geograficko-správní staroslověnská terminologie v právních

Transkript

.
ACTA FACULTATIS ORTHODOXAE THEOLOGIAE UNIVERSITATIS PRESOVIENSIS
BYZANTSKÁ REVUE 2009
GEOGRAFICKO-SPRÁVNÍ STAROSLOVĚNSKÁ
TERMINOLOGIE V PRÁVNÍCH PAMÁTKÁCH
9. STOLETÍ A JEJÍ ŘECKÉ (BYZANTSKÉ)
A LATINSKÉ PARALELY
OLD SLAVONIC TERMINOLOGY OF GEOGRAPHIC AND
ADMINISTRATIVE UNITS IN THE NINTH-CENTURY JUDICIAL
SOURCES AND THEIR GREEK (BYZANTINE) AND LATIN
PARALLELS
Lubomíra Havlíková
Slovanský ústav Praha
Abstract: En étudiant des monuments juridiques vieux-slaves (de
l´époque de la Grande Moravie) et latins (de lórigine ouesteuropéenne)
provenant du IXe, éventuellment du début du Xe siècle, láuteur examine
la fréquence de la terminologie geographico-administrative et la
correlation entre les termes vieux-slaves, grecs et latins comme par ex.
zemlja / chóra / terra; otьčьstvo /patris / patria; oblastь / paroikia etc.
Key words: Old Slavonic sources, Byzantium, Judicial categories,
sources.
K základním pramenům pro následující úvahy patří nejen památky
právního charakteru, které vznikly převážně v 9. století a byly používány jednak ve velkomoravském prostředí, jednak v prostředí bulharském, ale rovněž právní památky dotýkající se poměrů na Velké Moravě a v Bulharsku, ale vzniklé v jiném jazykovém a geografickém prostředí (jazykově půjde o památky staroslověnské a jejich řecké předlohy,
zčásti též o památky latinské).
105
.
Předmětem našich úvah bude staroslověnská právní terminologie,1
objevující se v písemných slovanských právních pramenech, která
vycházela z řecké i z latinské terminologie a v mnoha případech měla
paralely v obou jazykových prostředích. Otázka pojetí a výkladu geograficko-administrativních termínů „země“, „vlast“, „území“, „kraj“,
„oblast“, „místo“, případně dalších s nimi souvisejících, jako např.
„město“ a „ves“, „hranice“ a „pohraničí“, „cesta“ a „silnice“, nebyla ve
středověkých slovanských právních památkách 9. století ještě nikdy
zkoumána. S touto terminologií je v kontextu celá řada dalších právních
a filozoficko-ekonomických termínů jako „národ“, „svoboda“ a „nesvoboda“, „útěk“, „zajetí“, „vyhnanství“ či pojetí „vlastního“, „domácího“
a „cizího“. Tato terminologie se vytvářela v souvislosti s procesem
usazování se Slovanů na určitém území, souvisela se vznikem jejich
prvních středověkých slovanských státních útvarů a vznikala s potřebou právně ošetřit a kodifikovat určité státoprávní a církevně právní
poměry, s potřebou terminologicky určit jejich územní vymezení,
stanovit jejich hranice a vymezit jejich administrativní organizací.
K nejvýznamnějším velkomoravským právním památkám 9. století
se řadí Zakonъ sudnyi ljudьmъ (dále ZSL),2 kterému sloužila jako
předloha byzantská sbírka civilního práva Ekloga. K označení určitého
geografického území, (vládcovy) „země“, používal staromoravský ZSL
stsl. termín zemlja, zatímco řec. Ekloga užila v jednom a tomtéž para1 O terminologii ve velkomoravských právních kodifikacích psala autorka tohoto
příspěvku ve studiích Vojenské zákony Velké Moravy a jejich byzantská předloha, Časopis
Matice moravské 106, 1987, 269–276; ead., Transformacija, recepcija i adaptacija vizantijskoj
socialńoj voenno-političeskoj terminologii v slavjanskoj sredě, Vizantijskij vremennik 50, 1989,
59–65; Středověké slovanské právo a žena (Žena v právním systému velkomoravské společnosti),
in: Byzantinoslovaca I, ed. M. Daniš, Bratislava 2006, s. 175–205; Egredere de terra (v tisku);
A propos du rayonnement du droit byzantin au milieu slave (v tisku).
2 Zakonъ sudnyi ljudьmъ, in: Magnae Moraviae fontes historici (dále MMFH), IV. Leges –
Textus iuridici – Supplementa, ed. L. Havlík, Brno 1971, s. 147–198 (řecký text převzat
z Collectio librorum juris graeco-romani ineditorum, Ecloga Leonis et Constantini, Epanagoge
Basilii, Leonis et Alexandri, ed. C. E. Zachariae a Lingenthal, Lipsiae 1852). Přehled vývoje
starších názorů na autorství a provenienci velkomoravských právních památek viz v edici
MMFH IV u jednotlivých citovaných děl. Nejnověji k ZSL K. A. MAKSIMOVIĆ, Zakonъ
sudьnyi ljudьmъ. Istočnikovedčeskije i lingvističeskije aspekty issledovanija slavjanskogo
juridičeskogo pamjatnika, Moskva 2004; K. ILIEVSKA, Zakonъ sudnyi ljudьmъ, Skopje 2004.
106
.
grafu dva výrazy, jednak topos, jednak eparchia.1 Řecký termín topos2
použitý i v dalším paragrafu ZSL ve smyslu zemlja, regio, chápeme
obecněji však spíše ve významu konkrétní „místo“ (lat. locus), „lokalita“, a méně často ho spojujeme s rozlehlejším územím, „zemí“, pro niž
by bylo vhodnějším řeckým ekvivalentem označení chóra. Adekvátní
řec. topos je stsl. město, jak označil slovanský zákoník ZSL „místo“, na
kterém došlo ke spáchání násilnosti na ženě-panně, k znásilnění, a které
blíže specifikoval jako pusté místo, pustinu (v pustě městě).3 Do „své
země“ a „svého města“ se vraceli také vojíni ze zajetí. Ekloga na rozdíl
od ZSL termín „země“ neuvádí, ten je tedy v tomto zákoníku navíc a je
zpřesňujícím přídavkem jeho autora, který řecké en té politeia přeložil
jako vъ svoju zemlju i gradъ.4 V právním kontextu Eklogy a ZSL je nutno
řecké politeia a slovanské gradъ chápat ve smyslu ius civitatis, civilitas5
jako znovunabytí občanského práva; návrat zajatců, kteří byli před
svým zajetím osobně svobodnými vojáky ve službách svého vládce a
patřili k vrstvě profesionálních milites, polemioi, znamenal tedy jejich
návrat k plnění občanských práv a povinností. Jedním z trestů ZSL bylo
také vyhnání osoby „ze země“ (ot zemli; exoria).6 Tak byl potrestán ten,
kdo jinému podruhé odehnal a tedy v podstatě ukradl stádo. Že šlo
v tomto případě o krádež, dokazuje i jeden z následujících článku ZSL,
který krádež věcí potrestal rovněž vyhnáním „ze země“ (ot zemli).
Pokud se totiž někdo dopustil v noci loupeže posvátných, cenných věcí
v chrámu, byl považován za bezbožníka, bit, ostříhán a „poslán ze
1 Zakonъ sudnyi ljudьmъ, in: MMFH IV, s. 181, 4 (= Ecloga XVII. 24): ot knęza zemьli toi čresъ
zemlju da vъ inoi zemlju prodadętь; hypo men tú kata topon epairesthai archontos kai par autú
hyper eparchian pipraskesthai.
2 Zakonъ sudnyi ljudьmъ, in: MMFH IV, s. 189, 17 (= Ecloga XVII. 5): ot vladyky zemьli; hypo
men tú kata topon archontos.
3 Zakonъ sudnyi ljudьmъ, in: MMFH IV, s. 185, 9.
4 Zakonъ sudnyi ljudьmъ, in: MMFH IV, s. 191, 21 (= Ecloga XVII. 6).
5 Dokládá to např. Suprasălský kodex a Christinopolský apoštol. Viz Slovník jazyka
staroslověnského – Lexicon linguae palaeoslovenicae (dále SJS) I, ed. J. Kurz et al., Praha
1966, s. 430. Pro návrat zajatého otroka znala latina termín postliminium, viz MMFH IV, s.
191, poznámka 51.
6 Zakonъ sudnyi ljudьmъ, in: MMFH IV, s. 193, 26 (= Ecloga XVII. 13): ot zemli da posylaetь sę;
exoria parapempesthó.
107
.
země“. Zatímco ZSL použil termín ot zemli posylaetь sę, řecká Ekloga
stejný údaj vyjádřila slovesným tvarem exorizesthó.1
Pojem „hranice“ neoznačoval pouze hranici mezi zeměmi, etniky
apod., ale promítl se rovněž do pojetí „vlastního“ (na svojei nivě; tú idiú
chórafiú) a „cizího“, jako např. ve smyslu určité hranice mezi pozemky
(čjužju nivu li čjužь vinogradъ; ta allotria chórafia e tón allotrion ampelóna
nebo čjužь lěsъ; en allotria hylé)2 nebo vlastní a cizí majetek (svoje iměja,
svojeja vešti, idion, tú idiú pragmatos; čjuže, allotrion).3 Určitou hranici mezi
pojetím a způsobem života můžeme cítit i v pojmech „město“ a „ves“,
nebo lépe řečeno „být či žít ve městě“ (vъ gradě; en polei) a „být, žít na
vesnici“ (vъ vsi li v selě; exó poleós chória e agrús e oikias agrón).4
Slovanský Nomokanonъ (dále N)5 měl jako vzor nomokánon byzantský (Synagogé). Ve slovanském N byl stsl. termín oblastь použit pro
označení církevní provincie – „eparchie“ (v řec. předloze eparchia),6
stejně jako pro označení jiného církevního okrsku, „diecéze“ (v řec.
předloze paroikia).7 Na jiném místě N použil překladatel stsl. termín
oblastь jako ekvivalent řec. polis.8 Pro označení diecéze se v N vyskytuje
Zakonъ sudnyi ljudьmъ, in: MMFH IV, s. 193–194, 28 (= Ecloga XVII. 15).
Zakonъ sudnyi ljudьmъ, in: MMFH IV, s. 187, 15 (= Ecloga XVII. 41) a s. 187, 14 (= Ecloga
XVII. 40).
5 Nomokanonъ, in: MMFH IV, s. 205–363 (řecký text převzat z Ioannis Scholastici Synagoga L
titulorum ceteraque eiusdem opera iuridica, ed. V. Beneševič, in: Abhandlungen der
Bayerischen Akademie der Wissenschaften, Philosophisch-historische Abteilung, Neue
Folge, Heft 14, München 1937).
6 Nomokanonь (Index L titulorum), in: MMFH IV, s. 246/ I, s. 247/VII (= Synagogé I, VII):
oblasti inogo; vъ oblasti; en té eparchia. Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s.
263/I (= Synagogé I): vъ vsękoi oblasti; hekastén eparchian, s. 266-267/III (= Synagogé III): ot
svojeja oblasti vъ druguju oblastь; apo tés heautú eparchias eis heteran eparchian, s. 356/XLIX (=
Synagogé XLIX): vъ kojeiždo eparchii; en hekasté eparchia, s. 357/XLIX (= Synagogé XLIX): vъ
oblastechъ, en tais eparchiais.
7 Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 278-279/XII (= Synagogé XII):
svojeja oblasti, oblastьju, vъ drugija oblasti; tén heautú paroikian, hypo tés paroikias, hetairais
paroikiais) nebo s. 359/L (= Synagogé L): vъ vsękoi oblasti; en pasé paroikia.
8 Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 292/XX (= Synagogé XX): vъ druzěi
oblasti; en hetera polei.
1
2
108
.
i termín predělъ,1 který označoval také „území“, „úděl“ či doslovně
vymezené „hranice“ určité oblasti,2 a proto mu odpovídaly v řecké
předloze tři termíny: dioikésis, enoria, hyperoria.
Podle N nesměl kněz nejen přecházet bez pozvání „hranice“ své
diecéze a vykonávat svěcení mimo ni, ale ani zabírat území jiného
církevního distriktu. Termín vъ oblasti odpovídal řeckému té paroikia
a znamenal také „v okrsku“; stsl. termín strany (řec. tais chórais) znamenal „kraje“ či „v krajích“.3 N mluvil také o biskupech „každého
národa“ (kogoždo jazyka; hekastú ethnús);4 pro termín „národ“, „etnikum“
bylo použito podobně jako v jiných, neprávních památkách stsl.
označení jazyk. Biskup nesměl opustit své „místo“ a „město“ (město
i gradъ), což Synagogé vyjádřila pouhým polis (tén heautú polin), tedy
řecký termín pro „místo“ v tomto případě v předloze N nebyl.5 Ve
slovanském N šlo patrně o synonyma, pouze MSR 432 má polin kai
thronon,6 z čehož lze vyvodit, že stsl. termín město neodpovídal v tomto
případě řec. topos, ale byl označením pro biskupský stolec-trůn (thronos),
případně biskupské sídlo. Sesazený biskup mohl přesídlit do jiného
města, žít v jiném městě (vъ iněchъ graděchъ) a na jeho „místo“ (město)
nesměl být ihned vysvěcen jiný biskup, aby měl sesazený možnost
bránit se soudní cestou.7 Rovněž klerik nesměl bez dovolení biskupa ani
odcestovat (choditi; apodémein), ani být přijímán v jiných městech (vъ
druzěchъ graděchъ; en hetera polei).8 Pro stsl. sloveso choditi („cestovat“)
Nomokanonь (Index L titulorum), in: MMFH IV, s. 246/II (= Synagogé II): jako nedostoitь
imъ preděla; kai peri tú mé de autús enorian hyfarpazein; ibidem, s. 246/III (= Synagogé III):
kromě preděla svojego; méte de cheirotonein hyperoria. Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in:
MMFH IV, s. 262/I (= Synagogé I): inogo preděla; asiiskago preděla; tais hyperoriois ekklésiais;
tés Asianés dioikéseós.
2 Nomokanonь (Index L titulorum), in: MMFH IV, s. 246/II, III (= Synagogé II, III): jako
nedostoitь imъ preděla; kromě preděla svojego; hyperoria.
3 Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 264/II (= Synagogé II).
4 Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 264/II (= Synagogé II).
5 Nomokanonь (Index L titulorum), in: MMFH IV, s. 249/XII (= Synagogé XII: ne ostavlęti
města svojego i grada; ot grada vъ gradъ; tén heautón polin; apo poleós metabainein eis polin.
6 Moskevský synodální rukopis 432, viz MMFH IV, s. 249, poznámka 5.
7 Nomokanonь (Index L titulorum), in: MMFH IV, s. 251/XVI (= Synagogé XVI): ne braniti
imъ vъ iněchъ graděchъ žiti; en allais diagein polesi mé kólyesthai.
8 Nomokanonь (Index L titulorum), in: MMFH IV, s. 252/XX (= Synagogé XX).
1
109
.
bylo vedle řec. apodémein ekvivalentem rovněž řec. hodeuein.1 V N byl
použit také stsl. termín „vlast“ (otьčьstvo; patris),2 kterou někteří klerici
ztratili. Biskup, podobně jako klerik, nesměl přecházet „z města do
města“ (ot grada vъ gradъ; apo poleós eis polin)3 a „v městech a vsích“ (vъ
graděchъ i vъ vsьchъ; eis tais poleis kai chóras),4 které nebyly pod jeho
pravomocí, tedy byly mimo hranice jeho diecéze, nesměl světit kněze
a ani do těchto míst (vъ městěchъ; eis topús)5 chodit.6 Pokud biskup
vysvětil někoho bez povolení toho, komu „město nebo místo“ (gradъ ili
města ta; tas poleis é tas chóras)7 podléhalo, měl být zbaven své biskupské
hodnosti a také jeho svěcení bylo neplatné.
Označení „město“ odpovídá stsl. termín gradъ, zatímco stsl. město
znamenalo nejen konkrétní „místo“, kterému korespondovalo ve
většině případů řec. topos, ale i rozsáhlejší „území“ označované v řecké
předloze jako chóra. Tento termín označoval rovněž „zemi“, „kraj“ a byl
do stsl. překládán také jako strana (vъ stranachъ; kata chóran).8 Jak vysvítá
z výše uvedených příkladů, použil tedy překladatel z řečtiny do
staroslověnštiny pro řec. termín topos stsl. ekvivalent město, zatímco
termín chóra byl překládán jako město i jako strana. Mniši „z
kteréhokoliv města a kraje“ (vъ vsąkomь gradě i straně; tús de kath´hekastén
polin kai chóran) měli povinnost podrobovat se biskupům a zdržovat se
„na místech“ (vъ nichъže městěchъ; en hois topois),9 kde byli postřiženi.
Jedenkrát N označil termínem město nikoliv „místo“ jako ve výše
uvedených případech, ale „město“; v řec. originále totiž nacházíme
Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 293/XX (= Synagogé XX).
Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 291/XIX (= Synagogé XIX): pogubiša
svoja otьčьstva; hoitines apolesantes tas idias patridas.
3 Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 279/XII (= Synagogé XII).
4 Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 265/III (= Synagogé III).
5 Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 266/III (= Synagogé III) nebo např.
ibidem, s. 293/XX (= Synagogé XX): na svoja města; tús idiús topús.
6 Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 266/III (= Synagogé III): vъ čjužemь
gradě choditi ni vъ město; mé epibainein allotria polei…chóra.
7 Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 266/III (= Synagogé III).
8
Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 324/XXXVII
(= Synagogé XXXVII).
9 Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 313/XXXIII (= Synagogé XXXIII).
1
2
110
.
termín polis1 a jemu by měl adekvátně odpovídat stsl. termín gradъ jako
v jiných případech.
Slovanský N podobně jako jeho řecká předloha reflektoval rovněž
pojímání cizího (stranьnъ, čjužь; xenos, allotrios) a vlastního, domácího
(svoj; idios).2
Zatímco moravské zákoníky ZSL a N vznikly na základě byzantských předloh, jiná velkomoravská církevně právní památka – penitenciál Zapovědi svętyichъ otьcь (dále ZSO)3 byl sestaven s pomocí latinské
předlohy.4 V ZSO5 se zkoumaná terminologie až na termín označující
vlast, domovinu (otьčьstvo) nevyskytuje. Tomuto staroslověnskému
termínu odpovídalo latinské patria.6
Z právních památek latinské provenience je třeba zmínit Responsa
Nicolai papae I. ad consulta Bulgarorum (dále Responsa),7 která byla
odpovědí papežské kurie, papeže Mikuláše I., na otázky bulharského
panovníka Borise I. v souvislosti s jeho pokřtěním, christianizací Bulharska a jeho uvedením mezi státy křesťanské oikumeny (pax christiana).
Text dokumentu byl určen pro bulharské milieu a připomínal Bulharům
základní povinnosti a práva křesťana. Responsa podobně jako ZSO
použila lat. termín patria pro označení „země“, „vlasti“. Podle jejich
doporučení měl být člověk, který se neoprávněně vydával za kněze a
Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 358/XLIX (= Synagogé XLIX): vъ
svoichъ městěchъ; tais heautón polesi.
2 Např. Nomokanonь (Synagoga L titulorum), in: MMFH IV, s. 292–293/XX (= Synagogé
XX): ot stranьnychъ jepiskopъ, stranьnymъ klirikomъ; tón xenón episkopón, xenús klerikús; na
svoja města, tús idiús topús.
3 Zapovědi svętyichъ otьcь, in: MMFH IV, s. 137–146. Staroslověnský text podle Euchologium
Sinaiticum, starocerkvenoslovanski glagolski spomenik I-II, ed. R. Nahtigal, Ljubljana 1941–
1942.
4 Slovanský text ZSO je srovnatelný s latinským tzv. Merseburským penitenciálem
z poloviny 9. století, který je zachován v kodexu č. 103 merseburské katedrální knihovny
(F. W. H. WASSERSCHLEBEN, Die Bußordnungen der abendländischen Kirche, Halle 1851; H.
J. SCHMITZ, Die Bußbücher und das kanonische Busverfahren II, Düsseldorf 1898). Podrobněji
viz MMFH IV, s. 137–138.
5 Zapovědi svętyichъ otьcь, in: MMFH IV, s. 138, 1: vъ svoe otьčьstvo (= Mers. 1).
6 Viz Lexicon linguae palaeoslovenicae – Slovník jazyka staroslověnského (dále SJS) II, ed. J.
Kurz et al., Praha 1973, s. 626.
7 Citováno podle Responsa Nicolai papae I ad consulta Bulgarorum, in: MMFH IV, s. 38–107.
1
111
.
křtil jiné, potrestán vyhoštěním „ze země“.1 „Ze své země“ (de patria
sua)2 mohl uprchnout také svobodný člověk; rovněž světci mohli odejít
de patria sua a žít v jiné zemi.3 Pro označení „země“ použila Responsa
vedle lat. termínu patria také termín terra, který se ovšem v tomto
případě vyskytl jen v biblickém citátu.4
V 9. století existovaly u Bulharů hlídané hranice (termini).5 „Na
hranicích“ či „poblíž hranic“ (iuxta terminos), které oddělovaly bulharskou zemi, označenou v prameni jako patria vestra,6 od jiných zemí
([patria] aliorum), hlídali „pohraničníci“, strážci hranic (custodes); pokud
přes jejich stráž (per eandem custodiam) někdo uprchl, bývali hlídači
neodkladně utraceni.7 Termínem patria označovala Responsa jakoukoliv
zemi, vedle „země Bulharů“ i „zemi Řeků“, tj. Byzantinců.8 Rozlišena je
také „vlastní země“ (patria sua; terra sua) od „cizí země“ (patria vestra;
[patria] aliorum).9 Celá země, „okrsek zemský“ se v Responsích nazýval
lat. termínem orbis terrarum,10 termín mundus11 označoval „svět“ a termín
locus jednotlivé „místo“ či „místa“,12 případně „zemi“.1 Pro „domov“,
„dům“ byl použit lat. termín proprium, propria.2
Responsa, in: MMFH IV, s. 58/XVI: ad poenam illi repulsio a patria vestra.
Responsa, in: MMFH IV, s. 63/XX: qui de patria sua fuga lapsus fuerit.
3 Responsa, in: MMFH IV, s. 63/XX: de patria sua exisse et in alia…fuisse.
4 Responsa, in: MMFH IV, s. 63/XX: …exi de terra sua… (Gn 12,1).
5 Responsa, in: MMFH IV, s. 64/XXV.
6 Responsa, in: MMFH IV, s. 64/XXV: consuetudinis esse patriae vestrae perhibetis semper
custodes inter patriam vestram et aliorum iuxta terminos invigilare, s. 70/XL: consuetudinem
patriae vestrae perhibetis inesse, s. 92/LXXV: episcopi nostri, quos in patriam vestram missimus,
s. 104/CIV: in patria vestra, s. 105, 106/CVI: in patriam vestram.
7 Responsa, in: MMFH IV, s. 64/XXV: Consuetudinis esse patriae vestrae perhibetis semper
custodes inter patriam vestram et aliorum iuxta terminos invigilare; et si servus aut liber per
eandem custodiam quocumque modo fugerit, sine omni intermissione custodes pro eo interimuntur.
8 Responsa, in: MMFH IV, s. 100/XCIV: Graecos dicere perhibetis, quod in illorum patria chrisma
oriatur.
9 Responsa, in: MMFH IV, s. 58/XVI: a patria vestra; ibidem, s. 64/XXV: [patria] aliorum;
ibidem, s. 63/XX: de patria sua; de terra sua (Gn 12,1).
10 Responsa, in: MMFH IV, s. 62/XVIII.
11 Responsa, in: MMFH IV, s. 100/XCIV: per totum mundum.
12 Responsa, in: MMFH IV, s. 100/XCII: in alio loco, s. 102/XCIX: ad eadem sacra loca, s.
106/CVI: de diversis locis.
1
2
112
.
Zatímco staroslověnština používala pro označení „národa“ termín
jazyk (N), řečtina ethnos (Synagogé), latinská Responsa uvedla jednak
termín gens,3 jednak generatio.4 Termínem gens5 se označoval původně
„rod“, ve středověku pak byl také používán ve významu „národ“,
„kmen“ nebo „lid“ a byl adekvátní lat. termínům natio a populus. Termín
generatio měl původně v klasické latině význam „generace“, „pokolení“,
ve středověké latině označoval navíc také „národ“ podobně jako
uvedené latinské výrazy populus, natio a gens.6
V kontextu výkladu o uprchnutí či odejití z vlasti, případně o lidské
svobodě a nesvobodě, je třeba upozornit na latinské termíny jako
„svobodný člověk“ (homo liber či liber homo;7 liber esse8), „vyhnanec“
(exulus)9 nebo „cizí člověk“, „cizinec“ (extraneus,10 alienigenus11). S touto
problematikou souvisejí také latinská verba a substantiva, označující
odchod nebo útěk ze země (exire, egredior, fugere, fuga lapsus esse/fuerit,
exitus);12 podobně fugam arripere,13 confugere14 aj.
Země, národy a lidi odjakživa spojovaly cesty, ve středověku
suchozemské nebo vodní. Po nich probíhal jakýkoliv pohyb lidí, zboží,
peněz, a to jak v míru, tak ve válkách. Latinský termín via označoval
nejen „cestu“ ve smyslu fyzickém, ale také ve smyslu duchovním, jak
Responsa, in: MMFH IV, s. 105/CVI: id est Graeci, Armeni et ex ceteris locis.
Responsa, in: MMFH IV, s. 102/C: ad propria sit; ad propria reportandus est.
3 Responsa, in: MMFH IV, s. 91/LXXII: episcopos gentium singularum, s. 94/LXXX: quaecumque
gens; nisi gentis, s. 96/LXXXIV: cum gentes, s. 97/LXXXVI a s. 106/CVI: doctor gentium, s.
105/CVI: vobis, quemadmodum ceteris gentibus.
4 Responsa, in: MMFH IV, s. 94/LXXX: cum generatione, s. 94/LXXXI: cum generatione.
5 Viz Slovník středověké latiny v českých zemích – Latinitatis medii aevi lexicon bohemorum
(dále SSL) 13, Praha 1991, s. 837–838.
6 SSL 13, s. 832–833.
7 Responsa, in: MMFH IV, s. 63/XX, s. 97/LXXXVI.
8 Responsa, in: MMFH IV, s. 63/XX.
9 Responsa, in: MMFH IV, s. 63/XX.
10 Responsa, in: MMFH IV, s. 61/XVIII, s.13/CI.
11 Responsa, in: MMFH IV, s. 95/LXXXII: cum alienigenis.
12 Responsa, in: MMFH IV, s. 63/XX; další termíny např. s. 64/XXV (fugere), s. 100/XCV (ad
ecclesiam fugiunt, ad ecclesiam fugerit, ad asylum templum…fugientes).
13 Responsa, in: MMFH IV, s. 64/XXII.
14 Responsa, in: MMFH IV, s. 64/XXIV.
1
2
113
.
v Responsích ukazuje použití biblického citátu.1 S cestami, cestováním
souvisí také termín, označující světského nebo církevního „posla“
a „vyslance“ (legatus)2 a vzdáleněji i termín „přítel“ (amicus) a „nepřítel“
(hostis, inimicus).3
K latinským právním památkám „západoevropské“ provenience se
vztahem k slovanskému světu a především k velkomoravské říši patří
rovněž Inquisitio de theloneis (dále Inquisitio), celní řád z Raffelstetten.4
Přestože Inquisitio pochází až z přelomu 9. a 10. století, má k právním
památkám 9. století velmi blízko: zachycuje tutéž historickou realitu
a terminologicky, chronologicky i teritoriálně tvoří s nimi stejný okruh.
Celními předpisy, které Inquisitio obsahuje, se řídili zejména Bavoři,
kteří obchodně putovali většinou podél Dunaje5 nebo se plavili po
Dunaji do zemí Slovanů, „cestovali do východních zemí“.6 Termín
„východní krajiny“ (partes orientales) označoval nejen vlastní Východní
marku (marchia orientalis), ale také oblast Karantánie a Panonie, a tvořily
je tři hrabství (tres comitatus).7 Při cestách „do oněch krajin“ (in illis
partibus)8 byli prý bavorští kupci stíháni nespravedlivým clem
a neoprávněným mýtem,9 a proto požadovali prošetření této kauzy,10
tedy prošetření celních práv a míry proclívání. Určité „místo“ (lokalitu)
označoval termín locus. K proclívání kupců docházelo na k tomu
Responsa, in: MMFH IV, s. 60/XVII: …et non, ut convertatur a viis suis…(Ez 18,23).
Responsa, in: MMFH IV, s. 91/LXXII: priusquam legati nostri, quos vobiscum mittimus, reversi
fuerint.
3 Responsa, in: MMFH IV, s. 92/LXXIV.
4 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 114–119.
5 Vedle obchodních karavan se tudy ubírali i misionáři a vojenské oddíly na válečná
tažení, a to nejen Bavoři.
6 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 114: in orientalem partes iter habebant.
7 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 114, pozn. 2, s. 115 (in hiis tribus comitatibus) a s.
115–116, pozn. 9 (tres comitatus tvořily 1. hrabství Traungau, 2. hrabství mezi Enží a
Vídeňským lesem a 3. hrabství, ležící jihovýchodně od posledně jmenovaného, v Panonii).
8 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 114.
9 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 114: dicentes se iniusto theloneo et inique muta
constrictos.
10 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 115: investigaret ad iura thelonica modumque thelonii
exploraret.
1
2
114
.
určených místech (loca thelonio)1 a lodě, které pluly po Dunaji, nesměly
přistát v žádném (jiném) místě (in nullo loco).2
Celní nařízení, jak je patrné z jeho textu, se vztahovalo nejen na
bavorské kupce, ale rovněž na obchodníky (mercatores) slovanské,
židovské, a patrně i na další kupce z blízkého a vzdáleného Orientu
(Armény, Chazary, Araby aj.),3 kteří přicházeli do bavorských končin4
odkudkoliv „z této i jiných zemí“ (de ista patria vel de aliis patriis).5
Vedle východních zemí se Inquisitio zmínilo také o „západních
zemích“ (partes occidentales),6 odkud připlouvaly lodě kupců, které, když
opustily Pasovský les (egresse sint silvam Patavicam)7 a chtěly přistát
v Rosdorfu (ad Rosdorf) nebo plout níže až k Linci (si inferius ire voluerint
ad Lintzam) či přistát jinde a obchodovat v oblasti až po Český les (usque
ad silvam Boemicam),8 musely platit různě odstupňované celní poplatky.
Vedle termínu pars bylo v Inquisitio použito k označení určité oblasti,
země, vlasti také termínů regio a patria.9 V tomto případě šlo, jak vyplývá z dalšího textu, o označení Traungau, které obývali Bavoři
a Slované a kde kupci, pokud chtěli minout určité tržní místo, měli
přecházet středem silnice (per mediam plateam).10 Silnicí byla patrně
míněna stará římská veřejná cesta (illa publica strata), vedoucí po jižním
břehu Dunaje a připomínaná v lokalitě zvané Ybbs, ležící na
Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 116: loca thelonio et modum thelonei.
Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 118–119, VII.
3 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 117, II (Bawari), s. 117, IV (Bawari vel Sclavi), s. 117–
118, V (Bawari), s. 118, VI (Sclavi; Bawari vero vel Sclavi) a s. 119, IX: mercatores, id est Iudei et
ceteri mercatores.
4 Případně na trh Moravanů – ad mercatum Marahorum (Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV,
s. 119, VIII).
5 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 119, IX.
6 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 116, I.
7 Pasovsky les (silva Patavica) se rozkládal na území od Pasova až po Ischachbach.
8 Český les (silva Boemica) či Nordwald začínal na řekách Kremže (Krems) a Chúba (Kamp)
a na západě na něj navazoval Bavorský les. Šlo v podstatě o oblast dnešní Rakouské
granitové plošiny (Österreichisches Granit-Plateau).
9 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 117, IV: si autem Bawari vel Sclavi istius patrie ipsam
regionem intraverint.
10 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 117–118, V: per mediam plateam transeant. Viz také
tamtéž poznámka 22.
1
2
115
.
stejnojmenné řece v roce 837.1 Zřejmě o stejnou cestu se jednalo i
v dalším článku celního řádu Inquisitio, který uváděl, že obchodníci se
solnými vozy přejížděli po řádné cestě přes řeku Enži (per stratam
legittimam), která pro ně patrně tvořila určitou celní hranici.2 Termín
strata legittima byl podle L. Niederla3 označením hlavní cesty. Za
používání hlavních dopravních tepen, kterých v raném středověku
nebylo mnoho a pro které byly v daném textu použity lat. termíny platea
a strata, se sice muselo platit, ale cestování po nich bylo relativně
bezpečné a na nich nebo v jejich blízkosti se soustředila hlavní tržiště
a vznikala středověká města. Z dalších substantiv používala latina pro
označení cesty termín via (viz Responsa výše), případně via publica.
Latinským termínům via a platea odpovídalo řecké hodos a plateia, lat.
strata řec. termín stróté a ve stsl. textech termín pôtь,4 který se ovšem ve
sledovaných slovanských právních památkách nevyskytuje.
Oblast, kraj nebo země mohla být vyjádřena v textu také nepřímo,
předložkovou vazbou bez výše uváděných substantiv, jak dokládají
např. výrazy de Boemanis,5 postquam silvam [Boemicam],6 ad Eperaespurch,7
ad Mutarun.8
Inquisitio rozlišovalo rovněž mezi pojmy „vlastní“ a „cizí“, jak to
dokumentuje např. výraz „až do svého vlastního domu“ (ad propriam
domum suam).9 A také používalo různé termíny pro pohyb na
suchozemských i vodních cestách, přicházení a odcházení, putování,
cestování, plavení se, přistávání, dopravování aj. (egredior, ire, exire,
transire, venire, intravenire, pervenire, iter habere, sedere, transmittere).10
Cf. listina č. 16 datovaná v Ohobergu 28. září 837, in: MMFH III. Diplomata, epistolae,
textus historici varii, ed. L. Havlík, Brno 1969, s. 36.
2 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 117-118, V: per stratam legittimam Anesim fluvium
transeunt a poznámky 22 a 23.
3 L. NIEDERLE, Život starých Slovanů III/2, Praha 1925, s. 407.
4 Lexicon linguae paleoslovenicae – Slovník jazyka staroslověnského (dále SJS) III, ed. J. Kurz
et al., Praha 1982, s. 535–536.
5 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 118, VI.
6 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 118, VII.
7 Šlo patrně o dnešní Stein. Viz Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 119, VII a poznámka 35.
8 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 119, VII.
9 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 117, II.
10 Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV, s. 114, 116, 117, 118, 119.
1
116
.
Geograficko-administrativní termíny, které jsou předmětem našeho
výkladu, se vyskytují rovněž v jiných latinských právních památkách
s okrajovým vztahem k velkomoravskému prostředí. Objevují se zde
lat. termíny jako pars, partes (partibus Sclavorum et Avarorum a partibus
Saxos;1 partibus Hispaniae sive Avariae a partibus Beheim;2 qui ab orientali
parte Baioariae sunt3), patria (circa Surabis patria),4 locus (loca inferius
denominata),5 pagus (in pago Nortgaoe)6 a fines.7 Vedle tradičních označení
geografických územních celků jako pars apod. se k vymezení rozsahu
určitého teritoria a „státního“ celku používala v latinských pramenech
také označení lokalit, místních pomezních hvozdů a pohraničních řek,
vymezená často upřesňujícím výrazem ve smyslu „sahat až do, až k“
(ad)8 a uvozená zejména předložkami ad, usque ad, in, circa, postquam.
V latinských pramenech „západoevropského“ právního původu byly
často používány také termíny pro označení organizační jednotky, jako
bylo „město“ (in civitate Magontia),9 „metropole“ (metropoli Germaniae)10
nebo „ves, osada“ (villa)11 a ve smyslu geograficko-organizačně politickém rovněž termíny jako „říše“ (imperium),12 „království“ (regnum),13
„marka“ (marka či marca)14 nebo „hrabství“ (comitatus).15 Středověké
latinské právní památky, jak bylo ukázáno již výše v případě Responsí,
reflektovaly i otázku osobní svobody a nesvobody člověka (vyhnání ze
Capitulare missorum, in: MMFH IV, s. 23.
Capitula de causis diversis, in: MMFH IV, s. 25.
3 Divisio imperii, in: MMFH IV, s. 32.
4 Capitula de causis diversis, in: MMFH IV, s. 25.
7 Decreta synodi Moguntiensis, Canon Hludowici regis, in: MMFH IV, s. 34: ad extremos fines regni.
8 Capitulare missorum, in: MMFH IV, s. 23.
9 Decreta synodi Moguntiensis, Canon Hludowici regis, in: MMFH IV, s. 34.
10 Decreta synodi Moguntiensis, Canon Hludowici regis, in: MMFH IV, s. 34.
11 Divisio imperii, in: MMFH IV, s. 32: duas villas dominicales.
12 Divisio imperii, in: MMFH IV, s. 31: totius imperii nostri.
13 Decreta synodi Moguntiensis, Canon Hludowici regis, in: MMFH IV, s. 34: ad extremos fines regni.
14 Divisio imperii, in: MMFH IV, s. 32: markam Tolossanam totam.
15 Divisio imperii, in: MMFH IV, s. 32: comitatos quatuor; Inquisitio de theloneis, in: MMFH IV,
s. 115: in comitatu Arbonis; in hiis tribus comitatibus.
1
2
117
.
země), které se odráží např. v pojmu exilium.1 Tyto termíny se však
nevztahují k meritu zkoumané problematiky, a proto nebyly zkoumány.
Závěrem si proveďme malou terminologicko-věcnou rekapitulaci.
Staroslověnský termín zemlja2 označoval nejen zemi jako kosmické těleso či pevninu, ale také půdu, kraj, území, vlast etc., a odpovídal řeckým
ekvivalentům gé, oikumené, chóra, patris, topos, eparchia, edafos, arúra, chersos a latinským termínům terra, tellus, regio, provincia, patria, territorium,
solum, pavimentum, imum. Ve sledovaných právních památkách byl stsl.
termín zemlja (ZSL) v korelaci s řec. termíny chóra (v ZSL-Ec jako exoria),
topos (ZSL-Ec), eparchia (ZSL-Ec) a lat. termíny terra (Responsa; ta uvádějí také termíny orbis terrarum, mundus), regio (Inquisitio) a patria (=
země, Responsa, Inquisitio). V korelaci se stsl. termínem zemlja byl také
stsl. termín otьčьstvo (N-Syn, ZSO), který podobně jako termín zemlja
znamenal vlast, domov, domovinu a byl ekvivalentem řec. patris (NSyn) a lat. patria (= vlast, Responsa), případně regio.3 Ve smyslu země,
krajina/y se objevují v právních textech raného středověku také lat.
termíny pars, partes (Capitulare, Capitula de causis, Divisio, Inquisitio)
nebo pagus (Divisio) a rovněž termíny označující světské administrativně správní jednotky jako lat. imperium (Divisio), regnum (Decreta
synodi), comitatus (Inquisitio, Divisio imperii), marca (Divisio); ne všechny se však vztahují k slovanskému prostředí. Církevní správní okrsky
jako řec. eparchia nebo paroikia odpovídaly ve sledovaných památkách
většinou spíše stsl. termínu oblastь.
Staroslověnský termín oblastь4 byl označením jednak pro moc a
vládu (stsl. moščь, vlastь; řec. exúsia; lat. potestas), jednak pro oblast, kraj
a území. V souvislosti se zkoumanou problematikou nás zajímal druhý
význam slova a v tomto případě stsl. oblastь (N) odpovídalo řec. chóra,
perichóros a lat. regio a regnum. Ve sledovaných slovanských právních
dokumentech označoval termín oblastь různé církevní distrikty: řec.
eparchia (N-Syn) nebo řec. paroikia (N-Syn), v jednom případě odpovídal
také řec. termínu polis (N-Syn).
Decreta synodi Moguntiensis, Canon Hludowici regis, in: MMFH IV, s. 35: iussu regis in
exilium missus (šlo o útěk Albgise s unesenou manželkou na Moravu, na níž se moc
východofranského panovníka Ludvíka Němce nevztahovala).
2 SJS I, s. 670–671.
3 SJS II, s. 626.
4 SJS II, s. 472–473.
1
118
.
Staroslověnský termín město1 znamenající obvykle místo nebo prostor byl ekvivalentem pro řecké topos, chóra, chóros, chórion a latinské locus, spatium. Ve sledovaných textech odpovídaly stsl. termínu město (N)
obvykle řec. termíny topos (N-Syn), chóra (N-Syn) a lat. termín locus
(Responsa, Inquisitio). V ZSL se vyskytující město pusto by odpovídalo
lat. termínu locus desertus, desertum a řec. termínu topos ermos, ermia (en
ermia), který ale v řec. předloze ZSL, v Ekloze není uveden a celá pasáž
obsahující tento termín je přídavkem slovanského autora. Ve slovanském N byl termín město v některém případě ekvivalentní také řec. termínu polis nebo métropolis, které bylo jinak do staroslověnštiny obvykle
překládáno jako gradъ (viz dále). Kromě toho spojení vъ vьsěchъ městěchъ odpovídalo příslovečnému určení místa „všude“, (lat. ubique),
spojení vъ druzěchъ městěchъ výrazu „jinde“ (lat. alibi, alias). Staroslověnský termín predělъ (prědělъ)2 označoval v textu jednak hranici, mez a
odpovídal řec. horion, dioria, horos, horothesia a lat. finis, terminus, jednak
území, končiny, kraj podobně jako řec. ta horia, ta klimata, perichóros,
enoria a lat. fines, termini. Toto druhé použití stsl. termínu bylo častější.
Ve sledovaných právních dílech označoval stsl. termín predělъ (N) jednak určité církevní správní území, diecézi (lat. dioecesis) a odpovídaly
mu řecké termíny dioikésis (N-Syn), enoria (N-Syn) a hyperoria (N-Syn),
jednak skutečné hlídané hranice, v latině označené jako termini (Responsa), nebo vzdálené končiny – lat. fines (Decreta synodi).
Staroslověnský termín gradъ,3 který znamenal opevněné místo, hrad
nebo město, odpovídal řec. polis, řidčeji métropolis, kómé a lat. výrazům
civitas, urbs a vzácně castellum. Ve sledovaných dokumentech byl gradъ
(ZSL, N) nejčastěji ekvivalentem řec. termínu polis (ZSL-Ec, N-Syn) a lat.
civitas (Decreta synodi) nebo urbs (termín Urbs byl na západě rovněž
ekvivalentem pro Řím podobně jako na východě, v Byzanci řec. Polis
pro Konstantinopol). Řecký termín pro velké, případně hlavní město byl
métropolis, kterému v latině odpovídal termín metropolis (Decreta synodi). Staroslověnský termín gradъ byl v jednom případě ekvivalentem
pro řec. politeia (ZSL-Ec).
SJS II, s.260–262.
SJS III, s. 435–436.
3 SJS I, s. 430–431.
1
2
119

geograficko-správní staroslověnská terminologie v právních

Transkript

Podobné dokumenty

25 km volně Oficiální výsledková listina

DISKUSE