nemocného byla
vyšetřena hladina TPMT s normálním nálezem, a proto
v současné době zahajujeme podávání 6-merkaptopurinu.
pacientů stojí za zmínku důležitá skutečnost, potvrzující
známý vztah mezi kouřením, resp. stop-kuřáctvím a vznikem
UC. Ve dvou ze tří popisovaných případů došlo k rozvoji
zánětu po několika měsících od náhlého ukončení kouření
a i v třetím případě se jednalo o pacienta, který s kouřením
přestal, byť to bylo 13 let před začátkem choroby. Ačkoli
přesný mechanismus, kterým kuřáctví působí protektivně na
vznik UC není jasný, je známo, že bývalí kuřáci mají téměř
dvojnásobné riziko vzniku UC oproti osobám, které nikdy
nekouřily. Zdá se tedy, že kouření pouze brání rozvoji příznaků u jedinců predisponovaných ke vzniku onemocnění.
Zda je stop-kuřáctví rizikovější právě ve středním věku rovněž
není zcela jasné. Pravděpodobnější je, že právě v tomto věku
lidé nejčastěji s kouřením z různých důvodů přestávají.
Průběh UC v čase lze rozdělit do čtyř typů na epizodický, intermitující, remitující a vleklý. U všech popsaných
pacientů se jedná buďto o vleklý, nebo alespoň remitující průběh onemocnění s prakticky trvalou aktivitou či relapsy
opakujícími se několikrát za rok. V těchto případech je
obtížné rozhodování o způsobu léčby zejména s ohledem na
nevhodnost dlouhodobého podávání systémových kortikosteroidů. U všech tří nemocných se jedná o kortikodependentní
a ve třetím případě dokonce kortikorezistentní formu UC.
V další léčbě je tedy nutno rozhodnout se mezi pokračováním
medikamentózní léčby, tedy léčbou imunosupresivní a indikací k léčbě chirurgické, tedy kolektomii.
Zdánlivě jednoduché rozhodnutí mezi dvěma možnostmi je komplikováno řadou okolností. Pro chirurgickou
léčbu hovoří například relativně nižší účinnost klasického
imunosupresiva azathioprinu u pacientů s UC oproti nemocným s CN. Dalším argumentem pro provedení kolektomie je
výskyt nežádoucích účinků azathioprinu u našich nemocných.
Ačkoli všichni tři měli vyšetřenu hladinu TPMT s normálním
nálezem, objevily se u nich komplikace v podobě leukopenie
resp. hepatotoxicity. Zatímco leukopenii (a zejm. lymfopenii)
lze v případě našich pacientů vysvětlit relativně vysokou
dávkou imunosupresiva (2 - 2,25 mg/kg/den), zvýšené transaminázy se objevily ještě v době, kdy dávka nepřesahovala
1,5 mg/kg/den. Přesto se u všech nemocných pokoušíme
o velmi opatrné znovuzavedení imunosupresivní léčby 6-merkaptopurinem. Především zvýšení hodnot jaterních testů
nemusí být projevem toxického účinku metabolitů
azathio-prinu jako spíše idiosynkrastickou reakcí. Právě
v těchto případech je velmi užitečné po krátkodobé pouze
několika týdnů vyměnit azathioprin za 6-merkaptopurin. Jiná
situace je u leukopenie, kde toxické ovlivnění kostní dřeně
musíme předpokládat. Práce zcela recentní ukazují, že
aktivita TPMT může ovlivnit 30 - 40 % vedlejších projevů
azathioprinu. Zbylé případy jdou na vrub zatím neznámým
mechanismům.
Konečně, ani rozhodnutí o chirurgické léčbě u našich
pacientů není jednoduché. Přestože průběh onemocnění je
nepříznivý a vleklý, nejde ani v jednom případě o vysokou
aktivitu zánětu. Rovněž délka onemocnění (1 - 2,5 roku)
zatím není jednoznačným argumentem pro odstranění
tlustého střeva. Vezmeme-li však v úvahu známý fakt, že průběh choroby v prvních měsících a letech od začátku obtíží do
značné míry determinuje další chování nemoci, pak se zdá, že
všichni popsaní pacienti jsou vážnými kandidáty chirugické
léčby.
Graf č. 1
Na obrázku je znároněn průběh aktivity nemoci
(vertikála) v době sledování (horizontála).
Z grafu jsou zřejmé četné relapsy choroby
u všech tří nemocných.
Komentář
Uvedené kazuistiky popisují tři případy nemocných
s pozdním začátkem a nepříznivým průběhem ulcerózní kolitidy. U všech pacientů se obtíže objevily po 40. roce života
a onemocnění probíhá s trvalou aktivitou a nedostatečnou,
nebo jen krátkodobou odpovědí na medikamentózní léčbu.
Z hlediska věku je nejčastějším obdobím začátku ISZ
doba mezi 15. - 25. rokem života. Tento fakt je poněkud více
vyjádřen u Crohnovy nemoci (CN), zatímco u pacientů s UC
se častěji setkáváme s počátkem obtíží i ve 3. a 4. dekádě.
Druhý vrchol nastává ve vyšším věku, podle literárních údajů
v širokém rozmezí mezi 50. - 80. rokem. Méně obvyklý je
u obou nemocí začátek choroby po 40. roce. V případě našich
12
Kazuistika č. 8
roku 1997 byla pacientka v klinické i laboratorní remisi onemocnění. V dubnu 1997 nemocná zjistila, že je v šestém
týdnu těhotenství. Vzhledem k léčbě byla nejprve doporučena
k přerušení těhotenství, avšak po dohodě s pacientkou
a vysvětlení možných rizik jsme se rozhodli graviditu ponechat, a v další terapii jsme pokračovali pouze s perorálně
podávaným mesalazinem. Ta probíhala zcela bez jakýchkoliv
obtíží, a dvakrát se podrobila paracentéze s cílem odhalit
možné vývojové vady plodu. Všechny testy byly vždy
negativní, pacientka byla sledována v poradně rizikových
těhotentví na Gynekologicko-porodnické klinice VFN a 1. LF
UK v Praze. V prosinci 1997 porodila v termínu normální cestou zdravou holčičku. Od porodu byla bez větších obtíží, až
koncem roku 1998 došlo opět k aktivizaci základního onemocnění, léčena mesalazinem 3 200 mg denně, prednisonem
40 mg denně. Od března 1999 byla z prednisonu převedena
na budesonid 9 mg denně. Od května 1999 úprava stavu, bez
větších klinických a laboratorních známek aktivity. Protože
v prosinci 1999 opět došlo k dalšímu relapsu Crohnovy
nemoci, byl podán infliximab 5 mg/kg v jednorázové infuzi
a opět nasazena terapie azathioprinem a 2,3 mg/kg/den
a současně pokračuje v léčbě mesalazinem 4,0 g denně.
GRAVIDITA
V PRŮBĚHU
TERAPIE AZATHIOPRINEM
MUDr. Petr Mareček
Nemocná, narozená v roce 1970, s bezvýznamnou
rodinou anamnézou, sama nebyla nikdy vážně nemocná.
Od roku 1982 mívala intermitentně průjmy a někdy s menší
příměsí krve. Pro postupné zhoršování stavu, s bolestmi
v břiše, průjmy a váhovým úbytkem byla v roce 1992
podrobně vyšetřena a byla stanovena diagnóza Crohnovy
nemoci s postižením terminálního ilea a levé poloviny
tračníku, mimo rektum.
V roce 1993 se stav výrazně zhoršil a byla indikována
k chirurgické léčbě, tu však pacientka opakovaně odmítla.
V letech l993 - l996 byl její stav plně stabilizován na terapii
sulfasalazinem. V listopadu 1996 byla hospitalizována pro
vysokou aktivitu Crohnovy nemoci vedoucí k výrazné malnutrici. Koloskopické vyšetření prokázalo vysoce floridní
zánětlivé postižení levé části tračníku a v 80 cm od anu byla
nalezena těsná stenóza a ústí píštěle.
Komentář
Medikamentózní terapie Crohnovy nemoci je tristní.
Aminosalicyláty mají velmi omezenou účinnost a jsou efektivní více u Crohnovy kolitidy s některými fenotypickými
projevy ulcerózní kolitidy (difuzní postižení sliznice, pozitivita
ANCA protilátek) než u fistulujícího typu postihují tenké
střevo nebo rektum. Kortikoidy jsou vhodné při vysoké aktivitě střevního zánětu, avšak při dlouhodobém podávání
vyšších dávek (více než 20 mg denně) jsou stejně nebezpečné
pro nemocného jako vlastní choroba. Antibiotika působí
i větší komponenty hnisání a spíše krátkodobě a přechodně.
Velkou nadějí jsou pro nemocné s Crohnovou nemocí
imunosupresiva, především azathioprin a 6-merkaptopurin.
Je nezpochybnitelnou skutečností, že jejich podávání nemocným s idiopatickými střevními záněty se i v našich
podmínkách zvyšuje. Podle našich zkušeností přes 70 %
nemocných s Crohnovou chorobu má po nasazení azathioprinu/6-merkaptopurinu jednoznačné zlepšení stavu. Asi
polovina z nich přejde do dlouhodobé remise nemoci
a u druhé poloviny je možné významně snížit vysokou dávku
kortikosteroidů. Jejich širšímu uplatnění v terapii Crohnovy
nemoci brání určitá obava z nežádoucích účinků a z potenciální teratogenity. Ve skutečnosti jsou nežádoucí účinky
pozorovány u 10 % až 15 % léčených a většinou jsou jen lehčího
charakteru. Nejzávažnější je porucha krvetvorby a indukce
akutní hepatitidy. První z nich vzniká přímým toxickým vlivem metabolitů azathioprinu/6-merkaptopurinu u nemocných
s vrozeným defektem syntézy thiopurin-methyl-transferázy.
Druhá pak idiosynkrasií na molekulu azathioprinu.
V současné době je zřejmé, že dlouhodobá terapie
azathioprinem nepředstavuje pro ženy fertilního věku zvýšené
riziko vzniku poškození plodu, vrozených vývojových vad
nebo abortu. Letité zkušenosti jsou získány především od žen
po transplantaci ledvin, které celoživotně užívají imunosupresiva. V poslední době byly již publikovány rozsáhlé
soubory žen s idiopatickými střevními záněty léčené azathi-
Obrázek č. 5
Dnes již tříletá Eliška se narodila v termínu a s normální
porodní váhou mamince léčené v graviditě azathioprinem
Vzhledem k rozsáhlému nálezu, přítomností píštělí
a těsné stenózy a odmítnutí chirurgické léčby byla zahájena
kombinovaná medikamentózní terapie: mesalazin 4,5 g/denně,
prednison 30 mg/denně, azathioprin 3,0 kg/den. Od počátku
13
V květnu 1997 při kontrolním koloskopickém vyšetření byl u nemocné prokázán ve 2 cm od análního okraje
široce přisedlý polypoidní útvar velikosti 20 x 10 mm, který
byl snesen polypektomickou kličkou. V histologickém nálezu
byla zachycena granulační tkáň, která přecházela v zánětlivě
infiltrovanou sliznici polypózně členěnou. V okrajové zóně
ulcerace však bylo zastiženo zcela přesvědčivé ložisko kancerizace se strukturou difuzního karcinomu gelatinózního rázu.
Pacientka byla indikována k chirurgické léčbě, peroperačně
bylo potvrzeno prorůstání tumoru do zadní stěny vaginy.
Dlouhodobá medikamentózní terapie od roku 1986 do roku
1997 byla: prednison 20 mg denně a sulfasalazin 3 g denně.
Byla provedena totální proktokolektomie a resekce
zadní stěny vaginy a terminální ileostomie. Následně se podrobila zajištovací aktinoterapii malé pánve. V roce 1998 se
objevily kutánní píštěle v oblasti ileostomie, které byla chirurgicky odstraněny a byla provedena neoformace ileostomie.
Recidiva nebo generalizace nádoru nebyla zjištěna.
Neprokázali jsme ani recidivu Crohnovy nemoci na tenkém
střevě.
oprinem/6-merkaptopurinem, aniž by došlo ke zvýšení frekvence vývojových vad nebo abortů v porovnání se zdravými
ženami. Dokladuje to i naše kazuistika, že azathioprin nepředstavuje riziko pro průběh těhotenství. Je jím však aktivní
střevní zánět a nevyrovnaný nutriční stav. Je mnohem riskantnější vysadit azathioprin a ohrozit těhotenství prudkým
vzplanutím střevního zánětu, než pokračovat v léčbě. Podle
některých autorů je doporučováno od 32. týdne gravidity snížit dávku azathioprinu na poloviční, a tu ponechat až do doby
porodu V laktaci pak je nutné azathioprin vysadit.
Kazuistika č. 9
KARCINOM
REKTA
U NEMOCNÉ
S LETITÝM PRŮBĚHEM
CROHNOVY KOLITIDY
As. MUDr. Tomáš Krechler
Komentář
Idiopatické střevní záněty tvoří skupinu chorob,
jejichž průběh bývá chronický, mnohaletý. I přes intenzivní
konzervativní terapii je nutné některé pacienty opakovaně
operovat. Je známa skutečnost, že v terénu chronického střevního zánětu se může častěji objevit nádorové onemocnění.
Proto je žádoucí, aby nemocní v nejvyšším riziku kolorektální
rakoviny byly v trvalé a doživotní dispenzární péči.
Pacientka, narozená v roce 1950, s bezvýznamnou
rodinnou anamnézou prodělala v roce 1970 plicní formu
tuberkulózy, bez trvalých následků, v roce 1981 měla appendektomii a odstranění Meckelova divertiklu. V roce 1983 se
podrobila probatorní laparotomii pro několik měsíců trvající
a postupně progredující bolesti břicha a váhový úbytek.
Provedená operace prokázala změny na terminálním ileu
a céku charakteristické pro Crohnovu chorobu, nebyl proveden žádný výkon na trávicí trubici a byla doporučena
konzervativní léčba. Ta však byla jen krátkodobě účinná.
V roce 1985 byla indikována k akutnímu chirurgickému
výkonu pro protrahovaný subileózní stav. Byla provedena
bypassová ne-resekční operace a ileo-transverso-anastomóza
stranou ke straně. V roce 1986 se objevila u nemocné v pravém hypogastriu kolo-kutánní píštěl vycházející z oblasti
ascendentu. Proto byla indikována další operace, při které
byla provedena pravostranná hemikolektomie. V krátké době
došlo k relapsu onemocnění na tlustém střevě a neo-terminálním ileu. Proto byla opět indikována k chirurgické léčbě,
a byla provedena levostranná hemikolektomie a kolo-koloanastomóza end to end. Od roku 1990 se znovu objevily bolesti
v břiše, subileózní stavy a intermitentní průjmy. Při vyšetření
v roce 1992 byla zjištěna deformace ileo-transversoanastomózy a její stenóza. Nemocná byla znovu indikována k nové
laparotomii, při které bylo provedeno rozrušení adhezí
a vytvoní ileo-transversoanastomózy end to end. Od této
doby byl stav nemocné stabilizován. V roce 1996 se objevila
cévní mozková příhoda s tranzitorní levostrannou hemiparézou. Po stránce neurologické došlo k úplné úpravě stavu
bez reziduí.
U nemocné s vysoce agresivním průběhem Crohnovy
nemoci od roku 1983, který si vyžádal pro neřešitelné stenózy
opakované chirurgické výkony, a to nejprve pravostrannou
hemikolektomii, později levostrannou hemikolektomii
a resekci ileo-transverso-anastomózy, se za 14 let od stanovení
diagnózy objevil karcinom ano-rekta, nepříznivé histologické
struktury. V době diagnózy se jednalo o lokálně pokročilý
nález, který prorůstal celou stěnou rekta až do zadní stěny
vaginy s postižením periproktálních uzlin. Rovněž histologická struktura gelatinózního nádoru je pro dlouhodobou
prognózu nepříznivá. Lokalizace Crohnovy nemoci byla nejprve v pravé polovině tlustého střeva, později v oblasti
anastomózy a v levé polovině tlustého střeva, rektum nebylo
nikdy Crohnovou nemocí postiženo a nebyly přítomny ani
perianální nebo periproktální píštěle.
Od osmdesátých let se objevují zprávy v literatuře, že
i Crohnova choroba představuje riziko pro vznik kolorektální
rakoviny. V Mount Sinai Medical Center v New Yorku během
30 let zaznamenali celkem 147 nemocných, u kterých se
vyskytl tumor tlustého střeva, z nich 100 mělo karcinom
tlustého střeva při ulcerózní kolitidě. U 30 nemocných se
komplikoval průběh Crohnovy kolitidy a 19 nemocných se jednalo o karcinom tenkého střeva v terénu Crohnovy enteritidy.
Jsou však i práce, které ukazují na zvýšený výskyt mimostřevních nádorů, karcinomů, leukemií a lymfomů
u nemocných s Crohnovou chorobou. V tomto ohledu probíhá
po celé Evropě epidemiologické šetření pod názvem Eurika,
do kterého se zapojila také Česká republika.
Nejvyšší přežití je u nemocných po resekci pro kolorektální karcinom, které je podobné jako u karcinomu
vznikající de novo. Pět let po resekci přežívá souhrně 45 %
nemocných. Přežívání u karcinomů tenkého střeva je mnohem horší, pouze 23 % operovaných přežije tři roky a nikdo
z nemocných, u kterých se najde karcinom v exkludované
kličce. Důvodem je značně pokročilý stav nádoru v době diagnostiky, protože v exkludované kličce roste velmi dlouho než
dojde ke vzniku symptomatologie.
14
-anastomózou. Rtg kontrastní vyšetření tenkého střeva, vyjma
již uvedených patologií, neprokázalo další postižení základním onemocněním. Koloskopie odhalila ložiskové zánětlivé
změny s vředy a aftoidními erozemi s maximem změn v céku
a ascendens.
Po tříměsíční léčbě somatostatinem, parenterální
a jejunální výživě, podávání antibiotik došlo ke kompletnímu
zhojení píštěle a resorpci podbrániční dutiny. Endoskopicky se podařilo stenózu jícnu dilatovat až na 8 mm.
Histologické vyšetření mnohočetných biopsií z jícnu neprokázala žádné známky svědčící pro Crohnovu nemoc.
Po dilatacích jícnu Gilliard-Savarryho dilatátory mohl
nemocný polykat kašovitou stravu. V této situaci byl pacient
indikován k zanoření jejunostomie a obnovení kontinuity
trávicí trubice.
Zvláště u Crohnovy nemoci se karcinom objevuje
v ano-rektální krajině u striktur, při chronicky aktivním průběhu anorektální formy a v píštělích. Zvýšeně se vyskytuje
i dlaždicobunečný nádor análního kanálu.
Indikace k radikální chirurgické léčbě představuje
těžká dysplazie nebo DALM, striktura, kterou není možné
prostoupit endoskopem, karcinom histologicky verifikovaný.
Samotná exkludovaná klička tenkého střeva, zvláště objeví-li
se nové obtíže při chronicky aktivním průběhu nemoci je indikací k chirurgické intervenci a resekci.
Dysplazie se vyskytuje méně často u Crohnovy nemoci
než u ulcerózní kolitidy. Má se za to, že kontrolní koloskopie
u nemocných s Crohnovou chorobou by se měla provádět
u všech nemocných, u kterých vznikla nová symptomatologie.
Pravidelné dispenzární programy u nemocných s Crohnovou
kolitidou jsou problematické pro svou relativně malou
výtěžnost. Chronické anální vředy a ano-rektální fisury,
nebo indurované oblasti kolem anu, by měly vést u nemocných s Crohnovou chorobou k podezření na možnost
karcinomu.
Komentář
Výše uvedená kazuistika dokumentuje velmi obtížný
případ Crohnovy nemoci postihující proximální část trávicí
trubice a řadu komplikací, které se objevily po provedeném
chirurgickém výkonu. Jak bylo uvedeno v komentáři k předcházející kazuistice (č. 4) je resekční výkon na žaludku pro
Crohnovu chorobu prováděn velmi zřídka a indikací k němu
je nejčastěji evakuační insuficience žaludku při těsné stenóze
výtokové části žaludku nebo proximálního duodena. Na rozdíl od situace na tenkém střevě, kde jednoznačně preferujeme
výkon resekční před bypassovým, je v případě onemocnění
žaludku nebo duodena postupem první volby výkon neresekční a vytvoření, gastro-entero-anastomózy. Totální
gastrektomie je, z hlediska Crohnovy choroby, operace značně
problematická a je spojena s těžkými, život ohrožujícími komplikacemi, jakou jsou dehiscence anastomóz a vznik
pooperačních píštělí.
Totální gastrektomie byla u našeho nemocného provedena v tísni při krvácení s velmi pravděpodobnou nádorovou
infiltrací žaludku. Nevysvětleny jsou stenózy na jícnu, které
byly velmi těsné a pro endoskopický přístroj zcela neprostupné. Z průběhu nemoci je zřejmé, že vznikly až po
provedeném chirurgickém výkonu. Plausibilním vysvětlením
je, že jde o kombinaci dekubitální nekrózy sliznice jícnu při
dlouhodobě zavedené nasogastrické tlusté sondě a špatně
korigovaném pooperačním entero-esofageálním biliozním refluxu, který na sliznici jícnu působí velmi agresivně.
Endoskopický a histologický nález ani průběh choroby
nesvědčí proto, že u nemocného jde o postižení jícnu základním onemocněním.
Hlavní problémem bylo, jak postupovat v léčbě dvou
jejuno-kutánních píštělí a jak zhojit dutinu v levém podbráničním prostoru. Ukázalo se, že jejunální (stomií)
a parenterální výživa s kontinuálním podáváním somatostatinu po dobu 6 týdnů vedla ke zhojení dutiny a uzavření.
Léčba infliximabem je v krátké pooperační době kontraindikací, nehledě k tomu, že přítomnost intraperitoneálně
uložené abscesové dutiny by po podání anticytokinů
mohl vést k nekontrolovatelné sepsi. Domníváme se, že
se jednalo o pooperační píštěle, a nikoliv o píštěle vzniklé
při agresivním průběhu Crohnovy nemoci. Až po obnovení
kontinuity trávicí trubice zahájíme léčbu Crohnovy kolitidy
mesalazinem.
Kazuistika č. 10
CROHNOVA
NEMOC
ŽALUDKU
MUDr. Alice Kuchařová
Muž, narozen v roce 1959, nikdy vážně nestonal.
Od roku 1997 se začaly objevovat vždy na jaře bolesti v epigastriu, 1x pozoroval černou stolici. V roce 1998 byl
při kontrastním rentgenovém vyšetření žaludku prokázán
vřed, endoskopické vyšetření nebylo provedeno a nebyla ani
zahájena žádná léčba.
Koncem března t.r. se u nemocného objevila po několikadenních bolestech v epigastriu meléna a hemateméza.
Při urgentním gastroskopickém vyšetření bylo vysloveno
podezření na masivní infiltraci zadní stěny žaludku, od antra
až ke kardii. Na sliznici byly objemné vředy a polypy.
Endoskopický nález byl velmi podezřelý z nádorové infiltrace
karcinomem nebo lymfomem. Z tohoto důvodu byla při další
atace krvácení do trávicí trubice provedena totální gastrektomie a esofago-entero-anastomóza. Definitivní histologické
vyšetření resekátu bylo kompatibilní s diagnózou Crohnovy
nemoci žaludku. Týden po operaci byla nutná revize pro
febrilní stav a dehiscenci operační rány se sterkorální sekrecí.
Při operaci byla zjištěna insuficience esofago-entero-anastomózy, která však byla pro chirurga nepřístupná, proto byla
provedena pojistná dvouhlavňová jejunostomie.
Koncem května t.r. byl pacient přijat na kliniku
ke konzervativní léčbě 2 entero-kutánních píštělí, které komunikovaly s esofago-entero-anastomózou a entero-duodeno-anastomózou. Kromě výše popisovaných píštělí byla zjištěna
podbrániční dutina komunikující s píštělí k esofago-enteroanastomóze, velikosti 9 x 6 cm. Podle CT nálezu neměla
dutina charakteru abscesu. Dalším neočekávaným nálezem
byla stenóza jícnu, začínající 20 cm od řezáků, nálevkovitě
se zužující až do 3 mm v oblasti těsně nad esofago-entero-
15
Kazuistika č. 11
teploty, laboratorně výrazné snížení aktivity zánětu, vymizela
episkleritida, značné zlepšení kožních eflorescencí. V závěru
měsíční hospitalizace byla zahájena současně s perorální terapií cyklosporinem i terapie azathioprinem v dávce nejprve 100
mg, po 10 dnech 150 mg denně. Pacientka byla propuštěna
do domácího ošetřování v dobrém stavu, s klinickými i laboratorními známkami remise ulcerózní kolitidy.
Během kombinované imunosupresivní terapie byly
pečlivě monitorovány aktuální hladiny cyklosporinu s případnou úpravou perorální dávky, nedošlo k žádným
subjektivním, klinickým ani laboratorním známkám toxicity
podávaných imunosupresiv. Po 10 týdnech kombinované terapie cyklosporinem a azathioprinem bylo perorální podávání
cyklosporinu ukončeno a nemocná ponechána na kombinaci
150 mg azathioprinu a 3 200 mg mesalazinu. Při této terapii
je nemocná již více jak 7 měsíců subjektivně zcela bez obtíží,
v klinické i laboratorní remisi.
KOMBINOVANÁ
IMUNOSUPRESIVNÍ
LÉČBA - MOŽNÉ
VÝCHODISKO
K NAVOZENÍ A UDRŽENÍ
REMISE TĚŽKÉHO,
KOMPLIKOVANÉHO
PRŮBĚHU ULCERÓZNÍ
KOLITIDY
MUDr. Aleš Novotný
Komentář
29 letá nemocná trpí ulcerózní kolitidou od roku 1997.
V osobní anamnéze bez pozoruhodností, je vdaná, má 3 děti
a pracuje jako prodavačka. V gastroenterologickém centru
VFN v Praze je 2 roky sledována, během této doby byla opakovaně hospitalizována pro akutní relapsy ulcerózní kolitidy.
V roce 1998 při terapii kortikoidy byl indukován
rozvoj maniodepresivního syndromu, s úpravou po snížení
na minimální dávku kortikoidů. V září 1999 byla pacientka
přijata k hospitalizaci pro opětovné zhoršování celkového
stavu v průběhu několika týdnů, febrilie až 38,8°C, 8 - 10
stolic denně s výraznou příměsí krve, tenezmy, bolesti kloubů,
zarudnutím levého oka, četnějšími hnisavými folikuly
s krustou zejména na bércích a v obličeji. Poslední
dlouhodobá terapie před přijetím 3200 mg mesalazinu,
750 mg metronidazolu, 5 mg prednisonu a 20 mg famotidinu
denně.
Objektivně při přijetí dominovala únava, slabost, bledost, trunkální obezita, výrazně nastříklé, zarudlé skléry
levého oka, na obličeji a na lýtkách několik hnisavých folikulů, s lehce zarudlým lemem a krustou, největší na pravém
lýtku velikosti cca 20 mm, jinak objektivní nález bez pozoruhodností. Koloskopickým vyšetřením zjištěna těžká floridní
kolitida s místy až pseudopolypózními zánětlivými změnami
sliznice postihující tračník od rekta až do oblasti orálního
transversa k hepatální flexuře.
Očním vyšetřením bylo potvrzeno podezření na episkleritidu, kožní vyšetření vzhledem k anamnéze a charakteru
kožních eflorescencí připustilo diagnózu pyoderma gangrenosum. Pro laboratorní známky proteinkalorické malnutrice
byla zahájena kombinovaná enterální a parenterální výživa,
anémie korigována opakovanými krevními převody. Vzhledem
k anamnéze těžkých psychických změn při terapii kortikoidy
bylo ustoupeno od možnosti jejich podání a bylo rozhodnuto
o zahájení imunosupresivní terapie cyklosporinem nejprve
parenterálně v dávce dle aktuálních plazmatických hladin, po
14 dnech byla nemocná převedena na perorální terapii cyklosporinem.
Nemocná léčbu snášela bez komplikací, vedlejší
účinky imunosuprese se nevyskytly. Během této terapie se
subjektivní a objektivní stav značně zlepšil, snížila se frekvence stolic, postupně vymizela příměs krve, ustoupily
U nemocných s vleklou aktivitou idiopatického střevního zánětu jsme často nuceni podávat mnoho měsíců nebo
roků kortikoidy, pak hovoříme o kortikodependentním průběhu, a jestliže k udržení remise potřebujeme trvalou dávku
vyšší než 30 mg prednisonu, pak jde o kortikorezistentní průběh choroby. Prolongovaná terapie vysokými dávkami
kortikoidů je pro pacienta vždy krajně nepříznivá, neboť je
spojena se vznikem závažných celkových projevů a důsledků
této terapie. Jednou z nich je indukce psychických změn
a u predisponovaných osob i psychotických změn, především
depresí nebo maniodepresivního syndromu.
V naší praxi jsme se setkali nejméně s pěti případy
nemocných, u kterých došlo vlivem dlouhodobé terapie kortikoidy k indukci maniodepresivního syndromu, který si
vyžádal dokonce opakovanou ústavní léčbu. Jednoznačným
východiskem u takových pacientů je kombinovaná terapie
s imunosupresivy. Při vleklé aktivitě střevního zánětu je velmi
výhodné využít podávání azathioprinu, který dovolí nejméně
u 2/3 - 3/4 léčených snížit, nebo dokonce vysadit kortikoidy,
a uvést střevní zánět do dlouho trvající remise. U pacientů
v těžkém stavu s vysokou aktivitou střevního zánětu a navíc
s mimostřevními projevy v podobě pyoderma gangrenozum
nelze nasadit azathioprin z důvodu velmi prolongovaného
nástupu účinku. V této situaci je indikován cyklosporin A,
který má promptní nástup účinku, dobrý efekt na ulcerózní
kolitidu a vede ke zhojení pyoderma gangrenozum. Asi 50 70 % nemocných s ulcerózní kolitidou s vysokou až fulminantní aktivitou střevního zánětu po podání cyklosporinu
A dosáhne zlepšení, a zabrání se tím nutnosti akutního chirurgického zákroku.
V případě naší nemocné se velmi příznivě uplatnila
tzv. sekvenční imunosupresivní léčba, kde byl cyklosporin A
podáván ve vyšší dávce 4 mg/kg/den po dobu 14 dnů byl
převeden na perorální terapii (Sandimun-Neoral) v dávce
5 mg/kg/den, se současným podáním azathioprinu. Po 2
měsíčním současném podávání obou léků, kdy došlo
k nástupu účinku vyšší dávky azathioprinu, byl cyklosporin
vysazen. Tento moderní a vysoce účinný způsob léčby je
možné uplatnit nejen u nemocných s ulcerózní kolitidou, ale
také u pacientů s Crohnovou nemocí.
16
Kazuistika č. 12
5,3 mmol/l a ferritinem 31 mg/l. V laboratorním nálezu byly
patrné známky proteinokalorické malnutrice se sníženou celkovou bílkovinou (60 g/l), prealbuminem 0,12 g/l,
cholesterolem 2,3 mmol/l a zvýšená hodnota C-reaktivního
proteinu 36,0 mg/l. Byla snížená hodnota alfa 1 globulinů,
zvýšená alfa 2 globulinů, hodnoty albuminu, kalcia i kalia
v séru byly normální. Bylo provedeno sonografické vyšetření
břicha, na němž kromě mírné hepatomegalie nebyly žádné
patologické změny, koloskopie a pasáž tenkým střevem, obojí
s normálním nálezem.
MÉNĚ
ČASTÁ PŘÍČINA
MALABSORPČNÍHO
SYNDROMU
As. MUDr. Renata Šroubková
52letý pacient byl vyšetřován pro anémii, bolesti
kloubů, subfebrility, průjmy a váhový úbytek. Jeho bratr zemřel v 50 letech na karcinom jícnu a oba jeho rodiče po
70. roce věku na komplikace aterosklerózy. On sám v dětství
prodělal pouze tonsilektomii a infekční žloutenku, jinak nikdy
nestonal. Pracoval jako svářeč, nekouřil a pil asi 3 piva denně.
Asi před 10 lety začal mít bolesti kloubů, současně asi
s třicetiminutovou ranní ztuhlostí a někdy i s otoky, bez větší
závislosti na denní době či předchozí námaze. Popsané příznaky se objevily nejprve na obou zápěstích, asi před 3 lety
se přidaly i klouby kolenní. Byl léčen NSA s částečným efektem. V prvním pololetí roku 1999 se u nemocného objevily
průjmy, měl 3 - 4 řidší stolice normální barvy bez příměsi
hlenu či krve a v odpoledních hodinách měl často subfebrilní
teploty kolem 37,5 °C. Rovněž v této době byla u pacienta
zjištěna anémie s hodnotami hemoglobinu 40 g/l. Bolesti
břicha neměl, snad jen necharakteristický tlak v epigastriu,
který popisoval jako „nervózní žaludek”. Občas zvracel zbytky
nestrávené potravy. Od začátku obtíží, t.j. asi za 6 měsíců
zhubl 20 kg. Byl kompletně vyšetřen z hlediska možnosti
systémového onemocnění, které nebylo prokázáno.
Obrázek č. 7
Histologické vyšetření biopsie z D2, PAS barvení
prokázalo nahloučení PAS pozitivních makrofágů
a dilatace lymfatických cév.
Při endoskopickém vyšetření horní části trávicí trubice byly popsány difuzní změny na sliznici duodena
s edémem řas a bělavým granulárním povlakem. Vzhledem ke
klinickému podezření na celiakii byla provedena biopsie hluboko z duodena. Histologické vyšetření bioptického vzorku
popsalo nápadně rozšířené klky tenkého střeva, v jejichž
lamina propria bylo patrné velké množství PAS pozitivních
makrofágů a výrazný zánětlivý infiltrát. Elektron-mikroskopickým vyšetřením byla v cytoplazmě, v lysozomech i mimo
buňky makrofágů prokázána přítomnost tyčkovitých bakterií
charakteru Tropheryma Whipplei. Nález odpovídal
Whippleově chorobě. Po zahájení dlouhodobé terapie cotrimooxazolem-trimethoprimem se klinický stav nemocného
během 3 měsíců postupně začal upravovat. Nyní, jeden rok
po skončení 6 měsíční terapie chemoterapeutiky, přibral
pacient 25 kg na tělesné hmotnosti a je z klinického a laboratorního hlediska asymptomatický. Kontrolní endoskopie
prokázala normální poměry na horní části trávicí trubice,
histologické vyšetření již neprokázalo přítomnost PAS
pozitivních elementů ve sliznici duodena.
Obrázek č. 6
Histologické vyšetření bioptického vzorku odebraného
z oblasti D2, barveno hematoxylin-eosin. V preparátu
je patrna smíšená zánětlivá infiltrace s větším počtem
makrofágů a dilatace lymfatických cév.
Komentář
Klinicky byl pacient zřetelně anemický, měl mnohočetné pigmentace po celém těle a mírnou hepatomegalii.
Provedenými vyšetřeními byla u pacienta zjištěna zvýšená
sedimentace 66/104, mikrocytární hypochromní anémie
s hodnotami Hb 75 g/l, MCV 79,6, MCH 25,3 (i po opakovaných krevních převodech), sníženým Fe v séru na
Whippleova nemoc je raritní příčinou malabsorpčního
syndromu. U našeho nemocného měla vyjádřeny všechny své
typické projevy: malabsorpční syndrom, anémii a progredující
artralgie drobných kloubů. Hluboká anémie a váhový úbytek
vedly k opakovanému vyšetření s cílem vyloučit malignitu.
17
střeva (amyloid, sklerodermie) s následnou významnou
poruchou motility. U Crohnovy nemoci se navíc můžeme setkat se vznikem duodeno-kolických píštělí, které jsou vždy
zdrojem kontaminace orálního tenkého střeva fekálními bakteriemi a druhotným těžkým malabsorpčním syndromem.
V popředí klinického obrazu syndromu bakteriálního přerůstání je střevní dyspeptický syndrom, s nadýmáním,
plynatostí, váhovým úbytkem, a intermitentními průjmy. V
krevním obraze bývá spíše makrocytární anémie. K diagnostice gluten senzitivní enteropatie je potřebné sérologické
vyšetření anti-endomysiálních protilátek a histologického
vyšetření biopsie sliznice duodena (D2 - D3). Enterobiopsie
a histochemické vyšetření sliznice jejuna je prospěšné u sporných případů, ale rozhodně není, podle našeho názoru,
conditio sine qua non diagnostiky celiakie. Naopak se domníváme, že u každého diferenciálně diagnosticky nejasného
případu, především s nevysvětlitelnou anémii je absolutně
indikované odebrat při rutině prováděné gastroskopii, několik
bioptických vzorků ze druhé, nebo třetí části duodena. K diagnostice syndromu bakteriálního přerůstání je zapotřebí
provést kontrastní rentgenové vyšetření tenkého střeva
a doplnit odběr intraluminálního obsahu z duodena a stanovit kvantitativně bakteriální kontaminaci. Při kontaminaci
vyšší než 103/ml obsahu je nepochybné, že jde o extrémní
zmnožení bakteriálního střevního obsahu. Jsou-li přítomny
fekální kmeny bakterií nutno vyloučit duodeno-kolickou píštěl.
Během posledních tří let měl nemocný provedeno celkem
6 koloskopických vyšetření a 8 gastroskopií, třikrát CT vyšetření břicha, trepanobiopsii kostní dřeně a opakovaně
byl hospitalizován na různých interních odděleních.
Nepřítomnost bolestivého břišního syndromu, průjmů a laboratorních známek zánětu a současně vyjádřené hluboké
sideropenní anémii a výrazného váhového úbytku, vzbuzovaly
podezření na možnost primárního malabsorpčního syndromu.
Obrázek č. 8
Elektron-mikroskopické vyšetření prokázalo
v cytoplazmě a lysosymech makrofágů útvary
shodující se tvarově s Tropherymou whipplei.
V diferenciální diagnostice jsme uvažovali, na prvním
místě, o gluten senzitivní enteropatii, nebo o syndromu bakteriálního přerůstání. Gluten senzitivní enteropatie se velmi
často manifestuje až ve středním věku oligosymptomaticky,
především nevysvětlitelnou mikrocytární sideropenní anémií,
bez ostatních projevů malabsorpce. Syndrom bakteriálního
přerůstání vzniká jako důsledek organicky podmíněné
poruchy pasáže při částečně obstrukce lumen v tenkém střevě
(stenóza), nebo strukturálních odchylek stěny střeva
(divertiklóza jejuna), nebo difuzní infiltrace stěny tenkého
Obrázek č. 10
Endoskopický obraz Whippleovy nemoci v oblasti D3.
Whippleova choroba nemá typický endoskopický
obraz, u našeho nemocného jsme pozorovali žlutobílá, mírně
prominující ložiska v celém duodenu, snížené až vyhlazené
semicirkulární řasy. Vzhled sliznice mezi ložisky byl spíše
kyprý a drobně granulovaný. Nápadná byla výrazná druhotná
porucha motility žaludku a duodena, bez peristaltiky, širokého lumen a s hladinami tekutiny. Na možnost Whippleovy
choroby upozornil jako první histopatolog (prim. MUDr.
Vítková), která nalezla velké množství pěnitých makrofágů ve
sliznici duodena. Další doplňující vyšetření pak potvrdila diagnózu. Terapie musí být vždy dlouhodobá, mnohaměsíční,
protože recidivy onemocnění jsou velmi časté. Doporučuje se
podávat opakovaně antibiotické kúry po dobu 7 - 10 dnů ve
čtrnáctidenních intervalech po dobu 3 - 6 měsíců.
Obrázek č. 9
Endoskopický obraz Whippleovy nemoci
v oblasti sestupného raménka duodena.
18
NOVINKY
Z GASTROENTEROLOGIE
NYNÍ TAKÉ V ELEKTRONICKÉ VERZI NA INTERNETU ON-LINE
WWW stránka na adresu http://www.lf1.cuni.cz/~kocna/astra/index.htm a pro jednodušší
zapamatování existuje i její virtuální přesměrovávací adresa, která je http://gnews.zde.cz.
Naleznete zde kompletní čísla Novinek z gastroenterologie od prvního čísla ročníku 2000,
a to ve dvou verzích, hypertextová verze v HTML formátu pro běžný internetový prohlížeč
a verze v PDF formátu, grafická pro Acrobat Reader.
GastroWeb - další z internetových zdrojů pro gastroenterology sponzorovaný společností AstraZeneca.
Na WWW stránce s adresou http://www.lf1.cuni.cz/~kocna/ginet/index.htm naleznete nový portál,
jednodušší adresa - virtuální je http://gweb.zde.cz.
Každý měsíc zde najdete novinky ze světových i českých časopisů z oboru gastroenterologie, je zde
pro Vás 150 internetových adres - linek na odborné společnosti, časopisy on-line na internetu, kongresy,
aktuality z oboru, ale také zcela obecné zdroje, jako jsou encyklopedie, slovníky, jízdní řády, telefonní
seznamy nebo aktuální zprávy o počasí, či o programech televize. GastroWeb je internetovým zdrojem pro Vás.
19
NEXT MILLENNIUM
IBC Building, PobfieÏní 3
186 00 Praha 8
Tel.: 02 / 22 80 71 11
Fax: 02 / 232 32 10
Vydavatel: Lenka H. Böhmová - VIDA,
Masarykova 9, 312 06 Plzeň
Redakční rada: Prof. MUDr. Petr Dítě, DrSc.
Doc. MUDr. Jan Bureš, CSc.
Doc. MUDr. Milan Lukáš, CSc.
MUDr. Radek Kocián
Grafická úprava: Lenka H. Böhmová
Tisk: Adéla - grafické studio, Plzeň, s.r.o.
ISSN: 1211-5738
Náklad: 6 000 výtisků
Neprodejný výtisk.

Podobné dokumenty

PS_2007_6

PS_2007_6 Rasputinů, kteří jim navíc někdy pomohou! Mezi Rasputiny pak zařazuje také nás. Nemám nic proti tomu, že operující neurochirurg pracuje jako umělecký řemeslník a nestará se příliš o filosofii (někd...

Více

Sborník - SKVIMP

Sborník - SKVIMP Vzhledem k časové, organizační náročnosti a odlišným způsobům shromažďování dat na jednotlivých pracovištích byl učiněn krok ke vzniku elektronického registru domácí parenterální výživy ve  spolupr...

Více

první linie 1_2013

první linie 1_2013 nevzniknou). Postihují kapilární a prekapilární řečiště, proto označení mikroangiopatické resp. mikrovaskulární. Nejčastěji se manifestují v oblasti retiny (diabetická retinopatie) a ledvinných glo...

Více

Patologie kůže OTÁZKY Z PATOLOGIE

Patologie kůže OTÁZKY Z PATOLOGIE -dochází k poškození pokožky a kůže, vytváří se puchýře -velmi bolestivá fáze 3. stupeň -poškození zasahuje podkožní vrstvy, v nichž může docházet k odumírání tkáně -tvoří se hluboký vřed, který je...

Více

Konference mladých lékařů XXI. ročník Konference mladých lékařů

Konference mladých lékařů XXI. ročník Konference mladých lékařů Atopická dermatitida je velmi časté onemocnění dětí i dospělých na celém světě. Jedná se o onemocnění nepříjemné jak svými klinickými projevy, tak nepředvídatelným průběhem - střídání období klidu ...

Více

Hemolytické anémie

Hemolytické anémie βº THALASEMIE: zcela chybí  řetězec  těžší průběh široká škála klinických projevů – podle stupně postižení syntézy B globinových řetězců hyperplazie erytropoezy  usurace kortikalis  deformity k...

Více

Bezlepková dieta - Fórum zdravé výživy

Bezlepková dieta - Fórum zdravé výživy Celiakie – geneticky podmíněné autoimunitní onemocnění (genetická dispozice – HLA DQ2/DQ8) – kombinace stressového podnětu (zvýšení střevní propustnosti – operace, infekční onemocnění…) a přítomnos...

Více

NemocNičNí listy - Oblastní nemocnice Příbram

NemocNičNí listy - Oblastní nemocnice Příbram z oblasti školství, zástupců z klubů a volnočasových aktivit seniorů či osob se zdravotním postižením atd. Díky zákonu o sociálních službách vznikla i další potřebná sociálně-zdravotní služba – tzv...

Více