Sabina Veselá - Nejlepší přítel člověka

ABSOLVENTSKÁ PRÁCE
NEJLEPŠÍ PŘÍTEL ČLOVĚKA
Úvod
Pes je už od dávných dob považován za nejlepšího přítele člověka. V mnoha věcech
jsou psi opravdu nepostradatelní a vyjímeční. Existuje rozdělení psů i podle využití
pro člověka. Všichni víme, že jsou psi, kteří zachraňují lidské životy lidem zasypaným
pod lavinou, pod zříceninami staveb, pomáhají hledat i při záplavách či zemětřesení.
Lidem, kteří oslepli usnadňují život speciálně vycvičení slepečtí psi. Policejní psi
nacházejí drogy a výbušniny, hledají i pohřešované osoby. Lovečtí psi jsou zase
nepostradatelní pro myslivce při lovení zvěřě. Některá agresivnější plemena jsou
výborná pro hlídání různých objektů. Ale jsou tu i plemena, která lidé mají jen za své
mazlíčky. A proto si myslím, že každý člověk by si měl psa vážit a považovat ho za
svého přítele.
Někdo tvrdí, že ten kdo řekl, že se štěstí nedá koupit, zapomněl na štěňata.
Obsah
1) Úvod
2) Vznik psů
3) Život psa a vlastnosti
4) Výběr psa
5) Psí smysly
6) Strava
7) Chování
8) Něco o kynologii
9) Psí rekordy
10) Závěr
Zdroje
Knihy:
Vše o psech-Dr.Peter Larkin Mike Stockman Fotograf John Daniels
Velká kniha péče o psa-Dr.Bruce Fogle
Hodný pes nemožné chování-Jeanne Carlson Ranny Green
Časopisy:
Pes přítel člověka 7/2006
Pes přítel člověka 8/2004
Pes přítel člověka 8/2006
Malá plemena psů-Armin Kriechbaumer
Webové stránky:
http://psihaf.blog.cz/0704/nejmensi-pes-na-svete
http://www.psi-kocky.cz/
http://www.wikipedia.cz
http://www.psiobrazky.cz
Seznam:obrázky
Prvními zdomácnělými zvířaty byli psi. Díky vědeckým výzkumům víme, že předky
psů jsou vlci, kteří už od svého prvního vývojového stadia byli využíváni k lovu i
k hlídání lidských obydlí. Podle tradičních představ se vlci začali domestikovat
před deseti až dvaceti tisíci lety. Avšak novější průzkumy DNA psů a vlků ukazují, že
vlk se poprvé transformoval v psa již před více než sto tisíci lety. Tyto důkazy rovněž
dokládají, že vlci se domestikovali několikrát, nikoli pouze jednou, a že křížení psů
s divokými vlky dále pokračovalo. Někteří vlci se naučili s lidskými tvory žít v souladu
a z vlků se postupně vyvinuli psi. Přinejmenším lze předpokládat, že chránili lidská
bydliště a štěkáním varovali lidské tvory před blížícím se nebezpečím. Psi mají vlčí
instinkt po svých předcích, který stále ovlivňuje jejich chování.
Některé rasy psů jsou velmi staré. Zmínky o nich nalezneme v náboženství, folkloru a
zobrazuje je i pravěké umění, což ukazuje, jakou roli v životě lidí psi hráli. Byli
v bojích, při sportu i v zemědělství. Mnohem později se stali námětem
pro literaturu, umění i film. Malé psíky lze skutečně najít v celém starověkém světě a
jsou předky mnoha dnešních ras malých typů. V Tibetu a v Číně bylo zvykem držet
u domů jak hlídací psy, tak i psy domácí. Hlídací psi byli vždy velcí a zlí a žili venku,
zatímco malá plemena žila uvnitř domů a klášterů. Držet si domácí zvíře
za společníka bylo na rozdíl od chovu pracovních zvířat považováno ve středověku
za jistou formu luxusu. Ve starověkém Egyptě byli psi dokonce uctíváni. Rozlišovali
několik odlišných ras: psy typů greyhoundů nebo saluki, mastifovité, basendžiovité,
podobné pointrům a malé teriéry maltézského typu.
Bouřlivý rozvoj kynologie je datován od počátku 19. stolení. Plemena se začala
rozdělovat podle původu a podle pracovního zařazení. V roce 1911 byla založena
Mezinárodní kynologická federace F.C.I. (Federation cynologique internationale) se
sídlem v Bruselu, která celosvětově řídí naše chovy, vydává, upravuje a schvaluje
standarty pro jednotlivá plemena. Během dlouhé domestikace bylo vyšlechtěno
celkem kolem 400 plemen, kteří se od sebe liší délkou a barvou srsti, velikostí,
postavou i povahou. F. C. I. Rozděluje plemena:
1) plemena ovčácká, pastevecká a honácká,
2) pinčové, knírači, tzv. molossoidní a švýcarští salašničtí psi,
3) teriéři,
4) jezevčíci,
5) špicové a tzv. plemena primitivní,
6) honiči a barváři,
7) ohaři,
8) slídiči, přinášeči a psi vodní,
9) společenská plemena,
10) chrti,
11) neuznalá plemena
O plemenech ovčáčkých můžeme říci, že jsou to dobře ovladatelní psi. Dříve byli
vyšlechtěni pro hlídání a shánění stád ovcí a dobytka, avšak dnes jsou často
využíváni zejména jako pracovní psi. Původním úmyslem pro teriéry byl lov a výkony
v myslivosti. V součastné době jsou chováni i jako společenská plemena, ale stále
u nich přetrvává silný lovecký instinkt. Skupinu jezevčíků dělíme na devět plemen
rozdělených podle velikosti a druhu srsti. Charakteristickým znakem u špiců jsou
malé špičaté uši a ocas, který je přetočený nad hřbet. Honiči a barváři jsou
vyšlechtěni k myslivosti a pronásledování zvěře, snad také proto, že mají vynikající
čich. Ohaři jsou pracovní psi, jsou dobře ovladatelní, přátelští a neagresivní.
Slídiči byli původně lovecká plemena. V součastnosti díky svojí výborné povaze,
zvláště zlatý a labradorský retrívr pomalu vytlačují německé ovčáky jako vodící psi
pro nevědomé. Mezi společenská plemena patří psi, kteří byli vyšlechtěni k tomu, aby
dělali společnost člověku. Jsou převážně menších velikostí, a proto je můžeme
chovat i v bytě. Chrti jsou vyšlechtěni zejména pro rychlost. Jsou to rychlí, štíhlí a
elegantní psi, kteří potřebují dostatek prostoru. Používali se k lovu zvěře a
v součastnostni se pracovně uplatňují v závodech. Mezi plemena neuznalá F. C. I.
patří český horský pes, český strakatý pes, chodský pes a pražský krysařík.
Život psa trvá 10-15 let. Věk psa je ovlivněn plemennou příslušností, podmínkami,
v kterých žije, způsobem krmení a pracovním využitím. Lidé přepočítavají věk psa
tak, že jeden psí rok se rovná sedmi lidským, ale není to tak docela pravda. Vyspívají
daleko rychleji, ale po dosažení zralého věku stárnou pomaleji. Všeobecně platí, že
větší, mohutnější plemena se nedožívají tak vysokého věku jako plemena menší.
Fyziologická teplota psa je na rozdíl od člověka vyšší. Zdravý dospělý pes má
měřěnou teplotu 37,5-39°C. Březost má délku 64 dnů, s odchylkou +/- 5 dnů. Velikost
plemene ovlivňuje i četnost vrhů. Malá plemena mívají obvykle méně štěňat, než
plemena větší. V celé horní čelisti mají 6 řezáků, 2 špičáky, 8 třenových zubů a 4
stoličky. V dolní čelisti je 6 řezáků, 2 špičáky, 8 třenových zubů a 6 stoliček. Celkem
tedy mají 42 zubů. Na hrudních končetinách mají ve většině případů pět prstů, ale
vyjímky jako např. Norský hund mají prstů šest. Na pánevních končetinách mají čtyři
prsty.
Když se rozhodneme, že si chceme pořídit štěňátko, musíme si položit několik
základních otázek: Zvážili jsme rozhodnutí s ostatními členy rodiny? Není nikdo
z nich alergický na psí srst? Bude mít pejsek dostatek prostoru? Máme tolik času,
abysme se mu mohli věnovat? Máme čas na krmení, cvičení, venčení, pečování a
hraní? Chodit ho minimálně 3x denně venčit na nejméně 20 minut? Máme dostatek
finančních prostředků na zajištění spravné péče? Musíme s ním pravidelně chodit na
veterinární prohlídky, vakcinace... Stříhání drápků, a
u dlouhosrstých plemen chodit do psích salonů na pravidelné zastřihování srsti a
hlavně na kvalitní stravu.
Když jsme schopni splnit všechny podmínky, měli bychom uvažovat na dalšími
otázkami:
1)Psa nebo fenku? O psech se říká, že jsou dominantnější než feny. Ty se raději
zdržují více u svého majitele. Nekastrovaná fena 2x do roka hárá a období, kdy se
může stát březí trvá přibližně okolo 2-3 týdnů. Březnost pak trvá přibližně 64 dnů.
2) Čistokrevný nebo kříženec? U čistokrevného psa je nám přibližně známo, co
můžeme od daného plemena očekávat. Jedná se o vzhled, povahové vlastnosti,
charakter, ale i dispozice k určitým nemocem. U čistokrevných psů můžeme mít
papíry původu (PP), v nich máme celý jejich rodokmen. U psů s PP se automaticky
hlídá jejich zdravotní stav. Jsou schopni se zúčastnit různých výstav. Kříženci mají
odlišnou matku a otce. Všeobecně se o nich říká, že jsou odvážnější než čistokrevní
psi. U nich se ovšem nemůžeme domnívat, jací budou vzhledově nebo jaké
charakterové vlastnosti budou mít. Nedá se vyloučit ani žádná zděděná nemoc.
Kříženci jsou však skvělý společníci stejně jako čistokrevní psi.
3) Jaké si vybereme plemeno? Na celém světě pobíhá zhruba 400 různých psích
plemen. Pro každé plemeno je něco charakteristické. Můžeme je rozřadit do různých
skupin: honiči, teriéři, lovecká plemena, pastevečtí psi, užitková či společenská
plemena. Plemeno, které si vybereme, by mělo odpovídat naší nynější a budoucí
situaci. Předtím, než se rozhodneme, jaké plemeno zvolit, informujeme se
u chovatelů či z odborných knížek. Asi nejdůležitější otázky pro zjištění vlastností
daného plemene jsou: Jaké váhy a výšky dosahuje? Jaký má typ srsti- je dlouhosrstý
nebo krátkosrstý? Kolik pohybu potřebuje? Jaké je vhodné prostředí pro zvolené
plemeno? Má tendenci k agresivitě vůči ostatním psům nebo dětem? Je vhodný
k výcviku, nebo je spíše ,,polehávač“?
Už víme jaké plemeno by se pro nás hodilo? Pak je na čase se rozhodnout, jakou
cestou chceme pejska získat. Od nějakého zodpovědného chovatele nebo z útulku?
Pokud se rozhodneme pro psa z útulku, měli bychom mít na paměti, že pes má
za sebou často smutnou minulost a vyžaduje zcela jiné zacházení než pes odstavený
od maminky.
Pro případ, že jsme si pro štěňátko přišli k chovateli, potřebujeme zjistit, které štěně
je asi nejzdravější. Srst by měla být jemná, lesklá a na dotek čistá. Oči by měly být
jasné, nelesklé a neslzející. Ouška by měla být čistá a růžová, bez strupů, zápachu
nebo výtoku. Tlamička by měla být bez zápachu a s růžovými dásněmi. Okolí řitního
otvoru by mělo být suché a čisté, bez zmínek průjmu či výtoku. Povahu štěňátka
můžeme vypozorovat z toho, jak se chová ve smečce. Pejsek, který se straní
ostatních by mohl být v budoucnosti plachý, naopak autoritativní štěňátko by se
v budoucnosti mohlo stát hlavou naší rodiny. Nejlépe je vybrat zlatou střední cestu.
Otázky, které by nás měli od chovatele zajímat: Jak je štěně staré? Na jaké krmivo je
doposud zvyklé? Je očkované a odčervené? Udržuje alespoň částečnou čistotu?
První noc v novém domově většinou pejsci knučí, protože se nacházejí v novém
prostředí sami, bez maminky, bez své smečky... Ale po několika dnech si zvykne a
my se můžeme věnovat úmyslu, proč jsme si ho pořídili.
Zakládní výbavičkou pro naše štěňátko je pelíšek, v různých provedeních od
proutěných po látkové až plastové. Potom by měl mít misku na vodu a na krmivo.
Krmivo by mělo být pouze od kvalitních výrobců, jen tak totiž máme jistotu opravdové
kvality. Hračky by se měli vybírat z vhodného materiálu a ve vhodné velikosti. Hřeben
by měl odpovídat typu srsti vašeho pejska. Vodítko a obojek by také měly odpovídat.
Je třeba mít také přepravku nebo přepravovací tašku. Neměli bychom zapomínat ani
na identifikační známku- jsme totiž povinní přihlásit svého pejska na úřadě, a platit
tak za něj každoročně poplatek.
Psi jsou velice inteligentní zvířata, s některými jejich schopnostmi se člověk nemůže
srovnávat. Po svých loveckých předcích sdědili vynikající čich, kterým nejintenzivěji
vnímají své okolí. Rozlišující schopnost jejich čenichu je obrovská, ale u všech
plemen není vyvinuta stejně. Čichová ostrost je všeobecně nižší u plemen s kratším
čenicem. Psi jsou dokonce obdařeni pachovou pamětí. Lidé využívají těchto jejich
vyjímečných schopností při lovu, v kriminalistice, při záchranných akcích, při
vyhledávání drog... Psí sluch si v jemnosti a rozlišovacích schopnostech nezadá
s čenichem. Vnímají výšku, sílu a zbarvení tónu, Pro příjem zvuku je nejdůležitější
výška tónu, která je dána kmitočtem. Člověk vnímá zvuk maximálně do 20 000 Hz,
psi hravě rozeznají zvuky na úrovni až do 90 000 Hz. Vnímají zvuky, které člověk
nemůže nikdy slyšet. Kromě čichové paměti mají i zvukovou paměť. To například
znamená, že auto svého páníčka bezpečně rozezná od jiných. Ale se zrakem jsou na
tom psi podstatně hůře. Sice v šeru vidí lépe než člověk, ale za plného denního
světla ho člověk i předčí. Každé oko má samostatné zorné pole. Okolí je pro psy
z hlediska barev víceméně šedé a právem o nich můžeme prohlásit, že jsou
tupozrací. Chuť mají poměrně dobře vyvinutou, nervová zakončení mají podobně
jako člověk rozložená na hřbetě a bocích jazyka. Jsou schopni si zvyknout na určité
chutě a ty potom upřednostňovat. Na celém povrchu těla mají uložená hmatová
tělíska, kterými vnímají teplo, chlad, bolest, tlak, stejně jako člověk. Navíc mají na
mordě citlivé hmatové chlupy. Dovedou varovat před zemětřesením, často o mnoho
dní dřív, než je člověk schopen zaznamenat jakékoli záchěvy půdy. Psi jsou totiž
velmi citlivý k vibracím. Pozoruhodné je i to, že psi reagují pouze na skutečné
zemětřesení, dokážou je odlišit asi od 150 000 neškodných záchěvů zemské kůry.
Účinou zbraní psa jsou zuby. Mohutné čelistní svaly umožňují v případě potřeby
velmi silný skus. U některých psů jsou předpokládané telepatické schopnosti, které
se potvrdily opakovanými testy v nejpřísnějších podmínkách.
Štěně má jiné nároky na výživu, než dospělý pes, proto bychom mu měli dávat
krmivo určené jen pro jeho věkovou kategorii. Na krmení pro dospělé psy by se mělo
přejít až po ukončení fyzického vývoje. Štěně má malý žaludek, proto by se měla
štěňatům do třech měsíců strava rozdělovat do čtyř dávek. Od třech do šesti měsíců
do třech dávek denně a v šesti měsících dvě dávky jídla denně. Má se dodržovat
pravidelný čas krmení, a nezkonzumované zbytky odebrat, aby se nepřejídalo.
Potrava by měla mít pokojovou teplotu. Při jakýchkoli problémech se stravováním
bychom se měli poradit s veterinárním lékařem. Strava se rozděluje na strojově
vyrobenou (konzervy, granule) a zpracovanou doma (vařené maso, těstoviny,
rýže...). Výhody strojově vyráběné potravy jsou, že máme správnou výši vitaminů a
minerálů. Jednoduchý způsob podávání a nenáročná příprava. Oproti tomu domácí
strava je chutnější a aromatičtější, obsahuje mnohem více vody oproti sušené stravě.
Dnes existují i krmiva speciálně připravená pro určitá plemena.
V dnešní době je mít dobře vychovaného psa více než nutnost. Cesta k výchově je
dlouhá, avšak my jsme zodpovědní za své miláčky, proto bychom je měli řádně
vycvičit a naučit ho alespoň základním povelům, jako je například: sedni, lehni,
zůstaň, k noze, fuj, přines, aport, dej pac, vstaň... Pes se musí na výcvik soustředit a
brát ho jako hru, jedině tak ho totiž bude výcvik bavit. Po každém úspěšném pokroku
by se měl být pochválen a obměněn pamlskem. Nebo společně se psem můžeme
navštěvovat výcvikové školy, kdy instruktor dohlédne na správný výcvik.
Psí chování jse odvíjí od naučených stereotypů. Je dobře přizpůsobené potřebám a
zvyklostem člověka. Někteří lidé si myslí, že pes je ten, který má v kohoutku 30 cm a
více. Někteří psi mají pojmenování ,,toy“ v doslovním anglickém překladu hračky.
Mají sice vzhled, jako plyšové hračky, jsou to však psi jako všichni ostatní. Živí,
bystří, inteligentní, oddaní. Bývají hraví až do vysokého věku. Avšak musejí být také
disciplinárně vycvičeni, aby jsme jednoho dne nezjistili, že spíše on je naším
páníčkem.
Na psovi většinou poznáte co si myslí, protože neumí mluvit a tudíž neumí ani lhát.
Například, když chce, aby jsme ho nechali být, naježí srst a zdvihne ocas a přitom
cení zuba a vrčí. Naopak když nám důvěřuje, převalí se na záda a dovolí, abysme ho
drbali na břichu. Když chce, abychom si s ním hráli, vyzve nás tzv. hrací poklonou.
To znamená, že se přikrčí, na předních nohou opřených o zem leží, zvedne břicho a
vystrčí zadek a přitom vrtrí ocasem. Když je šťastný a je rád, že nás vidí, vrtí ocasem
a chce nás přivítat olíznutím tváře. Jestliže si lehne pes na zem a stáhne uši dozadu,
pochopil, že se na něj zlobíme a snaží se nás udobřit. Psi prosí zdvihnutou tlapkou
například o potravu, nebo o cokoliv jiného. Pes se rovněž dorozumívá hlasem. Štěká,
aby nás varoval, že je někdo cizí venku. Vyje, když je opuštěný. Vrčí, když se zlobí, a
kňučí, když se dožaduje naší pozornosti.
Kynologie je věda o psech, jejich chovu a šlechtění. Zabývá se jí mezinárodní
kynologická federace ( FCI), v Česku má pobočku u českomoravské kynologické
unie. Kynologie se dělí na dvě podskupiny, a to sice služební a sportovní. Obě tyto
skupiny mají společné nároky, zkušební řády a rovněž i disciplíny. Mezi disciplíny
patří pachová práce, poslušnost a obrana. Zkušební řády se liší pouze v tom,
v jakém okruhu chcete psa využít. Jde-li o kynologii služební, tak například policisté,
jedná-li se o kynologii sportovní, pak to bývají většinou zkoušky, závody , popřípadě
výstavy. V obou oborech je nutno dodržovat určitá pravidla, která je nutno dodržovat,
pokud chcete psa v daném oboru uplatnit. Pravidla by měl dodržovat především
psovod, pes se to pak od něj naučí. Patří tam hlavně neústupnost, pevné nervy a
ctižádost. Je také důležité se k psovi chovat pořád stejně, jinak může být zmatený a
přiměřeně, bez žádných fyzických trestů, pokud to není nutné. Po boku sportovní
kynologie právoplatně stojí i jiné psí sporty, jako například agility, caniscrossing,
dogdancing, flyball...
Nejmenším psem na světě se stala Čivava Danka ze Slovenské republiky. 30.5.2004
měřila pouhýh 13,8 cm.
Yorkšírský teriér z Velké Británie měl v dospělosti 7,11 cm od špičky čenichu po
konec ocásku.
Naopak největším psem na světě se stal Gibson, Německá doga z Grass Valley
v USA. 31.8.2004 měřil 107 cm.
Závěr
Psi jsou opravdu vyjímečnými bytostmi s všestranným využitím. Avšak si myslím, že
všichni, kteří psa měli, zjistili ty pravé schopnosti a vlastnosti psa, které ho dělají
psem. Pro někoho je pes vším, znamená pro něj dokonce i více než lidé. Psi
dokážou uklidnit i léčit psychickou stránku člověka, stejně tak vycítit nehodu či smrt,
předvídat katastrofy, jsou schopni telepaticky komunikovat. Jejich základní vlastností
je něco, čemu se u lidí říká šestý smysl. Mnoho lidí se ke psům přirovnává. Někdo
říká, že je zbitý jako pes, vzteklý, omrzelý a hladový jako pes, tupý a vyprahlý jako
pes a líný, ospalý a lenivý budižkničemu jako pes. Ale proč se přirovnávají ke psovi?
Lidé v tom zlém, co v psech vidí, hledají příměry. Kdežto druzí přirovnávají k tomu
lepšímu, co v psech je. Jsi vzhledný a půvabný jako pes, upřímný, čestný a věrný
jako pes, štědrý a svobodný jako pes a moudrý i odvážný jako pes...