stáhnout - Tre-fa

V̎NÍK
V̎NÍK
KOMPAS TØEŠSKÉ FARNOSTI
Slovo otce Tomáše . . . . . . . . . . . . . . 4
Jsme na prahu letních prázdnin a dovolených, kdy většina z nás, možná nejvíce rodiče a
učitelé, si z hloubi duše oddychnou ...
Zkouškové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
3. července 2005 - č. 37
Nedávno nastalo a stále trvá jedno z nejtěžších období pobytu v semináři. Na první pohled
nemá nic společného s duchovním životem, ale po
pozornějším pohledu zjistíme, že s ním velice úzce
souvisí. Tímto časem plným napětí, nervů, nervozity je zkouškové období ...
KOMPAS TØEŠSKÉ FARNOSTI
O BS
S AA
H H
OB
Obsah
V̎NÍK
V̎NÍK
Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2
www.farnosttrest.me.cz
[email protected]
Šéfredaktor:
Ing. Vladislav Hynk (VH)
Redakce:
Tereza Novotná (Terry Speary)
Mgr. Květa Zažímalová (KZ)
Jana Duchanová (JaD)
Další autoři příspěvků:
Pavel Kovář (KP)
Marie Kalčíková (MK)
Josef Bílý (BJ)
Lidmila Vokřínková (LV)
Jan Krbec (JK)
Jiří Hybášek (JH)
Jazyková korektura:
Mgr. Květa Zažímalová
Úvodní slovo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3
Slovo otce Tomáše // Pouť ke hrobu sv. Martina . . . . . . . . . . 4
Sváteční den // Zajímavosti ... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
Kdo byli? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
Otcové a matky, buďte úctyhodní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
Modlitba rodičů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8
Vzpomínka nám zůstane . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
Děti a rodiče ... // Nejhezčí prázdiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
Prázdninové rozjímání // K filmu Umučení Krista . . . . . . . . . . . . 10
Buď vůle Tvá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
Grafická úprava
a předtisková příprava:
David Zažímal
Důvěra v Krista // Velká čest . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
Tisk zajistil:
Zdeněk Havlíček
soukromá pojišťovací kancelář
registrace MFČR č.001087PPZ
zast.makléřské fy. Křížek-Telč
tel./zázn.: +420 567 214 394
mobil: +420 606 237 655
[email protected]
Názory ... // Děkujeme ... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
Distribuce:
Distribuci zajišťuje redakce
nákladem 215 výtisků.
Adresa redakce:
Na Hrázi 184/3, Třešť 589 01,
tel. +420 567 234 263
Kolportéři:
redakce &
Marie Bambulová, Michael Bambula,
Michael Bambula ml.,
Jiří Staněk, Ondřej Zažímal
a kolportéři z bratrských farností
Stanovisko redakce se nemusí ztotožňovat s
obsahem zveřejněných příspěvků. Anonymní příspěvky nezveřejňujeme!
Náš první kapucín // Jak pokračuje ministrantská hra . . . . 13
Umřel strejc Kostelníků // Ministrantský den . . . . . . . . . . . . 15
Misie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
Zkouškové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
Misie ve Šternberku // Antiochie // Obrácení . . . . . . . . . . . . . . . . 18
Přibyslavice 2005 // Výlet do kovárny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
Nezbeda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
Hrdinka // Dotaz pro farníky a farnice . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
Dopis farníkům telčské farnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
Ptali jsme se ... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
Informace z farnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
Informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
Uzávěrka příštího čísla bude 21. srpna 2005!
Úvodní slovo
editorial
Vážení a milí farníci,
není to tak dlouho, co jsme prožili den s největším podílem denního světla v letošním roce, což nám jasně naznačilo, že přichází léto
a za dveřmi jsou prázdniny. Odpočineme si od pracovních či školních
povinností, budeme trávit jak aktivní tak pasivní dovolenou a budeme
si zajisté užívat příjemného počasí.
A teď něco osobního. Letošní prázdniny pro mě budou po mnoha letech jiné. A myslím si, že i pro další redaktory našeho časopisu.
Možná jste uhodli, co mám na mysli ... Důvod je prostý, v letošním
roce jsme přenechali otěže tradičního letního tábora na Dobré Vodě
mladším. Věřím, že mají všechno připraveno a že se přihlášené děti
těší. Dovolím si jim tedy popřát pěkné počasí, vydařenou celotáborovou hru, dny plné prázdninových zážitků a žádná zranění (a třeba se
můžeme těšit i na nějaký ten zajímavý článek v příštím čísle Věžníku).
Před několika dny byly zahájeny opravy farního kostela – jak
jsme všichni cítili, odborná firma provedla ošetření dřevěných prvků
proti dřevokazným škůdcům (toto ošetření budeme muset opětovně
provádět ještě v příštích dvou letech). Ve výrobě jsou už také nová dřevěná okna. Pravděpodobně v druhé polovině prázdnin budou zahájeny
také vlastní stavební práce.
V minulých dnech se uskutečnilo první setkání členů pastorační
rady – byly nastíněny různé akce, které by se ve farnosti měly uskutečnit v příštích měsících (po prázdninách). Věřím, že se máme na co
společně těšit.
Myslím si, že ať budeme kdekoli (jak jsem psal v úvodu), neměli bychom zapomenout na Ježíše. Můžeme ho objevit v jakékoli maličkosti. A třeba se o nějakých zážitcích můžete podělit s ostatními na
stránkách příštího čísla. Už teď se těším ... a myslím, že nejenom já.
V závěru bych Vám všem chtěl poděkovat za Vaši dosavadní
přízeň ... bez Vaší finanční i duchovní pomoci bychom asi nefungovali;
a také za to, že – dle ohlasů na jednotlivé články – časopis čtete a snad
se Vám i líbí. Snažíme se proto udělat vše, co je v našich silách.
U dalšího čísla se těší a příjemné prožití prázdnin přeje
Vladislav Hynk
šéfredaktor
3
Slovo duchovního otce
Slovo otce Tomáše
Jsme na prahu letních prázdnin a dovolených, kdy většina z nás, možná nejvíce rodiče a
učitelé, si z hloubi duše oddychnou: „Tak další
školní rok máme s dětmi za sebou a zase si můžeme odpočinout, žádné nervy se školou, a můžeme
nabrat další sílu do života.“ Je nezbytné a důležité se zastavit. Člověk není stroj, aby pracoval stále a bez přestávky. I sám Bůh, jak čteme
v Bibli v 1. knize Mojžíšově, 7. den odpočíval
po stvoření světa. A nebo i v Novém zákoně je
zmínka o tom, že když se vrátili apoštolové z misijních cest, Pán Ježíš je vyzval, aby si šli odpočinout. Člověk je bytost křehká, lehce zranitelná, o
tom nemusíme pochybovat. A proto si potřebuje
udělat také čas pro sebe a zároveň i pro druhé.
I zemřelý papež Jan Pavel II. trávil každý rok
svou dovolenou mimo Vatikán. Dovolená nás má
vést také k prohloubení vztahů v rodině. A proto
i já jezdím každý rok se svými bratry a rodiči na
dovolenou. Aby se člověk mohl dávat, potřebuje
načerpat. A proto z tohoto důvodu bude pořad bohoslužeb o prázdninách mírně upraven.
Těm, kteří úspěšně složili zkoušku dospělosti – maturitu – a těm, kteří dobře zvládli
zkouškové období na vysoké škole a třeba i získali nějaký ten titul, upřímně blahopřeji.
Ještě bych chtěl jednou Vám všem poděkovat touto cestou za všechna Vaše přání k mým
30. narozeninám a také za dárek – mrazák, který
jsem si zakoupil díky vám.
Na závěr bych Vám chtěl popřát pěkné
prožití prázdnin a dovolených a dětem a mládeži
mnoho nezapomenutelných zážitků.
o. Tomáš
Pouť ke hrobu sv. Martina
Ve dnech 18. - 28. května pořádala Matice
Svatokopecká pouť s navštívením poutních míst
ve Francii, Španělsku a Portugalsku, které jsem
se zúčastnil jako doprovázející kněz.
Hlavními cíli této cesty byly Santiago de
Compostella a Fatima.
Třetí den jsme přijeli do Tours, kde je pochován sv. Martin. Mši svatou jsme měli v kostele u oltáře nad jeho hrobem, a pak jsme sestoupili
dolů do krypty, kde bylo možno zamřížovaným
4 oknem pohlédnout na jeho hrob. Kdykoli jsem
slyšel nebo v kázání mluvil o hrobu sv. Martina
v Tours, kam po staletí přicházelo mnoho poutníků, vyvstal mi živě před očima. I když představa
byla zcela jiná než skutečnost, vysvítá z toho, že
jsem měl k němu vztah spíše jako k biskupovi
než k vojákovi. I když jsem přímo neměl touhu
se tam podívat, najednou mi byla dána možnost
tam přijít! Velice mě to dojalo, věřte!
Se slzami v očích jsem tedy poklekl před
hrobem sv. Martina a svěřil mu potřeby třešťské
farnosti, hlavně to, aby se ještě více obracela k Pánu, aby bylo získáno více mladých, kterých je ve
srovnání s jejich celkovým počtem ve městě stále
ještě málo, aby všichni, mladí i starší, prohloubili
víru a svým jednáním vydávali svědectví o Kristu
a jeho lásce, a k tomu prosbu za zdar všech akcí,
včetně údržby kostelů a fary v Třešti i místech,
která patří do její duchovní správy. Zda jsem byl
vyslyšen, nevím, ale o vlivu tohoto světce u Boha
jsem skálopevně přesvědčen.
P. Jaroslav, Svatý Kopeček
Sváteční den
Sváteční den
Neděle může být dnem, kdy pronikáme
hlouběji do smyslu života a jeho radosti. Po ranní mši může být dnem, kdy si vezmeme knihu,
pronikající hlouběji k podstatě věcí, dnem, kdy
chodíme na návštěvu, jsme s ženou a dětmi, chodíme s nimi na výlety apod. Je to den, kdy otec
snad může pozorně a klidně vyslechnout, co má
syn nebo dcera na srdci, nebo kdy se může manželka více věnovat manželovi. Nemá to být den
sobeckého odpočinku, kdy požadujeme zvláštní
pohodlí a ohledy. Každý, kdo se takto dívá na
neděli, zjistí, že ho vše vyrušuje. Neděle je spíše
dnem, kdy máme být pozorní a čilí. Měl by to být
den větší aktivity než ostatek týdne – zvláště pak
aktivity k bližnímu. „Kde je láska a náklonnost,
tam jest i Bůh.“
Budeme mít stále víc volného času. Pětidenní pracovní týden není posledním slovem.
Sdělovací prostředky byly vynalezeny proto, aby
zaplnily náš společný volný čas. Zvláště to platí
pro televizi. Spojuje nás. Deset milionů srdcí tepe
společně, sleduje-li se v televizi fotbalový zápas,
hra nebo nějaká zábava. Může to být vlastně povznášející a sjednocující činitel. Ovšem tento způsob činnosti může být i zhoubný: otec dělá totéž,
co jeho malé dítě, člověk chytrý totéž, co člověk
hloupý, člověk inteligentní totéž, co tupec. Bude
proto nutné věnovat vždy část vlastního volného
času věcem, které vyžadují určité myšlenkové
úsilí, přehled, originalitu, zručnost a tvůrčí přístup, ať už je to sport, tesařská práce nebo hra
na nějaký hudební nástroj, studium nějakého
zajímavého předmětu, budování nějaké sbírky,
odpovědná funkce v nějakém spolku nebo vůbec
cokoli. Je to také kvůli dětem. Když se rodiče
sami z vlastní iniciativy dokonale obeznamují se
skutečností, pak se i jejich děti učí poznávat svět
samostatně, obdivovat se mu a být šťastny na
tomto světě. Naučí se myslet a reagovat na věci,
ne být bez vlastních představ a myšlenek.
z Katechismu pro dospělé
-KP-
Zajímavosti – o čem možná nevíte nebo
co bychom rádi věděli
V deníku Vysočina
z 14. května 2005 v článku
Křížem krážem po památkách Vysočiny autor Ladislav Vilímek – historický
badatel – píše o kostele sv.
Kateřiny v Třešti.
Kromě jiného se
tam zmiňuje o knize faráře
Karla Eichlera Poutní místa
a milostivé obrazy na Moravě, v níž p. farář píše též
o poutích a procesích, která
se konala vždy 1. května do
kostela sv. Kateřiny, podle
jeho domněnky už někdy od
roku 1650 – od doby protireformace, kdy se začala zdů-
razňovat úcta k Panně Marii
a velmi podporovat a konat
poutě k její cti.
Pan Vilímek se ale
domnívá, že tato pouť se
konala ke sv. Filipu a Jakubovi. Usuzuje tak proto,
že na hlavním oltáři tohoto
kostela stojí sochy těchto
světců a že právě 1. května
mívali (nebo ještě i mají
vedle svátku sv. Josefa) svůj
svátek.
Ale starší občané ví,
že v předsíňce – či kapličce
– stával oltářík a nad ním
starobylý obraz Panny Marie. Tento obraz býval před- 5
Kdo byli?
mětem zvláštní úcty a cílem, ke kterému směřovaly četné a časté modlitby a býval od nepaměti
zdoben květinami a pietně udržován až asi do
roku 1975. Od starých lidí jsem slýchával, že se
jedná o obraz milostný a že byl dokonce uctívaný
jako zázračný! (Proto snad ty poutě k němu.) O
konkrétním zázraku jsem však neslyšel, ale vídal
jsem, že lidé často před tímto obrazem adorovali,
dokud býval kostel přes den otevřený.
Lidská paměť je velice krátká a nespolehlivá a dokáže velmi brzy zapomenout. Je
proto dobré připomenout si občas věci nebo lépe
vědomosti, které by měly být zachovány pro budoucnost (snad právě prostřednictvím Věžníku).
Ještě začátkem 80. let sloužila kaplička k tomuto
účelu, ale dnes už je její původní charakter zcela
změněn a o jejím dřívějším významu a věhlasu
už dnes ví jen málokdo a nebýt zmíněného článku v novinách, zapomněli bychom asi brzo i my.
Také i o dříve tolik rozvinuté úctě k Panně Marii
projevované právě v mariánském měsíci máji
kromě jiného též tzv. májovými pobožnostmi,
které bývaly tak krásné, milé a blahodárné a které
obzvláště spolu s poutěmi přispěly k rekatolizaci
naší země. (Pozn.: Jak by byla i dnes potřebná!)
Na konec otázka: Zná někdo ze čtenářů
historii úcty ke zmíněnému obrazu? Stává se někdy, že o votivních předmětech a různých jiných
pamětihodnostech se ví více jinde než v místě,
kde se nacházejí, kde jsou „doma“, a jsou tam
předmětem mnohem větší úcty než v místě uchování – viz Pražské Jezulátko, Svatá Hora, poutní
místa v pohraničí atd.
Snažme se proto uchovat to, co jsme sami
zdědili, nejen předměty ale i vědomosti o časech
minulých. Možná nám za to bude někdy někdo
vděčný. I já sám bych se rád dověděl něco bližšího, třeba prostřednictvím Věžníku. O dalších
votivních předmětech z kostelů bych se zmínil
někdy příště, nebo ještě lépe, kdyby se toho chopil někdo více povolaný.
Škoda pana učitele Buriana, mnoho si toho
odnesl s sebou!
- BJ 6
Kdo byli?
Svatý Kryštof
O životě svatého Kryštofa nejsou celkem
žádné autentické zprávy. Je dosvědčena pouze
jeho existence a mučednictví.
Kryštof se narodil možná koncem 2. století v Kanaanu a dostal od svých rodičů jméno
Reprobus. V dospělosti se prý podobal obru, byl
vysoký a těžký. Opustil svou vlast a vydal se hledat nejmocnějšího panovníka světa. Na své cestě
potkal poustevníka, který mu řekl, aby přenášel
na svém těle lidi přes řeku. Jednou Reprobus pomáhal malému dítěti. Uprostřed řeky bylo břímě
velmi těžké a hrozilo, že se utopí. Když došel
vyčerpán na druhý břeh, řeklo mu dítě: „Ježíš
Kristus byl tvým břemenem. Nesl jsi víc než celý
svět.“ Kristus se tak dal poznat, Reprobus byl pokřtěn a přijal jméno Christophorus, což znamená
„nosič Krista“.
Druhé podání vypravuje, že křesťan Kryštof byl ve své vlasti zatčen a král jej uvrhl do
žaláře. Chtěl jej nechat mučit, ale mnoho mužů
s Kryštofem nic nesvedlo. Mnozí vojáci se obrátili, když viděli jeho odvážný postoj. Po několikadenních mukách, kdy na něj byly stříleny šípy,
padl Kryštof vyčerpán k zemi, zranění však nebylo smrtelné. Netrpělivý panovník dal nakonec
Kryštofa stít.
Svátek svatého Kryštofa slavíme 25. července.
podle knihy Rok se svatými zpracovala - KZ -
Informace
Informace
mučedník
narozen: ve 2. století (?) v Kanaan nebo Lykii
zemřel: kolem roku 250 (?) v Lykii (?)
patron dopravy a mnoha povolání, která mají něco
společného s dopravou, jako jsou řidiči, automobilisté, vozkové, voraři, lodníci, převozníci, námořníci; poutníků; cestujících; atletů; horských cest;
horníků, tesařů, kloboučníků, barvičů, knihvazačů,
kopáčů pokladů, obchodníků s ovocem, zahradníků; pevností; dětí; proti náhlé smrti; proti moru;
proti nákazám; proti nebezpečí ohně a vody; proti
suchu, nečasu a kroupám; proti chorobám očí, bolestem zubů a ranám; pomocník v nouzi
Rodina
Otcové a matky, buďte úctyhodní!
Co ukládá 4. přikázání dětem směrem
k rodičům? Mají je ctít, milovat, poslouchat.
Mají jim pomáhat a pečovat o ně ve stáří. Ale
přikázání není jen pro děti – je i pro rodiče. Těm
ukládá odpovědnost za to, aby dětem usnadňovali
toto přikázání plnit. Aby děti mohly své rodiče
ctít, musí být rodiče té úcty hodní. Aby je mohly
milovat, musí být té lásky hodní. Aby je mohly
poslouchat, musí si rodiče zachovat autoritu. Kde
děti
své
rodiče nemilují,
neposlouchají, tam
to
bývá
zaviněno
nesprávným
chováním
rodičů.
Autorita patří
ke spořádanému
životu, bez ní
nemůže obstát
žádná společnost!
Ale bez
Boha není
autority. To
nesmí zapomenout rodiče, že
jejich
autorita
vychází
od
Boha. V současné době se
často setkáváme s rozháranými poměry v rodinách. Co ji zachrání? Sociální reformy? Lepší
penzijní a nemocenské pojištění? To je vše
potřebné, ale jedinou záchranou je: vybudovat,
obnovit rodinný život na křesťanských základech. Mužů je dost, ale málo otců. Žen a dam je
dost, ale málo opravdových křesťanských matek.
Důstojnost otce a matky se podle křesťanského
názoru řadí k důstojnosti kněžské. Je to vznešený
úkol, že k jeho plnění ustanovil Spasitel zvláštní
svátost (manželství). Být otcem znamená být králem rodiny. Má teda pečovat s láskou o svou ro-
dinu nejen svou výdělečnou činností, ale i doma.
Děti nepotřebují jen hračky, žena jen peníze,
ale svorné spolužití. Otce, který miluje své děti
a věnuje se jejich výchově. Svatý otec Pius XI.
řekl: „Dejte mi svaté matky, obětavé matky, které
s láskou vychovávají své děti, a zachráním svět.“
Jak bezmezná je mateřská láska. Sám Bůh říká:
„Může matka zapomenout na své dítě? A i když by
ona zapomněla, já na tebe nikdy nezapomenu.“
(Iz 49,15)
Vždyť na tom srdci mateřském neštěstí i
vina sladce dříme. Muži vytvořili kulturní
díla v umění,
ale ženy jsou
přece silnější
a vlivnější
než muži.
Ony darují
život
budoucím
velikánům, vytváří
při výchově celou povahu a celý
charakter budoucích mužů.
Tak vznešený
je křesťanský
názor
na
důstojnost
rodičů.
Jsou zástupci Boha ve výchově
dítěte.
- kázání P. Martina Neduchala ve Stěbořicích u Opavy, před deseti lety zemřel – tamtéž
– celý kněžský život žil ve Stěbořicích a je mezi
svými farníky i pochován
- předala sestřička Bohdanka Sedláčková,
rodačka z Třeštice (86 let) – žije a pracuje se svými spolusestrami ve Štemplovci – bývalý zámek a
park
- LV - 7
Modlitba
Modlitba rodičů
Dal jsi nám dítě, Pane, Bože náš. Děkujeme Ti za ně. Stojíme tu s ním před Tebou plni
radosti, ale i bázně, protože je to nejen velký dar,
ale i úkol, vložený do našich slabých rukou. Jen
důvěra v Tvé otcovství nám dává sílu přijmout jej
s otevřenýma očima a bdělým srdcem.
Ještě je malé a slabé, souhrn možností, které čekají na
své uskutečnění. Má v sobě
dědictví po tisícerých
předcích, stopy jejich
životů, zápasů, proher
a vítězství. Byli jsme
to my dva, kdo jsme
mu to všechno předali, každý způli,
nevědouce ani, co
všechno předáváme jako štafetu,
která putuje od
věků do věků.
A každý, kdo ji
uchopí, buduje z
ní svůj jedinečný,
neopakovatelný
lidský život. Souhrn
možností: na Tobě záleží, Pane, na nás a na
něm, co se z nich uskuteční.
Ještě je malé a slabé,
ale Ty je miluješ, Pane, Tys miloval a myslel na ně dávno před tím,
než bylo, a nic je nemůže oddělit od Tvé
lásky, pokud se od ní samo neodvrátí. Ty sám je
však nikdy milovat nepřestaneš. Dej, Pane, prosíme, ať je mu naše láska pravdivým obrazem
Tvé lásky: ať je stálá, spolehlivá, silná, náročná a
důsledná, něžná a nesobecká. Dej, Pane, prosíme,
ať se mu náš život stane příkladem, ať skrze nás
vidí Tebe.
Chtěli bychom tě prosit, Pane, abys mu
dal štěstí, zdraví, spokojenost a úspěch v životě.
8 Ale neprosíme Tě o to, Ty sám víš, co je pro naše
dítě dobré, a dáš mu, co bude třeba. Prosíme Tě
jen, abys byl stále s ním – jako Otec, jako Přítel a
Bratr, ať už je v životě potká cokoli.
Prosíme Tě, Pane, aby si zamilovalo Tvé
království a hledalo vždy a především jeho spravedlnost. Aby rostlo ve víře, naději a
lásce. Aby rostlo v moudrosti, statečnosti, spravedlnosti a sebeovládání. Aby mělo srdce něžné, pokorné a milosrdné.
Aby Tě umělo poznávat
ve svých bližních, aby
k nim dovedlo přicházet bratrsky, s úctou
a láskou. Aby budovalo svůj život na
Tobě, Pane. Aby
si vedlo poctivě
v jeho zápasech,
aby bylo ochotno
nést s Tebou kříž
a mělo s ním sílu
po každém pádu
povstat a vydat se
znovu za Tebou.
Buď s ním,
Pane, žij v něm svou
milostí, naplň je svým
Duchem. Buď mezi
námi, učiň si u nás svůj příbytek a dej, abychom se jednou, až splníme, co po nás chceš,
a projdeme branou smrti, zase u Tebe
shledali.
Matko Maria, matko všech lidí, buď matkou našemu dítěti a vynahraď mu, v čem pro
svou slabost, nevědomost a hříšnost selžeme.
Josefe, Ty, který chráníš a živíš všechno,
co roste pro Boží království, stůj svou mlčenlivou
silou při našem dítěti. Amen
autor neznámý
- KP -
Eucharistie
Vzpomínka nám
zůstane
Děti a rodiče
– rodiče a děti
Každý z nás si může svůj život představit a
zpodobit jako obrázkové album. Ve vzpomínkách
si v něm často listujeme. Na každé stránce máme
různé obrázky.
Ty pěkně barevné: to jsou prožité chvíle
radosti, pohody, veselé zážitky, úspěchy i drobná
štěstíčka všedních dnů. Život však opravdu není
jenom „procházka růžovým sadem“, a tak mezi
těmi veselými obrázky najdeme i obrázky šedivé; to jsou naše starosti, různé trampoty i bolesti.
Také ty nám život přináší.
Věříme, že 5. červen 2005 bude pro šest
dětí naší farní rodiny
jednou z nejslavnějších
nedělí a navždy tou nejkrásnější vzpomínkou.
Vždyť přistoupily k prvnímu svatému přijímání.
Opět se ozývá
moje vzpomínka:
Někteří mají dítě živé, jež musí být stále
v pohybu – jak je tedy „usadit“ pro chvíli klidu
v kostele? Je jisté, že má-li nějakou činnost a
umí se soustředit (ministranti), je to Bohu milé.
Ovšem napomínat místo jemného upozornění
není vůbec dobré a mine se účinkem. Dle mých
zkušeností chce také malou přípravu = kam jdeme, kdo je přítomen a i když dítě neumí ještě
číst, zná třeba číslo písně (znají dnešní děti již
v předškolním věku!) a má radost, když zpěvník
připraví. Klidné vybídnutí, aby se s námi modlilo
= sepnulo ručky také chvíli zklidní. Nebo: „Pěkně se dívej na oltář, za chvíli bude pozdvihování
– bude zvonit zvoneček ... a dále: ještě zazpíváme
jednu píseň – pan farář se domodlí a lidé půjdou ke svatému přijímání.“ Pochvala, že bylo
hodné a půjde si pro křížek na čelo – je chvíle
očekávání. Nebo malou knižní modlitbu, kterou
již dlouho nevidělo – na čas byla uložena – dítě
zaujme. Víme, že pokud je berou rodiče s sebou
pravidelně, zná prostředí a je na nich samých, aby
nějakou duchovní „novinku“ pro ně objevili. Ne
však hračku – i když oblíbenou, kterou má stále
doma. Ta by měla počkat. Až se vrátí, bude zase
vzácnější ...
Je to část dobře míněných rad, kéž by
aspoň trochu pomohla při vedení našich malých
k BOHU. Pokud je batole v kočárku a když „zavrní“ – to jistě nikoho v soustředění neruší. Avšak
nevím, zda-li se ty přibývající kočárky do kostela vejdou, zvláště po celkové úpravě, uvidíme!
Možná, až bude svátek prababiček a pradědečků
– nebo světový den?!
Lidmila Vokřínková
Ježíšku můj na nebíčku,
Tobě spínám ručičky.
Vím, že přijdeš za chviličku,
do mé čisté dušičky.
První svaté přijímání bude určitě i pro tyto
děti tím radostným a vzácným obrázkem, který si
pro milou vzpomínku zařadí do svého životního
alba.
Všichni přítomní jsme s dětmi tu jejich
slavnou, velikou chvíli prožívali. Upřímné poděkování patří našemu panu faráři o. Tomáši Cahovi, všem účinkujícím a všem, kteří se na přípravě
této milé slavnosti podíleli.
Našim dětem, školákům, přejeme pěkné,
sluníčkové prázdniny, prožité ve zdraví s JEŽÍŠKEM v srdíčku a pod ochranou ANDĚLA
STRÁŽNÉHO.
manželé Hrbkovi
Nejhezčí prázdniny
Nejhezčí prázdniny (dovolená) jsou u nás
kolem Třeště! Parky – lesy – rybníky!
Lidmila Vokřínková
9
Rozjímání
Prázdninové
rozjímání
Teď ležím. S radostí a nenasytně vychutnávám klid kolem sebe, ani prstem se mi nechce
hnout. I ty myšlenky se tak líně válejí, tak líně
válejí... Konečně! Už to nebylo k vydržení.
Pořád: stůj, stůj zpříma, jedině člověk
stojí zpříma, má přímou páteř. Kéž by! Moc by
na sebe pyšný neměl být! Ale stále si namlouvá:
chodím zpříma. Dostává tím nadhled. Takový
malý, malinký, ale co naplat, nadhled to je – ale
to dělá člověka moc pyšného. Tak dost – teď ležím v trávě – a získávám podhled. Ležím a dívám
se skrz stromy na oblohu. Pane, to je krása! Kdosi
už na to přišel, že je tak krásně možné si při tom
vyprat hlavu. A to nic nevěděl o tom, co je to pro
někoho, kdo třeba pět, deset, patnáct let v téhle
poloze viděl nad sebou holý strop! Když se tak
dívám vzhůru, jde na mě rozjímání. Cosi je vysoko nade mnou. Je to čisté, velké... Nikdy jsem
to tak neviděl, když jsem chodil, Bože, o nějakou
krásu jsem přišel? Chodím, samý spěch. Nemám
čas sám sebe nějak otevřít, vyčistit, vyměnit ten
vnitřní uprášený filtr. Bože, teď to jde! Z toho pohledu jsi tak velký a krásný a milý. A já tak malý,
malinký – jako miminko. Ne, to je krásné k nevydržení. Otočím se, tváří k zemi. Tak, teď nevidím
nic. Neslyším nic. Ba slyším! Veliké ticho. Bože,
jaký je to dar, to ticho. Svatý Pavel uvádí ticho
mezi plody Ducha. Slyším Tebe, Bože. Mluvíš tichem. Já se ztišil a poslouchám. Hodinu, dvě. No
ne, to je krása... Co mi to muselo projít sluchem,
než jsem zaslechl tebe. Na jakých je to vlnách?
Asi na všech, vždyť Ty jsi nad tím vším.
Bože, děkuji Ti, že můžu ležet na Tvé
voňavé zemi. Zahleděl jsem se daleko. Zaslechl
jsem, co se nedá jen tak slyšet. Děkuji Ti, že jsem
v tom světle a tichu přišel k Tobě i k sobě.
10
K filmu
Umučení Krista
Ve Věžníku č.36 byli čtenáři vyzváni, aby
sdělili nebo napsali své reakce na článek ECCE
HOMO. Odpovídám na tuto výzvu.
Za sebe mohu napsat, že už dlouho před
tím, než se začalo mluvit o tom, že vznikl film
o umučení Krista, mě často napadlo, že někteří
svatí výslovně zaměřili svou pozornost na události kolem umučení a smrti Ježíše Krista. Někteří
mají u svého jména i označení „od Kříže“ – sv.
Jan od Kříže, sv. Pavel od Kříže. Církev označuje
celý proces Kristovy smrti a pak jeho zmrtvýchvstání za jedno ze základních tajemství víry.
Byla jsem si vědoma, že jsem daleko toho,
abych se tomuto tajemství aspoň blížila. Potřebu
jsem si připouštěla, ale zmohla jsem se jen na jakousi teoretickou snahu.
Pak přišla zvěst, že film je možno vidět
i v českých kinech. Předcházely zprávy o velmi
kruté podívané, při níž diváci omdlévají, odcházejí. Ale přišla také zpráva, že Svatý otec Jan
Pavel II. po zhlédnutí filmu řekl: „Tak to opravdu
bylo.“ Mohli jsme se také dočíst o tom, že mnoho lidí, především těch, kteří o křesťanství málo
vědí, bylo osloveno a že se u mnohých z nich
život změnil. V tomto smyslu se mluví i o některých filmových představitelích.
S odvahou a vědomím, že tuto příležitost
promeškat nemohu a nesmím, šla jsem na film
při první příležitosti. A splnil všechna má očekávání. Byl to zážitek, který mi pomohl a pomáhá
v novém, bližším vztahu k Ježíši Kristu. A o to mi
hlavně šlo. Umučení a smrt Syna Božího zůstane
stále tajemstvím víry, protože převyšuje možnost
našeho rozumu nahlédnout do neproniknutelnosti
Božího řádu spasení člověka. Obavy před pohledem na strašné, krvavé scény, na dlouhotrvající
bičování jsou ve filmu odlehčeny milými obrazy
ze života v Nazaretě s Pannou Marií.
Z knihy Rozjímání od neznámého autora
Myslím, že divák si může uvědomovat, že
- KP - unést všechnu lidskou nespravedlivou zlobu, nekončící bolesti, snášené jen s tichým zasténáním,
není možné, aby snesl pouhý člověk se svými
Umučení Krista
Buď vůle Tvá
krátkodechými silami. Jak setník pod křížem
říká: „To byl opravdu Syn Boží!“ Pro věřícího
je to příležitost k ocenění Kristovy lásky až ke
krutosti k sobě samému a také uznání velikosti a
závažnosti hříchu, když musel být usmířen tímto
způsobem.
Kromě toho se mi ozřejmilo, proč je Ježíš
v liturgii označován a nazýván Božím Beránkem.
Při své cestě na kříž a smrt byl tichý jako beránek
vlečený na porážku.
Můžeme říct, že pro nás věřící není na
místě změkčilost a přílišná ohleduplnost k sobě
samým, a na film nejít. Vždyť to bylo pro každého z nás.
Při další příležitosti si to zopakuji.
Marie Krechlerová
Není snad domácnosti v naší farnosti, kde
by nevisel kříž. Uvědomujeme si však dostatečně, co tento symbol křesťanství znamená a co nás
k němu zavazuje? Právě tuto otázku nám americký film Umučení Krista, podle mého názoru,
položil.
Tento film měl premiéru na Popeleční
středu 2004 a odtud se s mimořádným ohlasem
rozletěl po celém světě a již na Zelený čtvrtek, 8.
dubna 2004, byl poprvé uveden na plátnech našich kin. Dorazil k nám ověnčen reklamou zcela
výjimečného rozsahu. Nechyběly v ní hlasy bezmezného nadšení stejně jako slova velmi kritická.
Jak to tedy je? Mají pravdu ti, kdo tvrdí, že teprve
tento snímek jim umožnil plně procítit Kristovu
oběť, anebo ti, kdo vytýkají samoúčelnou drastičnost a krvavost? Film zachytil pouze posledních
dvanáct hodin Ježíšova života. Film podle mě
počítal s divákem, který se plně orientuje v celém evangelním úseku od Getsemanské zahrady
až po Spasitelovu smrt na kříži. Proto tento film
opomenul Kristovo působení, jeho učení a vyzněl
krutě nezměrným týráním a brutální popravou na
kříži.
Já jsem viděl již třetí zpracování: první
bylo italské Evangelium svatého Matouše, druhé
americké pod názvem Ježíš a nyní toto. Zpracování toto na mě zapůsobilo nejsilněji. Zde by si
měl člověk opravdu uvědomit, co je hřích, zejména těžký, a co musel Pán Ježíš z lásky k lidstvu
a pro jeho věčný život podstoupit. Právě proto
musel podstoupit ono týrání a ukřižování. Taková
byla opravdu skutečnost!
Když se modlíme jednotlivé desátky
bolestného tajemství posvátného růžence, tak
bychom to měli v rozjímání opravdu s Ježíšem
prožívat.
Tento film chtěl právě touto formou promluvit do srdce věřícího člověka, co Kristus
vykonal a jak beze zbytku splnil své poslání ve
svých slovech svému Otci: „Buď vůle Tvá.“
- KP 11
Víra
Důvěra v Krista
Žijeme v době plné změn a nejistot.
„Bože, co bude z mých dětí,“ ptá se nejeden otec
při pohledu na spící děti. „Jakou mám naději, je
to rakovina, pane doktore?“ táže se v tomto století nejeden pacient. A množství jiných otázek.
Z nich cítíme strach a stále smutné dědictví po
prarodičích. A do toho stavu nejistoty proniká
slovo Kristovo: „Co se bojíte, malověrní!“
Událost evangelia o bouři na moři má
především výchovný význam. Po celodenní namáhavé práci a kázání vstoupil Ježíš do loďky
k apoštolům. Ne aby se odreagoval nebo lovil
s nimi, ale aby je připravil na jejich budoucí
apoštolskou práci. Chtěl jim ukázat, že nejen na
moři ale i v životě člověka přicházejí bouřky. Jak
na ně reagujeme? Nejčastěji jaksi spontánně, lidsky. Hledáme pomoc u příbuzných, známých, u
lékaře či psychologa. Zapomínáme, že nejlepším
lékařem na všechny bouře lidského života je vyzkoušená pomoc Boží. Vidíme to na zkušených
rybářích. Udělali, co bylo v jejich silách, ale
nakonec, když se loď potápí, plni strachu volají:
„Mistře, je ti jedno, že hyneme?“ Ježíš se probudil, vstal, pohrozil moři, větru. „Mlč, buď ticho.“
A učedníkům řekl: „Proč se bojíte? Stále ještě
nemáte víru? Vždyť jsem přece s vámi!“ Tato
událost měla apoštolům i nám připomenout dvě
věci. Předně, že smrt nemůže být tam, kde je Ježíš. A za druhé: strach nemůžeme překonat jinak
než jen pevnou vírou a důvěrou v Pána.
Ježíš je Pán života a smrti. Těžko připustit,
že by nevěděl o hrozícím nebezpečí při té bouři.
Těžko usínal v tom hukotu hromů, blesku a pokřikování apoštolů. A přece evangelista Marek
píše, že Ježíš spal. I tu větu zaznamenal, aby
si apoštolové pamatovali, že nikdy v životě nic
nehrozí, když je uprostřed nich a s nimi Ježíš.
Jestliže jsme uvěřili v něho a v jeho moc, nikdy
nemusíme své problémy řešit sami. On je stále
s námi. On bojuje s námi a za nás. Důvěřujme!
- kázání P. Martina Neduchala, předala
sestřička Bohdanka Sedláčková, rodačka z Třeštice (řád – Školské sestry de Notre Dame – bývalé
Marianum v Třešti na náměstí – sestry vystěhovány do pohraničí)
- LV -
Velká čest
V roce 1264 kněz Petr z Prahy konal pouť do Říma, aby si vyprosil vysvobození z pochyb o Kristově přítomnosti v Nejsvětější Svátosti.
V toskánském městě Bolseně v bazilice sv. Cristiny sloužil mši svatou
a při proměňování spatřil, že část hostie zkrvavěla. Krví byl potřísněn
korporál (čtverhranný lněný šátek). Věci takto potřísněné byly uloženy
zde v Bolseně. Místní biskup pak předal porifikatorium (šátek na otření
pateny, kalichu a prstů kněze při bohoslužbě) a korporál papeži Urbanovi
IV., který je trvale uložil v nedalekém městě Orvieta.
V předvečer Slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, ve čtvrtek 2.
června t. r., se dostalo naší české církvi velké cti. V průvodu do kostela
svaté Cristiny v Bolseně nesl právě tento korporál český bohoslovec, který studuje v římském Nepomuceu.
Oznámil to v českém jazyce rozhlas Vatikán a tento bohoslovec
v něm pak vylíčil, jaký to byl pro něj zážitek a jak jej prožíval.
12
- KP -
Ministrantská hra
Náš první kapucín
K světcům, kteří nebyli z naší krve, ale
zasloužili se o dílo spásy na našem území, patří
sv. Vavřinec z Brindisi. Narodil se v tomto městě
22.7.1559 v oblasti jižní Itálie. Jmenoval se Julius Caesar Russo a jméno Vavřinec přijal, když
ve Veroně v roce 1575 vstoupil ke kapucínům.
Jihoitalský kapucín, který studoval v Padově,
rozhodně neodpovídal obvyklým představám o
prosťáčcích v hnědém hábitu. Byl znamenitým
znalcem Písma svatého. Studijní pobyt v Padově
z něho učinil muže vysoké kultury, mluvil šesti
jazyky, což ho předurčilo k povolání kazatele ve
většině evropských zemí. Byl opravdu výborným kazatelem a vynikal apoštolskou horlivostí, úctou k Matce Boží a svátostnému Spasiteli.
Početné byly jeho diplomatické a politické mise,
z nichž nejvýznamnější byla účast v rakouském
vojsku proti Turkům u Sličného Bělehradu. Na
svých misijních cestách se dostal do Maďarska,
Rakouska, Čech, Německa, Belgie, Švýcarska,
Francie, Španělska a Portugalska. Roku 1559
přivádí do Prahy družinu spolubratří a zakládá
první kapucínský klášter u kostela Panny Marie
Andělské. Kapucíni se stali vedle jezuitů hlavními činiteli rekatolizačních snah v Čechách a
částečně i na Moravě. Podruhé tam byl pozván už
jako generální představitel řádu, jímž byl v letech
1602 – 1605. Sv. Vavřinec umírá v Lisabonu jako
25. generál svého řádu a to 22.7.1619. V roce
1881 byl prohlášen za svatého a roku 1959 za
učitele církve.
Bože, tys obdařil svatého kněze Vavřince
duchem rady a síly, aby hlásal Tvou slávu a pečoval o spásu duší; osvěcuj i nás světlem svého
Ducha, abychom poznávali, co od nás žádáš a
s Tvou pomocí podle toho také žili.
podle knihy Svatí Itálie upravil - KP -
Jak pokračuje ministrantská hra ?
Velká hra pro malé ministranty (a jednu ministrantku), o které jsem psal už v předminulém
čísle, stále pokračuje. Ministranti chodí ministrovat ve službách Páně o svých službách, i mimo ně,
o nedělích i o zvláštních příležitostech, na schůzky, sbírají body, pohybují se po mapě, hledají a získávají poklady. Přes prázdniny sice budeme mít přestávku, ale doufám, že když budou moci, k oltáři
i přesto přijdou. Zatím ale...
Průběžný stav (po 2 kolech):
1. Sára Kolbová (286 bodů / 100 peněz)
2. Karel Kokejl (195 bodů / 100 peněz)
3. Vlastík Rod (175 bodů / 100 peněz)
4. Mirek Pernička (168 bodů / zatím žádné)
5. Dominik Nosek (147 bodů / zatím žádné)
6. Vojta Havlíček (146 bodů / 300 peněz)
7. Filip Vejmělek (114 bodů / 300 peněz)
8. Patrik Pečenka ( 91 bodů / zatím žádné)
9. Dominik Roháček (27 bodů / 500 peněz).
Na konci hry budou připraveny ceny. Takže se, ministrantíci a Sáro, snažte!
vedoucí ministrantů 13
Názory
Názory...
Myslím, že to bylo někdy koncem dubna,
když jsem v rádiu vyslechla několik názorů na
církev, katolíky a papeže. Nejsem příliš velkým
„fanouškem“ hromadných sdělovacích prostředků a patřím ke skupině lidí, kteří mají rádi ticho
(abych se přiznala, s absolutním tichem mám
velké problémy, neustále mi totiž v hlavě něco
hraje...). Šlo tedy spíš o výjimku. V dubnu byla
aktuální volba nového papeže, tudíž se jako téma
dne probírala potřeba papežství, církve a vůbec
existence Boha (přesné znění otázky nevím). Do
vysílání volali posluchači a sdělovali své názory.
Vyslechla jsem pouze tři názory a pak přemýšlela, jestli počkám a dočkám se nějakého „pozitivního“ názoru, nakonec jsem zvolila druhou variantu a rádio vypnula. Musím se přiznat, že jsem
nečekala až tak ostré reakce.
První posluchačka mluvila o tom, že v Boha věří a nepotřebuje k tomu žádný kostel. Naopak, nabádala všechny „rozumné lidi“, aby hlavně nechodili do kostelů, protože to nikomu nic
nepřináší, shromažďují se tam fanatici, hlavně ti
katolíci! A papeže a církevní hodnostáře neuznává a nechápe, proč je společnost ještě respektuje.
Copak nevíme z dějin, čeho všeho jsou papežové
schopní? A copak nevidíme, že ti církevní hodnostáři dokážou zneužívat děti?
Druhý posluchač se projevil jako ateista.
Řekl, že v Boha nevěří a neví, proč by lidé věřit
měli. Prý i tak ví, co se smí a nesmí dělat a dokáže
rozpoznat „mantinely“.
Názor třetího posluchače byl asi nejostřejší. Mluvil o tom, že ti katolíci v kostele jsou ještě
rafinovanější než komunisti. Oni moc dobře vědí,
proč nemají legitimace. Pak se je totiž nedá trestně stíhat za to, co šíří. Všechna náboženství by
zakázal. Vždyť kvůli čemu se vedou války a lidé
se zabíjejí? Z náboženské nesnášenlivosti! Náboženství není k ničemu a dělá z lidí fanatiky...
Víc názorů jsem nevyslechla, tak nevím,
jestli došlo i na nějaká slova „zastání“. To, co
jsem slyšela, mě vedlo k mnoha otázkám. Čím to
je, že nedokážeme svou víru dobře prezentovat?
14 Co je příčinou těch kritických slov?
Když se mnou občas někdo mluví o víře
a setkám se s kritikou věřících, vždy říkám, že i
věřící jsou lidé, kteří mají své chyby. (Jeden duchovní, který působil i u nás v Třešti, s úsměvem
říkával: „A to si představte, čeho by ti „kosteloví“
byli schopni, kdyby nechodili do kostela!“) Naše
skutky by měly hovořit za nás, za naše náboženství, ke kterému se hlásíme. Že tomu tak není,
víme všichni. Často svými názory a postoji spíš
odrazujeme. Myslím, že není třeba nějakých extrémů, stačí taková zlatá střední cesta. Ne nějaké
ústupky, ale také ne zarputilost. Nevím, jak toho
dosáhnout, ale obraz věřícího člověka je třeba
očistit.
Kdesi jsem jednou přečetla, že hvězda,
která na nebi zářila, když se Kristus narodil, měla
obrovskou sílu a mohla přitáhnout mnohé. Tu
hvězdu ale zastínili křesťané...
- KZ -
Děkujeme...
Děkujeme Všemohoucímu, že jsme
mohli spolu s o. Aloisem Bumbálkem prožít
mši svatou 27. května u sv. Kateřiny Sienské.
Pěkné bylo poděkování o. děkana Pavla Horkého a našeho o. Tomáše, který zdůraznil, že
v kněžství jsou právě přítomny tři generace.
Otci Aloisovi to v bílém docela slušelo, i když
byl u oltáře na „svém“ vozíčku ... Napsala jsem
to též jeho spolubratrovi o. Tomáši Prnkovi do
poutního místa Křtin a přiložila Věžník č. 36.
Uvidíme, kolik se dožilo tohoto krásného 55.
výročí kněžské služby a kéž by mohli nadále
býti duchovně s námi. Přát mu přijel i o. minorita Bohdan z Jihlavy – jak slíbil, zastupuje dle
potřeby v naší farnosti.
Lidmila Vokřínková
Vzpomínka
Umřel strejc Kostelníků
V pátek 13. května – v roce 2005 ve 3
hodiny odpoledne jsme v Růžené doprovodili
k nebeské bráně Stanislava Bambulu, kostelníka.
Kdybych byl současnou Boženou Němcovou, tak
bych svůj slavný román o Standovi - „Dědeček“
- uzavřel větou: „Šťastný to muž.“ Kdykoliv jsem
ho potkal, vyslal – a to i na delší trať – milý a
veselý pozdrav plný optimismu a životní energie.
Jako jeden z tisíců byl vrchovatě saturován milostí posvěcující a Boží láskou. Za 75 roků našeho přátelství si nevzpomenu na to, že by někoho
zarmoutil.
S naprostou samozřejmostí pokračoval
v povolání svého dědy a táty zvonit klekání, zvoněním svolávat farníky k bohoslužbám a loučit se
s nimi umíráčkem. Jako člen třetí generace kostelníků asistoval při stovkách křtů a svateb. Jako
hrobník vykopal stovky hrobů. V poslední době
vypravoval pohřby z domů, i když se pan farář
té poslední cesty z domu nezúčasňuje. Pod jeho
vedením se celá kostelníkova rodina s naprostou
samozřejmostí starala o hřbitov a kostel, takže
jsou jako ze škatulky. Škoda, že se mu nepodařilo
kostelíček z venku obílit, často jsme o tom mluvili.
Stando, my všichni se za Tebe modlíme a
Tebe prosíme o přímluvu u sv. Ducha, aby Tvoji
potomci v páté a dalších generacích pokračovali
v bohulibém díle. Jsme přesvědčeni, že primici
Marka, jak sis přál, budeš přítomen z vyšších pater.
Tetě i celé rodině s projevem upřímné soustrasti také zaplať Pán Bůh.
V Růžené 13.5.2005
- JH -
Ministrantský den
Jelikož jsem se neúčastnil hlavního programu setkání ministrantů brněnské diecéze v arcibiskupském kněžském semináři v Olomouci
(konaném 14.května 2005) a nevěděl jsem, co
všechno ministranti dělali, požádal jsem našeho
ministranta, Mirka Perničku, aby o tom něco napsal. Tak tedy…
Když jsme dojeli do Olomouce bylo pěkné
počasí. Nejdříve jsme se rozdělili na skupinky
od jedničky do desítky. Třídy byly tři, poté jsme
šli na mši svatou. Mše svatá byla velmi pěkná
a neobyčejná. Místo varhan hráli na kytary, housle, flétny, bubny a na elektrické varhany. Pan
farář Roman Kubín byl ze všech farářů největší,
jako hora. Po mši jsme hráli hru s jednotlivými
Očima mladších ministrantů …
soutěžemi. V poledne se šlo do kuchyně a jedli
(očima Mirka Perničky…J)
jsme guláš, který byl velmi dobrý. Když skončila hra, tak jsme šli na dvůr konviktu a tam jsme
Vyjeli jsme ráno v 6:00 se Šteflem Tour, se dívali na střechu, na které byla kapela. Když
autobusem zvaným Bova. Při cestě jsme se kapela skončila hrát, tak se ptali ministrantů, čí
na začátku pomodlili. Po chvilce nám pan kaplan jsou čepice, trička, no zkrátka dražba. Poté přišlo
z Telče pustil pohádku o Mrazíkovi.
vyvrcholení tohoto dne a to vyhlášení skupinek, 15
Misie
které vyhrály. Z našeho autobusu vyhráli asi tři
zástupci.
Nakonec bylo poděkování panu biskupovi.
A pak se jelo domů. Cestou jsme se modlili za
šťastný návrat.
A ještě jsem se rozhodl připojit pro dokreslení a větší pestrost vlastní zážitek :
Očima vedoucího ministranta …
Na ministrantský den jsme jeli společně
s ministranty z Telče a okolí. Z naší farnosti jelo
asi 12 (nejen) ministrantů. Cestou jsme se trochu
zdrželi při objíždění nízkého mostu, a tak jsme
přijeli o trochu později. Já s několika dalšími ministranty z Telče aj. jsem šel rovnou do skupinky
pro nejstarší ministranty, zaplatil jsem symbolický účastnický poplatek a vešel do sálu, kde už
nám dva nebo tři bohoslovci pouštěli hudební
videoklipy s křesťanskými kapelami.
Kdo si představuje „klasické“ klidné křesťanské kapely, je trochu na omylu. Rozsah byl od
popu až po hard rock. (Zazněly kapely třeba jako
Newsboys, zpěvačka Rebecca St. James a další).
Následovala mše, při které ministranti něco slíbili otci biskupu Vojtěchovi Cikrlemu. Doufám, že
na to jen tak nezapomněli ! J Poté jsme se rozdělili – ministranti šli soutěžit (dle toho, co jsem
zaslechl, například přetahovat se lanem, bojovat
mezi skupinkami, někteří dokonce šplhat po laně
atd., takže myslím, že měli o zábavu postaráno),
nejstarší ministranti (vedoucí ministrantů) měli
vlastní program, nejprve nám pan biskup něco pověděl a pak na nás přišla policie – respektive Jednotka operativního zásahu Městské policie Brno
se svým policejním kaplanem, který byl naprosto
úžasný. Povídal nám o historii křesťanů, křížových výpravách, rytířích a jejich myšlenkách, a
také o svých „svěřených“ policistech z MP JOZ
Brno, kteří slouží svým spoluobčanům. Zhlédli
jsme také rytířský souboj s rýmovanými promluvami, nasvačili jsme se, popovídal jsem z otcem
Romanem, podívali jsme se na věž a samozřejmě
se také naobědvali.
Na obědě jsme také dostali knížečky, kde
bylo napsáno o životě českých světců – velmi zajímavé a poučné! Téma setkání ministrantů totiž
bylo Naši svatí.
Myslím, že se tam všem líbilo a bylo to
nad naše očekávání. Chtěl bych také poděkovat
všem bohoslovcům a těm, kteří to všechno připravili a starali se o nás v průběhu celého setkání.
Díky i Jendovi Krbcovi za pěkné pozvání v minulém čísle Věžníku a za tři roky se třeba zase opět
sejdeme v Olomouci v semináři.
Za třešťské ministranty
s velkým přispěním Mirka Perničky sepsal
Martin Trojan
Misie?!?
Ve dnech 8. – 10.6. probíhaly v Brně misie... Mnohým se při tomto slově vybaví muži
v černých hábitech, kteří jsou mezi černochy,
nebo titíž muži mezi středověkými pohanskými
národy. Jsou ale misie pouze pojmem ze středověku? Patří pouze do Afriky? Jsou k misiím
opravdu povoláni jen někteří?
Na brněnských misiích jsem si znovu uvědomila, že jsme všichni posláni jako misionáři.
Jenže nejspíš nebude v naší společnosti to pravé
ořechové, když vylezeme na vyvýšené místo a
16 budeme vykládat složité teologické přednášky.
Kolik lidí by na to dneska slyšelo? V dnešní době
je spousta hlasů, které nabízejí různé možnosti
materiální, ale i duševní, a lidé jsou již na to
alergičtí. Nemají už rádi sliby šťastného života,
bohatství či krásné postavy – vše zcela zdarma,
protože touží někomu nebo něčemu věřit, ale
vždy znovu a znovu jsou zklamáváni.
Jako křesťané bychom neměli jen mluvit,
je hlavní konat! Na to, že je někdo bude mít rád,
lidé uslyší spíše než na řeči o lásce. Lidé vycítí
pokoj, který v sobě můžeme čerpat z Krista, a
sami se začnou zajímat o to, proč to tak je.
Zkouškové
Z těch brněnských misií mě nejvíce zaujal
páteční večer. Byl nazván Večerem radosti. Odehrával se na Moravském náměstí a kolemjdoucím
se rozdávaly drobné dárečky – dělali jsme jim
radost. Na tuto formu evangelizace lidé celkem
dobře reagují. Věřím, že je to i nabudí k tomu,
aby začali nosit radost druhým, a tak se rozpoutá řetězová reakce dobra a lásky. Myslím si, že
každý má do srdce vloženou touhu po dobru a na
tento impuls slyší.
Přeji všem, aby se o prázdninách stali zahajovači této reakce a aby kolem sebe dokázali
šířit pokoj a lásku, které tomuto světu chybí a po
kterých lidé tolik touží.
- MK -
Zkouškové
Nedávno nastalo a stále trvá jedno z nejtěžších období pobytu v semináři. Na první pohled nemá nic společného s duchovním životem,
ale po pozornějším pohledu zjistíme, že s ním
velice úzce souvisí. Tímto časem plným napětí,
nervů, nervozity je zkouškové období.
Ti z vás, kteří prošli vysokou školou,
jistě ví, že mnohdy nejde o vědomosti, hodiny
a hodiny učení. Úspěšnost zkoušky tedy závisí na
mnoha okolnostech. Někdy se člověk učí, až mu
jde z toho hlava kolem, a nic, pohoří na jednom
pojmu, definici, kterou chtěl vyučující slyšet, a
po týdnu usilovné práce zní věta: „ … ale pane
kolego, tak se na to ještě podívejte a přijďte příští
týden“ jako ortel smrti. Nehledě na to, že je nutné
předělat celý harmonogram zkoušek. Často člověk propadá bezbřehému zoufalství, když vidí,
kolik toho má ještě před sebou a v indexu ani jeden zápis. Avšak situace není vždy tak drastická.
Někdy jde člověk na zkoušku s pocitem, že to neumí (i když to jde skoro vždy) a podaří se mu bez
větších obtíží, ačkoliv tak často to zase nebývá.
Neúspěchy učí neobvyklé pokoře, nespoléhání se jenom na vlastní síly a velké důvěře
v Boží pomoc a Boží řízení, i když je to někdy
velmi těžké. Přicházejí i chvíle, kdy člověk skoro
vykřikne: „Tak, Bože, dělej něco, já už si nevím
rady, já už nemůžu, už je toho na mě moc.“ A to
by nebyl dobrotivý Hospodin, kdyby dříve či později nepřišla útěcha, která by dala sílu pokračovat
dál. Druhý případ učí chvále Boží, protože každý
úspěch stejně jako neúspěch je v Jeho rukou.
V těchto chvílích jsou velkou oporou spolubratři.
Nikdo ve svých těžkostech se zkouškami není
sám a pokud ano, najde se vždy někdo, kdo je
ochoten pomoci, ať už morálně nebo i s učením.
V celém našem životě, a to nejen studentském, přicházejí chvíle, kdy si říkáme, proč se to
stalo tak a tak a ne zrovna jinak, proč jsem z této
zkoušky „vyletěl“, proč jsem si zrovna teď zlomil
nohu, proč… My nevidíme náš život v celé jeho
šířce a délce, nedokážeme odhadnout smysl každodenního dění věcí kolem nás, které se nám často zdají příliš těžké a nesmyslné. Jak říká sv. Tomáš Morus: „Nemůže se stát nic, co Bůh nechce.
Takže cokoli chce, i když se nám to zdá sebehorší,
je ve skutečnosti pro nás to nejlepší.“
Proto přeji vám i sobě, abychom v našich životních obtížích vždy důvěřovali Bohu
a v něj skládali svou naději. Stále též mějme
na paměti, že každý bojuje na nějaké frontě,
že nikdo není bez obtíží nebo utrpení, i když se
na první pohled může zdát, že žádné těžkosti
nemá. Též se nebojme svěřit do modliteb a přímluv naší Matky Panny Marie, našich svatých
patronů a v neposlední řadě do modliteb našich
bližních. Jak je důležité a dobré, modlíme-li se
za sebe navzájem a vyprošujeme-li si požehnání. Proto se modlím za vás všechny a taktéž
o modlitbu prosím, a to za nás, kteří bojujeme
nejen sami se sebou, ale i s učením.
- JK - 17
Misie
MISIE VE ŠTERNBERKU
Misijní činnost se v teologickém konviktu
stala nedílnou součástí naší formace. A tak jsme
se na týden odstěhovali z Olomouce do nedalekého Šternberku. Samozřejmě to přinese mnoho
zážitků, když budoucí bohoslovci přijedou evangelizovat „pohanský“ český národ.
Na misie jsme se sice několik měsíců připravovali, ale i tak nikdo nevěděl, co má od toho
čekat. Pro většinu z nás to byla první zkušenost
s hlásáním Krista jako takovým.
Na každý den jsme připravili večerní
program (koncert, přednáška), který vrcholil pátečním večerem, kde se hrálo divadlo a v areálu
bývalého kláštera vystoupila křesťanská rocková
skupina Jiný rytmus.
Naším úkolem ve všedních dnech bylo
oslovit především lidi na ulici a pozvat je na naše
připravené akce. Pokud byli otevření, tak se s nimi zkusit bavit o Bohu, o víře, o křesťanství. Bylo
to zajímavé. Někteří nechtěli o Bohu nic slyšet,
jiní neměli čas, další zase poukazovali na špatnou
stránku církve. Ale našli se i lidé, kteří naše pozvání rádi přijali a o víře se třeba i chtěli bavit.
Kde jsme však mohli o víře v Ježíše Krista
a o našem povolání nejvíce mluvit, byly školy.
Předem jsme měli domluvené hodiny v devátých
třídách základních škol a také na gymnáziu. Po
krátkém představení a svědectví jednoho z nás
jsme nechali dostatek prostoru na dotazy, při kterých jsme se řádně zapotili. Právě v těchto třídách
jsem mohl poznat, proč mladí lidé nevěří. Nevěří,
protože o Ježíši Kristu nic neví. Často mají také
o církvi mnoho předsudků. Pro řadu studentů na
gymnáziu to byl velký šok, že tito „normální“
kluci se chtějí stát knězi. A vůbec, že věřící člověk může být jeden z nich.
Chtěl bych ještě připomenout známé podobenství o rozsévači. Rozsévač vyšel rozsévat
semeno. Některé zrno padlo podél cesty, bylo
pošlapáno a ptáci je sezobali. Jiné padlo na skálu,
vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu. Jiné padlo
do trní a trní je udusilo. Některé však padlo do
úrodné půdy, vzrostlo a přineslo stonásobný uži18 tek. Toto podobenství dobře vystihuje naše misie
ve Šternberku. Byla to pro nás všechny velká
zkušenost. A jestli přinesla nějaký užitek? Zaseli
jsme a ostatní necháme na Pánu. On je ten, který
všechno ve všem působí.
Marek Bambula
Antiochie
- pozvání bohoslovců semináře v Olomouci k týdennímu pobytu (v různých termínech během prázdnin) mladým a ministrantům
ve farnostech i uprázdněných, jež potřebují pomoc a obnovu. Jistě vyvěšené pozvání v našich
kostelech nepřehlédli!
Ptala jsem se, co plánují naši mladí. Někteří brigády, dovolenou s rodiči, tábor, pobyt u
babičky a dědečka apod.
Avšak i naše farnost - fara, okolí kostela,
přípravy na omítání - by měla být na 1. programu. K tomu společné poutě, výlety, setkání.
Budeme překvapeni, jak přiloží ruce k dílu?
S pomocí Boží ...
Obrácení (duchovní)
Malý chlapec - jediný - rodičů žijících
v Praze jim působil dosti starostí. Zvláště potom, když chodil do mateřské školky, málo
jedl a později také neposlouchal v základní
škole ...
Avšak jednou zašel sám do chrámu, kde
si ho všiml duchovní otec - pozval ho, aby častěji přicházel - poslechl a byl rád, že má dobrou
činnost - ministroval. Tím u něho vznikl nový
vztah k Bohu. Nyní studuje na Arcibiskupském
gymnáziu a radost mají rodiče a babička, která
žije v našem městě. Cesty Páně jsou opravdu
nevyzpytatelné a proto mu vyprošujeme stálou
vytrvalost a přesvědčení, že je na dobré cestě ...
Bohu díky.
Lidmila Vokřínková
Výlet
Přibyslavice 2005
Jako každoročně se i tento rok konala
pouť do Přibyslavic. Tentokrát ji měla na starost
Třešť.
Všechno začalo ráno, kdy se všichni sešli
na faře a potom se po krátké modlitbě vydali na
cestu. Cestu vám bohužel nepopíšu, protože jsem
měla ještě něco připravit, tudíž bych to nestihla,
králů za Ježíškem mohlo vypadat dnes. Potom
následovala adorace a po ní mše, kterou sloužil
náš o. Tomáš.
No a nebyly by to Přibyslavice bez táboráku, který se konal hned po mši. Každý měl spoustu času popovídat si se známými i neznámými,
s kterých se stali noví známí. Takže si myslím, že
proto jsme později z Betkou dojely vlakem. Podle toho, co říkali ostatní, soudím, že cesta dopadla
dobře, nezabloudilo se a přišlo se včas. Protože
na pouti zpívala i třešťská schola, šlo nás celkem
dost, něco kolem pětadvaceti.
Po malém zdržení se nám podařilo začít. Letošní rok byl trošku jiný, nebyly klasické
skupinky, ale připravili jsme si scénku k danému
tématu (Přišli jsme se mu poklonit.).
Scénka byla o tom, jak by putování tří
každý měl do odjezdu autobusem co dělat.
A jak letošní ročník hodnotím? Musím
přiznat, že nás chodí čím dál míň (letos chyběla
Telč a ani Loučáků nebylo moc = (….)). Jinak si
myslím, že to bylo super, scénka se dobře zahrála, schola skvěle zpívala a ohýnek krásně hořel.
Takže všem, kdo jste šel, patří velký DÍK, protože
bez vás by to nemělo cenu!
Gabča Kokejlová
Výlet do kovárny
Ve středu 8. června 2005 jsme my, žáci 1. hodiny náboženství, podnikli krásný výlet. Vy- 5. ročníku základní školy, kteří navštěvujeme razili jsme autobusem v 7:45 hodin od kostela
sv. Kateřiny. Autobus nás zavezl do Klátovce,
ke kovárně pana Habermanna. Pan Habermann
je umělecký kovář, seznámil nás ochotně se svou
prací. Vyráběl před námi krásnou ozdobnou mříž.
Zjistili jsme, že práce kováře vyžaduje sílu, zručnost a nápady. Obdivovali jsme ho.
Na Habermannově zahradě jsme si zahráli
s panem farářem i umělcem fotbal. Paní katechetky nás mohutně povzbuzovaly. Zbyl čas i na opékání buřtů a na boje se šiškami. Už teď se těšíme
na výlet v příštím roce.
Vojta Zabloudil 19
Nezbeda
Zahájení činnosti redakce
S návrhem vydávat křesťanský časopis pro
děti školního věku přišel nynější arcibiskup Jan
Graubner. V roce 1991 oslovil redaktora dětské
rubriky časopisu Velehrad Josefa Janotu, který
si k sobě přizval Vítězslava Koutníka. Oba dva,
salesiánští spolupracovníci, zřídili ve spolupráci
s olomouckým arcibiskupstvím v salesiánském
nakladatelství Portál registraci dětského časopisu.
Nulté číslo, které vyšlo v dubnu 1992,
tiskla salesiánská tiskárna Adalbert v Praze. První číslo vyšlo v dubnu téhož roku. Na ně začalo
pravidelně navazovat měsíční vydávání dalších
čísel Nezbedy.
Od počátku roku 1993 se redakce časopisu
sídlící v Otrokovicích rozšířila o dalšího redaktora a koncem téhož roku odešel stávající šéfredaktor Josef Janota z redakce. Jeho práci převzal Vítězslav Koutník. V počtu dvou redaktorů pracuje
redakce Nezbedy až do dnešních dnů.
Vývoj časopisu Nezbeda
- od začátku vydávání byl časopis připravován jako měsíčník,
pouze prázdninový výtisk má vždy
podobu dvojčísla s rozšířeným obsahem. Příležitostně jsou vkládány
přílohy – knižní nabídky, vystřihovánky, betlémy aj.
- 1992 až 1995 – 4 strany – křídová barevná obálka – 16 stran, vnitřek
tištěn na offsetový papír (každá druhá
strana barevná) – 16 stran (od května
1992 20 stran), tiskárna Adalbert v Praze
- 1996 až 2000 – od počátku
roku 1996 změna tiskárny – Repro20 print v Zádveřicích u Zlína, časo-
pis je připravován zcela digitálně, všechny strany
jsou plně barevné
- od 2001 – rozšíření vnitřku na 24 stran,
změna papíru na teraprint
Zaměření a obsah
Nezbeda je křesťanský zábavný měsíčník.
Časopis je určen čtenářům ve věku od 8 do 12
let.
Stálé rubriky: rozhovory se známými i
méně známými lidmi, komiksy – životopisy svatých, Otík, Kamarádi, příběhy a povídky nejen ze
života, humor, pro bystré hlavy, kapitoly z Nového zákony, povídání o přírodních a technických
zajímavostech, kultura a dějiny, fotoseriál
Občasné přílohy: soutěže, vystřihovánky,
betlémy, prázdninová čtení, pohlednice.
Distribuce
- 1992 až 1994 – distribuční firma SEND
v Praze
- od 1994 – od května se distribuce provádí přímo v redakci Nezbedy (podstatně se snížily
náklady a zvýšila operativnost)
Objednávky a předplatné
Každý ročník Nezbedy
obsahuje 11 čísel (prázdninové
dvojčíslo), vychází v kalendářním
roce.
Časopis lze objednat od kteréhokoli čísla (měsíce) v jakémkoli počtu.
Cena předplatného v roce 2005 je
165,- Kč.
Ekonomický provoz
Časopis od svého vzniku je – stejně jako
většina podobně zaměřených křesťanských
časopisů Evropy – ztrátový. Na rozdíl od
Dopis
ostatních časopisů Nezbeda není pravidelně doDopis farníkům telčské fartován žádnou církevní organizací. Peníze na svůj
provoz shání od dárců a získává také šetřením nosti o. děkana A. Perničky
režijních nákladů – oba redaktoři se svými rodi– květen 2005
nami vykonávají veškeré práce od sehnání článku
přes zpracování, účetnictví až po distribuci. Platy Bratři a sestry,
papež Jan Pavel II. vyhlásil letošní rok rozaměstnanců se od počátku vzniku časopisu tékem EUCHARISTIE, rokem díkůvzdání, rokem
měř nezvýšily.
Kontakt:
Redakce Nezbedy
Divadelní 6
760 01 Zlín
tel.: 577 218 266 (+záznamník)
518 327 302
e-mail: [email protected]
internet: www.volny.cz/nezbeda.zlin
Hrdinka
Při květnové horké neděli si po ránu a
pak při ranní mši svaté asi přála být na pláži,
neboť její letní oblečení se nám tak jevilo...
Ale co chlad našeho kamenného kostela sv.
Martina? Byl jí příjemný? Nebo se začne
otužovat a umývat studenou vodou, jež léčí?!
Třeba si na pozdější svačinu spaří bylinkový
čaj, který ji uchrání polykání prášků. Asi neposlouchá předpovědi počasí – pro naši Sibiř
– nebo jim nevěří – možná též, že má chudý
šatník... Je ale dobře, že byla s námi přítomna
oběti mše svaté, když ranní slunce zářilo od
východu barevnými okny – spolu s vyobrazenými světci nad hlavním oltářem ... a náš
duchovní otec měl ornát také zářivý ...
Dotaz pro farníky a farnice
Máte fotografie z 1. třídy obecné školy
a dalších tříd? Pamatujete si, v které budově
školy jste chodili do pětileté, šestileté třídy a
dále? Od které třídy jste dojížděli do gymnázia? Telče, Jihlavy atd.
Lidmila Vokřínková
Svátosti oltářní, rokem, ve kterém si máme hlouběji
uvědomit, jakým pokrmem duše jsme živeni k životu věčnému, koho smíme do svého života přijímat,
s kým je náš život propojen a kdo s námi přebývá ve
Svátosti oltářní ...
Velmi mnoho věcí všedních se stává „samozřejmými“, provázejí-li stále náš život. Mnoho
věcí vznešených neoceníme, když se nevracíme
k jejich hodnotám, k jejich kořenům a znovu o nich
nepřemýšlíme. Svátosti provázejí náš život. Jako
každodenní pokrm se v době blahobytu stává samozřejmostí bez obdivu a děkování. Tak nám bohužel
zevšedňují i DARY BOŽÍ i SVÁTOST NEJSVĚTĚJŠÍ.
Především bychom měli mít živé vědomí
toho, že se nám ve SVÁTOSTI vydává Pán Ježíš
do krajnosti, že v NÍ ukázal všechnu svou LÁSKU
k nám. Měli bychom na tuto LÁSKU odpovědět
LÁSKOU a s takovou či podobnou LÁSKOU přijímat. (Nemůže se tvor srovnávat s Tvůrcem. Naše
LÁSKA je malá, ale měla by být celá.) Patří do této
oblasti v praktickém životě více myslit na to, zda
moje myšlenky, slova a skutky se shodují s Kristem.
Uchovat blízkost. Vidět, že náš život s BOHEM je
velikou milostí a že bychom si ho měli vážit. Naše
služba Pánu by měla být lepší. V jednom žalmu
vybízí svatopisec: „Služte Pánu s bázní, plesejte
s třesením!“ Nedívejme se na DARY BOŽÍ jako na
samozřejmost, nebo něco všedního, jak říká sv. Cyril
Jeruzalémský.
Máme možnosti, které jsme před pár roky
neměli a nyní se nám zdá všechno samozřejmé. Sv.
Pavel říká: „Využít, pokud trvá ono DNES!“ Víme,
že to není všechno, je to pozvání, probuzení, inspirace. Nakonec záleží jen na nás, jak vše budeme brát
vážně. Nejlepší učitel nic nenaučí, když jsou žáci
lhostejní. Je jen na nás, zda-li pozvání od Pána Ježíše přijmeme.
S přáním větší vstřícnosti Pánu – Vám všem
vyprošuji požehnání ...
Věžníku předala Lidmila Vokřínková
21
Otázky
Ptali jsme se ...
(otce Tomáše)
1) Kolik existuje v Třešti společenství? Uvítal 3) Rád čtu. Občas i duchovní literaturu ... Je
byste vznik nějakých nových? (za otce Roma- možné zapůjčení knih na faře?
na se hovořilo i o společenství starých lidí, viz
Věžník č.36, str.29)
Na faře jsou různé knihy, ale ještě jsem
neměl dostatek času se na ně podívat a roztřídit
Co vím, tak v naší farnosti jsou 4 spole- je. Vím, že některé jsou zastaralé a pokud bude
čenství (společenství mládeže, 2 společenství zájem obnovit farní knihovnu, tak se budou mumanželů a těch, kteří se schází na biblickou hodi- set nové knihy dokoupit.
nu). A jsem rád, že tu jsou. Vím z vlastní zkušenosti ještě ze semináře, jak mi v životě
4) Jaké mešní víno máte ve větší oblibě
pomohlo a pomáhá společenství,
- červené či bílé?
neboť člověk se necítí sám a může
svou víru prožívat s druPři mši svaté používám bílé mešní
hými a tak si navzájem povíno z praktických důvodů, aby se
máhat a povzbuzovat. Pro
nezašpinil bílý ubrus na oltáři a dále
vznik nových společenství
purifikatorium a korporál ke kalichu.
jsem nakloněný, ale musí
vzniknout z popudu věří5) Zajímalo by mě, jaký jste měl nejlepší
cích, aby to potom nebyl
a zároveň i nejhorší zážitek
jen výmysl můj. Když je zájem
v semináři?
scházet se, proč bych to nepodpořil. Od nového školního roku
V semináře jsme občas zažimůžeme založit společenství
ly pěknou legraci, ono záleželo
starších a ještě bych uvítal, kdyna nás, jak jsme si to udělali.
by měli zájem o scházení také
Když jsme nevěděli, co roupama
mladí manželé (kolem té třicítky,
dělat a chtěli jsme to trochu odlehvšak vy víte, koho myslím). Kromě toho
čit , tak jsme vymýšleli, co bychom drujsem přemýšlel, zda by nebylo od věci, začít se
hému provedli. Jednou jsem se rozhodl, že
příští školní rok také scházet a blíže se seznámit jednomu spolubratrovi připravím noční hru. On
s tím, co je v novém Katechismu katolické církve odešel na vysokoškolské společenství a vrátil se
a tím si osvojit základy naší víry. Myslím si, že po půlnoci unavený do semináře na svůj pokoj a
vzdělávání ve víře by mělo být naší křesťanskou neměl tam postel. Na počítači měl zprávu, kde
povinností.
dostane další informaci, jak najít cestu k posteli.
Musel jít do sušárny, pak na jednu stranu semi2) V minulém čísle jste odpověděl, že jste ještě náře, na druhou, obešel skoro celý seminář a
nebyl s výherci postní soutěže v cukrárně. Už nakonec podle nalezených zpráv zjistil, že jeho
jste našli společný termín? A můžete nám pří- postel byla přestěhována o 20 m dál do ročníkové
padně sdělit, jaké bylo hlavní MENU?
místnosti, kde nakonec musel přespat. Chtěl mi to
nějak vrátit, ale nepodařilo se mu to.
V cukrárně jsme byli na Slavnost Seslání
Ducha svatého. Začali jsme zmrzlinovými pohá- 6) Neuvažoval jste o tom, že byste dal texty
ry, dali jsme si k tomu alžírskou nebo vídeňskou Vašich nedělních kázání na téma slavení mše
kávu, pak zákusky atd. Bylo to pěkné setkání, rád svaté k dispozici farníkům? Musím říct, že i
22 na to vzpomínám.
přes sebevětší soustředění mi některé zajímavé
Informace z farnosti
věci utíkají ... a přece se říká, že opakování je 8) Jaké je Vaše nejoblíbenější zvíře? A měli
matkou moudrosti.
jste doma nějaké?
Pokud bude zájem, tak ano. Ale ještě to
Mám rád téměř všechna zvířata kromě
musím stylisticky upravit a něco doplnit. Mnoho psa, kvůli kterému jsem musel ležet 3 týdny v nevěcí, o kterých jsem mluvil, bylo vytaženo z knih mocnici. Doma jsme měli rybičky.
o eucharistii a pokud by někdo měl zájem, mohu
mu je zapůjčit.
9) Jaký je váš křestní a biřmovací patron?
7) Kdybyste se nestal knězem, čím byste chtěl
Mým křestním patronem je sv. Tomáš Mobýt?
rus a biřmovací sv. Vojtěch.
Jako malý kluk jsem obdivoval vláčky a
kromě toho jsem rád jezdil vlakem, a proto jsem
chtěl být strojvůdce.
I n f o r m a c e
z
f a r n o s t i
k 27.6. 2005
Křty
Anna Dolská
Kateřina Svobodová
Jakub Zahradník
Sňatek
Jan Duchan – Jana Staňková
Pohřby
Ludmila Lašanová, Třešť
Zdeňka Rešlová, Třešť
Bohumila Blechová, Třešť
Stanislav Bambula, Růžená
Jaroslav Čech, Růžená
1. sv. přijímání
Matouš Hamerník
Dominik Nosek
Dušan Vetrák
Marie Kaňkovská
Simona Vetráková
Tereza Prášková
Michaela Štumarová, Růžená
Robert Vacula, Růžená
Členové
ekonomické rady farnosti Třešť
Ing. Vladislav Hynk
Zdeněk Brychta
Bohumír Vrátil
MUDr. Tomáš Snížek
Ing. Josef Seborský
Členové
pastorační rady farnosti
Marie Kalčíková
Mgr. Květa Zažímalová
Ing.Vladislav Hynk
Bc. Kateřina Brychtová
Monika Hamerníková
Ing. Martin Šmíd
Zdeněk Havlíček
MUDr. Hana Kalčíková
23
Církev
Expedice ...
Informace
Diecézní pouť rodin
a farností 2005
Co nás čeká v nejbližší době
ve farnosti:
V rámci Roku farnosti 2005 se bude v sobotu 3. září od 9.00 do 16.00 hodin konat Diecézní pouť rodin a farností ve Žďáru nad Sázavou.
Po loňské diecézní pouti rodin, jíž se
účastnilo několik tisíc poutníků, se bude v rámci
letos prožívaného Roku farnosti, který pro brněnskou diecézi na rok 2005 vyhlásil biskup Vojtěch
Cikrle, konat v sobotu 3. září ve Žďáru nad Sázavou Diecézní pouť rodin a farností.
- 8.7. 19.00 benefiční koncert Musica Praga věnovaný na opravy kostela sv. Martina
- 16.7. pouť farnosti do Kostelního Vydří
- od srpna – oprava věže kostela sv. Martina
- 2.9. 18.00 mše sv. na zahájení školního
roku s prosbou o dary Ducha sv. pro školáky, studenty a poté táborák
- 3.9. setkání farností a rodin ve Žďáru nad
Sázavou
- 8.10. - farní odpoledne
Program:
09:00-10:00 - příprava na mši svatou zpívání pro děti, svědectví rodin
10:00-11:00 - pontifikální mše svatá- celebruje otec biskup Vojtěch Cikrle
11:30-15:45 - program na hlavním pódiu,
na zámeckých nádvořích a zahradě - divadlo,
koncerty, přednášky pro rodiče a mládež, výtvarné dílny, soutěže, lukostřelba, pohádková cesta,
ap.
15:45-16:00 - závěrečná modlitba, požehnání, písnička na cestu
V programu během dne vystoupí: Petr
Skoumal, multifolková kapela Bezefšeho, folková skupina Svítání a další. Moderuje: Eman
Míšek z Radia Proglas. Po celou dobu programu
je prohlídka muzeí v areálu zámku zdarma.
Pro maminky s kojenci je k dispozici místnost pro přebalování.
Další informace na www.crsp.cz.
Inzerát
Koupím funkční staré pánské kolo
(z cca 40.-60.let, např.zn. Stadion apod.)
- telefon 777 627 570.
24
Mistrovství České republiky
ve znalostech Bible
V letošním roce proběhne již 4. ročník Mistrovství ČR ve znalostech Bible. Bude se konat
17. září 2005 v Jednacím sále Senátu Poslanecké
sněmovny ČR. Organizátoři (Česká biblická společnost, Biblická jednota a další) předpokládají,
že se jej – stejně jako v předchozích letech – zúčastní soutěžící 11 denominací.
Mistrovství umožní poměřit si znalosti
Starého i Nového zákona, ale především chce
obrátit pozornost obyvatel naší vlasti ke Knize
knih.
O historii soutěže a jejich propozicích je
možné se dozvědět na www.icej.cz.
Vtip tohoto čísla
Přijde pán s mrtvým
psem v náruči za farářem
a ptá se, jestli by mu mohl
vystrojit pohřeb. Ten odpoví:
„To přece nejde, my děláme
obřady jen pro lidi.“ „Ale
pane faráři, to byl můj nejlepší přítel, rodinný příslušník, nešlo by to nějak udělat?“
Farář na to: „Ne, ale na druhém konci vesnice,
v tom statku, žije taková sekta, ti vám psa určitě pochovají.“ Pán se zeptá: „A myslíte, že bude stačit, když
jim dám deset tisíc?“ Farář: „Ale proč jste to neřekl
hned, že pejsek byl katolík!“