Sestava 1 - Sommelier

Ze 68 našich vín
jsme získali
60 medailí!!!
Jak vinaři
pomáhají
nemocným
dětem
Iva Kováříková, Luboš Bárta, Rochester - V Rochesteru u jezera Ontario skončil 12. ročník Finger Lakes International Wine Competition – největší benefiční charitativní soutěže na světě a prý největší ze všech soutěží
ledových vín. Rochester se koncem března stal oslavou lidskosti, obětavosti a odvahy. A také místem skutečného triumfu moravských a slovenských vín, která si vysloužila standing ovations, potlesk ve stoje.
ZDROJE DOBRÝCH ZPRÁV
Když člověk o něčem píše, měl by pro
to mít dobrý důvod. A když vydavatel
věnuje jedné soutěži tolik prostoru, jako
my Finger Lakes, musí ten důvod být
o to pádnější. Tentokrát je těch důvodů
opravdu hodně.
Ještě nezažité čerstvé emoce nutí říci
hned na začátku, že to byla jedna z nejkrásnějších soutěží, jakých jsme se za
poslední roky zúčastnili. Ještě dnes po
návratu cítíme její všeobjímající atmosféru vstřícnosti a přátelství, těžko reprodukovatelný všudypřítomný pocit, že
se děje něco správného pro dobrou věc.
Tou správnou věcí byla naprostá a úplná
benefice pro Camp Good Days and Special Times, tábor, který založil před třiatřiceti lety Gary Mervis pro zlepšení
života dětí postižených rakovinou.
O něm více za chvíli.
Vlastenectví a národní hrdost nedají
smlčet, že Česko a Slovensko nechalo
v Americe významný pozitivní otisk. Že
sám fakt účasti jen těžko uvěřitelných
30 / www.e-sommelier.cz
68 vín pořadatele dojal a zisk 60 medailí
přivedl k neskrývanému nadšení. Že nás
naopak udivilo, jak překvapivě mnoho
Američanů nejen ví, kde je Československo, Česko nebo Slovensko. V USA
znají dobře Dvořákovu Novosvětskou,
Václava Havla a hokejisty. A jak řekl v zá-
věrečném projevu zakladatel soutěže
Peter Parts – od této chvíle i naše vinařství. Nejvýše z našich vín se dostalo
Chardonnay 2011 pozdní sběr z Vinařství U Kapličky, kterému ve finálovém
rozstřelu chyběl jen krůček k titulu
šampiona odrůdy! Kaplička Dalibora
Babáčka se v Americe stala i nejúspěšnějším moravským vinařstvím díky velké
zlaté za již zmíněné Chardonnay, zlatu
za Pálavu 2011 a třem stříbrným medailím. Skvělé zlaté medaile získala dále vinařství MUDr. Pavla Kosíka z Tvrdonic za
Sauvignon 2011, Moravíno Valtice za
Ryzlink rýnský 2011 a zazářila i dvě čer-
Finálová komise pro ledová vína, v čele Ron Daugherty.
SVĚTOVÉ SOUTĚŽE VÍN
barikové Chardonnay. Jak jinak. A další
zvláštní cena Best-in-Class Cabernet
Sauvignon jde do Chateau Ste. Michelle
ze státu Washington na západním pobřeží mezi Kalifornií a kanadskou hranicí
za Canoe Ridge Cabernet Sauvignon
2009. V soutěži ledových vín, která jsou
tady doma všude kolem na sever i na jih
od kanadské hranice, vyhrál mezi více
než 250 vzorky cenu Crystal Grape
Award stoprocentní ryzlink A Capella
2008 Ice Wine z vinařství Black Star
Farms ze Suttons Bay z Michiganu.
A nejvíc medailí v soutěži získal kalifornský gigant Ernest&Julio Gallo, největší
rodinné vinařství světa. Samá americká
vína, americké firmy – a přitom všichni
nejvíce tleskali vínům z Moravy a ze Slovenska. Jak to? O tom je tahle reportáž.
Ředitel soutěže
David G. Male.
vená - LIVI Dubňany pozlatilo své Zweigeltrebe 2009 a Vinařství LTM Dvořáček
Merlot 2008 barrique. Dalšími 17 stříbrnými a 12 bronzovými medailemi byla
oceněna moravská vinařství Čech, Kosík,
LIVI Dubňany, Maňák, Moravíno, LTM
Dvořáček, Sonberk, Josef Valihrach, Vladimír Tetur, Vinařství Volařík, Vinařství
U Kapličky, Vinofol a Vinselekt Michlovský. A nezůstali jsme v tom sami - nejúspěšnějším slovenským vinařem na
benefiční soutěži v USA se stal Martin
Pomfy díky Double Gold za Mavín Pinot
Gris 2011, zlatu za Chardonnay 2011,
třem stříbrným a třem bronzovým medailím. Dvěma zlatými (Ryzlink vlašský
2011 a rosé Cabernet Sauvignon)
a dvěma stříbrnými medailemi bylo oceněno vinařství Janoušek z Pezinku a zlaté
je i tokajské Cuvée 2009 Jaroslava
Ostrožoviče. Kompletní výsledky soutěže jsou na http://www.fliwc.com/results/2012results.asp.
Pokud by snad přeci jen bylo třeba
skvělý medailový zisk rozklíčovat podle
zemí, pak Česká republika má 1 double
gold, 5 gold, 17 silver a 12 krát bronz,
Slovensko také jednu Velkou zlatou, 4
zlaté, šestnáctkrát stříbro a 4 bronzové.
Protože by někdo mohl namítnout,
kdoví, jak že to s těmi medailemi bylo,
cítíme, že je třeba rovnou říci, že soutěže
se zúčastnilo přes 3200 vín, v tom 83%
amerických, a také přes 500 vín z 22
zemí světa. Soutěžilo 756 vinařství v tom
109 ze státu New York. Double Gold získalo jen 80 vín, t.j. 2,5% z celkového
počtu, v tom 55 z USA, 17 z Kanady, po
dvou Argentina a Chorvatsko, a po
jedné Česká republika, Slovensko, Rakousko a Slovinsko. Zlatých bylo necelých 7,5%, tedy čísla srovnatelná
s jakoukoliv jinou světovou soutěží.
Stříbro získalo 33% soutěžících vín a tak
vlastně jen „bramborový“ bronz je jaksi
navíc nad běžné standardy.
Zpravodajská povinnost velí oslavit nejvýše oceněná vína soutěže. Zvláštní cenu
za nejlepší ryzlink John Rose Award získalo Chateau Fontaine od michiganského jezera Leelanau za Dry White
Riesling 2011. Speciální cena Best-inClass Chardonnay patří Merryvale Vineyards z Kalifornie za mohutné
Některé vzorky přijely i s minikamerou.
RETROSPEKTIVA ÚSPĚCHU
Všechno začalo před třemi lety, kdy
jsem se v Québecu na Sélections Mondiales des Vins poprvé setkal se soutěží
pojmenovanou po jezerech Finger Lakes.
Waifro Cavaliere mě tehdy povodil po
kanadských vinařstvích v oblasti Niagary
a jezera Ontario (SOMMELIER 4/2009)
a Rochester leží vlastně „jen“ přes vodu.
Za hezkého počasí je vidět pouhým
okem americký břeh z otočné, 350
metrů nad zemí situované restaurace na
CN Tower v Torontu, v době své výstavby
v roce 1976 nejvyšší věže světa s 553
metry až po vrchol. Byl to kupodivu Raúl
Castellani z Argentiny, zakladatel řady
soutěží, jako Vinus, La Mujer Elige, Vinos
Panama a dalších, kdo mi začal vyprávět
poutavý příběh téhle zvláštní soutěže,
Volunteers nejsou zdaleka jen důchodci a maminky v domácnosti. Jednou
z dobrovolnic, která podporuje soutěž od prvního ročníku, je Kim DiChario,
prezidentka nábytkářské společnosti Office By Design Inc. z Pittsfordu. A třeba
Anne Vercelli přijela sbírat výsledkové archy až z Kalifornie.
www.e-sommelier.cz / 31
SVĚTOVÉ SOUTĚŽE VÍN
a přidali se k němu John a Petronella
Salvi z Margaux, David Henault z Champagne, nebo svými víny i u nás dobře
známý Ralf Anselmann. A nejvíc Moshe
Spak, který je kamarád s každým od vína
na světě. Když vloni na podzim přišlo pozvání, věděl jsem toho dost, abych měl
upřímnou radost.
Ze Sauvignon fora vím, jak jsme vděční,
když nám někdo na druhém konci světa
pomůže s akvizicí vzorků, a tak když
David G. Male požádal časopis SOMMELIER o takovou pomoc, rádi jsme ji přislíbili. Posílali jsme už vína na soutěže do
Izraele, do Moldavska, do Vídně, do
Štrasburku, Cannes, Madridu, dokonce
rekordních 209 vzorků až do Valladolidu! Jak ukázalo několik následujících
týdnů, zkušenost z USA nám chyběla...
S velkým předstihem jsme oslovili desítku spedičních firem, za jakých podmínek jsou schopny dopravit do USA
nějakých deset, dvacet vzorků vín. Odpovědi i ceny byly velmi různé, ale jedna
měla být varující. „Víno? Alkohol do
USA nevozíme!“
Zanedlouho jsme se měli dozvědět,
proč.
DHL, Fedex nebo UPS sice přepravu vín
nabídly, ale jejich ceny by už prakticky
předem rozhodly o zájmu či spíše nezájmu vinařů, pro něž je cena dopravy
velmi limitujícím faktorem. A loňská zkušenost s DHL, která dokázala ztratit NVC
paletu vín cestou do Kanady, také nebyla nijak přesvědčující. Ve výběru zůstaly tři společnosti, později dvě. Na
jednu stranu sice výrazně levnější, než
světově zasíťovaní spediční giganti, na
druhou ale zbylo více vyřizování na nás.
Museli jsme získat registraci FDA u amerického ministerstva zemědělství, přihlásit se k protibioteroristickému aktu,
on-line vyplnit spoustu stránek dotazníků. Připravili jsme překlady přihlášek
a vypracovali návody, jak je vyplnit. Ro-
Americký novinář Michael Schaefer
a skvělé sestry Chris a Jayne Van Zile
Krabice naskládané na fiktivní paletě
u nás v předsíni.
zeslali jsme obtisky se čtyřmi různými registračními čísly pořadatele pro federální
daň, registraci u U.S. Food and Drug Administration, newyorskou státní registraci ATT&TB a „alkoholickou“ registraci
u Liquor Authority státu New York
a s prohlášením, že se jedná o neprodejný vzorek. Ty museli naši vinaři nalepit na každou soutěžní láhev i na karton.
Ještě deset dnů před odesláním jsme
měli v mailu jen něco málo přes deset
přihlášek. Tak jsme zarezervovali prostor
na malou paletu do 20 vzorků.
Pak – naštěstí – nastalo to, co před většinou soutěží. Poslali jsme poslední sérii
mailů, že za týden je závěrka, a nestačili
jsme se divit. Vedle sběrného místa
v naší redakci v Hrusicích nám nabídl
možnost sběru vzorků Miloš Michlovský
v Rakvicích, na Slovensku pomohli
s akvizicí a soustředěním vzorků Edita
Ďurčová a Robo Müller. Když Eva Vlková
dva dny před odvozem hlásila, že má asi
50 krabic, nadechli jsme se a změnili rezervaci na velkou paletu. Jenže efekt poslední chvíle fungoval dál. Vlastík Černý
z Valtic, který nám vzorky přivezl do Hrusic, tu složil skoro 80 krabic s víny! To se
na paletu vejít nemohlo...
Poslední série dne byly jako duha. Po vínech mezinárodních i lokálních odrůd přišla vína ovocná včetně dýňového, rebarborového, brusinkového, aroniového či, levandulovéhoi, finále patřilo čistým i ovocem, aromatizovaným medovinám.
32 / www.e-sommelier.cz
SVĚTOVÉ SOUTĚŽE VÍN
lené výšky 105 cm. Dobrá skládačka! Do
rána jsme pak psali doprovodné papíry,
proforma faktury, seznamy, čemu jsou
vína z odrůd, o nichž v Americe v životě
neslyšeli, podobná, do jaké série patří...
Když jsme druhý den náklad dovezli
do DM Carga na Ruzyňské letiště, chodili se na nás dívat s přesvědčením, že po
střechu plný Passat beden se na paletu
nemůže vejít. Díky nočnímu tréninku se
nejen na paletu náklad vešel, ale do výškového limitu ještě dva centimetry chyběly...
Tak jsme předali náklad profesionálům
a už se jen báli, aby dorazil na místo určení v pořádku. Je třeba po pravdě říci,
že kdybychom nezvolili DM Cargo, asi
by nedorazil. Karel Javorský si vzal věc za
svou a zásilku nejen sledoval přes LonZdejší volunteers, to byla bezva parta nadšených lidí od studentů přes rodinné
příslušníky degustátorů, lidi z campu, až po devadesátiletou „mom Zweig“,
která je spolehlivou dobrou duší soutěže od jejího začátku před 12 léty a ani
ve svých devadesáti si nedá vzít práci u ručního mytí degustačních riedlovek.
Stejně jsme museli všechny krabice rozbalit, láhve zkontrolovat a kde to bylo
potřeba, utěsnit bublinkatou fólií, takže
jsme rychle přišli na to, že ve většině krabic jsou jen 4 lahve a dvě pozice volné,
protože pořadatel žádal jen 4 lahve od
vzorku. Tak jsme je během dlouhého večera v garáži přeskládali, vytvořili a utěsnili 56 malých kartonů a čtyři velké po
dvanácti, v předsíni jsme namalovali na
zem půdorys palety a snažili se na ní
bedny vyskládat až do maximální povo-
www.e-sommelier.cz / 33
SVĚTOVÉ SOUTĚŽE VÍN
dýn až za oceán, ale kdykoli se cestou
vyskytl problém (a že nebyl jen jeden)
vždy našel řešení. Volali jsme si průběžně, dokonce i v jednu v noci. Díky
pomoci jeho kamarádů Mike Jacobyho
a Karla Drvoty z New Yorku, kteří za
mořem zajistili odbavení a propuštění
vzorků na americkou půdu, se nakonec
během pouhých čtyř dnů od podání podařilo dopravit houštím amerických
předpisů, příkazů a zákazů 368 kilo vína
až do kempu Good Days! „Ještě teď nevěřím, jak hladce to šlo,“ komentoval
jeho výkon Karl Rudolfs, který v Rochesteru zásilku přijímal. Vše dopadlo dobře
a v Campu Good Days měla vína ještě tři
neděle na to, aby se před soutěží zklidnila a nabyla plné kondice.
GOOD MORNING!
Není nic lehkého otevřít za dva dny tři a půl tisíce láhví. Parta šesti chlapů to
nejen zvládla, ale ještě si na hotelovém koberci pro radost rozdělala táborový
oheň (i když jen elektrický z vlajících hadříků a žároviček), sestavila táborová
křesla, rozbalila chlebníky a vytáhla kovové placatice. „How do you like my
beach?“ zeptal se mě Tom King, když jsem je fotil.
Lorraine Hems a Carl Brandhorst
Dlouho jsem přemýšlel, jak popsat
atmosféru, která v Rochesteru panovala.
A pak jsem si vzpomněl na chvíli, která
tuhle zvláštní a krásnou soutěž asi nejvýrazněji odlišila od ostatních. Hlavní stewardka degustačního sálu Carol
Kristofik nás navigovala podle zasedacího pořádku k šestnácti degustačním
stolům, v půl deváté byli všichni na místě,
ozvalo se zatleskání, sál ztichl a ředitel
soutěže David G. Male nahlas pozdravil:
„Good morning dear friends!“ A sál zaduněl sborovou odpovědí: „Good morning!“
Tohle jinde nezažijete!
A mám ještě jednu milou vzpomínku.
O každý stůl se čtyřmi degustátory se
starala dvojice dobrovolníků, kteří na vozíku přiváželi ve sklenicích nalité vzorky,
vždy krátké série po osmi, pak je zase sebrali a zavezli nové. Večer na společné
večeři (kterou si každý platil sám) v Max
at High Falls mě pak u teplého bufetu
jedna z naší dobrovolnické dvojice, Lisa
Zelazny, představovala svému manželovi:
„Tohle je MŮJ degutátor...!“.
A tahle srdečná atmosféra společného
úkolu, spolupráce a vstřícnosti provázela
celou soutěž. Všichni měli neskrývanou
34 / www.e-sommelier.cz
radost z toho, že dělají něco správného
– ať se jednalo o 64 porotců nebo 150
dobrovolníků, kteří zajišťovali hladký
chod a servis soutěže. Každý to, co dělal,
dělal rád a dělil se o svou radost s ostatními. Tou správnou věcí byla podpora
Campu Good Days and Special Times.
HODNOCENÍ
„Systém hodnocení není složitý a je
spíše uživatelsky než vědecky orientovaný,“ vysvětlil systém hlavní porotce
Ron Dougherty. „Špatné víno žádné
hodnocení nedostane. Je-li uskokojivé,
dáte mu bronz, dobrému stříbro
a pokud byste si některého chtěli hned
objednat karton, dejte mu zlato. Shodnou-li se všichni čtyři porotci u stolu na
zlaté, znamená to, že víno dostane Double Gold.“ Každé víno ze série se hodnotilo samostatně, bez vzájemného
porovnávání. Když všichni skončili, „kapitán“ stolu sepsal udělená hodnocení
a u nejlepších vín nebo tam, kde byl
patrný rozptyl v pohledu na víno, nastala
diskuse jako – jako třeba v Paříži na Vinalies.
100 bodů je sice jediný používaný systém při soutěžích OIV/UIOE, ale není to
jediný dobrý systém na světě. Realita
100 bodového systému je cca 20-25 používaných bodů. Francie používá i 20 bodový, který přežívá i ve Východní Evropě.
Realita 20 bodového systému jsou ale
jen cca 4 body. Amerika se s tím nepáře
(není členem OIV). Uděluje rovnou me-
daile, každá medailová kolonka na hodnoticím archu měla ještě plus a minus,
takže se víno hodnotilo kromě nuly devítistupňovou škálou. Obrací to pozornost od matematiky k vínu a líbí se mi
to. Není to odbornicky nafoukané,
a v diskusi v komisi se stejně vždycky
ukáže, kdo tomu opravdu rozumí a kdo
jen markýruje. Tenhle systém je více než
2x jemnější, než dvacetibodový a používá zhruba poloviční odlišovací škálu,
než 100 bodový. Když jsem si pak po návratu hrál s kompletní výsledkovou excellovou tabulkou, došel jsem k závěru,
že systémy jsou si při porovnání poměru
velkých zlatých, zlatých a stříbrných medailí ve výsledku téměř totožné.
Samozřejmě, že je to dáno na jedné
straně kvalitou vín, na druhé kvalitou degustátorů. „Z 250 kandidátů jsme vybrali 64 nejlepších z 15 zemí. Jste všichni
experty ve víně, jste schopni ochutnat
a ohodnotit každé víno. Zůstaňte, prosím soustředěni. I když si myslíte, že
chutnáte krásné Burgundsko, nikde není
psáno, že musí být lepší, než Pinot Noir
z Vermontu nebo Oregonu, a ledové
víno z Kanady nemusí být lepší, než ledovka z Finger Lakes,“ instruoval
David G.Male. „Hodnoťte víno, nehodnoťte jeho původ. Sauvignon je jiný
z Kanady, z Nového Zélandu, z New
Yorku a jiný je i z francouzské Loiry. Budete hodnotit vína, která mnozí neznáte
– domácí degustátoři možná poprvé
ochutnají vína z Čech, Slovenska, Chor-
SVĚTOVÉ SOUTĚŽE VÍN
vatska nebo Slovinska, degustátoři z Evropy zase americké autochtonní odrůdy.
Mělo by být jedno, jestli máte rádi suché
nebo sladké, ovocné nebo z dubového
sudu. Vždy by mělo vyhrát to nejlepší
víno.“
V každé komisi seděl vždy alespoň
jeden zahraniční hodnotitel, někdy dva,
vaše vydavatelka Iva Kováříková, jejíž komisi mimo jiné připadlo hodnotit finálový rozstřel o šampiona ledových vín,
seděla dokonce se dvěma Kanaďany –
ředitelem soutěže Sélections Mondiales
z Québecu Ghislainem K. Laflammem
a profesorkou George Brown College
z Toronta Doris Miculan Bradley.
“Kapitánkou” mého stolu, jak se tu
říká, byla Traci Dutton, vinařská lektorka
The Culinary Institute of America ze St.
Heleny v Kalifornii, proti mně seděla
skvělá vedoucí katedry vinných studií
a hospitality Rochester Institute of Technology Lorraine Hems a vedle ní zkušený
vinař z Virginie a prezident Atlantis Seabord Wine Association Carl G. Brandhorst. Já měl štěstí na finálovou volbu
championa Chardonnay. Komisi doplnil
hlavní rozhodčí Ron Daugherty a vybírali
jsme ze sedmi Double Gold vín, oceněných v různých komisích, tři nejlepší.
V prvním kole skončil výsledek nerozhodně 5:5 pro dvojici příjemně ovocného Chardonnay, pikantního a plného
tropického ovoce, a mohutného, viskozního, svalnatého Chardonnay z bariku.
Ve druhém kole, kdy každý už vybíral jen
jedno víno z obou, přepral barik 3:2
ovoce. Večer, když jsme se dozvěděli výsledky, se ukázalo, že Sean Foster z Kalifornie tak porazil Dalibora Babáčka ze
Zaječí.
Přes uličku hodnotil profesor Marin Berovič z Lublaňské univerzity, hned vedle
Miguel Berzosa, tajemník soutěže VinoFedu Bacchus v Madridu, Australanka
Kate Hardy, někdejší tajemnice prezidenta OIV Petera Hayese, či Claudia
Quini z Argentiny, ředitelka soutěže Vinandino. Vážně dobrá společnost!
Na páté místo ke stolům zasedali s každou sérií se měnící hosté. Hodnocení
těchto „guest judges“ se nezapočítávala
do výsledků, ale zúčastňovali se diskuse
a pečlivě sledovali práci těch ostatních.
Buď to byli novináři, kteří o soutěži
hojně psali, mladí vinaři a studenti sommelierství, nebo sami dobrovolníci, kteří
si tak užili svou půlhodinu slávy za tři dny
obětavé práce.
Týden po soutěži jsem dostal do mailu
do PDF naskenované všechny své hodnoticí archy i s mými poznámkami. To se
mi také ještě na žádné soutěži nestalo.
ROCHESTER
Kdysi býval Rochester městem mlýnů, postavených na toku řeky Genesee,
směřující malebnou krajinou od Apalačských hor do Ontarijského jezera.
Prudký proud nejen poháněl jejich mlýnská kola, ale také vedl k rychlé erozi
říčního koryta, jehož kaskáda plná vodopádů se posouvala proti proudu řeky
podobně, jako „couvají“ nedaleké niagarské vodopády. Počátkem 19. století
se město proslavilo stavbou aquaduktu. 363 mil dlouhý Erijský kanál od Buffala po Albany, spojující oblast velkých jezer s Atlantikem, jím překlenul koryto řeky Genesee, takže po vodním mostu mohly proplouvat lodě o několik
metrů nad hladinou dravého toku. Od roku 2000 je kanál, který ve své době
velmi zjednodušil a urychlil dopravu zboží a příchod nových osadníků, vyhlášen součástí amerického národního dědictví.
Skutečnou světovou slávu ale Rochesteru přinesl George Eastman, který tu
roku 1889 založil společnost Eastman Kodak Company – čtyři roky poté, co vynalezl a nechal si patentovat svitkový film. Zavedl výrobu přenosných fotoaparátů a založil tak nový byznys amatérské fotografie. Prakticky celé dvacáté
století byl Kodak vůdčí firmou světového fotografického a filmového průmyslu, největším výrobcem filmů a fotopapírů a předním producentem fotoaparátů. „Stiskněte spoušť, zbytek uděláme my“ bylo jeho heslo a slovo kodak
(=„koudek“) se stalo synonymem pro fotoaparáty podobně, jako u nás lux
pro vysavače podle Electroluxu. Rochester prosperoval.
Už méně se ví, že v roce 1975 patentoval Kodak i první digitální fotoaparát
a díky řadě EasyShare byl na přelomu 20. a 21. století několik let vedoucí firmou i v tomto mladém dynamickém odvětví. Odbyt klasických filmů začal rapidně klesat, ukončením výroby vlastních analogových fotoaparátů na film
přišlo o práci na 15.000 lidí. Jenže trh se změnil. Vtrhli na něj jiní, zpočátku vysmívaní, ale levnější - a Kodak začal ztrácet půdu pod nohama. Ztráta na
jeden digitální fotoaparát dosáhla 60 dolarů. Nepomohla ani diverzifikace
do dalších sektorů. I přes bouřlivý technologický rozvoj a spoustu patentů vyhlásil letos v lednu Eastman Kodak bankrot a požádal o ochranu před věřiteli.
Čtvrtmilionový Rochester strnul a ztichnul. Na vysoké devatenáctipatrové secesní budově tvaru zámku, která byla po léta dominantou města, sice stále do
noci svítí pět slavných písmen, ale provozy jsou prý téměř prázdné a v kancelářích se prý právníci připravují na patentovou a licenční smršť, která má firmu
slavného jména zachránit... Místní jsou k tomu skeptičtí a z neúspěchu firmy
viní spíše patentovou válku, kterou vede Kodak na všech frontách s výrobci digitálních zařízení včetně mobilních telefonů s digitálními kamerkami.
Pochodeň pokroku tak v Rochesteru převzala zdejší univerzita, která je na
čele světového výzkumu plazmatu. Nedávno uskutečnila pomocí 60 vysokovýkonných laserů unikátní experiment, jímž vytvořila plazma o rekordních
hustotách energie, jaké panují jen v nitru největších planet a otevřela tak
nový směr jaderné fyziky. Domácí o tom vědí, ale příliš se neradují. Tohle ztracená pracovní místa nevytvoří...
SVĚTOVÉ SOUTĚŽE VÍN
krásná chvíle a moc jsme si přáli, aby ji zažili osobně všichni vinaři, kteří sem poslali
svá vína. Pár kolegů nám přišlo potřást
rukou a já měl za chvíli pořádně otlučené
rameno. Američané se vší silou neplácají
jen ve filmech, ale i ve skutečnosti. Přišlo
nám moc milé, když řada učitelů přišla
s dotazem, jestli nám nezbyly ještě nějaké
informační brožury. Že by s vinařstvím
v Čechách a na Slovensku chtěli seznámit
své studenty.
Zakladatel soutěže Peter Parts
SLAVNÁ PREMIÉRA
Během celé soutěže nás překvapilo,
kolik lidí se k nám hlásilo, že má české či
slovenské kořeny, kdo z jejich dětí či příbuzných byl kdy v Praze a jak z ní byl nadšený, a kdo naopak se na cestu k nám
teprve chystá a těší. Druhý soutěžní den
ráno jsme na všech 16 stolů rozdali publikace o českém a moravském vinařství,
které nám poskytlo Národní vinařské centrum – a na stolech nezbyla jediná.
A když David G. Male po soutěži ohlásil,
že ze 68 vzorků získala naše vína ve své
rochesterské premiéře neuvěřitelných 60
medailí, z toho dvě Velké zlaté a devět
zlatých, strhl se potlesk ve stoje. Ještě
nikdy v historii soutěže tu žádná země
(kromě sousední Kanady) nezískala tolik
medailí včetně těch nejcennějších! Byla to
Gary Mervis
„Děkuji všem za účast i pomoc – vinařům, degustátorům, dobrovolníkům i celému organizačnímu týmu,“ uzavřel
soutěž její zakladatel Peter Parts. „A
všechny zvu na nejlepší večeři v Americe.
Bude právě tady 5. května. Během benefičního večera budeme ochutnávat
nejúspěšnější vína ze soutěže a zlatá vína
se budou dražit. Přijďte i vy! Každý dolar
navíc znamená více hezkých dnů pro
více nemocných dětí, pro které to
všechno děláme. Pro Camp Good Days
and Special Times!“
CAMP GOOD DAYS
AND SPECIAL TIMES
A podobně poděkoval všem zúčastněným i člověk, který kemp založil a stojí
v jeho čele už třiatřicet let – Gary Mervis.
„Lidské osudy jsou nevyzpytatelné. Žili
jsme šťastný život a měli tři malé děti.
A najednou jakoby všechno zhaslo, když
nám lékaři řekli, že nejmladší dcera Teddi
má tumor na mozku. Lékaři provedli vše
potřebné a ona bojovala dva roky
36 / www.e-sommelier.cz
a deset měsíců, než ji nemoc přemohla.
Abychom naplnili její čas zážitky a kamarády, uspořádali jsme letní tábor a pozvali tam i další děti, které potkal takový
osud. Poznali jsme jejich život i sílu dobrého příkladu a naděje. Když Teddi
odešla, rozhodl jsem se, že jej budu provozovat dál a připravím dětem, jejichž
život zasáhla rakovina, v jejich boji dobré
dny, v nichž prožijí zvláštní čas. Tak vznikl
Camp Good Days and Special Times. Na
louce u jezera Keuke, kde jsme vařili
a jedli ve velkém armádním stanu a bydleli ve stanech kolem něj...“
To bylo v roce 1979. Dnes je kemp
malou vesničkou s dvacítkou budov, kde
vedle ubytování a stravování mají děti
klubovny a dílny nejrůznějších řemeslných kroužků, počítačový klub, divadlo,
lodičky, vytápěný bazén, střelnici, prolézačky, lanovou dráhu... Své speciální léto
tu bezplatně, pod dohledem zdravotníků a vedením kreativních instruktorů,
každoročně zažije na 1200 dětí. Po
vzoru úspěchu tohoto prvního kempu
vyrostlo na severu USA dalších pět dceřinných zařízení. O všechna se Gary stará
a svůj život věnuje fundraisingu – shánění peněz na jejich provoz. „Předsevzali jsme si, že dobré dny musejí zažít
děti bez ohledu na původ nebo sociální
situaci rodiny. Proto jsou pobyty bezplatné a bezplatné mohou být jen díky
vaší pomoci, benefičním akcím, dobrovolnictví a sponzorům. Proto vám všem
z celého srdce děkuji!“
Kemp je v srdci vinařské oblasti a prvními sponzory byli vedle rodičů a příbuzných dětí právě vinaři z okolí. Tak vzniklo
netradiční spojení vína a dětí a tak
vznikla i soutěž Finger Lakes International Wine Competition. „Chtěli jsme
pro naše vinaře něco udělat. Tak vznikla
myšlenka na charitativní večer a k výběru
nejlepších vín měla sloužit malá soutěž.
Dodnes se s každým dalším ročníkem
divím, kolik vinařů reaguje na naše pozvání a posílá do soutěže svá vína, od
SVĚTOVÉ SOUTĚŽE VÍN
VINAŘI DĚTEM
Za uplynulých 11 let dokázala soutěž
z výnosu startovného, vstupenek na galavečery a aukce nejlepších vítězných
vín, přispět kempu částkou milion čtyři
sta tisíc dolarů, a také velkou publicitou, jejíž hodnota se vyčísluje jen těžko.
Letos se budou na galavečeru (se vstupným 150 dolarů) ochutnávat i moravská
a slovenská vína a poprvé se vína našich
vinařů ocitnou i v dražbě. Je to významný a nijak levný příspěvek! Všichni
soutěžící se zavázali, že v případě zlatého úspěchu pošlou do aukce bednu
s 12 láhvemi a také zaplatí jejich
cestu! A tak vítězové zlatých a velkých
zlatých medailí - Vinařství U Kapličky,
LIVI Dubňany, Moravíno Valtice, LTM
Dvořáček, J&J Ostrožovič, Roman Janoušek a Mavín Martina Pomfyho již
balí a nás v redakci čeká příprava další
spedice do Ameriky. Dopadne-li vše
dobře, poletí za moře dalších 132 láhví!
Snad už to bude snadnější, když jsme
se to naučili...
Přírodní kaple a bílé kamínky se
jmény kamarádů, s nimiž se táborníci
příští rok již nesetkali.
Budeme se moc snažit a o výsledku vás
nezapomeneme informovat.
Je úžasné, k čemu mohou vést krásná
vína a výborné výsledky práce vinařů...
Opravdu zaslouží úctu, obdiv, gratulaci
a poděkování. p
Foto Luboš Bárta, Iva Kováříková, Wikipedia (1), Camp Good Days (1)
malých farem až po největší vinařství
Ameriky. Stali jsme se největší benefiční
charitativní soutěží vín na světě. Jsem
dojatý z toho, že se zúčastnila vína
z dvaadvaceti zemí a jsem nadšený, kolik
krásných vín přišlo ze zemí v srdci Evropy
– z České republiky, Slovenska, Slovinska, Rakouska a Chorvatska. A věřím, že
díky pozoruhodnému úspěchu, kterého
se v historii soutěže ještě nikomu z Evropy nepodařilo dosáhnout, budou šířit
naši myšlenku dál.“
Vzhledem k tomu, že Finger Lakes International Wine Competition je s více
než 250 vzorky ledových vín podle pořadatelů zřejmě největší soutěží přírodních ledovek na světě – a v těch jsme
přeci tak dobří – je to pro příští ročník
další výzva a velká příležitost!
„Ministr financí“ kempu Karl Rudolf
nás seznámil s Melissou Cappelluti,
která má na starosti tým pro organizaci
volného času. Hezky jsme si popovídali,
dozvěděli se, že za léta činnosti se tu vystřídaly 43 tisíce dětí z poloviny států
unie a také z dalších 27 zemí světa. Že
Camp Good Days and Special Times se
stal pojmem nejen v komunitě rodin
s dětmi, postiženými onkologickými chorobami, ale že je nositelem stále se rozšiřujícího seznamu cen a vyznamenání.
A že by bylo hezké, kdyby se v něm objevily i naše děti.
Brali jsme to jako další kompliment
příspěvku našich vinařů – až do doby,
než dva dny po návratu přišel oficiální
dopis s pozváním pro šest dětí na dva
týdny na přelomu července a srpna. Přiznáme se, že v nás zatrnulo. Shromáždit a poslat osmašedesát vzorků vín, to
umíme. Ale jak vybrat a poslat šest
dětí? Jak získat prostředky na jejich letenky? Téhle věci se ujala Iva Kováříková, vaše vydavatelka. Oslovili jsme
dětská onkologické pracoviště v Brně
a Bratislavě, zdravotní pojišťovny, požádali jsme o tipy na nadace. Co se podaří
a jak vše dopadne?
www.e-sommelier.cz / 37