Metodika inovace studijních předmětů

Komentáře

Transkript

Metodika inovace studijních předmětů
METODIKA INOVACE PŘEDMĚ
ŘEDMĚTŮ
V RÁMCI PROJEKTU INPROTUL
INPROTUL
Ing. Magdalena Zbránková, Ph.D.
Liberec 2012
METODIKA INOVACE PŘEDMĚ
ŘEDMĚTŮ
V RÁMCI PROJEKTU INPROTUL
INPROTUL
Interní materiál
OBSAH
Seznam tabulek a obrázků................................
................................................................................................
................................................................ 2
Úvod ................................................................
................................................................................................
................................................................ 3
1
2
Postup inovace studijních předmětů v rámci EF TUL ................................................................
................................................. 5
1.1
Faktory ovlivňující obsah studijního předmětu a jeho přípravu ..............................................................
................................
5
1.2
Informace o studijním programu B 6208 Ekonomika a management (TUL, 2012) ................................. 6
1.3
Metodický postup inovace studijních předmětů................................................................
...................................................... 9
1.4
Dokumenty dokládající úspěšnou realizaci
r
procesu inovace ................................................................
................................. 11
Obsah a struktura sylabu studijního předmětu ................................................................
....................................................... 12
2.1
Základní informace o studijním předmětu ................................................................
............................................................ 12
2.2
Cíl studijního předmětu ................................................................................................
................................
......................................................... 13
2.3
Výstupy z učení ................................................................................................................................
................................
...................................... 14
2.4
Obsah předmětu ................................................................................................................................
................................
.................................... 23
2.5
Vyučovací metody ................................................................................................................................
................................
................................. 24
2.6
Studijní zátěž ................................................................................................................................
................................
......................................... 25
2.7
Metody hodnocení a hodnoticí kritéria ................................................................................................
................................. 28
2.8
Literatura povinná a doporučená ................................................................................................
.......................................... 31
2.9
Studijní pomůcky ................................................................................................................................
................................
................................... 31
3
Kompletace sylabu studijního předmětu a navazující činnosti nezbytné pro zahájení výuky ................. 32
4
Závěrečné shrnutí ................................................................................................................................
................................
................................... 33
Zdroje................................................................
................................................................................................
............................................................. 34
Slovník ................................................................
................................................................................................
........................................................... 36
Přílohy ................................................................
................................................................................................
............................................................ 38
Metodika inovace předmětů
1
SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ
OBR
Tab. 1 Bloomova taxonomie a aktivní slovesa ke stanovení výstupů z učení v kognitivní doméně
Tab. 2 Základní formy výuky podle Studijního a zkušebního řádu Technické univerzity v Liberci
Tab. 3 Metody hodnocení dosažení výstupů z učení
Tab. 4 Způsob nastavení hodnoticí škály (upraveno podle FSV UK, 2009)
Tab. 5 Příklad celkového hodnocení založený na klasifikační tabulce ECTS (Evropská komise, 2009)
17
24
28
30
31
Obr. 1 Vybrané faktory ovlivňující přípravu studijního předmětu
5
Obr. 2 Proces utváření vzdělávací jednotky – studijního předmětu
6
Obr. 3 Konkrétní postup při tvorbě sylabu studijního předmětu
12
Obr. 4 Aktuální trendy ve vzdělávání – přechod od tradičního přístupu k přístupu orientovanému na studenta
14
Obr. 5 Vazby mezi výstupy z učení, metodami výuky a způsoby hodnocení
15
Obr. 6 Hierarchie kognitivní domény (vlastní zpracování, Bloom at al., 1956)
19
Obr. 7 Hierarchie afektivní domény (vlastní zpracování podle Vališová a Kasíková, 2011)
22
Obr. 8 Hierarchie psychomotorické oblasti (vlastní zpracování podle Vališová a Kasíková, 2011)
23
Obr. 9 Rozdílný pohled vyučujícího a studenta na zkoušení
30
Metodika inovace předmětů
2
ÚVOD
Metodika pro inovaci předmětů
ě ů vznikla v rámci projektu MŠMT INPROTUL - Inovace mezioborového
studijního programu Ekonomika a Management se zaměřením
zam ením na znalostní ekonomiku (reg.
(
č.
CZ.1.07/2.2.00/28.0317).
Předkládaná metodika poskytuje informace o procesu inovace studijních předmětů
ř
ětů a zároveň popisuje
jednotlivé etapy tohoto procesu. Je zpracována tak, aby zde garanti inovovaných předmětů
p
nalezli
všechny potřebné
ebné informace ke zpracování popisu inovovaného studijního předmětu
př
p
ve formě
standardizovaného sylabu.
V metodice jsou zohledněny
ěny jednak moderní trendy v oblasti terciárního vzdělávání,
ělávání, zároveň
zárove také
principy Boloňského
ského procesu a požadavky Národního kvalifika
kvalifikačního
ního rámce terciárního vzd
vzdělávání
MŠMT, které jsou základem pro získání akreditace.
ak
Hlavním výstupem procesu inovace bude Katalog inovovaných studijních předmě
ř
ětů,
ů který bude tvořen
jednotlivými sylaby předmětů
ě ů ve standardizované úprav
úpravě. Sylabus prezentuje studijní předmět
p
nejen
„uvnitř“,
“, ale také externímu okolí, a je výchozím podkladem pro zpracování dalších studijních materiálů
materiál
pro všechny formy studia. Primárně
Primárn je určen studentům, ale informace v něm
ěm obsažené prezentují
studium také externím zájemcům
zájemců
z řad potenciálních studentů, zamě
ěstnavatelů, dalších
vysokoškolských institucí
ucí ad. Je možné provést kontrolu návaznosti a zamezit duplicitě
duplicit obsahu
předmětů v rámci jednoho oboru, dále je možné srovnat rozsah a obsah předmě
předmětu s předměty na
jiných školách. Sylabus je podkladem pro uznání studia (zkoušky) v rámci studia na jiných vysokých
vy
školách, a to v České
eské republice, ale také na zahraničních
zahrani ních vysokých školách. Nesporným přínosem
p
kvalitně zpracovaného sylabu je také ta skute
skutečnost,
nost, že definuje „základní body výuky předmětu“
p
pro
všechny pedagogy, kteří
ří jsou zapojeni do výuky, nebo se podílejí na ověření
ěření dosažení znalostí a
dovedností.
Lze očekávat,
ekávat, že zpracování výše uvedených pedagogických dokument
dokumentů
ů následně významnou měrou
přispěje
je ke zvýšení kvality vzdě
vzdělávání v rámci studijního programu Ekonomika a management.
V širším kontextu může přispět
ř ět také ke zvýšení mobility student
studentů,, protože je jednou z podmínek
nutných k získání ECTS Label.
Snahou bylo zpracovat metodiku tak, aby jednotliví autoři
auto podkladů nebyli zatěžováni zbytečnými
zbyte
a
časově náročnými činnostmi.
innostmi. Zároveň
Zárove ale bylo nutné zajistit formální uniformitu a kompatibilitu
připravovaných podkladů
ů pro inovaci předmětů.
p
Z tohoto důvodu
vodu koresponduje struktura metodiky se
strukturou sylabu studijního předmě
ředmětu a díky tomu je také možná rychlá orientace v textu metodiky,
takže zpracovatel sylabu může
ůže snadno získat dopl
doplňující
ující informace ke konkrétní položce.
Aby metodika plnila správně
ě svů
svůj účel, bude samozřejmě žádoucí zohlednit připomínky
řipomínky a zkušenosti
zainteresovaných osob. Náměty
ěty prosím zasílejte na e-mailovou
e
adresu [email protected];
[email protected]
za všechny konstruktivní připomínky
řipomínky Vám předem
p
děkuji.
Aktuální verze metodiky bude k dispozici na webových stránkách projektu.
Metodika inovace předmětů
3
K čemu metodika slouží a komu je určena
ur
•
Metodická pomůcka
ůcka pro návrh a zpracování podkladů pro inovaci či návrh zavedení studijního
předmětu k předložení
edložení interní akreditační
akredita
komisi Ekonomické fakulty Technické univerzity
v Liberci (EF TUL) ve standardizované podobě.
podob
•
Zdroj informací a inspirace pro inovaci studijních předmětů.
•
Určena
ena pro garanty inovace předmětu,
p
osoby obeznámené s daným předmětem
př
(tj. garanti
a vyučující daného předmě
ředmětu).
Jak bude vypadat výstup procesu inovace studijních předmětů
p
•
Popis studijního předmětu
ř
ětu ve formě
form standardizovaného sylabu.
•
Katalog sylabů inovovaných studijních předmětů.
Základní předpisy a principy uplatněné
uplatn
v rámci metodiky
•
Principy Boloňského
ského procesu, které mají p
přispět k rozvoji Evropského prostoru
vysokoškolského vzdělávání
ělávání EHEA (Europa, 2010). Především princip
rincip učení
uč
orientovaného
na studenta a na výstupy z učení,
u
zajištění transparentnosti a zvýšení příležitostí
říležitostí pro mobilitu.
•
Požadavky Akreditační
ční
ní komise pro posuzování žádostí o akreditaci, rozšíření
rozší
akreditace a
prodloužení doby platnosti akreditace studijních programů
progr
a jejich oborů (Akreditační komise,
2010b).
•
Národní kvalifikační
ční rámec terciárního vzdělávání
vzd
[QRAM] MŠMT (MŠMT, 2012).
2012) Cílem
rámce kvalifikací je zastřešit výstupy terciárního vzdělávání,
vzd
tak aby byly zároveň
zárove kompatibilní
s kvalifikačním
ním rámcem v evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání.
ělávání. Rámec kvalifikací
určuje
uje 39 oblastní vzdělávání
vzdě
(vč. ekonomických oborů),
), které jsou charakterizovány
především
edevším pomocí kategorií očekávaných
o
výstupů z učení – znalostí, dovedností a dalších
způsobilostí (kompetencí)
tencí) absolventů.
absolvent Očekává
ekává se, že do budoucna budou tvořit oblasti
vzdělávání
lávání základ pro akreditaci jednotlivých vysokých škol (místo stávající akreditace
studijních oborů).
Výhody a přínosy
•
Zvýšení transparentnostii studia předmětu (pro studenty, vyučující, veřejnost,
řejnost, další instituce).
•
Student získá jednoznačné informace týkající se obsahu studia daného předmětu
př
i podmínek,
které musí splnit k úspěšnému
ěšnému absolvování.
absolvování
•
Vyučující, příp.
íp. zkoušející, má jednoznačně
jednozna
určeno,
eno, co bude obsahem výuky a jaké jsou
výstupy z učení, jejichž dosažení je minimem pro úspěšné
úsp
zakončení
č
předmě
ředmětu.
•
Provázanost obsahové náplně
nápln předmětů umožňuje zabránit duplicitě.
Nevýhody a úskalí
•
Nelze popřít, že příprava
říprava vyžaduje více práce.
•
Bude potřeba kreativní přístup.
př
Jak začít? Úvodní otázky k zamyšlení, které usnadní další práci…
•
Co chci, aby se studenti naučili?
nau
Jakých výstupů z učení a cílů mají dosáhnout?
•
Jaké učební
ební metody a studijní plány použiji k motivaci studentů k takovému chování, které
zajistí dosažení cílů?
•
Jaké metody hodnocení
dnocení a hodnoticí kritéria mi umožní rozpoznat, že studenti splnili vytyčené
vyty
cíle?
Metodika inovace předmětů
4
1 POSTUP INOVACE STUDIJNÍCH
STUDI
PŘEDMĚTŮ
Ě Ů V RÁMCI
EF TUL
V následujícím textu je uvedeno, jakým způsobem
zp sobem probíhá proces inovace studijních předmětů
p
v rámci EF TUL, jaké faktory je třeba
tř
přii inovaci zohlednit a dále jsou zde uvedeny informace o
studijním programu Ekonomika a management a cílech jednotlivých studijních oborů,
obor které jsou
základem pro přípravu
ípravu studijních předmětů.
př
1.1 Faktory ovlivňující
ňující obsah studijního předmětu
p
ětu a jeho přípravu
p
V úvodní fázi je potřeba
eba zvážit širší okolnosti, které ovlivňují a formují cíl a zaměření
zam
studijního
předmětu (obr. 1).
Obr. 1 Vybrané faktory ovlivňující přípravu
řípravu studijního předmětu
p
Mezi sledované faktory je vhodné zařadit:
•
současný stav i předpokládan
ředpokládaný vývoj příslušného vědního oboru,
•
předpokládaný
edpokládaný vývoj potřeb
potř společnosti a požadavků zaměstnavatelů s ohledem na zvyšování
uplatnitelnosti absolventů na trhu práce,
•
požadavky Národního kvalifikačního rámce terciárního vzdělávání – Oblast vzdělávání
ekonomické obory (MŠMT, 2012),
2012)
•
požadavky pro akreditaci studijních oborů,
•
cíle studijního programu, studijních oborů,
obor profil absolventa, kurikulum studijního programu,
programu
•
struktura a obsahová náplň předmětů.
Jakým způsobem jsou utvářeny
řeny vzdělávací
vzd
jednotky – předměty v rámci studijního oboru je uvedeno
na obr. 2. Výchozím bodem je stanovení cíle oboru, následuje definování výstupů
výstup z učení a následně
je sestavena vhodná struktura
ruktura předmětů
předm
daného oboru. Díky kvalitně zpracovaným sylabům
sylab
studijních
předmětů mohou garanti oboru vyhodnotit, zda p
předměty
ty nemají stejnou obsahovou náplň,
nápl zda jejich
zaměření a výstupy jsou v souladu s výstupy z učení oboru jako celku,, zda je zajištěna
zajišt
gradace
výstupů z učení
ení („vyšší obtížnost pro vyšší vzdělání“).
vzd
S ohledem na zjištěné
ěné skutečnosti
skuteč
je následně
možné provést úpravy.
Metodika inovace předmětů
5
Cíl oboru
a profil
absolventa
Struktura předmětů
oboru (matice:
výstupy z učení
a jednotlivé
předměty)
Způsoby hodnocení
a hodnoticí kritéria
Výstupy
z učení
Metody výuky
Obr. 2 Proces utváření vzdělávací
lávací jednotky – studijního předmětu
1.2 Informace o studijním programu
programu B 6208 Ekonomika a
management (TUL, 2012)
Studenti všech forem studia studijního programu jsou připravováni
p ipravováni k řřešení standardních
ekonomických situací na střední
řední a vyšší řídicí
ídicí úrovni. Široká nabídka povinných a volitelných předmětů
p
umožňuje absolventům uplatnění
ění ve výrobní a provozní praxi i v dalších oblastech soukromého,
družstevního a státního podnikání. Volitelné předměty
p
prohlubují znalosti a praktické dovednosti
absolventů tak, aby byli schopni působit
pů
v různých organizačních strukturách podniků.
podniků
Při studiu je kladen důraz
ůraz na znalosti studentů
student získané teoretickým studiem a formou řešení
praktických podnikatelských úloh, zejména v oblasti podnikového managementu, marketingu,
účetnictví a kalkulací, plánování, zásobování a financí.
Absolventi magisterského
terského studia jsou důkladně
d
teoreticky i prakticky obeznámeni s informatikou, s
informačními technologiemi a jejich využitím v ekonomické praxi. V jazykové výuce se předpokládá
p
při
ukončení magisterského studia znalost dvou světových
sv
jazyků.
1.2.1
Bakalářský studijní program 6208 B Ekonomika a management
Bakalářský studijní
jní program zahrnuje následující studijní obory:
obory
•
Podniková ekonomika (prezenční
(prezen ní a kombinovaná forma studia, prezen
prezenční studium také
v anglickém jazyce)
•
Ekonomika a management služeb (prezenční forma studia)
•
Cestovní ruch (prezenční
ční forma studia)
•
Ekonomika a management mezinárodního obchodu
obcho (prezenční
ní forma studia)
Obor Podniková ekonomika - profil
rofil absolventa bakalářského
bakalá
studia
Studijní obor Podniková ekonomika vychází z osvojení si optimálně široké škály povinných předmětů
p
a doplňkové řady volitelných předm
ředmětů,, které orientují profil absolventa do výrobní a provozní praxe.
Tento profil umožňuje
uje absolventům
absolventů
studia zapojení se do řešení
ešení standardních ekonomických
problémů na střední
ední manažerské úrovni
úrovni ve výrobních i obchodních organizacích. Absolvováním
povinné praxe jsou studenti schopni efektivněji
efektivn ji aplikovat své získané teoretické znalosti a
adaptabilněji se přizpůsobovat
sobovat požadavk
požadavkům současné praxe v její neustálé dynamické proměně
prom
i
v eventuálních
ch krizových stavech.
Metodika inovace předmětů
6
Obor Ekonomika a management služeb - profil absolventa bakalářského studia
Absolvent daného oboru bude ovládat na velmi dobré úrovni minimálně
minimálně dva světové
svě
jazyky, včetně
odborné terminologie. Dále získá širokou bázi znalostí
znalostí v rámci základních ekonomických disciplín,
jako jsou makroekonomie, mikroekonomie, management, marketing, účetnictví,
ú
úč
podnikové
hospodářství,
ství, informatika, právo, dan
daně a další vědomosti se zřetelem
etelem na specifika sektoru služeb.
Nedílnou součástí studia je řízená
ízená praxe v organizaci služeb v délce jednoho m
měsíce,
mě
jejímž cílem je
umožnit studentům
m získat praktické zkušenosti, navázat osobní kontakty a zvýšit jejich uplatnitelnost
na trhu práce.
Obor Cestovní ruch – profil absolventa bakalářského
bakalá
studia
Profil absolventa oboru Cestovní ruch vychází ze základních ekonomických disciplín vyučovaných
vyu
ve
studijním programu Ekonomika a management a navíc umožňuje
umož
studentům získat
kat specifické znalosti
pro řídicí
cí práci v oblasti aktivního i pasivního cestovního ruchu s důrazem
d razem na znalosti z managementu
a marketingu cestovního ruchu, informatiky,
i
průvodcovské činnosti,
innosti, analýzy cestovního ruchu, jeho
geografických podmínek a dopadů na rozvoj regionů. Součástí
ástí znalostního vybavení studenta jsou
odpovídající jazykové znalosti a komunikační
komunika ní dovednosti, praktické manažerské techniky ve veden
vedení
podniku cestovního ruchu na tuzemském i zahraničním
zahrani
trhu. Nedílnou součástí
částí studia je řízená praxe
v organizacích cestovního ruchu v délce jednoho měsíce,
m síce, jejímž cílem je umožnit studentům
student
získat
praktické zkušenosti, navázat osobní kontakty a zvýšit jejich
jejich uplatnitelnost na trhu práce.
Obor Ekonomika a management mezinárodního obchodu – profil absolventa bakalářského
bakalář
studia
Absolvent získává široký a solidní základ odborných znalostí a dovedností v rámci základních
ekonomických disciplín, jako jsou makroekonomie, mikroekonomie, statistika, nauka o podniku,
účetnictví,
etnictví, podnikové finance, marketing a management. Tento základ je pak rozvíjen v rámci oboru
specializačními předměty
ěty zohledň
zohledňujícími specifika
ka mezinárodního ekonomického prostředí
prost
a
mezinárodního obchodu. Důraz
ůraz
raz je kladen na jazykovou vybavenost absolventa. Svoji specializaci
může
že absolvent dále prohlubovat dle svého zájmu v rámci volitelných předmětů
př
ětů. Odborné znalosti,
dovednosti a osobnostní rysy absolventa vytváří
vytvá í celkový profil, který není jen úzce specializovaný, ale
značným
ným podílem všeobecného vzd
vzdělání zajišťuje
uje pracovní flexibilitu a vytvář
vytváří základ pro další
vzdělávání.
Odborné znalosti absolventa:
•
Absolvent disponuje matematickými znalostmi
znalostmi zejména z oblasti lineární algebry a
matematické analýzy potřebnými
potř
k úspěšnému řešení problémů
ů v odborných předmětech
p
i
ekonomické praxi.
•
Absolvent má výbornou znalost dvou světových
sv
jazyků včetně zvládnutí odborné terminologie,
korespondenčních zvyklostí
vyklostí a zvláštností sociálního, kulturně-historického
kulturn historického a politického
prostředí
edí dané jazykové oblasti. Specifikem oboru je i možnost volby ttřetího
řetího jazyka v základní
úrovni.
•
Absolvent zná a rozlišuje základní makroekonomické a mikroekonomické pojmy a kategorie,
kate
ovládá principy fungování tržního mechanismu a zná jeho základní stavební prvky, má
přehled
ehled o chování ekonomických subjektů
subjekt v různých podmínkách.
•
Absolvent zná legislativní rámec podnikání, má právní vědomí
v domí na úseku obchodního,
pracovního i občanského
ého práva, včetně
v
práva mezinárodního.
•
Absolvent získá znalosti o vzniku a zániku podniku, o jednotlivých vnitropodnikových
činnostech, o způsobech
ůsobech hodnocení výsledků
výsledk činnosti
innosti podniku, o finančních
finanč
tocích uvnitř
podniku.
•
Absolvent ovládá znalosti potřebné
pot
při řešení ekonomicko – manažerských problémů
problém s
využitím současných
asných informačních
informa ních technologií, má poznatky o běžném hardwarovém
vybavení a softwarových produktech.
•
Orientuje se ve finančním
čním ú
účetnictví, chápe význam účetnictví
etnictví jako zdroje informací v
podnikatelské praxi.
Metodika inovace předmětů
7
•
Absolvent zná obsah manažerských činností,
inností, rozumí marketingovým
zvláštnostem mezinárodního marketingu.
•
Absolvent má geografické znalosti o světovém
sv
hospodářství,
ství, o vývoji mezinárodních
ekonomických vztahů,
ů, působení
pů
mezinárodních
ích organizací a o rozvoji integračních
integra
procesů ve
světě.
•
Absolvent získá přehled
řehled
ehled o nástrojích obchodní politiky státu, je informován o metodách vstupu
na zahraniční trhy.
•
Absolvent zná podrobně průběh
h klasické obchodní operace (obchodního případu),
p
je
informován
nformován o dalších speciálních operacích spojených s mezinárodně
mezinárodně obchodní činností.
•
Uvědomuje
domuje si specifika financování podniku vstupujícího na zahraniční
zahraniční trhy.
1.2.2
činnostem
a
Navazující magisterský studijní program 6208 N Ekonomika a management
Navazující studijní program zahrnuje studijní obor
•
Podniková ekonomika (prezenční
(prezen ní a kombinovaná forma studia, prezen
prezenční studium také
v anglickém jazyce)
•
Regionální studia – v návrhu
Obor Podniková ekonomika - profil absolventa navazujícího magisterského studia
Specializovaný odborník v oblasti podnikové ekonomiky se zaměřením
zam ením na zvládnutí řídících procesů
v úsecích strategického a inovačního
inovač
managementu, finančního řízení,
ízení, controllingu, řízení projektů,
marketingových operací a oblasti vybraných optimalizačních
ních metod pro efektivní chod
hodnototvorného řetězce.
Obor Regionální studia
Cílem navazujícího magisterského studijního oboru Regionální studia je vychovat vysokoškolsky
vzdělaného odborníka, který nejen kvalifikovaně vnímá interakce mezi nositeli hospodářské
hospodá
politiky a
podnikatelskými subjekty na lokální, národní i nadnárodní úrovni,
úrovni, ale dokáže v těchto procesech
samostatně rozhodovat. Absolventi jsou díky tomuto přístupu připraveni
řipraveni pro řízení a
hospodářsko-politické rozhodování
zhodování na úrovni municipalit, krajů,
kraj , národních a světových
sv
regionů.
Student rovněžž porozumí procesům
procesů integrace a globalizace a jejich mezinárodním souvislostem a
úloze přii formování ekonomických a politických struktur. Nedílnou součástí
součástí získaných poznatků
poznat je i
znalost socioekonomických prostorových souvislostí.
Absolventi navazujícího magisterského oboru Regionální studia disponují komplexní znalostí
problematiky hospodářského
ského rozhodování v regionálních centrech, národních i mezinárodních
institucích, na
a pozicích regionální a místní samosprávy a v dalších institucích zabezpečujících
zabezpe
funkce
státu v regionech. Současně
č
ě se znalostmi regionální problematiky jsou schopni kvalifikovaně
kvalifikovan
analyzovat problémy, rozhodovat a realizovat adekvátní řešení v podnikové sféř
féře. Absolvent aktivně
ovládá odbornou terminologii i v cizím jazyce.
Absolventi najdou uplatnění
ění ve vyšším managementu soukromých organizací, v institucích
zabezpečujících
ujících komplexní rozvoj a správu regionů
region a oblastí, dále v rozvojových agenturách,
v poradenských, finančních či investičních
investi
společnostech a v neziskových organizacích, jejichž aktivity
zasahují do rozvoje regionů. Jsou schopni zpracovat rozvojové projekty pro developery, města,
m
obce a
regiony různé úrovně.. Obor student
studentům otevírá možnost uplatnit se rovněž v národních agenturách
typu CzechTrade, CEBRE, ale i v nadnárodně působících
sobících institucích, EU, OECD a vzhledem k
nabídce povinných a povinně
ě volitelných p
předmětů z oblasti podnikové ekonomiky i v řídících
strukturách transnacionálních společností.
společ
Metodika inovace předmětů
8
1.3 Metodický postup inovace studijních předmětů
p
Cílem zpracování
vání Metodiky inovace předmětů
p
je stanovit strukturu inovačního
čního procesu předmětů
p
v
souladu se schválenou projektovou dokumentací, s principy manažerského rozhodování a podklady
pro akreditaci čii evaluaci studijních vysokoškolských oborů. Přii návrhu metodiky inovace p
předmětů
pak bylo postupováno dle zásad rozhodovacího procesu.
Proces inovace studijních předmě
ředmětů
ů zahrnuje následující kroky (zpracováno podle Rydvalová,
Rydvalov 2009):
1. Monitoring stávajícího stavu studijních předmětů
p
ve vazbě na studijní obor.
obor
Monitoring stávajícího stavu zahrnuje monitoring předpokládaného
edpokládaného vývoje problematiky daného oboru
a také způsobu
sobu probíhající výuky v rámci studijního oboru. V případě, že je předm
ředmět určen pro více
studijních oborů, je třeba
eba tuto skutečnost
skuteč
při monitoringu zohlednit.
2.. Stanovení znalostí a dovedností – profilu – studenta ve vazbě na akreditovaný studijní obor.
obor
Na základě akreditovaného studijního oboru bude stanoven profil absolventa daného studijního
předmětu.
tu. Zohlední se nejen stávající stav, ale také možné zm
změny, čii další požadavky, které vyplynou
např. z požadavků podnikatelské praxe.
3.. Vyhodnocení stávajícího stavu příslušného
p
vědního oboru ve vazbě na současný stav
vyučovaného předmětu, včetně
č ě charakteristiky zvláštností studijního p
předmětu.
Analýza zahrnuje zhodnocení použitých metod výuky, požadavků na vyučující
čující a způsobů hodnocení
výstupů z učení.
Každý předmětt má svoje specifika a tomu je potřeba
pot
přizpůsobit výběrr vhodných metod
m
výuky. Je
třeba
eba provést zhodnocení stávajících metod výuky a výběr
výb více uzpůsobit
sobit cílu, výstupům
výstup
z učení a
obsahu studijního předmětu.
Přii charakteristice zvláštností vyučovacího
vyučovacího procesu budou zkoumány didaktické principy (obecné
požadavky, zásady, pravidla,
avidla, které vycházejí ze základních zákonitostí vyučovacího
vyu
vyuč
procesu),
didaktické technické pomůcky
ůcky a specifikovány vyučovací
vyu
metody daného předmětu.
ř
ětu.
Jednotlivé didaktické zásady:
•
Zásada názornosti – vyjadřuje
vyjad
požadavek uplatňovat ve vyučovacím
čovacím procesu takové
prostředky,
edky, metody a formy, které usnadní student
studentům vytváření
ení konkrétních představ
p
při
zapojení více smyslů.
•
Zásada vědeckosti – vyžaduje, aby byl se studenty vyvozován obsahově
obsahov i metodicky správně
spr
výklad učiva
iva na odpovídající úrovni současné
sou asné technické i pedagogické vědy,
vě
čímž se vytváří
základ správného myšlení. Požadavek vytváření
vytvá
vědomostí
domostí a dovedností na základě
základ
nejnovějších poznatků
ů technických věd
v d vyžaduje pedagoga, který neustále sleduje vývoj a
dále se sám vzdělává.
•
Zásada přiměřenosti – vyžaduje, aby obsah a rozsah učiva,
u iva, jeho obtížnost, vyu
vyučovací metody
i formy odpovídaly věkovým
ěkovým
kovým zvláštnostem a stupni vývoje jednotlivce i jejich d
dříve osvojeným
vědomostem
domostem a dovednostem. Hlavním požadavkem
požadavkem je, aby studenti nové učivo
uč
plně pochopili.
Poznatek je pro studenty srozumitelný jen tehdy, dovedou-li
dovedou jej zařadit
řadit do dříve
d
osvojené
poznatkové soustavy a dovedou-li
dovedou jej použít v praxi.
•
Zásada soustavnosti a trvalosti – vyžaduje ve výuce, aby se nové poznatky
p
opíraly o
předcházející, dříve
říve osvojené. Smyslem této zásady je přimět
př ět studenta k pochopení
studovaného oboru v jeho celistvosti. Tato zásada je chápána jako morální požadavek
studijního stylu.
•
Zásada spojení teorie s praxí – vyžaduje, aby studentii ve výuce získávali nové vědomosti
v
a
dovednosti se zaměřením
ěřením
ením na jejich praktické využití, a aby je dovedli aplikovat v praktické
činnosti. Praktické vyučování
čování
ování se stává východiskem a motivací pro zvládnutí teoretického
učiva. Umožňuje
uje si utvořit
utvoř správný citový
tový vztah ke studiu teoretických i praktických předmětů.
p
Rozlišujeme třii základní formy spojení teorie s praxí: vyvození a získání nových poznatků
poznatk z
praxe; poznání pravdivosti teoretického poznatku v praxi, kdy praxe je kritériem správnosti
poznání a aplikace vědomostí
ědomostí
domostí a dovedností v praxi, kdy praxe je jedním z cílů
cíl poznání.
Metodika inovace předmětů
9
•
Zásada individuálního přístupu
př
– je principem, který usiluje o respektování specifických
zvláštností u jednotlivců
ů daných nejen věkem
v kem a pohlavím, ale i odlišným zdravotním stavem (u
handicapovaných), psychickými zvláštnostmi (rozdílnost temperamentu), dosavadním
výchovným působením
sobením a socio
sociokulturními podmínkami (úroveň
ň vychovanosti, etnická
příslušnost).
íslušnost). Individuální přístup
přístup k jednotlivci znamená i citlivé vnímání všech závažných
změn, které se mohou náhle projevit v chování a prospěchu
prosp chu jednotlivce a jejichž negativní
dopady by měll pedagog eliminovat.
•
Zásada uvědomělosti
losti a aktivity – vyžaduje vytvoření
ení kladného vztahu studentů
student k učení.
Studenti by mělili pochopit učivo
u
již při vyučování, které je založeno na vyvolávání aktivní
myšlenkové činnosti
innosti studentů,
student řízené učitelem,
itelem, logikou jeho výkladu. Zvláště
Zvlášt v odborných
předmětech může učitel
čitel záměrně
zám
vytvářet
et problémové situace a vést studenty k jejich
objevování problémů
ů a racionálnímu řešení. Tato zásada také předpokládá
ředpokládá atmosféru tvořivé
tvo
spolupráce mezi učitelem
čitelem a studenty.
4. Určení dysfunkcí stávajícího stavu výuky studijního předmětu.
p
5. Návrh na změny
ny stávajícího vzdělávacího
vzd
procesu předmětu s ohledem na zjištěné
zjišt
dysfunkce
stávajícího stavu.
6.. Zpracování pedagogických dokumentů.
dokument
Pedagogické dokumenty jsou jedním z výstupů inovace předmětů.
Budou obsahovat:
•
Profil absolventa – vymezuje v obecné rovině
rovin vzdělávací
lávací program dané školy a kvality
absolventa a jeho využitelnost po úspěšném
úsp
dokončení
ení studia a jeho uplatně
uplatnění v praxi.
•
Studijní program – obsahuje název oboru, cíle studia studijního programu, výstupní znalosti
a dovednosti.
ti. Dále obsahuje autonomní funkce, kooperativní funkce, výzkum a vývoj v určité
ur
oblasti studijního programu, včetně
v
vizí dalšího vývoje.
•
Studijní plán – je koncipován v souladu se zásadami kreditního systému na vysokých
školách. V kreditním systému je každý
kaž
předmět ohodnocen určitým
čitým počtem
poč
kreditů, které
vyjadřují míru náročnosti
čnosti předmětu.
p
tu. Cílem je získání za celou dobu studia 180 kreditů.
kredit
Předměty
ty studia jsou rozdě
rozděleny na předměty povinné „A“, předměty
ěty povinně
povinn volitelné „B“ a
nepovinné předměty
ěty „C“. Ně
Některé předměty mají ještě tzv. prerekvizity, předměty
př
podmiňující,
příp. korekvizity.. Pro postup studenta studiem to znamená, že prerekvizity musí být splněny
spln
dříve, než uzavře
ř předmě
ředmět podmíněný, případně musí zároveň splnit př
předměty určené jako
korekvizity.
•
Sylabus studijního předm
ředmětu obsahuje základní údaje o předmětu,
ětu, cíl, výstupy z učení,
metody vzdělávání, způsob
ůsob hodnocení a hodnotící kritéria pro úsp
úspěšné
ěšné absolvování předmětu,
p
seznam literatury, seznam studijních pomůcek
pom
a podrobný obsah členěný
č ěný podle tý
týdnů, a to jak
z pohledu přednášek,
ednášek, tak i cvičení,
cvi
případně seminářů. Nesmí chybět
chybě ani odhad studijní
zátěže jednotlivých vzdělávacích
ělávacích aktivit v návaznosti na počet kreditů.
7. Příprava
íprava studijních materiálů určených pro studenty a zajištění
ění jejich dostupnosti pro
studenty
Součástí této fáze je rovněž
ěž příprava
př
skript, prezentací, případových
ípadových studií a dalších např.
multimediálních pomůcek
cek pro zkvalitn
zkvalitnění vzdělávacího procesu daného předmětu.
ř
ětu.
8. Projednání výstupů s příslušným
říslušným garantem studijního předmětu
p
tu a studijního oboru;
oboru případně
realizace úprav
Metodika inovace předmětů
10
1.4 Dokumenty dokládající úspěšnou
úsp šnou realizaci procesu inovace
Úspěšná realizace procesu inovace studijních předmětů
p
a splnění cílů bude doloženo
doložen následujícími
dokumenty:
1. Shrnutím analýzy současného
časného stavu vzdělávacího
vzd
procesu daného předmětu,
ř
ětu, včetně
v
odhalených
dysfunkcí a návrhu změn.
Výstupem je tabulka (viz příloha
říloha A Podklad pro inovaci studijních p
předmětů),
ě ů), kde pro každý inovovaný
předmětt navrhnul garant inovace zm
změny s ohledem na výsledky
edky vyhodnocení stavu výuky a tento
návrh stvrdil svým podpisem.
2. Koncepcí inovovaného vzdělávacího
vzdě
procesu předmětu zahrnující zpracované pedagogické
dokumenty.
Zpracován bude standardizovaný sylabus pro každý inovovaný studijní předmě
předmět. Sylaby budou
uspořádány do Katalogu sylabů
ů inovovaných studijních předmětů.
3. Zpracovanými studijními materiály dostupnými na e-learningovém
e learningovém portále TUL.
TUL Propojení
s realizovaným školením na možnosti využití nových trendů
trend v pedagogice a didaktice a tvorbu a
použití e-learningových podpor.
4. Písemným souhlasem s inovací předmětu od garanta studijního oboru.
Metodika inovace předmětů
11
2 OBSAH A STRUKTURA SYLABU
SYLABU STUDIJNÍHO
PŘEDMĚTU
Jak již bylo uvedeno v úvodu, kvalitní sylabus je podkladem pro zpracování dalších studijních
materiálů pro všechny formy studia. Následující část metodiky je zaměřena
ěřena na konkrétní položky,
které má sylabus studijního předm
ředmětu obsahovat. Nejedná se o pouhý výčet jednotlivých
jednotl
položek,
vždy je uvedena definice pojmu, praktické rady pro zpracování i konkrétní příklady
říklady pro inspiraci. Při
zpracování sylabu může
že pomoci také slovník vybraných pojmů používaných v metodice a seznam
použitých zdrojů,, ve kterých je možné nalézt hlubší informace k dané problematice.
Aby byl zajištěn
n jednotný vzhled a obsah sylabu pro všechny inovované předmě
předměty, vznikl v rámci
metodiky elektronický formulářř sylabu. Ve statické podobě
podob je uveden v příloze metodiky, elektronická
e
verze formuláře je určena k vyplnění
vyplně v Microsoft Office Word 2007.
Jaké údaje sylabus studijního předmětu
př
obsahuje?
Postup při přípravě sylabu s uvedením jednotlivých položek, které sylabus obsahuje, je graficky
zpracován na obr. 3.
Vyhodnocení
faktorů ovlivňujících
obsah předmětu a
jeho přípravu
Základní informace
o předmětu
Cíl předmětu
Výstupy z učení
Metody hodnocení
a hodnoticí kritéria
Studijní zátěž
Výukové metody
Obsah předmětu
Literatura povinná
a doporučená
Studijní pomůcky
Informace
vyučujícího
Sylabus studijního
předmětu
Obr. 3 Konkrétní postup při tvorbě sylabu studijního předmětu
V doprovodném textu k jednotlivým položkám sylabu jsou uvedeny doplňující
ující informace.
2.1 Základní informace o studijním předmětu
V případě, že se jedná o předmě
ředmět, který je uveden ve studijních plánech, jsou základní údaje o
studijním předmětu
tu uvedeny v platném studijním
studijn plánu pro příslušný studijní obor a v aktuálním znění
jsou dostupné na portálu informačního
informa ního systému studijní agendy Technické univerzity v Liberci
IS/STAG.
Metodika inovace předmětů
12
Základní informace o studijním předmětu
př
uváděné v sylabu jsou následující:
•
Název studijního předmě
ř
ětu.
•
Katedra.
•
Zkratka předmětu.
•
Studijní obor.
•
Rozsah výuky studijního předmětu
p
(pro prezenční studium počet
čet hodin za týden, pro
kombinované studium počet
poč hodin za semestr).
•
Způsob zakončení (zápočet,
(zápoč zkouška, klasifikovaný zápočet).
•
Zápočet před zkouškou.
•
Typ předmětu (povinný,
ý, povinně
povinn volitelný, volitelný).
•
Počet kreditů.
•
Doporučený ročník
ník studia.
studia
•
Doporučený
ený semestr studia.
•
Jazyk výuky.
•
Garant/ka.
•
Přednášející.
•
Cvičící.
•
absolvované předměty).
p
Prerekvizity (absolvované
•
Korekvizity (současně
č
ě zapisované předměty).
p
•
Nahrazovaný předmět.
2.2 Cíl studijního předm
ředmětu
Ten nejpomalejší, který neztratil z očí cíl, jde stále ještě rychleji než ten, který bloudí bez cíle.
Gotthold Ephraim Lessig (1729 – 1781)
Někteří vysokoškolští učitelé
čitelé mají tendenci považovat formulaci cílů
cíl své disciplíny za málo užitečný
užite
formalismus. Uvědomění
ní si cílů
cílů, které sledujeme ve vztahu ke studentům,
ům, je však nezbytnou
podmínkou úspěchu
chu vysokoškolského vzdělávání.
vzd
(Rohlíková a Vejvodová, 2012)
2.2.1
Cíl předmětu – vysvětlení
ětlení pojmu
Cíl předmětu je obecným vyjádřením záměrů
zám
vyučujícího. Vyjadřuje, čeho
eho chce vyučující
vyu
dosáhnout
ve vztahu ke studentům.
Terminologie není v případě
ě cílů jednoznačná. Někdy jsou formulovány z pohledu vyučujícího,
vyu
jindy
studenta. V této metodologii je použita formulace cíle z pohledu vyučujícího
ujícího a následně
následn výstupy z
učení z pohledu studenta.
Metodika inovace předmětů
13
2.2.2
Praktické rady pro psaní cíle studijního předmětu
p
•
Stručné vyjádření. Měla
ěla by stačit
sta jedna věta.
•
Nezaměňovat s tématy přednášek.
př
•
Vychází z výstupů
ů studijního oboru. Z toho vyplývá, že pokud je předmě
ředmět určen pro více
oborů, je třeba
eba definované cíle odlišit podle oboru.
•
Při formulaci je možné použít některé
n
z doporučených
ených sloves a následně doplnit o obsah
sdělení.
2.2.3
Doporučená
ená slovesa pr
pro formulaci cílů předmětu
Při formulaci je možné použít některé
ěkteré z uvedených sloves a doplnit kontext.
•
2.2.4
Uvést
vést do problematiky, představit,
př
vybavit (nějakou
jakou schopností, pově
povědomím), obeznámit,
seznámit se s,, prohloubit znalosti, porozumět,
porozum
poznat, naučit se, navyknout
avyknout si na, být si
vědom čeho
Konkrétní příklady cílů studijního předmětu
•
Seznámit studenty se základy podnikového řízení.
•
Seznamuje studenty se způsoby
způ
financování na základě účetních
etních a tržních hodnot podniku.
•
Cílem předmětu
tu je seznámit studenty s problematikou požární prevence ve stavbách a při
p
realizaci staveb.
•
Obeznámit studenty se základními technologiemi tváření,
ení, slévání a svařování,
sva
včetně
teoretických základů dané problematiky.
2.3 Výstupy z učení
Aktuální trendy ve vzdělávání vykazují posun (obr. 4) od tradičního přístupu,, který byl zaměřen
zam
na
vyučujícího a obsah vzdělávání
ání (seznam toho, co učitel
u
učí; následně jsou studenti hodnoceni podle
toho, jak zvládnou odpřednášenou
ednášenou látku),
látku) k přístupu orientovanému na studenta a jeho představy o
tom, co se v rámci studia daného předmětu
př
naučí (co student umí po úspěšném
ěšném ukončení
ukon
předmětu).
Základem přístupu
ístupu orientovaného na studenta je definování výstupů z učení studijního předmětu.
p
Obr. 4 Aktuální trendy ve vzdělávání – přechod od tradičního přístupu k přístupu
ístupu orientovanému na studenta
2.3.1
Výstup z učení – vysvětlení pojmu
Definice používaná v Evropském kreditním systému (ECTS)
(EC
uvádí, že výstupy z učení jsou výroky o
tom, co se očekává,
ekává, že student bude znát, čemu bude rozumět, co bude schopen předvést
p
a co
bude schopen vykonávat po ukončení
ukon
procesu učení. Přičemž
emž procesem učení
uč
je míněn např.
předmět,
t, modul nebo celý studijní program. (Evropská komise, 2009)
Metodika inovace předmětů
14
Výstupy z učení
ení jsou oborové znalosti a dovednosti, stejně
stejn jako obecné způsobilosti,
ůsobilosti, které studenti
získají v daném předmětu
tu a které musí prokázat pro úspěšné
úsp
absolvování předmě
ředmětu.
Přičemž výstup z učení vyjadřuje
řuje vlastn
vlastně minimum toho, co by student po absolvování předmětu
p
měl znát a vědět.
Tvorba výstupů z učení
ení není pouhé kopírování vzorů nebo jednotný postup podle návodu. Naopak
vyžaduje tvůrčí přístup,
ístup, protože je potřeba
pot
respektovat jedinečnost každého předmě
ředmětu.
2.3.2
Výstupy z učení
ení jako základ pro navazující kroky procesu inovace předmětu
předm
p
Při psaní výstupů z učení
ení je dobré v úvodu formulovat, co vyučující
ující chce, aby student uměl, pak
následně hledat vhodné aktivní sloveso. Zároveň
Zárove je třeba
eba zvážit, jaká metoda výuky bude vhodná a
jak bude možné posoudit, zda se to student opravdu naučil.
nau
Výstupy z učení jsou určující pro (obr. 5):
•
obsah předmětu – „co
co by se měl
m student učit“,
•
výukové metody,, které studenta motivují k dosažení výstupů – „jak
jak by se měl
mě učit“,
•
jak by mělo být ověřováno
ěřováno jejich dosažení (proto mají být výstupy z učení
čení měř
měřitelné),
•
co je třeba hodnotit po absolvování předmětu, kdy je třeba
eba provést hodnocení a jaké hodnoticí
metody použít.
Obr. 5 Vazby mezi výstupy z učení,
čení, metodami výuky a způsoby
zp
hodnocení
2.3.3
Příklad
íklad formulace výstupu z učení
Výstupy z učení
ení obsahují, co student po absolvování předmětu
tu umí popsat, vysvětlit,
vysv
navrhnout,
zpracovat atd. Přii jejich psaní se pozornost nesoustředí
nesoust
na to, co dělá vyučující,, co bude učit
u studenty,
ale na to, co budou po absolvování studenti umět.
Příklad chybné formulace výstupu z učení:
•
Student se seznámí se základním principem udržitelného rozvoje.
Tato formulace popisuje průběh
ů ěh učení,
uč
nikoliv výstup z něj. Je třeba přeformulovat,
eformulovat, např.:
nap
•
Student umí vysvětlit čtyři
čtyř dimenze koncepce udržitelného rozvoje.
Z této formulace je studentům
ům jasné, co se od nich při
p závěrečné
né zkoušce z daného předmětu
očekává. V případě, že by vyučující
čující přebíral
p
výuku od někoho
koho jiného, bude mu jasné, co má zkoušet.
Metodika inovace předmětů
15
2.3.4
Jak vytvářet výstupy z učení
uč
Zahraniční
ní zkušenosti ukazují (Kennedy
(Kennedy et al., 2006), že pro formulaci výstupů z učení je vhodné
použít tzv. Bloomovu taxonomii (Taxonomy of Educational Objectives: Handbook 1, the Cognitive
Domain, 1956), která je i přes
řes rok vzniku základní pomůckou.
pom ckou. Benjamin Bloom (1913 – 1999) se
zabývall zkoumáním rozvoje úrovní myšlení v průběhu vzdělávacího
lávacího procesu a stanovil tři
t hlavní
domény: kognitivní (učení
ení na základě
základ poznávání), afektivní (na základě
ě postojů,
postojů emocí a hodnot) a
psychomotorickou (koordinace vědomého
vě
ovládání pohybového ústrojí). Podrobný popis obsahuje
kapitola 2.3.8 Bloomova taxonomie a aktivní slovesa ke stanovení cílů
cíl výuky.
Bloom navrhl seznam sloves, která jsou vhodná pro psaní výstupů
výstup z učení,
čení, tzv. aktivních sloves.
Jelikož výstupy z učení
ení se týkají toho, čeho má student dosáhnout
áhnout po úspěšném
úspě
absolvování
předmětu, jedná se výhradně
ě o slovesa aktivní, v dokonavém tvaru (rozliší, zdůvodní
zdů
– vyjadřují
ukončenost děje,
je, tedy stav znalostí a dovedností studenta, které předpokládáme
p edpokládáme po absolvování
předmětu). Př. Je rozdíl mezi „seznamuje
„
se s dobrovolnými nástroji environmentální politiky“
politiky a
„charakterizuje hlavní znaky dobrovolných nástrojů
nástroj environmentální politiky“.
Vlastní formulace jednotlivých výstupů
výstup z učení začíná
íná vhodným aktivním slovesem dané kategorie a
pak následuje slovní spojení, které dotváří
dotvá kontext. Seznam aktivních sloves pro nejčastěji
nejč
používanou
oblast vzdělávání – kognitivní – je uveden v tab. 1. Seznam sloves má sloužit jako pomůcka
pom
v situaci,
kdy se hledá „to správné slovo“. Jeho účelem
ú
rozhodně není snaha za každou
dou cenu využít co nejvíce
rozmanitých slov, ke kterým se teprve následně
následn hledají obsahy. V první řadě je třeba vědět, co
konkrétně chceme, aby student uměl,
umě a teprve potom hledat co nejpřesnější
ější slovní vyjádření.
vyjád
Metodika inovace předmětů
16
Tab. 1 Bloomova taxonomie
onomie a aktivní slovesa ke stanovení výstupů
výstup z učení v kognitivní doméně
Cílová kategorie v kognitivní doméně
domén
Typická slovesa k vymezení cílů
1. Znalost; zapamatování specifických
informací
Uspořádat,
ádat, shrnout, definovat, popsat, vyčíslit,
vy
prozkoumat, nalézt, identifikovat, označit,
označ vyjmenovat,
zapamatovat, pojmenovat, seřadit,
řadit, charakterizovat,
prezentovat, citovat, vzpomenout, rozpoznat,
zaznamenat, srovnat, zopakovat,
opakovat, reprodukovat, ukázat,
prohlásit, tabelovat, říci, vypočítat
čítat (výčet),
(výč
nakreslit,
porovnat
ybavit si nebo zapamatovat si termíny a
Vybavit
fakta, jejich klasifikaci a kategorizaci, bez
nutnosti porozumění
2. Pochopení; porozumění
Schopnost pochopit a vysvětlit
ětlit naučená
nauč
fakta a termíny
3. Aplikace
Schopnost
chopnost použít odborné znalosti
v konkrétních situacích, při
ř řešení
konkrétních problémů,, za pomoci
abstrakce a zobecnění
4. Analýza
Rozbor
ozbor komplexní informace (systému,
procesu) na jednotlivé prvky, stanovení
hierarchie prvků, principů jejich
organizace, interakce
ce mezi prvky
5. Syntéza
Schopnost sestavit části
ásti (prvky) do
nového předtím neexistujícího
eexistujícího celku
(ucelené sdělení,
lení, plán operací nutný
k vytvoření
ení díla nebo projektu, odvození
souboru abstraktních vztahů k účelu
úč
klasifikace nebo objasnění jevů)
6. Hodnocení; hodnoticí posouzení
Jako
ako schopnost posoudit materiály,
podklady, metody a techniky z hlediska
určitého účelu a podle určitých
čitých kritérií,
kritéri
která jsou dána předem,
edem, nebo jsou
navržena studujícím
Objasnit,
bjasnit, klasifikovat, konstruovat, konvertovat,
dekódovat, obhájit, popsat, rozlišit,
t, odhadnout, vysvětlit,
vysv
vyjádřit, rozšířit,
it, zevšeobecnit, identifikovat, ilustrovat,
indikovat, odvodit, interpretovat, umístit, parafrázovat,
p
předvídat, rozeznat, přeformulovat,
eformulovat, přepsat,
př
vybrat,
vyřešit, spočítat
Aplikovat, vyhodnotit, kalkulovat, změnit,
ěnit, vybrat,
zkompletovat, vypočítat,
ítat, demonstrovat, rozvinout, objevit,
zdůraznit důležitost,
ležitost, využít, použít, přezkoumat,
experimentovat, nalézt, ilustrovat, interpretovat,
manipulovat, modifikovat, operovat, organizovat,
praktikovat, připravit, produkovat,
vat, srovnat,
srovn plánovat,
ukázat, načrtnout, řešit, přenášet, užívat, klasifikovat,
dokončit, zpracovat na počítači
Analyzovat, odhadnout, ocenit, upravit, rozčlenit,
roz
spočítat,
kategorizovat, klasifikovat, porovnat, propojit, uvést
rozdíly, zkritizovat,
kritizovat, debatovat, dedukovat, determinovat,
diferencovat, rozlišit, rozdělit,
lit, prozkoumat,
experimentovat, identifikovat,
fikovat, ilustrovat, dovozovat,
prohlížet, prozkoumat, seřadit,
adit, charakterizovat,
vypíchnout, dotázat se, porovnat,
vnat, oddělit,
oddě testovat,
navrhnout, detekovat, vyvinout, vytvářet
vytvář grafy a diagramy
Obhájit, uspořádat,
ádat, sestavit, kategorizovat, sebrat,
zkombinovat, kompilovat, zkomponovat,
komponovat, zkonstruovat,
vytvořit,
it, navrhnout, vyvinout, vynalézat, ustavit, vysvětlit,
vysv
formulovat, generalizovat, generovat, integrovat, vymýšlet,
dělat, řídit,
ídit, modifikovat, organizovat, plánovat, navrhnout,
na
restrukturalizovat, rekonstruovat, reorganizovat, revidovat,
přepisovat, sestavit, sumarizovat, vynalézt
Ocenit,
cenit, zjistit, diskutovat, zhodnotit, připojit
př
výrok, vybrat,
porovnat, shrnout, přesvědčit,
it, kritizovat, rozhodnout,
obhájit, odlišit, vysvětlit,
t, vyhodnotit, zhodnotit,
oznámkovat, interpretovat, posoudit,
osoudit, usoudit, vyjádřit
vyjád
míru, stanovit hranice, predikovat, doporučit,
doporu
porovnat,
rozřešit, prověřit, udělat závěr,
r, recenzovat, určit
ur
Pozn. Některá
která slovesa se v jiných úrovních opakují s posunutou sémantikou.
Pro kontrolu správného formulování výstupů z učení dobře slouží otázka: Mohu to u studenta
pozorovat a hodnotit?
Metodika inovace předmětů
17
2.3.5
Praktické rady pro psaní výstupů z učení
•
Výstupy z učení může
ůže psát jen osoba plně obeznámená s předmětem
ř
ětem. Jelikož výstupy
z učení
ení shrnují to, co je ověřováno,
ov
nemůže výstupy z učení psát někdo,
ěkdo, kdo daný předmět
p
nezkouší. (Jak
Jak psát výstupy z učení,
u
2012)
•
Optimální počet je 4 až 6 výstupů z učení. Počet by měll reflektovat skutečnost,
skuteč
že všechny
výstupy z učení
ení musí být vyučující
vyu
schopen ověřit. Počet výstupů
ů může
ůže být i nižší, pokud
zahrnují vše, co vyučující
čující chce, aby student po absolvování předmětu
p
ětu umě
uměl.
•
Pro každý výstup z učení
čení použít vždy jen jedno aktivní sloveso. Po něm
ně následuje slovní
spojení dotvářející
ející kontext.
•
Výstupy z učení
ení musí být jednoznačné.
•
Použijte jednoduché
ednoduché formulace.
formulace Vyhýbejte se složitým souvětím, radě
aději přidejte další větu
k upřesnění,
ní, pokud je to nutné.
•
Vyhýbejte se vágním termínů
termín jako je poznat, naučitit se, seznámit se s, apod., ty se použijí
v cílech.
•
Při psaní výstupů
ů z učení
čení je třeba
t eba neustále sledovat, zda jsou výstupy z uč
učení pozorovatelné
a hodnotitelné. Jsou-lili široké, může
m
být ověřování neefektivní. Jsou-lili příliš
př
úzké, může být
seznam výstupů z učení
čení příliš
př dlouhý a detailní.
•
Při psaní výstupů
ů z učení
čení je třeba
t
se kriticky ptát, zda výstupy z učení
čení jsou dosažitelné
s ohledem na čas a prostředky,
prost
které jsou k dispozici. Častou
astou chybou jsou p
přehnané a
nerealistické požadavky.
avky.
•
Zajistěte gradaci výstupů z učení. S postupem studia by měll být patrný postupný rozvoj
znalostí a dovedností studentů.
student Při psaní výstupů pro studenty vyšších ročníků
roč
je vhodné se
vyhýbat nižším úrovním Bloomovy taxonomie, jako je znalost a pochopení (první dvě úrovně),
aby seznam výstupu nebyl zbytečně
zbyte
obsáhlý. Častěji by se měly
ly vyskytovat pojmy z vyšších
kategorií (aplikace, analýza, syntéza a hodnocení). (Kennedy at al., 2006) Nebo je možné
použít sloveso vyjadřující
řující komplexnější
komplexn
činnost: např. popíše na nižší a vysvětlí na vyšší
úrovni.
•
čelné poskytnout
poskytnou výsledek kolegům, absolventům, apod. a ověřit, zda jsou
Zpětná vazba. Je účelné
výstupy z učení
ení adekvátní.
2.3.6
Výhody a přínosy
ínosy používání výstupů
výstup z učení
Přínosy vyplývající z využívání výstupů
výstup z učení jsou patrné v oblasti zajištění
zajiště
kvality studia,
komunikace se studenty a možnosti mobility.
mobility
•
Zvyšují transparentnost a srovnatelnost standardů
standard uvnitř i vně kvalifikačního
kvalifikač
stupně (Adam,
2004).
•
Zvyšují důvěryhodnost.
•
Umožňují
ují zajistit konzistenci výuky mezi studijními předměty (Adam,
Adam, 2004).
2004 Je možné
odstranit duplicitu předmě
ředmětů,
ů, témat, zajistit obsahovou návaznost ve vyšších ročnících.
ro
•
Pomáhají vyučujícím
ujícím lépe určit
ur výukové strategie a metody výuky (Jenkins
Jenkins a Unwin, 2001).
2001
•
Pomáhají přii hodnocení (zkoušení). A to i v případě,, kdy dosažené znalosti a dovednosti
posuzuje někdo
kdo jiný, např.
např pokud zkouší vyučující, který předmět
ět neučí,
neuč nebo při státních
závěrečných
ných zkouškách, apod.
•
Zvyšují transparentnost a srovnatelnost. Je jednoznačně
jednozna
prokazatelné, jaké
j
znalosti a
dovednosti by měl student získat a zda je skutečně má (Honzík, 2008).
•
Poskytují úplný soubor informací o tom, čeho
eho student dosáhne na koci úspěšného
úsp
ukončení
předmětu.
Metodika inovace předmětů
18
•
Poskytuje jasnou informaci o předmětu, díky které se student může
ůže rozhod
rozhodnout pro studium
daného předmětu,
tu, nebo zvolí předmět jiný.
•
Poskytuje jasnou informaci všem zainteresovaným osobám (např.
(např. jiným VŠ institucím,
zaměstnavatelům)
m) o obsahu a charakteristice daného předmětu.
p
•
Přispívá k mobilitě
ě studentů tím, že poskytuje možnost uznávání jejich výsledků
výsledk a kvalifikace.
2.3.7
Potenciální problémy a nevýhody spojené s psaním výstupů z učení
•
Formulace není jednoduchá, ale výsledky stojí za vynaložené úsilí. Ušetří
Ušet se práce při
následném výběru
ru formy výuky i přípravě
p
hodnocení.
•
Výstupy z učení nepředstavují
ředstavují
edstavují ideální sumu znalostí a dovedností, ale minimální standard.
Výstupy z učení
ení shrnují znalosti a dovednosti, které u studentů
student budou skutečně
skute
ověřovány, a
tudíž vlastně vyučující
čující ručí
ruč za to, že těmito
mito znalostmi a dovednostmi disponují všichni studenti.
Jinými slovy, jedná se o minimum, které musí splnit všichni studenti, nikoliv o ideál, kterého
dosahují jen ti nejlepší. (Jak psát učební
u
výstupy, 2012)
•
Příliš obecné vyjádření.
ření. Např.
Nap při použití příliš obecného slovesa (např.
ř. zná, rozumí,
rozumí orientuje
se, má povědomí,
domí, je schopen) není možné ur
určit, jak vlastně takový výstup ověřit.
ov
•
Nesoudržné a nekonzistentní výstupy z učení
u
mohou způsobit
sobit zmatení studentů
student i vyučujících.
2.3.8
Bloomova taxonomie a aktivní slovesa ke stanovení cílů
cíl výuky
Následující text uvádí jednotlivé domény a jejich kategorie, jejich charakteristiku a seznam aktivních
sloves vhodných pro danou oblast. Seznam sloves uvedený v metodice je sestaven podle Kennedyho
at al. (2006) a doplněn o některá
ěkterá další slovesa s cílem pomoci přii sestavování výstupů
výstup z učení.
2.3.8.1
Psaní výstupů z učení
čení v kognitivní doméně
Nejvíce propracovaná a zároveň oblast nejčastěji využívaná při psaní výstupů
ů z učení s ohledem na
oblast vzdělávání je kognitivní doména, která je zaměřena na učení
ení na základě poznávání. Bloom
navrhl hierarchii šesti úrovní kognitivní domény vzdělávacího
vzd
procesu (obr. 6).
Obr. 6 Hierarchie kognitivní domény (vlastní zpracování, Bloom at al., 1956)
Podmínkou postupu na vyšší úroveň
úrove je splnění nižší úrovně.. To znamená, že student nebude
schopen aplikovat teoretické principy v konkrétní situaci (úroveň 3), pokud nebude znát terminologii
(úroveň 1) a nedokáže terminologii formulovat vlastními slovy (úro
(úroveň 2).
U každé oblasti je kromě
ě vysvětlení
ětlení pojmu uveden příklad
p
a seznam doporučených
čených aktivních sloves
(shrnutí v tab. 1).
Úroveň 1. Znalost; zapamatování
matování specifických informací
První stupeň procesu učení
čení zahrnuje schopnost vybavit si nebo zapamatovat si termíny a fakta, jejich
klasifikaci a kategorizaci, bez nutnosti porozumění.
porozum
Metodika inovace předmětů
19
Mezi aktivní slovesa patří:
Uspořádat,
ádat, shrnout, definovat, popsat, vyčíslit,
vy íslit, prozkoumat, nalézt, identifikovat, ozna
označit, vyjmenovat,
zapamatovat, pojmenovat, seřadit,
řadit, charakter
charakterizovat,
izovat, prezentovat, citovat, vzpomenout, rozpoznat,
zaznamenat, srovnat, zopakovat,
opakovat, reprodukovat, ukázat, prohlásit, tabelovat, říci, vypočítat
vypo
(výčet),
nakreslit, porovnat
Příklady výstupů z učení
ení za použití aktivní sloves
•
Definovat, co znamená neprofesionální
neprofesi
chování ve vztahu advokát – klient.
•
Vyjmenovat kriteria, která je třeba
t
vzít v úvahu při péči o pacienta s tuberkulosou.
tuberkulosou
•
Identifikovat a popsat etické důsledky
d
vědeckých výzkumů.
•
Popsat koloběh
h látek a energie v přírodě.
Úroveň 2. Pochopení; porozumění
porozumě
Pochopení lze definovat jako schopnost pochopit a vysvětlit
vysv
naučená
ená fakta a termíny.
Mezi aktivní slovesa patří:
Objasnit,
bjasnit, klasifikovat, konstruovat, konvertovat, dekódovat, obhájit, popsat, rozlišit, odhadnout,
vysvětlit, vyjádřit, rozšířit, zevšeobecnit,
evšeobecnit, identifikovat, ilustrovat, indikovat, odvodit, interpretovat,
umístit, parafrázovat, předvídat,
edvídat, rozeznat, p
přeformulovat, přepsat, vybrat, vyřešit,
řešit, spočítat
spo
Příklady výstupů z učení
ení za použití aktivní sloves
•
Rozlišovat mezi občanským
čanským a trestním právem.
•
Identifikovat účastníky
astníky a cíle ve vývoji elektronického obchodu.
obchodu
•
Vysvětlit
tlit sociální, ekonomické a politické dopady druhé světové
sv tové války na poválečný
povále
svět.
•
Odlišit reakce exotermické a endotermické.
endotermické
Úroveň 3. Aplikace
Aplikaci lze definovat jako schopnost použít odborné znalosti v konkrétních situacích, při
p řešení
konkrétních problémů,, za pomoci abstrakce a zobecnění.
zobecn
Mezi aktivní slovesa patří:
Aplikovat, vyhodnotit,
it, kalkulovat, změnit,
zm
zkompletovat, vypočítat,
ítat, demonstrovat, rozvinout, objevit,
zdůraznit důležitost,
ležitost, využít, použít, přezkoumat,
p ezkoumat, experimentovat, nalézt, ilustrovat, interpretovat,
manipulovat, modifikovat, operovat, organizovat, praktikovat, připravit,
ipravit, produkovat, srovnat,
srovn plánovat,
vybrat, ukázat, načrtnout, řešit, přenášet,
př
užívat, klasifikovat, dokončit,
t, zpracovat na počítači
po
Příklady výstupů z učení
ení za použití aktivní sloves
•
Vytvořit časovou
asovou osu významných událostí v dějinách Československa
eskoslovenska 20. století.
•
Zvolit a použít vhodnou metodu analýzy energetické účinnosti
ú
větrných
trných elektráren.
elektrá
•
Modifikovat výrobní postupy malého výrobního podniku v případové
ípadové studii tak, aby bylo
dosaženo zlepšení kvality produkce.
Úroveň 4. Analýza
Analýzu lze definovat jako rozbor komplexní informace (systému, procesu) na jednotlivé prvky,
stanovení hierarchie prvků,
ů, principů jejich organizace, interakce mezi prvky (Skalková, 2007).
Metodika inovace předmětů
20
Mezi aktivní slovesa patří:
Analyzovat, odhadnout, ocenit, upravit, rozčlenit,
roz
spočítat,
ítat, kategorizovat, klasifikovat, porovnat,
propojit, uvést rozdíly, zkritizovat,
kritizovat, debatovat,
debat
dedukovat, determinovat, diferencovat,
erencovat, rozlišit,
rozliši rozdělit,
prozkoumat, experimentovat, identifikovat, ilustrovat, dovozovat, prohlížet, prozkoumat, seřadit,
se
charakterizovat, vypíchnout, dotázat se, porovnat,
poro
oddělit, testovat, navrhnout,
t, detekovat, vyvinout,
vytvářet grafy a diagramy
Příklady výstupů z učení
ení za použití aktivní sloves
•
Analyzovat, pročč společnost
čnost kriminalizuje určité
ur
chování.
•
Srovnat různé
zné modely elektronického obchodu.
•
Diskutovat ekonomické a environmentální dopady využití fosilních paliv při
př výrobě elektrické
energie.
•
Porovnat vyučovací
ovací prakticky učitele
u
bez praxe a učitele s dvacetiletou praxí.
Úroveň 5. Syntéza
Syntézou se rozumí schopnost sestavit části (prvky) do nového před
ed tím neexistujícího celku. Novým
celkem může být např.. ucelené sdělení,
sdě
plán operací nutný k vytvoření
ení díla apod.
Mezi aktivní slovesa patří:
Obhájit, uspořádat,
ádat, sestavit, kategorizovat, sebrat, zkombinovat,
kombinovat, kompilovat, zkomponovat,
zkonstruovat, vytvořit,
it, navrhnout, vyvinout, vynalézat, ustavit, vysv
vysvětlit,
t, formulovat, generalizovat,
generovat, integrovat, vymýšlet, dělat,
d
řídit,
ídit, modifikovat, organizovat, plánovat, navrhnout,
na
restrukturalizovat, rekonstruovat, reorganizovat, revidovat, přepisovat,
p
sestavit, sumarizovat, vynalézt
Příklady výstupů z učení za použití aktivní sloves
•
Shrnout důsledky a účinky
činky ruské revoluce z r. 1917.
•
Navrhnout systém vzdělávání
ělávání pro mistry výroby.
•
Navrhnout postup sanace pro konkrétní případy
p
kontaminace.
Úroveň 6. Hodnocení;; hodnoticí posouzení
Hodnocení může
že být definováno jako schopnost posoudit materiály, podklady, metody a techniky
z hlediska určitého účelu
elu a podle určitých
ur
kritérií, která jsou dána předem,
ředem, nebo jsou navržena
studujícím.
Mezi aktivní slovesa patří:
Ocenit,
cenit, zjistit, diskutovat, zhodnotit, připojit
p
výrok, vybrat, porovnat, shrnout, přesvědčit,
př
kritizovat,
rozhodnout, obhájit, odlišit, vysvětlit,
vysvě
vyhodnotit, zhodnotit, oznámkovat,
známkovat, interpretovat, posoudit,
usoudit, vyjádřit míru, stanovit hranice, predikovat, doporučit,
doporu
porovnat, rozřešit,
řešit, prověřit,
prov
udělat závěr,
recenzovat, určit
ení za použití aktivní sloves
Příklady výstupů z učení
•
Zhodnotit marketingové strategie různých
r
modelů elektronického obchodu.
•
Zhodnotit hlavní přínos
řínos Michaela Faradaye v oblasti elektromagnetické indukce.
•
Posoudit dobrovolné nástroje ochrany životního prostředí z hlediska jejich efektivnosti.
Metodika inovace předmětů
21
2.3.8.2
Psaní výstupů z učení
čení v afektivní oblasti (postojové, hodnotové)
S ohledem na specifika studijních předmětů
p
mohou být výstupy z učení
čení také z oblasti afektivní
domény. Tato doména se týká emočních
emo
složek učení: od základního přání
řání získat informaci až po
integraci přesvědčení,
ení, hodnot a postojů.
postoj Má pět hlavních kategorizačních
čních úrovní v hierarchickém
uspořádání (obr. 7).
Obr. 7 Hierarchie afektivní domény (vlastní zpracování
zpra
podle Vališová a Kasíková, 2011)
Úroveň 1. Přijetí, přijímání,
ijímání, souhlas
První kategorie vyjadřuje přání
řání
ání studenta získat informaci. Jednotlivec akceptuje potřebu
pot
služby,
nutnost naslouchání jiným s respektem, prokazuje schopnost vcítit se do sociálních
sociálníc problémů.
Úroveň 2. Odezva, reakce
Odezva vyjadřuje aktivní účast
čast jednotlivce na vlastním učení
u ení se. Projevuje se jako ochota podílet se
na prezentaci, diskusi v kolektivu učících
uč
se, pomáhat jiným.
Úroveň 3. Hodnotová škála (oceňování
(oceň
hodnot)
Hodnotová škála se pohybuje od akceptace určité
ur ité hodnoty až po komplexní p
přesvědčení, např.
jednotlivec demonstruje svou víru v demokratické principy, uznává roli vědy
v
v každodenním životě,
prokazuje zájem o blaho druhých, ukazuje citlivost k rozdílům jednotlivců a ke kulturním rozdílům.
rozdíl
Úroveň 4. Organizace (integrování hodnot)
Tato kategorizační úroveň
ň se vyjadřuje
vyjad uje jako proces, jímž jednotlivec prochází, když vnímá různé
r
hodnoty, řeší
eší konflikt mezi nimi a vytváří
vytvá vlastní, např.. rozpoznává nutnost rovnováhy mezi svobodou
svo
a odpovědností v demokracii, přijímá
př
zodpovědnost
dnost za své vlastní chování, přijímá profesní etické
standardy, přizpůsobuje
sobuje své chování hodnotovému systému apod.
Úroveň 5. Začlenění
ní systému hodnot do charakterové struktury osobnosti (charakterizace)
(c
Na
a této úrovni již má jednotlivec vlastní hodnotový systém v podobě systému př
přesvědčení, názorů a
postojů, kterými řídí
ídí své chování v konzistentní a předvídatelné podobě.
ě. Projevuje schopnost
samostatné práce, profesní přesvědčení
přesv
o etických zásadách práce, prokazuje dobrou osobní,
sociální a emoční úroveň,
ň, udržuje zdravý životní styl atd.
Mezi aktivní slovesa afektivní domény patří:
pat
Konat, lpět,
t, ocenit, žádat, akceptovat,
akceptovat pomáhat, zúčastnit se, přijmout,
t, vyznávat, hlásit se,
kombinovat, dokončit, souhlasit,, spolupracovat, obhájit,
obháji demonstrovat (víru v něco),
ěco), rozl
rozlišit, diskutovat,
projevit, disputovat,
ovat, hájit, následovat, udržet,
udrže iniciovat, integrovat, posoudit,
t, naslouchat, uspořádat,
uspo
zorganizovat,
organizovat, podílet se, praktikovat, připojit
p
se, sdílet, chválit, dotazovat se, porovnat,
porovna reportovat,
vyřešit, podpořit, atd.
Metodika inovace předmětů
22
Příklady výstupů z učení
•
eby etických kodexů
kodex a standardů.
Přijmout potřeby
•
Projevit schopnost dobré komunikace s podřízeným pracovníkem.
•
Schopnost řešit
ešit konfliktní situace mezi osobními ambicemi a etickými normami.
2.3.8.3
Psaní výstupů z učení
čení v psychomotorické oblasti
Obecně je možné konstatovat, že v rámci psychomotorické domény výstupů z učení je popsán postup
od jednoduchého pozorování určité
urč
činnosti či ovládání nástrojů až po získání mistrovských
dovedností.
Psychomotorická doména (obr. 8)
8 se uplatňuje především v takových oborech, jako jsou laboratorní
přírodovědné předměty,
ty, zdravotní vědy,
v
umění, hudba, strojírenství, drama a tělesná
t
výchova
(Honzík, 2008). S ohledem na oblast zájmu této metodiky, je zde psychomotorická oblast zmíněna
zmín
jen
okrajově.
Kategorie psychomotorické oblasti (Vališová a Kasíková, 2011)
Úroveň 1. Vnímání
Úroveň 2. Zaměření
ízená motorická reakce
Úroveň 3. Řízená
Úroveň 4. Automatizace jednoduchých motorických dovedností
Úroveň 5. Automatizace komplexních motorických dovedností
Úroveň 6. Schopnost motorické adaptace
Úroveň 7. Motorická tvořivost
Obr. 8 Hierarchie psychomotorické oblasti (vlastní zpracování podle Vališová a Kasíková, 2011)
2.4 Obsah předmětu
Obsahem předmětu jsou míněna témata předmětu
p
zpracovaná po jednotlivých týdnech výuky.
V případě, že v rámci předmětu
ř
ětu probíhají p
přednášky a cvičení, příp. semináře,
ře, měla
mě by být témata
stanovena pro všechny realizované akce samostatně (a to jak pro prezenční,
í, tak i pro kombinovanou
formu studia).
Počet témat by měll odpovídat délce semestru i způsobu
zp sobu výuky. Na EF TUL trvá semestr standardně
standardn
14 týdnů. Výjimkou je výuka v letním semestru posledního ročníku,
ro níku, kdy pro 3. roč
ročník bakalářských
studijních oborů trvá letní semestr 10 týdnů
týdn a pro 2. ročník
ník navazujících magisterských studijních
oborů 9 týdnů.
Metodika inovace předmětů
23
2.5 Vyučovací metody
Pod pojmem vyučovací
ovací metoda lze chápat specifický způsob
zp
uspořádání činností učitele
u
a studentů,
který rozvíjí vzdělanostní profil studenta a působí v souladu se vzdělávacími
ělávacími a výchovnými cíli.
(Vališová a Kasíková, 2011) Vyučovací
Vyuč
metody představují vlastně způsob,
sob, jakým bude dosahováno
definovaných cílů předmětu.
Vyučovací procesy předmětů
ě ů jsou odvislé od jejich specifik, zvláštností. Z tohoto důvodu
d
je potřeba
vybrat vhodné vyučovací
ovací metody „šité na míru danému předmětu“.
p
tu“. (Rydvalová, 2009).
Následující část textu nabízí přehled
řehled vybraných didaktických metod,, které je možné využít při
p výuce
předmětu. Přehled
ehled vybraných metod je určen
ur
k inspiraci, protože výběr
ěr optimální metody je
individuální a je třeba
eba zohlednit celou řadu okolností. Např.. cíle a požadované výstupy z učení
u
předmětu, obsah vědního
dního oboru i téma předmětu,
p
tu, ale také cílovou skupinu studentů
student (jejich aktuální
znalosti a dovednosti, specifika konkrétní studijní skupiny), schopnosti a pedagogické dovednosti
vyučujícího, časový
asový rámec, dostupnost pomůcek
pom
ad.
V souladu se Studijním a zkušebním řádem Technické univerzity v Liberci jsou formy výuky uvedené
v tab. 2.
Tab. 2 Základní formy výuky podle Studijního a zkušebního řádu
ádu Technické univerzity v Liberci
přednášky
cvičení
laboratorní cvičení
semináře
ateliéry
projekty
konzultace
exkurze
kurzy
soustředění
praxe
samostatné studium
Metody používané v rámci portálu informačního
informa ního systému studijní agendy Technické univerzity
v Liberci IS/STAG jsou následující:
•
Monologický výklad (přednáška,
řednáška, prezentace, vysvětlování)
vysv
•
Dialogické metody (přednáška,
řednáška, prezentace, vysvětlování)
•
Samostatná práce studentů (studium textů, literatury, problémové úkoly, výzkum, písemná
práce)
•
Prezentace a obhajoba písemné práce
•
Pozorování
•
Demonstrace
•
Projektová výuka
•
Nácvik pohybových a praktických pracovních dovedností
•
Laborování
•
Pracovní činnosti (dílny)
•
Samostatná tvůrčí
č a umě
ělecká činnost studenta
•
Aktivizující metody (simulační,
(simula
situační, inscenační
ní metody, dramatizace, hraní rolí,
manažerská hra)
•
Problémové metody (badatelské, výzkumné)
•
Samostatná výzkumná činnost studenta
•
Demonstrace
e dovedností studentů
student
Metodika inovace předmětů
24
•
Skupinová konzultace
•
Individuální konzultace
Další informace k metodám výuky na vysoké škole je možné získat např.
např. v publikaci Vyučovací
metody na vysoké škole: Praktický průvodce
pr
výukou v prezenční i distanční
ní formě studia (Rohlíková a
Vejvodová, 2012).
2.6 Studijní zátěž
Odhad studijní zátěže předmětu
ř
ětu je rozhodující jednak pro přípravu
p
podkladů
ů výuky, pro výběr metody
výuky, ale je také v úzké souvislosti s počtem kreditů,, které student za absolvování předmětu
p
získá.
2.6.1
Odhad rozsahu studijní
ní zátěže
zát
předmětu – vysvětlení pojmu
Při určení studijní zátěže vyučující
čující p
předmětu odhadne celkový čas,
as, který student potřebuje
pot
k dosažení
požadovaných výstupů z učení.
Při odhadu je třeba zohlednit řadu
řa
faktorů, jako jsou specifika předmětu,
tu, vstupní úrove
úroveň znalostí a
dovedností studentů, druh výuky (počet
(po
studentů ve skupině),
), typ dostupného vybavení a p
případně
další.
Odhad času je pouze orientační
ční a je odhadem průměrné
pr
rné doby, kterou studenti potřebují
potř
na dosažení
očekávaných výsledků učení.
čení. Skutečná
Skute ná doba strávená v této souvislosti konkrétním studentem m
může
být odlišná. Studenti jsou různí:
ůzní: ně
někteří postupují rychleji, jiní pomaleji. (Evropská komise, 2009)
Odhad studijní zátěže
že je základem pro stanovení počtu kreditů za absolvování
solvování předmětu
p
(viz kap.
2.6.4) a zároveň je podkladem pro plánování studia studenta, jejich sebehodnocení a sebekontrolu
(„potřebuju víc času – nejde mi to“;
to „potřebuju méně času – opravdu jsem při studiu na nic
nezapomněl?“).
2.6.2
Praktické rady pro odhad
odha rozsahu studijní zátěže
Jako základ pro odhad pracovní zátěže
zát
nelze uvažovat pouze počet hodin přímé
římé výuky, protože ty
jsou pouze jednou částí
ástí pracovní zátěže
zát
studentů.
Obvykle bude odhadovaná pracovní zátěž
zát součtem těchto faktorů (Evropská komise, 2009):
2009
•
Počet hodin přímé
ímé výuky v rámci dané vzdělávací složky (počet
čet hodin za týden × po
počet
týdnů).
•
ebnou pro úspěšné
úsp
absolvování
Čas strávený samostatnou nebo skupinovou prací potřebnou
dané vzdělávací
lávací složky (např.
(nap přípravou na přednášky, semináře
ře nebo laboratorní cvičení
cvi
a
dokončením
ením poznámek po jejich skon
skončení; shromážděním a výběrem
ěrem vhodných materiálů;
materiál
potřebným
ebným opakováním, studiem materiálů;
materiál
vypracováním
váním prací/projektů/disertace;
prací/projektů
praxí,
např. v laboratoři).
•
Čas potřebný na přípravu
řípravu na zkoušku a její absolvování
absolvování.
•
Čas potřebný na povinnou(é) praxi(e).
praxi(e)
2.6.3
Konkrétní příklady
íklady aktivit započítávaných
zapo
do celkového odhadu rozsahu studijní zátěže
V následujícím textu jsou uvedeny některé
n
aktivity, které v souvislosti se studiem předmětu
p
může
student vykonávat. U aktivit je doplněn
dopln
stručný popis, případně postup, jak je možné odhadnout
časovou zátěž. V některých případech
řípadech se jedná o kombinovanou akt
aktivitu,
ivitu, kde je třeba
t
zohlednit
všechny dílčí činnosti. Např. „písemná
písemná zkouška“
zkouška zahrnuje nejen čas
as na vypracování testu, ale také čas
potřebný ke studiu literatury. Výsledný odhad času
asu musí být vždy založen na kvalifikovaném
odhadu vyučujícího.
Metodika inovace předmětů
25
Přímá výuka
Jedná se o dobu strávenou v učebn
čebně. V případě této aktivity je výpočet
et jednoznačný.
jednoznač
Vychází z počtu
hodin za týden, počtu týdnů
ů výuky a trvání vyučovací
vyu
jednotky.
V případě výuky na EF TUL trvá vyučovací
vyu
jednotka 45 minut, semestr má tradičně
čně 14 týdnů (výjimkou
je výuka v letním semestru závěrečných
závě
ročníků, kdy v případě bakalářského
řského studia trvá 10 a
v případě magisterského studia 9 týdnů).
týdn Např. předmět,, který má stanoven rozsah výuky 2 přednášky
a 2 cvičení týdně, představuje cca 42 hodin přímé výuky (45 x 4 x 14/60).
Prostudování textu
Pro odhad času potřebného k prostudování textu je možné vycházet z počtu
čtu slov. Udává se, že čteme
200 až 300 slov za minutu. Učíme
číme se ovšem pomaleji, tj. 50 až 100 slov za minutu (Eger, 2001).
Kolik slov zvládneme prostudovat za jednu hodinu? Jedná se o 3000 až 6000 slov,
slov tedy přibližně
12 až 24 stran textu (jedna normostrana odpovídá přibližně
p
250 slovům běžného
ěžného textu (Wikipedia,
Normostrana).
Takto vypočítaný čass je ale opravdu velmi nepřesný.
nep
Nepočítá
ítá se totiž s možnými problémy
souvisejícími s pochopením učiva,
čiva, s obtížností textu, s časem nutným k řešení problémových otázek a
úkolů v textu, apod. (Rohlíková,, 2012).
2012
Vzhledem k tomu,, že studijní texty se náročností
ností liší, je možné použít pro výpočet
výpo
koeficienty
náročnosti (FSV UK, 2009):
•
Odborný text v českém, slovenském nebo světovém
sv tovém jazyce: koeficient nároč
náročnosti 1.
•
Matematický text: koeficient náročnosti
náro
3.
•
Beletrie, publicistika, žurnalistika, populárně
populárn naučný
ný text, film: koeficient náročnosti
náro
0,3.
Vypracování testu
Přibližně platí, že čas,
as, který sám autor pot
potřebuje k vypracování testu, se pro studujícího násobí 5krát,
případně čas, který k vypracování
ní testu potřebuje
pot ebuje jiný odborník než autor, se pro studující násobí 3krát
(Rohlíková, 2012).
Plnění průběžných úkolů
řečtené literatury, počítání příkladů,, referování o aktuálním dění,
d
apod.
Příkladem je krátký referát z přeč
(FSV UK, 2009)
Prezentace, referát
Aktivita zahrnuje čas prezentace
rezentace při
p výuce s podporou softwaru a také čas potřebný
potř
pro přípravu
písemného podkladu s citacemi.
Seminární práce
Odhad času by měll zahrnovat čas potřebný
pot
ke studiu literatury, na zpracování písemného podkladu
(příp. přípravu podkladů pro prezentaci
prezentaci) a čas vlastní prezentace při výuce.
Projekt
Aktivní účast na společně
ě řešeném projektu.
Praxe
Doba trvání zapojení do praxe.
Závěrečná písemná zkouška
Odhad celkového času
asu zahrnuje hodiny potřebné
pot
na studium literatury a čas na vypracování testu
testu.
Závěrečná ústní zkouška
Odhad celkového času
asu zahrnuje hodiny na studium literatury, čas potřebný
řebný na p
přípravu a čas
na složení zkoušky.
Metodika inovace předmětů
26
Kombinovaná zkouška (písemná
písemná a ústní zkouška)
Odhad času zahrnuje hodiny na studium literatury,
literatury čas na vypracování testu, čas na přípravu a složení
ústní zkoušky (FSV UK, 2009).
Aktivity uváděné v rámci portálu informačního
informa ního systému studijní agendy Technické univerzity v Liberci
IS/STAG jsou následující:
•
Domácí příprava
íprava na výuku
•
Exkurze
•
Kontaktní výuka
•
Praktická výuka (vyjádření
ření počtem
po
hodin)
•
Projekt individuální
•
Příprava na dílčí test
•
rní měření,
měř
zpracování výsledků
Příprava na laboratorní
•
Příprava
íprava na souhrnný test
•
Příprava na zápočet
•
Příprava na zkoušku
•
Příprava
íprava prezentace (referátu)
•
Příprava prezentace (referátu v cizím jazyce)
•
Semestrální práce
•
Účast na výuce
•
Vypracování kvalifikační
ční práce
•
Vypracování seminární práce v bakalářském studijním programu
•
Vypracování seminární práce v magisterském studijním programu
2.6.4
Rozsah studijní zátěže
ěže v kreditech
Existuje vazba mezi rozsahem studijní zátěže
zát
vyjádřené v hodinách a ohodnocením předmětu určitým
počtem kreditů; tato souvislost by měla
m
být respektována. Každý předmět
ět je ohodnocen ur
určitým
počtem kreditů,, „které kvantitativně vyjadřují míru zátěže studenta přii studiu daného předmětu“
p
(§ 49
odst. 1 zákona č.. 111/1998 Sb. o vysokých školách).
Hlavním kritériem určujícím
ujícím počet
poč kreditů je odhadovaná pracovní zátěž
ěž potřebná
potř
pro dosažení
očekávaných výstupů z učení.
čení. Řádné
Ř
přidělování kreditů by mělo
lo být pro vysokoškolské instituce
součástí systému zabezpečení
čení kvality. Rozsah studijní zátěže
zát
studijního předm
ředmětu se vyjadřuje
v kreditech s rozdělením
lením podle plánovaných aktivit studenta. (Evropská komise, 2009)
Přičemž 1 kredit představuje 25 – 30 hodin studia (Evropská komise, 2009).
Metodika inovace předmětů
27
2.7 Metody hodnocení a hodnoticí kritéria
Jasná představa studentů
ů o tom, „co je čeká“, tvoří důležitou součást
ást efektivního učení.
u
Student by
měl jednoznačně pochopit, jak a za co je hodnocen. Slovní popis způsobu
způsobu hodnocení je třeba
t
kvantifikovat.
2.7.1
Hodnocení – vysvětlení
ětlení pojmu
Metody hodnocení slouží k ověření,
ěření, zda bylo dosaženo plánovaných výstupů z učení.
uč
Studenti musí
při ukončení předmětu v rámci kontroly studia prokázat předem
p
určené
ené znalosti a dovednosti.
Konkrétní nastavení prostředků
ř
ů k hodnocení je závislé na obsahovém zaměření
ěření studijního p
předmětu a
použitých výukových metodách. Kromě
Krom metody hodnocení je třeba
eba zvážit, kdy bude hodnocení
prováděno, zda průběžně
ě nebo po ukon
ukončení vzdělávací
lávací jednotky. Na tuto skutečnost
skuteč
je třeba myslet
již při sestavování výstupů z učení.
čení.
2.7.2
Metody a kritéria hodnocení
hodnocen
K hodnocení dosažení výstupů z učení
uč
jsou nejčastěji používány metody,, které jsou uvedeny v tab. 3
(Kračík, 2010).
Tab. 3 Metody hodnocení dosažení výstupů
výstup z učení
ústní zkoušení
(jedním pedagogem či zkušební komisí)
hodnocení studentů
ů navzájem
(peer-assessment)
písemná zkouška
sebehodnocení (self-assessment
assessment)
didaktický test
(vč. jeho počítačové
ové prezentace)
kooperativní skupinová zkouška
výkonová, praktická zkouška
pozorování
(individuální, nebo skupinová práce)
rozhovor, interview
dotazník
závěrečné projekty
zpracování případové
ípadové studie
esej
týmová práce
prezentace
záznam z praxe
Bohatost používané škály hodnocení může
m že mít významný vliv na platnost a objektivitu hodnoticích
soudů o výkonech hodnocených jedinců.
jedi
Metodika inovace předmětů
28
Hodnoticí metody uváděné v rámci portálu informačního
informa ního systému studijní agendy Technické univerzity
v Liberci IS/STAG jsou následující:
•
Ústní zkouška
•
Písemná zkouška
•
Analýza výkonů studenta
•
Anamnestická metoda
•
Didaktický test
•
Dotazník
•
Esej
•
Hospitace
•
Kombinovaná zkouška
•
Písemná práce
•
Praktická demonstrace získaných dovedností
•
Prezentace nabytých zkušeností prostřednictvím
prost
portfolia
•
Prezentace osvojených vědomostí
vě
formou referátu
•
Prezentace samostatné výzkumné činnosti studenta
•
Prezentace skupinové
vé práce
prá
•
Prezentace tvůrčí
č a umělecké
ělecké činnosti studenta
•
Rozbor jazykového projevu studenta
•
Rozhovor
•
Systematické pozorování studenta
•
Ústní prezentace samostatné práce studenta
Zajímavé je zjištění, že skutečně využívané možnosti hodnocení studentů
ů jsou velmi omezené,
om
přičemž přibližně 80 % hodnocení má podobu písemného testu, eseje,
ese příp.
říp. zprávy na ur
určité téma
(Kennedy et al., 2006).
2.7.3
Postup pro přípravu
ípravu systému hodnocení
Navrhované kroky k psaní hodnoticích
hodnoti
kritérií (UCE Birmingham, 2006)
•
Určete, který výstup z učení hodnotíte.
•
Vyberte metodu hodnocení.
•
Vypracujte požadavky pro úspěšné
úsp
provedení hodnocení, příp.
říp. požadované atributy
(např.. srozumitelnost a plynulost prezentace).
•
Zaměřte
te se na podstatné a jasně
jasn formulujte kritéria.
•
Zkontrolujte, zda jsou kritéria měřitelná,
m itelná, nebo hodnotitelná jiným spolehlivým způsobem,
zp
a že
kritéria jsou jasná a jednoznačná.
jednozna
•
Postup opakujte, dokud nebudete s výsledkem spokojeni.
Metodika inovace předmětů
29
2.7.4
•
Praktické rady pro přípravu
řípravu hodnocení a výběr
výb r vhodných metod hodnocení
hodnoce
Pohled vyučujícího a studenta na zkoušení se liší
Vyučující by měl mít na zřeteli,
řeteli,
eteli, že jeho pohled na význam zkoušky se od studentova liší. Z pohledu
vyučujícího zkouška ověřuje,
ěřuje, zda se student nau
naučilil to, co bylo stanoveno jako výstup z učení.
u
Z pohledu studenta je hlavní to, co se bude zkoušet (aby u zkoušky uspěl),
us ěl), nikoliv to, co se vyu
vyučuje
(obr. 9). Jinými slovy: studenta se naučí
nau to, o čem
em si myslí, že se bude zkoušet, nikoliv to, co je
uvedeno v plánu, nebo dokonce to, co bylo uvedeno na přednáškách.
p
Obr. 9 Rozdílný pohled vyučujícího
ujícího a studenta na zkoušení
•
Jednoduchost a srozumitelnost
Mělo
lo by být jasné kdy, jak a za co budou přidělovány
p
body.
•
Využití softwaru
Průběžné
žné i výsledné hodnocení by mělo
m
být transparentním způsobem k dispozici tak, aby mohl
student zareagovat a v případě
ř
ě neúspěchu
neúsp chu zintenzivnit své úsilí a dosáhnout lepšího výsledku. Je
možné využít testování např. v rámci SW Moodle (dostupné na webových stránkách e-learning.tul.cz).
e
2.7.5
Příklad
íklad nastavení hodnoticí škály
Konkrétní nastavení hodnoticích kritérií musí vycházet ze Studijního a zkušebního řádu TUL, článek
12 Hodnocení studijních výsledků,
výsledků kde je uvedeno, že:
•
Základními formami kontroly studia jsou zápočet,
zápo
klasifikovaný zápočet,
čet, zkouška, souborná
zkouška, státní
tní zkouška.
•
Výsledek klasifikovaného zápočtu
zápo
stejně jako zkoušky klasifikuje zkoušející známkami
výborně (1), výborně
ě minus (1-),
(1
velmi dobře (2), velmi dobře
ře minus (2-),
(2
dobře (3) a
neprospěl (4).
Jakým způsobem může
že být nastavena hodnoticí škála ukazuje tab. 4.
Tab. 4 Způsob nastavení hodnoticí škály (upraveno podle FSV UK, 2009)
č.
Posuzované kritérium
Váha
Body (alternativně)
(alternativn
1.
Kvalita zpracování semestrální práce
50 %
0 – 50
2.
Kvalita prezentace
30 %
0 – 30
3.
Míra proaktivity a zapojení studenta do výuky
20 %
0 – 20
Příklad celkového hodnocení založený na klasifikační
klasifika
tabulce ECTS (Evropská komise, 2009) je
uveden v tab. 5.
Metodika inovace předmětů
30
Tab. 5 Příklad
íklad celkového hodnocení založený na klasifikační
klasifika
tabulce ECTS (Evropská komise, 2009)
Klasifikace
ECTS Grade
Procento udělených
známek
(dle celkového počtu
známek udělených
v průběhu dvou
předcházejících let)
20 %
Dosažený počet
po
bodů
výborně
A
100 – 90
výborně minus
B
velmi dobře
C
velmi dobře minus
D
dobře
E
25 %
59 - 50
neprospěl
F
25 %
49 a méně
89 - 80
35 %
79 - 70
69 - 60
celkem 100 %
2.8 Literatura povinná a doporučená
doporu
Uváděná literatura by měla
ěla být rozdě
rozdělena na povinnou a doporučenou.
Povinná literatura je, jak z názvu vyplývá, povinná k prostudování a je jedním z předpokladů
splnění výstupů z učení a tedy i úspěšného absolvování předmětu.
tu. Prostudování povinné literatury je
jednou z činností, které bude zahrnuta do celkové studijní zátěže (viz kapitola 2.6 Studijní zátěž).
Počet publikací by měll být takový, aby je student vzhledem k další studijní zátěži
ěži byl schopen reálně
prostudovat.
Doporučená literatura má sloužit především
p
k rozšíření znalostí,, má studentům
student
více přiblížit
studovanou problematiku a případně
řípadně evokovat hlubší studium dílčího problému.
Uváděné zdroje musí být v souladu s normou ČSN
SN ISO 690 Bibliografické citace,
c
obsah, forma
a struktura, příp. ČSN ISO 690--2 Bibliografické citace, elektronické dokumenty nebo jejich části. Při
přípravě je možné využít generátor citací, který je dostupný na www.citace.com.
2.9 Studijní pomůcky
ůcky
V této části by mělo
lo být uvedeno, jaké studijní pomůcky jsou studentům k dispozici. Jedná se
např. o multimediální pomůcky,
ůcky, přístrojové
př
vybavení, distanční vzdělávací opory apod.
V současnosti
asnosti
je
možné
využít
e-learningový
TUL
portál
Moodle
(dostupný
https://elearning.fm.tul.cz/),
), který je určen
ur
pro tvorbu výukových systémů a elektronických
ektronických kurzů.
kurz
z
Didaktické technické prostředky
ředky (Rydvalová, 2009):
•
Prostředky
edky vizuální techniky (tabule,
(tabule magnetická tabule, flipchart,, apod.)
apod. pro nepromítavé
pomůcky (plexitové tabule – bílé, průhledné)
hledné) a statické projekce (zpětný
(zp
projektor,
diaprojektor, interaktivní tabule).
•
Prostředky auditivní techniky (CD přehrávač).
p
•
Prostředky audiovizuální
ální techniky (zařízení
(za
pro diktafony,
ny, televizor, video, DVD přehrávač…).
p
•
Prostředky pro programované vyučování
vyu
(počítače).
Metodika inovace předmětů
31
3 KOMPLETACE SYLABU STUDIJNÍHO PŘEDMĚ
ŘEDMĚTU
A NAVAZUJÍCÍ ČINNOSTI
Č
NEZBYTNÉ PRO ZAHÁJENÍ
ZAHÁJEN
VÝUKY
Tato etapa je završením práce na přípravě
p
sylabu studijního předmětu. Výstupem by měl
m být
kompletně vyplněný
ný sylabus, jehož položky jsou v souladu s Metodikou pro inovaci předmětů
p
v rámci
projektu INPROTUL. Formulářř pro zpracování sylabu studijního předmětu
př
ětu je uveden v příloze
Metodiky, ve formě elektronického formuláře
formulá určeného k vyplnění v Microsoft Office Word 2007 bude
k dispozici na webových stránkách projektu.
Řada údajů,, které jsou uvedeny v metodice, jsou součástí sylabu předmětu,
ětu, který je dostupný v
informačním systému studijní agendy Technické univerzity v Liberci IS/STAG, ostatní byly zařazeny
za
s ohledem na předpokládaný
edpokládaný vývoj
výv terciárního vzdělávání.
Výstupem bude Katalog sylabů inovovaných studijních předmětů,, který bude obsahovat
jednotlivé sylaby předmětu (katalogové listy),
listy) který bude v souladu se všemi v úvodu zmíněnými
požadavky.
Za správnost a úplnost údajů zodpovídá garant inovace příslušného předmě
ředmětu. V případě, že
garantem inovace není garant předmětu,
př
tu, tento provede kontrolu a schválení návrhu stvrdí svým
podpisem. Za kontrolu úplnosti sylabů
sylab a zpracování Katalogu sylabů inovovaných studijních předmětů
odpovídá metodik inovace předmě
ředmětů.
Garant oboru provede kontrolu návrhu sylabů,
sylab především co se týče
e kontroly výpo
výpočtu hodinové
zátěže, dále by měll vyhodnotit, zda se sylaby předmětů tematicky a metodologicky doplňují
dopl
a
nepřekrývají a zda nedochází ke
k zdvojování činností a předepsané literatury mezi předměty. Na
základě katalogu bude možné posoudit návaznosti předmětů, tak, aby se neopakovaly stejné výstupy
z učení a byla zajištěna
na gradace výstupů
výstup z učení v průběhu studia. Souhlas doloží svým podpisem.
Případné nedostatky
ky a problémy řeší
ř
garant oboru ve spolupráci s garantem inovace předmětu.
p
Přípravou
ípravou sylabu studijního předmětu
př
inovační proces nekončí.. Jak bylo uvedeno v předchozí
kapitole 2.9. Studijní pomůcky,, studenti by měli
m mít přístup k různorodým
znorodým pomůckám,
pomů
které je třeba
také připravit, příp.
íp. aktualizovat, a zajistit k nim přístup studentů (např. díky e-learningového
learningového portálu
TUL, který je dostupný z https://elearning.fm.tul.cz/).
https://elearning.fm.tul.cz/
Pro takto připravený
ipravený inovovaný studijní předmět
p
je možné zahájit pilotní výuku, provést její
vyhodnocení a potřebné
ebné úpravy.
úpravy
Studenti – absolventi předmětu – mohou např. prostřednictvím
ednictvím dotazníku zhodnotit, jakým způsobem
zp
splnil (příp. nesplnil) předmět jejich
jich očekávání,
o
zda skutečnost odpovídala zveřejně
řejněným informacím a
zda skutečny byly naplněny
ěny definované výstupy z učení.
Stejně tak je možné konzultovat s kolegy, příp. s dalšími vyučujícími, s garantem předmětu
p
či oboru,
zda byla splněna očekávání
ekávání a co by bylo vhodné změnit.
Předmět bude reflektovat aktuální vývoj společnosti
spole nosti i oboru, proto je nezbytně nutné provádět
aktualizaci sylabu (především
edevším obsahové náplně
nápln a zdrojů informací).
Metodika inovace předmětů
32
4 ZÁVĚREČNÉ
ČNÉ SHRNUTÍ
Metodika pro inovaci předmětů
ř
ětů v rámci projektu MŠMT INPROTUL - Inovace mezioborového
studijního programu Ekonomika a Management se zaměřením
zam ením na znalostní ekonomiku poskytuje
jednotný postup pro zpracování popisu studijního předmětu.
p
Přehledně
ě podává informace o
jednotlivých krocích, které proces inovace zahrnuje.
zahr
Každá část
ást procesu obsahuje vysvětlení pojmu,
praktické příklady
íklady i rady pro zpracování. Přehledná struktura metodiky má přispě
řispět k snadné orientaci
v textu a usnadnitt hledání potřebných informací pro přípravu
p ípravu popisu studijního předmětu
př
ve formě
standardizovaného sylabu.
Pro zpracování sylabu v jednotné podobě
podob byl v rámci metodiky připraven
ipraven formulář Sylabus studijního
předmětu, který bude garantům
ům inovace předmětů
p
k dispozici v elektronické podobě.
podobě Jednotlivé sylaby
se stanou součástí
ástí Katalogu sylabů
sylab inovovaných studijních předmětů,, který bude jedním z výstupů
procesu inovace studijních předmě
ředmětů. Informace obsažené v katalogu mohou
ohou být využity ke zvyšování
kvality studia v rámci studijního programu Ekonomika a management na Ekonomické fakultě
fakult
Technické univerzity v Liberci:: mj. bude
b
možné provést kontrolu duplicity předmě
ř
ětů
ů (výstupů z učení),
zhodnotit, zda je zajištěna
na gradace navazujících předmětů apod.
Ing. Magdalena Zbránková,
Zbránková Ph.D.
Metodika inovace předmětů
33
ZDROJE
[1] ADAM, S., 2004. Using Learning Outcomes: A consideration of the nature, role, application
and implications for European education of employing learning outcomes at the local, national
and international levels. Report on United Kingdom Bologna Seminar, July 2004, Herriot-Watt
Herriot
University.
[2] Akreditační
ní komise. 2010a. Bakalářské
Bakalá
a magisterské studijní programy - náležitosti žádosti o
akreditace, jejich rozšíření
rozšíře a prodloužení platnosti. Doporučená
ená forma žádostí o akreditace
bakalářských/magisterských
ských/magisterských studijních programů
program - komentář a formuláře - platné od 21. 7.
2010.
Aktualizováno
(St
(Středa,
21
Červenec
ervenec
2010
09:03).
Dostupné
z
http://www.akreditacnikomise.cz/attachments/article/47/formulare_Bc_Mgr_02_2012.doc
http://www.akreditacnikomise.cz/attachments/article/47/formulare_Bc_Mgr_02_2012.doc
[3] Akreditační
ní komise. 2010b. Standardy Akreditační
Akredita ní komise pro posuzování žádostí o
akreditaci, rozšíření
ření
ení akreditace a prodloužení doby platnosti akreditace studijních programů
program a
jejich
oborů..
Aktualizováno
(Úterý,
(Úte
19
Říjen
íjen
2010
14:56).
Dostupné
z
http://www.akreditacnikomise.cz/attachments/article/83/standardy_pro_sp_03_2011.pdf
[4] BLOOM, B. S. et al., 1956. Taxonomy of educational objectives: The classification of
educational goals. Handbook I, cognitive domain. New
New York; Toronto: Longmans, Green.
[5] EGER, L. Jak tvořit
it distanční
distanč text. 2. vyd. Plzeň: ZČU, 2001. ISBN 978-80
80-708-2770-3
[6] EVROPSKÁ KOMISE. Příručka pro uživatele ECTS.. Lucemburk: Úřad pro úřední
ú
tisky
Evropských společenství,
čenství, 2009. ISBN 978-92-79-09728-7.
978
[7] EUROPA. Boloňský
ský proces: vytvo
vytvoření
ení Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání
vzd
[online].
Poslední
aktualizace:
09.04.2010.
[cit.
2012
2012-06-02].
02].
Dostupné
z
http://europa.eu/legislation_summaries/education_training_youth/lifelong_learning/c11088_cs.
htm
[8] FSV UK. Doporučení
ení postupu p
při přidělování
lování kreditního ohodnocení předmětů
předm
ve studijních
plánech
bakalářských
řských
studijních
oborů.
obor
Praha,
2009.
Dostupné
z:
http://intranet.fsv.cuni.cz/FSVINT
http://intranet.fsv.cuni.cz/FSVINT-1276-version1-KREDITY_FSV_UK.doc
[9] HONZÍK, J. M. Diploma supplement and ECTS Label. Nástroje evropského vzdělávacího
vzd
prostoru pro řízení
ízení kvality ve vysokoškolském vzdělávání.
vzd
[online] Brno: VUT v Brně, 2008.
[cit. 2012-07-14].
14]. Dostupné z: http://fim.uhk.cz/refimat/doc/pozvanky/Psani-Ucebnichhttp://fim.uhk.cz/refimat/doc/pozvanky/Psani
vystupu.pdf
[10] JÁČOVÁ,
OVÁ, H., H. STÁROVÁ a M.
M ŽIŽKA, 2012. Ekonomická fakulta Technická univerzita
v Liberci. Informace o studiu 2012/2013. Stav ke dni 30. 6. 2012. 1. vyd. Liberec: TUL. ISBN
978-80-7372-873-1.
1. Dostupné z http://www.ef.tul.cz/upload/files/zk-2012http://www.ef.tul.cz/upload/files/zk
2013.pdf
[11] Jak psát výstupy z učení
čení pro
p studijní obory a předměty.
ty. Reforma terciárního vzdělávání
vzd
[IPn]:
Národní kvalifikační
ní rámec terciárního vzdělávání
vzd
[QRAM] [online]. 05/28/2012 [cit. 2012-072012
18]. Dostupné z http://qram.reformy-msmt.cz/download-document/jak-psat
http://qram.reformy
psat-vystupy-z-ucenipro-studijni-obory-a-predmety
predmety
[12] JENKINS, A. a D. UNWIN. How to write learning outcomes [online]. 2001 [cit. 2012-06-15].
2012
Dostupné z: http://www.ncgia.ucsb.edu/education/curricula/giscc/units/format/outcomes.html
[13] KENNEDY, D., N. RYAN a A. HYLAND. 2006. Writing and using
ng Learning Outcomes: A
Practical Guide. Bologna Handbook: Implementing Bologna in your Institution,
Institution C 3.4 – 1., 1 30. Dostupné z: http://www.bologna.msmt.cz/files/learning-outcomes.pdf
http://www.bologna.msmt.cz/files/learning
[14] KRAČÍK, V. et al. Výchova k podnikání: Metodika VII [online]. Ostrava,
a, 2010 [cit. 2012-06-25].
2012
Dostupné
z:
http://www.vtpup.cz/cs/download/ef
http://www.vtpup.cz/cs/download/ef-trans/metodika-vii---finalni-verze.pdf.
Metodika. Vysoká škola podnikání.
[15] MŠMT. Oblast vzdělávání:
ělávání: Ekonomické obory. Reforma terciárního vzdělávání [IPn]: Národní
kvalifikační rámec terciárního vzdělávání
vzd
[QRAM] [online]. 04/20/2012. Aktualizace
Metodika inovace předmětů
34
08/21/2012 [cit. 2012-08-25].
2012
25].
document/ov_ekonomicke
document/ov_ekonomicke-obory
Dostupné
z
http://qram.reformy
http://qram.reformy-msmt.cz/download-
[16] Normostrana. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia
Wiki
Foundation, 2001- [cit. 2012-08-29].
2012
29]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Normostrana
[17] ROHLÍKOVÁ, L. a J. VEJVODOVÁ, 2012. Vyučovací
ovací metody na vysoké škole: Praktický
průvodce
vodce výukou v prezenční
prezenč i distanční formě studia.. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4152978
9.
[18] RYDVALOVÁ, P. et al., 2009. Metodika pro inovaci předmětů v rámci projektu TE
TE-ERA: Interní
materiál projektového týmu.
týmu Liberec.
[19] SKALKOVÁ, J., 2007. Obecná didaktika. 2., rozšířené
ené a aktualizované vydání. Praha: Grada.
ISBN 978-80-247-1821-7.
7.
[20] Studijní a zkušební řád Technické univerzity v Liberci ze dne 11. června
ervna 2012. Liberec: TUL,
2012. Dostupné z: http://www.tul.cz/studenti/legislativa/studijni-a-zkusebni
http://www.tul.cz/studenti/legislativa/studijni zkusebni-rad-tul-noveplatnost-od-1-9-2012_pdf_5563
2012_pdf_5563
[21] UCE Birmingham Guide to Learning Outcomes. BIRMINGHAM CITY UNIVERSITY. Guide to
Learning
Outcomes
[online].
2006
[cit.
2012-07-21].
21].
Dostupné
z:
http://www.ssdd.bcu.ac.uk/outcomes/#2.%20What%20are%20Learning%20Outcomes
[22] VALIŠOVÁ, A. a H. KASÍKOVÁ, 2011. Pedagogika pro učitele. 2., rozšířené
rozšíř
a aktualizované
vydání. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3357-9.
978
[23] Vyhláška MŠMT č.. 42/1999 Sb. o obsahu žádosti o akreditaci studijního programu. Dostupné
z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/vyhlaska-msmt-c-42-1999-sb-o-obsahu
http://www.msmt.cz/vzdelavani/vyhlaska
obsahu-zadosti-o-akreditacistudijniho-programu
[24] Zákon č.. 111 ze dne 22. dubna 1998 o vysokých školách a o změně
změně a doplnění dalších
zákonů.
[25] ZORMANOVÁ, L. Výukové metody v pedagogice. Praha: Grada Publishing, 2012. ISBN 978978
80-247-4100-0
Metodika inovace předmětů
35
SLOVNÍK
Cíl předmětu
Je obecným vyjádřením záměrů
ěrů vyučujícího.
vyu
Vyjadřuje, čeho chce vyučující dosáhnout ve vztahu ke
studentům.
Evropský systém přenosu
enosu kreditu (ECTS;; European Credit Transfer and Accumulation System)
System
Systém pro uznávání kreditů
ů za studium a usnadnění
usnadn
přenosu uznaných
znaných kreditů mezi vzdělávacími
institucemi i v mezinárodním měř
ěřítku.
Hodnocení
Úplná škála metod (písemné, ústní a praktické zkoušky, projekty a portfolia), které se používají
k hodnocení studentů a míry dosažení očekávaných
o
výstupů z učení.
ení. Probíhá průběžně
pr
nebo po
ukončení vzdělávací jednotky.
Hodnoticí kritéria
Popis toho, co se očekává,
ekává, aby student vykonal jako
jak důkaz naplnění učebních
ebních výstupů.
výstup
Korekvizity
Mírnější forma prerekvizity, určité
čité předměty
p
či kurzy musí být alespoň současně
časně zapsány s novým
předmětem nebo kurzem.
Kredit
Uznání jednotky učení,
ení, obvykle se měří
m
v hodinách studia nebo na základě dosažení minimální
hranice požadavků, popřípadě
ř
ě jsou kombinací obojího.
Kurikulum
Kurikulum je ztělesněním vzdělávacího
ělávacího
lávacího programu a zahrnuje fiolozofii, obsah učiva,
u
uč
pedagogické
přístupy a způsoby hodnocení.
Metody hodnocení
Metody sloužící k ověření,
ěření, zda bylo dosaženo plánovaných výstup
výstupů z učení.
čení. Nap
Např. zpracování
případové studie, eseje,, prezentace, týmová práce,
práce analýza dat, apod.
E-learningový portál TUL (Moodle
Moodle)
Určen pro tvorbu výukových systémů
systém
a elektronických kurzů na internetu. Dostupný z
https://elearning.fm.tul.cz/
Obecné způsobilosti
Schopnost použití odborných znalosti a dovednosti v určitém
ur
kontextu a s určitou
čitou mírou samostatnosti
a odpovědnosti („student je schopen“).
schopen“) Zahrnují všechno, co se studenti v daném studijním oboru
naučí, ale přitom je „přenositelné“
enositelné“ a využitelné i mimo tento obor. Obecné způsobilosti
způsobilosti jsou tedy stejné
u všech oborů. Např. schopnost
hopnost studenta samostatně
samostatn se rozhodovat, nést odpově
odpovědnost za výsledek,
je schopen tvorby úsudku, komunikace odborných problémů,
problém , schopnosti dalšího vzdě
vzdělávání apod.
Oblasti vzdělávání v Národním kvalifikačním rámci terciárního vzdělávání
Ucelený a vzájemně související úsek terciárního vzdělávání,
vzd
v jehož rámci vznikají a uskutečňují
uskute
se
studijní programy. Oblast vzdělávání
ělávání je vymezena především
p edevším deskriptory popisujícími výstupy z učení,
které standardizovanou formou vyjadřují
vyjad
cíle vzdělávání a rovněžž odrážejí spole
společný teoretický,
metodologický, případně také filozofický a hodnotový základ dané oblasti vzd
vzdělávání.
ělávání.
Metodika inovace předmětů
36
Odborné dovednosti
Zahrnují všechny situace, kdy student umí použít své znalosti v praxi: co umí navrhnout, vytvořit,
vytvo
realizovat, vyřešit,
ešit, zlepšit, atd. Jinými slovy, jeho praktické
prak
dovednosti v daném oboru, co „student
„
umí“,
“, jak umí použít odborné znalosti.
znalosti
Odborné znalosti
Zahrnují vše, co student umí vyjmenovat, definovat, popsat, vysvětlit,
vysv tlit, analyzovat atd. Jinými slovy jeho
teoretické znalosti v daném oboru.
Prerekvizity
Předmět čii zkouška, která musí být splněna
spln
před zapsáním jiného předmětu
ě či před
př možností dalšího
studia.
Studijní opora
Studijní opora je základním studijním materiálem k danému studijnímu předmětu.
ř
ětu. Jedná se o písemný
materiál, který v sobě zahrnuje výklad vybraných témat, řadu interaktivních prvků,
ů, které mají motivovat
studenta k zamyšlení se nad prezentovanou problematikou
problematiko (otázky k zamyšlení, odkazy na další
studijní zdroje, související problematiku apod.), prezentuje řešené
ešené modelové příklady,
př
případové
studie či příklady z praxe, vymezuje úkoly k samostatné práci studentů a samostudiu. Studijní opora
v sobě zahrnuje prvky učebnice
čebnice a sou
současně cvičebnice.
Studijní zátěž
Doba, za kterou studeti obvykle splní všechny učební
u
aktivity (jako jsou přednášky,
řednášky, semináře,
seminá projetky,
praxe, samostatné studium a zkoušky), které jsou nutné k dosažení výsledků
ů vzdě
vzdělávání.
Sylabus
Sylabus studijního předmětu
ětu
tu je základním pedagogickým dokumentem, který v bodovém přehledu
poskytuje studentovi všechny podstatné informace o studijním předmětu.
p
tu. Student by díky sylabu měl
m
pochopit, jak výuka probíhá, jak bude studovat, kdy a jak je hodnocen, pročč je hodnocen, jakými
metodami, z čeho
eho se skládá jeho celkové hodnocení (za co všechno je hodnocen) apod.
Taxonomie cílů
Systematicky uspořádaný
ádaný soupis jistých objektů.
objekt Taxonomie výchovných cílů (často nazývána
Bloomova taxonomie),
), je hodnocení rozdílných
rozdíl
cílů a dovedností, které nastavili uč
učitelé pro studenty
(vzdělávací cíle).
Výstup z učení studijního předmě
ředmětu
Konkrétní měřitelné
itelné znalosti, dovednosti, schopnosti, které by si studenti
stude v rámci studia předmětu
p
měli
osvojit (resp. co student umí po úspěšném
úsp
absolvování předmětu). Představují
edstavují jeden ze základních
stavebních kamenů pro transparentnost v rámci vysokoškolských systémů
ů a kvalifikací. Formulace
učebních výstupů jsou typicky charakterizovány používáním aktivních
aktivních sloves vyjadřujících
vyjad
poznání,
porozumění,
ní, aplikaci, analýzu, hodnocení, atd.
Výukové metody
Způsob
sob výuky, která podporuje dosažení výstupů
výstup z učení. Např.. teoretická př
příprava, laboratorní
cvičení, stáž, atd.
Metodika inovace předmětů
37
PŘÍLOHY
Příloha A Podklad pro inovaci studijních
studi
předmětů – tabulka
Příloha B Popis inovovaného studijního předmětu
p
– katalogový list
Metodika inovace předmětů
38
Příloha
íloha A Podklad pro inovaci studijních předmětů
p
– tabulka
Metodika inovace předmětů
39
Příloha B Popis inovovaného studijního předmětu
p
– katalogový list
Název studijního předmětu
Doplňte název předmětu
Katedra:
Doplňte
Studijní obor:
Zkratka předmětu:
Doplň
Doplňte
Doplňte. Upozornění:
Upozorn
pro různé obory mají být různé
zné výstupy z učení.
Doplňte
Doplňte
Doplňte
Doplňte
Základní informace o studijním předmětu
př
Rozsah výuky
Prezenční
studium
př./cv. (hod. za týden):
Doplňte
Kombinované
(hod./semestr):
Způsob zakončení:
Doplňte
Zápočet před zkouškou:
Doplň
Doplňte
Počet kreditů:
Doplň
Doplňte
Typ předmětu:
Doporučený
studia:
Doplňte
ročník
Doplňte
Doporučený
studia:
Jazyk výuky:
Doplňte
Garant/ka:
Doplňte
Přednášející:
Doplňte všechny přednášející
p
Cvičící:
Doplňte všechny cvičící
cvi
studium
semestr
Prerekvizity (absolvované předmě
ředměty):
Doplňte, příp. proškrtněte.
Korekvizity (současně zapisované předměty):
p
Doplňte, příp. proškrtněte.
Nahrazovaný předmět:
Doplň
Doplňte
Doplň
Doplňte
Doplňte, příp.
p
proškrtněte.
Metodika inovace předmětů
40
Cíl studijního předmětu
Doplňte cíl z pohledu vyučujícího
čujícího jednou vvětou (str. 13)
Výstupy z učení
Doplňte cca 4 až 6 výstupů z učení.
čení. Tvar aktivní sloveso a do
doplnit kontext. (str. 14)
14
Obsah předmětu
Přednášky
Doplňte obsah jednotlivých přednášek.
p
Počet
et má odpovídat po
počtu týdnů
semestru
emestru a způsobu
zp
výuky (str. 23)
Cvičení
Doplňte obsah jednotlivých přednášek.
p
Počet
et má odpovídat po
počtu týdnů
semestru
emestru a způsobu
zp
výuky (str. 23)
Semináře
Doplňte obsah jednotlivých přednášek.
p
Počet
et má odpovídat po
počtu týdnů
semestru
emestru a způsobu
zp
výuky (str. 23)
Vyučovací metody
Prezenční studium
Doplňte metody výuky (str. 24)
Kombinované studium
Doplňte metody výuky (str. 24)
2
Studijní zátěž (hodin za semestr; 1 hodina = 60 minut; 1 kredit je cca 25 – 30 hodin studia)
studia
Aktivita
Prezenční studium
Kombinované studium
Doplňte jednotlivé aktivity (str. 25
5).
Doplňte počet hodin
Doplň počet hodin
Doplňte
Celkem
Doplňte počet hodin
Doplň počet hodin
Doplňte
Metodika inovace předmětů
41
Metody hodnocení a hodnoticí kritéria
Doplňte slovní popis hodnocení (str. 28)
28
Hodnocená aktivita
Počet bodů
Vyjádř
Vyjádření
v procentech
Doplňte
te jednotlivé hodnocené aktivity (tab. 4, str.
30)
Doplňte
Doplň
Doplňte
Celkem
Doplňte
Doplň
Doplňte
Stupnice výsledného hodnocení
Klasifikace
ECTS klasifikace
Body
Procenta
výborně
A
Doplňte (tab. 5, str.
31)
Doplňte
výborně minus
B
Doplňte
Doplňte
velmi dobře
C
Doplňte
Doplňte
velmi dobře minus
D
Doplňte
Doplňte
dobře
E
Doplňte
Doplňte
neprospěl/a
F
Doplňte
Doplňte
Literatura
Povinná:
Doplňte
te literaturu povinnou k prostudování (str. 31). Čas na studium je jednou
z aktivit započítávaných
čítávaných do studijní zátěže
zát
Doporučená:
Doplňte literaturu
aturu k rozšíření znalostí (str. 31)
Studijní pomůcky
Doplňte studijní pomůcky,
cky, které jsou
jso studentům k dispozici (str. 31).
Metodika inovace předmětů
42
Informace vyučující/ho
Doplňte další informace určené
čené pro studenty
Zpracoval/a:
Doplňte
Datum:
Zadejte datum
Metodika inovace předmětů
43

Podobné dokumenty

Metodika inovace - prezentace - inovace studijního programu

Metodika inovace - prezentace - inovace studijního programu studenty, vyučující, veřejnost, další instituce). • Student získá jednoznačné informace týkající se obsahu studia daného předmětu i podmínek, které musí splnit k úspěšnému absolvování. • Vyučující,...

Více

Výroční zpráva o činnosti EF TUL za rok 2014

Výroční zpráva o činnosti EF TUL za rok 2014 Počátek realizace programu Délka studia (semestry) Typ programu (bakalářský, navazující magisterský, magisterský, doktorský) Popis organizace studia, včetně příjímání studentů a ukončení

Více

Untitled - Jozef Miko

Untitled - Jozef Miko Modernímu člověku to připadá té m ě ř nemožné - jenom jednou za rok? A le oni nebyli lidé, kteří by něco ja kým ko li způsobem potlačovali. V atsyayan je první sexuolog na světě a také první člověk...

Více

Automobilový speciál 2009

Automobilový speciál 2009 Postupně se CZECH TOP 100 stalo vyhledávaným zdrojem informací a důležitým ukazatelem jak pro média a tuzemské obchodní partnery, tak pro zahraniční investory a dodavatele. Umístění firem v žebříčcí...

Více

Výroční zpráva o činnosti EF TUL za rok 2012

Výroční zpráva o činnosti EF TUL za rok 2012 na EF TUL nebo na dalších českých či zahraničních vysokých školách. Studenti jsou připravováni k řešení standardních ekonomických situací na střední řídící úrovni. Absolvování povinných a volitelný...

Více