Kompenzační pohybová abeceda

Kompenzační pohybová abeceda
Úvod
Tato publikace je určena všem, kteří nejsou lhostejní ke svému zdraví, chtějí
předcházet zdravotním potížím a udržet si pocit dobrého zdraví a svěžesti. Vychází
z dlouholetých zkušeností. Pohyb a zejména jeho kvalita při provádění kompenzačních
cvičení má své zákonitosti. Výběr cvičení, metodické postupy a správný popis jsou tudíž
podloženy poznanými skutečnostmi. Naším přáním je, aby se stala tato brožura praktickým
návodem ke každodennímu, cíleně zaměřenému cvičení.
V publikaci se zaměřujeme na nejvíce přetěžované oblasti hybného systému:
-
bedra, pánev a kyčelní kloub,
-
dolní končetiny,
-
krk a horní část trupu.
Tyto oblasti mají pro život každého člověka podstatný význam, neboť zabezpečují základní
lidské projevy: chůzi a držení těla. Jejich procvičování je důležité i proto, aby veškerý pohyb
probíhal bez zdravotních potíží.
Zvýšenou pozornost věnujeme popisu vybraných vyrovnávacích cvičení, aby při jejich
provádění byla zajištěna kvalita pohybu a dosaženo očekávaného výsledku. Cviky jsou
seřazeny do metodických postupů podporujících žádoucí vyrovnávání pohybového
nedostatku. Držíme se zásady “od jednoduššího ke složitějšímu“, tedy od co nejjednodušší a
nejvhodnější polohy postupně až k náročnější. Vzhledem k tomu, že každý člověk je co do
míry pohybového nadání osobitý, nelze tyto postupy aplikovat doslovně ve stejném rozsahu
pro každého. V praxi to znamená, že někdo se možná zdrží u některého cviku déle nebo u něj
dokonce i skončí, jiní budou postupovat rychleji. Řadu cviků můžeme cvičit i v průběhu dne
nebo při běžných činnostech . Nehledejte zde však typické neměnné soubory, tzv. zaručené,
mající pozitivní dopad pro každého. Současné světové trendy opouštějící stabilní a neustále se
opakující cvičební soubory, protože právě ty mohou svou pevnou pohybovou strukturou,
hlavně při cvičení ve velkých skupinách, naopak podporovat svalovou nerovnováhu.
Nesprávné provádění pohybu postupně fixuje nesprávné pohybové stereotypy a dochází
k opačnému účinku, potíže nemizí, není patrné zlepšení.
___________________________________________________________________________
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České
republiky a rozpočtem hlavního města Prahy.
Význam kompenzačních cvičení
Kompenzační neboli vyrovnávací cvičení mají nezastupitelnou úlohu v prevenci
funkčních poruch, zejména poruch hybného systému.
Hybný systém má poněkud výjimečné postavení, protože zajišťuje celkovou hybnost
organismu. Realizuje veškerý pohyb, jak na vysoké výkonnostní úrovni, tak především při
běžných lidských činnostech. Špičkové sportovní výkony se mnohdy pohybují na hranici
funkčních fyziologických schopností lidského organismu a snadno při nich dochází
k přetěžování hybného systému až k jeho poškození. U běžné populace jde v podstatě o
přetěžování určitých úseků hybného systému vlivem nesprávných pohybových stereotypů,
(můžeme také hovořit o pohybovém chování) při dlouhotrvajících činnostech ve statických
polohách nebo při nesprávně a nekvalitně prováděné kompenzační pohybové aktivitě. U lidí,
kteří již pohyb zařadili do svého programu, může velmi snadno docházet k přetěžování
organismu chybným prováděním jednotlivých pohybových činností, např.při posilování nebo
nesprávně zvolené pohybové aktivitě, která nebere ohled na stav kloubního systému, např. při
běhání. Obranyschopnost hybného systému vůči nejrůznějším podnětům, zvláště přetížení, je
poměrně malá, protože lidská hybnost je pod volní kontrolou člověka a na hybném systému
nastávají nežádoucí změny.
Kompenzační cvičení však mohou redukovat nežádoucí vlivy přetěžování, mohou
udržet optimální funkční schopnost pohybového systému a jsou také vhodným prostředkem
k odstranění funkčních poruch, které bývají původcem morfologických změn, tj. změn na
kostní a svalové tkáni. Proto je v každém věku víc než vhodné zařazovat do pohybového
programu také kompenzační cvičení udržující svaly v rovnováze.
Několik pohledů na pohybový systém
Při výběru kompenzačních cvičení je nutné vycházet z fyziologických poznatků o
hybném systému abychom dosáhli očekávaného efektu. Znalost těchto poznatků a odhalení
důsledků nesprávného pohybového zatěžování má pro účinnou kompenzaci rozhodující
význam.
___________________________________________________________________________
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České
republiky a rozpočtem hlavního města Prahy.
Pohybový systém má své specifické zákonitosti, které bychom měli brát v úvahu. Jeho
optimální funkčnost je závislá na svalové rovnováze mezi dvěma systémy svalových
vláken.Vlákna mají odlišné vlastnosti, které jsou zakódované a nelze je měnit. V jednotlivých
svalových strukturách jsou tato vlákna různě zastoupena a od toho se odvíjí jejich funkce.
Svaly tak rozdělujeme do dvou skupin:
1. Svaly tonické nebo také posturální - se vyznačují pomalejším průběhem stahu, jsou více
protkány cévami, proto lépe zásobovány a tudíž méně unavitelné. Mají lepší regenerační
schopnosti, ve stereotypech se rychleji zapínají, zvláště v extrémních situacích. Vlastnost,
kterou nelze přehlédnout, je bohužel tendence ke klidovému zkrácení v průběhu života.
Především se projevuje jako adaptační děj, který nabývá převahu nad přirozeným pohybovým
chováním. Ve sportu nastává taková situace velmi často, ať již díky samotnému charakteru
daného sportu, nebo nevhodnému tréninku, zejména špatnému posilování. Ke zkrácení
tonických svalů dochází i u běžné populace, u níž převládá sedavý způsob života, a to již od
dětského věku.
Svaly s převahou tonické funkce, tedy s tendencí ke zkrácení:
m. triceps surae, hlavně m. solueus
trojhlavý sval lýtkový
m. rektus femoris
přímý sval stehenní
m. tibialis posterior
zadní sval holenní
m. tensor fascie latae
napínač povázky stehenní
m. iliopsoas
sval bedrokyčlostehenní
adduktory stehna
přitahovače stehna
m. piriformis
sval hruškovitý
m. quadratus lumborum
čtyřhranný sval bederní
m. pectoralis major i minor
prsní sval velký i malý
m. trapezius – horní část
sval kápový
m. sternocleidomastoideus
kývač hlavy
m. levator scapulae
zdvihač lopatky
2. Svaly fázické - reagují hbitě na podněty, mají však horší cévní zásobení, a proto se rychleji
unaví. Zjišťujeme u nich i horší regenerační schopnosti, tendenci k ochabování, oslabování a
dokonce i nechuť zapojovat se do svalové práce.
Svaly s převahou fázické funkce, tedy s tendencí k útlumu:
___________________________________________________________________________
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České
republiky a rozpočtem hlavního města Prahy.
mm. peronei
svaly lýtkové
m. tibialis anterior
přední sval holenní
mm. vasci
vnitřní a zevní hlavy čtyřhlavého svalu
stehenního
m. gluteus maximus,medius,minimus
velký,střední,malý sval hýžďový
mm. abdomini
břišní svaly
m. trapezius, střední a dolní část
sval kápový
mm. rhomboidei
rombické svaly
Tyto dva typy svalů tvoří dva subsystémy s odlišnými funkčním vlastnostmi :
1. Tonický systém - systém tonických svalů umožňuje dlouhotrvající svalové výkony,
s pomalým nástupem i průběhem,
2. Kinetický systém - systém fázických svalů umožňuje nárazové svalové výkony, s rychlým
nástupem i průběhem .
Mezi oběma svalovými subsystémy existuje spolupráce a součinnost. Ta je dána tím, že
tonická aktivita, zajišťující polohu, vytváří výchozí úroveň pro činnost kinetickou. Oba
subsystémy tím reagují na stejný podnět, ale antagonisticky. Kinetický systém má tlumivý
vliv na systém tonický a pracuje zásadně na principech reciproční inhibice. Tonický systém
však může pracovat jak s mechanismem simultánní inervace agonistů a antagonistů, tak
s mechanismem reciproční inervace. Reciproční inervace platí jen při pomalém pohybu. Při
vyšších nárocích na svalovou sílu jsou v činnosti oba systémy.
Pohybové stereotypy
Svalová rovnováha je předpokladem pro ekonomickou hybnost, tzn. pro vytvoření
kvalitních pohybových stereotypů. Ty můžeme charakterizovat jako ucelený řetězec –
soustavu podmíněných a nepodmíněných reflexů, které vnímáme jako pohyb. Při
opakovaném pohybu jsou aktivovány stejné svaly a vytváří se mezi nimi pevná vazba s
určitou kombinací v zapojení svalů. Aktivita svalů během pohybu není náhodná, ale daná, jak
z hlediska časového zapojení, tak i intenzity jejich zapojení. Z toho také vyplývá, že většina
pohybů (pohybových stereotypů) je součástí programového vybavení. V průběhu života se
tyto stereotypy mění jako reakce na změny zevního a vnitřního prostředí. Každý jedinec má
___________________________________________________________________________
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České
republiky a rozpočtem hlavního města Prahy.
charakteristické pohybové stereotypy. Nicméně jsou dány obecné znaky, podle kterých
můžeme hodnotit ekonomiku pohybu, tzn. kvalitu pohybového stereotypu.
Určité pohybové aktivity vyvolávají tvorbu pohybových stereotypů. Z jistého počtu
svalů s velkou kombinační možností se při stejném úkonu aktivuje vždy stejná kombinasvalů
ve stejném sledu. Toto jednostranné opakování kombinací vede k přetěžování kloubních
struktur, vznikají funkční adaptační změny , některé svaly se zkracují a jiné v důsledku toho
ochabují. Zkrácený sval mívá zvýšený svalový tonus a ve svalovém řetězci bývá dominantní.
Při všech pohybech je často aktivován, a tím je vlastně posilován. To vede k výraznému
přetěžování v celé oblasti. Zkrácený sval také na základě tzv. reciproční inhibice, indukuje
útlum ve svých antagonistech. Ty reagují snížením svalového tonu, snížením svalové síly,
ochabnutím a změnou postavení ve stereotypu.
Svalová nerovnováha
V důsledku dlouhodobého přetěžování se uplatní výše uvedené vlastnosti svalů a
dojde ke svalové nerovnováze ( svalové dysbalanci). Tyto projevy jsou charakteristické pro
následující oblasti těla:
- oblast krku a horní části trupu
- oblast beder
- oblast pánve a kyčelního kloubu
- oblast dolních končetin
Oblast krku a horní části trupu: spojení krční páteře s lebkou se vyznačuje určitou
nestabilitou, která vyžaduje trvalé napětí šíjového svalstva. Svalová nerovnováha v této
oblasti nejčastěji vzniká vlivem nepoměru mezi ohybači hlavy a krku na přední straně krční
páteře (zvláště mezi dlouhým svalem hlavy a krku) a hlubokými svaly šíjovými na zadní
straně. Svalovou nerovnováhu dále zvyšují zkrácené horní části svalu trapézového. To vede
ke zvětšování prohnutí v krční páteři a k předsunu hlavy. V důsledku toho se zkracuje sval
balancující s hlavou, tzv. zdvihač hlavy.
V horní části trupu se svalová dysbalance projevuje zkrácenými prsními svaly a
ochablými zádovými svaly(dolní a střední část svalu trapézového, dolní části svalů
mezilopatkových a pilovitého svalu).
___________________________________________________________________________
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České
republiky a rozpočtem hlavního města Prahy.
Oblast beder: jde převážně o křížobederní přechod. Není-li při pohybu důsledně stabilizována
pánev, velmi často toto místo spolupracuje na pohybu, tím se zbytečně aktivují svaly tonické
(čtyřhranný sval bederní, vzpřimovače trupu v oblasti beder), které se postupně zkracují a
nabývají převahy.
Oblast pánve a kyčelního kloubu: při pohybech v tomto centrálním osovém kloubu
spolupracují dvojice svalů (agonisté a antagonisté) a ovlivňují nejen pohyb, ale i držení
v dalších částech těla. Mezi svaly se sklonem k hyperaktivitě a ke zkracování patří sval
bedrokyčlostehenní, přímý sval stehenní, napínač povázky stehenní. Tyto svaly provádějí
ohýbání v kyčelním kloubu. Naproti tomu svaly hýžďové, s tendencí k útlumu a k ochabování
zajišťují napřímení v kyčelním kloubu. Je-li nepoměr mezi těmito skupinami svalů, vzniká
svalová nerovnováha projevující se funkční poruchou. Nezanedbatelnou roli v této oblasti
hrají břišní svaly, které bohužel mají tendenci k ochabování a netvoří oporu bedrům. Nejsou-li
dostatečně silné, nebrání přetěžování bederního úseku páteře a neplní dostatečně funkci
břišního lisu. Vzniklá nerovnováha může ovlivnit pánevní sklon, což vede k zvětšování
bederního prohnutí a následným bolestem. Trvá-li tato situace dlouhou dobu, dochází
k strukturálním změnám na kostní tkáni. A protože se jedná o místo, kde je uloženo těžiště
těla, tyto nepoměry sil negativně ovlivňují i oblasti těla , především páteř.
Oblast dolních končetin: Na postavení celé osy končetin se podílejí hlavně poměry
v kyčelním kloubu. Nedostatečné funkční svaly kolem některých či všech kloubů dolní
končetiny mohou být důvodem ke vzniku nebo zvětšování se odchylek od osy. Existuje
souvislost mezi posturální funkcí dolních končetin a postavení kolen a stavem klenby nožní,
která je jedním z důležitých posturálních i pohybových mechanismů a uplatňuje se při
udržování rovnováhy. Proto nerovnováha v oblasti kolem jakéhokoliv kloubu dolní končetiny
může působit na postavení dolních končetin vzhledem k jejich ose a tím i ovlivňovat celkové
držení těla.
Obr.1
Obr.2
Obr.3
___________________________________________________________________________
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České
republiky a rozpočtem hlavního města Prahy.
Závěry pro praxi
Z výše uvedených poznatků lze odvodit, že kompenzační cvičení bude účinné při
splnění následujících podmínek:
•
Pro cvičení zvolit vždy kvalitní metodiku. Držet se uvedených návodů ke cvičení.
•
Volit optimální počet opakování cviků a cviky obměňovat.
•
Vnímat pohyb a informace z kloubů, svalů a šlach. Více informací přichází z kloubů
kořenových (ramena, kyčle), proto je nutno zaměřit pozornost na svaly příslušných
kloubů.
•
Věnovat pozornost svalovým skupinám neutralizačním, stabilizačním, balančním,
tzn. synergistům.
•
Brát v úvahu poznatky, že první tři krční obratle vyvolávají tonické změny ve svalech
končetin. Při záklonu hlavy dochází na horních končetinách k dráždění extenzorů a
na dolních končetinách flexorů. Při předklonu hlavy je tomu naopak.
Jak cvičit a na co nezapomínat
Podle specifického zaměření a převládajícího fyziologického účinku rozdělujeme
kompenzační cvičení na:
•
uvolňovací
•
protahovací
___________________________________________________________________________
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České
republiky a rozpočtem hlavního města Prahy.
•
posilovací
Aby cvičení mělo svůj žádoucí účinek, musí být:
- přesně cílené na určitou oblast
- provedeno daným způsobem odpovídajícím charakteru změny na hybném systému
Uvolňovací cvičení
Cvičení uvolňovací je vedeno cíleně pro určitý kloub nebo pohybový segment.
Význam uvolňovacího cvičení spočívá především v obnovení kloubní vůle.
Při uvolňování dochází:
1. Ke střídání tlaku a tahu na kostní spojení, což zlepšuje prokrvení a tedy i látkovou výměnu
v kloubních strukturách, které jsou slabě prokrveny.
2. Zlepšené prokrvení kloubů vede k jejich prohřátí, což má pozitivní vliv na mechanické
vlastnosti pojiv.
3. Při pohybech v kloubech se podporuje tvorba synoviální tekutiny, čímž se usnadňuje tření
v kloubu.
4. Při dráždění proprioreceptorů v oblasti kloubu se zvyšuje tok informací do nervových
center a napomáhá uvědomění si polohocitu.
5. K nepřímému působení na svaly okolo kloubu, jejich reflexnímu uvolnění.
Protahovací cvičení
Cvičení protahovací slouží k obnově normální, fyziologické délky zkrácených svalů a
svalů s tendencí ke zkracování, tzv. hyperaktivním. Zkrácený sval se stává méněcenným,
protože ztrácí možnost intenzivní kontrakce po plném protažení.
Při protahování dochází:
1. K vyrovnání nepoměru mezi hyperaktivními svaly a jejich funkčně oslabenými antagonisty.
2. K úpravě tonického napětí svalových vláken a zároveň zlepšení mechanických vlastností
jejich vazivové složky.
3. Ke snížení tahu, jímž zkrácené svaly působí v místě svých úponů na kosti.
4. Do značné míry čelíme kloubním blokádám.
___________________________________________________________________________
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České
republiky a rozpočtem hlavního města Prahy.
5. K umožnění plného rozsahu pohybu v kloubu.
6. Ke zlepšení držení příslušné části těla.
Základní pravidla pro uvolňování a protahování
1. Stabilní, pohodlná poloha
2. Dokonalá relaxace
3. Jasný cíl cvičebního účinku
4. Pohyby vedené, vyloučení švihových pohybů
5. Protahované svaly nesmí plnit antigravitační funkci
6. Protahování pod volní kontrolou
7. Protahování nesmí být bolestivé
8. Někdy pouze uvolňujeme, jindy protahujeme
9. Využití reflexních mechanismů:
a) agonista napětí – antagonista útlum
b) postizometrické relaxace
c) přiměřeného odporu nebo tlaku, využití gravitace
d) poklesu svalového napětí při výdechu
10. Fixace centrálního a periferního úponu
11. Cvičíme soustředěně, ne mechanicky
Posilovací cvičení
Cílem posilovacích cvičení je zvýšit funkční zdatnost oslabených či k oslaben
náchylných svalů.
Při protahování dochází:
ke zvýšení klidového tonu svalstva
k upravení tonické nerovnováhy v příslušném pohybovém segmentu
k zlepšení schopnosti svalu pracovat ekonomicky
___________________________________________________________________________
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České
republiky a rozpočtem hlavního města Prahy.
k odstranění funkčního útlumu, zlepšení nitrosvalové koordinace
Základní pravidla pro posilování
1. Před posilováním hyperaktivní svaly uvolnit a protáhnout.
2. Posilovat ve zkrácení, přiblížení úponů.
3. Posilovat s výdechem, snižujeme nebezpečí zadržení dechu.
4. Cviky volit jednoduché a snadné.
5. Aktivace pouze oslabených svalů, hyperaktivní musí zůstat relaxované
(jinak dochází k posilování svalové nerovnováhy a dochází k většímu útlumu
ochablých svalů).
Posilování :
a) proti odporu prováděné pohyby nebo výdrže
b) odpor se řídí zdatností svalstva
c) počtem opakování (optimálně 10x) a přesností provedení
d) délkou výdrže
e) excentrickou kontrakcí (brzdícím momentem)
Tímto stručným výčtem podmínek pro úspěšné kompenzační cvičení k odstraňování svalové
nerovnováhy jsme chtěli přispět k snižování všech zdravotních rizik, která přináší současný
hypokinetický způsob života na jedné straně a na straně druhé jeho mnohdy nekvalitní způsob
kompenzace. Správně zvolené a prováděné cvičení pomáhá člověku nejen kompenzovat, ale
důstojně i stárnout, má nesmírný význam při zpomalení fyzického úpadku tělesných funkcí a
pomáhá odvrátit mnohá onemocnění. podle expertů pomáhá pravidelné a správně zvolené
cvičení prodloužit život až o 8 – 14 let. Výzkum potvrdil, že cvičením se snižuje stres, pocity
úzkosti a deprese. Správný, kvalitní pohyb, musí být pohybem uváženým, prospěšným
našemu organismu. Cesta programování a tvorby pohybu má svá pravidla, která jsme se zde
pokusili uvést, a která je žádoucí respektovat. Na těchto základech jsme aplikovali metodické
postupy kompenzačních cvičení ve smyslu kvality pohybu. Pouze vlastní pohybová zkušenost
a procítění kompenzačního pohybu, může kvalitně ovlivnit morfologicko funkční změny na
pohybovém systému.
___________________________________________________________________________
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České
republiky a rozpočtem hlavního města Prahy.
Využití ve výkonnostním sportu
Výkonnostní sport charakterizovaný podle odvětví svoji specifickou zátěží velmi úzce
ovlivňuje mimo jiné pohybový aparát. V současné době se stále zvyšuje množství soutěží a
jejich náročnost. V této souvislosti dochází k tomu, že jsou na sportovce kladeny stále vyšší
nároky na jejich výkonnost. Lidský organismus (i velmi trénovaný) má však svoje limity,
které je nutno respektovat, jinak může dojít k poškození. Současný způsob tréninku a použité
metody jsou charakterizovány velkým objemem specializované zátěže. Velmi mnoho
tréninkových metod a postupů se dostává na hranici fyziologické snesitelnosti a jednostranná
zátěž vyvolává lokální přetížení. Toto vše postupem času vyústí k dalšímu posílení svalové
nerovnováhy, která může následně vyvolat i další negativní změny na pohybovém systému,
které mohou negativně působit i na zvyšování kvality výkonu. Přidáme-li k tomu ještě
v mnoha případech běžně zažitý způsob kompenzace zatížení ve smyslu „to se dělá, to je
bezvadné – on to dělá ten a ten vrcholový sportovec“, potom můžeme být do jisté míry
přesvědčeni, že sportovci neprospíváme, ale ubližujeme nevhodnými kompenzačními cviky
hlavně v nevhodných polohách a přispíváme tím k posílení nežádoucí svalové dysbalance,
přetěžujeme kloubní systém apod. Zde je nutné mít v patrnosti, že každý jedinec, sportovec i
nesportovec, je určitá pohybově stereotypní individualita a to co je vhodné pro jednoho –
např. hráče, nemusí být vhodné pro spoluhráče. Abychom cíleně kompenzovali po zátěži, je
nutné při výběru i aplikaci cvičebních kompenzačních tvarů se řídit poznatky, které jsou
uvedeny v předchozích statích. Pro jednodušší pochopení do přímé praxe uvedeme příklad:
Hráč basketbalu běhá po hřišti, přetěžuje především tzv. nosné klouby, které tlumí nárazy
dolních končetin ve styku s podlahou. Kromě dolních končetin je zatěžována i bederní část
páteře, která udržuje trup v mírném předklonu při driblinku. tím pádem dochází i k posilování
hypertonických svalových skupin v oblasti zad i hrudníku. Takový charakter zátěže vyžaduje i
kvalitní kompenzaci ve smyslu výše uvedených pravidel. Ale kompenzujeme takto zatížení
podle charakteru pohybových činností a zátěže nejen v basketbalu ??? Začínáme
kompenzovat přetěžované svalové skupiny skutečně na základech všech zmíněných
postupů???Protahujeme např. přímý sval stehenní hned ve stoji s ohnutou končetinou v koleni
a přitahováním paty k hýždím bez správného dýchání a bez vlivu postavení pánve se
staženými hýžděmi??? Protahujeme prsní svaly jako první cvik po zátěži oporou lokte o
___________________________________________________________________________
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České
republiky a rozpočtem hlavního města Prahy.
výčnělek ve zdi nebo zárubeň dveří ??? Posilujeme břišní svalstvo bez předešlého protažení
antagonistických svalových skupin (bederní část)???
Odpověď: V podstatě neprotahujeme tak, jak by si sval zasloužil. Cítíme však, že se svalem
něco děje, on se však nadměrnému protažení brání poněvadž je protahován v poloze
(př.stoj)kdy současně plní i antigravitační funkci, tudíž nemůže být dokonale relaxován.
Následkem použití cviků ve vyšších polohách jako cviků úvodních, může potom docházet
k mikrotraumatům, které se mohou kumulovat a vyústit i do zjevnějšch zdravotních problémů.
Taková praxe i myšlenky nás vedly k vytvoření alespoň názorných postupů pro
vyrovnání svalové nerovnováhy i sportovní zátěže na základech neurofyziologických znalostí
o podstatě správného, kvalitního pohybu. Musíme si neustále uvědomovat, že chceme-li
dosáhnout žádoucího účinku cviku, musí tento pohyb splňovat neurofyziologická kriteria
kvality pohybu. Pro naší praxi nejsou nezadbatelné ani jednotlivé komponenty pohybu, bez
nichž nelze kvalitu realizovat.
U každého, sebemenšího pohybu musí být zřetelně uplatněné jednotlivé složky
pohybu:
•
statická, antigravitační, která působí při každé činnosti vycházející z různých poloh,
kde se různě uplatňuje antigravitační síla,
•
dynamická, rozvíjející mezi svaly správné koordinační vztahy, které jsou nezbytné pro
vytváření pohybových stereotypů,
•
dechová, ovlivňující zvláště rozvoj dechové funkce, aby byl zabezpečen přívod
energetických zdrojů pracujícím svalům,
•
relaxační, podporující uvolnění svalstva a působící na psychickou aktivitu.
Příklad: atletika – běh na 400 m.
Statická složka: klek v blocích jako výchozí poloha, není-li správná a kvalitní poloha,
výsledek běhu následkem špatného startu bude negativně ovlivněn.
Dynamická složka: vlastní běh, charakteristický pro běžce jeho pohybovým (běžeckým)
stereotypem, soulad všech spolupracujících svalových skupin.
Dechová složka: nezbytný přísun kyslíku, aby mohlo být dosaženo cíle.
Relaxační složka: po výkonu v cíli dochází k uvolnění napětí, relaxaci a možná i
spokojenosti s výkonem.
___________________________________________________________________________
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České
republiky a rozpočtem hlavního města Prahy.
Budeme-li při kompenzaci zatížení ve sportu aplikovat poznatky o kvalitě pohybu,
jeho zákonitostech s vhodným výběrem poloh i postupnosti cviků, jistě přispějeme k lepší
obnově svalové rovnováhy a předejdeme i možným následným poškozením.
___________________________________________________________________________
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České
republiky a rozpočtem hlavního města Prahy.