5˗6/2010 - Hlas mučedníků

HLAS MUÈEDNÍKÙ
Č L E N
M E Z I N Á R O D N Í
K Ř E S Ť A N S K É
A S O C I A C E
I C A
5–6/2010
Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty,
kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. – Židům 13,3
Služba strážného
Zaplatit cenu
Úvaha Toma Whita – Jak jsem potkal poutníky
Zprávy ze svìta
Nakladatelství STEFANOS nabízí:
Rasooli & Allan – Lékaø z Kurdistánu
Pøíbìh o obrácení muslimského mullaha.
A5, 134 stran, cena 77 Kè.
Richard Wurmbrand – Vítìzná víra
Inspi rující ètení na téma køesanské ví ry a svìdectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kè.
Ken Anderson – Smìlý jako beránek
Životní pøíbìh známého èínského køesanského
disidenta. A6, 170 stran, váz. 137 Kè.
Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání
Sbírka kázání èeského malíøe, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor
zamýšlí nad duchovní situací souèasného køesanstva i spoleènosti.
Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kè.
John Bunyan – Milost pøehojná
Duchovní autobiografie Johna Bunyana.
11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kè.
John R. Weinlick – Hrabì Zinzendorf
životní pøíbìh hrabìte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, nejvýznamnìjšího pøedstavitele
Obnovené Jednoty bratrské.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran,
cena 175 Kè.
Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB
Autentické vyprávìní o pronásledování køesanù
v Sovìtském svazu v šedesátých letech.
12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kè.
Richard Wurmbrand –
Kristus na židovské cestì
Autor sám židovského pùvodu uvažuje na židovské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kè.
Sam Wellman – William Carey
Kniha o životì anglického misionáøe v Indii.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena
167 Kè.
Milena Kolmanová – Kruh z malièkých
Povídky evangelické spisovatelky z prostøedí
ly rické ji hoèeské krajiny z období vá leèných
a pováleèných let.
Vázaná, 11,5×17,5 cm, 160 stran, cena 147 Kè.
Mike Fearon – Martin Luther
Beletrizovaná biografie jedné z klíèových postav
historie køesanství.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 112 stran,
cena 165 Kè.
Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem
NKVD
Memoáry agenta sovìtské tajné služby, pùsobícího krátce také v pováleèném Èeskoslovensku.
Vázaná s pøebalem,
12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kè.
Tom White – Akce Kuba
Po sedmnácti mìsících vìzení na Kubì vypráví
autor vzrušující pøíbìh církve trpící za „tøtinovou
oponou“.
A6, 230 stran, cena 83 Kè.
Darlene Deiblerová-Roseová –
Ve stínu vycházejícího slunce
Podivuhodný pøíbìh americké misionáøky
v japonském zajetí za druhé svìtové války.
Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 str.,
cena 248 Kè.
Richard Wurmbrand – Vìzeòské zdi kdyby
promluvily
Autorova kázání, sestavená na samovazbì, která
jsou pozoruhodným a jedineèným dokumentem
o hlubi nách køesanské víry uprostøed nelidského teroru a zoufalství.
Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kè.
Sam Wellman – Jan Kalvín
Biografie slavného reformátora.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran,
cena 225 Kè
Bratr Andrew – Pašerákem ve službách
Nejvyššího
Kniha popisuje zaèátky služby bratra Andrewa.
Díky této knize se mnozí západní køesané zaèali
zajímat o utr pení svých spoluvìøících v totalitních zemích a mnohým rovnìž pomoh la nalézt
víru v Ježíše Krista.
Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 262 str.,
cena 245 Kè
Nabízené knihy z nakladatelství STEFA NOS si mùžete objednat na naší adrese, uvedené na zadní stranì obálky.
Poštovné ani balné není úètováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese mucednici.prayer.cz (nebo
www.mucednici.prayer.cz)
HLAS MUÈEDNÍKÙ 5–6 / 2010
FOTO NA PRVNÍ STRANĚ VAZBY:
Policisté se snaží chránit pronásledované křesťany v Indonésii
RICHARD WURMBRAND NAPSAL
Služba strážného
„Øeknu-li o svévolníkovi: ‚Svévolníku,
zemøeš,‘ a ty bys nepromluvil a nevaroval ho pøed jeho cestou, ten svévolník
zemøe za svou nepravost, ale za jeho
krev budu volat k odpovìdnosti tebe.“
(Ezechiel 33,8)
Naši milovaní!
V roce 1989 probìhla antikomunistická revoluce v Rumunsku,
ve které byli diktátor Ceausescu a jeho žena odsouzeni k smrti
a zastøeleni.
Záhy nato jsem mohl se svou ženou navštívit Rumunsko, naši vlast, a kázat v Oradeu v nejvìtším baptistickém sboru v Evropì. Bylo tam tehdy
pøítomno asi 2 500 lidí.
Protože všichni vìdìli, že jsme za komunismu strávili mnoho let ve
vìzení, èekal každý, že pronesu øeè, která bude odsuzovat zvrácenost
svrženého tyrana.
Místo toho jsem øekl: „Lituji, že jsem nebyl zde, když byl Ceausescu souzen. Postavil bych se dobrovolnì na jeho obranu.“ Posluchaèi zalapali po
dechu. Pokraèoval jsem: „Øeknu zde to, co bych øekl pøed soudem.
Byl jsem nìjakou dobu ve vìzení s jedním dùstojníkem policie z doby
pøed komunismem. Byl to velmi zbožný pravoslavný køesan. Èasto se
modlil a mluvil o své víøe. Byl odsouzen na 20 let za to, že vedl za války
vyšetøování proti mladému patnáctiletému komunistovi, který rozdával
protiváleèné letáky. Protože Rumunsko bylo spojencem nacistického
Nìmecka, byla taková aktivita trestná.
Jakou mìl tento køesan nádhernou pøíležitost! Mìl pøed sebou mladého ateistu, který byl ještì dítìtem. Mohl se pokusit získat ho pro Krista.
Místo toho ho krutì bil, jak bylo tehdy na policii zvykem.
Každým úderem upevòoval v tomto chlapci pøesvìdèení, že køesanství
je brutální, plné nenávisti a že ideál komunismu, pro který se nadchl, je
správný.
Jméno tohoto mladíka bylo Ceausescu. Osobnì se setkal s èlovìkem,
který prohlašoval, že je køesanem. V oèích tohoto mladého idealisty –
stoupence falešného ideálu, ale pøesto idealisty – bylo køesanství vidìno
jako nìco opovrženíhodného.
Po letech se Ceausescu stal komunistickým vùdcem Rumunska. Nechal uvìznit, muèit a zabít mnoho nevinných. Nebyla jeho vina jen èá1
steèná? Kolik z nás, rumunských køesanù, aktivnì šíøilo evangelium jemu
podobným lidem.“
Byli jsme postaveni jako strážci mezi náš lid. Nevarovali jsme jej pøed
zlem ateismu. Nemohu komunismus
naøknout bez dodatku, „mùj høích, mùj
høích, mùj velký høích!“ Kvùli naší nedbalosti v získávání duší pro Krista se
nìkteøí stali kriminálníky.
„Odpus mnì i jim“
Když jsem byl v jedné rumunské
vìznici, vhodili dozorci jednoho dne do
mé cely nìjakého knìze, kterého pøedtím krutì muèili. Ptal jsem se ho: „Mùžeš se modlit ‚Otèe, odpus jim?‘“
Knìz odpovìdìl: „Nemohu. Má modlitba je: ‚Otèe, odpus mì i jim‘. Kdybych byl lepším knìzem, možná by bylo o nìco ménì muèitelù.“
Ke konci kázání v Oradeu jsem øekl: „Je správné, když odsuzujete
komunismus, pod kterým jste mnoho trpìli, ale musíte dodat, ‚také my
jsme hroznì zhøešili‘. Komunisté jsou lidské bytosti. Nìkteøí z nich mohli
být získáni pro evangelium lásky, kdybychom všichni naplnili to, co je
pro každého køesana povinností – získávat duše pro Krista.“ Mnozí se
mnou souhlasili. Nìkteøí mé kázání kritizovali slovy: „Wurmbrand nerozlišuje; dìlá z nás stejné høíšníky, jakými jsou komunisté. My jsme však
jiní.“
Ale já jsem se svému zpùsobu myšlení nauèil od Ježíše. Když mu øekli, že
Pilát nechal usmrtit nìkteré Galilejské, jeho krajany, nemluvil bombasticky
proti tomuto katanovi. (Kolik Židù se snažilo získat Piláta pro Boha Izraele?) Místo toho varoval Izraelce, o kterých vìdìl, že jsou høíšnici, slovy:
„Nebudete-li èinit pokání, všichni podobnì zahynete“ (Lukáš 13,3).
Richard Wurmbrand káže v Rumunsku.
Obrácení potencionálního násilníka
Ve svém raném dìtství i pozdìji v mládí jsem byl konfrontován s ohromnou zlobou. Nenávidìl jsem lidi. Nemohu si vzpomenout, že bych ve
svém raném mládí nìkoho miloval. Ve škole jsem se zabýval obory, jako
je algebra a geometrie, aèkoli jsem vìdìl, že mi pozdìji v životì nebudou
pøíliš užiteèné. Nikdo, ani jediný èlovìk mi neøekl, co je smyslem života.
Nemìl jsem žádnou náboženskou ani etickou výchovu.
Jednou mì jeden knìz vzal láskyplnì do náruèe a øekl mi nìkolik slov
o Ježíši. Ale tento dobrý knìz mìl pravdìpodobnì mnoho dìtí, kterým
mìl ukázat lásku a dále se o mì nestaral. Z pravoslavného kostela, do
kterého jsem jednou ze zvìdavosti vešel, jsem byl vyhnán jako špinavé
židovské dítì.
Byl jsem plný nenávisti. Každá teroristická skupina by mì mohla snadno
získat pro své kriminální èiny. Nebyl bych odmítl.
2
Právì jsem dopsal knihu „Ježíš – pøítel teroristù“. Tato kniha má být
vytištìna v nìkolika jazycích ve vìtším vydání a rozdána teroristùm. Mìl
jsem pocit, že bych mohl najít cestu k jejich srdcím, protože jsem býval
stejný jako oni.
Vìrný strážce
Pak mì jednoho dne zastavil na ulici tesaø jménem Kristián Wolfkes. Vìdìl, že má být strážcem. Mìl pro každého èlovìka poselství
mimoøádné dùležitosti. Øekl mi o smyslu života a Pánu života. Vìnoval
se mi každý den. Dal mi Bibli a vysvìtloval mi její poselství. Pozdìji
jsem se dovìdìl, že se se svou ženou za mne a mou manželku horlivì
modlili.
To on mnì pøivedl ke spasení. Kdyby nebylo jeho, možná bych dnes
byl kriminálník, rebelant, násilník nebo nìco podobného.
Kdyby však svou službu zanedbal, byly by moje høíchy také høíchy
jeho. Je zloèinem vìdìt, jak zmìnit dítì ïáblovo na dítì Boží, a neudìlat
to.
Není høíchem jen to, že se páchá nìco zlého, ale také existuje høích
opomenutí a zanedbání. Zkušujme sami sebe a naplòujme svá poslání!
Ezechiel øíká, že Bùh nás bude volat k odpovìdnosti za krev tìch, které
jsme nevarovali. Za kolik životù bude každý z nás zodpovìdný?
Misie vás obvykle žádají o podporu pro své misionáøe. Ale to zdaleka
nestaèí. Vaši sousedé a spolupracovníci jsou vaším misijním polem. Nepomíjejte jen tak ty, které potkáváte na ulici. Zastavte nìkoho a varujte ho,
jako jsem byl varován já.
Nepochopitelné èínské utrpení
Krátce po svém obrácení jsem se setkal s anglickým pastorem jménem
James Adeney. Byl misionáøem Židù. Jednou mi øekl: „Bùh musí velmi
milovat Èíòany. Dùkazem je, že je to nejlidnatìjší národ. Kdo se nemodlí
za Èínu, nemá o modlitbì ponìtí.“ Uposlechli jsme jeho rady.
V Èínì pøedèili komunisté v krutostech své soudruhy z jiných zemí.
V Reader’s Digest (srpen 93) jsme mohli èíst o muèení nìkolik podrobností, které byly obsaženy v oficiálních dokumentech. Nahlédl do nich
Zhong Yi, známý disident. V jednom z tìchto dokumentù se doèetl, že
jistý Deng byl neoficiálním soudem Rudých gard odsouzen k smrti. Jeden
komunista mu rozpáral bøicho nožem, vyòal srdce a játra a nakrájel je na
proužky. Usmažené na oleji pak byly pojídány davem. Tento kanibalismus naøídili Maovi vládní úøedníci!
Dokumenty dokládaly celou stovku takových pøípadù v pìti distriktech. O kolik víc lidí asi padlo za obì takovému kanibalismu v celé
Èínì? Mnoho Èíòanù o tìchto hrùzách vìdìlo. Tyto zloèiny se dìly za
pøítomnosti velkého množství lidu. Vìdìli také, že být køesanem je
považováno za zloèin, a také bylo mnoho køesanù udáno. A pøesto se
mnoho Èíòanù obrátilo ke køesanství. Když byli pøipraveni tolik vytrpìt,
proè bychom se my mìli zaleknout menších køížù, které musíme nést?
3
Láska ke kanibalùm
Pláèeme s plaèícími, ale to nestaèí. Milujme také své nepøátele, vèetnì
kanibalù.
Ti, kteøí riskovali nebo dokonce ztratili svùj život pro víru, byli ovocem úsilí misionáøù. Ale v Èínì bylo misionáøù jen málo. Velké èásti zemì
zùstaly nezasaženy a materiální podpora šíøení evangelia byla jen malá.
Kolik z nás vzalo vùbec na vìdomí pouhou existenci Èíny a snaží se
pro ni nìco dìlat? Pøispìli jsme alespoò nepatrným obnosem nebo modlitbou k tomu, aby mohl být Èíòanùm zvìstován Kristus? Kdybychom to
udìlali, možná jsme mohli zabránit tomu, aby se z jednoho Èíòana nestal
kanibal.
Mìli jsme možnost varovat ho. Cítím vinu na jeho zlobì i za krev jeho
obìti. A vy? Chceme se alespoò od nynìjška polepšit? Nebylo by možné
obrátit fanatického komunistu nebo muslima, nebo ho alespoò pøimìt
k tomu, aby nejednal tak brutálnì, kdybychom mu vtiskli do ruky evangelium?
Existuje vùbec možnost zmìnit lidi, kteøí jsou tak strašnì zlí? Pavel
øíká, že ano. Vždy on sám byl, jak o sobì øíká, „první z høíšníkù“ (1 Timoteovi 1,15), pronásledovatel církve. Pak se mu zjevil Ježíš a uèinil ho poslem nebeské lásky. Nemìl by v nás tento pøíklad vzbuzovat touhu po
zvìstování Ježíše i jiným násilníkùm?
Rusko
Ruskou komunistickou stranu (bolševiky) založil Lenin, èlovìk, který
nenávidìl Boha. Jeho spolupracovník Trockij napsal, jak Lenin k této
nenávisti pøišel. Když byl malý chlapec, zaslechl, jak se jeho otec ptal
jednoho pravoslavného knìze: „Co mám dìlat se svým synem? Nechce chodit do kostela.“ Knìz odpovìdìl: „Bít ho! Bít ho!“ Vzbouøený
Lenin si strhl køížek, který nosil na krku. Ponìvadž mu pøipadalo, že
køesanství je k nìmu lhostejné a chladné, zaèal ho od té chvíle nenávidìt.
Pozdìji Lenin napsal: „Nejnepatrnìjší zmínka o Bohu je horší než tisíce
epidemií a pøírodních katastrof. To je vrchol nenávisti: náboženství je horší
než zemìtøesení nebo tøeba rakovina!“ Pøes krvavou revoluci se Lenin
stal diktátorem Ruska a pøikazoval: „Zabíjejte! Zabíjejte mnoho knìží.“
Desetitisíce kostelù bylo znièeno, zavraždìni byli nejen knìží, ale také
statisíce nevinných obìtí. Opakování, „Zabíjejte! Zabíjejte!“ je ozvìnou
onoho „Bít ho! Bít ho!“, které slyšel v dìtství.
Zkusme si pøedstavit, jak by to s Leninem dopadlo, kdyby tehdy slyšel,
jak jeho otci dal onen knìz moudrou, laskavou odpovìï a udìlal si èas,
aby se sdílel s chlapcem o svaté poslání církve.
Nalezly naše dìti duchovní, kteøí by je varovali pøed nástrahami života?
Žil jsem v køesanské zemi. V sousedním domì bydlel knìz. Vzpomínám,
jak na nás køièel, protože ho rušilo, když jsme si jako dìti hráli. Nebylo
by lepší, kdyby si šel na chvilku s námi hrát? Nejsou vinni Lenin a Trockij
jen èásteènì? V jejich pamìtech není ani zmínka o tom, že by se setkali
4
s vìøícími. Pøed smrtí prý
Lenin øekl: „Kdybych mìl
deset Františkù z Assisi
jako vzory pro lásku. Jen
tehdy bych mohl Rusko
zmìnit k lepšímu.“ Bylo
však pøíliš pozdì.
Odvrate se od televize!
Nepromaròujte èas v neužiteèných zábavách! Jste strážcem èi strážkyní. Mùžete
se stát tím, kdo zanechá
lidstvu jako odkaz to, že
bude o jednoho zlého èlo- Komunisté stále touží po návratu k moci.
vìka ménì.
Leninova mrtvola byla nabalzamována a vystavena v mauzoleu. Milióny
lidí ze všech zemí pøijíždìli, aby vzdali této mumii poctu jako bohu.
Stalinova tragédie
Lenin byl následován Stalinem, synem vroucí, ale nevzdìlané køesanské matky. Ta ho poslala studovat do semináøe.
Ale ne všechny semináøe jsou tím, èím by mìly být: líhní svatých. Uèí
se v nich dogmatika, církevní historie, øeètina, hebrejština, ale nikoliv
sebeobì a svatost.
Alespoò pokud jde o protestantské semináøe, odvažuji se tvrdit, že
kdybyste se zeptali absolventù na jména pìti známých sportovcù, znali
by odpovìï. Ale nebudou znát jména pìti lidí, kteøí zemøeli v tomto století jako køesanští muèedníci. Pro budoucí pastory je velmi dùležité, aby
znali životy svatých.
Stalin také pocioval, že v semináøi panuje atmosféra ruského nacionalismu, který mu dokonce nedovoloval používat gruzínštinu – jeho
mateøský jazyk. Semináø opustil jako pøesvìdèený ateista.
Jsme strážci. Bdíme také nad seminaristy? Jsou jejich profesoøi pøipraveni dát za své ovce životy?
Toužíme, abyste se sami stali misionáøi a strážci, kdekoli budete.
Nedìlejme si iluze. Veliké osobnosti víry, jako Áron, Samuel nebo David,
nebyli schopni pøivést k Bohu dokonce ani své dìti. Ani Ježíšovi bratøi
nevìøili. Ale nìkteøí budou. Vy se na tom mùžete podílet. Vaší zásluhou
mùže být o jednoho svatého více a o jednu nièemnost ménì.
V Kristu váš
[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský faráø, který byl pro svou víru vìznìn ètrnáct let
v komunistickém žaláøi. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným køesanùm. Tento èlánek pochází
z amerického zpravodaje Hlasu muèedníkù z bøezna 1994 – redakènì upraveno a zkráceno.]
5
PRONÁSLEDOVANÁ CÍRKE V DNES
Zaplatit cenu
Indonésie
Rahmat si odpykával trest v jednom indonéském vìzení za
loupežné pøepadení. Tøebaže byl muslimem, chtìl se nìco více
dovìdìt o Kristu. Když mu jeho spoluvìzeò mu daroval Bibli, èetl
ji Rahmat nìkolik nocí.
Rahmat by Bibli témìø pøeèetl celou, kdyby ji v Rahmatovì úkrytu nenašel nakonec jeden muslimský spoluvìzeò, který knihu odevzdal dozorci.
Následnì byl Rahmat pøedveden do vìzeòské kanceláøe k výslechu.
„Ptali se mì tam, zda jsem køesan anebo muslim,“ vzpomíná Rahmat.
„Sdìlil jsem jim, že jsem muslimem, ale že jsem se prostì chtìl dovìdìt
nìco více o køesanství. Také na mì naléhali, abych jim øekl, kdo mi Bibli
dal. Øekl jsem jim, že jsem ji vzal ve vìzeòské kapli. Tøikrát se mì na to
ptali a já jsem jim tøikrát odpovìdìl totéž.“
Rahmat vypráví, že byl pøi tomto ètyøhodinovém výslechu nìkolikrát
bit. „Vyšetøovatel sedìl za psacím stolem, zatímco ètyøi muži mì mlátili
pìstmi a obušky do rukou, do bøicha a do nohou, vzpomíná Rahmat.
Pak Rahmatovi sundali obleèení, odvedli ho na vìzeòský dvùr a tam ho
nutili, aby stál v pozoru a salutoval pøed indonéskou vlajkou. „Souèasnì
mi dali na hlavu Bibli a takto mì nechali stát více jak hodinu, vypráví
Rahmat. „Dozorci mi øekli, že pokud mi Bible upadne na zem, tak to pro
mì bude mít následky.“
O jaké následky šlo, poznal Rahmat záhy. Když mu kniha spadla z hlavy,
dozorci ho ihned ztloukli. Nakonec byl Rahmat úplnì vysílený, že se sotva
držel na nohou. Dozorci také z Bible vytrhli nìkolik stránek a nacpali je
Rahmatovi do úst s komentáøem, že má sníst Boží slovo. Po této proceduøe ho odvedli na samovazbu.
Tam byl Rahmat nucen sedìt nahý na studené podlaze a nakonec
zaèal volat k Bohu o pomoc. V této cele nemohl ani ležet, protože tam
nebylo dostatek místa. Po
celém tìle mìl v dùsledku
nìkolikahodinového bití
podlitiny a ze rtù mu na
zem crèela krev.
A tak mohl Rahmat jen
sedìt, tøást se zimou, a zamaèkávat dotìrné moskyty. „Bože, prosím, pomoz
mi, abych tuto pohromu
vydržel, prosím, aby mi
Rahmat prohlašuje, že je hrdý na to, že smìl pro víru zase dali mé šaty,“ modlil
v Krista zakusit pronásledování.
se Rahmat. Tato modlitba
6
byla vyslyšena na druhý den, kdy dozorce otevøel celu a pøinesl Rahmatovi jeho svršky.
Pozdìji, když byl Rahmat již propouštìn z vìzení, ptal se ho onen
dozorce znovu, zda je muslimem anebo køesanem. Tehdy už Rahmat
smìle vyznal: „Když jsem pøišel sem do vìzení, byl jsem muslim, který
se chtìl nìco dovìdìt o køesanství; ale nyní, když odtud odcházím, jsem
si jist, že jsem køesan.“
Rahmat prohlašuje, že se díky svému pobytu na samovazbì mnohem
více pøiblížil Kristu. V tìch obtížných chvílích mu pøicházel na mysl verš
z Janova evangelia: „Zùstaòte ve mnì a já zùstanu ve vás“ (Jan 15,4).
Døíve si Rahmat dìlal z køesanù legraci a øíkal jim nevìøící. Ale tím,
že snášel bití a samovazbu kvùli ètení Bible, prošel zkušeností mnoha
našich bratøí a sester z rùzných koutù zemì, kteøí snášejí utrpení pro
Ježíše Krista.
„Je to velká daò, kterou zde køesané èasto musí za svou víru zaplatit,“
øíká Rahmat. „Jsem hrdý, že jsem musel pro Krista snášet pronásledování.“
Rahmat dnes pomáhá indonéským farmáøùm pøi žních. Ve své zemi je
ale také dìlníkem na jiné žni, na té, která se týká lidských duší.
Faráø Palty: „Moje kongregace má poslání“
Faráø Palty stìží potlaèuje své vzrušení, když se ve svém sboru
v malé vesnici Bekasi, ležící na sever od Jakarty, obléká pøed vánoèními
bohoslužbami. Má to být první bohoslužba v novì postaveném kostele.
Oblékne si své nejlepší šaty, tøebaže si pøes nì za okamžik navlékne talár,
a pak nasedne na svùj motocykl. Jeho žena usedne za nìj a mezi sebe ještì
usadí svoji pìtiletou dcerku. Pøi cestì do kostela pak faráø ještì pøemýšlí
o poselství, které si po celý týden pøipravoval.
Jeho myšlenky jsou však náhle pøerušeny, a to v okamžiku, kdy projíždí kolem místní mešity.
„Uslyšel jsem, jak z tlampaèe nìkdo vyzýval, aby se muži i ženy shromáždili u mešity ke spoleènému pochodu na novì otevøený kostel,“ vzpomíná faráø Palty.
Dobøe si uvìdomoval, jak se tamní muslimští extrémisté snaží, aby jeho
kongregace byla rozpuštìna. A když koneènì dorazil k nové budovì svého
sboru, nesoucí název Køesanská protestantská církev Filadelfia Batak,
spatøil tam asi padesát policistù v zásahových oblecích a šest vojákù se
støelnými zbranìmi. Tito pøíslušníci bezpeènostních sil obklopili kostel,
aby jej chránili pøed davem asi tisícovky muslimù. Vìtšina èlenù sboru
již byla v kostele. Pøítomní policisté se však snažili odradit další køesany
pøed vstupem do kostela, protože rozhnìvaný zástup zatarasil do budovy
sboru pøístup. Extrémisté zuøivì bubnovali, vykøikovali urážky a snažili
se køesany uvnitø kostela co nejvíce vyrušovat.
„Nìkteøí dokonce házeli kameny a vykøikovali pøitom své obvyklé‚
‚Allahu Akbar‘, vypráví faráø Palty. „Jiní na nás pokøikovali, že jsme
‚nevìøící prasata‘, a jiné nadávky. Ozývaly se i výzvy k zapálení kostela
nebo k jeho uzavøení.“
7
Když se koneènì faráøi Paltymu podaøilo
protlaèit do kostela, zmocnila se ho veliká
úzkost. Snažil se ale nedat na sobì nic znát,
aby tak nepøipravoval druhé køesany o odvahu. Vìøící navíc sedìli zády ke vchodu
do kostela, takže pouze faráø mohl vidìt
poèínání davu pøed kostelem.
„Když jsem vidìl, že zástup venku stále
sílí, modlil jsem se v duchu: ‚Pane, prosím, dej mi sílu, abych dokázal této situaci
èelit.‘“ vzpomíná faráø Palty na tyto tìžké
okamžiky. Muslimští extrémisté venku
køièeli a nadávali a pokoušeli se tak køesany uvnitø kostela zastrašit. Mnozí vìøící
se otáèeli, ale já jsem jim øekl: ‚Chcete se na
nì dívat a bát se, anebo se chcete dívat na
mì a nemít strach?‘“
Tìm zbylým køesanùm, kterým se
Faráø Palty promlouvá pøed úøed- postupnì podaøilo pøipojit se ke shroním oznámením týkajícím se uzamáždìní, stékaly po tváøích slzy, když se
vøení jeho sboru. Úøady kostel ohrapøidávali ke zpìvu vánoèních koled. „Lidé
dily betonovou zdí.
zpívali a plakali,“ vzpomíná faráø Palty na
dìní v kostele. „Radostné vánoèní písnì se zmìnily v slzy.“
Tøebaže byli vìøící oèividnì rozrušeni, faráø Palty na nì naléhal, aby
se soustøedili na bohoslužby. „A tak shromáždìní pokraèovalo ještì slavením Veèeøe Pánì, která byla pro nás velmi vroucím okamžikem, nebo
jsme nikdy pøedtím tak silnou pøítomnost Krista neprožívali,“ prohlašuje faráø Palty.
Útok na kongregaci faráøe Paltyho naznaèuje vzrùstající pronásledování køesanské komunity v Indonésii. Zatímco tamní køesané snášeli delší dobu pøedevším pronásledování na odlehlých ostrovech, nyní
k tìmto útokùm dochází v nejlidnatìjších provinciích ve Východní a Západní Jávì. Od roku 1996 bylo v celé Indonésii vypáleno, uzavøeno anebo
jinak napadeno celkem 798 sborových budov. Nìkteré sbory byly dokonce
uzavøeny úøednì. Pøestože indonéská ústava „zaruèuje“ náboženskou
svobodu, tyto oblasti, které jsou èasto na izolovaných ostrovech tisíce
kilometrù od centrální vlády zemì, jsou tato práva popírána zavádìním
islámského zákona.
Èlenové islámských extrémistických skupin, jako jsou napø. Islámská
obranná fronta, Indonéská rada muèedníkù, Aliance proti odpadlíkùm
nebo Laskar Jundullah, podnìcují davové násilí vùèi køesanùm v okolí
hlavního mìsta Jakarty. Ve svém úsilí o uzavírání kostelù, kriminalizaci
církevních pøedstavitelù a evangelistù se tito extrémisté snaží zastrašovat
vládní úøedníky, policii i soudce. Podnikají však i pøímé útoky na církev
tím, že ruší shromáždìní køesanù a napadají jejich úèastníky anebo zas
vandalizují a nièí kostely, domy nebo obchody patøící køesanùm.
8
V roce 2006 vydalo indonéské ministerstvo pro
náboženství výnos na národní úrovni, jehož cílem
je zastavení rùstu domácích církví v Indonésii.
Toto naøízení požaduje,
aby náboženské skupiny
èítající devadesát a více èlenù, pøedložily pøi oficiální
žádosti ke stavbì nebo rozšíøení shromažïovacích
prostor, také schvalovací Když køesané v Bekasi odstraní mrtvé krysy, støepy
podpisy šedesáti lidí žijí- a exkrementy, které jejich nepøátelé zámìrnì pohodili
cích v okolí shromaždištì. na jejich shromaždištì, zaènou ve svém obecenství
Tøebaže køesané toto naøí- pod širým nebem. Potom mohou jejich odpùrci slyšet
zení respektují, pokraèují radostný zpìv køesanských písní.
muslimští extrémisté i tak
ve svých útocích na církev.
12. ledna 2010, jen o nìkolik týdnù pozdìji, co rozzuøený dav zaútoèil
na vánoèní shromáždìní sboru faráøe Paltyho, byla sborová budova
úøednì uzavøena a zapeèetìna s odùvodnìním, že se tak pøedejde dalším útokùm. Køesanùm bylo dále øeèeno, aby se scházeli nìkde jinde.
A tak nyní poøádají bohoslužby pod otevøeným nebem kousek od svého
zapeèetìného kostela. Každou sobotu veèer pohazují lidé na místo, kde
se køesané v nedìli ráno scházejí, nejrùznìjší støepy, mrtvé krysy nebo
zvíøecí výkaly, aby jim takto jejich bohoslužby co nejvíce znepøíjemnili.
Sbor proto ustanovil skupinu, která místo tìsnì pøed shromáždìním
øádnì vyèistí.
Faráøi Paltymu již bylo mnohokrát vyhrožováno smrtí. Jednou postávali pøed jeho domem dva radikálové s maèetami a vyhrožovali mu, že
ho pøišli zabít. Pøiznává, že mìl tehdy zprvu velký strach, ale po modlitbì
ho naplnil pokoj. „Prosil jsem Pána, aby mì posílil, protože jsem byl již
skoro rozhodnutý, že odtud odejdu,“ prohlašuje faráø Palty. „Když jsem
ale pak uvidìl tváøe svých spoluvìøících, nabyl jsem nové odvahy. Nyní
jsem už na ty hrozby zvyklý. Stalo se to takovým jejich rituálem. Už si
z toho nic nedìlám.“
Bohoslužby pod širým nebem jsou pro jejich úèastníky èasto obtížné.
Obèas musí snášet žhavé slunce, jindy zase za prudký lijavec. Ale na druhé
stranì muslimové jdoucí zrovna kolem, mohou èasto zaslechnout evangelijní zvìst, což by bylo sotva možné, kdyby se køesané scházeli v kostele.
A pastor Palty prohlašuje, že pronásledování je pro jeho sborovou
rodinu opravdovým požehnáním. „Døíve vìøící pøišli do kostela jen zøídka. Ale tyto obtíže vìøící podnítily, aby chodili do kostela a modlili se
a pobývali spolu v jednotì. Nemohu vám nyní øíci, co se ještì stane, ale
9
vidím, že naše kongregace je odhodlána pokraèovat ve své práci, jelikož
církev není budova kostela, ale církev jsou vìøící.
Lýdia: „Nalezení pravé cesty“
Lýdiina stezka k nalezení víry v Krista byla neobvyklá – a to dokonce
i pro døívìjší muslimku. Její první èin rebelie vùèi islámu pøišel v šestnácti letech, když opustila islámskou školu, kam ji její fundamentalistiètí rodièe poslali. Tøebaže ji rodièe za tento odpadlický èin tloukli, její
pozdìjší pøijetí Krista bylo ještì mnohem dramatiètìjší.
Jednou veèer, shodou okolností na Nový rok sedìla Lýdie ve svém obývacím pokoji a sledovala televizi. Náhle do domu najela dodávka a vjela
pøímo do obýváku, kde byla Lýdie. Naštìstí ji automobil minul, ale Lýdie
zùstala uvìznìna pod hromadou trosek. Náhle se jakoby odnikud objevil èlovìk odìný v záøivì bílý oblek. Lýdie, která byla v té dobì v sedmém mìsíci tìhotenství, vzpomíná, že muž se dotkl jejího bøicha a øekl:
„Jsi zachránìna, následuj mì.“ Vzpomíná, jak jí okamžitì naplnil pokoj,
a bolest, kterou v dùsledku kolize cítila, byla ihned pryè. Pak pøibìhli lidé
a pomohli ji vyprostit z trosek. Lýdie pozdìji zaèala pátrat po onom muži
v bílém rouše. Když se jí jeden z tìch, kteøí pøibìhli na pomoc, zeptal,
koho hledá, Lýdie se posadila a øekla: „Chtìla bych vidìt toho, který mì
zachránil.“ Udivení muži odpovìdìli: „Nikdo jiný než my tady není.“
Pozdìji Lýdia vyprávìla o této události jednomu ze svých køesanských
synovcù a ten se zmínil o tom, že to mohlo být setkání s Ježíšem. Daroval
jí Bibli a povìdìl jí základního pravdy o víøe v Ježíše Krista.
„Èetla jsem u Jana Ježíšova slova, ‚Já jsem pravá cesta‘ a ‚následuj
mì‘,“ øíká Lýdie. „To jsou tatហslova, která mi øekl onen neznámý pøi té
nehodì.“
Lýdia uvìøila v Krista, nechala se pokøtít a zaèala pravidelnì chodit
do kostela. Když se to dovìdìl její manžel, popadl ji za vlasy, udeøil ji do
tváøe a pøikázal ji, že s chozením do kostela musí okamžitì pøestat. „Budeš
ctít svého muže a ne Boha“ øekl manžel Lýdii a udeøil ji. „Zavolej si svého
Ježíše, a ti pomùže!“
Lýdia prohlašuje, že jí dal Kristus sílu,
aby bití od svého manžela vùbec vydržela.
„Pokud bych nemìla víru v Krista a strpìla takové rány, pak bych taky mohla pøijít
o život,“ poznamenává Lýdie.
Tøi ze šesti Lýdiiných dìtí byly svìdky
násilného chování otce vùèi jejich matce. Nejmladší syn, ten, který byl tehdy
v lùnì matky, když došlo k nehodì, se
snažil matku bránit. Øekl: „Dost tati, už
maminku nebij,“ a pak se snažil svým
Lýdiiny dìti se snažily svou matku
chránit pøed násilným jednáním tìlem matku chránit. Lýdie uvádí, že jeotce. Hlas muèedníkù nyní Lýdii jí synek byl otcovým chování velmi traupodporuje.
matizován.
10
K dalšímu útoku došlo v jednu nedìli, když se Lýdia vrátila domu
z kostela. Její manžel se jí poškleboval a øekl Lýdii: „Tvoje náboženství
tì pøivede do pekla. A bude tì pálit oheò, jak ti nyní ukážu.“ Pak popadl
Lýdii za hlavu a odklepl ji do pravého oka popel z cigarety. Naštìstí nedošlo k vážnému poškození oka, ale Lýdie uvádí, že jí pak tøi dny oko slzelo
a také na nìj špatnì vidìla.
Manžel nakonec Lýdii z domu vyhnal, a tak musela i s dìtmi zaèít nový
život v jiné vesnici. Ale po osmnácti dnech strávených na novém místì jí
tamní pøedstavený vesnice øekl, aby od nich odešla.
„Øekl mi: ‚Musíte do ètyø hodin odpoledne odejít, protože zde nechceme mít žádné problémy,‘“ vzpomíná Lýdie. V šest hodin se objevil
mùj manžel a øekl, že jestli odtud do sedmi hodin nezmizím, tak mì zabije. Lýdie ale nemìla, kam by s dìtmi šla, a proto se obrátila o pomoc
na svého pastora.
Když jsme se o Lýdii dovìdìli v Hlasu muèedníkù, opatøili jsme
jí bezpeèné obydlí a také nìjaké prostøedky pro otevøení malé živnosti.
Naši spoluvìøící Rahmat, faráø Palty a Lýdie a další pronásledovaní
køesané v Indonésii dále vìrnì platí náležitou cenu. „Království nebeské
je podobno kupci, který hledal dobré perly; a když nalezl jednu perlu
drahocennou, odešel a prodal všechen svùj majetek a koupil ji“ Matouš
13,45–46).
Hlas muèedníkù pomáhá indonéským køesanùm
Indonéská armáda a policie se snaží chránit køesany, jak je možné
vidìt z fotografie. Je však obtížné zastat nìco takového na šesti tisíci obydlených ostrovech. Tøebaže se federální vláda zasazuje o náboženskou
svobodu, v zemi stále narùstá poèet fanatických islámských skupin, které se snaží
vládu v této vìci zastrašovat. Tím je ale
podlamován její vliv, což vede k uzavírání
církevních budov.
Co mùžeme uprostøed takového zmatku,
protikladù a nestability vùbec dìlat? Díky
našim ètenáøùm již sedmnáct let obstaráváme tamním køesanùm lékaøskou péèi,
literaturu, moderní elektronické vybavení
a zøizujeme na mnoha místech útoèištná
støediska. Veškerá naše pomoc je pak smìrována tím zpùsobem, aby indonéští køesané mohli vydávat dobré svìdectví svým
bližním a pøinášet jim radostné poselství
evangelia.
Jedním z takových projektù, o kterém Hlas muèedníkù umožòuje obìtem
budeme ještì v budoucnu urèitì refero- bombových útokù získávat kvalitní
vat, jsou útoèištné domy. Tato zaøízení lékaøskou péèi.
11
mají opatøit útoèištì køesanùm, kteøí konvertovali
od islámu, a poskytnout
jim úkryt pøed mstivými
pøíbuznými.
Hlavním cílem naší lékaøské pomoci jsou køesané,
kteøí utrpìli zranìní pøi
sérii bombových útokù
z první poloviny tohoto
desetiletí. Již øadu let vyhledáváme køesany, kteøí byli
pøi tìchto útocích zranìni.
Tìmto postiženým vìøícím hradíme chirurgické Hlas muèedníkù zakoupil rentgenový pøístroj a odezákroky a pomáháme jim slal jej na lékaøskou kliniku na jednom indonéském
ostrovì, kde bylo mnoho køesanù zranìno pøi bomnajít zamìstnání a uplat- bových útocích.
nìní. I potom sledujeme
jejich další osudy a snažíme se jim být ku pomoci i jinými zpùsoby.
Další klíèovou èástí naší práce v Indonésii je podpora tamních køesanských aktivistù, kteøí se snaží vìrnì sloužit svým spoluobèanùm. Za
tímto úèelem poøádáme a financujeme rùzné biblické semináøe, kde povzbuzujeme mladé evangelisty a dáváme jim možnost, aby se spoleènì
setkávali a vzájemnì se povzbuzovali ve víøe, nebo jejich pùsobištì jsou
od sebe èasto velice vzdálená. Díky tomuto našemu projektu se tito horliví køesané každoroènì setkávají pøi jednotýdenní konferenci, na které
se mohou spoleènì modlit, vzdìlávat a povzbuzovat svými svìdectvími.
Alžírsko – „Naši víru zlomit nemohou“
Na Štìdrý veèer loòského roku zaútoèili muslimové na sbor Tafath ve
vesnici Tizi Ouzou ležící asi
100 km od Alžírského hlavního mìsta. Útoèníci spálili
Bible, rozmlátili vodovodní
trubky a znièili hudební
nástroje a všechno ostatní,
na co pøišli. O týden pozdìji se vrátili znovu a tentokrát vypálili do základu
budovu kostela.
Alžírské úøady však ukázaly jen velmi málo sympatií k tìmto postiženým
køesanùm. „Nemìli by
se modlit pøi ilegálních Ohoøelá Bible z kostela, který muslimové vypálili v alsetkáních,“ prohlásil pro žírské vesnici Tizi Ouzou.
12
agenturu Reuters krátce po útoku Fellahi Ada,
mluvèí alžírského ministerstva pro náboženské záležitosti. Obecným jevem
v Alžírsku je nevraživost
vùèi køesanùm.
Témìø celá pìtatøicetimilionová alžírská populace vyznává sunitský islám.
Ten je zde národním náboženstvím a v roce 2006
byl v zemi schválen zákon,
který vykazuje neislámské
Tito alžírští køesané slaví Veèeøi Pánì ve volné kra- náboženské skupiny jen do
jinì pod širým nebem, aby se tak vyhnuli pozornosti úøednì schválených proúøedníkù.
stor. Vládní pøedpis 06–03
také klade vìtší dùraz na oficiální registraci a uvaluje tvrdé pokuty osobám, které by se snažily nìkoho odvést od islámské víry.
Køesané v Tizi Ouzou, krásné zemìdìlské oblasti s mnoha olivami a fíkovníky, se domnívali, že se jim pronásledování vyhne. Ale nebylo tomu
tak. Mustafa, pastor sboru Tafath uvádí, že mu muslimové vyhrožovali zabitím, pokud svùj sbor nerozpustí a jestli také nepøestane s výukou dìtí.
Navzdory hrozbám se celá dvousetèlenná kongregace usnesla, že v této oblasti setrvá. Hlas muèedníkù poskytl
kongregaci prostøedky na obnovu jejich
kostela i na zakoupení nových hudebních
nástrojù a dalšího vybavení. „Domnívají se,
že odejdeme,“ prohlašuje pastor Mustafa,
„ale oni nemohou zlomit naši víru.“
Srí lanka – „Evangelium kázat
nepøestanu!“
Srí Lanka je velkým ostrovem u jihovýchodního cípu Indie a již od tøetího století byla pevností buddhistické víry. V roce
2009 se zemì vynoøila z témìø tøicetileté
obèanské války, která zde zuøila mezi
radikální separatistickou skupinou zvanou Tamilští tygøi a zdejší buddhistickou
vládou.
Køesané zde tvoøí jen asi sedm procent
z celkové populace a jsou ohrožováni ze
všech stran. Útoèí na nì, jak bojovníci za
svobodu, tak vládní úøedníci, tak i buddhisté. Národní køesanská evangelikální
Muslimové nejdøíve házeli na kostel tohoto pastora kamení a pak si
na úøadech vymohli uzavøení
sboru. Pronásledování pokraèuje,
ale tento pastor je rozhodnut, že
evangelium kázat nepøestane.
13
aliance ohlásila za rok 2010 dva typické pøípady zdejšího pronásledování køesanù:
13. dubna 2010 v noci zaútoèil na Apoštolskou církev Dolosbagaya
neznámý gang. Útoèníci nejdøíve vynesli kazatelnu, hudební nástroje
i vnitøní zaøízení, a následnì budovu zapálili. Postižená kongregace pracovala v této oblasti již ètrnáct let.
2. kvìtna 2010 zaútoèil dav asi pìti set radikálù, které vedl jistý buddhistický mnich, na skupinu dvanácti køesanù ze sboru Foursquare Gospel
Church v Bulathkohupitiya. K útoku došlo v pùl páté odpoledne, když
napadení køesané rozdávali inzertní letáky obsahující pozvání na køesanský film, který mìl být promítán následující den v sousední vesnici.
Prostøednictvím spoleèných projektù ICA pomáháme nìkterým
sborùm, aby mohly vykonávat dál své aktivity a popøípadì znovu vystavìt
své kostely. Pøestože pronásledování na Srí Lance pokraèuje, jistý pastor,
který od nás rovnìž dostává pravidelnou podporu, prohlásil: „Evangelium kázat nepøestanu!“
Bhútán – Pronásledování v ráji
Situován na východním konci himálajského pohoøí je nìkterými Bhútán oznaèován za osamocený ráj. Zatímco vìtšina státù mìøí pokrok
v termínech hrubého domácího produktu, Bhútán je jedinou zemí, která
pomìøuje své „hrubé domácí štìstí“. V této nové demokracii, která svou
první ústavu schválila v roce 2008, je úsilí o štìstí oficiální èástí vládní politiky. Vláda ve své snaze o dosažení maximálního štìstí neváhala zakázat
reklamu na coca-colu a pepsi-kolu okamžitì, jakmile byla v zemi poprvé
zavedena televize. A zjevnì tento buddhistický národ pohlíží na køesanství jako na
ohrožení štìstí svých obèanù, tøebaže buddhismus teoreticky neuznává nìco ve své
podstatì „dobré“ anebo „zlé“.
„Jul“, bhútánský evangelista, který patøí
k zhruba tisícovce zdejších køesanù, zažil
úøední popotahování kvùli tomu, že pøivedl
nìkteré Bhútánce ke Kristu. „Víte o tom, že
se naše zemì z toho netìší,“ øekli Julovi jistý
vládní úøedník.
„Také mi vyhrožoval, že se postará o to,
abych pøišel o život, a že nikdo se tím nebude
zabývat, protože si všichni pøejí, aby bhútánský lid byl pøed køesanstvím ochránìn,“
vypráví Jul o svém výslechu. Ale Jul trval
na svém, prohlašoval, že se nevzdá, protože
Ježíš je jediný pravý Bùh. „Úøedník pak
Bhútánská vláda se nezasazuje
ještì pokraèoval obvinìním, že Jul „nejen
o to, aby její úøedníci nepronásledovali køesany, mezi nìž pustoší sám sebe, ale že pøivádí do zkázy
i své dìti“.
patøí i tito dva evangelisté.
14
Navzdory tìmto tìžkostem snáší malá rodina bhútánských køesanù
trpìlivì pronásledování, a roste ve víøe, moudrosti i ve své snaze pøinášet
evangelium druhým. Prostøednictvím zvláštních projektù naší misie podporujeme v Bhútánu napøíklad podzemní biblickou školu, kde se vyuèuje
zdejším národním jazykem Dzongkha. Takovéto školy jsou velmi dùležité, protože poskytují vzdìlávání pastorùm a evangelistùm, kteøí èasto
nemohou opustit svou zemi a odejet za podobným vzdìláním nìkam
do zahranièí.
„Již jsme mohli pozorovat, jak naši absolventi duchovnì pùsobí a zakládají nové sbory v nejrùznìjších èástech Bhútánu,“ uvádí jeden ze zaangažovaných pracovníkù Hlasu muèedníkù.
Jsme vdìèní Bohu za odvážné bhútánské køesany, kteøí své krajany
vyuèují pravému štìstí a pokoji, který pøichází jen skrze víru v Ježíše
Krista.
Nepál – znesvìcený kostel
Církev v Nepálu žije také pod tlakem. Je tomu více jak ètyøicet let, co
Hlas muèedníkù poprvé pomohl vìøícím v Nepálu. V poslední dobì jsme
v této zemi na úpatí Himalájí pomohli znovu postavit modlitebnu, která byla vypálena maoistickými guerillami. Tamní
vìøící byli velice povzbuzeni, když se mohli sejít
na bohoslužby ve své zrekonstruované modlitebnì. Vynoøily se však další
problémy. Vlastník pozemku, na kterém je modlitebna postavena, køesany vypudil, aby mohl budovu
používat k jiným úèelùm
a mìl z ní vìtší zisk. Nadále se však snažíme tìmto
Nepálští køesané sledují kouøící trosky své znièené
vìøícím pomáhat. Opatøu- modlitebny. Hlas muèedníkù jim pomáhal budovu
jeme jim Bible a také vy- opravit. Køesané byli nakonec z této budovy vypuzeni
vlastníkem pozemku. Stojíme však pøi nich i nadále.
bavení jejich modlitebny.
Kuba – Dobrý boj
Pastor „Gutierrez“ sedí ve vìzeòské cele obklopen nejt잚ími kriminálníky, kteøí jsou zde na doživotí. Nechápe, proè ho dali právì sem.
Problémy tohoto pastora, podobnì jako øady jeho kubánských kolegù,
zaèaly velmi nevinnì.
Když pastor Gutierrez zaèal pøebudovávat dùm na pozemku blízko
svého kostela, vymìøily mu místní úøady pokutu 500 peso (asi tøi
mìsíèní platy) a pøedvolali ho k soudu. Tøebaže pøedložil osobní dokumenty a povolení ke stavbì, soud proti nìmu vznesl žalobu a pastor
15
Gutierrez se neèekanì
ocitl ve vìzení.
„Nepøetržitì mì vyslýchali,“ prohlašuje pastor
Gutierrez. „Ptali se mì na
vìci týkající se církve a na
spojení s USA.“
Po komunistickém pøevratu v roce 1959, se Fidel Castro snažil o eliminace církví z Kuby. Podle
jedné dva roky staré náboženské studie byla do
roku 1989 protestantská
Pastor Gutierrez je kvùli své práci ve sboru trvale komunita
zredukována
obtìžován kubánskou policií. Nedávno byl dokonce
na
polovinu
a vliv katona pìt dní uvìznìn.
lické církve byl odhadem
umenšen na dvacetinu. Zatímco v uplynulých desetiletích kubánská
vláda verbálnì slibovala svým obèanùm „náboženské svobody“, jsou
køesanští aktivisté stále všemožnì obtìžováni policií. „Pokud chcete
pracovat pro Boží království, budete mít zde na Kubì trvalé problémy,“
poznamenává s povzdechem pastor Gutierrez. „Protože a budete dìlat
v tomto ohledu cokoli, vždycky se objeví nìjaké pøekážky, a již v materiální nebo jiné oblasti. A ty pøekážky na èlovìka èekají, doslova hned,
jakmile se ráno probudí.“
Pastor Gutierrez strávil ve vìzení pìt dní a dosud je popotahován místními úøady. Nedávno mu úøedníci odebrali jeho osobní doklady a dosud
mu je nevrátili. „Nevíme vùbec, co se bude dít, ale vìøíme, že to bude
buï jak buï souèást Božího plánu, prohlašuje. Navzdory pokraèujícím
represím zaznamenává od roku 1990 køesanství na Kubì velké obživení, nebo vláda legalizovala domácí církve. V roce 2000 zde pùsobilo
již na deset tisíc takových spoleèenství. Hlas muèedníkù nadále pomáhá
kubánským køesanùm, a to již od roku 1971. Tamním vìøícím obstaráváme køesanskou literaturu a další evangelizaèní nástroje a stojíme pøi
nich i v jejich dalších potøebách.
– Hlas muèedníkù, USA, listopad 2010
Egypt – Život v tavící peci
Tragédie v Nag Hamadi
Nashat Kamal se letmo podíval na hodinky. Byl veèer, vánoèní doba,
a jeho devatenáctiletý syn Abanoub se stále ještì nevrátil domù. Když ráno
odcházeli z kostela, kde se úèastnili sváteèního shromáždìní, Abanoub
slíbil, že pøijde domù, jakmile popøeje všem svým pøátelùm požehnané
Vánoce. Nashat se v duchu usmál. To je celý Abanoub, pomyslel si. V je16
jich vesnici Nag Hamadi
má pøece Abanouba každý
rád – køesané, stejnì jako
muslimové.
Nashatovy myšlenky
náhle pøerušilo vyzvánìní
telefonu. V aparátu uslyšel
rozrušený hlas Abanoubova bratra Davida, který
naléhavì prosil otce: „Tati,
rychle pøijï, stalo se nìco
hrozného! Abanoub byl
poblíž kostela postøelen.
Nyní ho odvážíme do ne- Køesané v egyptské vesnici Nag Hamadi truchlí nad
mocnice!“ Nashat bìžel tragickou událostí, která je neèekanì postihla.
jako o závod, ale bylo již
pøíliš pozdì, aby ještì uvidìl syna živého. „Lékaøi mi øekli, že už synovi nemohli pomoci,“ vzpomíná Nashat. „Byl zasažen ètyømi kulkami
a všechny ty rány byly prý smrtelné. Když jsem vidìl jeho tìlo ležící na
lùžku, pøišlo mi to jako nìco neskuteèného. Bylo to jako sen.“
Ale tento vánoèní útok z 6. ledna 2010 mìl ke snu skuteènì daleko. Pro
malou køesanskou komunitu v Nag Hamadi (pravoslavní koptiètí køesané slaví Vánoce 7. ledna) se stal doslova noèní mùrou. Pouhých patnáct
minut po skonèení veèerních bohoslužeb zahájili tøi radikální muslimové z projíždìjícího auta palbu na køesany, kteøí vycházeli z kostela sv Jana. Pøi tomto brutálním útoku bylo zabito sedm lidí (vèetnì muslimské
bezpeèností hlídky) a desítky dalších byly zranìny.
Pøíslušné vládní úøady vyhlásily, že tito militanti jednali v odvetì za znásilnìní dvanáctileté muslimské dívky. Tohoto èinu se mìl dva mìsíce pøedtím dopustit jakýsi køesan. Po tomto incidentu vypalovali v Nag Hamadi
a dalších pøilehlých vesnicích muslimští radikálové pìt dní køesanské
domy a nièili majetek køesanù. Další smutnou skuteèností je to, že policie na to zareagovala tím, že ve vesnici zatkla patnáct koptických køesanù. Muslimové, kteøí spáchají podobný èin, jsou v Egyptì zøídkakdy
potrestáni.
Blázen pro Krista
Tøicetiletý Samir žije v Alexandrii a je dalším køesanem, který zakouší
žár egyptské tavící pece. Po jeho obrácení ho egyptská policie prohlásila
za duševnì chorého, zbavila ho svéprávnosti a poslala do psychiatrické
léèebny. Zde byl Samir nelidsky muèen a málem pøišel o zdraví.
Než se setkal s Ježíšem, studoval Samir biochemii na alexandrijské univerzitì a patøil k nejlepším studentùm. Univerzita ho dokonce za odmìnu
poslala na pou do Mekky, aby tak získal titul hadži. Tato zkušenost se
ale mìla stát naopak zásadním momentem v jeho životì, kdy v jeho mysli
vyvstala otázka týkající se jeho náboženské víry.
17
Samir vìdìl, že køesané
uctívají Ježíše Krista, a tak
se rozhodl, že si sám pro
sebe tuto víru vyzkouší.
„Napadla mì otázka, zda
je Ježíš opravdu reálný,“
vzpomíná Samir. „Já jsem
biochemik a ve vìdì nevìøíme jen tak tomu, co
slyšíme. Chtìl jsem ty vìci
sám osobnì prozkoumat.
Egyptské církve jen velmi nerady vidí na svých
Samir popisuje, kolik trápení mu zpùsobila egypt- bohoslužbách muslimské
konvertity ke køesanství,
ská policie.
protože se kvùli nim bojí
úøedních represí. Ale Samirovi se podaøilo nepozorovanì bohoslužby
navštìvovat a poslouchat køesanská kázání.
Samirovy obtíže však nastaly, jakmile se rozhodl, že bude následovat
Ježíše. Nejprve ho rodièe vyhnali z domova. Pozdìji, pùl roku po svém
obrácení, se Samir rozhodl, že si nechá pøepsat ve svých osobních dokladech náboženskou pøíslušnost z muslimské na køesanskou. Ale na policejním úøadu mu øekli: „Prokážeme vám laskavost. Zatkneme vás a pošleme do psychiatrické léèebny.“ A tak se i stalo, Samir byl ihned odvezen
na psychiatrické oddìlení. Bylo to podle jeho slov strašné místo, plné vší
a mravencù.
„Již tam na mì èekali a hned mi uštìdøili množství ran. Pak mì vysvlékli a svázali. Všichni lékaøi mìli vousy charakteristické pro radikální muslimy. „Nedokážete si pøedstavit všechny ty léky, kterými mì krmili. Dávali mi pøedevším silné halucinogeny. Ráno jsem dostával deset pilulek,
odpoledne dalších deset a stejnì tak i v noci. Takhle to bylo každý den.
Kromì toho mi dávali i nìjaké injekce. Bìhem nìkolika dnù jsem byl doslova vyøízený. Z úst mi poøád tekly sliny.“
Lékaøi se evidentnì snažili Samira úplnì zlomit. „Dávali mi rovnìž
elektrické šoky do genitálií,“ prohlašuje Samir. Nejprve mi dali uspávací
injekci, a pak jsem jen mlhavì vidìl v rukou lékaøe nìjaké elektrody. Tyto
šoky dávali i dalším pacientùm. Prostì øekli, že je na èase, abyste prodìlali
léèbu šokem. Tuhle hroznou proceduru jsem prodìlal celkem šestkrát,
a to v šesti dnech, každé ráno.
Nakonec byl Samir z nemocnice propuštìn asi po šesti týdnech. Nemìl
ale kam jít. Jeho rodina se za nìho stydìla. Hledal proto pomoc v církvi.
Ale tam se ho báli pøijmout. „Podporovat nového konvertitu je v Egyptì zloèinem,“ vysvìtluje Samir. Pøed každým kostelem najdete zde dva,
tøi nebo ètyøi policajty. Jsou tam údajnì kvùli bezpeèí køesanù, ale ve
skuteènosti hlavnì informují vládní úøady o dìní v církvi. Nakonec se
podaøilo za pomoci Hlasu muèedníkù pro Samira pronajmout byt. Od
18
Samirova prvního pobytu
v psychiatrické léèebnì již
uplynulo deset let. Za tu
dobu se tam Samir dostal
celkem šestkrát. A pokaždé
tam byl držen šest týdnù.
Pøi jednom takovém pobytu mu „ošetøovatelé“ vyrazili nìkolik zubù. Ale ani
za takové situaci nebyl Samir bez nadìje. Bìhem jedné hospitalizace se setkal
s dvìma køesany. „Scházeli jsme se po celý ten
èas ke spoleèné modlit- Mnozí egyptští muslimové si kladou nad svou vírou
bì, tøi podobnì staøí muži. otázky. Pak èasto vyhledávají køesanskou literaturu, aby nacházeli odpovìdi. Køesané mají potom
Sedìli jsme na jedné poste- pøíležitost, aby jim v takových rozhovorech pøedávali
li a èetli si Bibli, zvláštì pak poselství evangelia.
evangelia. To mi dalo novou nadìji do dalších dnù.“
Samir byl propuštìn ze své šesté nucené hospitalizace pouhých šest
týdnù pøedtím, než s ním hovoøili naši pracovníci. Jeho mysl již nese
známky nevratného poškození a jeho tìla se co chvíli zmocòuje tøes. Samirovo srdce je ale nadále
v Božích rukách. „Podaøilo
se jim udìlat ze mì handicapovou osobu, aèkoli jsem
byl pøedtím úplnì fyzicky
i duševnì zdráv,“ prohlašuje Samir. Kromì toho je Samir èasto zván na policejní
stanici. „Oni se chtìjí hlavnì ujistit, že nehovoøím
s nikým o køesanství,“
poznamenává. Naposled
se musel dostavit na policii
jen dva dny pøed naším setkáním. „V této zemi vypasedmadvacetiletý egyptský køesani Mohammed
dá všechno krásnì, lidé vy- Dnes
Hegazy opustil i se svou manželkou islám, když oba
padají spokojenì, všechno uvìøili v Krista. Výsledkem toho bylo nìkolikanásobné
je nádherné, ale když dojde zatèení, kruté muèení a výslechy. Hegazymu se však
na vìc (køesanská konver- jako prvnímu køesanovi v dnešním Egyptì podaøilo
ze), pak se všechno zmìní pøimìt úøady, aby mu v osobních dokumentech provedly zmìnu jeho náboženské pøíslušnosti. Egyptští iso 180 stupòù.“
lámští vùdci na to zareagovali tím, že požadovali jeho
Samir je nyní pod pat- smrt. Jeho dùm byl do základù vypálen a Hegazy se nyronací jednoho egyptské- ní i se svoji rodinou skrývá na bezpeèném místì.
19
ho evangelisty, kterého podporuje naše misie. „Mým snem je mít malé
auto a pokraèovat v životì,“ uvádí Samir. „Mohl bych pak vozit do kostela
nìkolik nevidomých a jinak handicapovaných lidí. To je mùj sen.“
Bible v peci
Noora a její dvì dcery pøišly k víøe prostøednictvím svìdectví Nooøiny
mladší sestry. Když se Noora stala køesankou, hodnì pøemýšlela, co
s ní nyní bude a jak o své víøe øekne svému muži. Její manžel, šejk
a pøedstavený mešity, byl oddaný muslim. Noora si ani nedokázala
pøedstavit, co se stane, až u ní najde Bibli.
„Kdykoli se muž pøiblížil k místu, kde jsem Bibli schovávala, zmocnil
se mì takový strach, že mi na èele vyrazil pot,“ vypráví Noora. Nìjakou
dobu Bibli ukrývala na dnì zásuvky pod dceøinými šaty. Pozdìji ji
však pøemístila na místo, kam se manžel nikdy nedíval – do elektrické
trouby.
Jednu nedìli však manžel Noory udìlal nìco naprosto nezvyklého.
Pøinesl domù nìjakou rybu, dal ji na pekáè a šoupnul do trouby. A nevìda,
že na dnì je uschována Bible jeho manželky, troubu zapnul.
„Jak jsme tam tak s dcerou v zoufalství a bezmoci sedìly, byla jsem pøesvìdèena, že Bible zaène náhle hoøet; ale nemohla jsem nic dìlat,“ vypráví
Noora. Dívaly se s dcerou jen mlèky na sebe a bály se cokoli øíct. Ale nic se
kupodivu nedìlo. „Když se ryba upekla, manžel ji vytáhl z trouby a snìdl,
pak odešel na modlitby do mešity. Vytáhly jsme s dcerou Bibli a k našemu
pøekvapení nebyla spálená, ale jen desky byly trochu poškozené. Uvnitø
však zùstala takøka beze zmìny.“
Když se nakonec manžel Noory pøece jen dovìdìl o konverzi své
ženy, ztloukl ji tak surovì, že jí praskl žluèník. „Odešla jsem z domu bez
nièeho, jen s tím, co jsem mìla zrovna na sobì. Avšak ve srovnání s poznáním Ježíše Krista to není žádná škoda.“ Manžel se nechal s Noorou
rozvést.
„Ježíš nám nikdy neslíbil, že budeme mít v životì jen na rùžích ustláno,“
prohlašuje Noora. „Když v životì kráèím s Kristem, sdílím jeho utrpení
a nedbám na tìžkosti, které kvùli tomu pøicházejí.“ Když jsem se obrátila,
nazvala mì moje rodina ‚nevìøící‘. Pokud by se chtìli napít a já bych jim
podávala šálek s vodou, nevzali by si ho ode mì. Jsem nevìøící, a tudíž
jsem neèistá…“
Noora již byla kvùli své konverzi pìtkrát zatèena. Její bývalý manžel
se jí snaží co nejvíce právnì škodit. Podal již nejménì dvacet policejních
udání, ve kterých Nooru oznaèuje za rouhaèku islámské víry.
Noora se nyní znovu provdala za køesana. „Když mì požádal o ruku,
neptala jsem se po materiálním zajištìní, které mi mùže nabídnout, ale
po jeho duchovních kvalitách.“ Oba nyní získávají druhé pro Krista.
Noora a její manžel rozdávají evangelizaèní traktáty a pøi každé pøíležitosti lidem svìdèí o svém Spasiteli. O pronásledování Noora poznamenává: „Bùh nás postavil do tìchto tìžkostí kvùli tomu, aby nás duchovnì
probudil.
20
Naše skrytá radost pramení z obecenství s Ježíšem. Nemùžeme si pomoci, ale jsme prostì
šastní. V Nìm si pøipadám
jako svíce – hoøící. Tøebaže
procházím temnotami, dokážu i v nich vidìt svìtlo.
V hoøící peci, Šadrak, Méšach a Abed-nego øekli:
‚I kdybychom nebyli vysvobozeni z ohnì, stejnì
budeme vìøit.‘“
Když jsme s Noorou
Hlas muèedníkù podporuje køesanské vysílání do hovoøili, vrátila se právì
Egypta, které má znaèný úèinek. Na obrázku je jedno z policejního výslechu.
z takových rozhlasových studií.
Z pochopitelných dùvodù
zde nemùžeme otisknout
její fotografii. „Vím, že setkání s vámi mùže být pro mì nebezpeèné,
prohlašuje. Bìhem tøí posledních mìsícù jsem byla èasto vyslýchána
tajnou policií. Nìkteøí z našich pøátel z øad konvertitù skonèili již ve
vìzení.“
Køesané v Egyptì, a již novì obrácení jako Noora, tak i ti, co pocházejí z tradièního køesanského prostøedí, pokraèují i pøes trvalé nebezpeèí
z nejrùznìjších stran ve své cestì následování Krista. Uprostøed egyptské pece smìle a radostnì prohlašují, že Ježíš Kristus je jedinou odpovìdí na bolesti svìta.
Hlas muèedníkù, USA, srpen 2010
SVĚDEC T V Í PRONÁSLEDOVANÝCH K ŘESŤANŮ
Severní Korea
Suhùv pøíbìh
Byl pøíslušníkem armády a vysokoškolským studentem. Ale jednoho
dne nabral Suhùv život úplnì jiný smìr a jeho postavení v armádì bylo
otøeseno. Suh pracoval v redakci vojenských novin. Pak se ale stalo, že
nìkdo našel na novinové fotografii severokorejského vùdce smítko prachu
a Suh byl kvùli tomu zbaven vojenské hodnosti, vyhozen z práce a poslán
na venkov. „Pokud dojdou k pøesvìdèení, že nechováte vùdce v náležité
úctì, pak vám život velmi znepøíjemní,“ vysvìtluje Suh.
Jelikož byl Suh ale nadále èlenem komunistické strany, mohl dál pracovat jako státní úøedník, ale jeho profesní kariéra byla již oním incidentem se zrnkem prachu zásadním zpùsobem omezena. Severokorejské
21
pomìry pøipadaly Suhovi
stále absurdnìjší, ale své
pocity si samozøejmì
musel nechávat pro sebe.
Od té doby, co se Kim
Ir-sen zmocnil v Severní Koreji vlády, dostala
se zemì do izolace a tamní režim se horlivì snaží,
aby se k jeho obèanùm
nedostávaly jakékoli zprávy zvenèí. Avšak Suh mìl
v Èínì jistého pøíbuzného,
který mu vyprávìl o udáKøesan ze Západu se modlí s korejskými vìøícími, lostech ve svìtì. Suh vìdìl,
kteøí se právì chystají ilegálnì pøejít do Severní že Jižní Korea je bohatou
Koreje.
zemí. Když se dovìdìl
o kolapsu komunismu ve východní Evropì a v Rusku, myslel si, že komunismus má již odzvonìno. A z tohoto dùvodu také nadále zùstával
v Severní Koreji.
Když v roce 1994 zemøel Kim Ir-sen, vypukl v zemi hlad, který si za tøi
roky vyžádal dva miliony lidských životù. Nakonec toho mìl Suh dost.
Øekl svému bratrovi, že v jejich zemi je to beznadìjné, a rozhodl se odejít do Èíny.
Útìk do Èíny
Suh navštívil Èínu již døíve, když ilegálnì pøekroèil hranièní øeku
Tumen. Bylo to koncem roku 1990. Tehdy si v Èínì našel práci a vydìlal
si tolik penìz, že si mohl brzy koupit malé rádio. A tak Suh celý den pracoval a v noci pak poslouchal rozhlasové vysílání. Dozvìdìl se mimo jiné,
že Severokorejci jsou v Jižní Koreji pøijímáni, a že tedy Kim Ir-sen svému
vlastnímu lidu vìdomì lhal.
Suh však musel stále myslet na svou manželku, kterou zanechal v Severní Koreji. Našetøil proto 2 000 RMB (asi 5 500 Kè) a pokusil se vrátit se
zpátky, aby pomohl své hladovìjící rodinì. Na hranièní øece však byl chycen severokorejskými vojáky, kteøí ho zatkli spoleènì s jistým manželským
párem. Tehdy se Suh modlil k Bohu o pomoc. Nakonec byl propuštìn
a znovu utekl do Èíny.
Tam se uchýlil ke zmínìnému pøíbuznému, který mu øekl, že by mohl
jít do nìjakého kostela a požádat tam o pomoc. Suh se ale zdráhal, protože mìl vùèi køesanùm a církvi v hlavì stále pøedsudky, které mu tam
ve škole vtloukali. Pak ho jistá dvaaosmdesátiletá žena pøemluvila, aby
pøece jen do sboru šel. Darovala mu Bibli a pobídla ho, aby si v ní èetl.
V Suhovi pøevládla zvìdavost, a tak se s ní vydal do kostela, kde slyšel køesany zpívat píseò s melodií, kterou dùvìrnì znal. Byla to píseò,
kterou si severokorejský režim pozmìnil ke svým vlastním úèelùm.
22
Suh brzo rozpoznal, že
všechno to, co v Severní
Koreji slyšel o køesanství,
byly jen samé lži, a že se
naopak Kim Ir-sen sám
postavil na místo Boží.
Pøi ètení Bible si rovnìž
uvìdomil, že Kim Ir-sen
k ovládání lidí manipuloval biblickým poselstvím
s cílem vytvoøit státní
náboženství. Kde Bible
hovoøí o úctì k Bohu èi
k nìkomu jinému, dosaPohled pøes øeku Tumen z Èíny do Severní Koreje.
dilo severokorejské státní Podél pohoøí je v dálce možné vidìt dvì øady transnáboženství Kim Ir-sena. parentù nesoucích nápisy. V pøekladu na nich stojí:
A hovoøí-li Písmo o desa- „Zdar generálu Kim èong ilovi… Chraòte velkého geneteru pøikázání, pak seve- rála Kim èong ila vlastním životem!“
rokorejská ideologie zmiòuje „deset principù“.
Netrvalo dlouho a Suh uvìøil v Krista a nechal se pokøtít. Když se pastor zeptal, co by si pøál nejvíce, Suh øekl, že ho stále hryže svìdomí kvùli
tomu, že odešel od své rodiny a zanechal ji v Severní Koreji. Pastor ho
tedy vyzval, aby se za svoji rodinu intenzivnì modlil. A tak i Suh uèinil.
Na svoji rodinu myslel v modlitbách každý den, až se jednoho dne stal
zázrak.
Dvakrát za rok navštìvoval Suh pøíhranièní oblast u øeky Tumen,
která tvoøí hranici mezi Èínou a Severní Koreou. V této oblasti Suh
sám hranièní øeku pøešel. Suh vypráví: Když jsem se pøestìhoval do
Harbinu, zanechal jsem ve sboru své telefonní èíslo. Po nìkolika letech se mojí ženì podaøilo rovnìž pøejít do Èíny a dostala se shodou
okolností do onoho sboru, kde mìli moje telefonní èíslo. Nakonec
jsme se s manželkou sešli v jednom úkrytu pro uprchlíky ze Severní
Koreje.“ Zatímco Suh pobýval v Èínì, jeho manželka studovala Boží
slovo v tajném úkrytu spoleènì s dalšími dvaceti bìženci. Pro Suha
byl ale pobyt v Èínì stále znaènì nebezpeèný. Severokorejští uteèenci
jsou zde totiž stíháni a pøevážnì deportováni nazpìt. Pøi jedné pøíležitosti se Suh pokusil navštívit jihokorejskou ambasádu, ale byl v její blízkosti zatèen. Èínská policie ho pak odvezla v poutech k výslechu. Suh se modlil k Bohu, aby mu dal sílu se s touto situací vyrovnat,
nebo se již smíøil s tím, že bude eskortován do své nìkdejší vlasti.
Hlavnì pak prosil, aby Bùh ochránil jeho manželku a rovnìž všechny bratry a sestry, kteøí pobývali v onom úkrytu. Nakonec se ale vìci
neèekanì vyvinuly v jeho prospìch, Suh byl propuštìn a pøipojil se ke
køesanùm v úkrytu.
23
Odchod do Jižní Koreje
Tito køesané se pak zaèali pøipravovat na odchod do Jižní Koreje. Jednoho dne nadešel okamžik, kdy pastor køesanùm sdìlil, že je èas vyrazit. Ještì než se uprchlíci dostali do Jižní Koreje, museli nejprve cestovat pøes nìkolik dalších zemí jihovýchodní Asie. Když jejich malý èlun
pøistál u thajských bøehù, byl Suh zatèen. Jelikož je thajská policie vùèi
Severokorejcùm pøátelsky naklonìna, musel Suh pouze zaplatit pokutu
výši 70 000 bahtù (v pøepoètu asi 34 000 Kè). Tuto èástku pomohl Suhovi
zaplatit jeden misionáø.
Køesané pak odletìli do Bankoku a tam se uchýlili na jihokorejské
velvyslanectví. Suh byl i se svou manželkou na svobodì.
V Jižní Koreji Suh absolvoval výuku ve školícím støedisku, která má
za cíl pøipravit uprchlíky na život v nových podmínkách. Pak se ale Suh
spíše zamìøil na vydìlávání penìz a pøestal dokonce chodit i do kostela.
Asi po roce pøepadli Suha nìjací gangsteøi. Tato událost ho pøimìla, aby
znovu uvažoval o svém životì a èinil pokání.
„Studoval jsem po padesát let spisy Kim Ir-sena a Kim èong ila, ale nyní
chci až do své smrti studovat Boží slovo,“ uvádí Suh. V roce 2008 dokonèil
biblickou školu, ale o své budoucnosti prohlašuje: „Nechci se stát pastorem nìjakého sboru v Jižní Koreji, chci být nìjak prospìšný køesanùm
na Severu.“
Dnes Suh slouží uteèencùm ze Severní Koreje. Z bezpeènostních dùvodù však o jeho práci nemùžeme pøinášet žádné podrobnosti.
Suhùv pøíbìh obrácení
ke Kristu je pouze jedním
z mnoha, které by mohli tito severokorejští uteèenci
vyprávìt. Podle nìkterých
odhadù žije v Èínì nebo
v jiných sousedních zemí sto až ètyøi sta tisíc bìžencù. Mnozí z nich ale
byli zatèeni a vráceni do
své vlasti jen proto, aby
tam byli posláni do pracovního tábora nebo popraveni.
Hlas muèedníkù do SeKimovo marxistické dogma: „Nech dlouho žije velká verní Koreje posílá balóidea èuèche“ (oficiální severokorejská pseudonány s poselstvím evangelia,
boženská ideologie).
snaží se dopravit tamním
obyvatelùm rùzné traktáty,
stejnì jako posílá materiální pomoc. Pamatujme na tyto pronásledované
køesany ve svých modlitbách.
– Hlas muèedníkù, Kanada, listopad 2010
24
ZAMYŠLENÍ NA PRAHU NOVÉHO ROKU NAD 84. ŽALMEM
Den v tvých nádvoøích je lepší než tisíce jinde;
radìji chci stát pøed prahem domu svého Boha,
než prodlévat v stanech svévolnosti (Žalm 84, 11)
Snad všichni jsme na televizní obrazovce, buï v rùzných dokumentech,
nebo ve zprávách, zahlédli zábìry, na kterých se ortodoxní Židé modlí v Jeruzalémì svým osobitým zpùsobem u zdi náøkù. A již to pøipadá nìkomu
milé nebo jinému spíše podivné – to je koneckoncù jen otázka našeho
vkusu èi úhlu pohledu – je to v jistém smìru i naplòování našeho biblického slova. Pro Židy je poslední chrámová zeï, trocha toho kamení, tím
nejposvátnìjším místem na zemi. U této zdi prožívají náboženské vzrušení, které je podnìcované takøka tøítisíciletou tradicí. Nevím, jak moc se
tito Židé odvolávají i na náš pøedznaèený text, ale v jistém ohledu by se
jejich poèínání dalo na tento biblický verš vztáhnout. I to postávání u zdi
znièeného chrámu, i toto na pohled ne pøíliš útìšné místo, je pro nì cílem
vìèných návštìv, tam stále pøicházejí, tam se cítí duchovnì doma.
My jako køesané ovšem chápeme tento verš v jiném, pøeneseném smyslu, a nevidíme v tomto žalmistovì slovu chrám èi viditelný kostel, synagogu, modlitebnu anebo snad
nìjakou slavnou katedrálu.
Spatøujeme v žalmistovì
vyjádøení mnohem spíše
ten chrám, o kterém hovoøí Ježíš, chrám Jeho tìla,
tedy v našem svìtì církev
bojující i tu již vítìznou,
nebo zase chrám nebeský, nebeská místa, o kterých se zmiòuje apoštol Pavel, kam duchovnì
vcházíme svou osobní vírou a modlitbou, a se již
v tomto životì nacházíme
zrovna kdekoli.
Za naši pozornost a uvažování však stojí sympatický žalmistùv
postoj, když hovoøí o pobývání pøed prahem Hospodinova chrámu.
Ve skuteènosti nám v tomto obrazu pøedstavuje náboženství srdce, ve
kterém se nehledá nic krom života v Boží blízkosti, kde se nic nenárokuje, kde se nemluví o jakýchkoli náboženských výkonech, ale jen o tichém pøebývání na místì, které je vlastnì všem pøístupné, kam mohou
i ti, kteøí se z rùzných dùvodù nemohou odvážit vstoupit do chrámu.
Není tohle nádherný kontrast k tìm mnoha sebevìdomým hlasùm,
které v prùbìhu dìjin církve zaznívaly z tìch rádoby nejsvìtìjších míst?
25
Možná již zde vzdálenì zaznívá Ježíšovo upozornìní, že se máme na
jeho hostinì posazovat na místa poslední, nebo je to pouze on, kdo
urèuje zasedací poøádek.
Jako bychom v slovech žalmisty zahlédli odlesk onìch obyèejných
a prostých svìdkù víry, v Bibli èasto bezejmenných, jakým byl tøeba
øímský setník, který se pøímo dìsil pøedstavy, že by mìl Ježíš jen vstoupit do jeho domu nebo ženy Syrofenièanky, která klidnì a pokornì pøijala
cejch náboženské druhoøadosti, èi dokonce ménìcennosti, a spokojila se,
být u stolu Pánù alespoò jako jakési domácí zvíøe.
Žijeme v dravém svìtì, který velebí pøirozené síly èlovìka, pøirozené
schopnosti, pøirozená nadání a krásu, žijeme ve svìtì, kde se tak rády
vytváøejí elity, privilegované vrstvy, vládnoucí tøídy, honorace a establishmenty, z nichž pak rychle povstávají nejrùznìjší sobecké skupiny,
mafie, sekty, smeèky, prosazující všemožnými zpùsoby své nároky. A tito
se tak rádi domnívají, že právì oni mají v tomto svìtì vìtší právo na život
a pøedevším na svùj prospìch. A to všechno je nìkde hluboce zakoøenìno
v naší lidské pøirozenosti.
Mohli bychom nyní obšírnì hovoøit, jak se toto smýšlení svìta všelijak
promítá i do života církve, ale myslím, že by to nebylo pøíliš vhodné pro
tuto pøíležitost. A tak se radìji vrame k tomu potìšitelnému, k našemu
žalmistovi.
Žalmista je jiného ducha. On si pro sebe nenárokuje nic velikého.
A tøebaže je nepochybnì sám pøíslušníkem tehdejší chrámové elity,
pìstuje si duchovní a pokorné smýšlení. On si ve svých úvahách troufá
jen na nádvoøí Božího chrámu, jen na místo pøed chrámovým prahem.
A tím se podobá dalším biblickým svìdkùm pokorné víry. Abraham sám
sebe oznaèil za prach a popel. O Mojžíšovi èteme, že byl nejpokornìjší
z lidí na zemi. Jan Køtitel prohlásil, že Mesiáši není hoden ani zavázat
øemínky u bot. Apoštol Petr padl k Ježíši k nohám a prosil ho, aby od
nìho radìji odešel, nebo je jen høíšným èlovìkem. Apoštol Pavel se pak
považoval v tomto svìtì doslova za smetí a øíká, že mu s ostatními apoštoly Bùh vyhradil na svìtì úplnì poslední místo.
Ptáme se èasto, co by nejvíce prospìlo duchovnímu životu církve,
a mnozí z rùzných skupin by jistì pøedložili své koncepty. Mnozí køesané touží po plných kostelích, zaplnìných prostranstvích pøi návštìvì
vysokých církevních hodnostáøù, po vìtším vlivu v médiích, atd. Ale je
to skuteènì i touha Božího srdce? Není jeho touhou spíše onen skry tý
èlovìk srdce, o kterém hovoøí apoštol Petr (1. Petrova 3,4)? A tak bychom mohli do tohoto Nového roku uèinit zvláštní rozhodnutí, nepodobné tomu, co si pøeje svìt kolem nás. Totiž, abychom v tom Novém
roce byli zase o nìco menší pøed Bohem, abychom se zase o nìco
více stali tìmi malièkými, které velebí Pán Ježíš. Abychom netoužili
pro vìcech velikých, ale naopak po vìcech tak nepatrných, že je svìt
úplnì pøehlíží, ty jsou totiž zøejmì pøed Bohem nejvzácnìjší. Je to
v prvé øadì pokora, tichost, a dùvìrné oèekávání na Boží milost a navštívení.
26
Máme za sebou Vánoce, v nichž si pøipomínáme nejen narození Pána
Ježíše, ale rovnìž Pannu Marii, o které archandìl Gabriel prohlásil, že je
požehnaná mezi ženami.
Nikomu jinému z lidí se snad nedostalo tak velkého zaslíbení o požehnání. A pøece, podíváme-li se zvìdavým zrakem èlovìka pøirozeného
na život Marie, sotva v nìm najdeme nìco tìlesnì zajímavého. Marie je
tichá dívka (ani nikde neèteme, že by byla nìjak výjimeènì krásná, to je
jen odvìké pøání malíøù) , která se hned po andìlské návštìvì dostala
do ošklivého podezøení a velikých potíží, která porodila ve chlévì jako
pocestná, která musela uprchnout do cizí zemì, která zøejmì pomìrnì
brzy ovdovìla, která mnoha vìcem kolem svého prvorozeného Syna vùbec
nerozumìla, nebo jí Ježíš nijak neprivilegoval a pozdìji byl ke své vlastní
rodinì i nápadnì chladným – snad proto, aby z jeho mesiášství nemìli
jeho nejbližší nìjaké výhody, jak je tomu u významných lidí ve svìtì zvykem. A nakonec musela Marie stát pod køížem svého Syna a nechat do
svého srdce proniknout meè nejhlubšího zármutku.
Ale ani po vzniku církve neèteme, že by Marie nìco pro sebe nárokovala, že by se jí dostalo nìjakého vnìjšího významného postavení
v Božím lidu. Nestala se žádnou aktivistkou za práva žen v církvi,
nebo nìco podobného, nevytváøela žádné názorové protiváhy, tøebaže by to její výluèné postavení snadno umožòovalo. Naopak je po
vzkøíšení odbyta jedinou zmínkou, že se totiž spoleènì s ostatními
modlila.
Tak vnìjškovì vypadá život té nejpožehnanìjší ženy, kterou po dvì
tisíciletí velebí všechny národy svìta. Vždy síla jejího požehnání spoèívá ve vnitøním životì, v životì pokorné víry, která pro sebe nic nenárokuje a takøka jako divák jen tiše pøijímá to, co Bùh do jejího života sesílá.
A právì tímto zpùsobem se projevuje její požehnání.
Pøece jen ale žalmista nehovoøí pouze o nádvoøích a prahu Božího
chrámu, ale zmiòuje i oltáøe Boží, ovšem v trochu podivné souvislosti.
Øíká, že si u nich udìlali hnízdo vrabec i vlaštovka. Tato žalmistova
poznámka je vlastnì trochu nekoncepèní a víceménì i trochu scestná.
Žalmista o tom zøejmì hovoøí, protože to vidìl na vlastní oèi. Podobnì
jako J. Š. Baar napsal povídku o sýkorce, která se uhnízdila v kostele a pøi
mši nìkdy sedávala na oltáøi mezi dvìma andìlíèky.
Co však my s tímto roztomilým obrázkem?
V našem kontextu snad mùžeme spatøit jakýsi žalmistùv humor. Jako
by nám mezi øádky sdìloval, že u tìch nejsvìtìjších míst chrámu mohou
sídlit jen ti úplnì nejmenší a nejnepatrnìjší, kteøí vlastnì ani nemají vùbec
žádnou dùležitost. Jako by chtìl žalmista øíci: až budu tak nepatrný jako
vrabec a vlaštovka, tehdy snad i já budu moci pøebývat pøi Hospodinových oltáøích.
A to je ta víra, jejíž dokonalost nám chybí, a kterou pøi nás Bùh hledá.
Nech se pøi nás v tom nastávajícím roce rozhojní k slávì Boží.
–sf–
27
ÚVAHA TOMA WHITA
Jak jsem potkal poutníky
Poutníci zde byli pro mì vždycky. Chtìl bych vám
o nìkolika z nich vyprávìt.
Narodil jsem se pøedèasnì, o celé dva mìsíce
a nemohl jsem dobøe dýchat. Proto køesané èasto
pøicházeli do našeho domku v Baton Rouge, aby pomáhali mé matce. Když jsme koneènì mohli s nimi jít
do kostela, pozdravil jsem pøátelsky námoøníka, který
mì držel v náruèí tím, že jsem ho poblinkal. Když mi byly tøi roky, jezdili jsme do kostela autobusem, protože vìtšina rodin nemìla po válce
vlastní auto.
Vzpomínám si na svou uèitelku nedìlní školy Ruth Wrightovou. Vždycky
se na mì usmívala, tøebaže jsem byl „nejživìjším“ chlapcem v její tøídì.
Vidìl jsem Ruth minulý týden. Již je jí témìø devadesát a zase se na mnì
usmívala a jednala se mnou laskavì.
Když mi bylo sedm let, chodil jsem do nedìlní školy, kde nás uèil
Herb Murphy. Na stìnì tøídy byl obrázek Daniela se lvy. Herb mi daroval
moji první Bibli, kapesní Nový Zákon. Po mnohaletém používání již sice
odpadly desky vazby, ale Herbovo vìnování se v nìm dosud zachovalo.
Tentýž rok jsem v kostele zpíval duet coby soprán, zatímco alt patøil May
Dunnové, zdravotní sestøe, která mì pozdìji uchránila pøed lékaøem, jenž
se mi pokoušel dát injekci s oèkovacím sérem. Jelikož jsem doktorovi
vyhrožoval, že vyskoèím z okna, pøišla May, kterou jsem znal a choval
jsem k ní dìtskou dùvìru, a dala mi sama injekci.
Když mi bylo ètrnáct let, jel jsem o jednom víkendu vlakem do El Pasa.
U nás doma nepanovaly zrovna radostné pomìry a také jsem mìl na
støední škole velké problémy s technickým kreslením jako pøedmìtem.
Domníval jsem se, že pøed svými problémy mohu prostì ujet vlakem. Když
jsem však za vlak utratil polovinu svých ètvrtdolarových mincí, zaèal jsem
mít o svém budoucím životì dezertéra pochybnosti. Díky Bohu, policie
v El Pasu si mì všimla a vrátila mì mým rodièùm. Na druhý den jsme šli
zase všichni do kostela.
Když jsem se ale vrátil z této své eskapády, pøipadal jsem si jako spráskaný pes. Moje matka poprosila moudøe Jamese Curtise, pastora našeho
sboru, aby si se mnou øádnì promluvil. Toho veèera jsem zùstal v rodinì pastora na veèeøi. Vzpomínám si na to velmi dobøe, protože jsem
nervóznì èekal, že mi bude spílat a hrozit zatracením. Místo toho byl ke
mnì velmi milý.
Když jsem byl v polovinì svého studia, moji rodièe se rozvedli, a nechali mì samotného v Dewey, (Oklahoma), kde jsem chodil do kostela.
Skoro každý víkend jsem jezdil stopem ke Cunninghamovým a Meyersovým, køesanským rodinám, kteøí se mi všemožnì snažili nahradit
28
domov. Církev tehdy
pro mì byla skuteèným
útoèištìm.
Když jsem se pak
o deset let pozdìji dostal na Kubì do vìzení,
pøipomínal jsem si, zejména pak na samovazbì, všechny ty dùvìrnì známé tváøe tìchto
poutníkù a dìkoval
jsem za každého z nich
Bohu. V dobì, když
jsem byl na Kubì takto
nedobrovolnì držen, Na zaèátku 17. století hledali angliètí puritáni útoèištì
Wurmbrandovi
teh- pøed pronásledováním v Novém svìtì. Poutníci, kteøí
dy podporovali pro- podnikli cestu pøes Atlantik, založili osadu Plymouth,
21. listopadu 1620 uzavøelo jednaètyøicet otcù Poutstøednictvím
svých kde
níkù formální dohodu (tzv. Mayflowerskou smlouvu), že
dárcù moji mladou ro- budou poslouchat zákony vydané vùdci, které si sami
dinu. Køesané chodi- zvolí. Smlouva, která byla pozdìji užívána jako model
li povzbuzovat moji dalšími novoanglickými osadníky, pomohla ke vzniku spemanželku, která kvùli cifické americké tradice vlády založené na dohodì.
mnì prožívala velikou
úzkost.
Také jsem zakoušel obecenství s Božími poutníky v domácím shromáždìní uprostøed bažinaté krajiny v Louisianì, v domácích shromáždìních v horách Kostariky, odkud pochází má žena a na mnoha dalších
místech po celé Americe.
Žádný køesan není výsledkem jen svého vlastního úsilí. Uvìdomuji si
dobøe, že Bùh posílal do mého života tyto poutníky již v mé rodné zemi,
a jak si je Duch Ježíše Krista používal k mému duchovnímu rùstu ještì
dávno pøedtím, než jsem mìl obecenství s pronásledovanými poutníky
v íránských tajných shromáždìních nebo na indonéských ostrovech
a v mnoha dalších zemích.
Kdo jsou takovými poutníky ve vašem životì?
O tomto svátku Díkùvzdání jsme si v USA opìt pøipomnìli Mayflowerskou dohodu a mimoøádné a zbožné poèátky našeho národa. Musíme být
ale také všichni vdìèní Bohu za poutníky našeho života, kteøí nás vedli
a byli nám pomocí na naší pouti víry. Ano, potkal jsem ve svém životì
poutníky. A vìøím, že se zítra potkám s dalšími.
– Hlas muèedníkù, USA, listopad 2010
29
ZPR ÁV Y ZE SVĚTA
LAOS
Zatèení køesanù
Pìtatøicet mladých køesanù bylo zatèeno 18. záøí v laoském mìstì Meung
Feung na severu zemì. Všichni zadržení
vìøící se údajnì úèastnili projektu zalesòování tamní oblasti. Pozdìji bylo tøicet
z nich propuštìno na svobodu, a to vèetnì
matky ètyømìsíèního dítìte. Tato skupina køesanù byla podle zpráv velmi aktivní v evangelizaèní èinnosti a mnoho
lidí pøivedla k Pánu. Mnozí zainteresovaní køesanští pøedstavitelé vyjadøují velké obavy o osud pìti stále zadržovaných
køesanù.
Uvìznìní laoští køesané jsou velmi èasto vystaveni brutálnímu zacházení svých
vìznitelù, ke kterému patøí kruté výslechy, bití, muèení a samovazba. V nìkterých
pøípadech byli vìøící odsouzeni i více jak
k jednomu roku vìzení. Rovnìž rodiny
vìznìných køesanù jsou nezøídka všelijak
úøednì šikanovány.
Hlas muèedníkù se snaží posilovat naše
laoské spoluvìøící prostøednictvím rozhlasového vysílání.
– Hlas muèedníkù, Kanada, listopad
2010
SOMÁLSKO
Zabití a únos vìøících
Èlen podzemního køesanského hnutí
v Somálsku byl zavraždìn muslimskými
militanty bìhem tamního pokraèujícího
tažení proti konvertitùm od islámu. Podle
informaèních zdrojù v této oblasti vstoupili 21. èervence v osadì Afgoye (asi tøicet kilometrù od somálské metropole Mogadišo)
pøíslušníci islámské extrémistické organizace al-Shabaab do domu køesana Osmana Abdullaha Fataho a toho pøed zraky jeho
ženy a dìtí zastøelili. Fataho byl dlouholetým a velmi horlivým èlenem malé tajné
30
køesanské komunity. Tamní zdroje mají
podezøení, že nìkdo informoval militanty
o Fatahovì víøe. Násilníci následnì unesli
Fatahovu ženu a jejich ètyøi dìti. Pozdìji
matku propustili, ale jen, když jim slíbila, že
její dìti budou vycvièeny v armádì. „Víme,
že tam dìti podrobí vymývání mozku, že
zmìní jejich životní køesanské smìrování
na muslimské a budou je vyuèovat koránu,“
prohlašuje jeden somálský kontaktní pracovník. Unesené dìti jsou Ali Daud (5 let),
Fatuma Safia (7 let), Sharif Ahmed (10 let)
a Mur Said (15 let).
Tento incident vyvolal velké obavy mezi
somálskými køesany. Bezzákonnost v zemi a sevøení povstaleckými skupinami, které se snaží vykoøenit všechno køesanské,
vytváøí pro zdejší vìøící nepøátelské a život
ohrožující prostøedí. Køesanští aktivisté
podzemního hnutí po incidentu uprchli
ze svých domovù v obavì, že je stihne podobný osud.
Hlas muèedníkù podporuje somálské
køesany rozhlasovým vysíláním v jejich
národním jazyce.
– Hlas muèedníkù, Kanada, listopad
2010
BÌLORUSKO
Tábor biblické školy
pokutován
Jistému bìloruskému pastorovi byla
vymìøena pokuta za údajnì špatné hygienické podmínky pøi podávání jídla úèastníkùm letní biblické školy. Potíže zaèaly,
když místní ideologický èinovník Vladimír
Zagorský navštívil v doprovodu svých dvou
úøedníkù zmiòovanou biblickou školu. Zagorský prohlásil, že školy mají „povinnost
kontrolovat dìti, které bìhem prázdnin navštìvují církev“. Zagorský ale nebyl agentuøe Forum 18 schopen vysvìtlit, podle jakého zákona je tato „povinnost“ uplatòována,
a jak se tato skuteènost srovnává s právy jedince na soukromý život.
Pøi jiném incidentu zmrazily bìloruské úøady na nìkolik mìsícù bankovní
úèet jednomu letniènímu sboru v hlavním
bìloruském mìstì Minsk. K tomuto zmrazení došlo po vymìøení dvou velkých pokut v èervenci tohoto roku. „Podle zákona
musejí být veškeré pøíspìvky, které dostaneme, uloženy do druhého dne na bankovní úèet. Toto naøízení však nemùžeme
naplòovat,“ prohlašuje pøedstavitel postiženého sboru.“ Nemùžeme tak vyplácet
platy ani penze, nemùžeme poskytovat peníze na charitativní projekty a nemùžeme
ani od lidí pøijímat peníze v hotovosti,“ dodává. Církevní život pokraèuje dál, ale administrativa sboru je paralyzována.“
Bìloruské úøady rovnìž zasáhly na katolickém filmovém festivalu, když zakázaly promítání bìloruského filmového dokumentu „Zapovìzený Kristus“. Tento snímek
popisoval pronásledování protestantských
církví v dobì sovìtské éry. Jeho režisér,
Alexej Šejn agentuøe Forum 18 øekl, že se
„úøady zøejmì obávaly, aby vìøící snad nevidìli urèité paralely s tím, co se v souèasnosti
dìje v jejich zemi.“
– Forum 18, 10. listopadu 2010
ÁZERBÁJDŽÁN
Opravdu nábožensky tolerantní
zemì?
31. øíjna byli v Ázerbájdžánu odsouzeni k pìtidennímu vìzení ètyøi baptisté.
Tito køesané byli zatèeni bìhem policejního zátahu na privátní shromáždìní ke
slavnosti díkùvzdání za dary zemì. Když
policie vtrhla na shromáždìní, bylo tam
pøítomno asi osmdesát baptistù. Policisté nejprve vypnuli v objektu plyn a elektøinu, aby pøítomným zabránili v pøípravì
slavnostního jídla, a pak si zapsali jména
všech pøítomných, které rovnìž fotografovali a filmovali. Igar Mamedov, vlastník
domu a tøi další køesané obdrželi ještì týž
veèer u soudu trest pìtidenního vìzení.
Policejní mluvèí pak agentuøe Forum 18
tvrdil, že takové pozdní soudní pøelíèení
v nedìli není nièím neobvyklým. Ázerbájdžán rovnìž odmítá obnovovat úøední
registraci mnoha náboženským komunitám, nebo tím se jejich aktivity stávají ilegálními. Odpovìdný èinovník ázerbájdžánských úøadù k tomu prohlásil: „Dokonce
i naši nepøátelé uznávají, že Ázerbájdžán
je nábožensky tolerantní zemí.“
– Forum 18, 1. listopadu 2010
UZBEKISTÁN
Policejní zátahy na protestantská
shromáždìní
Pìti baptistùm v Uzbekistánu byla vymìøena pokuta za úèast na shromáždìní,
které nebylo úøady povoleno. Dva baptisté
pak byli zbiti policisty ze zásahové jednotky. Bìhem razie asi dvaceti pøíslušníkù policie si køesané museli vyslechnout hrubé
nadávky a odevzdat policistùm zpìvníky,
osobní Bible a další tištìné materiály. Policisté pøi konfiskaci nadmìrnì užívali
hrubou sílu a trhali vìøícím knihy doslova z rukou. Zástupce policie pak agentuøe
Forum 18 tvrdil, že na žádného z vìøících
nevztáhli ruku. Státní úøad pro náboženské záležitosti oznaèil zkonfiskovanou literaturu za ilegální. Zadržení baptisté u soudu
prohlásili, že vymìøená pokuta je neopodstatnìná a že je jí porušována jejich náboženská svoboda. Podali proto oficiální stížnost proti postupu policie, ve které
protestují proti bití pøi policejním zátahu
a požadují také navrácení zkonfiskované
literatury.
– Forum 18, 1. listopadu 2010
AFGHÁNISTÁN
Afghánský konvertita muèen
a zneužíván ve vìzení
Humanitární organizace Barnabas
Fund intervenuje u západních vlád ve
prospìch afghánského køesanského kon31
vertity od islámu, který se kvùli své víøe
dostal do vìzení, kde byl muèen a zneužíván.
Pìtaètyøicetiletý Said Musa, otec šesti
dìtí, byl podle informací ze soudního líèení zatèen koncem kvìtna pøi zátahu proti afghánským konvertitùm ke køesanství. Pozorovatelé prohlašují, že s nejvìtší
pravdìpodobností bude obvinìn také z odpadlictví od islámu, za což mu podle islámského zákona hrozí trest smrti. Navíc nìkteré hlavní afghánské politické osobnosti
již zaèátkem tohoto roku volaly po popravì
konvertitù.
V burcujícím ruènì psaném dopise, který se dostal na Západ prostøednictvím zastánce, který mohl Musu nedávno navštívit,
prosí uvìznìný køesan své bratry a sestry
po celém svìtì o modlitby a pøímluvy. V dopise stojí:
Úøady a spoluvìzni se mnou kvùli mé
víøe v Pána Ježíše Krista zle zacházejí. Kupøíkladu mì sexuálnì zneužívají,
bijí mì holemi do nohou, na hlavu dávají tìžké vìci, posmívají se mi, rouhají
se Kristu a nenechají mì spát v noci ani
ve dne. Prosím, prosím, pro Ježíše Krista, pomozte mi.
Said Musa byl zatèen záhy poté, co
27. kvìtna byla v afghánské televizi odvysílaná reportហo køestní bohoslužbì. Poøad
vyvolal zuøivou protikøesanskou odezvu
vèetnì poulièních demonstrací a vládních hrozeb. Said, kterému byla nedávno
amputována noha, patøil k pìtadvaceti
køesanùm, kteøí byli pøi tomto incidentu
zadrženi. Kromì Saida zùstává ve vìzení
minimálnì jeden další køesan, ale možná
jich je více.
Misijní organizace Barnabas Fund apeluje na západní vlády, aby na afghánské
úøady vyvinuly tlak za Saidovo propuštìní a za dodržování náboženské svobody.
Dr. Patrick Sookhdeo, mezinárodní øeditel této organizace, prohlásil: „Západ ne32
mùže zavírat oèi, když jím podporovaný
afghánský režim trýzní a posílá do vìzení obyèejné køesany a dokonce volá po
jejich popravì jen kvùli tomu, že oni vìøí
v Ježíše Krista.“
Podle novìjších zpráv byl soud se
Saidem Musou vzhledem k tlaku mezinárodní veøejnosti odložen.
– Barnabas Fund
Fund, øíjen a listopad
2010
INDONÉSIE
Policie vyšetøuje útoky na dvì
indonéské kongregace
Policie Støední Jávy vyšetøuje dva útoky
proti církvím v pøedvánoèní dobì.
Policejní náèelník Støední Jávy uvedl, že
7. prosince neznámí útoèníci vhodili Molotovovy koktejly na katolický kostel Ježíše
Krále v Sukoharjo poblíž Solo.
Podle zpráv nebyl pøi tomto útoku nikdo zranìn, ale došlo k ponièení kostelních zdí.
Pøi druhém útoku z 5. prosince støíleli
útoèníci do oken kongregace Indonesia Muria v mìstì Solo.
Sri Sarsiyah, pøedstavitel této napadené kongregace, uvedl pro média, že podali oznámení na policii s kulkami jako dùkazem, a že požádali o policejní ochranu.
Tento sbor pravidelnì navštìvuje asi sto
dvacet vìøících.
„Stále ještì všechno provìøujeme, a tak
dosud nemùžeme øíci nic konkrétního,“
prohlásil policejní inspektor povìøený vyšetøováním tìchto incidentù.
7. prosince byly rovnìž objeveny dvì po
domácku vyrobené nálože v tìsné blízkosti
jedné policejní stanice v Solo.
Extrémisté v Indonésii v minulosti útoèili na køesanská spoleèenství právì bìhem Vánoc, aby ještì více zvýšili napìtí
mezi muslimy a køesany.
– Jakarta Globe
Globe, 8. prosince 2010
BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ
Neboj se!
„Ale když vidìl silný vítr, dostal strach.“ (Matouš 14, 30)
Stal se zázrak. Na pøíkaz Pánì, dokázal Petr kráèet po vodì, což bylo proti
pøírodním zákonùm. Jestliže Petr kráèel po vodì, proè tedy dostal strach
ze silného vìtru? Což snad byl Kristus schopen vykonat tento zázrak jen
za klidného poèasí?
Pøi jiné pøíležitosti byli uèedníci zastrašeni silnou bouøí, kdy „se vlny
pøelévaly do lodì, takže se loï již naplòovala“ (Marek 4, 37). Ježíš v odpovìï na jejich ustrašené volání utišil a uklidnil moøe. Nyní byli uèedníci
upokojeni. Ale je-li loï plná vody, pak klesá ke dnu a je moøe klidné nebo
rozbouøené.
Zázrak nebyl ani tak v tom, že Pán pøikázal moøi, aby se utišilo. Tím
pravým divem je skuteènost, že loï Ježíšova pluje již dva tisíce let, v èase
dobrém i zlém, aèkoli je plná herezí, roztržek a rùzných høíchù. Pluje dál,
i když je plná vody, i když by podle zákonù hydrodynamiky mìla jít ke
dnu.
Možná procházíte ve svém životì mnohými zdrcujícími okolnostmi.
Nebojte se, když se k nim pøidružují ještì další. Je zázrakem, že jste to
dokázali snášet až do nynìjška.
Kámen zakrývající Ježíšùv hrob byl odvalen andìlem; „byl totiž velmi
veliký“ (Marek 16, 4) . I když se vaše bøemeno stává ještì vìtším, než bylo
pøedtím, Bùh vám mùže poslat na pomoc svého andìla.
Napomenutí „Neboj se“ se v Bibli objevuje celkem 366krát – na každý
den v roce a jednou navíc pro pøestupný rok.
Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Towards The Heights
Další prùbìžnì aktualizované zprávy ze svìta v èeštinì naleznete na internetových adresách
www.prayer.cz
mucednici.prayer.cz
Mùžete nám psát na naši e-mailovou adresu:
[email protected]
[email protected]
Další informace v angliètinì lze najít na internetových adresách:
www.persecution.com
www.persecution.net
Starší èísla v elektronické podobì naleznete na internetové adrese:
mucednici.prayer.cz
MUÈEDNÍCI KØESANSKÉ VÍRY
Skryté kameny v základech církve
MARINUS
VOJÁK CÍSAØÙV NEBO KRISTÙV?
kolem roku 268
Marinus mìl být povýšen. Na neobsazené místo setníka se zdál tím pravým
mužem. Jenže jeden z vojákù Marinuse
udal, že je køesanem a tudíž na setníka
nevhodným kandidátem. Kromì toho
Marinus odmítl vykonat pohanskou
pøísahu, která byla od všech øímských
vojákù požadována, èímž prokázal, že
není hoden takové cti.
Øímský soudce si nechal Marinuse
pøedvést a zeptal se ho, zda je opravdu
køesanem.
„Jsem“, odpovìdìl voják.
Úøedník dal Marinusovi tøi hodiny na
to, aby své pøesvìdèení zmìnil.
Marinus se dostal do úzkých. Ale
potkal biskupa sboru, který ho vzal
do kostela.
„Pro co se rozhodneš? “ ptal se ho
biskup. „Pro ten Život, kde tvé jméno
bude zapsáno jako vojáka Nebeského
Krále anebo pro meè, kterým sloužíš
pozemskému králi? “
Marinus vzal do rukou posvátný
svitek.
„Pøimkni se pevnì k Bohu,“ øekl mu
biskup, „a On tì bude posilovat.“
Marinus byl opìt pøedveden pøed
úøedníka a vyznal, že se rozhodl následovat Krista. Okamžitì byl odveden
a popraven.
Co však následovalo, to Øímany
zvláštì pohnìvalo. Velmi známý senátor jménem Asterius, který se tìšil
pøízni øímských císaøù, byl natolik
zasažen Marinusovou stateèností, že
zahalil vojákovo mrtvé tìlo do svého
pláštì, odnesl ho ke svému vlastnímu
hrobu, kde ho pohøbil. Za tento èin byl
Asterius rovnìž sat
Marinusova odvaha dokázala podnítit øímského senátora natolik, že se
nezalekl ani muèednické smrti. Jak
inspirativní je naše odvaha?
Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka.
V prosinci vychází dvojèíslo.
Toto periodikum je registrováno u Ministerstva
kultury ÈR pod evidenèním èíslem
MK ÈR E 12970
Bulletin vydává obèanské sdružení
POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI
K hlavním cílùm tohoto sdružení patøí:
• poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm
• informovat veøejnost o pronásledování køesanù
• podporovat vydávání literatury, která vypovídá
o køesanských muèednících a svìdcích víry.
Obèanské sdružení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian
Association (ICA).
Pìt hlavních zásad této misijní organizace je založeno na biblickém verši epištoly židùm 13,3:
1. Podporovat køesany v šíøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Ježíši Kristu
proná sledová ni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalších forem pomoci.
2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám
køesanských muèedníkù.
3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì prošli utrpením
v bývalých komunistických zemích.
4. Nejrùznìjším zpùsobem se snažit získávat pro
Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování
køesa nù v totalitních zemích a problémových
oblastech.
5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných
na køesanech.
Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese:
Hlas muèedníkù
pošt. pøihrádka 21
377 01 Jindøichùv Hradec
Úèet pro dobrovolné pøíspìvky:
ÈSOB Jindøichùv Hradec
è. ú.: 131257607/0300