Metoprolol 50100-SPC

Příloha č. 3 k rozhodnutí o převodu registrace sp. zn. 19239/07 a 19240/07
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1.
NÁZEV PŘÍPRAVKU
APO-METOPROLOL 50
APO-METOPROLOL 100
2.
KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta obsahuje metoprololi tartras 50 mg nebo 100 mg.
Pomocné látky : monohydrát laktosy.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3.
LÉKOVÁ FORMA
Tableta.
Popis přípravku: Bílé, kulaté, bikonvexní tablety, na jedné straně s dělící rýhou a označením
APO nad rýhou a M 100 pod rýhou u síly 100mg a APO nad rýhou a M 50 pod rýhou u síly
50mg.
4.
KLINICKÉ ÚDAJE
4.1
Terapeutické indikace
Hypertenze
APO-METOPROLOL je indikován v léčbě pacientů s mírnou nebo středně těžkou hypertenzí.
Je obvykle kombinován s jinými léky, zejména s thiazidovými diuretiky. Může být ale používán
i samostatně jako iniciální léčivo u těch pacientů, u kterých lékař usoudí, že léčba by měla být
zahájena beta-blokátorem spíše než diuretikem. Kombinace APO-METOPROLOLu
s diuretikem nebo periferním vasodilatans byla shledána všeobecně účinnější než metoprolol
samotný.
Angina pectoris
APO-METOPROLOL je indikován pro profylaxi anginy pectoris při ischemické chorobě
srdeční (ICHS).
4.2
Dávkování a způsob podání
Přípravek je určen k léčbě dospělých pacientů.
Hypertenze
APO-METOPROLOL má být podáván ve dvou stejných dávkách a to ráno a večer. Metoprolol
je obvykle kombinován s jinými antihypertenzivy, zejména s thiazidovými diuretiky, ale může
být užíván i samostatně (viz bod 4.1 Terapeutické indikace). Dávka musí být vždy
přizpůsobena individuálním požadavkům pacienta v souladu s následujícími směrnicemi.
Léčba metoprololem se začíná dávkami 50 mg 2x denně. Někteří pacienti mohou reagovat na
tuto dávku uspokojivě. V případě, že po jednom týdnu není adekvátní odpověď, dávka by měla
být zvýšena na 100 mg 2x denně. V některých případech je třeba denní dávku zvýšit o dalších
100 mg přípravku v intervalu alespoň 2 týdnů a to do maxima 200 mg 2x denně a tato dávka
nemá být překročena. Obvyklá udržovací dávka je v rozmezí 150 až 300 mg denně. Je-li APOMETOPROLOL kombinován s jinými antihypertenzivy, která již dříve byla podávána, měl by
se na počátku léčby přidat v dávce 50 mg 2x denně. Po 1 až 2 týdnech se může denní dávka
1/7
zvýšit, je-li nutné po 100 mg dávkách v intervalech alespoň 2 týdnů dokud se nedosáhne
adekvátní úpravy krevního tlaku.
Angina pectoris
Doporučené rozmezí dávky metoprololu je 100 až 400 mg denně v rozdělených dávkách. Léčba
má být zahájena dávkou 50 mg 2x denně v prvním týdnu. Není-li odpověď dostatečná, může být
denní dávka zvýšena na 100 mg pro další týden. Obvyklá udržovací dávka je 200 mg/den.
Potřeba dalšího zvýšení dávky by měla být monitorována v týdenních intervalech a zvýšení
dávky ze l00 mg denně na maximum 400 mg/den by měla být provedeno týdenních intervalech
po 100 mg dávkách podávaných ve 2 nebo ve 3 dílčích dávkách.
Dávka 400 mg/den nemá být překročena!
Snížení dávek APO-METOPROLOLu je nutné u pacientů s chronickým těžkým selháním
funkce jater. U pacientů s insuficiencí ledvin není úprava dávkování nutná.
Způsob podání
Tablety se užívají nezávisle na jídle a zapíjejí se vodou.
4.3
Kontraindikace
APO-METOPROLOL je kontraindikován:
při přecitlivělosti na metoprolol a příbuzné látky nebo na pomocné látky přípravku, u asthma
bronchiale, u AV blokády II. a III. stupně, u významné bradykardie před zahájením terapie, u
nedostatečně kompenzované srdeční slabosti, syndromu chorého sinu, u těžké poruchy
periferního prokrvení s klidovými bolestmi, event. trofickými defekty, při kardiogenním šoku.
Kontraindikací je akutní infarkt myokardu, je-li bradykardie pod 45/min s AV blokádou I. až
III. stupně, hypotenzí se systolickým krevním tlakem pod 100 mm Hg a mírnou až středně
těžkou srdeční slabostí.
4.4
Zvláštní upozornění a opatření pro použití
APO-METOPROLOL není doporučován k akutní léčbě hypertenzních krizí.
Pacienti s bronchospastickými chorobami by všeobecně neměli dostávat beta-blokátory.
Vzhledem k jeho relativní beta-1 selektivitě může být APO-METOPROLOL použit s opatrností
u pacientů, kteří neodpovídají na jiná antihypertenziva nebo je nesnášejí. Jelikož beta-1
selektivita není absolutní, mělo by se zároveň podávat beta-2 stimulans a nejnižší možná dávka
APO-METOPROLOLu. Bylo by také výhodnější podat metoprolol v malých dávkách 3x denně
spíše než ve velkých dávkách 2x denně, aby se tak zabránilo vysokým hladinám v plazmě při
dávkování 2x denně. I přes tato opatření se může stav respirace pacienta zhoršit a v takových
případech by se měl APO-METOPROLOL vysadit.
U pacientů užívajících beta-blokátory může dojít k problémům v léčbě tím, že se vyskytne
reakce alergického typu. U těchto pacientů může být reakce závažnější v důsledku
farmakologických účinků beta-blokátorů a změn v tělesných tekutinách. Adrenalin by se měl
podávat s opatrností, protože nemusí mít svůj obvyklý účinek při léčbě anafylaxe. Na jedné
straně může být zapotřebí vyšších dávek adrenalinu k překonání bronchospazmu, zatímco na
druhé straně mohou být tyto dávky spojeny s nadměrnou alfa-adrenergní stimulací s následnou
hypertenzí, reflexní bradykardií a srdeční blokádou a možnou potenciací bronchospazmu.
Alternativou k použití vysokých dávek adrenalinu je intenzivní podpůrná terapie, jako je
podávání tekutin a beta-agonistů, včetně parenterálního podání salbutamolu nebo isoprenalinu
k překonání bronchospazmu a použití noradrenalinu k překonání hypotenze.
APO-METOPROLOL by měl být podáván s opatrností pacientům se sklonem ke spontánní
hypoglykémii nebo diabetikům (zejména s nestabilním diabetem), kteří užívají inzulín nebo
perorální antidiabetika. Beta-adrenergní blokátory mohou maskovat příznaky akutní
hypoglykémie.
U pacientů při plánovaném nebo akutním chirurgickém výkonu: Postup u pacientů léčených
beta-blokátory, kteří mají podstoupit plánovaný nebo akutní chirurgický výkon je značně
kontroverzní. Ačkoliv blokáda beta-adrenergních receptorů snižuje schopnost myokardu
2/7
odpovídat na reflexní stimuly zprostředkované beta-adrenergní cestou, mohou po náhlém
přerušení terapie nastat vážné komplikace (viz níže). Někteří pacienti užívající beta-blokátory
měli během anestezie sklon k vážné protrahované hypotenzi. Jsou rovněž popsány obtíže při
obnově a udržování srdeční činnosti. Z těchto důvodů by vysazení u pacientů s anginou
pectoris, kteří mají podstoupit plánovaný chirurgický výkon, mělo být postupné podle
doporučení uvedených níže. Přítomnost všech klinických a fyziologických účinků beta-blokády
nepřesahuje 48 hodin od přerušení medikace. Jelikož metoprolol je kompetitivní inhibitor betaadrenergních receptorů, lze v případě akutního chirurgického výkonu, je-li to třeba, jeho účinky
zvrátit dostatečnými dávkami takových agonistů jako je isoprenalin nebo noradrenalin.
Příslušné laboratorní testy, zvláště testy jaterních funkcí by se měly provádět v přiměřených
intervalech. Pacientům se zhoršenou funkcí jater by měla být věnována zvýšená pozornost.
Pacienti s příznaky vážného snížení funkce jater by měli užívat jen redukované dávky
metoprololu.
Není žádná zkušenost s léčbou v pediatrických věkových skupinách.
Srdeční selhání
Zvláštní opatrnosti je třeba při podávání metoprololu pacientům s anamnézou srdečního selhání.
Sympatická stimulace je vitální součástí podporující cirkulaci u kongestívního srdečního selhání
a inhibice ve smyslu beta-adrenergní blokády přináší možné riziko dalšího snížení
kontraktibility myokardu a urychlení srdečního selhání. Účinek metoprololu je selektivní aniž
by rušil inotropní efekt digoxinu na srdeční sval. Nicméně, jsou-li oba léky podávány současně,
může negativně inotropní účinek metoprololu snížit pozitivně inotropní účinek digoxinu. Co se
týče zpomalení AV převodu, působí beta-blokátory a digoxin aditivně. U pacientů, kteří nemají
v anamnéze srdeční selhání, může v některých případech pokračující deprese myokardu k
srdečnímu selhání vést. Proto by se při prvních příznacích a symptomech nastupujícího selhání
měli pacienti plně digitalizovat a/nebo by se měla zahájit diuretická terapie a sledovat pečlivě
odpověď. Pokračuje-li i přes adekvátní digitalizaci a diuretickou terapii srdeční selhání, měl by
se okamžitě metoprolol vysadit.
Náhlé vysazení léku
Pacienti s anginou pectoris by měli být před náhlým vysazením metoprololu varováni. Je
popsáno několik vážných případů exacerbace anginy a vzniku infarktu myokardu nebo
ventrikulárních arytmií, které se vyskytly u některých pacientů s anginou pectoris následně po
náhlém vysazení beta-blokátorů. Poslední dvě komplikace se mohou vyskytnout s/nebo bez
předchozí exacerbace anginy pectoris. Proto, plánuje-li se u pacientů s anginou pectoris
vysazení metoprololu, dávkování by se mělo postupně během asi 2 týdnů snižovat a pacient by
měl být pečlivě sledován. Měla by se zachovat stejná frekvence podávání. V nejurgentnějších
situacích by se metoprolol měl vysazovat rychle během 1-2 dnů a za pozornějšího sledování
pacienta. Zhorší-li se významně angina pectoris nebo vyvine-li se akutní koronární insuficience,
doporučuje se okamžitě znovu nasadit metoprolol, alespoň dočasně.
Okulomukokutánní syndrom
V souvislosti v léčbou beta-blokátory, včetně metoprololu se popisují různé kožní vyrážky a
konjunktivální xeroza. Při chronickém užívání beta-blokátorů (praktololu) se vyskytl závažný
okulomukokutánní syndrom, jehož příznaky zahrnují conjunctivitis sicca, psoriasiformní
vyrážku, otitis a sklerozující serositis. Tento syndrom nebyl pozorován v souvislosti s
metoprololem nebo kterýmkoliv jiným lékem tohoto druhu. Nicméně by měl lékař vědět o
možnosti takových reakcí a měl by přerušit léčbu v případě, že se vyskytnou.
Thyreotoxikóza
Možné škodlivé účinky dlouhodobého používání metoprololu nebyly dosud odpovídajícím
způsobem vyhodnoceny. Beta-blokátory mohou zastírat klinické známky pokračující
hypertyreozy nebo jejích komplikací a vést tak k falešnému dojmu zlepšení. Proto může po
náhlém vysazení metoprololu následovat exacerbace symptomů hypertyreózy, včetně
tyreotoxické krize.
3/7
Poměr rizika k prospěchu léčby by měl být dále zvážen u pacientů s depresivním onemocněním,
s myastenia gravis, s psoriázou a feochromocytomem (nutné provést předchozí alfa blokádu).
4.5
Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Kombinací metoprololu s jinými antihypertenzivy dochází k většímu poklesu krevního tlaku,
než při použití kteréhokoliv léku samostatně. To se objevuje bez ohledu na to, který z léků je
podáván jako první. Při kontrole krevního tlaku lze dosáhnout stejného účinku nižšími dávkami
léku než je obvyklé dávkování u každého z podávaných léků samostatně. Proto použití
kombinované terapie vyžaduje sledování dávek, dokud se krevní tlak nestabilizuje (viz bod 4.2
Dávkování a způsob podání).
Pacienti léčení látkami, které vedou k depleci katecholaminů (nepřímá sympatolytika), jako je
reserpin nebo guanetidin, by měli být přísně sledováni při podávání metoprololu, protože
přidaný beta-adrenergní blokující účinek může způsobit nadměrný pokles sympatické aktivity.
Metoprolol by se neměl podávat s jinými beta-blokátory.
Při současném podávání cimetidinu a metoprololu bylo popsáno signifikantní zvýšení
plazmatické hladiny metoprololu.
Současné podání verapamilu s beta-blokátory vyvolalo vážné nežádoucí účinky a proto by
všeobecně tyto léky neměly být užívány současně. Je-li ve výjimečných případech současné
podání nutné, dávky by měly být voleny opatrně a léčba by měla začít postupně a za
hospitalizace pacienta. Intravenózní podání verapamilu je kontraindikováno.
Při současném podávání IMAO hrozí po jejich vysazení nebezpečí vzniku hypertenzní krize.
Při současném podávání metoprololu s klonidininem je při jejich případném vysazení nutné
vysadit postupně metoprolol před vysazením klonidinu, aby se předešlo nebezpečí vzniku
hypertenzní krize.
Při současném podávání metoprololu a sympatomimetik nebo xantinů dochází k vzájemné
inhibici účinku.
4.6
Těhotenství a kojení
Jelikož nebyly provedeny studie účinku metoprololu u těhotných žen, neměl by být tento lék
v graviditě podáván. Použití jakéhokoliv léku u potenciálně gravidních žen vyžaduje, aby
očekávaný prospěch vyvážil možné riziko. Bylo zjištěno, že metoprolol prochází placentární
bariérou. Je vylučován také mlékem, proto matky, které musí pokračovat v terapii, by měly
přestat kojit.
4.7
Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Užití metoprololu může vyvolat závratě, útlum, spavost a může tedy pravděpodobně dojít i k
mírnému ovlivnění pozornosti.
4.8
Nežádoucí účinky
Nejčastěji popisované nežádoucí reakce jsou únava, závratě, gastrointestinální potíže a poruchy
spánku. Nejzávažnější popisované nežádoucí účinky jsou kongestivní srdeční selhání a
bronchospazmus.
Kardiovaskulární
Kongestivní srdeční selhání (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití)
Sekundární účinky v důsledku snížení srdečního výdeje zahrnující synkopy, vertigo, nestabilitu
až závratě a posturální hypotenzi.
Závažná sinusová bradykardie, při jejímž výskytu by se mělo dávkování APOMETOPROLOLu snížit.
Prodloužení intervalu P-R.
AV-blokáda II. a III. stupně. Sinusová zástava.
Palpitace.
4/7
Bolest na hrudi.
Chladnutí končetin.
Raynaudův syndrom.
Klaudikace.
Periferní vazospazmus.
Návaly horka.
CNS
Bolest hlavy, závratě, insomnie, deprese, nestabilita, úzkost, tinnitus, slabost, útlum, živé sny s
nebo bez insomnie, vertigo, parestezie, letargie, ospalost, únava, anorexie, špatná koncentrace.
Gastrointestinální
Průjem, zácpa, flatulence, pálení žáhy, nausea a zvracení, bolesti břicha, sucho v ústech.
Respirační
Zkrácení dechu, sípavé dýchání, bronchospazmus, status asthmaticus.
Alergické/dermatologické
Exantém, pocení, pruritus, psoriasiformní vyrážka, suchost kůže.
Ophtalmologické
Neostré vidění a nespecifické poruchy vidění, svědění očí, suchost očí, konjunktivitida.
Různé
Únava, přibývání na váze, snížení libida (velmi vzácně), ztráta sluchu.
Nálezy klinických laboratorních testů
Zvýšení transamináz (vzácně), dusíkatých látek, alkalické fosfatázy a laktátdehydrogenázy. Jsou
popsány vzácné případy trombocytopenie a leukopenie.
4.9
Předávkování
Nejčastějšími příznaky, které lze při předávkování beta-adrenergními blokátory očekávat, jsou
bradykardie, kongestivní srdeční selhání, hypotenze, bronchospazmus a hypoglykémie.
Dojde-li k předávkování, měl by se metoprolol vysadit a pacient se musí co nejbedlivěji
sledovat.
Navíc, je-li to třeba, navrhují se následující terapeutické postupy:
Bradykardie
Měl by být podán atropin. Nedospěje-li se k odpovědi na vagovou blokádu, měl by být opatrně
aplikován isoprenalin.
Srdeční blokáda
Isoprenalin nebo transvenozní srdeční pacemaker.
Kongestivní srdeční selhání
Konvenční terapie (vazodilatancia, diuretika, digoxin).
Hypotenze
Podání vazopresorik, jako např. noradrenalinu nebo dopaminu (viz Upozornění týkající použítí
adrenalinu u pacientů léčených beta-blokátory).
Bronchospazmus
Podává se beta-2 stimulátor a/nebo teofylínový derivát.
5/7
Hypoglykémie
I.v. podání glukózy.
Mělo by se pamatovat na to, že metoprolol je kompetitivní antagonista isoprenalinu a je tedy
většinou nutné použití vysokých dávek isoprenalinu, aby se odstranily mnohé účinky z
nadměrných dávek metoprololu. Neměly by se ale také přehlédnout možné komplikace z
nadměrného podání isoprenalinu.
5.
FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1
Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina : betalytikum, antihypertenzivum.
ATC kód: C07AB02
APO-METOPROLOL (metoprolol tartarát) je beta-1 selektivní blokátor adrenergních receptorů.
Jeho selektivita není absolutní, při vyšším dávkování blokuje i beta-2-receptory. Jeho aplikace
vede ke snížení tepové frekvence, srdečního výdeje v klidu i při námaze, k poklesu systolického
tlaku, zejména při námaze, brání reflexní ortostatické bradykardii. Ačkoliv mechanizmus
antihypertenzního účinku metoprololu nebyl jednoznačně stanoven, mohou se na
antihypertenzivním účinku metoprololu podílet následující faktory:
a) kompetitivní inhibicí srdečních beta-1-receptorů podmíněný antagonismus katecholaminy
vyvolané tachykardie a zvýšení srdečního výdeje
b) snížené uvolňování reninu
c) inhibice vazomotorických center
Mechanizmus antianginózního účinku je rovněž nejasný. Důležitým faktorem může být redukce
požadavků na kyslík v myokardu blokováním katecholaminy vyvolaného zrychlení srdeční
frekvence, zvýšení systolického tlaku a zvýšení rychlosti a stupně kontrakce myokardu.
5.2
Farmakokinetické vlastnosti
U člověka je metoprolol z GIT rychle a téměř kompletně absorbován. V důsledku význačného
účinku prvního průchodu játry se pouze poloviční dávka dostává do systémové cirkulace. Tato
část vzrůstá až na 70 - 80% při dlouhodobé terapii. Metoprolol je extenzivně distribuován do
extravaskulárních tkání. Maximální plazmatické koncentrace je dosaženo mezi 1 1/2 až 2
hodinami. Vazba na sérový protein je kolem 10%. Biologický poločas jsou přibližně 3 hodiny.
Rychlost eliminace není závislá na dávce v terapeutickém dosahu.
U lidí je metoprolol metabolizován na 3 hlavní metabolity vylučované močí. Dva z nich mají
jisté metabolické aktivity, které nepřispívají signifikantně k účinku beta-blokády původní látky.
Více než 90% perorální terapeutické dávky se objeví v moči do 72 hodin. Metoprolol je
vylučován hlavně glomerulární filtrací.
5.3
Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Bezpečnost přípravku byla prokázána jeho dlouhodobým používáním.
6.
FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1
Seznam pomocných látek
Monohydrát laktosy, mikrokrystalická celulosa, magnesium-stearát, sodná sůl kroskarmelosy,
koloidní bezvodý oxid křemičitý.
6.2
Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6/7
6.3
Doba použitelnosti
2 roky.
6.4
Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25oC. Uchovávejte v dobře uzavřené lahvičce, aby byl přípravek
chráněn před vlhkostí.
6.5
Druh obalu a velikost balení
Bílá, neprůhledná HDPE lahvička, uzavřená Al fólií a modrým PP šroubovacím uzávěrem,
LDPE pěnová výplň šroubovacího uzávěru.
Velikost balení: 100 a 1000 tablet.
6.6
Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Perorální podání.
7.
DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Apotex Europe BV, Leiden, Nizozemsko.
8.
REGISTRAČNÍ ČÍSLO
APO-METOPROLOL 50 : 77/355/92-A/C
APO-METOPROLOL 100 : 77/355/92-B/C
9.
DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
3.6.1992 / 25.4. 2007
1O.
DATUM REVIZE TEXTU
4.7.2007
7/7