Drazí rodiče, možná jste již slyšeli od svých dětí o

Valentinka s naší Mallory (Amstaf)
Drazí rodiče,
možná jste již slyšeli od svých dětí o nepříjemné zkušenosti (pokousání cizím psem), kterou si
prošla jedna z jejich kamarádek. Jsem majitelkou dvou psů, Amerického stafordšírského teriéra a
Moskevského strážního psa. Vždy, když zaslechnu o nějaké nehodě či neštěstí, kdy dojde k napadení
člověka, tak jsem z toho zklamaná a zajímá mne, jak k tomu došlo.
Pejskům se věnuji víceméně celý svůj život a je to můj koníček. Často se však na ulici
setkávám s lidmi, kteří nevědí, jak se k cizím (někdy i vlastním, což je snad ještě horší varianta) psům
chovat. V mém zájmu (a věřím, že i ve vašem) je chránit především naše děti, abychom takovýmto
případům předešli. Zároveň se ale také snažím chránit psy, kteří jsou někdy „zbytečně“ utraceni, a to
jen proto, že je jejich majitel nezvládl a nevložil do nich nutnou energii k výcviku. Pes je, a bude,
šelma. Ačkoliv je domestikovaný, tak stále vnímá určité impulzy a neverbální projevy, které my lidé
často přehlížíme. Důvodů je mnoho. Nejvíce je to ten, že lidé se od přírody vzdalují a netuší, jaké
impulzy zvířatům dávají svých vlastním chováním. Často nevědomky reagují svým tělem či hlasem
tak, že je pes pochopí jako přípravu na útok či již útočí. Pes pak dává najevo, že se mu to nelíbí, avšak
ne vždy to musí být vrčení, jak se mnoho lidí domnívá. Reakce mohou být různé, záleží na tom, jak
moc se pes cítí ohrožen.
Proto jsem se rozhodla nabídnout paní ředitelce Radce, a všem dětem ve školce, malou
přednášku o tom, jak se chovat na ulici, potkáme-li pejska. S mou nabídkou souhlasila a já tedy přijela
do školky s mými fenkami. Do této praktické ukázky jsem zahrnula i takové rady, které jsou
univerzální a platí i v přítomnosti našich domácích pejsků, se kterými se například setkáváme u
babiček či kamarádů. Jelikož jsou však naše děti malé a mnoho z mých rad je již zapomenuto, tak
jsem pro vás sestavila malý seznam rad, které můžete využít. Jsou to především mé vlastní
zkušenosti. Na internetu je však mnoho stránek, které Vám mohou také posloužit.
PRAVIDLA CHOVÁNÍ V PŘÍTOMNOSTI PSA

Nikdy nenechávejte své dítě samotné v přítomnosti cizího ani vašeho vlastního psa. Dítě někdy
nevědomky psovi ublíží, zejména batolata jsou zvídavá a ráda objevují různé otvory apod. Jindy
se chtějí hrát s jeho hračkou, což pes vnímá jako konkurenci a může si chtít svou „kořist“ chránit.

Učte své děti, aby nesahaly do misky se žrádlem. Vaše děti se učily dávat Mallory a Agátce
piškotek. Vědí, že je to možné pouze se svolením majitele a dobrota se má položit do otevřené
dlaně, nikdy ne do prstů. Mohlo by dojít k pokousání.

V žádném případě nehlaďte a nekrmte psy přes plot, ani když pejska znáte z vycházek apod.
Zahrada je jeho území a cokoliv zasahuje do jeho teritoria je považováno za „nepřátelské“. Jste
vetřelec. Pes pouze plní svou povinnost chránit majetek svého pána.

Vyvarujte se rychlých a prudkých pohybů. Tyto pohyby jsou nejčastějším důvodem ke kousnutí.
Pes je vnímá jako útočné. Vždy zůstávejte v klidu a učte to zejména vaše děti. Děti mají pohyby
jiné než my dospělí, proto se hodně psů dětí bojí a raději se vyhýbají kontaktu s nimi. Úskoky a
prudké pohyby rukou, kdy si dítě náhle rozmyslí, že psa pohladit vlastně nechce, protože se ho
bojí, jsou SIGNÁLY k útoku.

Přibližuje-li se k vám pes, kterého neznáte, tak zachovejte klid (rozhodně neutíkejte). Postavte
se do pozoru, ruce volně podél těla. Jedná-li se o velkého psa, který na vás útočí, je lepší
zaujmout pozici „do bobku“ (děti ji mají nacvičenou  ). Spojte ruce za hlavou, lokty přikryjte
uši, hlavu na bradu a dřepněte si na bobek. Pes by si vás měl přestat všímat. Může však na vás
dorážet, štěkat, strkat do vás apod. Zachovejte tedy klid a čekejte na příchod jeho majitele.

Pokud vám někdo bude tvrdit, že pes je hodný a „nikdy“ nikomu neublížil, tak se na tuto
informaci nespoléhejte. Všechno může být jednou poprvé. Pes může být starší, rozmrzelejší,
nemocný, nebo prostě nebude mít svůj den. I my lidé nejsme vždy v nejlepší náladě.

Uvidíte-li volně pobíhajícího psa, který na vás neútočí, ale přibližuje se, tak jen klidně stůjte. Pes
si vás „očichá“ a obyčejně odejde.

Pokud vás pes přeci jen napadne, nedívejte se mu do očí a zaujměte výše zmíněnou pozici.
Dáváte mu tím najevo svou poddanost a tím to pro něj končí.

Pes musí vždy vidět, co děláte. Proto nenechte své děti sahat na psy uvázané či spící. Chce-li si
dítě psa pohladit, tak vždy ze strany a nikdy ne na hlavu. Většina psů tento dotyk nesnáší. Vaše
děti dělaly často tu chybu, že ke psu přistoupily zepředu a hned sahaly na hlavu. Tím psovi
přikrývají oči a on znejistí. Proto vždy psa hlaďte z boku na zádech, tak aby pes viděl, co se děje.

Nikdy psa neobjímejte kolem krku. Tuto chybu dělají snad všechny děti. Pokleknou a obejmou
psa kolem krku tak, že se téměř dusí. Děti tím dávají najevo svou lásku k psovi a radost, že mu
mohou být blízko, ale pejsek to vnímá jinak. Dostává se do stísněné situace. Člověk je na jeho či
pod jeho úrovní (tím, že poklekne) a navíc omezuje jeho prostor. Tento „projev dětské lásky“ je
pro psa alarmující a nutí ho bránit se! Stačí, že dítě povalí, šlápne na něho apod., může způsobit
nepěkná zranění.

Nenechte děti klekat si k psovi. Pes bude chtít převzít roli vůdce, podmanit si vaše dítě (jako
dalšího člena smečky), aby ho poslouchalo. Jistě jste slyšeli o tom, že psi nechtějí poslouchat
děti. Je to logické, protože pro ně nejsou ALFOU – vůdcem. Proto nikdy nenechte své děti, aby
psa cvičily. Je to zbytečné a může dojít ke konfliktu.

Pes, který vrtí ocasem, nemusí být kamarádský. Vrtění ocasu je signál. Pozor, pokud neznáte
psy, tak nemůžete vědět, zdali se jedná o „kamarádské“ vrtění či „varovné“ vrtění. Proto se
nespoléhejte na tyto pohyby.

Pozor na kola a brusle. V létě se často setkáváme s „nervózními“ psy, kteří přehnaně reagují na
kola, kolečkové brusle či jen samotný běh. Je to tím, že je jejich majitelé nenaučili, jak se chovat
v takovýchto situacích. Jak jsem již zmiňovala výše, jsou to prudké a rychlé pohyby, které si pes
vyloží po svém. Proto se vždy zastavte a rozhodně neujíždějte. Čekejte na příchod pána a
„důrazně“ mu vysvětlete, aby měl psa na vodítku.

Každý pes je jiný. Závěrem bych dodala, že každý pes se chová jinak. Nespoléhejte na to, že malý
pes nekouše a velký ano. Pro mne, chovatelku laicky řečeno „bojových psů“ (tento termín
v kynologii neexistuje, je to termín vymyšlený médii), existují pouze dva druhy psů. Pes
vychovaný, socializovaný a pes nevychovaný, zanedbaný. Nevěřte povídačkám, že retrívr či
labrador je asistenční pes, který by nikdy nekousl a rotvajler či pitbul je zabiják. Není to pravda.
Na cvičáku jsem se osobně setkala s labradory, kteří sloužili jako obranáři a byli mnohem
agresivnější, než všichni naši pitbulí kamarádi, kteří byli vycvičení pro canisterapii či agility. Ve
vlastním zájmu se prosím vyvarujme stereotypům a zobecňováním, a buďme opatrní, abychom
ochránili naše milované děti.
Děkuji za váš čas. Pavla Šrubařová, maminka Valentinky.