Kopidlenské

Komentáře

Transkript

Kopidlenské
Kopidlenské
list y
Září 2013
čtvrtletník pro Kopidlensko
cena 15 Kč
vč. dph
Poděkování manželům Suchoradským
Velké poděkování za dlouholetou činnost
v našem městě a také v naší přilehlé obci
Mlýnec patří manželům Jaroslavě a Oldřichovi Suchoradským. Tito významní pedagogičtí
pracovníci se rozhodli změnit svoje trvalé
sídlo pobývání z malebné vesničky Mlýnec
na krajské město Hradec Králové.
Svojí mnohaletou činností nejen jako učitelé, ale také jako úspěšní vedoucí jednotlivých zájmových kroužků předali své znalosti
a vzbudili zájem mnoha dětí. Do dnešního
dne je obrovská spousta současných a minu-
lých žáků, ze šachového a včelařského kroužku, která se vždy těšila na jednotlivá šachová
utkání a včelařská setkání pod dohledem
těchto pedagogů, kteří každou i sebemenší
činnost dovedli odměnit drobností či dobře
míněnou radou.
Nejen práce s dětmi je jejich velkou zásluhou, nesmíme zapomenout na dalších
mnoho rozmanitých činností, jako je psaní
kroniky v obci Mlýnec, kde fotografické přílohy a podrobné popisy vísky mohou sloužit
jako učebnicový příklad. Z dalších je to vede-
Na slavnostní rozlučkové setkání přišli manželům Suchoradským poděkovat přátelé
a představitelé kopidlenského kulturního a společenského života.
ní mlýnecké knihovny, která se pyšní mnoha
čtenáři a vzorným metodickým vedením,
a také členství v redakční radě Kopidlenských
listů, které jsou obdarovány mnoha články
z „dílny“ pana Suchoradského. Výčet činností
určitě není u konce, nerada bych na nějakou
zapomněla. I v dohledné budoucnosti rádi
přivítáme Suchoradských pomocnou ruku
a předání zkušeností a doufám, že i když to
bude z větší dálky, tak příspěvky do kopidlenských novin budou přicházet i nadále.
Hana Masáková, starostka města
strana 2
září 2013
Kopidlenské
list y
Novou čistírnu odpadních vod si lidé
prohlédnou při dni otevřených dveří
Vážení spoluobčané,
krásné letní měsíce jsou v tomto roce nenávratně pryč a já bych Vás chtěla v podzimním čísle pozdravit a shrnout průběh práce
na vzhledu našeho města.
Výstavba ČOV je stavebně u zdárného konce. Vybudovaný objekt si můžete prohlédnout ve dnech otevřených dveří 4. 10. 2013
od 8.00 do 17.00 hodin a 5. 10. 2013 od 8.00
do 12.00 hodin. Všichni jste srdečně zváni,
abyste mohli sami zhodnotit celkovou podobu prozatím největší investiční akce našeho
města. Stavba probíhala podle schváleného
harmonogramu prací, a tedy zde patří velké
poděkování zástupcům dodavatelské firmy
BAK, a. s., Trutnov, která i přes mnoho „brzdících“ aspektů, jakými byly rozsáhlé archeologické práce, dodržela závazné termíny.
V současné době byl zahájen zkušební provoz. I když za tím, abychom zkušební provoz
zahájili, stojí velké množství odvedené práce
nejen stavební, ale i organizační a administrativní včetně zdlouhavého procesu výběru
provozovatele, i ten je stvrzen oboustranně
podepsanou smlouvou. Provozovatelem
naší nově postavené ČOV je Vodohospodářská a obchodní společnost, a. s., Jičín.
Další akce, kterou jsme realizovali přes
prázdninové měsíce, je rekonstrukce sociálního zařízení v mateřské škole. Dodavatelská firma Staving, spol. s r. o., Valdice byla
seriozním partnerem pro tuto akci. Rekonstrukce byla zahájena prvním prázdninovým
týdnem. Po dobu bouracích prací by nikdo
z vás nepoznal v zaprášených místnostech
prostředí školky, ze které se stalo staveniště.
Postupně se jednotlivá poschodí měnila před
očima v pěkné, pro každé patro příznačně
barevné místnosti. Po ukončení obkladačských a malířských prací byl proveden celkový úklid mateřské školy. Jelikož prach se
dostal i do sebemenších zákoutí, byli jsme
všichni rádi, že s příchodem nového školního roku se děti v mateřince mohly těšit novému sociálnímu zázemí. Mnozí z Vás mohli
celkovou práci zhodnotit a prohlédnout
v polovině září při dni otevřených dveří. Věřím, že nová podoba mateřské školy se všem
líbila a děti se zde budou cítit dobře. Celkové
náklady akce se vyšplhaly na cca 900 tis. Kč
a částkou 370 tis. Kč nám pomohl tuto rekonstrukci financovat Královéhradecký kraj,
kterému tímto patří velké poděkování.
Hana Masáková,
starostka Kopidlna
Nejen mateřská škola a základní škola potřebují další investice. Snažím se vyhledávat
možnosti, jak těmto budovám dotačně pomoci, jelikož z rozpočtu města by realizace
oprav trvala mnoho let. Proto byla v těchto
dnech podána žádost o dotaci na celkové
zateplení mateřské školy včetně výměny
oken. Budu ráda, pokud se záměr povede.
Všichni také můžete pozorovat postupně
se měnící vzhled Jičínské ulice, kde díky demoličním pracím, které provádí firma Židovická stavební, f. o., jsou již srovnané se zemí
tři domky, které již byly bezesporu ostudou
našeho města. Další objekt, který bude srovnaný se zemí, je ještě dům bývalého železářství. Spousta dotazů směřuje k využití vzniklého prostoru. Krajní pozemky po bývalém
železářství, včetně zbylých garáží, byly zastupiteli odsouhlaseny k prodeji firmě Rybářství
Chlumec nad Cidlinou. K využití vzniklého
prostoru se nabízí zajímavá myšlenka ankety „napište nám“, co byste si v tomto prostoru
představovali. Věřím, že nápady by mohly
být rozmanité, zajímavé a do budoucna třeba i reálné.
Vznikající nová ulice je další z finančně náročných investičních akcí. Majitelé postavených rodinných domků se těší, že díky vzniklé
Dny otevřených dveří
čistírny odpadních vod
infrastruktuře jim nebude nic bránit v nastěhování. Pro tuto akci jsem podala žádosti
do Královéhradeckého dotačního programu
„Rozvoj infrastruktury v oblasti vodního hospodářství“ jak v oblasti „zásobování pitnou
vodou“, tak v oblasti „odkanalizování a čištění odpadních vod“, pro případné snazší
financování celé akce. Již v této chvíli mohu
zmínit, že jeden z projektů se dostal do fáze
schválení v zastupitelstvu Královéhradeckého kraje, tedy počkáme na konečný výsledek.
Byla bych ráda, abych Vám v příštím čísle
Kopidlenských listů mohla sdělit jen zprávu
radostnou ohledně výsledku schvalovacího
procesu.
Také další kroky vedou ke zvelebení našeho města. Snažíme se přichystat pro dotační titul k realizaci chodníku v ulici Jičínská
za přejezdem směrem ke Pševsi, pracuje se
na projektové dokumentaci kanalizace Drahoraz, Pševes, k závěru se chýlí práce s projektovou dokumentací ulic Vackova a Hilmarova. Pro tuto projektovou dokumentaci jsem
podala žádost o dotaci v Královéhradeckém
kraji z programu Rozvoj infrastruktury v oblasti vodního hospodářství, která byla úspěšná a do rozpočtu města jsme získali 140 tis.
Kč. Ve finále je příprava smlouvy na úpravu
projektu spojovacího koridoru základní školy. Postupná příprava jednotlivých projektů
je důležitá pro následné plánování finančního rozpočtu a priorit investičních akcí.
Ještě krátce ke kulturnímu dění. Velká návštěvnost dětí je odměnou pro realizátory
akce Slavnosti Slunovratu. Také Kopidlenské
slavnosti nebyly v pozadí a bohatý program,
který jsme se snažili pečlivě připravit, se neminul účinkem a nalákal mnoho návštěvníků. Z dalších pěkných akcí v druhé polovině
prázdnin bylo Sousedské posezení ve Pševsi,
kterému i letos přálo počasí, a tedy i zde organizátoři měli plné ruce práce. Novou posilou pro kulturní dění ve městě je od září nová
koordinátorka v kulturním a vzdělávacím
centru (KVC) paní Renata Holubová a občané se mohou těšit na akce, které se budou
pořádat nejen v KVC.
Mám radost, když za sebou vidím výsledky
usilovné práce a mohu se těšit na to, že naše
město bude i nadále měnit svou podobu
k lepšímu. Přeji všem krásný podzim.
Hana Masáková, starostka města
pátek 4. 10. 2013
sobota 5. 10. 2013
8.00–17.00 hodin
8.00–12.00 hodin
září 2013
strana 3
Kopidlenské
list y
Domy hyzdící město padly.
Co teď na jejich místo?
Město Kopidlno v posledních letech vykoupilo několik objektů ve špatném technickém
stavu, u kterých počítá s demolicí. První objekt vedle zdravotního střediska byl zdemolován v loňském roce a pozemek je v současné
době využíván jako obslužná plocha zdravotního střediska. Do budoucna je využití tohoto
pozemku dáno územní studií, která řeší využití areálu bývalého cukrovaru. Více informací k této studii najdete na mých webových
stránkách
www.mistostarostasimunek.cz,
které jsou tedy zatím „ve výstavbě“, ale jejich
informační hodnota se snad postupně bude
zvyšovat.
Co se týká dalších objektů, tak v současné
době probíhá demolice tří řadových rodinných domů a objektu bývalého železářství
v Jičínské ulici. Jako předkladatel a iniciátor
vykupování těchto objektů cítím povinnost
se vyjádřit k budoucímu využití pozemků.
Musím přiznat, že konkrétní využití všech
těchto pozemků zatím nemáme. Pokud budeme vycházet z platného územního plánu,
tak ty u bývalého železářství patří pod občanské vybavení, zbylé pozemky jsou určeny
k bydlení.
Zastupitelstvo již schválilo prodej pozemků u bývalého železářství Rybářství Chlumec nad Cidlinou, a. s. Je otázka, zda před
schválením prodeje neměla být zpracována
nějaká variantní studie, která by zohlednila
zájmy rybářství a zájmy města a nabídla nám
možnosti tyto zájmy vzájemně sladit, aby
bylo území využito plnohodnotně a ke spokojenosti všech. Co se týká mého osobního
názoru, tak si dokážu představit nové řado-
vé domy odsazené maximálně od silnice
1. třídy a oddělené pásem izolační zeleně.
Jednou z mých myšlenek je také posunutí
silnice 1. třídy o 1–2 metry v daném úseku
a vytvoření zeleného pásu také na druhé
straně ulice. Většina lidí to asi bude považovat za sci-fi, ale já bych to tak beznadějně
neviděl. Takový projekt by měl vliv na kvalitu života, hodnotu nemovitostí a tvář města na další desítky, možná stovky let. Třeba
to není technicky proveditelné, ale každý
projekt začíná nějakým nápadem, takže to
za takový nápad považujme. Jestli se od nápadu dostaneme k nějaké další fázi, nevím.
Určitě by se měla o využití tohoto území vést
nějaká diskuze a jakékoli nápady i ze strany
veřejnosti rád přivítám.
Václav Šimůnek, místostarosta města
strana 4
září 2013
Kopidlenské
list y
Nová čistírna odpadních vod si vyžádá
nutnost odpojit všechny septiky
Město v letošním roce dokončilo největší
investiční akci posledních let, proto je vhodné v tuto chvíli celou akci zrekapitulovat
a pro zajímavost uvést některé technické parametry. Hlavním cílem projektu je zlepšení
kvality vody v řece Mrlině, kam do současné
doby vytékala velká část odpadních vod bez
jakékoli úpravy. Došlo k podchycení celkem
4 dosud volně vytékajících výústí přímo
do řeky. Hlavním nově budovaným zařízením je městská mechanicko-biologická čistírna odpadních vod o kapacitě 2200 ekvivalentních obyvatel (EO). Součástí systému
je také 2,3 km nové kanalizace a výstavba
3 čerpacích stanic. Součástí stavby je i vodovodní přípojka v délce 405 m, obslužná
komunikace v délce 25 m a odtok vyčištěné
vody do řeky v délce 585 m. Dodavatelem
stavby byl BAK stavební společnost, a. s.,
Trutnov. Co se týká vlastní stavby, tak byl
dodržen časový harmonogram stavby, který byl rozložen do 2 let přesně. Stavba byla
zahájena v září 2011 a dokončena v srpnu
2013. Termín byl dodržen i přes mírné zdržení v souvislosti s archeologickým průzkumem. Stavbu projektovaly Vodohospodářsko-inženýrské služby, s. r. o., Hradec Králové,
zpracování žádosti o dotaci a následné řízení
projektu ve vztahu k SFŽP zajišťovala firma
Allowance, s. r. o, Praha.
Náklady v cenách bez DPH, tak ty jsou následující:
Položka
náklady bez DPH
Stavební náklady
61 198 000,00 Kč
Realizační projekt
590 000,00 Kč
Zadávací dokumentace
95 000,00 Kč
Žádost o dotaci a organizace
280 000,00 Kč
veř. zakázky
Autorský dozor
450 000,00 Kč
Technický dozor
1 780 000,00 Kč
Projekt k územnímu
a stavebnímu řízení
1 000 000,00 Kč
Archeologický průzkum
674 860,00 Kč
Konzultace – model
provozování
50 000,00 Kč
BOZP koordinátor
75 000,00 Kč
Přepojení ČS – cukrovar
300 000,00 Kč
Poplatky za připojení ČEZ
140 000,00 Kč
Celkem
66 632 860,00 Kč
Zdroje financování
Dalo by se říci, že jsou celkem tři zdroje
financování. Jedná se především o dotaci
z OPŽP, která je včetně rezervy na vícepráce
v max. výši 52.382.424,70 Kč. Částka skuteč-
ně vyplacené dotace bude upřesněna po obdržení poslední platby na účet města Kopidlna a následně bude dopočítána i konečná
částka kofinancovaná městem. Předpokládáme, že spoluúčast města se bude pohybovat ve výši 12–13 mil. Kč, protože na akci
se finančně podílí také Královéhradecký kraj
dotací ve výši 5 mil. Kč. Město Kopidlno má
na úhradu své spoluúčasti sjednaný investiční úvěr s osmiletou splatností ve výši 9 mil.
Kč. Tento úvěr ovšem nebude splácen z prostředků města, ale z nájemného a příspěvku
provozovatele zařízení. Město je akcionářem
Vodohospodářské a obchodní společnosti,
a. s., Jičín (VOS, a. s.), která bude také provozovatelem nově vybudované vodohospodářské infrastruktury ve městě. S VOS, a. s.,
jsme uzavřeli dvě smlouvy, z nichž jedna řeší
podmínky provozování, předkupní právo
a nájemné ve výši cca 270 tis. ročně po dobu
10 let, druhá řeší finanční příspěvek na investiční akci ve výši 9,8 mil. Kč vyplacených
v deseti měsíčních splátkách.
Závazné ukazatele a limity
Jednou ze základních podmínek dotace
je plnění předepsaných limitů množství odstraněných látek z odpadních vod. Výsledky
budou průběžně laboratorně ověřovány.
Mohu zde pro zajímavost tyto hodnoty
uvést s tím, že na závěr článku vysvětlím většinu zkratek a pojmů uvedených v textu.
Stanovené limity pro odstranění z odpadních vod – 60,26 t / rok CHSKCr, 29,14 t / rok
NL, 3,6 t / rok N-NH4+, 0,82 t / t Pcelk.
Rád bych zde uvedl jednu důležitou zprávu, která nemusí u každého občana města
vyvolat zrovna velké nadšení. Aby nová
čistírna správně fungovala a plnila limity uvedené v dotaci, tak je nutné odpojit
všechny septiky a domovní čistírny. To
s sebou ponese v mnoha případech určité
finanční náklady pro vlastníky těchto nemovitostí, možná někde i technické problémy.
Jediné, co mohu v tuto chvíli občanům slíbit, je, že zajistím, aby byla v radě, případně
zastupitelstvu města projednána možnost
poskytovat bezúročné půjčky, případně finanční příspěvky z Fondu rozvoje bydlení
na tyto úpravy. Informace o projednání a výsledku zveřejním na své internetové adrese
www.mistostarostasimunek.cz. Na této adrese také pro zájemce uveřejním fotografie
a technický popis funkcí nové čistírny. Co se
týká technických problémů s přepojením
rodinných domů, případně žádostí o poskytnutí podkladů, neváhejte se na mě obrátit telefonem či e-mailem (tel. 724 750 913,
e-mail [email protected]).
Slíbené pojmy:
Ekvivalentní obyvatel (EO) – 1 obyvatel
rodinného domu, odpovídá průměrnému
množství 150 litrů odpadní vody za den
a znečištění 60 g BSK5 za den (BSK5 – biochemická spotřeba kyslíku, udává množství
kyslíku, které spotřebují mikroorganismy
na odbourání znečištění za 5 dní).
CHSKCr – Ukazatel chemické spotřeby
kyslíku, který se stanovuje dichromanem
sodným.
NL – Nerozpuštěné látky v odpadních vodách.
N-NH4 – Amoniakální dusík je plyn, který
se do odpadní vody dostává z lidského organismu. Jeho hodnotu je možné snížit pouze
provzdušňováním odpadních vod.
P (fosfor) – Látka, která se do odpadní
vody dostává z mycích, pracích a dezinfekčních prostředků používaných v domácnosti.
Jeho hodnotu umí snížit pouze velmi malé
množství čistíren odpadních vod. Septiky
s filtrem neumí fosfor v žádném případě odbourat.
BSK5 – Jedná se o ukazatele biochemické
spotřeby kyslíku, tzn. množství kyslíku, které
spotřebují mikroorganismy při odbourání
znečištění v délce 5 dní.
Václav Šimůnek, místostarosta města
Zprávy policie
Stroje ani autobus nevyjely
Zloděj „nafťák“ udeřil v noci na čtvrtek 15. srpna v Kopidlně, kde se terčem
jeho zájmu staly pracovní stroje v Tyršově ulici. Nejdříve odcizil z pásového
bagru 80 litrů nafty a poté dalších 40
litrů z traktorbagru. Celková škoda byla
vyčíslena na téměř 12 tisíc korun.
Požár stroje na slámu
V sobotu 3. srpna v odpoledních hodinách došlo v Kopidlně k požáru pracovního stroje na slámu. Oheň, který
pravděpodobně vznikl samovznícením
prachu, se podařilo řidiči včas uhasit.
Vloupání do chalupy
V neděli 28. července krátce po 18.
hodině vyjeli kopidlenští policisté do
Drahoraze, kde se neznámý pachatel
vloupal do jedné z rekreačních chalup.
V kuchyni odcizil vakuované potraviny,
z chodby tři balíky nealkoholického pití
a z kuchyňské linky nerezovou konvičku. Majitel vyčíslil škodu na 1.500 korun.
nprap. Hana Klečalová, Policie ČR Jičín
září 2013
Kopidlenské
strana 5
list y
Budčeves se vrátila do času
bojů druhé světové války
Na sobotní odpoledne dne 24. 8. 2013
připravil KVH VETERANEN Budčeves ve spolupráci s ostatními kluby vojenské historie
rekonstrukci bojové ukázky z roku 1944 s názvem Normandie – Falaiská kapsa.
Rekonstrukce bojové ukázky představila
průběh bojů na západní frontě po vylodění
spojenců ve Francii a zaměřila se na oblast
u města Falaise, kde došlo spojeneckými vojsky k obklíčení německé armády v počtu 120
tisíc mužů.
V ukázce, které se zúčastnilo celkem 80
vojáků, jsme se snažili předvést bojové situace, které v této době probíhaly. Nálety spojeneckých letadel s výbuchy, podporované
pyrotechnickými efekty, protiútok jednotek
SS s obrněným transportérem „HAKL“ OT810, ukázka zranění generála 7. německé armády P. Haussera. Dále jsme se snažili předvést funkčnost zdravotnického personálu
na obou stranách bojiště, nejen v boji, ale
i u lazaretu s ošetřujícími zdravotníky, kteří
poskytovali první pomoc raněným vojákům.
Po ukončení bojové ukázky měli diváci
možnost zhlédnout dobové tábory se zdravotnickým lazaretem, dobovou techniku –
obrněný transportér „HAKL“ OT-810, nákladní automobil „ERENA“, několik vozidel JEEP
WILLYS, motorky se sajdkárou, lehké a těžké
zbraně – a uniformované vojáky.
Po vyklizení prostoru bojové ukázky následoval seskok tří a později dvanácti parašutistů.
Jménem klubu KVH VETERANEN Budčeves chci poděkovat starostovi a obecnímu
úřadu obce Budčeves za spolupráci a podporu pro uskutečnění bojové ukázky, dále
patří poděkování leteckému klubu AIR SPECIAL, a. s., Jičín-Vokšice, letovému řediteli
Jirkovi Šlemrovi za „super“ letecké představení, poděkovaní R. Janko za pyrotechnické
efekty a M. Poláčkovi za zajištění obrněného
transportéru „HAKL“ OT-810 a velký dík všem
za účast na akci Normandie 1944. Závěrem
děkuji redakci za poskytnutí prostoru v KL.
Pavel Šoltys,
předseda KVH VETERANEN Budčeves
Pro kopidlenské kino
je letošní rok zlomový
Éra promítání v kopidlenském kině patrně končí. Jeho budoucnost může zachránit jen investice
do nových promítacích technologií. Rozhodnutí
sice ještě nepadlo, ale vzhledem k okolnostem se
taková modernizace ve městě naší velikosti jeví
jako neefektivní.
Rok 2013 se stal zlomovým v historii existence
kin. Už v roce 2012 se začaly objevovat zprávy,
že v následujícím roce dojde k obrovskému propadu výroby filmových kopií rozměru 35 mm,
které se používají i v kopidlenském kině. Klasický filmový pás 35 mm byl nahrazen digitálními
nosiči. To vše se v letošním roce potvrdilo.
Z této nepříjemné situace byla dvě východiska. Prvním byla digitalizace kina podle normy
tzv. D-cinema 3D používající nosiče – DCPčka.
Tato platforma, do které se pustily multiplexy
a kina ve velkých městech, byla a je poměrně
drahou záležitostí. Protože s touto formou digitalizace je spojená nejen výměna promítací
technologie, ale i celková rekonstrukce kinosálu
včetně výměny sedadel, výměny zvukové aparatury a výměny promítacího plátna, vyšplhala
se cena celkové obměny kinostánku zhruba
na 3,5 milionu Kč. Existovaly i dotační tituly,
které umožňovaly čerpat dotace ve výši kolem
1 milionu korun. V současné době je tato základní forma zhruba o třetinu levnější, ale dotace se
pohybují kolem 400.000 Kč a ne na každého se
dostane. Bohužel digitalizace D-cinema 3D se
nezastavila a pokračuje dalším vyšším stupněm
4D. 4D znamená další lepší požitky pro návštěvníky, tj. pohyblivá sedadla a různé vzduchové
efekty. S tím je ovšem spojená výměna „zánovních“ sedadel, další úpravy a samozřejmě i další
finanční náklady.
Druhou možností digitalizace kina je norma
E-cinema. Tato platforma je výrazně levnější
a z počátečních zhruba 800.000 Kč dnes klesla až
na přijatelných zhruba 150.000 Kč. Použitý typ
projektoru je přenosný a nechá se použít i pro
jiné filmové produkce i na různých místech. Tato
technologie používá k přenosu obrazu disky
DVD a Blu-ray, popřípadě flash disky. Její nevýhodou je velmi omezená nabídka filmů. Některé
distribuční společnosti zabývající se půjčováním
filmových kopií vůbec s nabídkou svých atraktivních titulů pro tuto technologii nepočítají.
Jiné slibují dodávat filmy v rozmezí 3 až 6 měsíců
po premiéře. Bohužel to není pro kino kopidlenského hracího profilu úplně ideální.
Dalším problémem, který se projeví v nejbližších letech, je to, že společnosti, které se zabývají
vývojem, montážemi a opravami formy D-cinema 3D (4D), se začínají věnovat nákupu a distribuci filmových kopií, a to znamená, že dojde
k ještě většímu omezení nabídky pro formu E-cinema. Tyto společnosti neuznávají konkurenci
E-cinema a jdou proti ní. Musíme si ovšem také
říci, že díky omezené nabídce filmů pro formu E-cinema je podíl na celkových tržbách na vstupném ve všech kinech poměrně malý.
Co tedy na závěr? Kino bývalo v minulosti
součástí kultury, což už zdaleka neplatí. V současnosti se zařadilo mezi byznys a řídí se pravidly tvrdé konkurence, o čemž svědčí postupné
zavírání kin v menších městech a už i zavření
jednoho multiplexu v našem hlavním městě.
J. Vodička
strana 6
září 2013
Kopidlenské
list y
Jaké stavby si z evropských dotací
může město Kopidlno dovolit
Protože končí programové období Evropské unie 2007–2013, rád bych vzpomenul,
jaké možnosti přineslo našemu městu a jak
se je podařilo využít. Není úplně výjimečné slyšet názor, proč se peníze investovaly
do tohoto projektu, a nikoli do jiného, který je
potřebnější apod. Pro určitou představu zde
uvedu základní strukturu rozdělování evropských dotací.
Celkem bylo vytvořeno 26 operačních programů, které jsou rozděleny mezi 3 cíle politiky hospodářské a sociální soudržnosti.
První cíl Konvergence je zaměřen na rozvoj méně vyspělých regionů členských států
EU, kam jsou zařazeny všechny regiony ČR
mimo Prahu. Dotace jsou rozdělovány prostřednictvím regionálních a tematických operačních programů.
Regionální operační programy (ROP) – proslulé z některých velkých korupčních kauz
na úrovni krajů:
•
•
•
•
•
•
•
ROP Severozápad
ROP Moravskoslezsko
ROP Jihovýchod
ROP Severovýchod (ROP SV)
ROP Severní Morava
ROP Jihozápad
ROP Střední Čechy
Celý Královéhradecký kraj je společně
s Pardubickým a Libereckým součástí ROP
Severovýchod. Pro nás to byl stěžejní a klíčový program tohoto programového období.
Podařilo se nám z prioritní osy 2, opatření 2.3
„Rozvoj venkovských oblastí“ získat celkem 2
dotace – 29 mil. na sportovní halu (SH), 20
mil. na kulturní a vzdělávací centrum (KVC)
– a stali jsme se tak jednou z nejúspěšnějších
obcí našeho kraje v čerpání z ROPu. Ještě
jsme připravovali třetí projekt do ROPu „Revitalizace náměstí“, ale z důvodu dočerpání
finančních prostředků nebyla již další výzva
vyhlášena.
ROP SV umožňoval v obecné definici žádat
o dotace na regeneraci historických, kulturních a technických památek (KVC), revitalizace náměstí, parků a dalších veřejných prostranství, včetně veřejné zeleně, regenerace
a revitalizace urbánních brownfields, výstavbu a modernizaci infrastruktury pro volnočasové aktivity (SH), podporu technického vybavení základních a středních škol zařízením
a pomůckami nutnými pro výuku, podporu
investičních aktivit pro rozvoj infrastruktury
v oblasti vzdělávání a sociální péče, pořízení
nových zdravotních přístrojů a vybavení, zvýšení bezpečnosti ve městech a obcích (kamerové systémy, hasiči) apod.
Rozhodně nebylo možné z tohoto programu žádat o dotaci na chodníky, komunikace,
kanalizace, investiční projekty mateřských
a základních škol, jak by si mnozí lidé ve městě přáli.
Do prvního cíle Konvergence dále patří
osm tematických operačních programů:
•
•
•
•
•
•
OP Doprava
OP Životní prostředí (OPŽP)
OP Podnikání a inovace
OP Výzkum a vývoj pro inovace
OP Lidské zdroje a zaměstnanost
OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost
• Integrovaný operační program
• OP Technická pomoc
I zde je každý Operační program dále členěn do prioritních os a dalších dílčích opatření a podopatření a směrem ke konkrétním
výzvám jsou upřesňovány podmínky pro poskytnutí dotace. Podmínky přidělení dotace
stanovují okruh oprávněných žadatelů, konkrétní oblasti podpory, konkrétní požadavky
na projekty. Takže drtivou většinu výzev musíme ignorovat, protože nejsme oprávnění
žadatelé nebo jsou podmínky pro nás nereálné. Z tematických OP pro nás byl nejdůležitější OP Životní prostředí (OPŽP), protože podle
zákona a nařízení EU musíme jako aglomerace nad 2000 obyvatel splňovat podmínky pro
čištění komunálních odpadních vod. Projekt
čistírny mě provází celou dobu, kterou jsem
členem zastupitelstva, a poměrně intenzivně
jsem se mu věnoval. Nakonec se nám podařilo získat dotaci právě z OPŽP ve výši téměř
50 mil. Kč. Částkou 5 mil. stavbu kofinancoval
také Královéhradecký kraj. V současné době
je již čistírna ve zkušebním provozu.
Druhý cíl programového období EU je Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost. Tento cíl podporuje regiony, které
nečerpají z Konvergence. V České republice
sem patří pouze Praha se dvěma operačními
programy (OP Praha Konkurenceschopnost
a OP Praha Adaptabilita).
Třetím a posledním cílem je Evropská
územní spolupráce, která zahrnuje tyto programy:
• OP Přeshraniční spolupráce ČR – Bavorsko
• OP Přeshraniční spolupráce ČR – Polsko
(ČS-PL)
• OP Přeshraniční spolupráce ČR – Rakousko
• OP Přeshraniční spolupráce ČR – Sasko
• OP Přeshraniční spolupráce ČR – Slovensko
• OP Meziregionální spolupráce (všechny
státy EU, Norsko a Švýcarsko)
• OP Nadnárodní spolupráce (ČR, Rakousko, Polsko, část Německa, Maďarsko, Slovinsko, Slovensko, část Itálie a z nečlenských zemí část Ukrajiny)
V rámci evropské územní spolupráce jsme
získali dotaci a realizovali mikroprojekt z OP
Přeshraniční spolupráce ČR – Polsko, o kterém jste poměrně často četli v Kopidlenských
listech.
Existují další dotační možnosti pro obce
jako např. „Program rozvoje venkova“, „Program obnovy venkova“, které jsou pro nás
Proč město dalo peníze
sem, a ne někam jinam?
však nedostupné. Oprávnění žadatelé jsou
zde obce do 500, resp. 2000 obyvatel. Jedinou možností je pro nás „Leader“, z kterého
můžeme získat dotaci prostřednictvím Místní akční skupiny Otevřené zahrady Jičínska
(MAS). Zatím jsme byli úspěšní pouze jednou
a získali jsme dotaci na opravu hřbitovní zdi.
Bohužel také MAS nás diskriminuje za počet
obyvatel a jedním z nejvíce hodnocených
bodových kritérií je právě počet obyvatel.
Čím méně obyvatel, tím více bodů. Vzhledem
k tomu, že patříme k největším členům MAS,
tak nás toto kritérium většinou vyřadí z boje
ještě před vlastním hodnocením kvality projektu.
Další možností města získat dotace nabízejí
státní fondy, jako je např. Státní fond rozvoje bydlení, z kterého Kopidlno získalo dotaci
na výstavbu bytů v bývalém zdravotním středisku na náměstí. Od té doby je však tento
fond prázdný a dotace neposkytuje. Pro nás je
momentálně důležitější Státní fond dopravní
infrastruktury, kde budeme na přelomu roku
usilovat o dotaci z programu „Zvýšení bezpečnosti dopravy a jejího zpřístupňování osobám
s omezenou schopností pohybu a orientace“
na chodník u silnice 1. třídy směrem na Pševes. Situační nákres je na mých webových
stránkách
www.mistostarostasimunek.cz,
pod záložkou Projekty města. Zde bude možné také sledovat, jak se projekt dále vyvíjí. Postupně chci na těchto stránkách poskytovat
informace ke všem akcím.
Ještě je dobré zmínit, že každoročně žádáme dotaci z ministerstva kultury na restaurátorské práce. V letošním roce z těchto prostředků budeme restaurovat již třetí barokní
sochu ze souboru soch u kostela, sv. Jana
Nepomuckého.
Dále ještě existují tzv. Norské fondy (financují Norsko, Island, Lichtenštejnsko) nebo
např. Švýcarské fondy, kterým se tu zatím podrobněji věnovat nebudu.
To jsou stručně dotační možnosti města
v téměř uplynulém programovém období
2007–2013. Občas slyším obligátní větu „jak
to, že to jinde jde, a v Kopidlně ne?“ a podobné věty se snahou ukázat, že všude jinde se
opravuje a staví, jen v Kopidlně ne. Protože
jsem celé programové období strávil v zastupitelstvu, radě města, a především jako místostarosta s působností v oblasti dotací, tak
si dovolím vyjádřit svůj názor. Získané dotace přesahující částku 100 mil. Kč jsou velkým
úspěchem. V tomto ohledu budeme v naší
velikostní kategorii patřit k nejlepším zemi.
pokračování na straně 7
září 2013
Kopidlenské
strana 7
list y
pokračování ze strany 6
To, že není možné investovat vždy tam, kde
je největší společenská poptávka, je asi zřejmé. Musíme si přiznat, že výběr projektů je výrazně ovlivněn konkrétními možnostmi získat
dotaci. Město musí připravovat projekty, kde
je reálná šance získat dotaci a reálná šance
projekt také realizovat, protože jinak se jedná
o vyhazování peněz za projekty do šuplíku.
Navíc je nutné tyto záměry přizpůsobit konkrétním dotačním podmínkám. Z tělocvičny
základní školy se stala víceúčelová sportovní
hala, z rekonstrukce muzea se stala výstavba
kulturního a vzdělávacího centra, kde jsou
názvy místností, vybavení i plánované využití
nastaveny tak, aby byly v souladu s podmínkami dotace. Obce, kde je investorem čistírny vodohospodářská společnost, příp. mají
stávající funkční čistírnu, mohou řešit jiné
projekty než my, obce, které mají opravené
školské areály z minulosti, mohou řešit jiné
projekty než my, obce menší mají jiné dotační možnosti a na jiné akce, obce ležící v jiném
kraji mají také jiné dotační možnosti než my
Nové stavby ovlivní lidé
výběrem ve volbách.
(např. Středočeský kraj a jeho Fond rozvoje
obcí a měst). Není možné srovnávat jakékoli
dvě obce v této zemi. Každá má své specifické
problémy a charakteristiky.
Nyní se připravuje programové období EU
2014–2020 a můžeme se těšit, co nám přinese. V roce 2014 budou komunální volby, takže
nevím, zda se tohoto programového období
budu v zastupitelstvu účastnit. Vzhledem
k tomu, že oproti paní starostce mám naprosto odlišný pohled na způsob vedení města,
mezilidskou komunikaci, postavení starosty
a místostarosty, přípravu a realizaci projektů,
tak je téměř jisté, že bude s novým programovým obdobím i nové vedení města. Určitý
řád a mechanismy, které mi při vlastní práci
dlouhodobě fungovaly, nemohu za současného stavu využít. Takový stav určitě rozvoji
města neprospívá. Občané tedy budou mít
opět možnost si zvolit buď politické, nebo nepolitické vedení města, ale v každém případě
moje spolupráce s jakoukoli politickou stranou definitivně skončí. Pokud se sejde parta
lidí, kteří dostanou důvěru občanů a budou
chtít pracovat na rozvoji města, tak se budu
rád účastnit. Především si však přeju, aby bylo
příští programové období pro město Kopidlno podobně úspěšné jako to končící a podařilo se zas vyřešit některý z „velkých“ projektů,
které město trápí. Výše uvedené však neznamená, že bez dotací není možné provádět
jiné, menší investiční akce z rozpočtu města.
Ty jsou však limitovány vlastními finančními
zdroji.
V současném volebním období se fakticky
realizují projekty připravené v tom minulém.
To následující bude však zase hodně o dotacích a kvalitní a precizní přípravě.
Václav Šimůnek, místostarosta města
Nové hřiště vítá děti každý den
V měsíci červenci město Kopidlno nadělilo při kulturním a vzdělávacím centru
dětem a rodičům nové dětské hřiště, které
mohou využívat všechny děti, nejen ze základní školy a mateřské školy.
Na travnaté ploše najdou malí návštěvníci plno herních prvků a novinek. Je koncipováno tak, aby si na něm přišly na své děti
všech věkových kategorií. Na hřišti je umístěno několik prvků sloužících k tělesnému,
ale i psychickému rozvoji dětských návštěvníků, pískoviště, multifunkční hrad se skluzavkou, skluzavky, houpačky, lezecká stěna,
prolézačky, hrazdy, domeček a tabule.
Dětské hřiště je v síti otevřených hřišť
a jeho provoz je stanoven provozním řádem, a to každý den od 8 do 20 hodin, včetně sobot a nedělí.
V případě zneužití hřiště pro jiné účely,
například při návštěvě vandalů, bude záznam z kamer podroben analýze a za přispění města se budeme snažit odhalit v případě poškození zařízení pachatele.
„Teď se těšíme na šťastné děti a spokojené rodiče.“
Romana Komárková
Obyvatelé loni recyklovali 47 televizí,
114 monitorů a 1548 kg drobné elektroniky
V Kopidlně je již několik let možné ekologicky třídit elektroodpad. Jeho sběr a následnou recyklaci zajišťuje společnost ASEKOL, která nám dále poskytuje přesné informace o tom, kolik elektrické energie, ropy,
uhlí, primárních surovin či vody jsme díky
zodpovědnému třídění ušetřili a pomohli
tak životnímu prostředí. Dále z těchto údajů
můžeme spočítat, o kolik jsme snížili produkci skleníkových plynů nebo nebezpečného odpadu. Tzv. LCA analýza vycházela
z dat o sesbíraném množství televizí, monitorů a drobného elektrozařízení.
Díky zpětnému odběru a následné recyklaci elektra je možné výrazně přispět
k řešení problémů se zásobami přírodních
zdrojů, jako je například voda nebo ropa. Už
zpětný odběr a recyklace 100 mobilních telefonů uspoří elektrickou energii za více než
2200 korun nebo ropu potřebnou pro ujetí
417 km automobilem. Získávání druhotných
surovin recyklací je navíc pro životní prostředí mnohem šetrnější než těžba primárních
surovin přímo ze země.
Z Certifikátu environmentálního vyúčtování společnosti ASEKOL vyplývá, že občané
Kopidlna v loňském roce vytřídili 47 televizí,
114 monitorů a 1548 kg drobných spotřebičů. Tím jsme uspořili 61,94 MWh elektřiny,
3139,51 litrů ropy, 269,46 m3 vody a 2,30 tun
primárních surovin. Navíc jsme snížili emi-
se skleníkových plynů o 13,44 tun CO2 ekv.
a produkci nebezpečných odpadů o 53,60
tun.
Důkladná analýza společnosti ASEKOL posuzovala systém zpětného odběru televizorů, počítačových monitorů a drobných spotřebičů, jako jsou např. mobily, notebooky
nebo tiskárny. Společnost hodnotila, jaké
byly dopady jejich sběru, dopravy a ekologického zpracování či likvidace na životní
prostředí. Následné výsledky studie byly
prezentovány formou spotřeby energie,
surovin, emisí do ovzduší, vody a produkce
odpadu.
Celkové výsledky za rok 2012 jsou opravdu impozantní. Díky sběru a recyklaci elektra se společnosti ASEKOL jen v loňském
roce v České republice podařilo ušetřit více
než 9 milionů litrů ropy, které mají v současnosti hodnotu přes 123 milionů korun, nebo
skoro 198 tisíc MWh elektřiny, což je spotřeba celé České republiky za více než jeden
den. Ušetřená ropa by pro změnu vystačila
na 3225 cest kolem rovníku automobilem
s běžnou spotřebou. A na tom všem mají zásluhu ti, kteří si dají tu práci a zodpovědně
třídí odpad, čímž velkou měrou pomáhají
chránit naše životní prostředí.
(Čerpáno z environmentálního vyúčtování
společnosti ASEKOL)
Pro KL zpracovala Monika Kovářová
strana 8
září 2013
Kopidlenské
list y
Jaký význam by měla výstavba
kanalizace pro Pševes a Drahoraz
Rád bych se také krátce vyjádřil k záměru
města připravit projekt a realizaci kanalizace
v místních částech Drahoraz a Pševes a jejich odvedení na ČOV Kopidlno. Objevilo se
několik negativních reakcí ve smyslu „proč
to děláte, my žádnou kanalizaci nechceme“.
Ačkoli se jedná o několik ojedinělých reakcí,
přesto bych se k tomu rád vyjádřil.
Především má město Kopidlno jako aglomerace větší než 2000 ekvivalentních obyvatel (EO) dle Směrnice Rady ES 91/271/EHS
povinnost od konce roku 2010 mít k odvádění městských odpadních vod vybudovány
sběrné systémy a odpadní vody vstupující
do těchto systémů musí podléhat sekundárnímu čištění, tedy tento systém musí být zakončen čistírnou odpadních vod. To se týká
Kopidlna, nikoli jeho místních částí.
Místní části jsou vedeny jako aglomerace
pod 2000 EO a také zde platí určité zákonné normy, především ta, že v aglomeracích
menších než 2000 EO odpadní vody vstupující do sběrných systémů podléhat přiměřenému čištění. Možnosti jsou asi takové:
1. Jímka (žumpa) na vyvážení odpadních
vod – jde o vodotěsnou bezodtokou nádrž,
jejíž stavbu povoluje stavební úřad. Předpokládá se, že žumpa je vyvážena na čistírnu odpadních vod, protože vyvážet žumpu
na zemědělské anebo jiné pozemky je nezákonné.
2. Septik se zemním filtrem, popř. kořenová čistírna odpadních vod – septiky bez
dočištění se dnes již nepovolují, z důvodu
nedostatečné, pouze cca 30% účinnosti
čištění. Fakticky platí, že pokud kombinace
zařízení septik s pískovým filtrem má dosáhnout účinnosti čištění jako domovní čistírna
(min. 95 %), jsou investiční náklady obvykle dvojnásobné než na ČOV. Platí tedy, že
instalovat např. levné tříkomorové septiky
Vyvážet žumpu na
zemědělské anebo jiné
pozemky je nezákonné.
se z dlouhodobějšího hlediska nevyplatí,
protože toto technické řešení není schopné
plnit nejen naše současné, ale ani výhledové
zákony, kdy pravděpodobně budou muset
být septiky doplněny biologickou čistírnou
a nebo vyváženy jako žumpa.
3. Domovní ČOV – Povolení tohoto vodního díla přísluší příslušnému odboru životního prostředí u pověřených stavebních úřadů. Dochází k odtoku vyčištěné vody do povrchových vod (potok, rybník apod.), dešťové kanalizace nebo k zasakování do vod
podzemních.
Je morální povinností města zajistit občanům v místních částech možnost zákonné
likvidace odpadních vod. Samozřejmě, že
město může tuto odpovědnost přenechat
plně na vlastnících nemovitostí. Z ekonomického hlediska by to bylo mnohem výhodnější, protože by město ušetřilo několik
miliónů Kč (odhadované celkové náklady
jsou 25–30 mil. Kč). Pro obyvatele by to však
znamenalo vyšší výdaje, až si budou zajišťovat likvidaci odpadních vod plně na své
náklady. Dodržování platných právních norem jednou bude kontrolováno a ze strany
příslušných orgánů i vyžadováno. To, že jsou
zatím určité věci přehlíženy, neznamená, že
tomu tak bude věčně. Vzhledem k rozsahu
celého projektu bude příprava trvat v řádu
měsíců či let a jeho fyzická realizace bude
závislá na získání dotace. Protože existuje
určitá šance, že bychom mohli o dotaci v následujících letech požádat, tak jsme přistoupili ke zpracování projektu.
Pokud pominu výše uvedené, tak funkční
kanalizace v obci zvyšuje tržní cenu nemovitostí, vytváří podmínky pro její případný
budoucí rozvoj. Navíc mi přijde zvláštní v 21.
století tvrdit, že vypouštění odpadních vod
přímo do potoka je správné.
Jinak samozřejmě nikoho k připojení
na kanalizační systém nenutíme a nebudeme nutit ani v budoucnosti. Někdo třeba
raději zvolí individuální způsob likvidace
odpadních vod.
Václav Šimůnek, místostarosta města
Vícedenní jízdenky na vlak a autobus už pouze elektronicky
Nová čipová karta IREDO bude platit na zónové i časové jízdné IDS IREDO, nejrozsáhlejšího dopravního systému v České republice.
Nová čipová karta IREDO nahradí stávající papírové jízdenky.
Všechny papírové vícedenní jízdenky tak budou
mít svoji elektronickou variantu, která se na prodejním místě nahraje na kartu. Karta tedy bude plnit
roli jízdenky a prokazovat se jí budete při cestování
v rámci všech autobusů a vlaků Královéhradeckého
a Pardubického kraje zapojených do Integrovaného dopravního systému (IDS) IREDO. Jejich seznam
najdete na www.oredo.cz.
Karta bude fungovat také jako elektronická peněženka pro nákup jednorázové jízdenky. Kredit
si koupíte (nabijete) v autobuse či na železniční
stanici, kterým můžete platit ve všech autobusech
a vlacích zapojených v IDS IREDO.
Jak to funguje?
Při nákupu časové nebo zónové jízdenky na železniční stanici nebo v autobuse dojde k jejímu
nahrání na čipovou kartu. Současně vám bude vydán daňový doklad, sloužící ke kontrole platnosti
nahrané jízdenky i k reklamaci. (Daňový doklad ale
neslouží jako jízdní doklad.)
Na kartu lze nahrát všechny druhy jízdného dle
platného tarifu IREDO. Kontrola platnosti vícedenní
nebo jednoduché jízdenky bude probíhat přiložením čipové karty k odbavovacímu zařízení v autobuse, k přenosné pokladně průvodčího ve vlaku
nebo ke čtečce revizora.
Kde čipovou kartu IREDO koupím?
Novou čipovou kartu IREDO je možné zakoupit
na kontaktních místech od 1. srpna 2013. Jejich seznam najdete na www.oredo.cz.
ŽÁDOST A VYDÁNÍ ČIPOVÉ KARTY IREDO
Zažádat o kartu můžete od 1. 9. 2013 prostřednictvím elektronického formuláře na www.oredo.
cz nebo na kontaktním místě již od 1. 8. 2013. Seznam kontaktních míst najdete na www.oredo.
cz. Informace vám také poskytne v pracovní dny
od 8:00 do 16:00 operátor na bezplatné telefonní
lince 800 10 15 20.
Vydávány budou také anonymní (přenosné) karty, které si mohou cestující půjčovat. Na tento typ
karty bude možné nahrát kredit na nákup jednotlivých jízdenek. Naopak časovou jízdenku na anonymní kartu nebude možné zakoupit.
K zřízení karty budete potřebovat:
• vyplněnou Žádost o čipovou kartu IREDO
• doklad totožnosti (občanský nebo jiný průkaz
obsahující jméno, datum narození a fotografii
žadatele)
• průkazovou fotografii (3,5 × 4,5 cm)
• žáci a studenti – potvrzení o studiu v předtištěné
kolonce Žádosti nebo platný Žákovský průkaz
Za vydání karty zaplatíte 150 Kč. Děti a studenti
zaplatí v rámci slevy od 1. 8. do 30. 9. za pořízení
karty pouhých 80 Kč.
U nezletilých do 15 let vyřizuje žádost i vyzvednutí karty IREDO zákonný zástupce, který předloží
rodný list žadatele nebo svůj platný občanský průkaz, má-li v něm dítě zapsáno.
Podat žádost a vyzvednout kartu může i třetí
osoba (nejen manžel/manželka). Potřebovat bude
vyplněnou žádost a písemnou (neověřenou) plnou
moc žadatele.
Při vyzvednutí čipové karty IREDO na kontaktním místě nebo na pokladně ČD předloží žadatel
nebo jeho zástupce potvrzení o přijetí žádosti
nebo svůj průkaz totožnosti.
Životnost čipové karty je 6 let.
OREDO s. r. o., Hradec Králové,
organizátor regionální dopravy
Královéhradeckého a Pardubického kraje
září 2013
Kopidlenské
strana 9
list y
Herci Divadla na Vinohradech
se představili v Kopidlně
V sobotu 7. září uspořádala kulturní komise města Kopidlna v místní sokolovně
divadelní představení pražského Divadla
na Vinohradech. Herci Svatopluk Skopal,
Jan Čenský, Martin Zahálka, Simona Postlerová, Jana Boušková a Tereza Vágnerová se
více než dvěma stovkám diváků představili
v české premiéře francouzské komedie Erica Assouse Herci jsou unaveni. Stejně jako
diváci ocenili výtečné výkony herců, i herci
byli velice spokojeni s výborným publikem
a slíbili, že se k nám zase napřesrok rádi vrátí.
Budeme se těšit.
(JaN)
Červený kříž na výletě v zoo Praha
Místní skupina Českého červeného kříže v Kopidlně pořádala, tak jako každý rok,
první sobotu v září (letos to bylo sedmého)
pro členy i ostatní občany výlet. Protože to
tentokrát bylo do zoo v Praze, zúčastnilo se
ho i hodně dětí.
Spodní část zahrady sice ještě nebyla
po povodni zprovozněna, ale zvířata byla
přemístěna do horních částí, takže jsme
o nic nepřišli. Velkému zájmu se těšily nové
přírůstky, a tak jsme mohli vidět malé slůně, dvě malé žirafy či malou gorilku. Někteří
účastníci se svezli vláčkem po vnějším nebo
vnitřním okruhu. Počasí nám přálo, byl teplý slunečný den, a tak si to každý mohl užít
pěkně podle svého.
Na tento zájezd byl použit grant od města Kopidlna, kterým jsem přispěli členům
na dopravu. Srdečně za něj děkujeme.
MS ČČK v Kopidlně
Klub Montessori zve
děti k návštěvě
Nově otevřený Klub Montessori v Jičíně
zve k práci v prostředí Montessori předškolní děti a žáky 1. stupně základních
škol. Co jim vlastně nabízí?
V místnosti klubu najde dítě materiály
k manipulaci, hmatání, poslouchání i zrakovému rozlišování, může pracovat s pomůckami k psaní, čtení i počítání, najde zde
encyklopedické brožurky z několika oblastí
lidské činnosti i knížky a materiály o přírodě
a planetě Zemi. Po příchodu do klubu si dítě
odloží své věci a samostatně prohlíží nabídku prostředí. Když ho něco zaujme, přinese
si to ke stolku nebo na pracovní kobereček
a nechá si ukázat, jak se s daným materiálem zachází, jak věc funguje. Po ukázce je
na dítěti, aby pokračovalo v činnosti, nebo
postup variovalo a zkoumalo danou činnost.
Když práci dokončí, uklidí ji do police. Dospělý připravuje prostředí, ukazuje, jak se co
dělá, pozoruje a podává informace, o které
má dítě zájem. Pokud je dítě soustředěně
ponořené do práce, dospělý ho nechává bez
vyrušování.
Pedagogika Montessori, vytvořená na základě pozorování dětí italskou lékařkou
Mariou Montessori (1870–1952) a pojmenovaná po ní, je jednou z alternativ ve výchově a vzdělávání. Klade důraz na vlastní
cestu dítěte, na vysokou míru sebeřízení
a sebeúcty a na respekt k okolí i k pravidlům.
Nechává dítě, aby samo řídilo svoji činnost,
aby rozlišilo, kdy potřebuje pomoc, a řeklo si
o ni. V České republice můžeme najít okolo
sto padesáti předškolních zařízení Montessori, několik desítek prvňostupňových škol
a několik začínajících druhostupňových tříd
Montessori. Akreditované diplomové kurzy zajišťuje pražská Společnost Montessori,
při některých zařízeních se konají semináře
Montessori informativní povahy.
Nejstarší školkou Montessori v ČR po r.
1989 je MŠ Montessori v Jablonci nad Nisou,
s jejím know-how se můžete potkat právě
v Jičíně v Klubu Montessori na Žižkově náměstí č. p. 7. Lektorkou je Marcela Burešová,
žačka Vlasty Hillebrandové z Jablonce nad
Nisou. Více informací o provozu klubu lze najít na www.montessori-jicin-cz.webnode.cz.
strana 10
září 2013
Kopidlenské
list y
Sportovní hala o prázdninách
a nové aktivity pro veřejnost
Druhá kopidlenská kronika…
…je vedená od roku 1947. Kniha ve vazbě
hnědé barvy, vytvořené známým rožďalovickým
knihařem Jendou Rajmanem (1862–1965), je skutečným knihařským skvostem. Druhou kroniku zavedl Karel Fišera a psal ji do roku 1966, kdy psaní
převzal pan Antonín Trojan.
Kronikář Karel Fišera
Narodil se v Podkrkonoší, a jak sám v kopidlenské městské kronice o sobě píše, až do svých 15.
let žil neradostné mládí v prostředí svých šetrných
rodičů. Po absolvování učitelského ústavu v Jičíně
působil jako učitel na různých obecných školách
semilského okresu. Od roku 1920 učil jako odborný učitel na škole v Tanvaldu a Horním Růžodole.
V roce 1925 se stal ředitelem jím založené školy
ve Vesci u Liberce. V roce 1938, po odstoupení
Zatímco si děti užívají dva měsíce prázdnin a teplé dny tráví venku a u vody, ve sportovní hale v Kopidlně se nelenoší. Během
této doby se mimo pravidelnou údržbu
provádí drobné opravy. Letos se podařila korekce palubovky ve velké tělocvičně a opravy výmalby sálů. Zásah údržby potřebovala
i střecha budovy. Prázdninové období se
využívá i ke generálnímu úklidu celého objektu, aby tak byl sportovní areál co nejlépe
připraven opět sloužit školákům a veřejnosti
po celou dobu školního roku.
Netradiční sportování
Poslední prázdninovou sobotu se po dvou
měsících ve sportovních prostorách znovu ozýval dětský smích. Děti se, stejně jako
předešlé roky, přišly rozloučit s prázdninami
dalším netradičním sportováním. Malí i větší
sportovci zdolávali pomyslnou rozbouřenou
řeku, šplhali na zrádnou skálu, běhali překážkovou dráhu atd. Celkem na třiceti stanovištích děti zkoušely netradičně pojaté různé
sportovní dovednosti. Rodiče děti povzbuzovali a těm nejmenším vehementně pomá-
hali. Veselé sportování bylo ukončeno sportovním rybolovem, při kterém děti na prut
chytaly místo kaprů malé dárečky. Celá akce
probíhala v příjemné, spíše komorní atmosféře, což přispělo k celkové přehlednosti celého dění na sportovní ploše. Závěrem byly
účastníkům za jejich usilovnou snahu při
plnění jednotlivých úkolů rozdány celofánové sáčky plné sladkých dobrot. Odměny pro
sportovce věnovala Cukrárna Kopidlno – V.
Knížková, Ovoce-zelenina – P. Janstová, Potraviny Enapo – J. Víchová a Potraviny U Cihelny – J. Plocar. Všem jmenovaným patří
veliký dík, přispěli k rozzářeným tvářím dětí.
Fota z akce si je možné prohlédnout
na webových stránkách víceúčelové sportovní haly www.hala-kopidlno.cz, kde je
také možné najít aktuální informace, které
ze sportovních aktivit po prázdninách opět
zahájily svoji činnost.
Pohyb pro seniory a badminton
Sportovní hala nemyslí jen na děti, ale
hned na první školní den pozvala k pohybovým aktivitám i seniory. Byla pro ně připravena ukázková hodina víceméně zdravotního
cvičení pod názvem Cvičme společně. Ženy
i muži dříve narození si během hodinového
cvičení mohli nejen protáhnout celé tělo, ale
také se pobavit a odreagovat od všednosti
dní. V případě zájmu se cvičení pro seniory
stane pravidelnou aktivitou haly.
Velká tělocvična byla před prázdninami
doplněna lajnami na badminton, aby tak
hala mohla kromě stolu na ping-pong ještě
více rozšířit nabídku svého možného využití. První zájemci hru již vyzkoušeli a stali se
pravidelnými návštěvníky. K badmintonu je
hala vhodná svým vysokým stropem.
J. Kymličková, správce haly
Titulní list druhé kopidlenské kroniky.
Sudet Německu, musel nuceně opustit pohraničí
a stal se ředitelem Měšťanské chlapecké a dívčí školy v Kopidlně. Po osvobození v roce 1945,
na naléhání manželky, které se zpět do hor již nechtělo, se již do pohraničí nevrátil.
O svém působení v roli kronikáře píše: Po rezignaci kopidlenského kronikáře ing. Josefa Frkala
v roce 1947 o vedení městské Pamětní knihy Kopidlna nikdo nestál. Po dlouhém přemlouvání jsem
se uvolil, že bych ji tedy po nějaký čas vedl. Přitom
kronika nebyla nějaký čas vůbec vedena vůbec. Šlo
zvláště o rok 1948, rok v naší historii tak významný. Bylo třeba vynaložit značného pracovního úsilí
k věrnému vylíčení všech důležitých událostí, na nic
nezapomenouti a zaznamenati všechno co možná
objektivně. Poznamenávám, že část zápisů jsem
zaznamenal tak, jak mi byla dodána jednotlivými
spolky, institucemi, závody, školami, ústavy, komisemi atd. To jsem doplnil dle vlastních záznamů
jako přímý pozorovatel a svědek toho, co se tu událo. Od líčení svého života a svého životního názoru
v tuto chvíli upouštím. Poznamenávám pouze, že
miluji přírodu, hlavně hory, sport, hudbu a četbu.
A vždycky jsem rád pracoval s dětmi ve škole. Vždy
jsem miloval mládí, ale sám jsem už hodně zestárnul. Po Únoru 1948 byl dán návrh na mé pensionování a odchod z funkce ředitele kopidlenské měšťanské školy. Nepodal jsem proti tomu odvolání a dnem
1. října 1948 jsem odešel na odpočinek, ač bych velmi rád ještě alespoň jeden rok sloužil.
V Kopidlně dne 10. února 1950
(osu)
září 2013
Kopidlenské
strana 11
list y
Tradiční tábor TJ Sokol Kopidlno v Ledcích
navazoval kontakty s jinými civilizacemi
Se začátkem prázdnin se rozezvučel táborový areál TJ Sokola Kopidlno v Ledcích
opět smíchem dětí. Začal totiž další patnáctidenní pobyt dětí na táboře. Tentokrát se ho
zúčastnilo 65 dětí z Kopidlna i širokého okolí
od 2. do 9. třídy. Různé internetové táborové
servery, na kterých je náš tábor prezentován,
přivedly děti i z tak vzdálených míst jako Karlovy Vary, Cheb či Praha.
Na děti čekal bohatý program sportovních
her, soutěží, soutěž masek, diskotéka, výlety
do okolí tábora, vodní radovánky a další bohatý program. Cena tábora pro letošní rok
byla 2900 Kč, což je jedna z nejnižších cen
za čtrnáctidenní pobyt na táboře v ČR. Mimořádně se nám letos vydařilo počasí, a tak
nebylo nutné řešit nějaké náhradní programy
pro deštivé počasí. V prvních dnech tábora
ukápla u některých menších dětí i slzička
stesku, ale po pár dnech už bylo vše pryč.
Hned na začátku tábora všichni obdrželi jednotná táborová trička, která byla užívána při
důležitých nástupech a stala se i vzpomínkou
na letošní tábor.
Táborníci se připravovali na Exodus
Ústřední soutěží tábora byla celotáborová
hra družin na téma přesidlování lidské populace na jiné planety nazvaná příslovečně Exodus. Děti se na dobu tábora staly příslušníky
expedičních výprav objevujících nové světy
vhodné pro osídlení lidstvem. Takže jednotlivé úkoly této hry směřovaly k tématům
poznávání nových světů, navázání kontaktu s mimozemskými civilizacemi, trampoty
s kosmickými koráby a řada dalších.
Tradiční sportovní disciplínou je táborová
atletická a střelecká olympiáda. Zde soutěžíme v bězích, skocích, v hodech granátem, vrzích koulí, šplhu, střelbě z luku či vzduchovky,
v hodech šipkami a dalších sportovních disciplínách. Po celou dobu tábora běží též soutěž jednotlivců o nejlepšího táborníka, což je
naše obdoba známých foglarovských bobříků, a též soutěž o nejpořádnějšího táborníka,
kdy každý den probíhá bodování pořádku.
Na závěr tábora jsou vyhlašováni a odměňováni vítězové všech těchto disciplín. Nemůžeme zapomenout také na noční stezky odvahy
a slavnostní táborové ohně s připraveným
programem jednotlivých družin. Dosyta jsme
si letos užili i vodních radovánek u blízkého
chladivého lesního rybníka.
Ve vysílání Snídaně s Novou
Tradicí se již staly též celodenní výlety pro
starší táborníky. Ten letošní směřoval na hrad
Bezděz a pěšky k Máchovu jezeru. Mladší
děti vyrážejí na půldenní výlety do blízkých
vesnic okolo tábora. Též velmi zajímavý byl
výlet celého tábora do zámeckého areálu
v Dětenicích, kde jsme se zúčastnili živého
vysílání pořadu Snídaně s Novou a některé
děti se dostaly i k rozhovorům na televizních
obrazovkách. S průvodkyní Sněhurkou jsme
si potom prohlédli všechny prostory zámku,
pivovaru, rytířské jezdecké souboje a vrcholem byl oběd v zámecké středověké krčmě.
Kdo zná tuto krčmu, tak jistě potvrdí, že pro
děti to byl nevšední zážitek.
Vlastní tábor sice trvá jen 15 dní, ale jeho
příprava začíná již někdy v dubnu. Parta organizátorů letos čítala 19 lidí. Někdo pracoval
na přípravě programu, další na shromažďování zásob a přípravě jídelníčku a ostatní brigádničili na opravách a vylepšování táborové
základny. Ono přece jen zabezpečit vše tak,
aby byly splněny hygienické předpisy a vše
připraveno pro příjezd dětí, není opravdu až
tak jednoduchá práce. Alespoň touto formou
bych chtěl letošnímu kolektivu „ledečáků“
poděkovat, protože věnovat 14 dnů z vlastní dovolené a řadu víkendů na tuto činnost,
to už přece jen něco vypovídá o sehraném
a obětavém kolektivu.
Poděkování za finanční podporu tábora
patří též Královéhradeckému kraji a městu
Kopidlnu. Díky této podpoře je cena tábora
stále velmi přijatelná pro nejširší okruh zájemců.
Ing. Milan Šafler, hlavní vedoucí tábora
strana 12
Kopidlenské
září 2013
list y
Tábor v Bukvici: dobrodružství zařídilo i počasí
Návrat z pravěku…
…nastal v sobotu 10. srpna, když si rodiče převzali všech čtyřicet dva dětí, které se
zúčastnily našeho letošního tábora. Ale nepředbíhejme…
Letošnímu táboru předcházela poctivá
příprava, a hlavně na naše poměry velká
propagace. Výsledkem propagace bylo naplnění kapacity tábora. Program tentokrát
připravila „kuchyň“, tedy Léňa s Fífou (Lenka
Daňová s Evou Fejfarovou), a daly si záležet. Už v únoru na první schůzce vedoucích
všichni věděli, do čeho letos jdeme a že
letošní „Cesta do pravěku“ bude náročná
pro všechny vedoucí a instruktory. Na druhé schůzce v květnu se dolaďovaly detaily
a rozdělovaly úkoly, co kdo připraví, vyrobí,
nakoupí, získá od sponzorů. Třeba Anička
připravila přes šest set zubů ve čtyřech velikostech. Fífa s Léňou celé jaro a léto malovaly, vyřezávaly, lepily, stříhaly a já nevím
co ještě, aby mohly v polovině července říci
– máme vše připraveno, rozděleno do krabic pro jednotlivé dny tak, aby se v průběhu
tábora mohlo jenom „sahnout“. Kačka k jednotlivým hrám připravila motivační příběhy
a několik scének. Míra dostal za úkol celý
program koordinovat a řídit. Zkrátka každý
z vedoucích měl už před táborem spoustu
povinností a úkolů, abychom den před nástupem dětí do tábora mohli konstatovat,
máme připraveno…
Mamut a teepee: úkoly pro odvážné
Jenomže jsme neměli… Po příjezdu vedoucích bylo třeba dojet na nákup potravin,
dovézt z Kopidlna táborový materiál, postavit ještě několik stanů, aby měli všichni kam
složit hlavu, připravit slavnostní oheň pro
první večer, postavit mamuta a teepee, dola-
dit umývárny, kadibudky a myčku na nádobí, připravit obydlí pro vozíčkáře Jirku a jeho
asistentku. Bylo toho na práci ještě dost.
No jen si to někdo zkuste, vytvořit mamuta ve velikosti cca dva metry za pomoci
dřevěné kostry. Tělo a kůži mu tvořilo seno,
na hlavu jsme použili prasklý barel na vodu,
chobot udělali z plastových rour. Výsledek
stál za to. V neděli vítal rodiče i děti při příjezdu do tábora.
A postavit teepee? To byl skoro nadlidský
úkol. Alespoň pro nás. Jo, teoreticky jsme to
zvládnuté měli. Kostru z tyčí jsme sestavili
celkem hravě. Ale ta plachta… Nejdřív nám
chyběly kolíčky na spojení plachty, tak jsme
si je vyrobili. Pak jsme se pokoušeli na kostru
navléknout plachtu. Jenomže ať jsme posu-
novali tyče sebevíc, pořád byla plachta jaksi
velká. Po několika hodinách marné práce
na to přišel Míra. „Že my tam chceme dostat
plachty ze dvou teepee?“ No jasně! Při měsíčku a řádně znavení jsme si mohli konečně
říci: „máme hotovo“ a jsme připraveni na příjezd dětí.
Uvítací šok
Oblečeni do kůží ve třiceti a postupně
více nad nulou jsme vítali děti a jejich rodiče
v „pravěku“. Někteří rodiče to možná chtěli obrátit ještě ve vesnici, když je do tábora
směrovali dva mladíci spoře oděni v kůži
a používající namísto civilizované řeči jakési skřeky a houkání, naznačující kopím směr
posunu k táboru. Ani v táboře se jim nedostalo uctivého a vřelého přijetí. Je pravda, že
u brány je vítal mamut. Jenomže dvě ženštiny oděné v kůži na ně vybafly: „Hudubru
hudun. Hutuk huvus hutudu huvutumu.“
Možná, že někteří chtěli otočit v této chvíli.
Nakonec vydrželi všichni a dostalo se jim
uvítání i v „normální“ řeči. Jen pro pořádek.
V naší řeči ta předchozí věta znamená: Dobrý den. Tak vás tady vítáme. Pro luštitele
pomůcka. Před každým slovem je přidána
slabika –hu- a používá se jediná samohláska – u. Této řeči se postupně učily také děti
a mnohé s úspěchem. Jenomže druhý den
se použila samohláska –e-, další –i- atd. No
nebyl to pěkný maglajz?
A přichází doba ledová
Když se všechny děti ubytovaly a seznámily s okolím tábora, pomalu nastával večer
pokračování na straně 13
září 2013
Kopidlenské
strana 13
list y
pokračování ze strany 12
a bylo třeba navodit atmosféru budoucího
dění. Scénka „A přichází doba ledová“ se
nám fakt povedla. Při ní se bavili jednak vedoucí, kuchařky či zdravotník, ale užily si ji
i děti. Jen považte, že jsme chudáka Lukáše
navlékli ve čtyřicetistupňovém vedru do asi
pěti vrstev oblečení a ještě se měl klepat
zimou… A je tu první úkol táborové hry.
Obléknout jednoho člena své tlupy a použít
stejné věci, které vedoucí navlékli na Lukáše. Musím konstatovat, že děti byly pozorné
a s úkolem se vyrovnaly dobře.
A pak už nastaly běžné i jedinečné dny
táborového života. Učili jsme se orientaci
v přírodě, uzlování, ohně, práci s mapou
a buzolou, ale také si děti šily oděvy z kůže,
tvořily šperky z přírodních materiálů, pokoušely se o tvorbu keramiky (výrobky jsme
nechali vypálit a paní keramička některé výtvory hodně chválila). Šperky a další výrobky
děti měnily ve vesnici za potraviny na vaření bramboračky. Tu si pak na kotlíku uvařily
a moc se jim všem povedla. Navštívili jsme
pravěkou vesnici ve Všestarech a cestou
zpět se vykoupali na koupališti v Milovicích.
Vyzkoušeli jsme spoustu her v lese. Většinou
se povedly. Bohužel trasa jedné vedla přímo
přes vosí hnízdo, a tak měl plné ruce práce
zdravotník.
Že jste letos nezaregistrovali úplné zatmění slunce? To my v táboře ano! A ne ledajaké.
Bylo spojené se silnými geomagnetickými
poruchami způsobenými erupcemi na slunci. Ty společně zapříčinily, že vůbec nevyšlo
slunce a my museli absolvovat velkou část
dne potmě. Aby iluze byla dokonalá, nám
pomohli někteří rodiče, které jsme požádali, aby o zatmění a geomagnetických poruchách napsali táborníkům v dopisech.
Pohledy jsme raději zamítli, abychom třeba
nešířili v zemi paniku. Pak ještě přijela paní
z „výzkumného ústavu“, která vysvětlila dětem, jak „poruchy“ mohou ovlivnit život
na zemi. Vše jsme doplnili seriózními zprávami získanými na internetu (ty jsme nepatrně
upravili). Pro zabezpečení elektroniky, mobilů, baterek, počítačů bylo nutné je uzavřít
do trezorů, vypnutých lednic a podobně,
což jsme pro děti rádi zabezpečili. A pak to
nastalo…
Ráno bez slunce
Ve dvě ráno jsme vzbudili děti, když jsme
před tím nasvítili tábor loučemi a svícemi,
s tím, že je ráno, ale slunce skutečně nevyšlo… Program probíhal podle režimu dne
včetně hygieny, rozcvičky, snídaně až po dopolední zaměstnání. Připravenu jsme měli
hru, při níž děti ve vymezeném prostoru
sbíraly dinosaury. Po skončení a vyhodnocení hry jsme se teprve přiznali, že to bylo
vymyšlené a že jsme uprostřed noci. Dětem
jsme jako „odškodné“ věnovali posbírané dinosaury a o hodinku jim posunuli budíček.
Že jsme při přípravě „dne navíc“ přesvědčovali téměř dokonale a sehráli to dost dobře,
svědčí i skutečnost, že Lucka, která přijela
v sobotu na druhý týden coby asistentka
k Jiříkovi, nám vše spolkla i s navijákem také.
Počasí se nám letos vydařilo, až nám
mnohdy bylo doslova horko. Jen ty bouřky… Hned ta první nám skolila mamuta, že
lehl v poryvu větru, jako kdyby dostal zásah
na komoru. Ta samá bouřka uvolnila laminátový přístřešek zrovna ve chvíli, kdy vedoucí Kačka otevřela dveře z kuchyně. Loni
jsme jeli na pohotovost s vedoucími třikrát
ve druhé polovině tábora. Letos hned druhý den sice jen jednou, ale hned se třemi
vedoucími. Naštěstí pan doktor Kačce posunutou sanici vrátil na původní místo a Mírovi s Honzou alergie po bodnutí hmyzem
během dvou dnů také ustoupila, takže jsme
tentokrát mohli do konce tábora fungovat
v úplné sestavě. Teepee tu noc nepřežilo
také. Tady abych byl přesný, kostra z tyčí zůstala na svém místě. Táborem létaly „pouze“
roztrhané cáry z plachty. Jen námi vyrobené
kolíčky vydržely na svém místě a pevně držely dva kusy z bývalé plachty pohromadě.
Další bouřka byla spojena s vydatným
deštěm a hlavně stan kuchařek nebyl ušetřen. Takže vedle doby pravěké jsme jednu
noc zažili i dobu stěhování národů. Mokré
věci ze stanů druhý den osušilo sluníčko.
Další ztráty na majetku a životech už hlášeny nebyly.
O několik postřehů z letošního tábora se
s vámi podělil Jiří Machula
Fotky a další informace o našem táboře
najdete na www.machulino.unas.cz
Tento letní tábor je skvělý. Já jsem
tam byl popáté a nikam jinam se mi
nechce. Nejvíc se těším na táborové
hry. Tyto hry jsou zaměřené na běh,
postřeh, rychlost, logické myšlení, sílu
a někdy i na znalosti. Na táboře se učíme morseovku, uzly, stopy zvířat. Jezdí
tam fajn lidi a vedoucí dělají všechno
proto, abychom se tam měli dobře. Vaří
tam výborně a vždy v neděli je svíčková. Na konci tábora je hon za pokladem. A podle této hry je vyhodnocení
a odměnění vítězů. Odměny jsou hezké
a není jich málo.
Filip Lambert
Tábor Bukvice je skvělý pro děti všeho
věku. Letošní táborová hra byla na téma
pravěk. Postupně se z nás stávali neandertálci. Vlastnoručně jsme si vyrobili
neandertálské obleky a zbraně z přírodních materiálů, a dokonce jsme měli
i svou vlastní řeč: „ahoj“ se řeklo „huuhuj“. Byli jsme rozděleni do čtyř tlup:
Lovci, Osadníci, Stopaři a Strážci. Byly
tam moc zajímavé hry, třeba ta, jak jsme
šli lesem a chodili jsme po praporcích
a cestou jsme dostávali zprávy zašifrované v morseovce a poté, co jsme vyluštili zprávu, jsme plnili úkoly, měli jsme
vymyslet deset vět na uvítání nového
člena: vyrobit mu z přírodních materiálů náhrdelník, přinést mu deset kamenů a klacek dlouhý jeden metr a udělat
mu čaj. Také jsme měli skoro každý den
neandertálskou školu, ve které jsme se
učili morseovku, druhy ohnišť, uzlování,
stopy zvířat, zdravovědu a byliny. Také
jsme si v lese našli místo na postavení
našeho úkrytu, ve kterém jsme i spali.
Za žádnou cenu si nenechám tento tábor ujít ani příští rok. Je to tam vážně
super!
Lenka Tanečková
strana 14
Kopidlenské
září 2013
list y
Soustředit se na věc a dělat ji pečlivě…
S Františkem Zajícem juniorem o reprezentačním úspěchu
V termínu 7. 7. – 14. 7. 2013 se v bulharském
Pazardžiku uskutečnilo mistrovství Evropy v kategoriích F1A, F1B a F1P juniorů v leteckém
modelářství. Toho se zúčastnil i člen kroužku leteckých modelářů Kopidlno František Zajíc ml. Společně s dalšími členy reprezentačního družstva České republiky obhájilo v kategorii volných modelů
F1A nádherné druhé místo. První místo
obsadil tým Slovinska a třetí místo tým
z Lotyšska. Kategorie F1A je kategorií
volných modelů, to jsou kluzáky, které
jsou do vzduchu tahány na 50metrové
šňůře. Modely kategorie F1B jsou modely
poháněné gumovým svazkem a modely kategorie F1P mají spalovací motor. Všechny tři
kategorie se létají na sedm letů po 180 sekundách. Soutěžící s dosaženým plným počtem
vteřin postupují do rozlétávání, neboli fly-off,
kde je letový čas prodlužován do té doby, dokud
se nerozhodne o vítězi. Abyste se dozvěděli víc,
poprosili jsme Františka, aby nás se soutěží seznámil a zodpověděl několik otázek.
Můžeš se nám představit?
Jmenuji se František Zajíc, je mi 15 let, momentálně studuji na gymnáziu v Nymburce.
Baví mne modelaření a šachy, na které ale
poslední dobou není moc času.
Kdy jsi začal s modelářstvím a kdo tě
k němu přivedl?
Do styku s modely jsem díky tátovi přicházel už od dětství, aktivně stavět jsem začal
v šesti letech, kdy jsem začal navštěvovat leteckomodelářský klub tady v Kopidlně.
Specializuješ se na konkrétní „obor“? Letadla nebo i jiné?
V současné době stavím hlavně soutěžní
modely letadel volných kategorií (H, A3, F1H,
F1A). Jsou to kluzáky, které jsou po vyhození nebo vytažení na šňůře volně unášeny
větrem. Rekreačně létám s modely letadel
ovládanými vysílačkou, ale vlastním i lodičku
na ovládání, se kterou jezdíme hlavně o dovolené v Ledcích.
Můžeš nám přiblížit soutěž (v čem se soutěžilo, konkurenti atd.)?
Ve středu 3. 7. jsme okolo čtvrté hodiny
ranní vyrazili z Kopidlna autem do Dražic
u Tábora, kde jsme přesedli do minibusu, zapůjčeného od svazu modelářů, kterým jsem
jel já, můj táta, trenér Jaroslav Straka, Víťa
Krátký a Péťa Novotný. Dan Rössler a Vašek
Papež jeli s rodinami vlastními auty. Na místo konání do Pazardžiku náš minibus dorazil
ve čtvrtek 4. 7. dopoledne. Skoro celé odpoledne jsme strávili tréninkem. V podvečer začala registrace na soutěž světového poháru
Sofia Cup. Co se týče konkurence, tak na jednu stranu se sjela evropská špička, například
Rusové nebo Slovinci, kteří měli špičkové mo-
dely a uměli s nimi také špičkově zacházet,
ale na druhou stranu tam byli také tací, kteří
nakoupili modely a ve výsledku tam byli jen
„do počtu“. Odprezentovali jsme se a odjeli
jsme se do Pazardžiku ubytovat. Následující
den soutěžila kategorie F1B. Z našeho týmu
létali Víťa Krátký a Péťa Novotný. My ostatní
jsme donášeli modely. Víťa se výborně umístil
na absolutním 2. místě. Další den jsem létal
já, Daniel Rössler a Vašek Papež. Nijak výrazně
jsme se neumístili. Mně model málem ulétl,
Vašek ho zase málem rozbil a Dan prostě neměl svůj den. Byl to takový naučný trénink
za 40 eur startovného. Neděli jsme znovu
zasvětili tréninku a přípravě modelů na pondělní přejímku modelů pro mistrovství Evropy. V úterý byl soutěžní den kategorie F1A.
První let byl prodloužený na 210 s, ale Vašek,
Dan i já jsme ho ulétli. Druhé kolo se letělo již
na standardní čas 180 s. Taktéž jsme jej všichni naletěli. Ve třetím kole spadl Dan za 174 s.
Vašek a já jsme letěli maxe. Ve čtvrtém kole
jsme maximum uletěli všichni. Páté kolo letěl
jako první Vašek, který spolehlivě odlétl 180 s.
Další jsem byl na řadě já, ale přišel déšť a silný vítr, proto byla soutěž přerušena. Po přestávce jsem letěl 171 s stále v silném větru.
Dan maximum ulétl. Šesté kolo jsme zvládli
všichni. V sedmém kole jsme já s Vaškem uletěli maximum, ale bohužel Dan nenašel ten
správný vzduch a odlétl za 166 s. S těmito
výsledky jsme skončili na 2. místě v týmech
za Slovinci. Vašek s plným časem postoupil
do rozlétávání (fly-off) a vylétal si 6. místo
v jednotlivcích. Já jsem skončil 12. a Dan obsadil 13. místo. Středa patřila kategorii F1B.
Tuto kategorii letěl Víťa Krátký, Václav Papež
a Péťa Novotný. Český tým obsadil 4. místo,
to je nejlepší výsledek za posledních 5 let.
Čtvrtek patřil motorové kategorii F1P. Protože ji nikdo z nás nelétal, odjeli jsme na výlet
do nedaleké jeskyně Sněžanka a k blízkému
jezeru. V pátek jsme vyrazili na výlet do Sofie.
V podvečer se konalo slavnostní vyhlášení
vítězů na náměstí v Pazardžiku. V sobotních
dopoledních hodinách jsme vyrazili k domovu. Okolo 4. hodiny ráno jsme byli doma
v Kopidlně.
Předpokládám, že je to zatím tvoje životní
umístění, jaké máš pocity?
Tak určitě mám ohromnou radost, že se mi
už napoprvé povedl takový úspěch, na druhou stranu si uvědomuji, že to není jen moje
zásluha, byla to týmová práce.
Kolik času jsi strávil nad soutěžním modelem?
Celkem je možné na soutěži soutěžit se
čtyřmi modely. Stavba každého z nich vyžaduje asi 3 měsíce skutečně intenzivní práce.
Tedy každý den jít poctivě do dílny a dvě
nebo tři hodiny stavět. To mi ještě s některými věcmi pomáhá taťka. Dříve jsem takový
model stavěl skoro rok. Potom se model musí
ještě „zalétat“, aby létal ke spokojenosti majitele. Nastavit zatáčky, výchylky pro výškovku,
seřídit háček a jiné drobnosti. Vše se přibližně
nastaví v dílně, ale na letišti ve vzduchu se to
musí doladit, za různého počasí a různé síly
větru. To trvá také ještě dlouho.
Jakých (maximálních) rozměrů vlastně
může model být, aby už výtvor nebyl považován za originál?
pokračování na straně 15
září 2013
Kopidlenské
strana 15
list y
pokračování ze strany 14
U obřích modelů není výjimkou ani pětimetrové rozpětí křídla, nicméně platí, že model má být menší než originál. U soutěžních
modelů jsou stavební pravidla jasně stanovena. U kategorií A3, F1H a F1A je stanovena
maximální plocha a minimální hmotnost modelu, u kategorie H je to potom jen maximální
povolené rozpětí.
Zjistila jsem, že úspěšně reprezentuješ
svoji školu v různých vědomostních soutěžích. Jak stíháš školu a svoje koníčky?
Občas je to náročné, ale zatím zvládám
všechno. I když se tak dvakrát do roka stává,
že musím oželet pár hodin spánku kvůli referátu na příští den.
Připravuješ se nějak speciálně na soutěž?
(Někteří mění jídelníček, užívají vitamíny.)
Jak jste prožíval soutěžní atmosféru?
Už doma jsme si říkali, že je to soutěž jako
každá jiná. Prostě Fanda zalétá, jak nejlépe
umí, a hotovo. Není to tak, mistrovství Evropy je něco jiného, zvlášť když je to poprvé. Ta
atmosféra je nějak napjatější, když tady zkazí
let, nezkazí ho jen sobě, ale celému týmu. To
jsme si oba uvědomovali a také podle toho
k tomu přistupovali. Všechno poctivě před
každým letem zkontrolovat. Jestli není uvol-
Jak vlastně vypadá soutěžní model?
Soutěžní modely mají jasně daná stavební
pravidla. Zpravidla je dána maximální možná
plocha modelu a minimální hmotnost modelu. Pro model kategorie F1A je dána 32–34
dm2. Minimální váha je u této kategorie 410 g.
V praxi se křídla dělají dělená, o celkovém
rozpětí 200–250 cm a 14–17 cm široká, většinou se směrem od středu zužují. Balsová
žebra se slepí s uhlíkovými nosníky a polepí
proužky uhlíkových pásků. Celá takto připravená kostra se potáhne papírem, folií nebo
jemným textilem. Podobným způsobem se
vyrábí výškovka i směrovka, mají jen jiné rozměry a tvary. Samostatnou kapitolou je trup.
Ten v sobě skrývá časovač, vlečný háček, táhla, můj model dnes již serva, baterii, pískátko,
dohledávací zařízení. Důležité je i označení
modelu, i to je zaneseno v pravidlech. Každý
soutěžící má své identifikační číslo a ještě každá část modelu musí být samostatně označena.
Jak si obstaráváš díly, stavebnice, pojicí
materiály? Je to finančně náročné?
Pořadatelé soutěží většinou lepidlem a balsou (velmi lehké dřevo původem z Ekvádoru)
odměňují výherce na soutěžích, takže je možné si jistým způsobem na model soutěžemi
„vydělat“. Většinu ostatních dílů (potahovací fólie, překližka atd.) nakupujeme v Jičíně
v modelářské prodejně „Avanti“. Uhlíkové
komponenty v České republice však vyrábí
jen málo lidí a jsou natolik specifické, že nejsou v obchodech k dostání, proto využíváme
zásilkového obchodu. Je to finančně náročné, středně dobře vybavený model vyjde asi
na 10 000 Kč, špičkové modely pak přijdou až
na 30 000 Kč.
Když se člověk „zakousne“ do něčeho, co
ho baví, začne ztrácet pojem o čase. Funguje to i u tebe?
Absolutně. Když je třeba něco dodělat,
není problém v dílně vydržet třeba do 2 hodin ráno. Většinou se ale krotím. Přece jen
musím ráno vstávat do školy.
Kde vyrábíš a skladuješ své výtvory?
Každý pátek od tří do půl šesté odpoledne
navštěvuji modelářský kroužek. Tam stavím
většinu svých modelů, snad s výjimkou modelů kategorie F1A, jejichž stavba je časově
i technologicky náročnější. Ty stavím doma,
ve sklepě máme s taťkou zařízenou dílnu. Modely skladuji buď v klubu, nebo v dílně.
Máš ještě nějaký jiný koníček?
Baví mne šachy, ale poslední dobou na ně
nezbývá čas.
Základem je dobře zalétaný model, takže jednak je nutné chodit trénovat a jednak
je nutná ta domácí příprava v případě, že se
něco rozbije nebo je něco nutné předělat. Jinak je pravda, že v soutěžní den jím raději lehčí jídlo, které neleží v žaludku a nebrání v běhání. Tedy například ovoce nebo sušenka.
Co ti dalo modelářství do života?
Jednak jsem strávil spoustu volného času
se skvělými lidmi, při činnosti, která mě baví,
jednak jsem se naučil spoustu věcí. Například
se umím soustředit na věc, kterou dělám,
jsem schopen ji dělat pečlivě, jsou mi vlastní
zásady fair play a mohl bych pokračovat.
Co je tvůj sen? Čeho bys chtěl ještě dosáhnout?
Příští rok se létá mistrovství světa v Rumunsku, takže momentálním cílem je hlavně
udržet si místo v reprezentaci a připravit se
na mistrovství. Jinak dalších cílů, které jsou
přímo spojeny s tímto, je spousta. Být úspěšný v Českém poháru, Světovém poháru,
na mistrovstvích České republiky, ať už mládeže, nebo seniorských, a konečně posunovat se stále dál a být lepší, abych byl připraven
pro přestup do seniorské kategorie, protože
dva roky jsou krátká doba.
U rozhovoru byl přítomný i otec Františka
František Zajíc st. Takže jsem položila pár otázek i jemu.
Jste na syna pyšný?
Jsem. Kdo by nebyl pyšný na úspěchy
svých dětí?
něný nějaký šroubek, správná zatáčka, funkce vlečného háčku, správný letový čas.
Jste rád, že syn se potatil?
Jsem, uvidíme, jestli mu to vydrží. Když
předáváte zkušenosti, jste rád, že vás někdo poslouchá a dbá vašich rad. Vidíte, že
vynaložená práce a úsilí mají smysl. Když se
k tomu přidají úspěchy evropského formátu,
ukápne i ta slza štěstí.
Jak dlouho se věnujete modelářství?
Začal jsem ve svých deseti letech chodit
do zdejšího modelářského kroužku pod
vedením Milana Šaflera. Měli jsme skvělou
partu kamarádů a scházíme se dodnes. Někteří ještě modelaří, jiní ne, ale rádi vzpomínáme. Moji rodiče mě také v modelařině
podporovali, za což jim moc děkuji. Vydrželo
mi to s menšími přestávkami (vojenská základní služba, oprava rodinného domku) až
dodnes. Takže jestli dobře počítám, bude to
třicet dva let.
A jaké jsou vaše největší úspěchy?
Z žákovských a juniorských let to byla
nějaká třetí místa v krajských přeborech,
byl jsem držitelem putovního poháru DDM
Mladá Boleslav. Nic takového formátu, jako
dosáhl nyní Fanda. Jeho úspěch je i mým
úspěchem. Za svůj úspěch považuji, že se
o kopidlenském modelářském klubu ví
po celé republice, ale i ve světě. Doufám, že
mě, Fandu, ale i další členy klubu ještě úspěchy čekají.
Rozmlouvala Andrea Menclová
strana 16
Kopidlenské
září 2013
list y
Zprávy ze základní a mateřské školy
Další cizí jazyk i finanční gramotnost Návštěva akademie
Změny do nového školního roku na ZŠ a MŠ Kopidlno
První zářijový týden začal v naší základní
škole slavnostně, všichni žáci se po prázdninovém lenošení opět sešli ve školních
lavicích, aby společně se svými třídními
učiteli zahájili nový školní rok. Obzvlášť
netrpěliví a plni očekávání byli jistě naši
noví žáci, prvňáčci. Ti přišli v doprovodu
rodičů k zajímavému, téměř hodinovému
programu, který pro ně připravila jejich
nová paní učitelka, Barbora Komárková.
Ta své nové žáčky i jejich rodiče přivítala
v žirafí třídě a sdělila jim v tento pro ně důležitý den všechny důležité informace.
Změny ve výuce od 1. 9. 2013
Bývalý ministr školství, mládeže a tělovýchovy prof. Petr Fiala vydal opatření,
ve kterém došlo ke změnám Rámcového
vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Z tohoto důvodu došlo i ke změnám ve školním vzdělávacím programu
naší školy „Čemukoli se učíš, učíš se pro
sebe“, do kterého byly zapracovány následující změny:
Oblasti:
1. finanční gramotnost – hospodaření rodiny a státu, banky a jejich služby
2. ochrana člověka za mimořádných událostí – klasifikace mimořádných událostí, varovný signál a jiné způsoby varování, ochrana obyvatelstva, evakuace,
požáry
3. obrana státu – obrana státu a účast
na zahraničních misích, role ozbrojených sil ČR
4. dopravní výchova – bezpečné chování
v silničním provozu, dopravní značky,
čísla tísňového volání
5. sexuální výchova – sexuální dospívání
a reprodukční zdraví, problémy těhotenství a rodičovství mladistvých
6. další cizí jazyk – vedle výuky cizího jazyka (v naší škole anglický jazyk) se
od školního roku 2013/14 zavádí povinně další cizí jazyk. Naše škola bude
od 1. 9. 2013 vyučovat jako další cizí
jazyk německý, který jsme se rozhodli
zařadit v tomto školním roce do výuky
takto: v 7. ročníku dvě hodiny týdně,
v 8. ročníku tři hodiny týdně. Devátého
ročníku se povinný druhý jazyk v tomto
školním roce z rozhodnutí MŠMT netýká. Žáci si ho však mohou vybrat z nabídky volitelných předmětů.
7. Matematika – učivo o zlomcích a desetinných číslech se přesouvá na 1. stupeň. Účelem daných změn je úvodní
seznámení s pojmy zlomek, desetinné
číslo, záporné číslo.
Na začátku nového školního roku přejeme všem žákům i pedagogům mnoho
úspěchů ve školní práci.
Vedení ZŠ a MŠ Kopidlno
Josefa Škvoreckého
Dne 21. 6. 2013 se členové literárního
kroužku v doprovodu paní učitelky Ilony
Pluhařové a Ivy Komárkové zúčastnili literární exkurze v Praze. Všichni zúčastnění se
ráno dostavili na vlakové nádraží s dobrou
náladou, kterou jim nepokazilo ani zpoždění
vlaku v důsledku spadlých stromů přes železniční trať.
Jako první cíl exkurze byla vytyčena Literární akademie Josefa Škvoreckého. Tato
prestižní soukromá vysoká škola vychovává
budoucí básníky, spisovatele, reportéry, redaktory, komentátory a další odborníky, kteří
mají co do činění se správným užíváním českého jazyka.
Výpravu přivítal pan rektor doc. MgA. Martin Štoll, jenž všem přítomným objasnil význam a místo Literární akademie Josefa
Škvoreckého v v českém školství. Dále provázela kopidlenské návštěvníky pracovnice
školy paní Kořínková. Ukázala zúčastněným
celou budovu akademie, představila známé
učitele i absolventy v síni slávy a diskutovalo
se rovněž o uplatnění absolventů akademie
v praktickém životě. Přijetí kopidlenské literární exkurze bylo velmi přátelské a rovnalo
se téměř přijetí vážené delegace.
Obohaceni o nové zážitky a informace pokračovali literární cestovatelé metrem na Malou Stranu, kde po krátkém obědě navštívili
kostel Panny Marie Vítězné s Jezulátkem.
Další kroky zájemců o literaturu směřovaly
do nedalekého muzea Franze Kafky. S osobností tohoto spisovatele se žáci seznámili během předcházejících aktivit kroužku, a tak je
obrovské množství pramenů o Kafkově velmi
náročném díle nezaskočilo. Expozice muzea
účastníky zaujala zejména moderním výstavním pojetím i řadou zajímavých detailů.
Nádherný den zakončila jako třešnička
na dortu procházka po prosluněném nábřeží
Vltavy s nádherným panoramatem Národního divadla a dalších pražských památek. (kl)
září 2013
strana 17
Kopidlenské
list y
Zprávy ze základní a mateřské školy
Co jsme zažili v sedmičce
Ukázkové zasedání žákovského
parlamentu „Křečků LB“
V loňském školním roce jsme se účastnili
spousty akcí a získali mnoho zážitků. Školní rok jsme ukončili cyklovýletem na Bučici,
na který jsme stejně jako na výlet do Prahy
jeli s béčkem. Oba výlety byly super. Další
dobrou akcí bylo divadelní představení Scapinova dobrodružství v Mladé Boleslavi – to se
všem moc líbilo, v kině jsme byli na Lidicích
a na Době ledové IV. Někteří z nás se účastnili sportovních akcí: turnaje v přehazované,
atletického poháru a Coca-Cola Cupu. Super
bylo také spaní ve škole před Vánoci a lyžák.
Líbily se nám i projektové dny, hlavně „Dušičky“ a „Hudba léčí“. Těšíme se na akce, které zažijeme teď v osmičce.
Žáci 8. A
Dne 21. 5. 2013 se pět vybraných zástupců žákovského parlamentu zúčastnilo ukázkového zasedání žákovského
parlamentu v základní škole v Lázních
Bělohrad. Jeli jsme tam vlakem a autobusem. Cestou jsme si užili legraci, ale také
jsme si udělali čas na přípravu otázek
a vybrali jsme název pro výtvarnou soutěž u příležitosti Kopidlenských slavností. Na místo jsme dorazili asi v 11 hodin.
Nejdříve jsme bloudili po škole a hledali
učebnu, ve které jsme se měli setkat. Bylo
tam 5 cizích škol. Zjistili jsme například,
že místní parlamenťáci mají přezdívku
LB KŘEČCI. Potom jsme se rozdělili do 4
skupin a tvořili jsme úkoly, které souvisely
s parlamentem a připravili je pro nás místní parlamenťáci. Úkoly byly různé a zajímavé a nikdo z nás se nenudil. Po ukončení si každá skupina vybrala zástupce, který
představil kolektivní práci. Z naší školy
prezentovala práci své skupiny Anežka
Kořínková a Aneta Krulichová. Celé setkání se nám líbilo, i když jsme čekali, že to
bude spíše ukázka jednání parlamentu.
Loňský školní rok
V uplynulém školním roce jsme spolu
i s paní učitelkou Pekárkovou zažili spoustu
hezkých věcí. Začátek roku jsme začali adaptačním kurzem, kde jsme spali ve škole, opékali jsme buřty, hráli různé hry a soutěžili jsme.
Taky jsme společně oslavili Halloween. Všichni
se oblékli do různých masek, např. kočky, dýně
a upíři. Byli jsme i v Mladé Boleslavi v divadle
na Cantervillském strašidle. Naše třída se také
zúčastnila mnoha turnajů, např. ZAV, přehazovaná, atletika a Coca-Cola cup. Byli jsme
i několikrát v kině na Lidicích a Době ledové
3. A jako školní výlet jsme navštívili DinoPark
a IQpark, kde jsme si to hrozně užili, měli jsme
i rozchod po Liberci, takže jsme si zašli do McDonaldu a prošli jsme plno obchodů. A školní
rok jsme završili nocí ve škole, kde jsme koukali na filmy, šli jsme se v noci projít po Kopidlně
a hráli jsme na schovávanou. Celý školní rok
se mi hrozně líbil a doufám, že tak super bude
i ten nastávající.
Aneta Cikánková, 7. A
Parlamentní setkání
na škole v Kopidlně
Zážitky z šestky
Minulý školní rok jsme zahájili adaptačním
kurzem „24hodin spolu“, který se mi moc líbil.
Opékali jsme buřty a hráli jsme hry. Také se konaly různé projektové dny, besedy o houbách
a netradičních hudebních nástrojích. Někteří
z nás se zúčastnili soutěže v ZAVu a jiné školní
akce „Dnes učí devítka“. Navštívili jsme i mladoboleslavské divadlo a zhlédli jsme představení Cantervillské strašidlo. Samozřejmě
jsme se zastavili v McDonald‘s – bez toho to
prostě nejde... :D Jako školní výlet jsme zvolili
návštěvu DinoParku a IQparku v Liberci – výlet
byl opravdu povedený! Školní rok jsme završili spaním ve škole, které bylo prostě nejlepší! Některé akce ze školního roku 2012–2013
bych ráda zopakovala. Byl to zatím nejlepší,
nejsrandovnější a nejvíc prožitý školní rok ze
všech.
Sabina Slavíková, 7. A
Výlet na Bučici
Náš cyklovýlet se konal den před vysvědčením, 27. 6. 2013 ve čtvrtek. Sraz byl v půl
osmé před školou. Vyrazili jsme s nadšením.
Cesta a počasí byly příjemné, les byl voňavý. Když jsme dorazili k Bučickému mlýnu,
uviděli jsme ohradu s koňmi. Potom jsme se
rozešli, každý do jiných stran. Mohli jsme se
projít Bučicí. Chodili jsme po hrázi rybníka,
pozorovali koně a nádherné pávy. Občerstvili jsme se, odpočinuli a vyrazili domů.
Cesta zpátky se nám zdála o něco kratší.
Žáci 8. B
Dne 22. 5. 2013 proběhlo na naší škole zajímavé setkání, kterého se zúčastnili
zástupci parlamentu z každé třídy a celý
pedagogický sbor, jak z druhého, tak prvního stupně. Přednášku moderoval pan
Jan Froněk, který je členem Centra demokratického učení (CEDU). Nám žákům začínala přednáška v 12:45. Nejdříve jsme se
seznámili s panem Froňkem a sdělili jsme
mu, jak funguje parlament na naší škole.
Zahráli jsme si pár her, které souvisely
s parlamentem. Poté dorazil i pedagogický sbor a vzájemné setkání mohlo začít.
Nejdříve jsme si povídali o tom, proč je
důležité mít na škole parlament, jak funguje, k čemu nám může být užitečný a jak
jeho činnost můžeme podporovat. Také
jsme si povídali o tom, které akce se nám
povedly a co bychom měli naopak zlepšit.
Poté jsme zhlédli fotografie z jiných škol,
ve kterých funguje žákovský parlament,
a také jsme viděli, jak probíhá jednání
žákovského parlamentu v Anglii. Nejvíce nás dojal příběh holčičky, která chodí
do 3. třídy, a s pomocí parlamentu se jim
podařilo zachránit 100 psů v útulku tím,
že na ně vyhlásili sbírku.
Alena Fišerová, 9. třída
Anežka Kořínková, 5. třída
strana 18
Kopidlenské
září 2013
list y
Zprávy ze základní a mateřské školy
Pohádkové zážitky, hasičská zbroj i výlet do kosmu
V mateřské škole není nic nemožné
Naši loňští předškoláci už sedí ve školních
lavicích a my se ohlédneme, jak si děti užily
konec roku v mateřské škole. Poslední květnové pondělí děti prošly pohádkovou cestu
se spoustou soutěží a zábavných aktivit, připravených již tradičně zahradnickou školou.
V pohádce děti zůstaly i na začátku června,
kdy jsme navštívili pohádkový hrad a zámek Staré Hrady. Navštívili jsme pohádkové
sklepení a půdu. Pár odvážlivců se dokonce
naučilo létat na koštěti, samozřejmě pod vedením zkušené čarodějnice. Celá školka se
proměnila v hasičskou jednotku, když nám
hasiči z SDH Kopidlno přijeli ukázat techniku
a výbavu výjezdového auta. Děti si vyzkoušely hasičskou přilbu, proběhly se s proudnicí, potěžkaly hadice, prohlédly si výjezdové auto nejen zvenčí, ale i zevnitř. Stateční
jedinci mohli vylézt i na střechu požárního
auta.
Poslední červnový týden patřil předškolákům. Spaní v MŠ je už dosti zaběhnutá záležitost a ani naše školka není výjimkou. Už
třetím rokem dostali předškoláci možnost
zůstat ve školce přes noc. V letošním roce
jsme opustili povrch země a vydali se pátrat po záhadách vesmíru. Při příchodu děti
přivítal kosmonaut a zelený mimozemšťan.
Na děti čekalo mnoho překvapení a zábavy.
Při příchodu dostaly identifikační kartu a dostaly povolení pro vstup na vesmírnou
loď „Andromeda“ a posádka byla okamžitě pověřena
velice důležitým úkolem –
vystopovat vesmírnou loď,
která havarovala nedaleko
školky. Během cesty si posádka vyzkoušela řídit lodičku na ovládání, viděla, jak
se řídí model letadla, a pár
letadélek si mohli pustit
do vzduchu. Po vyčerpávající cestě jsme si udělali přestávku na měsíci a v měsíční
krajině jsme si opekli buřtíky. Po návratu na základnu
na děti čekalo překonání leprové sítě, stezka odvahy, ale
také nějaké ty rychlé špunty
a pyžamová párty. Děti se pěkně „odvázaly“!
Nesmělo chybět večerní promítání na obří
plátno, při kterém se posádka zavrtala
do spacáků a pokračovala dál ke hvězdám.
Večer nám příjemně utekl a ráno při probuzení byly děti plné zážitků.
A úplně na závěr proběhlo loučení s předškoláky na MÚ Kopidlno. Děti zazpívaly pár
písniček, převzaly si kytičku a pamětní list.
Každé loučení je smutné, a proto není divu,
že ukápla i nějaká ta slzička. Všem, kteří nám
v uplynulém školním roce pomáhali a podíleli se na přípravě akcí, děkujeme.
A letos začínáme v novém kabátě…
První den letošního školního roku jsme
přivítali děti, se kterými se již dobře známe,
ale i nové děti, pro které to byla úplně první
cesta do školky. Všichni si pamatujeme, že
první dny jsou děti nastupující do mateřské
školy mírně rozechvělé, když z rodinného
prostředí přejdou do většího kolektivu dětí.
Určité obavy mají zajisté i rodiče, jak jejich
ratolesti tuto situaci zvládnou. Zpočátku se
to u některých neobejde bez slziček, případně malého vzdoru, ale za pár dní si děti
na kolektiv a paní učitelky zvyknou a nastane i opačný problém – dostat děti ze školského zařízení domů.
V letošním roce děti přivítala nově zrekonstruovaná sociální zařízení ve všech třídách mateřské školy. Rodiče a veřejnost si
nové sociální zařízení mohli prohlédnout
při dvoudenním dnu otevřených dveří. Jaké
byly jejich reakce a poznatky, se dočtete
v dalším vydání Kopidlenských listů.
A co nás v nejbližší době čeká? Během
měsíce října zahájíme kroužky – výtvarný,
pohybový, keramiku a flétničku. V jednání je
kroužek anglického jazyka. Chystáme sportování, křídování u MŠ, určitě se půjdeme
podívat na tradiční a letos jubilejní výstavu
Kopidlenský kvítek a zúčastníme se běhu
ke dni 17. listopadu. Děti se mohou těšit
na divadelní představení, spoustu her a soutěží.
(am)
září 2013
strana 19
Kopidlenské
list y
Zprávy ze základní a mateřské školy
Nové záchody
a umývárny pro
mateřskou školu
Tak jako každý rok, i letos o prázdninách
se ve škole pracovalo, protože probíhaly
ve všech jejích budovách drobné opravy,
údržba příslušenství a celkové přípravy
na nový školní rok.
Nejintenzivněji ale letos práce probíhaly
v mateřské škole. V průběhu měsíce července i srpna zde pracovali zaměstnanci
společnosti Staving Valdice na rekonstrukci
sociálního zařízení pro děti. Během prací tak
došlo ke kompletní rekonstrukci těchto prostor, zahrnující výměnu rozvodů vody a odpadů a také elektroinstalace a instalování
nových umyvadel, toalet, sprchových koutů
i svítidel. Jednotlivé místnosti byly obloženy
pestrými obklady a dlažbou.
Celá akce, s rozpočtem téměř 900.000 Kč,
byla dokončena v termínu, v posledním
prázdninovém týdnu, a byla financována
z několika zdrojů – z dotace, kterou poskytl KÚ Královéhradeckého kraje, z rozpočtu
zřizovatele školy – města Kopidlna – a také
z investičního fondu školy.
Mgr. Pavel Berný, ZŠ a MŠ Kopidlno
Kroužky v ZŠ a MŠ
Kopidlno
Mateřská škola nabízí: hra na flétnu,
výtvarný kroužek, pohybový, angličtina
a keramika.
Školní družina nabízí: háčkování, výtvarný, dramaťáček, hra na flétnu, výtvarně keramický.
2. stupeň nabízí: literární kroužek, komunikace a vztahy, paličkování.
Pro žáky ZŠ a MŠ bude od října otevřena logopedická náprava, bližší informace na webových stránkách školy.
Ilona Pluhařová představila
v Psinicích novou knížku
Dne 24. 8. 2013 se konalo tradiční Loučení s prázdninami ve Psinicích. Místní
Sdružení hasičů a chalupářů připravilo pro
děti i dospělé odpoledne plné her a zábavných aktivit, jež každoročně nezapomenutelným způsobem zakončují prázdninový
čas. V letošním roce se uskutečnil jubilejní
10. ročník této akce. Ilona Pluhařová zde
představila svou novou knihu Země bledulek, kterou vydalo nakladatelství Silenka v září letošního roku.
(kl)
Kniha Země bledulek
Příběh knihy Země bledulek se odehrává na nemocničním oddělení dětské
hematologie blíže neurčené fakultní
nemocnice, kde se
léčí závažná a často i smrtelná onemocnění krve.
Tato problematika by se na první
pohled mohla zdát
vážná až tragická. Cílem autorky
je však odhalení
skutečnosti,
že
i takto nemocné
děti jsou dětmi se
vším všudy. Vedle
vážných
epizod
souvisejících s jejich nemocí zažívají i spoustu legrace, tropí běžné
rošťárny, prožívají
své lásky, zkrátka
nepřestávají být
dětmi i přes svůj
těžký úděl. Jejich
nemoc jim někdy
i pomůže k vyřešení problematických
vztahů k vrstevníkům nebo rodičům. Vliv
nemoci na lidský život nemusí být tudíž
nutně negativní.
Pokud bychom chtěli charakterizovat
knihu Země bledulek jednou větou, jedná se o vcelku humorný či pozitivní příběh z neveselého
prostředí.
V názvu příběhu se skrývá metafora, „bledulky“
jsou nemocné děti
i často vyčerpaný
nemocniční personál, jejichž strasti
se odrážejí právě
v bílé, nezdravě
vyhlížející
barvě
pleti. Země pak
symbolizuje hematologické oddělení,
v němž hrdinové
dobrovolně či nedobrovolně pobývají, jež je pohlcuje, řídí jejich život,
přináší hlubší poznání opravdových
životních hodnot.
„Jako slupky z cibule z nich oloupává
zbytečné části jejich duše, aby dospěli
k jejímu opravdovému jádru.“
Kontakt pro objednání knížky najdou
zájemci na www.zemebledulek.cz.
strana 20
září 2013
Kopidlenské
list y
Zprávy ze zahradnické školy
Sportovní kurz
a dny pro zdraví
Karolína Pospíšilová, žákyně letošního
3. ročníku studijního oboru zahradnictví,
zpívala v Nové Pace s Milanem Peroutkou
mladším.
Nápad pěveckého duetu se zrodil v hlavě
Romany Martincové, ředitelky MKS Nová
Paka, které každoročně pořádá červnové
Slavnosti slunovratu. Syn bývalého bubeníka Olympicu jezdí mezi Pačáky již několik let
a pokaždé si pro ně připraví pěvecký duet.
Vystupoval s herečkou a zpěvačkou Michaelou Doubravovou nebo vítězkou rozhlasové
kategorie soutěže Česko zpívá Evou Matějovskou.
Žáci prvních ročníků učebních a studijních oborů Střední školy zahradnické
prožili společný týden v chatovém táboře
TJ Sokol Kopidlno v Ledcích. Zavzpomínal na něj Filip Traxler – žák 2. ročníku
studijního oboru zahradnictví.
Plni elánu a očekávání dní příštích jsme se
sešli před mistrovnou. Do auta jsme naložili
zavazadla a vyrazili na vlak, který nás dovezl
do Rožďalovic. Dostali jsme mapy a pěšky se
vydali do Ledců. Odpoledne jsme strávili při
orientační hře po okolí – pro někoho novinka, pro jiné taková normální brnkačka. Pan
učitel Tomáš Hásek a Vladislava Kavková,
vychovatelka domova mládeže, pro nás připravili bohatý program. Běhali jsme po lese
s buzolou, stříleli ze vzduchovek, plavili se
na raftu nebo soutěžili v orientačním běhu.
Vydali jsme se také na výlet do nedalekých
Jabkenic, kde jsme si prohlédli zajímavou
expozici v muzeu Bedřicha Smetany. Každý
večer jsme trávili u táboráku a vzpomínali
na prožitá dobrodružství.
foto Jana Tauchmanová
foto SZaŠ
Duet kopidlenské zahradnice a syna
legendárního bubeníka skupiny Olympic
Na červnových Slavnostech slunovratu
s ním zpívala mladá kopidlenská zahradnice.
„S Milanem jsme si připravili píseň z muzikálu Pomáda. Zpívalo se mi s ním dobře, ale
nervozita udělala svoje,“ říká Jilemničanka
Karolína Pospíšilová.
A jak hodnotí duet syn bubeníka z Olympicu? „Pro slečnu to bylo možná první veřejné vystoupení. Známý duet z Pomády
je těžký na dvojhlasy, a tak se samozřejmě
dostavily i známky nervozity. Myslím, že
se s tím poprala velice dobře a publikum ji
za to taky odměnilo potleskem. Držím palce
do dalších vystoupení!“
O květiny se starali i během července a srpna
foto SZaŠ
Za slunečného počasí jsme pečovali
o záhony s letničkami nebo jsme okopávali
mladé stromky ve školce. Ve skleníku jsme
vyštipovali okurky a rajčata, pleli jsme a vyvazovali. Pro každého z nás to byla dobrá
zkušenost.
Tereza Traxlerová,
studijní obor zahradnictví (2. ročník)
Žáci Střední školy zahradnické Kopidlno
absolvovali prázdninovou praxi na školním
hospodářství. Požádali jsme pár zahradníků,
aby ji čtenářům Kopidlenských listů přiblížili.
Ve skleníku jsme pleli a zalévali rostliny.
Zkoušeli jsme si také očkovat ovocné stromy a růže.
Lucie Burešová, nástavbové studium, obor
zahradnictví (1. ročník)
O prázdninové praxi jsem sekal trávu. Musel jsem jezdit se sekačkou pomalu, protože
jinak by stroj nestíhal „sekací manévr“.
Michal Houžvička, obor zahradnické práce
(3. ročník)
Týdenní praxe byla pohodová a rychle
utekla. Měli jsme paní mistrovou Evu Vaníčkovou, která nám vždy vyšla vstříc.
Veronika Gušlbauerová, obor zahradnické
práce (3. ročník)
Ani o prázdninách bychom neměli zapomenout na ty, co by v létě bez naší péče
nepřežily. Jak určitě správně tipujete, jsou
to rostliny, o které se zahradník musí starat
po celý rok. Poznali jsme, že rozdáním vysvědčení naše práce nekončí.
Matěj Šitina, obor zahradnictví (2. ročník)
září 2013
strana 21
Kopidlenské
list y
Zprávy ze zahradnické školy
Kopidlenský kvítek je s vámi už 20 let
Myšlenka soutěže Kopidlenský kvítek se zrodila v hlavě Marie Hofmanové, dlouholeté učitelky odborných
předmětů a praxe. Pod názvem Kopidlenský rákos se tenkrát obrátila na zástupce zahradnické školy Romana
Kotláře, jež se pro myšlenku nadchl,
a tak to začalo. Jen to jméno se nezdálo
úplně to pravé ořechové. Až Ing. Lenka
Nosková navrhla Kopidlenský kvítek
a kvíteček, a to se zdálo dobré.
Kopidlenská škola se od samého
začátku snažila spojit přítomnost nastupující zahradnické generace z Čech
a Moravy, přiblížit školu a její činnost
žákům základních škol a otevřít brány
široké veřejnosti.
(čerpáno z dobového tisku)
Návraty do minulosti aneb jak jsme začínali
První ročník soutěže zahradnických dovedností Kopidlenský kvítek proběhl v pátek
17. října 1994 v zámeckém areálu. Slavnostního zahájení se zúčastnili zástupci okresního, školského a obecního úřadu i členové
Zahradnické komory Dolních Rakous.
Poté začalo 42 účastníků ze zahradnických
škol celé republiky plnit 1. soutěžní úkol –
„Závěsné aranžmá na zeď“ ze suchého materiálu. A které roční období si soutěžící vybrali? Jednoznačně vyhrál podzim s 28 pracemi,
léto si vybralo 10 soutěžících, zimu jen 3, léto
kontra zima jen jeden a jaro si nezvolil nikdo.
Následovalo roubování v ruce – náročný úkol
s vlastním nářadím. 100 bodů bylo možné
získat v poznávání 100 kusů rostlin jen se
správným latinským názvem.
Program byl obohacen žertovným trojbojem družstev. Jistě uznáte, že hody míčkem
do panáků z dýně, vrhání holínkou na cíl
a slalom s trakařem jsou dost nezvyklé disciplíny.
Jak to vidíme my
Když zapátrám v paměti, tak se mi vybaví
hlavně krásně květinami vyzdobené třídy,
zdarma řízky pro studenty, kteří při Kvítku
pomáhají, a mraky stánků v parku. Pamatuji
si, že zde bývalo „narváno“, tak kolem 15000
návštěvníků. Učebny se mi moc líbily, každá byla jinak vyzdobena. Kvítek byl největší
akcí školy během roku a připravoval se již
týden předem.
Jan Jiřička
Na kvítku jsem pomáhala v květince.
Chodilo k nám hodně lidí. O přestávce jsem
se šla podívat do tělocvičny na výstavu květin ze soutěže. Nejvíce mě zaujala vazba Jiřího Šmída, se kterou obsadil 1. místo.
Denisa Nývltová
Kopidlenský kvítek je velice zajímavá
událost. Když jsem ho navštívila poprvé,
ztratila jsme se v parku, protože tady bylo
plno. Je vidět, že Kvítek je velmi známý nejen v Kopidlně a blízkém okolí, ale v celém
Česku. Pro mě, jako žákyni zahradnické školy, je to jedna z nejhezčích událostí. Celá
škola se podílí na organizaci a přípravách.
Karolína Bušková
Žáci s učiteli zdobí třídy, aby návštěvníci
viděli, co všechno dovedou. Vyhlášený je
i kopidlenský řízek, který připravují v zámecké kuchyni už od časných ranních hodin.
20. Kopidlenský kvítek
Po poledni pak byla zahájena soutěž Kopidlenský kvíteček pro zahradnické naděje
z osmých a devátých tříd základních škol.
Jednoznačně dominovali reprezentanti ZŠ
Bezno u Mladé Boleslavi.
Prvními vítězi Kopidlenského kvítku se stali žáci SZaŠ z Ostravy – Mariánských Hor, kteří
si domů odvezli sekací frézu, věnovanou jičínským Agrostrojem, v hodnotě 20 000 Kč.
Sobota poskytla veřejnosti prodejní výstavu zahradnických potřeb, výrobků a výpěstků, předvádění zahradnické mechanizace,
aranžování květin i odbornou poradenskou
službu. Velký úspěch pak měla ochutnávka
zeleninových salátů a zdobení donesených
pokrývek hlavy.
Díky štědrým sponzorům, obětavým organizátorům i skvělému počasí se první ročník
Kopidlenského kvítku vydařil. Zámecký park
přivítal stovky návštěvníků a úspěšně zahájil
tradici nových aktivit zahradnické školy v Kopidlně.
(čerpáno z dobového tisku)
Kopidlenský řízek
lámal rekordy
12.–13. října 2013 areál Střední
školy zahradnické Kopidlno
SOBOTA 12. října 2013 9:00–17:00
• prodejní výstava zahradnických potřeb, výpěstků a výrobků
• výstava a dražba květinových aranžmá
• předvádění aranžování květin
• slavnostně vyzdobené místnosti v budově zámku
• přehlídka floristických kompozic
• módní přehlídky
• pěvecké vystoupení – dudácká kapela
1st Czech Pipes and Drums
• prohlídka palmového skleníku
• předvádění zahradnické mechanizace
• prodej květinových kompozic
• prodej výrobků a výpěstků žáků školy
• informace o možnostech studia
na Střední škole zahradnické, Kopidlno
• ukázky květinové výzdoby osobních
automobilů
NEDĚLE 13. října 2013 9:00–15:00
• prohlídka slavnostně vyzdobených
místností v zámku
• prohlídka parku a palmového skleníku
• sraz absolventů k 65. výročí školy
foto Jana Tauchmanová
Jak vzniklo jméno?
Při 19. ročníku Kopidlenského kvítku
usmažili v zámecké kuchyni 2 380 kusů
řízků, na které bylo použito 300 kg masa
(vepřová kýta bez kosti a kotleta bez kosti).
„Jedna kýta váží průměrně 8 kg (prase má
2 kýty), hmotnost l ks kotlety je průměrně
5 kg (prase má 2 pruhy kotlet). Z jednoho čuníka jsme využili 2 kýty + 2 pruhy kotlet, což
je celkem 26 kg masa. Jednoduchými počty
zjistíme, že na tradiční kopidlenský řízek
nám posloužilo 12 ks prasat,“ říká vedoucí
školní jídelny Jana Menclová.
V kuchyni dále spotřebovali 35 kg hladké
mouky, 540 ks vajec, 120 l oleje na smažení, 50 čtyřlitrových sklenic kyselých okurek
a 110 velkých bochníků chleba.
Vyhlášená pochoutka – Kopidlenský řízek – loni lámala všechny doposud platné
„rekordy“. Podaří se ho letos návštěvníkům
ještě překonat?
strana 22
září 2013
Kopidlenské
list y
Zprávy ze zahradnické školy
Nejlepší mladý zahradník je z Kopidlna Tvořivá dílna
Jiří Šmíd ze Střední školy zahradnické
v Kopidlně – vítěz 19. ročníku celostátního kola soutěže Kopidlenský kvítek –
převzal v červnu v Brně zlatou plaketu
v oboru zahradník.
Z národních kol soutěží odborných dovedností ve vybraných oborech se do slavnostního galavečera probojovalo 21 žáků.
V brněnském divadle Reduta nechyběl ani
Jiří Šmíd ze Střední školy zahradnické Kopidlno. Program galavečera měl přes svoji důležitost a slavnostní ráz pohodovou
a přátelskou atmosféru, ke které přispěli
například vyučený dřevorubec Jiří Zonyga či žák Střední školy informatiky a spojů
v Brně Michal Fridrich, alias kouzelník Mišuge. Ten v samotném úvodu „vyčaroval“
průvodkyni večerem, kterou byla moderátorka České televize Barbora Černošková.
Vítězové soutěží a škola, kterou reprezentují, obdrželi čestné uznání se symbolem přehlídky od akademického malíře
Františka Hanáčka a zlatou plaketu České
ručičky.
foto SZaŠ Kopidlno
Kopidlenské babky kořenářky v pohádkovém Jičíně
Stánek zahradnické školy na letošním festivalu Jičín – město pohádky se
zaměřil na bylinky. Na školním hospodářství žáci vypěstovali léčivky, které
dětští návštěvníci poznávali. O zážitky
z tvořivé dílny ve Farské zahradě se podělily žákyně 2. ročníku studijního oboru zahradnictví Alexandra Bubeníčková
a Vendula Dadoková.
Do Jičína jsme se těšily. Ve stánku jsme
měly v květináčích různé bylinky, které se
děti učily poznávat. Z usušených kousků
také skládaly houbu. Jeden dílek byl jedovatý a děti ho musely najít. Každý, kdo to
dokázal, obdržel od nás razítko do zábavné
hry „Kolo se nám polámalo“. První den byl
takový klidný, a druhý naopak rušný. Práce
s dětmi se nám moc líbila a byly opravdu
šikovné. Pro nás to byla dobrá zkušenost
do budoucna.
Alexandra Bubeníčková a Vendula Dadoková, studijní obor zahradnictví (2. ročník)
foto Jana Tauchmanová
foto Jana Tauchmanová
na Semilském pecnu
Město na Jizeře hostilo druhou zářijovou sobotu 10. ročník tradiční Podkrkonošské slavnosti úrody. Děti a dospělí si
pod vedením Karolíny Buškové a Markéty Komárkové, žákyň oboru zahradník
(2. ročník), vyráběli suché květinové
vazby.
Byla to naše první akce mimo školu. Zpočátku jsme se trošku bály, protože jsme
nevěděly, co nás čeká. Potřebovaly jsme
nalákat lidi do naší dílničky, a tak jsme se
vydaly do terénu. Rozdávaly jsme propagační materiály kopidlenské zahradnické
školy, odpovídaly na dotazy týkající se
studia a zvaly na Kopidlenský kvítek. Netrvalo dlouho a návštěvníci si mezi stánky
našli i naši tvořivou dílnu. Chvílemi jsme
měly pořádně napilno, ale zvládly jsme to.
Jako správné zahradnice jsme si poradily
i s docházejícím materiálem. Vyzbrojeny
zahradnickými nůžkami jsme se postaraly
o „údržbu parku“.
Hodně lidí se bálo, že nejsou moc zruční,
a tak jsme jim pomohly a poradily. Všichni měli nakonec radost, že práci zvládli
a domů si odnášeli vlastnoručně vyrobenou květinovou vazbu. Jeden malý chlapeček se nás dokonce zeptal, jakou by od nás
dostal známku. Odpověděly jsme mu, že
jedničku, a on byl moc šťastný. To nás zahřálo u srdíčka.
Karolína Bušková a Markéta Komárková,
obor zahradník (2. ročník)
září 2013
strana 23
Kopidlenské
list y
Zprávy ze zahradnické školy
Kopidlenští zahradníci
učili děti
aranžovat květiny
Výtvarně-hudební odpolední pořad
v areálu KD Střelnice Vrchlabí doplnila
tvořivá dílna Střední školy zahradnické
Kopidlno. Pod vedením Markéty Pacákové, žákyně 3. ročníku (obor zahradník),
děti aranžovaly suché květy.
Expozice přilákala desítky chlapců a děvčat, kteří se na chvíli stali malými floristy.
Do práce se pustili s obrovskou chutí a zápalem. „Zapojili se převážně předškoláci, ale
příležitost si nenechali ujít ani jejich rodiče.
Nevěřila jsem, že děti můžou být tak kreativní a nápadité. Jeden klučina se mě dokonce
zeptal, proč kytičky, které používá, nepotřebují vodu. Udivil mě jeho zájem a talent,“ říká
Markéta Pacáková.
Co jsme psali před lety...
Počátky Kopidlenských listů
Koncem loňského roku jsme v Kopidlenských listech připomenuli vznik Zpravodaje
MNV, který byl předchůdcem současných
Kopidlenských listů. Bylo zde uvedeno, že poslední číslo Zpravodaje vyšlo v roce 1991.
Pak následovalo celých 5 let, kdy v Kopidlně
žádná místní tiskovina nevycházela. Až v lednu 1996 vyšlo prvé číslo nového měsíčníku,
nazvaného Kopidlenské listy. V jeho úvodním
článku se píše:
Vážení čtenáři,
předkládáme Vám první číslo „Kopidlenských
listů“. Doufáme, že budou součástí Vašeho života
a přinesou Vám rady, zábavu a snad i příjemné
pohlazení po duši.
Není snadné pustit se do vydávání novin. Nikdo z nás nemá s touto prací zkušenosti, přesto
se pokusíme. Budeme se snažit Vás informovat
o dění v Kopidlně a jeho okolí. Chtěli bychom
také připomenout důležitá data a informace
z oblasti financí, daní, poplatků atd. Snad i program kina Vám přijde vhod.
Víme, že dnes nemá nikdo mnoho času nazbyt, ale přesto doufáme, že naše listy neskončí
v propadlišti dějin. Snad nám budete tolerovat
nedostatky, které jsou součástí našeho začátku.
Pokud budete mít nějaké připomínky nebo náměty, obraťte se na nás. Rádi také zveřejníme
Vaše příspěvky. Závěrem Vám děkujeme za důvěru, kterou jste nám projevili koupí Kopidlenských listů. Těšíme se na shledanou při dalších
číslech.
Redakční rada Kopidlenských listů
Za prvým číslem je jako vydavatel uvedeno
město Kopidlno, s redakční radou: Helena Suchardová, Jana Minářová a Vlastimil Hloušek.
Vyšlo v Kopidlenských listech č. 6/1996
foto Jana Tauchmanová
Svatby
Rubriku připravuje Jana Tauchmanová
Ze sdělovacích prostředků se dovídáme
různé statistiky o klesajícím počtu uzavíraných
sňatků a následně pak o nižší porodnosti v naší
republice.
Předkládáme vám některé údaje z našeho
města za posledních 7 let (včetně toho letošního), které by vás mohly zajímat.
Počty sňatků uzavřených na Obecním úřadu
v Kopidlně:
1990 – 23, 1991 – 5, 1992 – 14, 1993 – 14,
1994 – 12, 1995 – 13, 1996 – 1!!! Sňatky uzavřené před jiným než příslušným úřadem: 1990
– 16, 1991 – 12, 1992 – 20, 1993 – 6, 1994 – 4,
1995 – 7, 1996 – 2!!! Je jenom veliká škoda, že
naše nová obřadní síň, která byla otevřena 11.
3. 1989, je tak málo využívána. Myslím, že se
svým výtvarným řešením i vnitřním vybavením
řadí mezi nejhezčí na okrese Jičín, ale to je věc
názoru každého jednotlivce. Někteří snoubenci
volí možnost uzavřít manželství v jiném městě,
a to hlavně z důvodu, že nechtějí být středem
Za grafiku a tisk jsou uvedeni manželé Sedláčkovi. Složení redakční rady se za 17 let postupně mírně obměňovalo. Na přípravě Kopidlenských listů se však podíleli i mnozí jiní pracovníci úřadu – psaním příspěvků, přepisováním
textů, kontrolami a opravami textů; kontrolu
pravopisu po mnoho let prováděl pan Zdeněk
Ruta.
Až do roku 2003 vycházely Kopidlenské listy
jako měsíčník, v nezměněné podobě. Pouze
jejich cena se zvedla ze 3 na 5 korun. Od roku
2004, kdy se staly čtvrtletníkem, se zvýšil počet
stran a cena stoupla na 12 Kč a od roku 2008
na 15 Kč za jedno číslo. Přestože se město stalo
od r. 2009 plátcem DPH, cena se nezměnila.
Při změně Kopidlenských listů na čtvrtletník
začal městský úřad vydávat také pravidelný
měsíční informační leták, který přináší aktuální informace o dění a je zdarma doručován
do schránek.
Z původního rozsahu 4–6 stran se Kopidlenské listy postupně rozrůstaly na většinou 18
stran u měsíčníku; čtvrtletník dnes mívá kolem
30, výjimečně i 40 stran.
Zpočátku byly Kopidlenské listy několik let
kopírovány na městském úřadě, později byly
tištěny v tiskárně v Bělé pod Bezdězem a nyní
v tiskárně RK tisk Jičín. Od roku 2009 jsou tištěny na recyklovaném papíře.
Od roku 2007 je výkonným redaktorem
Martin Žantovský a zajišťuje nejen grafické
zpracování, ale i korektury a také píše příspěvky a fotografuje. Právě on bude listovat staršími čísly a postupně vybírat články, které charakterizovaly dobu, ve které vznikly, a přitom
mají co říci dnešku. V prvním dílu seriálu se
podíváme, co psaly Kopidlenské listy ve svých
počátcích v roce 1996.
(osu)
pozornosti na místním náměstí. Tímto rozhodnutím se však novomanželé připraví o 600,– Kč,
protože to je právě částka, kterou musí uhradit
úřadu, který obřad provede. Nejčastěji se snoubenci obracejí na MěÚ v Jičíně, kde je přece jenom zaručena částečná anonymita a není to tak
daleko. Další možností, jak přijít o peníze, a sice
o 1000,– Kč, je přání snoubenců uzavřít manželství mimo stanovenou dobu. Stanovená doba
na místním obecním úřadu je každá sobota
od 9.00 do 14.00 a nyní i každý první pátek v měsíci od 9.00 do 14.00. A je tu ještě další možnost,
jak zvýšit rozpočet určený na svatbu, a to tehdy,
když se snoubenci rozhodnou uzavřít manželství mimo obřadní síň. Zda bude obřad proveden tímto způsobem je na posouzení toho,
kdo bude obřad provádět, protože je třeba, aby
byla zachována důstojnost tohoto aktu. Poplatek za takto provedený obřad je také 1000,– Kč.
Těšíme se tedy na shledanou se všemi, kteří se
rozhodnou udělat ten významný krok v životě
právě před OÚ v Kopidlně, i když nutno dodat,
že pro šťastné a spokojené manželství není tento akt až tak podstatný a důležitý.
Hana Zajícová, matrikářka
strana 24
září 2013
Kopidlenské
list y
Jak je to se svatbami v Kopidlně dnes
FEJETON
Když něco nejde…
Novomanželé Andrea a Miloš Menclovi si řekli své ano v kopidlenském parku letos v červnu.
Z článku tehdejší matrikářky Hany Zajícové, který v Kopidlenských listech vyšel
v roce 1996 (přetiskujeme jej na straně 23),
je patrné, jak se v devadesátých letech projevil úpadek v počtu uzavřených sňatků
v Kopidlně. Od té doby uplynulo poměrně
dost času, a tak můžeme porovnat tehdejší čísla s novějšími údaji ze současnosti. Ty
prozrazují, že trend nízkého počtu svateb
přetrvává a počet uzavřených sňatků dosahuje jen málokdy dvouciferného výsledku.
„Na Městský úřad Kopidlno jsem nastoupila
jako matrikářka v září 2005. Od té doby jsme
uspořádali 56 svatebních obřadů a 16 z nich
se konalo mimo obřadní síň,“ říká nynější
matrikářka Růžena Horynová.
Rok
Počet uzavřených manželství
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
1
12
6
10
4
5
10
dosud 8
Nejoblíbenějším místem v Kopidlně pro
svatební obřad „na jiném vhodném místě“,
tedy mimo obřadní síň, je zámecký park.
„Shodou okolností moje úplně první svatba,
i ta zatím poslední, se konala právě v tomto
překrásném prostředí, obě opravdu pohádkově krásné. Myslím si, že zůstanou navždy
v paměti i srdcích všech zúčastněných,“ vypráví Růžena Horynová.
„Upřímně ale musím podotknout, že každý obřad má své kouzlo. Oddávali jsme
i za prudkého deště pod deštníky, za doprovodu skladby Beatles, kterou tiše hrál
náš varhaník schovaný před deštěm pod
smrkem, jen snoubenci a svědci, a přesto
byl obřad velmi romantický. Oddávali jsme
nejen na různých místech zámeckého parku, ale i v palmovém skleníku, na zahradách
domů i na chalupě. Zažila jsem i krásnou
svatbu v krojích, kdy jsme s panem oddávajícím stáli při obřadu před malou kapličkou
u obrovského lánu obilí plného květů máků,“
podělila se matrikářka.
Zámecký park si zvolili za místo důležité
životní události letos v červnu i naše redakční kolegyně Andrea Menclová (Novotná) se
svým snoubencem Milošem Menclem. Proč
se tak rozhodli a čím je toto místo oslovilo?
„S jistotou jsme věděli, že si chceme říci své
‚ano‘ pod širým nebem mezi stromy a rozkvetlými květy. Kopidlenský park byla naše
první myšlenka, ale uvažovali jsme i o jiných
zámeckých zahradách a parcích. Probrali
jsme pro a proti a volba byla jednoznačná.
Nejenže kopidlenský park je v místě našeho
bydliště, což bylo plus do časového harmonogramu, ale málokterý koutek nám mohl
nabídnout oddací místo obklopené anglickým parkem s kašnou, výhledem na krásnou
vodní hladinu a renesančním zámkem v pozadí. Pak už jen stačilo zařídit slunečné počasí,“ líčí novomanželé Menclovi. „Touto cestou
děkujeme všem, kteří nám pomohli uskutečnit naši pohádkovou svatbu,“ dodávají a my
se připojujeme s přáním, aby jim jejich volba
svatebního prostředí přinesla hodně štěstí
na společné cestě životem.
Lidé, kteří se rozhodnou uzavřít manželství na jiném místě než v obřadní síni, musejí počítat se správním poplatkem 1000 Kč.
„Myslím, že pro snoubence, kteří chtějí
uspořádat svatební obřad netradičním způsobem, není správní poplatek, který musí
zaplatit, žádnou překážkou. A pokud přijdou
na náš úřad, jsme schopni jim vyhovět téměř
ve všem. Vždy se snažím o to, abychom se
na všem domluvili, a mojí prioritou při svatebních obřadech je, aby snoubenci měli
svůj svatební den takový, jaký ho chtějí oni.
Je to přece jejich ‚velký den‘,“ dodává kopidlenská matrikářka Růžena Horynová.
V Kopidlně jsou pro svatební obřady vyhrazeny soboty a také každý první pátek
v měsíci, v době od 9 do 14 hodin.
(kl)
Znáte to také, že něco slíbíte, už je nejvyšší čas to splnit, a prostě to nejde a nejde? Slíbila jsem napsat fejeton do Kopidlenských listů. Hlavou se mi honily desítky
různých témat, od cestování, vaření,
stěhování, soužití s domácími zvířátky
a podobně, a nakonec jsem dva dny před
uzávěrkou zjistila, že jsem schopná napsat ke každému tématu tak jeden či dva
nepříliš čtivé odstavce a dál se ne a ne
pohnout.
Tak jsem třeba začala psát o stěhování – jak člověk při balení znovu objeví
spoustu věcí, na které dávno zapomněl
– a vtom jsem si vzpomněla, kam jsem
po stěhování dala krabici s kuchyňskými
potřebami, kterou jsem už pár týdnů marně hledala, vyndávala z hrnce knedlíky
dvěma vařečkami a nadávala – šla jsem
jí vybalit, a když jsem se vrátila ke psaní,
invence byla pryč.
Také jsem nakousla fejeton o cestování
a dovolených. Neprozřetelně jsem přitom
vytáhla katalog plný pláží, palem a moře,
a byla jsem ztracena. Protože letos jsme
strávili dovolenou „na maltě“, zasnila
jsem se nad krásnými fotkami a celé téma
mi zabloudilo k bědování nad tím, že
jsem se letos o dovolené ani trochu neopálila…, což, jak jistě uznáte, nikoho ani
nezajímá, ani nepobaví.
Fejetonek o domácích zvířátkách mi
– docela případně – zničila naše dvě koťata, která využila toho, že jsem od skoro dopsaného díla kamsi odběhla. Když
jsem se vrátila, obě kočičky se slastně vyvalovaly na klávesnici notebooku, nahřívaly si kožíšky a projevily se – jako většina
dnešních mláďat – jako počítačové talenty, protože se jim zcela neomylně podařilo
najít klávesu delete.
Prostě, jak jsem už předeslala, ne vždy
se člověku podaří uskutečnit to, co plánuje. A tak, když se vám něco nedaří, nezoufejte. Jak jste se zrovna dočetli, nejste
v tom sami!
Jarmila Nováková
Facebook: 300 fanoušků
Kopidlenské
listy na Facebooku
už dosáhly hranice 300 fanoušků!
Pokud mezi nimi
ještě nejste, přidejte se na adrese
www.facebook.com/KopidlenskeListy
pomocí tlačítka „To se mi líbí“ v horní
části stránky. Děkujeme vám za přízeň.
září 2013
strana 25
Kopidlenské
list y
Tajchmanův dub
Rozmezí kopidlenského a rožďalovického
panství a zároveň okraj rozsáhlého lesního
komplexu střeží celá řada mohutných dubů
– hraničářů. Bohužel většina je suchých. Výjimkou je tzv. Tajchmanův dub, jenž je dobře
vidět při okraji lesa ze silnice od hřbitova obce
Mlýnec.
Dub dostal jméno podle majitele pole, které se k lesu přimykalo – Augustýna Teichmana
z č. p. 43 v Mlýnci.
V lidovém podání se jeho jméno komolilo. Například v zápisu mlýnecké kroniky stojí
toto: Mlýnečtí občané jsou hrdi na svoji krásnou
přírodu a snaží se ji podle svých možností chránit.
Jako příklad můžeme uvést Tauchmanův
dub, viditelný na kraji lesa při cestě z Mlýnce
do Rožďalovic pod hřbitovem. Tento dosud živý
strom v obvodu čítající 7 metrů je jeden z „hraničářů“, stromů oddělujících panství Kopidlenské
a Rožďalovické. Památný strom byl zarostlý křovím. Občané Mlýnce pan Rudolf Kout a pan Miroslav Špicar toto křoví, se svolením lesní správy,
vymýtili a dovolili tak zaskvět se přírodnímu velikánu v celé jeho kráse. Úpravy byly uskutečněny
na jaře roku 1989 a psalo se o tom v okresních
novinách Předvoj.
Dochovaná fotografie z roku 1962 dokladuje, že ještě před padesáti lety byl strom
v mnohem lepší kondici nežli dnes. Nicméně
stále žije. Přesně změřený obvod kmene má
680 centimetrů a odhadovaný věk je 400 let.
Podle oprýskané smaltované tabulky býval
památným stromem, v současném seznamu
bohužel chybí – zřejmě si kompetentní úředníci nejsou jistí, zda patří k nymburskému,
nebo jičínskému okresu.
Jan Řehounek, Nymburk
Na snímku z roku 1962 autor článku Jan
Řehounek (vpravo), uprostřed jeho děda z Hasiny a vlevo starší bratr pod Tajchmanovým
dubem, při houbařské vycházce.
Tajchmanův dub dnes (foto Jan Řehounek).
Do Libáně pro vousy
Socha sv. Josefa s Ježíškem dnes v Libáni
stojí u kostela, v minulosti bylo její místo
na náměstí.
Po zveřejnění poznámky doc. Karla Štefka v posledním čísle KL jsme byli čtenáři
upozorněni, že přísloví DO KOPIDLNA PRO
ROZUM má pokračování: DO LIBÁNĚ PRO
VOUSY. Výklad prvé části jsme už představili, a proto dnes připojujeme ještě výklad
k těm „libáňským vousům“. Je jich hned
několik a zatím vynecháme ten pejorativní,
který koluje po Kopidlně a má tak trochu
ponížit vážnost jeho blízkého rivala.
Oficiální vysvětlení jsme našli v publikaci LIBÁŇSKÉ POVĚSTI, vydané Osvětovou
besedou v Libáni v roce 1999, kde se o tom
píše:
„Toto známé úsloví má trojí výklad. Dle
prvního, poněkud nejapného, povstalo to
pořekadlo odtud, že na náměstí stojí socha
sv. Josefa, jemuž Ježíšek hladí vousy. Druhý
výklad jest již trochu vtipnější: Libáňští mají
ve znaku jelena a tomu udělali všechno hezky, jenže mu přidali kozí bradu! Třetí konečně zní: Žid tam o výročním trhu usnul na náměstí a dobrodinečkové mu přilepili bradu
k zemi a u samého ucha mu vystřelili. Když
pak po výstřelu se probudil a sebou škubnul, poškodil si prý bradu velice, ba možná,
že si ji docela utrhl.“
A chcete-li přece jen slyšet tu „kopidlenskou“, čtvrtou verzi výkladu rčení? Zatímco
Kopidlnští jedli vtipnou kaši a ochránili si
svoje peníze (jak již bylo vysvětleno v posledním čísle KL), Libáňští „ostrouhali“
a místo peněz jim zůstaly jenom ty vousy.
Jde o to, jestli toto přísloví má svoji platnost
i v současnosti. To ať rozsoudí čtenáři, nebo
ještě lépe budoucnost a sama historie. (osu)
strana 26
Kopidlenské
září 2013
list y
Příchod Volyňáků byl pro město přínosem
Seriál článků k 20. výročí příchodu Čechů
od Černobylu do Kopidlna (tak tuto skupinu
Volyňáků označil ing. Anatolij Volf z Butovse
v 1. čísle letošních KL) završíme názory místních obyvatel na jejich příchod a život v našem městě. Reakce na událost před 20 lety
a společný život v Kopidlně jsou od místních
obyvatel všech věkových kategorií. Dokazují, že se nově příchozí z Ukrajiny po 20 letech
s domácími rodilými občany dokonale sžili.
Nejlepším důkazem jsou četná přátelství, ale
i rodinné svazky.
Přečtěte si shromážděné názory a porovnejte je se svými zkušenostmi. A máte-li chuť
a zájem, napište nám svůj názor na facebookové stránce Kopidlenských listů na adrese
www.facebook.com/KopidlenskeListy.
Děkujeme za spolupráci při tvorbě seriálu
článků všem osloveným. Za iniciativu a podporu celého seriálu o volyňských Češích
v našem městě zvláště paní Nině Dyčenkové. Náš seriál nekončí a rádi zveřejníme další
vaše názory, které nám pošlete.
Již jednou zveřejněnou fotografii nejmladší generace přistěhovalců z Ukrajiny
doplňujeme jejich jmény, která se nám podařilo spoluprací čtenářů našich facebookových stránek odtajnit.
(osu)
V přední řadě od leva: Jan Marek, Táňa Ivanovová, Táňa Kosťučenková, Veronika Kulbovská
a Diana Dmitrenková. Nad nimi: Vítek Dyčenko, Anetka Karamanová, Igor Kulhánek, Ruslan Dyčenko, Marina Hostinová, Viktorie Zaržecká, Saša Zaržecký. Vzadu: Vláďa Sedláček, Vítek Ivanov,
Vítek Kulhánek, za ním Igor Osadčenko, dále Jaroslav Ryba.
Pamatuji si ten den, kdy se do našeho města
na sídliště do panelových domů přistěhovaly rodiny
z Ukrajiny. Mně osobně jejich příjezd nevadil. Spíše jsem byl zvědavý, co jsou ti lidé zač. Dnes můžu
podotknout, že mezi nimi mám skvělé přátele. Je
to zejména rodina pana Stanislava Hostina. Jsou to
pracovití a přátelští lidé, kteří přes veškeré překážky
si znovu dokázali vybudovat svůj domov začít znovu žít v našem městě. Chtěl bych všem Volyňákům
popřát hodně zdraví a pohodový život mezi námi.
František Masák
v minulých KL. Na tyto chlapce mám a vždy budu
mít jen dobré vzpomínky. Mám na mysli Vítka
a Ruslana Dyčenkovy, Peťku Zaytseva, Sašu Hybela, Vítka Kulhánka, Igora Kulhánka, Váďu Sedláčka.
Snad jsem na nikoho nezapomněla. A jestli ano, tak
opravdu nerada.
Opravdové přátelství mne pojí s Olfou Hostinem,
Vítkem Dyčenkem a Ruslou Dyčenkem. Ale tím nechci vůbec říci, že si s ostatními nerozumím. Ale tito
mi jsou asi nejblíže.
Míša Havelková
Mé pracovní zkušenosti s volyňskými Čechy jsem
popisovala již v minulých KL. Z této doby určitě nikdy nezapomenu na pana Poláčka a ještě na paní
Marii Poláčkovou, která u mě v práci několik let uklízela. Od ní jsem poznala různé zvyky a ochutnala
mnoho specialit. Stále na ni vzpomínám. V hlavě
budu mít navždy paní Ninu Dyčenkovou, paní Valentýnu Markovou a paní Valentýnu Hostinovou.
Pamatuji si, že byly vždy strašně milé a ráda jsem jim
se vším pomohla.
Soukromé zkušenosti mám především díky fotbalu. Manžel trénoval dlouhou dobu kopidlenské
fotbalové mužstvo a v tomto mužstvu je i můj syn.
A bylo v něm i mnoho chlapců, o kterých se psalo
Ještě si trošku pamatuji jejich příjezd na sídliště. To mi bylo nějakých 6 let. Kluci i holky mezi nás
rychle zapadli. Vzpomínám, jak jsme denně hrávali
na hřišti fotbalová utkání Češi x Ukrajina. Zajímaly
nás jejich cesty za rodinami na Ukrajinu, jejich rodný
jazyk, ale třeba i některá nám neznámá jídla (např.
taraňky) a zvyky (např. vykání rodičům a prarodičům).
Dnes mám mezi nimi spoustu známých a přátel,
se kterými se pravidelně setkáváme a pořádáme
různé akce. Naši partu si bez nich nedokážu představit. Myslím, že pro Kopidlno jsou Volyňáci přínosem. Jsou to velmi pracovití, přátelští a hodní lidé.
Jakub Geršl
Jedna z nejznámějších tváří kopidlenských
volyňských Čechů, paní Nina Dyčenková,
spolupracovnice KL při tvorbě seriálu článků
o přistěhovalých občanech našeho města.
Bezproblémové soužití obou komunit
dokazují manželé Tomáš Zarycký a Pavlína
Zarycká Tomášková, kteří se těší ze svého syna
Tomáška.
Mezi volyňskými Čechy, kteří se přistěhovali
do Kopidlna, mám mnoho známých. Dá se dokonce říci, že přátel. Jsou to milí a přátelští lidé,
kteří dbají pořádku. Jsou to prostě fajn lidi. Jejich
i naše děti spolu vyrůstaly, chodily do stejné školy, kamarádily se a jsou dodnes dobrými přáteli.
Pro nás to nejsou žádní cizinci, ale dávno patří
mezi nás, jako by tu žili odjakživa. V mnohém
nám domácím jdou příkladem. Jejich příchod
pomohl zabydlení prázdného sídliště po zrušeném cukrovaru. Díky nim byly na sídlišti byty vůbec dokončeny a dnes slouží dalším nájemníkům
z města.
Jitka Dřímalová
Je neuvěřitelné, jak ten čas rychle letí. Platí to
i v případě příchodu Volyňáků do Kopidlna. Je
to už pěkná řádka let, co se k nám přistěhovali.
Vzpomínám si na tu dobu. To jsem tehdy byla
členkou zastupitelstva města. Na první schůzce
Volyňáků se zastupiteli na městském úřadě bylo
vidět, že nevědí, co je u nás v Kopidlně čeká a co
pokračování na straně 27
září 2013
Kopidlenské
strana 27
list y
pokračování ze strany 26
s nimi bude dál. V Kopidlně jim byly poskytnuty
byty a představitelé města je informovali o jeho
historii i současném životě. Pak už to všechno ale
bylo jen a jen na nich. Sami si sháněli zaměstnání, což nebylo v naší oblasti, kde je nedostatek
pracovních příležitostí, právě jednoduché.
Brzy jsem poznala, že se k nám přistěhovali
vesměs vzdělaní a pracovití lidé. Mezi ně určitě patřila jejich zástupkyně, která byla zvolena
na několik let do našeho městského zastupitelstva, paní Nina Dyčenková. Mezi Volyňáky mám
další přátele, které mohu jen chválit. Vybavují
se mi Rybovi, Hostinovi, Sedláčkovi, Kulhánkovi,
ale ještě mnozí další. Jejich příchod do našeho
města byl určitě pro všechny přínosem. Zapojují
se do dění ve městě, nebojí se žádné práce. Dovedou pomoci starším spoluobčanům a za to je
třeba si jich vážit. Přeji jim, aby se jim v Kopidlně
dařilo a aby byli mezi námi spokojeni.
Jozefína Militká
Osobní zkušenost s volyňskými Čechy mám
již ze základní školy. Chodili do paralelní třídy.
Myslím, že vztahy s nimi byly dobré. Rádi jsme se
s nimi kamarádili a přistupovali k nim zcela bez
předsudků. S některými se kamarádím dodnes.
Osobně jsem s nimi nikdy neměla nějakou negativní zkušenost. Naopak jsme se v tanečních
předháněli, kdo z těchto kluků bude s námi děvčaty v páru, protože byli moc šikovní.
Kristýna Čapková
Viděla jsem v Kopidlenských listech fotografii z jejich dětství a musím říct, že většinu z nich
znám od vidění a pár i osobně. Někteří z nich se
mnou chodili i do školy. Určitě jsou všichni pro
nás z Kopidlna přínosem, a to jak jednotlivě, tak
i jako skupina. Nejen jako přátelé, ale také jako
podpora a že dokážou reprezentovat obě své
národnosti – ukrajinskou i naši českou. Konkrétně se s ostatními z řad dospělých moc nebavím,
ale je to kvůli mému i jejich studiu či práci, že se
málo potkáváme.
Lucie Doktorová
Právě jsem dočetla poslední vydání Kopidlenských listů a velmi ráda reaguji na článek
o Volyňácích z Kopidlna – mých skvělých kamarádech. Většinu těchto lidiček, kteří se k nám
z Ukrajiny přistěhovali, znám a jsem moc ráda, že
takoví lidé, jako jsou oni, tady s námi žijí. Mezi
jednotlivými rodinami jsou samozřejmě nějaké
rozdíly, jako je tomu mezi rodinami českými. Ale
to, co mají všichni společné, to je jejich ochota,
vstřícnost a velmi hezké chování se jeden k druhému (hlavně k nám – Čechům).
Život na Ukrajině v jedné takovéto rodině jsem
osobně zažila. Náš kamarád Saša Kulhánek nás
vzal „na dovolenou“ na Ukrajinu k babičce a dědečkovi. Už když jsme přejeli ukrajinské hranice,
jedním dechem jsme pozorovali okolí... Už jen to,
že jedeme autem po dálnici a okolo nás pobíhají
ovce, kozy a koně, mne tak trochu šokovalo. Nicméně, ani na chvíli jsem se nebála toho, co mne
na Ukrajině čeká, přestože nás v Čechách tím tak
trochu před cestou strašili. Ba naopak! Do Malinovky jsme dorazili okolo půlnoci, a přesto nás
všichni s otevřenou náručí přivítali a přijali mezi
sebe, z čehož jsem měla krásný pocit. Na Ukrajině jsme strávili krásných 14 dní. Poznali mnoho
báječných lidí a zažili neobyčejné zážitky. Když
nastalo loučení, vůbec se mně nechtělo odjíždět
domů. Cítila jsem zvláštní pocit a velké doje-
tí. Všichni tito lidé mají velká srdce a pro druhé
by se snad rozdali. Život „tam“ je zcela jiný. Není
o věcech a penězích, ale o citech a lásce. Velmi
ráda se do těchto míst někdy vrátím a děkuji, že
nám byla tato návštěva umožněna.
Miroslava Antošová
Mezi Volyňáky mám několik známých, spíše
staršího věku. Známe se z návštěv kostela. Cením
si na nich, že pokud jim to dovolovalo zdraví, tak
ochotně pomáhali při úklidu kostela a jeho okolí.
Jejich příchod do Kopidlna nepřinesl žádné problémy a byl pro naše město přínosem.
Miroslava Lachmanová
Myslím si, že volyňští Češi bydlící v Kopidlně
jsou bezproblémoví a přátelští lidé. Do života našeho města přinesli mnoho dobrého a stali se pro
nás okruhem lidí, ve kterém jsme si my domorodí
hledali své nové přátele. Líbí se mi, že jsou mezi
nimi podnikaví a pracovití lidé. Přinášejí nám
všem tak nové pracovní příležitosti a jsou pro
nás v mnohém vzorem toho, čeho bychom chtěli
sami dosáhnout. Za to si zaslouží náš obdiv a dík.
Michal Hloušek
Já si myslím, že našemu městu příchod Volyňáků nijak neublížil. Naopak. Mám mezi nimi hodně
dobrých přátel. Jsou to velice slušní a pohostinní
lidé. Umí pracoval a nežijí tu proto, aby náš stát
jenom využívali.
Žaneta Flečková
Z volyňských Čechů dobře znám paní Ninu
Dyčenkovou, která pracuje v naší škole v Rožďalovicích od roku 1997. Nejprve jako vychovatelka
školní družiny a od roku 2000 na pozici učitelky
1. stupně. Paní kolegyně si své učitelské profese
váží a patří k aktivním členům pedagogického
sboru. Je nekonfliktní a úkoly plní bez zbytečných odkladů, čímž se občas odlišuje od naší české mentality. V práci třídního učitele bych nejvíce
vyzdvihl komunikaci a přístup k jednání s rodiči.
„Besídky“ její třídy jsou vyhlášené a vždy přichází
s nějakým novým nápadem, jak před rodiči prezentovat práci jejich dětí a vytvořit příjemnou
atmosféru.
S jazykovou stránkou se paní kolegyně dokázala vyrovnat na velmi dobré úrovni a o tomto
faktu svědčí to, že vyučuje ve své třídě i český
jazyk (i když to pro ni je vlastně cizí jazyk).
Je překvapující, že paní kolegyně zůstává
v Základní škole a Mateřské škole G. A. Lindnera
Rožďalovice a neplánuje odejít do Kopidlna, ale
sama říká, že je v Rožďalovicích spokojena. Stala se tak pevnou součástí pedagogického sboru
a důležitou měrou se podílí na plnění náročných
úkolů spojených se vzděláváním a výchovou naší
mladé generace
Mgr. Roman Kotlář
Do Kopidlna jsem se jako učitel vrátil na konci
90. let ze školy v Křinci. Pro mne ta změna byla
šokem. Proti předchozí zkušenosti kopidlenská
škola měla tehdy víc než 300 žáků a třídy i chodby plné pohybu, překvapila mne poměrně uvolněná kázeň. A k tomu jsem jako třídní dostal třídu
s téměř třetinou Volyňáků. Brzy se však ukázalo,
že tady problémy nebudou. Kolektiv stmelený
na 1. stupni paní kolegyní Janou Komárkovou byl
bezproblémový a soužití místních i nově přistěhovaných bylo optimální. Občas jsem jako učitel
řešil spor, kdy někdo z místních oslovil ve vzteku
svého ukrajinského spolužáka: Rusáku. To byla
ale ta největší urážka a často došlo i na facky. Velkou radost jsem měl, když se absolventka mojí
třídy Irina Kosťučenková stala královnou Věneč-
ku na závěr kopidlenských tanečních. Moc jsem
jí to přál, protože to byl jasný důkaz, že tito mladí
lidé jsou už tady doma.
Ve školní práci byli žáci z Ukrajiny stejní jako
všichni ostatní. Dobří i méně dobří, snaživí a někteří z nich lajdáci. Moje manželka jako učitelka
velmi ráda vzpomíná na prvou skupinu dětí, které
nastoupily do kopidlenské školy brzy po přestěhování a vlastně vůbec neuměly česky. S velkým
úsilím se s tímto hendikepem praly, vyžadovaly
na učitelích doučování mimo řádný rozvrh hodin a chtěly zvýšeným úsilím dokázat, že do naší
školy patří. Jako výchovná poradkyně školy jim
pomohla zohledněním jejich situace v přijímacích zkouškách na střední školy z češtiny. Všichni
zájemci o studium ze skupiny Volyňáků z kopidlenské školy u zkoušek uspěli a školy vystudovali
a dnes se dobře uplatňují v životě. Ti, co přišli
na školu později, už tuto ctižádost, být ve třídě
v učení co nejvíce vidět, postupně ztráceli.
Oldřich Suchoradský
Rádi jsme si v posledním čísle KL přečetli vzpomínky pana Poláčka. Prožil zajímavý a těžký život.
Leccos nám on sám vyprávěl. Byl naším vítaným
hostem. Nikdy nikomu nezkazil náladu. Překypoval energií a optimismem. Dovedl dobře pobavit
lidi. Třeba když s námi cestoval za „šmejdy“, jak
se dnes říká. Tedy na výletech autobusem, spojených s prodejem zboží. Už při cestě byl plný nápadů a energie. Humor a dobrá nálada z něj zrovna vyzařovaly. A když se někdo nechtěl připojit,
tak mu pomohl „mazáním“ z lahvinky, kterou měl
s sebou jako „elixír života“ vždy v pohotovosti.
Rád si zpíval. Hrál dobře na harmoniku a jeho Kaťuša nám starým připomínala naše osvoboditele
z roku 1945, mezi něž on sám patřil. Patřil k těm,
kteří nám spolu s Rudou armádou a se Svobodovým armádním sborem přinesli svobodu.
Pan Poláček uměl žít. I na kopidlenském sídlišti se nebál chovat drůbež. Pořídil si dvě slepičky
a přemluvil jednu z místních chovatelek, zda by
mu je dovolila pustit na svůj dvorek, mezi její
chovné stádečko. Samozřejmě se staral o krmivo,
a dokonce těm svým postavil vlastní malý kurníček. A naučil je, aby svá vajíčka snášely právě
a jenom do svého hnízdečka. Jak on to vlastně
dokázal? To zůstane jeho tajemstvím… Tak jako
uměl rozveselit lidi, tak ho poslouchala i jeho
zvířátka.
Jaroslav a Zdeňka Svobodovi
Co tak říci... Tenkrát nám paní učitelka oznámila, že do našich řad přibude několik kamarádů
z daleké Ukrajiny. Nevím, jak ostatní, ale já – tehdy šestiletá – měla docela strach.
Ukrajina pro mne byla něco jako cizí planeta
a já si představovala, jak asi ti noví „kamarádi“
budou vypadat... Budou jako já? Nebo docela
jiní? Budeme si rozumět? Prostě spousta otázek,
které by dospělého ve snu ani nenapadly... Ó, jak
to bylo zbytečné!
Přišli mezi nás tenkrát dvě děvčata a dva kluci. S myšlenkou, kterou nám „vtloukla“ paní učitelka do hlav – tedy že k nim máme být vstřícní
a ve všem jim pomáhat – jsme se s nimi seznámili
a zprvu je i chránili před okolními pohledy nezasvěcenců. Později to už však nebylo potřeba...
Zapadli mezi nás skvěle!
Dnes jsou všichni z nich (a nejen z naší tehdejší třídy) stále mými přáteli. Nekoukám na ně jako
na přistěhovalce nebo někoho, kdo sem nepatří.
Vyrostli jsme spolu, zažívali stejná dobrodružství,
stejná příkoří. Jsou naši a já dodnes slyším slova
naší paní učitelky: „Přijdou vám noví kamarádi!“
Měla pravdu!
Tereza Vihanová
strana 28
Kopidlenské
září 2013
list y
Fotoexkurze do kopidlenského cukrovaru
Je tu znovu podzim a s ním se vracejí vzpomínky pamětníků na cukrovar, který vstupoval po více než sto let do života občanů Kopidlna. V posledních číslech Kopidlenských listů
jsme zveřejnili fotografie s pohledy na cukrovar a jeho bezprostřední okolí, z alba, které
nám zapůjčil prof. Vladimír Číhal. Rodina Číhalova se významně zasloužila o technický
pokrok v našem cukrovaru.
Děda pana profesora Bernard Číhal (1865–
1929) sehrál významnou roli při prvé rekonstrukci cukrovaru jako montér ČKD Praha.
Tehdejší ředitel František Bauer ho přesvědčil,
aby v Kopidlně zůstal natrvalo, a nabídl mu
post strojmistra. Jeho místo později převzal
jeho syn ing. Karel Číhal, který se se svojí rodinou přestěhoval přímo do objektu cukrovaru. Většina funkcionářů tehdy bydlela v „cukrovarské vile“, vedle fotbalového hřiště. Ale
pan Karel Číhal chtěl být co nejblíže strojům,
o které se staral. Proto rodina bydlela hned
vedle hlavní vrátnice, v sousedství skladů
a chlévů, v prostředí plném hluku a prachu.
Přesto má pan Vladimír Číhal na cukrovar
a Kopidlno, kde prožil své dětství, ty nejkrásnější vzpomínky.
Ze svého rodného města se rozběhl
do světa a stal se světoznámým a významným výzkumníkem v metalurgii a vysokoškolským profesorem (v KL jsme o něm psali v roce 2009 v č. 4 v článku pana J. Zacha).
Mnozí další z Číhalovic rodu zůstali cukrovaru a cukrovarnictví věrni. Strýc Josef Číhal
se stal strojmistrem cukrovaru v Nymburce,
jeho bratr Bohuslav Číhal byl úspěšným elektrikářem a vedl prodejnu elektromateriálů
na kopidlenském náměstí a teta Barbora Čí-
halová-Vítková byla až do doby, kdy se vdala,
účetní cukrovaru v Kopidlně. Ing. Karel Číhal
zůstal věrný cukrovarnickému oboru a působil ve Výzkumném cukrovarnickém ústavu
dr. Šandery v Praze. V hlavním městě Praze
dosud žije.
Jako ohlas na fotografie z cukrovaru nás
jeho dlouholetý pracovník pan Václav Hyšpler upozornil na obraz s fotografiemi, který
visí v bývalé úřadovně cukrovaru a na kterém
je dokumentována druhá rekonstrukce kopidlenského cukrovaru v letech 1931/1932.
Ve dvou zasklených souborech jsou zcela unikátní pohledy dovnitř cukrovaru v době jeho
rekonstrukce. Fotografie do značné míry ukazují stav, který jen s malými změnami existoval až do jeho definitivního uzavření v roce
1984. Snímky jsou víc než 80 let staré, dělané
tehdejší nedokonalou fotografickou technikou, uprostřed obrovských a světlem omezených prostor. Technicky mají do dokonalosti
jistě hodně daleko, ale jsou mimořádným dokladem technické vyspělosti své doby.
Na naši žádost si s tím poradil náš redaktor
pan Martin Žantovský, který fotografie znovu
ofotografoval a v počítači opravil jejich technické parametry. Výsledek můžete ocenit
sami. K popisu toho, co 80 let staré snímky
zobrazují, se loni v prosinci sešel pan Václav
Hyšpler s panem Vladimírem Číhalem u pana
Miroslava Vystrčila a pokusili se je okomentovat. Výsledek zde nyní předkládáme čtenářům.
Určitě se mezi vámi najde někdo, kdo tyto
prostory pamatuje nebo je třeba jen navštívil. Třeba s exkurzí, které každoročně v době
kampaně organizovala učitelka chemie a ma-
Karel Číhal starší (vpravo) se svým bratrem
Bohuslavem.
Pan Vladimír Číhal (vlevo) diskutuje o historii cukrovaru s panem Václavem Hyšplerem.
Bernard Číhal, montér ČKD Praha, strojmistr
cukrovaru Kopidlno.
tematiky kopidlenské školy Bohunka Hlavatá.
Bylo to díky pochopení tehdejšího ředitele
cukrovaru Quido Jedličky a později Františka
Srba. Těm později narozeným nezbývá než
nahlédnout do srdce továrny prostřednictvím námi zveřejněných fotografií. Existence
cukrovaru po celá léta oživovala naše městečko. Někomu byl cukrovar na obtíž, jiného
živila práce v něm. Děkujeme všem, kteří vyvinuli velké úsilí, aby tyto dávné časy znovu
oprášili a současné generaci města alespoň
trochu přiblížili.
(osu)
září 2013
Kopidlenské
strana 29
list y
Pohled na starou varnu, kde jsou ještě ležaté varostroje
a kupráky. Odparka uvnitř haly vlevo.
Pohled na starou varnu, ještě před rekonstrukcí.
Pohled shora na difuzi, vlevo odparky.
Pohled z pravé strany dovnitř haly, kde se při rekonstrukci
používalo mnoho dřeva.
Odstředivky, kde se odděloval
cukr od sirobu.
Pohled zevnitř na střechu v hlavní
budově.
kci.
Varna po rekonstru
Už předělaná varna, ještě v lešení.
Stav po rekonstrukci, po výměně odparky. Byla unikátem – tvořil
ji čtyřčlen, plný mosazných trubek. Vymyslela to a dodala První
brněnská strojírna.
strana 30
září 2013
Kopidlenské
list y
Z historie kopidlenského fotbalu
Založení S. K. Sparta Kopidlno
S. K. Sparta Kopidlno (1933). Nahoře zleva Kousal, Rambousek, Pavlata, Haniš, Bydžovský, Rohulán, Tuček, Todt, Vohnout, dole Elis, Peka, Janda.
Citujme z časopisu Krásy Českého ráje:
„V pozdější době, kdy průkopnické práce
ukázaly, že není možno přivést klub k řádnému rozvoji, bylo uvažováno o tom, zda našlo
by se pochopení, které by zaručovalo prosperitu. A tyto úvahy přiměly konečně vedoucí klubu k poznatku, že dokud fotbalový
klub nebude mít dostatečný počet členstva
a nebude řádně registrovaným členem župy,
nebude možno, aby s úspěchem čelil překážkám, kladoucím se v cestu jeho činnosti.
K rozhodnutí došlo dne 12. března 1933,
na ustavující valné hromadě. K této schůzi
dostavil se na pozvání pan říd. učit. Pluhař
jako delegát P. S. Ž. F. (Pelikánova Severočeská župa Footballová) a 60 zájemců o sportovní hnutí v Kopidlně, kteří byli obeznámeni se všemi podmínkami zdárného založení
sportovního klubu. 12. března 1933 byl
založen sportovní klub s pojmenováním
SK. Sparta Kopidlno. A co bylo nejradostnější, byla skutečnost, že hned na počátku
přihlásilo se do něj 135 řádných členů. Činnost klubu byla v počátcích omezena pouze
na kopanou.“
V časopisu Krásy Českého ráje se dále o založení Sportovního klubu Sparta Kopidlno ještě
dočteme:
„Činnost klubu omezena byla nejdříve
na odbor fotbalový. Koncem roku 1933 byla
snaha o získání výhodnějšího hřiště korunována plným zdarem, a to hlavní zásluhou
pana centrálního ředitele cukrovaru a velkostatku Františka Bauera, který se zvláštním
pochopením řešil tuto otázku, pronájmem
k tomuto účelu nejlépe vyhovujícího pozemku městu Kopidlnu. Ne menší zásluhou
městského zastupitelstva bylo jeho schválení dne 19. srpna 1933, aby pozemek tento
propůjčen byl S. K. Spartě ku bezplatnému
používání na 3 roky. Nadšením veškerého
členstva a některých jednotlivců ze řad sportovců v čele s E. Hanišem, kteří s nevšední
láskou spolupracovali na uskutečnění a vybudování hřiště, dochází konečně 20. května ku slavnostnímu otevření fotbalového
hřiště. Náklady spojené s jeho vybudováním
dostoupily částky Kč 10 tisíc. Zvláštním pochopením místního a okolního občanstva
stalo se hřiště dostaveníčkem všech pořádaných zápasů.
Připomeňme tehdejší funkcionáře klubu:
Předsedou je starosta města Kopidlna
Bedřich Suchý, I. místopředsedou p. J. Šafler,
strojvůdce čs. drah. Sám jako bývalý hráč
a později fotbalový soudce, II. místopředsedou je p. J. Benda, továrník v Kopidlně, jednatelem a sekretářem p. K. Bouda, pokladníkem p. F. Jampílek, úředník cukrovaru. Výbor
klubu skládal se ze 3 úředníků, 6 živnostníků
a 3 státních zaměstnanců.“
Jak bylo již zmíněno, prvou starostí nově založeného klubu bylo zajištění hřiště. Po dohodě s cukrovarem bylo zvoleno místo dnešního
areálu s původním názvem „Za drahou“. Výstavba byla provedena za přispění cukrovaru,
starosty města Kopidlna, předsedy SK Sparty
Kopidlna p. B. Suchého a majitele pily p. Bendy. Dobový popis událostí z jara 1934 je velmi
podrobně popsán v novinách Krakonoš, č. 24
z 1. dubna 1934:
„S. K. Sparta Kopidlno konal 18. března
1934 prvou valnou hromadu za četné účasti
členstva. Za odbočku soudců byl přítomen
p. Kunzl. Referáty jednotlivých funkcionářů
byly obrazem práce vykonané v minulém
roce. Sparta dosáhla toho, že 20. a 21. května
1934 bude otevírat domov, své nové hřiště.
Ve fotbalu byla v činnosti 3 družstva. Celkem
družstva sehrála 78 zápasů.
I A mužstvo sehrálo celkem 40 zápasů.
Ve 22 zvítězilo, 9krát bylo poraženo a 9 hrálo
nerozhodně. Do další úspěšné činnosti jde
klub s osvědčenými pracovníky v čele s neúnavným a obětavým předsedou B. Suchým.
Sekretářem klubu byl zvolen Ant. Hrabáč,
účetní Rol. družstev. podniků.“
pokračování na straně 31
září 2013
Kopidlenské
strana 31
list y
Z historie kopidlenského fotbalu
pokračování ze strany 30
O přípravě slavnosti otevření hřiště píše se
opět v Krakonoši, č. 27, 12. dubna 1934 čteme:
„Kopidlenským sportem. S. K. Sparta Kopidlno bude pořádat ve dnech 20. a 21. května 1934 slavnost „Otevření nového hřiště“.
V neděli 20. května bude slavnost zahájena
cyklistickými závody na trati Kopidlno, Libáň, Rožďalovice, Kopidlno, která měří cca
30 km. Dále bude proveden běh Kopidlnem
na trati probíhající městem v délce 3 100 m.
Oba závody jsou dotovány skvělými cenami.
Během závodů bude promenádní koncert
vojenské hudby p. pl. 22 Argonského z Jičína. Odpoledne slavnost vyvrcholí utkáním
Sparty s některým ligovým teamem pražským. V pondělí 21. hraje Sparta s S. K. Libáň.
Bude to boj o primát v Kopidlenském okrsku. Večer na ukončení slavnosti bude taneční večírek.“
Jak slavnost proběhla, si přečtěme znovu
v Krakonoši č. 33, z 3. června 1934:
„Kopidlenská veřejnost s okolím prožívala o svatodušních svátcích spolu s klubem
opravdu radostné chvíle. Výbor klubu připravil skvělý, hodnotný sportovní program.
O pestrost postaral se klub cyklistů z Mladé
Boleslavě. Slavnost zahájena byla cyklistickými a běžeckými závody, které staly se kořistí
cyklistů z Mladé Boleslavy a v běhu p. Vrby
z Dymokur. Odpoledne konal se průvod
sportovců na hřiště. U pomníku padlých položena byla kytice a zahrány hymny. Na hřišti
po proslovu předsedy klubu p. Bedřicha Suchého bylo toto předáno svému účelu. Nyní
střídá se před neustále vzrůstajícím počtem
diváků další program. Rezervní mužstvo
V rámci slavnosti otevření nového hřiště 20. a 21. 5. 1934 se uskutečnil cyklistický závod Kopidlno-Libáň-Rožďalovice-Kopidlno.
Sparty porazilo Staré pány Sparty 5:3. Dále
dorost hrál nerozhodně 1:1 s dorostem SK
Jičína. V přestávkách jednotlivých zápasů
předvedl ČKV z Mladé Boleslavy opravdu
záviděníhodné umění krasojízdy a bicykleballu. Nedělní slavnost vyvrcholila utkáním
SK Sparta Kopidlno s SK Kladno. Jak výsledek
9:1 naznačuje, bylo SK Kladno důstojným representantem profesionální ligy. Předvedlo rychlou a účelnou hru a hlavně přesnou
střelbu. Domácí se hodně snažili a ze všech
sil čelili ligovému umění svého soupeře.
Pondělí svatodušní byla věnována rivalitě
mezi Kopidlnem a Libání. Utkal se SK Kopidlno s SK Libáň s výsledkem 4:1 pro Spartu,
Slavnost otevření nového hřiště 20. a 21. 5. 1934, utkání s SK Kladno.
což ukazuje zřejmou převahu, která těší tím
více, že byla docílena o 10 hráčích Sparty.
Obě mužstva hrála dobrý fotbal. Sparta měla
dobrou obranu, zálohu a levou stranu útoku,
kde Elis mužstvo táhl. Zápas řídil v dobrém
stylu Švec z Nymburka. Na ukončení dvoudenní slavnosti byl pořádán přátelský večírek v Sokolovně, který proběhl v družné
zábavě. Pokládáme za svou milou povinnost
poděkovat na tomto místě předsedovi klubu starostovi města p. Bedřichu Suchému,
který se s největší obětavostí tomuto podniku věnoval. Jeho podpora a práce došla tímto velkého mravního a finančního úspěchu.
Náš velký dík pak patří našemu váženému
občanstvu a všem přátelům sportu z okolí,
kteří nás svojí velkou návštěvou podpořili.
Rádi jsme Vás viděli a rádi Vás vždy budeme
vidět.“
Z materiálů klubu zpracoval
Oldřich Jandourek
Medaile vydaná k otevření nového hřiště
v roce 1934.
strana 32
Kopidlenské
září 2013
list y
Jaroslav Hammerbauer: Kopidlno
V posledním loňském čísle Kopidlenských listů
jsme přiblížili v článku PhDr. Karla Štefka osobnost
někdejšího kopidlenského muzejníka a archiváře
Jaroslava Hammerbauera. Tentokrát můžete ocenit, jak sám autorsky vylíčil Kopidlno v publikaci
Čechy krásné… v roce 1947.
Rosteme z vypěstované lásky k minulosti svých
měst... (z projevu p. presidenta Dr. Beneše při návštěvě Moravy).
Těžko se dá napsati propagační článek o městečku a jeho okolí, chybí-li Vám vhodná stafáž, jako
jsou mohutné hory, velebné lesy, řeky a malebné
zříceniny a jiné krásné přírodní scenerie. Nemáme
zde ani komfortní hotely, pláže a jiná lákadla pro
turisty. Ale kdyby se Vám zachtělo, aneb náhoda
by Vás zavála k nám, pak přečtěte si trpělivě tuto
naši reportáž. Můžeme Vám nabídnouti jen klidný
pobyt u nás a hledáte-li klid a odpočinek - jste nám
srdečně vítáni. O tělesné blaho Vaše bude též dobře postaráno. Kopidlno má podle posledního sčítání (1947) 2010 obyvatel a 485 domovních čísel.
Právě před sto lety zde bylo napočítáno 900 obyvatel a 162 domů. Městem protéká potok Leština,
proto ve starých spisech čtete: Kopidlno nad Leštinou. Stanice leží na trati Praha-Jičín a Kopidlno-Bakov. Zastavují zde i rychlíky. Politický okres Jičín,
soudní okres Libáň. V místě jsou: pošta, restaurace,
hotel a hostince s levnými pokoji. Na mapě hledejte Kopidlno v severovýchodních Čechách na jih
od Jičína 15 km. Od nás můžete uskutečnit zájezd
do Krkonoš, podniknout výlety do Prachovských
skal a můžeme-li Vám doporučit - zhlédněte naši
středoevropskou zvláštnost „Češovské valy“. Jsou
od Kopidlna 7 km vzdáleny a část cesty vede k nim
listnatým lesem. Tyto obranné valy jsou velmi zachovalé na zarostlé náhorní rovině, avšak schůdnými cestami dobře přístupné. Palacký je nazýval
„Avarskými hrinky“. Ovšem, Avaři zde nikdy nebyli.
Původ Češovských valů lze bezpečně klásti do IX.–
XI. století.
O původu jména Kopidlna nemůžeme nic určitého říci. Pisatelé dnes již zastaralých brožur o Kopidlně vykládají, že pojmenování pochází od léčivé rostliny kopidlenu. Ačkoliv snad bylinku tu
v okolí najdete, těžko byste ji hledali v kterémkoliv botanickém slovníku, ba ani věhlasný botanik
středověku doktor Mathioli o ní nic nemluví. Snad
tedy od slova kopí, které měli Kopidlanští páni dříve ve svém znaku, ale pro kopí měli staří pojmenování „oštíp“. To jsou tedy jen dohady a historie
o původu Kopidlna zatvrzele mlčí.
A nyní podniknem malou procházku po městě.
Trať z Nymburka do Jičína a z Kopidlna na Bakov
byla dostavěna a provozu odevzdána v roku 1881.
Byla částí železniční sítě nazvané „České obchodní
dráhy“. Obchodní proto, že tyto tratě byly zbudovány pro spojení cukrovaru v Rožďalovicích, Libáni, Kopidlně atp.
Cestou ze stanice do města spatříte hned u dráhy velký zdejší cukrovar. Pak dále po hlavní ulici
vpravo měšťanskou školu se Štursovým pomníkem presidenta Masaryka. Dále pěknou naši sokolovnu, vedle poštovní úřad, za ním přejdeme
po mostku přes potok Leštinu na náměstí. Z významnějších budov je zde radnice (původní radnice byla ze dřeva roubená budova, která vyhořela.
Filiálka jičínské spořitelny, hospodářská a občanská záložna, pak budova rolnického družstva.
Na náměstí je několik barokních soch, mezi nimi
pěkné mariánské sousoší. Z náměstí vede vchod
do bývalého zámku a parku. Hned vedle vchodu
Kostel s farou, stará a nová škola.
je umístěna deska padlých rodáků ve světové válce, se jmény obětí nacistických zuřivců ve druhé
světové válce. Pak jdete z náměstí Husovou ulicí.
Na nízkém domku čp. 180 si se zájmem přečtete
nápis na vsazené desce a dozvídáte se, že zde žil
Fr. Hilmar, vzorný učitel a skladatel první tištěné
polky (*1803 †1881). Na hřbitově uvidíme jeho
hrob a pomník. Ze hřbitova dojdeme k faře. Zde
dlouhou dobu působil P. Fr. Vacek, osvícený kněz
a učenec (*1780 †1854), jemuž v dějinách národního obrození přísluší vynikající místo. Jako většina
tehdejší inteligence psal a mluvil většinou německy, později ale vlivem jeho dobrého přítele, libuňského děkana P. Marka, psal a mluvil výhradně
česky. Dopisoval si se všemi tehdejšími národními
velikány. Stálým stykem s Kašparem hrabětem ze
Štemberka, stal se spoluzakladatelem našeho ná-
Radnice.
rodního musea. Jako spisovatel napsal krásná díla
o turistice, školství, pedagogice, církevním umění
a hudbě, o významných osobnostech, numismatice, heraldice a mj. Proti faře je kostel zasvěcený
sv. Jakubu staršímu. Kostel v nynější podobě byl
postaven v roce 1705 od pražského stavitele Spanbruckera na místě dřívějšího utrakvistického kostela v gotickém slohu. V tomto původním kostele
dosloužil též poslední českobratrský farář Pavel
Padovský (1642). Obrazy a vnitřní zařízení kostela
jest již novější, nevelké umělecké ceny. Zesnulý
významný antropolog prof. Dr. Matiegka přislíbil,
že provede vědecký průzkum tělesných ostatků
27 kopidlenských pánů a kněží pochovaných před
stoletími v rozsáhlé kryptě pod kostelní dlažbou.
Bohužel, úmrtí tohoto učence přerušilo zamýšlenou akci. Proti kostelu je ve zdi kamenný náhrobek (epitáf ) Jindřicha prvorozeného synka zámožného Mikoláše Jeníka z Gemsndorfu z r. 1628.
Na prostranství před kostelem na severní straně
byly hrobky s ostatky hrabat Šliků. Tyto ostatky
po ztrátě zámku nechal dosud žijící Jindřich Schlik
převézti na Veliš u Jičína.
Blízko kostela je nová a pro ni stará obecná škola, ve které bývalo před okupací umístěno městské
museum. Nyní jsou zde soukromé byty. Na místě
nynější nové školy stávala kdysi původní škola –
staré roubení stavení z XIV. století. Mnoho dobrých
starých kantorů, pedagogů a muzikantů zde učilo.
Pokračujeme v procházce městem až k železničnímu přejezdu na okresní silnici, míjíme známý nám
již cukrovar a na okamžik se zastavíme u železničního konsumu. V průčelí zdi budovy spatříte mramorovou desku, kterou sem zasadili v roce 1928
zdejší občané na připomínku, že zde právě před
200 lety byl sťat hraběcí myslivec T. Svoboda. Při
přečtení jeho jména vybaví se ve vaší mysli líčení
truchlého děje v Jiráskově „Temnu“. V městském
museu ve starých městských zápisech ukáží Vám
tehdejší účet za popravu tohoto nebojácného
„kacíře“, jehož mladé tělo po stětí hlavy pro jistotu,
aby ještě po smrti neškodil, bylo na místě spáleno.
Asi 100 kroků chůze po silnici je dřevařský podnik.
Je to parní pila a parketárna. Na širokém pruhu
tehdy ladem ležícího pozemku od zmíněné pily až
k domu s deskou myslivce Svobody, bylo mrchoviště, popraviště a hřbitov popravených. Říkalo
se zde „Na stínadlech“. Lidé se tomuto smutnému
místu vyhýbali a zbožně křižovali. Zde stávalo také
vysokým plotem obehnané stavení pohodného
a katova pomocníka. Kat byl k exekucím zván až
z novobydžovska. Rozebrané šibenice, špalek
a jiné nářadí bývalo uloženo v pohodnici. Podružnější výkony, jako vymrskávání poběhlíků z města, vpalovaní cejchů, utínání uší a přibíjení jich
pro výstrahu na šibenici, obstarával kromě jeho
vlastního povolání pohodný s pomocníkem. Při
hloubení drážního příkopu v těchto místech zjistil a prozkoumal jsem celou řadu hrobů popravených. Podle způsobu uložení koster snadno jsem
si zkonstruoval neveselý obrázek, jakým asi způsobem byli toto nešťastníci popraveni. Lebky uložené u nohou kostry prozradily, že delikvent byl sťat.
Zrezivělý železný hrot trčící mezi žebry ženské
kostry výmluvně dokumentuje odporné probodení poloudušeného člověka. Zpravidla trestány
tak byly svobodné matky, záletnice, vražednice
dětí a hlavně domnělé čarodějnice. Nešťastnice
byla vyslýchána, vězněna v šatlavě a v neděli dopoledne vyváděna na pranýř – který byl umístěn
u staré radnice. Zpravidla rozsudek nad ní vyzněl,
k zakopání za živa a probodení. V smrtelné úzkosti
vzpouzející se žena byla položena na znak do předem vykopaného mělkého hrobu, kat nasadil želený hrot vězící v tyči na srdce delikventky, mezi tím
co jeho pomocník hrob zasypal a navršil malou
mohylku, kat tlakem na tyč probodl hrotem srdce.
Pozůstatky těchto často nevinně utracených lidí,
již dávno zetlely. Do tiché noci se již nezařezává
pokračování na straně 33
září 2013
strana 33
Kopidlenské
list y
pokračování ze strany 32
vytí psů z pohodnice. Mnozí ze zdejších občanů
netuší ani, co dělo se kdysi v místech, kde nyní kypí
a kolotá veselý život. V místech, kde trať protíná
silnici, projíždí auta a po kolejích vlaky. Půjdeme
ještě kousek cesty po silnici a na okamžik usedneme si na okraji listnatého lesíka „Habrovníka“. Tam
na tom poli před námi byla v pravěku velká lesní
mýtina – sídliště a pohřebiště lidu slezko-platěnické kultury. Důkladně jej probádal před lety slavný
archeolog Dr. L. Píč. Nejstarší osídlení kraje v mladší době kamenné zjistil jsem u Libáně, úhledného
města nedaleko odtud vzdáleného. Při úpravě
tamějšího koupaliště zjistil jsem tam hodně střepového materiálu, keramiky, zdobené volutovou
ozdobou. Tato keramika je charakteristická pro
rolnický lid, který se u nás v třetím tisíciletí před
Kr. usídlil. V Slavhosticích, již při vstupu do češovských valů, jsou krásně zachované mohyly pravěké a četné stopy po lidu s keramikou vypíchanou.
Našly se zde hromadně odpadky a hotové výrobky
z dílen na nástroje z pazourku, ba i dílna na tovární
výrobu náramků ze švartny (mladé uhlí) pro pravěké parádnice gallské (laténské) kultury. Tedy,
četné nálezy hrobů, sídelních a odpadových jam,
nástrojů i zbraní z kamene, bronzu a železa, jsou
neklamným důkazem, že okolí Kopidlna bylo již
od mladší doby kamenné hojně osídleno. Od IX.
věku hlaholil zde již jazyk slovanský a hluboko zapustila své kořeny víra křesťanská.
Svědectví hrobů o našich předcích doplňují i stopy sídel, neboť podávají důležitý doklad
o způsobu jejich života domácího i společenského. Proto mocně upoutá náš obdiv a vzbudí
posvátnou úctu češovský val, tento obrovský památník dávné slovanské minulosti našeho kraje.
Po první křesťanské neboli knížecí době počíná již
středověk. Na místě, kde stojí zámek, bývala kdy-
dy čtyřiadvacetiletého Jana Kopidlanského. Bylo
na podzim roku 1506. Milé bylo posezení v pražském šenku „U věnce“.
Pochutnával si zde vydatně na medovině statný zeman Jan Cukr z Tamfeldu. Medovina konala
své poslání a rozvázalas jindy nehybný jazyk pana
zemana, který říznými vtipy a narážkami častoval
přítomné měšťany a trhovce. Když ale zabrousil
i na přítomného Kopidlanského, který přicválal
až z Kopidlna na pražský jarmark, změnilo se vtipkování v ostrou hádku. Slovo padalo za slovem
a podroušený Cukr vytasil kord a s úšklebkem hnal
se po Kopidlanském. Jenže horkokrevný mladý
rytíř byl velmi obratný šermíř a perem (kordem)
pošramotil Cukra tak zle, že tento za chvíli, leže
na podlaze šenku, ranám podlehl. Staročeská spravedlnost však neznala dlouhých průtahů. Pobledlý
Jan vida ustrašené pohledy ztichlých pijáků zarazil
kord do pochvy a rozkročen popíjel rychlými hlty
kvašené z cínového poháru. Brzy dostavil se rychtář s žílou v ruce a několika biřici. Odvedli vzpouzejícího se Jana do šatlavy. Purkmistr svolal ihned
náhlý soud a ještě před půlnocí sťal rozespalý kat
jeho bujnou kučeravou hlavu. Těžce nesl smrt
svého bratra rytíř Zikmund Kopidlanský*. Mstil se
za to Pražanům, kde jen mohl. Tito konečně na odvetu vypravili velký oddíl zbrojnošů a těžkých
oděnců v čele se zemanem Václavem Kavanem
z Dědibab, do Kopidlna. Teprve když tato družina
dorazila skoro před město, rozklinkal se rychtářský
zvonec a i věžní zvony rozezvučely se na šturm. To
již Kavanova jízda i pěší vnikli do ulic a zle rubali
vylekané a na obranu nepřipravené obyvatelstvo.
Zapálili na několika místech. Tehdy byly zdejší
domky převážně dřevěné, střechy šindelem kryté
a hořely proto jako vích slámy. Mezi tím co Kopidlenští zachraňovali co se dalo a odváděli bučící
dobytek, vzdalovali se Pražané od Kopidlna za vítězného hulákání ku Praze. Zikmund Kopidlanský
byl posledním rytířem svého rodu. On popustil
městečku solnice a váhu při výročních trzích.
Partie ze Smutné ulice v Kopidlně.
si tvrz, převážně ze dřeva a kamene vybudovaná.
O obyvatelích této tvrze víme jen tolik, že ji v první
polovině XIV. století obýval rytíř Boček Kopidlanský. Páni Kopidlanští byli vesměs zámožní a mocní
rytíři. Ještě dnes najdete jejich honosné náhrobky
i v malých dědinkách a kostelích celého jičínského
a novobydžovského okresu. Někteří z Kopidlanských byli docela veselí kumpáni a bouřliváci.
Namátkou vzpomínám na historku ze života teh-
Za něho bylo Kopidlno povýšeno na město, kterému dostalo se v roce 1523 erbovní listinou krále
Ludvíka městského znaku. Podle heraldického
popisu: na blankytném štítě kozlí hlava s krkem.
Půl hlavy a jeden roh bílý, ostatní vše černé. Jdou
tudíž městské barvy následujícím sledu: modrá,
bílá a černá. Pak střídali se majitelé Kopidlna, které
šlo z ruky do ruky. Rytíř Václav Haugwic z Biskupic,
Kryštof Rabnhapt ze Suché (patrně Rabenhaupr,
Cesta z Kopidlna na Kalvárii.
podle vraních hlav jeho znaku), dále Jan Rudolf
Trčka z Lípy, Albrecht z Valdštejna, Ditrichstein
a pak následovala celá řad Šliků z Holiče a Pasouna. Poslednímu Šlikovi, který uzavřel morganatický sňatek, vznikly z toho důvodu vleklé spory
a výsledek byl ten, že panství i zámek přiřknuty
hraběti Weisenwolfovi. Poslední majitelka zámku,
Jindřiška vdova po Thurn-Taxisovi, opustila na jaře
roku 1945 Kopidlno. Od 5. května 1945 je majitelem zámku Československá republika. Od 15.
září 1947 začíná s vyučováním ovocnicko-hospodářská škola, která má vyhraženou celou budovu
bývalého zámku, pro učebny a internát. Veškeré
zámecké zařízení: nábytek, obrazy, koberce, velká
sbírka zbraní, knihovna, porcelán, sklo i archiv –
tedy předměty, které dřívější majitelé po drahnou
řadu let sbírali pro výzdobu svého panského sídla – byly odvezeny do pražských skladišť. Členové
musejní komise, pověření MNV k pravoplatnému
vyjednávání, horečně vyjednávali osobně i písemně u příslušných úřadů a vlivných osobností
o přidělení slušného podílu ze zámeckých sbírek
pro místní museum – leč nadarmo. Marně snažili
se vysvětliti, že žádané předměty mají úzký vztah
ke Kopidlnu. Městské museum vyšlo naprázdno
a bylo macešsky odbyto několika kousky nábytku.
Jedinečná příležitost a možnost valně rozmnožit
sbírky musea je nenávratně ztracena. Ze shora vylíčených důvodů zklamala i naděje získat alespoň
dvě zámecké místnosti pro důstojné umístění sbírek musejních, které jsou nyní uloženy v prozatímním depositáři ve staré obecné škole.
Ke konci naší procházky městem projdeme trochu ještě rozsáhlý park kolem bývalého zámku.
Rostou zde mohutné duby a jiné stromy. Poslední
vichřice v roce 1945 si zde zle zařádila a za oběť jí
padlo několik věkovitých stromů. Prohlédněme si
ještě skleník s palmami, velkou užitkovou zahradu a dojdeme až k oplocené oboře, kde možná
naskytne se Vám příležitost potěšiti se pohledem
na pasoucí se stádečko daňků. Na okamžik ještě
klouzne Váš pohled po hladině velkého rybníka,
zčeřené vodní havětí a šplouchajícími se kapry.
Tak trochu jsme si popovídali během naší procházky, bylo to jen několik drobků z bohaté historie Kopidlna. Obrázek přítomnosti si již laskavě
dokreslíte sami při Vaší návštěvě Kopidlna a okolí.
Budete nám srdečně vítáni.
Na shledanou.
* zde autor článku pozměnil jméno bratra Jana, který se nejmenoval Zikmund, ale Jiří.
Článek přetištěn z publikace Čechy krásné…, vydané ONV Jičín, Mladá Boleslav a Mnichovo Hradiště
v roce 1947.
strana 34
září 2013
Kopidlenské
list y
Úzkokolejné řepařské drážky
Ze svých dětských pobytů ve Mlýnci pamatuji ranní houkání řepařské drážky, která
vždy v místě, kde protínala silnici z Rožďalovic do Kopidlna, táhle houkala. Byla pro mne
přirozeným ranním budíčkem. O prázdninách jsme rádi prolézali odstavené vagonky
za malým rybníkem Zrcadlo a na plošině
malých vozíčků jsme si připadali jako skuteční strojvůdci. Po přejezdu silnice u Marků
pokračovala drážka po Kamenské hrázi, a pak
souběžně s tekoucí Mrlinou pokračovala až
pod nádraží v Kopidlně. Vedla podle ní úzká
se úzkých kolejniček tak protínaly lány po celé
naší zemi, na Slovensku, Moravě i v Čechách.
Právě ve středním Polabí a na území mezi
Nymburkem a Jičínem byly v Čechách ty nejznámější. Tyto dávno již zapomenuté drážky
bývaly živým organismem. Měly svoje nezastupitelné místo v tehdejší dopravě a ničím
si nezadaly se svými normálně rozchodnými
partnery. Vlastnily nejen stovky vagonů, ale
také desítky lokomotiv a jejich délka dosahovala několika desítek kilometrů v okolí cukrovarů, kam svážely řepu. Přestože neměly svůj
těchto drah v tehdejším Československu. Postupně tak vznikly řepařky v Kolíně, Vlkavě,
Dymokurech, Rožďalovicích a také v Kopidlně. Po té nejstarší, kolínské, se rozjel první
vláček již v roce 1894. Na kopidlenské drážce se začalo jezdit až v roce 1922. Provoz byl
zajišťován parními lokomotivami. Většina
drážek disponovala několika lokomotivami
(v Kopidlně byly postupně pořízeny čtyři)
a k tomu množstvím vagonků (v Kopidlně
kolem stovky).
Drážky se stavěly o různém rozchodu kole-
pěšinka, kterou jsme jako děti jezdily na kolech do Kopidlna na nákup, protože babička
považovala tuto cestu za bezpečnější než
po silnici přes les Horka. Jak se tehdy mýlila!
Úzká cestička a opakující se náhle vystrčený
pražec do ní byly místem častých karambolů a příčinou nejednoho rozbitého kolene.
Dnes už místa, kudy drážka vedla v polích
mezi Mlýncem a Kopidlnem, jen stěží najdete. Snad ještě pod kopidlenským nádražím,
hned za hospodou, zůstal kus cesty, kudy
drážka vjížděla do města a pokračovala přes
silnici přímo do cukrovaru.
Byla kopidlenská řepná úzkokolejka v našem kraji výjimkou, nebo bylo takových malých drah v okolí více? Na konci třicátých let
minulého století patřilo Československo délkou sítě lesních a průmyslových úzkorozchodek na přední místo v Evropě. Dodnes jsou
dobře známé lesní železnice na Slovensku,
klikatící se hlubokými lesy na Oravě či v Nízkých Tatrách nebo na svazích Slovenského
rudohoří, které zastínily svojí slávou, rozlehlostí sítě a v neposlední řadě také celoročním
provozem méně atraktivní, obyčejnější, avšak
stejně důležité a rozhodně také zajímavé cukrovarské úzkokolejky, zvané lidově řepařky.
Dráhy určené ke svozu řepy vznikaly
v úrodných nížinách, kde se osévaly obrovské
plochy cukrovkou a kde byla velká hustota
cukrovarů. Desítky kilometrů jejich klikatících
pevný jízdní řád a plným ruchem ožívaly pouze na podzim v řepných kampaních, hustotu
provozu a množství přepravovaného materiálu by jim dnes záviděla nejedna lokálka či
vedlejší trať.
Koncem 19. století vyráběly české země
92 % cukru z celé tehdejší rakousko-uherské monarchie. Přitom bylo potřeba v krátké
době přepravit do cukrovarů obrovské množství řepy z polí a zpět z cukrovarů dovézt
do zemědělských dvorů odpadní vyloužené
„řízky“, saturační kaly a melasu, vše určené
převážně pro zkrmování dobytkem.
A právě v oblastech s velkou koncentrací
cukrovarů a velkými osevními plochami řepy
činila tato doprava v obvodech, kudy nevedla
žádná trať, značné potíže. Závislost na velkém
počtu povozů v době podzimních sklizní, kdy
zemědělci zápasili doslova o každou minutu,
se začala zdejším cukrovarům prodražovat.
Se změnou cukrovarnické technologie
na přelomu 19. a 20. století, kdy většina závodů modernizovala svoje provozy, přichází
na scénu také změna podnikové dopravy
v podobě tehdy pokrokové novinky, úzkokolejné polní železnice. Mnoho tehdejších
strojírenských firem (např. Českomoravská
v Praze Libni) se specializovalo na výrobu
a dodávky právě těchto drah, veškerého zařízení, včetně lokomotiv a vozů.
Tím byl položen základní kámen pro vznik
jí. Nejvíce 600, 700 nebo 760 mm, Jejich stavba byla velmi levná a nevyžadovala velkých
terénních úprav. Koleje doslova kopírovaly
terén a tak k pozdější nelibosti lokomotivního personálu zde vznikaly různé tzv. houpačky, tedy protisvahy se značnými sklony, které
zvláště v sychravých podzimních kampaňových dnech dokázaly malé mašinky i jejich
obsluhu pořádně potrápit. Přesto nejsou zaznamenány žádné nehody technického druhu, které by znamenaly znemožnění dopravy
v průběhu řepné kampaně, nebo zranění
personálu. Přesto má babička nám dětem
nikdy nezapomněla připomenout, že nemáme sklopné boky vagonků otevírat, protože
komusi z obsluhy náhle spadlý uzávěr utrhl
ruku. Samozřejmě, že jsme si jako kluci tento
mechanismus se zvědavostí prohlíželi a také
několikrát, bez následků na zdraví, vyzkoušeli.
Délka polabských řepařek se pohybovala
od 10 km v případě rožďalovické, až do 25 km
u drážky kopidlenské. Přelom 50. a 60. let
dvacátého století pak znamenal zánik těchto drah. Na scénu přichází mnohem rychlejší
a efektivnější doprava nákladními auty. Pokrok se nedá zastavit.
(osu)
Zpracováno podle článku Cukrovarnické
vlečky, z přílohy časopisu GRAND EXPRES a ČD
PRO VÁS ze srpna 2007, str. 27.
září 2013
Kopidlenské
strana 35
list y
Dřevařský podnik BENKO slaví
sto let od svého založení
Když v roce 1913
začínal Josef Benda se živností dřevařskou, netušil, že
firma bude pokračovat v jeho tradici
celých sto let. Ze
začátku zpracovával jehličnaté kmeny z okolí, ze kterých na parní pile
vyráběl řezivo pro
potřeby stavebníků a firem, k tomu
pak palivo pro širokou veřejnost.
Ve třicátých letech převzal firmu
po otci syn, také Josef, který postupně
firmu
rozšiřoval
a rozvíjel. Začal
vyrábět podlahová
prkna, a když začal
zpracovávat listnaté kmeny, došlo
i na výrobu parket
– podlahových vlysů s perem a drážkou.
Tato podlahovina našla uplatnění v širokém
okolí, protože výrobků parketáren bylo vždy
méně, než jaká byla poptávka. Parkety se
v Kopidlně začaly vyrábět v roce 1936 převážně z dubu. Výroba nepřestala ani za 2.
světové války.
J. Benda se synem Josefem 25. 3. 1945.
Bohužel, po válce
ustanovili
komunisté
nad
firmou nucenou
správu a v roce
1948 pilu i s přidruženými výrobami znárodnili, majitele i s rodinou
z Kopidlna vysídlili.
Znárodněnou
firmu převzaly Krkonošské dřevařské závody, které
se později přejmenovaly na Východočeské dřevařské
závody (VČDZ). Dá
se říci, že i po tuto
dobu se závod
technicky i sortimentně rozvíjel.
Začaly se vyrábět
železniční pražce,
výhybky a mostnice,
nábytkové
hranolky,
přířezy
a bednárenské výrobky. Parketárna postupně zvyšovala svoji výrobu dle potřeb socialistického stavebnictví až na rekordních
130 000 m2 parket za rok.
V roce 1993 byl majetek navrácen zpět
potomkům Josefa Bendy a vzniká nová firma BENKO, spol. s r. o., Kopidlno, která pokračuje ve zpracování dřeva dodnes.
BENKO, spol. s r. o., dnes
Mimo klasickou dřevařskou výrobu (řezivo z dubu, buku, jasanu, habru a akátu, omítané a neomítané, čerstvé i sušené, hranoly
a pražce) se zde vyrábí polotovary na výrobu plovoucích podlah, nábytkové hranoly,
polotovary na výrobu kartáčů a pastiček.
Dále pak dubové plotovky, svlaky a zahradní
plůtky, několik tvarů dřevěných briket, různé
druhy dřevěného paliva a mulčovací kůra.
Renesanci zažívá dubová špalíková dlažba
10x10x10 cm, která je vhodná do průchodů,
průjezdů, teras, altánů, pod pergoly, kolem
bazénů, ale i do dílen a stájí. Je poměrně velmi trvanlivá, pohledově estetická a tepelně
izolační oproti kamenu a betonu.
Posledními novinkami jsou celomasivní dubová podlahová prkna do interiéru
s V spárou nebo bez ní a venkovní podlahová prkna, tzv. decking, která jsou praktickým
a estetickým doplňkem zahrad, teras a balkonů. Vyráběna jsou z dubu nebo z dubu
červeného s hrubým profilem proti skluzu.
Celý sortiment, novinky a akce jsou dostupné na www.benko-kopidlno.cz.
Mojmír Chalupa
Recepty z dovolené
Čas letních dovolených pro letošní rok
neúprosně skončil. Přináším vám proto
pár receptů, kterými si můžeme připomenout méně či více exotické kraje.
Řecká rybí polévka
1 kg ryby, 2 velká rajčata, 1 velká cibule,
1 mrkev, malý kousek celeru, 125 g rýže,
60 ml olivového oleje, 2 vejce, šťáva z 1
citrónu, lžíce sekané zelené petrželky, sůl,
pepř, bobkový list
Rybu očistíme, vykucháme, umyjeme, nakrájíme na porce a osolíme. Cibuli nasekáme, mrkev a celer nakrájíme
na plátky, rajčata oloupeme, odstraníme
jadérka a nakrájíme na čtvrtky. Do hrnce
vlijeme 1,5 litru vody, uvedeme do varu,
pak vsypeme zeleninu, bobkový list, sůl
a pepř a vlijeme olej. Na mírném plameni
vaříme 30 minut. Pak přidáme rybu a vaříme dalších 15 minut, poté porce ryby
opatrně vyjmeme a odložíme na talíř.
Uvařenou zeleninu s vývarem rozmixujeme ponorným mixérem, znovu uvedeme do varu, nasypeme rýži a vaříme asi
20 minut, dokud nezměkne, pak odstavíme z ohně. Ušleháme vejce, vmícháme
citrónovou šťávu a za stálého míchání
pomalu lijeme do horké polévky (už nevaříme). Polévku podáváme posypanou
zelenou petrželkou, uvařenou rybu polijeme majonézou a podáváme zvlášť.
Zucchini po toskánsku
750 g mladých cuketek, 75 g slaniny,
250 g rajčat, 150 g cibule, 75 g tvrdého
sýra, sůl, pepř, petrželka, olivový olej
Slaninu nakrájíme na kostičky, vyškvaříme, osmahneme na ní nakrájenou cibuli, přidáme cuketky nakrájené na kostičky, osolíme, opepříme a 5–6 minut podusíme. Pak přidáme oloupaná rajčata
nakrájená na čtvrtky, sekanou petrželku
a strouhaný sýr. Vložíme do pekáčku vymazaného olivovým olejem a dozlatova
zapečeme.
Španělský hrnec
500 g hovězího masa, 500 g vařených
brambor, 150 g cibule, 150 g paprik, 150 g
rajčat, 2 ˝ dl červeného vína, 100 g oleje,
50 g másla, 250 g pomerančů, mletá paprika, sůl, pepř
Maso semeleme nahrubo, v kastrole
na rozehřátém oleji osmahneme nasekanou cibuli, maso přidáme, osolíme,
okořeníme a dáme dusit. Podle potřeby
podléváme vínem. Když je maso skoro
měkké, přidáme na proužky nakrájené
papriky a dodusíme. Pekáček vymastíme
máslem a střídavě dáváme vrstvy vařených brambor nakrájených na plátky
a masové směsi. Na povrchu ozdobíme
plátky pomeranče a čtvrtkami spařených oloupaných rajčat a dáme do trouby zapéct.
(JaN)
strana 36
září 2013
Kopidlenské
list y
PRODEJ PARCEL
PRO RODINNÉ DOMY V KOPIDLNĚ
Cena parcel
400 Kč/m2
Po dokončení výstavby
infrastruktury se cena
zvýší o DPH.
Ordinace
praktického
a zubního
lékaře
Základní
a mateřská
škola
Střední škola
Sportovní
hala a
venkovní
sportoviště
Restaurace
Obchody
Pošta
Kulturní
a vzdělávací
centrum
Čerpací
stanice
PHM
Veřejná
knihovna
Autobusové
spojení
Internet
Železniční
nádraží
1
2
15
3
14
4
13
5
12
6
11
7
10
8
9
1
1040 m2
2
833 m2
3
prodáno
4
833 m2
5
834 m2
6
834 m2
7
834 m2
8
913 m2
9
906 m2
10
858 m2
11
858 m2
12
859 m2
13
859 m2
14
858 m2
15
prodáno
www.kopidlno.cz | tel.: 493 655 698 | mob.: 602 718 873
Kopidlenské l i s t y čtvrtletník pro Kopidlensko | vydává město Kopidlno, IČ: 00271705 | adresa redakce: Městský úřad Kopidlno, náměstí Hilmarovo 13, 507 32 Kopidlno,
tel.: 493 655 682, fax: 493 655 680, e-mail: [email protected] | redakční rada: Lenka Kropáčková, Andrea Menclová, Jana Minářová, Jarmila Nováková, Ilona Pluhařová, Oldřich Suchoradský, Jana Tauchmanová | výkonný redaktor: Martin Žantovský | tiskne: RK TISK Jičín | ev. č. MK ČR E 11556 | vyšlo: 27. 9. 2013 | uzávěrka příspěvků do příštího čísla: 8. 11. 2013 | Některé
příspěvky v Kopidlenských listech mohou vyjadřovat výhradně názory přispěvatelů. Starší čísla KL je možné zakoupit na MÚ Kopidlno. Má-li váš výtisk KL nějaký nedostatek, bude vám
vyměněn u prodejce nebo na MÚ Kopidlno, případně vráceny peníze.

Podobné dokumenty