V pasti úspěchu. Diagnóza kapitalismu 21. století. Prostor

Kapitola tretí
Kejklíri a cvokarky
Nedávno jsem dostal e-mail od své bývalé studentky,
která pracuje pro malou spolecnost v New Yorku.
Vymýšlí hry, které mohou na internetu soucasne hrát
tisíce lidí. "Šest hodin denne mi zabere vymýšlení nových nápadu a dvanáct hodin pracuji na tom, abych
je prodala," píše. "Absolutní senzace! Když uvážím,
kam se vyšplhá cena mých akcií, do trí let jsem multimilionárka!"
Do trí let bude moje bývalá studentka možná pekne zklamaná. Poptávka po kreativních lidech, jako je
ona, však nepochybne roste, protože vzrustá význam inovací v ekonomice. Nejvetší zisky vytvárejí
podniky, jejichž clenové objeví neco tak nápaditého,
neco, po cem je nejvetší poptávka - alespon dokud
se nechytne konkurence. Znackové portály techto firem vzbuzují obrovskou duveru. Zjevne jsou "nejchytlavejší". Lidé, kterí k tomuto úspechu nejvíc prispívají, mají (nebo se o to pokoušejí) nejlukrativnejší
a casto také nejzajímavejší práci, jakou lze najít.
Poptávka po tvurcích novátorech stále prevyšuje
nabídku. Zákazníci stále snadneji precházejí k v)Thodnejším transakcím, proto se také rozširuje a zintenzivnuje konkurence. Inovace se provádejí na více
místech, u více výrobku, uvnitr více organizací. A kdekoli se objeví, nutí konkurenty k tomu, aby rovnež
inovovali. jinými slovy: nabídka kreativních inovátoru podnecuje ješte vetší poptávku po nich. A tím, jak
roste poptávka po tvurcích inovátorech, roste také
•
90
•
financní ohodnocení techto lidí, protože nabídka ji
nemuže uspokojit.1 Moje bývalá studentka a jí podobné šiky dvacetiletých a tricetiletých patrí k lidem, kterí
z tohoto vývoje mají prímý a bezprostrední prospech.
Existuje obecné nepochopení, podle nehož jsou
dnešní inovátori obzvlášte zbehlí v používání informacních technologií, zvlášte pocítacu. Možná že jsem
k tomu sám neúmyslne prispel, když jsem jednou
užil výraz "symbolický analytik", abych popsal vrstvu
špickových pracovníku, kterí meli prevážne kvalitní
vzdelání a používali systémové myšlení pro rozpoznání a rešení problému. Vzhledem k tomu, že nové
technologie vyžadují symboly a rychlostní analýzy
a že zavedení osobních pocítacu se zhruba prekrývalo s dobou, kdy príjmy pracovníku s kvalitním vzdeláním zacaly ve srovnání s méne vzdelanými rychle
narustat, zdálo se logické, že za to prímo mohou pocítace a další nové technologie informacní doby. ješte pravdepodobneji vypadalo tvrzení, že vzdelání,
kladoucí duraz na analytícké dovednosti, které vhodne doplnují nové technologie, bude v budoucnu tou
nejlepší prupravou pro efektivní a výnosnou práci.
Tyto domnenky však nebyly - a nejsou - správné.
Mnoho lidí, kterí nejvíc teží z nové ekonomiky,
vlastne žádnou zvláštní zkušenost s používáním pocítacu nebo informacních technologií nemá. jejich
hodnota se jen okrajove vztahuje k jejich pocítaco1/ Velmi presvedcivou argumentaci pro tvrzení, že díky zmene
aktivity ve výzkumu a vývoji rúst nabídky zkušených lidí zvyšuje
poptávku
po techto
lidech, Comp
naleznete
Darona Acemoglu
_WhyDo New
Technologies
leme vntclánku
Skills? Directed
Technical
Change and Wage Inequality", The Quarterly Joumal oj Economics,
sv. 113, c. 4, 1998, str. 1105.
•
91
•
vým dovednostem nebo schopnostem rešit komplexní problémy. Výstižné už není ani to, když se jejich práce spojuje s "vedomostmi", nebot každou
jednotlivou znalost lze dnes snadno zakódovat do
softwaru. Skutecná hodnota, kterou tito lidé prinášejí do ekonomiky, se odvíjí od jejich kreativity - jejich
vhledu do toho, ceho lze dosáhnout v konkrétním
médiu (softwaru, financích, právu, zábave, hudbe,
fyzice a tak dále), co lze udelat pro konkrétní trh
a jak nejlépe zorganizovat práci, aby spojila obe tyto
perspektivy. Jsou to tvurcí pracovníci - kreativci.
Moje bývalá studentka nemá žádnou technickou
kvalifikaci. Specializovala se na humanitní vedy. Disponuje však zrejme nevysychajícím pramenem dobrých
nápadu, které reší otázku, jak v kybernetickém prostoru nejlépe spojit lidi pomocí her, jež spolu mohou hrát
Její hodnota tkví spíše než ve znalosti digitální technologie ve vynalézavosti a ve vhledu do trhu.
Moderní informacní technologie jsou duležité, ale
jejich úcinky jsou neprímé. Podporují dobré nápady.
Technologie zvyšuje hodnotu tvorivosti tím, že
umožnuje její šírení po celé síti organizace až k zákazníkum. Jak už bylo receno, nabízí také zákazníkum širší výber, a tím zvyšuje tlak na všechny
obchodníky, kterí jsou nuceni inovovat své zboží
a služby. Skutecnou menou jsou tu dobré nápady. Informacní technologie pak bankou, v níž se peníze
otácejí stále efektivneji.1
1/ o tom, jak informacní technologie podporují dobré nápady a jejich rychlejší šírení po celé organizaci až k zákazníkum, viz blíže
T. Bresnahan, E. Brynjolfsson a L. Hítt, .Informational Technology,
Workplace Organizatíon, and the Demand for Skilled Labor", Na
tional Bureau of Economic Research Working Paper 7136, kve-
•
92
•
Nekterí lidé jsou zrejme kreativnejší než ostatní,
což se pripisuje vrozenému talentu, jenž se snad skrývá v genech spojených s tvurcím pronikáním do podstaty veci. Velká cást tvorivých schopností však má co
do cinení s rodinou a pomery, do nichž se lidé narodí. Péce rodicu je mimorádne duležitá. Pozdeji se s vámi podelím o prukazná fakta, týkající se dlouhodobého vlivu míry laskavé pozornosti na deti a batolata
a uvedu nekterá predbežná svedectví o vlivu spolecnosti, v níž díte vyrustá. Rozhodující je bezpochyby
vzdelání. Navzdory politováníhodné skutecnosti, že
vetšina škol je stále usporádána podle starého prumyslového modelu, v nemž se s detmi zachází jako s nehotovými díly auta pohybujícími se na výrobním pásu
kolem ucitelu, kterí se je snaží vyklepat, stocit
a ohnout do urcité podoby, se díky formálnímu vzdelání prinejmenším naucíme císt, címž získáme prístup
do sveta idejí. Vzdelání nám také umožnuje, abychom
se propojili s historií, se zpusoby argumentace a prostredky experimentování. To vše je pri hledání nových
nápadu užitecné. Nekterí lidé mají to štestí, že je
inspiroval skvelý ucitel, jenž otevrel jejich mysl a oci
novým možnostem. Vyšší vzdelání ná!ll poskytuje
prostredky k tomu, abychom objevili ješte víc. A jak
podrobneji doložím pozdeji, dobrá univerzita nás také napojí na lidi, kterí umejí zužitkovat naše nápady
a prospešne usmernovat naše síly. Príjmy tech, kterí se
déle vzdelávali, jsou nepopiratelne vyšší ve srovnání
s lidmi, kterí venovali vzdelávání méne casu.
ten 1999. Víz také L Katz, .Technological Change, Computerization,
and the Wage Structure", v: E. Brynjolfsson a B. Kahin (ed.), Understanding the Digital Econuln)', MIT Press, Cambridge 2000.
•
93
•
Kejklíri
Jádro inovací vytvárejí dva ruzné typy osobností, které predstavují odlišné sklony, nadání a zpusob vnímání sveta. Prvním typem je umelec nebo vynálezce, projektant, inženýr, financní kouzelník, kejklír,
vedec, spisovatel, skladatel - strucne receno, osobnost schopná videt nové možnosti v konkrétním
médiu a s nadšením ho prozkoumat a rozvinout. Médium to muže být vysoce technické, napríklad pocítacový program ci finance, nebo i prchavejší, jako
krásná umení. Taková osoba s potešením médium
napíná, kam až to jde, aby vyzkoušela jeho meze
a nejprve odhalila a potom vyrešila všechny záhady,
jež v sobe muže skrývat. Tomuto typu lidí budu ríkat
kejklíri, protože tak jsou casto v nové ekonomice karikováni. Ovšem ve skutecnosti je takový clovek necím víc než kejklírem: je to snílek, vizionár. Vize techto lidí se neomezují na technologie. Pravý kejklír se
muže inspirovat címkoli, co vyjadruje inovacní myšlenky.
Když kejklír vysloví své nejvyšší ohodnocení nejakého pocítacového programu a rekne: Skvelé!, vyjadruje tím estetický soud. Program je skvelý, protože je originální a hezký, protože prekrocil konvencní
hranice a vyrešil problém prekvapujícím zpusobem.
Skvelý program je zrejme elegantne jednoduchý nebo muže provádet operace, na než nikdo predtím
neprišel. Muže být i puvabný, ale tuto nádheru muže
ocenit pouze ten, kdo se dobre vyzná v programech.
Nový skvelý program vyjadruje vhled a obratnost
autora. Radost z vlastnictví tohoto programu a jeho
•
94
•
zavádení do praxe nemají nic spolecného s tržní
hodnotou produktu, nýbrž s jeho umeleckým mistrovstvím - s jeho dokonalostí. Radostný pocit kejklíre se podobá potešení umelce (nebo kritika) z obrazu, který je jak originální, tak pusobivý, nebo radosti
skladatele, kterou pocituje ze své skladby (nebo jejího provedení). Je to potešení, které dává danému
médiu dimenzi ostrosti, puvabu a mistrovství. Toto je
hodnocení z vnitrku. Výraz "skvelý", caol, používali
jazzoví muzikanti generace bebop, kterí prorazili
melodické konvence své doby a prišli s novou estetikou - novým rytmem a zvukem.
Potešení kejklíre souvisí s novostí a objevem. Harvardská psycholožka Ellen Langerová, expertka na
kreativitu, nazývá tento postoj "invencí". Na rozdíl od
invencního cloveka analytik spíše mapuje naše bežné možnosti a hledá tu optimální. Invencní clovek
pátrá po nových možnostech. "Z hlediska invence,"
píše Langerová, "se nesnažíme v konkrétní situaci
provést nejlepší výber z daných možností, nýbrž
chceme vytvorit možnosti nové."!
Vytvorení neceho nového, opravdu krásného,
"skvelého", neceho, co je "cool", se neobejde bez
procesu objevování. Když zacnete hledat, nevíte, co
naleznete, ale máte vždy nejaké vodítko. Spisovatelka Annie Dillardová to vysvetluje následovne:
Nejprve si vytvoríte predstavu o tom, jak by zamýšlené umelecké dílo melo vypadat. Predstava, zdÚraznuji, není nícím
zázracným: je to intelektuální struktura díla a jeho estetický
1/ Provokativní kniha ElIen Langerové nese název The Power oj
MindJul Leaming, Perseus Books, Reading, Mass., 1997; citovanou
pasáž najdete na strane 114.
•
95
•
povrch. Je to cip mysli, príjemný intelektuální zámer.Je to cosi žhnoucího, rozmazaného ...Mnoho stránek budoucího díla
je samozrejme nejistých a vy to víte. Víte, že jakmile pokrocíte dál, budete vecí menit a budete se ucit. Tvar díla tak zacne
vznikat prímo pod vašima rukama, rozvinou se nové a bohatší podoby. Tyto promeny však neznicí puvodní predstavu
a její hlubokou strukturu, pouze ji obohatí.1
.
Tvorba nových možnosti muže být stravující. Kejklír se spojí s programem, který navrhuje, hudebník
se nechává unášet zvuky a tempem své skladby, vedec
je absorbován vzorky a merením. Zavrete nekoho
z nich samotného do pokoje se správným vybavením
a hned bude schopen zapojit takrka nevycerpatelnou zásobu entusiasmu do hledání nových možností. Takový clovek není asociální, není ani mizantropický. Empatie však není jeho silnou stránkou. Vetší
zadostiucinení nachází v práci s technologiemi, hudbou, filmem nebo jiným médiem. Míra potešení
z komunikace s lidmi se v jeho prípade odvíjí od
práce, od vzrušení nad spolecným vynálezem a od
jisker, které prelétají pri souznení a stretu myslí ve
stejném médiu. Je to sdílené umení v orchestru, hereckém souboru, výzkumném týmu, na workshopu
spisovatelu - radost, která prechází ve spolecné mistrovství, která vychází ze spolupráce pri dosahování
neceho ješte krásnejšího, ultraskvelého: supercool.
1/ Citát Annie Dillardové pochází z jejího puvabného svazku o uméní psát 1he Writting Lije, HarperPerennial, New York 1990, str. 56.
•
96
•
Cvokarky
Kejklíri jsou nutný, ale nikoli dostacující zdroj obchodní inovace. Druhý typ osobnosti je pro ni rovnež zásadní. Patrí sem marketingový pracovník, vy_
hledávac talentu, medicinman, náruživý pozorovatel
trendu, producent, poradce, podnikavec - zkrátka
osoba schopná rozpoznat možnosti trhu, clovek, který ví, co by si jiní lidé mohli prát, co chtejí videt nebo
zažít. Je to osoba, která ví, jak splnit tato ocekávání.
Tento druhý typ osobnosti není o nic méne tvorivý než umelec, vynálezce nebo kejklír, ale jeho kreativita je jiného druhu. Takováto osoba se nepídí po
originalite v konkrétním médiu, nehledá potešení
v prekracování jeho hranic. Její puvodnost se projevuje v rozpoznávání možných lidských prání a skrytých tužeb - tužeb, které si lidé ani nemusejí plne
uvedomovat, tužeb po výrobcích, které dosud ješte
neexistují. Takový clovek není menším odborníkem
než kejklír, ale jeho odbornost se spíše než na veci
nebo prostredí zameruje na druhé lidi - na obchodní zákazníky v konkrétním odvetví prumyslu nebo
ekonomiky, na skupiny klientu, na kohorty mladých
uživatelu internetu nebo na volice - a na základe této znalosti si predstavuje nové zpusoby, jak druhé
uspokojit a potešit. Cinnost ho nepohlcuje o nic méne než kejklírského inovátora, jen se zameruje spíše
na prání lidí než na schopnosti toho kterého média.
Tento druh talentu by se nemel zamenovat s nadáním pracovníka v tradicním marketingu nebo
v obchode. Tito lidé mají na prodej speciální produkt a jejich práce spocívá v tom, že primejí zákaz•
97
•
níky, aby si ho koupili. Jejich umení - a skutecne
o umení jde Civelký šejdír disponuje urcitým mnením) - spocívá v tom, že presne vedí, jak presvedcit,
jak zahrát na zákazníkovy city, jak hmotný výrobek
vylepšit pridáním nehmotných hodnot (napríklad
zvláštního kouzla, sexuální pritažlivosti, sebeúcty, respektu jiných), po nichž zákazník touží. Ve své jemnosti, manipulacích, a dokonce v obcasných neúspeších je obchodní cestující jakýmsi americkým idolem Sammy Glick, Willie Loman, výkonný výbor reklamy
na Madison Avenue, muž ci žena usilující o úspech.
Osoba, o níž nyní mluvím - tento druhý typ kreativního inovátora -, však nemá na prodej konkrétní
výrobek. Výrobky, jak bylo receno, mohou stále casteji vznikat na objednávku, služby lze prizpusobit, pocítacové programy mohou být ušité na míru potreb
konkrétního podnikání. Úkolem tohoto cloveka není presvedcovat zákazníky, aby si koupili urcitou vec;
místo toho si predstavuje, co by si mohli zákazníci
prát, a snaží se nalézt zpusob, jak tento dosud neexistující poklad vytvorit a dorucit ke klientovi.
Moje bývalá studentka, která vyvíjí internetové
hry, si behem práce také ujasnuje, co vyžadují mladí
lidé s interaktivní kybernetickou zkušeností, aby se
jim hra zdála zábavná a vzrušující. Zkoumá peclive
vybrané skupiny a hovorí se stovkami dvacetiletých
lidí. Sleduje, jak se pri ruzných hrách chovají. Dnes
spolupracuje s programátory, aby navrhla zpusoby,
pri nichž si hráci mohou vymýšlet své vlastní hry
a nalákat lidi po celém svete, aby se k nim pridali. Její umení spocívá v kladení správných otázek, pozorném naslouchání, sledování podnetu pro jednání; na
•
98
•
základe toho se snaží predstavit si, co bude pro zákazníky nejpritažlivejší, co by se jim mohlo hodit.
V tomto smyslu pracuje spíše pro zákazníky než pro
obchodníka s presne stanoveným výrobkem. Je zákazníkovým agentem, konzultantem, poradcem, vudcím hlasem.
Architekt Thierry Despont navrhuje sídla bohatým
lidem. Nepredstírá, že je nejvetším svetovým architektem nebo prukopníkem nových trendu a vizí.
Despont umí odkrýt charakter svých klientu a prevést jejich jedinecné touhy do trojrozmerné podoby.
"Abyste byli úspešní v mém oboru," ríká Despont,
"musíte velmi dobre rozumet nejen klientovým potrebám, ale také jeho snum a vzpomínkám. Musíte
vedet, odkud klient pochází a po cem touží. Ucím se
císt lidi, videt, cím jsou si jisti, v cem jsou nejistí, proste vše, co nevyjadrují slovy, ale co promlouvá skrze
prostredí, v nemž Žijí."l
V mnoha ohledech pripomíná tento druhý typ
osobnosti poradce, nebo dokonce psychoterapeuta,
ackoli by taková osoba nemela nikdy predstírat, že
plne sdílí zkušenosti lidí nebo jejich motivy. S psychoterapeuty ji spojuje schopnost zjistit a intuitivne
poznat, co lidé chtejí nebo potrebují. Protože chtít je
lepší výraz a protože je duležité zduraznit interpersonální povahu jejich práce a odlišit ji od role tradicních prodavacu a tradicního marketingu, dovolte,
abych nazval tento druhý typ osobnosti "cvokarky".
Kejklír cerpá bezbrehé okouzlení z média - tech1/ Citováno v clánku Niny Munkové "The Eminence ar Excess", New
York Times Magazine, 15. srpna 1999, str. 47-48.
•
99
•
nologie, vedy, výtvarného umení, literární formy,
systému symbolu, z jejich pravidel a vnitrní logiky.
Na rozdíl od kejklíre cerpá cvokarka své okouzlení
z lidí - z jejich aspirací a obav, tužeb a potreb, z jejich
predsevzetí. Cvokarka je vnímavá tam, kde je kejklír
analytický. Kejklír rozumí podstate veci - novým
možnostem, které nabízí dané médium. Cvokarka
rozumí lidem - tomu, co by mohli chtít nebo co by
mohli potrebovat.
Celek podnikání
Možná jste si všimli, že když mluvím o kejklírích,
používám mužský rod, zatímco když se rozepisuji
o cvokarkách, volím rod ženský. Chtel bych se vyhnout nemotorné konvenci emancipované doby,
která si žádá u všeho duležitého ríkat "on nebo ona".
Nemyslím tím, že nejaké pohlaví v nekteré kategorii
prevládá. Nepochybne existují i kejklírky a cvokari.
Výber rodu však není zcela náhodný. At už je to takto zakódováno v našich genech nebo v podmínkách
výchovy, muži mají sklon zamerovat se na veci a ženy na vztahy.
Každý velký podnikatel je jak kejklírem, tak cvokarkou. Vize podnikatele závisí na propojení kejklírova vhledu do toho, co je možné, s intuicí cvokarky,
která ví, co je žádané. Geniální podnikatel se umí dokonale dívat obema ocima. Thomas Alva Edison byl
brilantní kejklír. V elektrickém proudu videl možnosti, které vetšine vynálezcu jeho doby unikly. Byl
však také brilantní cvokar. Mel hluboký smysl pro to,
•
100
•
co mohlo potešit spotrebitelskou verejnost - reprodukce hudby z gramofonu nebo prostranství osvetlené jasnými žárovkami. Dnes takové vynálezy považujeme za samozrejmé a ze zpetného pohledu se
proste domníváme, že se lidé takových vynálezu tehdy dožadovali a že trh byl pripraven. Jenomže tak tomu nebylo. Vratme se v myšlenkách jen o nekolik let
zpátky, do doby, kdy lidé ješte nepoužívali e-mail,
internet nebo mobilní telefon, protože nemeli ani tušení, že by takové veci mohly existovat. Byly mimo
dosah lidské predstavivosti, nemely možnost vetrít
se nám do života. Dnes, ackoli na techto moderních
pomocnících nemusíme ocenovat úplne všechno
(mužeme mít dokonce vztek na to, že je potrebujeme), jsme na nich závislí. A je velmi pravdepodobné,
že až dospejí naše deti, budou tyto veci považovat za
samozrejmé, a zrejme budou dokonce predpokládat, že trh byl pro podobné produkty nastaven už
predtím, než se tyto vynálezy vubec objevily. Edison
se nemohl žádným zpusobem ujistit, že pro jeho vynález bude existovat nejaký trh. Pouze si predstavoval, že by tomu tak mohlo být. Jeho genialita spocívala ve spojení technologického vhledu a obchodní
predstavivosti.
V historii nalezneme další podnikatelské génie,
kterí spojovali velkou vedeckou nebo umeleckou
predstavivost s velkou obchodní fantazií. Možná vás
ani nenapadlo, že by mohli mít neco spolecného
s obchodem nebo umením, ale jejich veliké umení
bylo spojeno s neobycejným instinktem pro to, co
hýbe verejností. Zaradil bych mezi ne osobnosti jako
William Shakespeare, Isaac Newton, Benjamin Frank•
101
•
lin, Claude Monet a Henry Ford. Historie ješte nevynesla svuj soud o kandidátech naší doby, sázím však
na technologická impresária, jako jsou Bili Gates, zakladatel Microsoftu, Jim Clark, zakladatel firmy Netscape a kremíkové grafiky, producent a režisér Steven
Spielberg, nedávno zemrelý módní magnát Gianni
Versace, v Argentine narozená pianistka Martha Argerichová, skladatel Leonard Bernstein, romanopisci
Toni Morrisonová a Stephen King a velcí znalci marketingu Oprah Winfreyová a Martha Stewartová.
I když nikoho z techto lidí asi nelze srovnávat se
Shakespearem nebo Newtonem, všichni mají tajuplnou schopnost pricházet s vecmi, které se lidé naucí vyžadovat.
Jenom málokdo je brilantním kejklírem a brilantní
cvokarkou zároven. Vetšina lidí - bez rozdílu pohlaví - tíhne k jednomu nebo k druhému. Existuje jeden velmi zjednodušený test, podle nehož by se melo poznat, do které kategorie patríte. Jste-li schopni
osamocene pracovat dlouhé hodiny, aniž byste si
uvedomili, jak plyne cas, nebo máte-li zálibu v rešení
hádanek ci v premýšlení, které se "nedá zaškatulkovat" nebo je "laterální" (címž míním, že vám ciní
potešení objevovat nová rešení duverne známých
úkolu, a ješte vetší radost máte z hledání nových prístupu k úkolum, o nichž ani nevíte, že je lze provést),
potom máte talent kejklíre. Jestliže naopak radeji trávíte cas debatami nebo vzájemnou argumentací
Ci když žádný argument nemáte) nebo pokud vás
uspokojuje radit jiným, delat jim radost nebo s nimi
jednat a uspokojive se dohodnout, potom máte sklony, a snad dokonce talent cvokarky.
•
102
•
Pracovníci personálních agentur ci šéfové, kterí si
nikdy nepovšimli rozdílu mezi temito dvema sklony,
mohou nadelat peknou paseku. Sám jsem najal skvelé kejklíre, které jsem svého casu omylem považoval
za talentované cvokare. V dobe, kdy mi moje omyly
došly, jsem mel co delat, abych si to vyžehlil u lidí,
kterí byli takto bezdecne ignorováni a uráženi. Kejklíri pricházejí s nádhernými myšlenkami a analýzami, ale nemají vždy dar jednat s lidmi. Udelal jsem
i opacné chyby: cvokarky, které jsou schopné "císt"
v nejjemnejších osobních narážkách, nejsou vždy
patricne bystré, dojde-Ii na smysl vecí. Velcí manažeri (mezi které se nepocítám) tento rozdíl vnímají intuitivne a prirozene staví talentované lidí na místo,
kde se jejich schopnosti nejlépe zúrocí.
Film Big Night* z roku 1996 lící toto spojení velmi
presne, ne-li prímo ukázkove. Primo a Secondo jsou
bratri, kterí emigrují do Ameriky, aby si tam otevreli
restauraci. Primo je nadaný, ale náladový a prchlivý
šéfkuchar, odhodlaný nemrhat svou genialitou pri
príprave standardních jídel, která si však zákazníci
obvykle prejí. Secondo je uhlazený muž, jenž restauraci rídí, snaží se ji udržet financne nad vodou a presvedcit pár stálých zákazníku, že dostávají presne to,
co si prejí. Ústrední scénou filmu je okamžik, kdy se
bratri domluví, že v restauraci usporádají dobrocinnou veceri. Primo uvarí svá mistrovská díla a Secondo využije svuj ohromný obchodní talent, aby na veceri prilákal co nejvíc lidí. Jejich úsilí je od samého
• Režie Campbell Se.ott a Stanley Tueci, ceská videoverze se distri·
buuje pod názvem Zranice. Pozn. red .
•
103
•
pocátkp odsouzeno k nezdaru, protože ani jeden
z bratru neposlouchá toho druhého a nicemu se od
sebe vzájemne neucí.
Kejklír a cvokarka - umelec a agentka, vynálezce
a podnikatelka, technik a obchodnice, návrhár a odbornice na reklamu, reditel a producentka. Ten, kdo
obhospodaruje obsah internetových stránek, a ten,
kdo obstarává obchody, politik a politická poradkyne a tak dále - to jsou dve soucásti podnikatelského
celku. Žijí v symbióze. Aby došlo k inovaci, musí se
jeden od druhého ucit. Chybí-Ii jeden z nich, chybí
pracovnímu týmu pravý podnikatelský vhled. Kejklír
by mohl vytvorit "skvelé" technologie, ale ty by byly
ekonomicky bezcenné. Nevedel by nic o tom, co si lidé prejí, a pak by hrozilo, že produkty nebudou komercne relevantní. Samotná cvokarka by mohla mít
predstavu, co by se zákazníkum vzhledem k jejich
nejhlubším potrebám a tužbám líbilo, ale její hloubání by bylo technologicky bezvýznamné. Nemela by
predstavu, co je možné, a tím by riskovala, že "objeví" trakar, nebo naopak cosi zcela nepraktického.
Otázky "Co je asi tak myslitelné?" a "Co by si zákazník mohl prát?" jsou nepochybne v každém podnikání nejduležitejší. S tím, jak se význam konkurence presouvá od výroby a prodeje velkého množství
stejných vecí k rychlým inovacím a Získávání duveryhodnosti, stávají se kejklíri a cvokarky nepostradatelnými. Zisky závisejí na znalosti urcitého média
(softwaru, hudby, práva, financí, fyziky, filmu atd.)
a na znalosti urcitého trhu.
Zákazníci platí více za inovaci - výstup práce kejklíre a cvokarky - a méne za kopírování a distribuci
•
104
•
výrobku. Výroba kompaktního disku, tranzistoru nebo léku proti bolesti stojí pár centu. Vetšinu z toho,
co zákazník zaplatí, tvorí cena výzkumu, návrhu,
marketingu a reklamy na trvalý proud nových vecí
z dílen kejklíru a cvokarek. Stále vetší podíl na cene
nového automobilu má také návrh a marketing vcetne návrhu a marketingu pocítacového programu
a pocítacu používaných pro rízení kategorizace, výroby, propagace, plateb a distribuce. Cena výroby
knihy, kterou práve ctete, je jen malým dílem toho,
co jste za ni zaplatili. Vetšinu vašich penez spolkne
distributor, nakladatel, redaktor, grafik, odborník na
reklamu a marketing ci inzerce. Neco dostane i autor.
A kybernetický prostor, jeho "obsah" a "pohyb" - to
už jsou prakticky jenom samí kejklíri a cvokarky.
Od dohazování informací k zjednávání vedení
Podobné trendy lze vysledovat v odborných službách. Pred nekolika lety vložily financní domy
ohromné investice do výzkumu a informacních technologií. Otevrel se jim tak prístup k nejcerstvejším
údajum o akciích a obligacích a efektivnímu obchodování s majetkem svých klientu. Dnes však mohou
klienti získat prakticky tytéž údaje doma na svých
pocítacích a mohou sami obchodovat prostrednictvím internetu. Co se tedy prodává na Wall Street? Rady. Rady týkající se znalostí v oblastech, které jsem
zduraznil, znalosti vecí a lidí - povedomí o tom, jak
se asi bude financní trh vyvíjet v budoucnosti a jaká
portfolia by si jednotliví klienti práli.
•
105
•
"Makléri" na Wall Street se promenili ve "financní
poradce". Nejde však o pouhou zmenu oznacení:
posun je podstatnejší. Maklére už nepotrebuji k tomu, aby za mne provádel obchodní transakce, ale
k tomu, aby mi poradil, jak bych mel naložit se svými
úsporami. Pocítám pritom s tím, že toho dost ví
o mne i o mé rodine a že se dobre vyzná ve financích, což jsou nutné podmínky k tomu, aby mi dobre poradil. Novými hvezdami Wall Street jsou výzkumní analytici, kterí skvele kloubí technické
znalosti financních trhu se zvláštními znalostmi o in-
1/ Výzkumní analytici tráví více casu poskytováním rad a méne
shromaždováním informací, což plyne z toho, že se z makléru s in-
meli ve svých profesích k dispozici. Pocítace jim zpocátku umožnovaly provádet takové sladení efektivneji: zástupci realitních kancelárí nahlíželi do hromadných pocítacových
soupisu, poskytovatelé
hypoték hledali v databázi schopnosti splácet úver,
zástupci pojištoven používali pomucky na odhadnutí rizika a hodnocení rozlicných postupu, zástupci
cestovních kancelárí využívali databáze letu a ubytování a úcetní, lékari a právníci využívali rozsáhlé rady odborných pomucek na rešení ruzných druhu
standardních problému. Dnes však mají jejich klienti, pacienti a zákazníci prístup ke stejným expertním
informacím, a to dokonce on-line, proto se bez informacních makléru klidne obejdou.
Informacní makléri jsou proto nuceni k tomu, aby
se podobne jako akcioví makléri zmenili na maklére
vedení, kterí spojují znalost toho, co je možné, se
znalostí toho, co by si mohli prát nebo co by mohli
potrebovat jejich klienti. Jednou za rok vyrazíme
s rodinou na dovolenou. Všechny potrebné rezervace bych jednoduše vyrídil nekolika kliknutími myši.
Za ta léta však moje agentka v cestovní kancelári nashromáždila znalosti nejen o široké škále cestovních
zkušeností, ale také o nás. Proto když vybírám dovolenou, nechávám na ní, aby mi sama nabídla místo,
kde by se nám mohlo líbit, a veci, které bychom tam
mohli delat.
formacemi
postupne
promenují
maklére ses vedením.
V jedné studii
z konce 90.
let minulého
století,v týkající
hlavních výzkumných
firem, kterou provádel Tempest Consultants for Reuters Group, byli analytici dotazováni, jak tráví svou pracovní dobu. Cas venovaný
základnímu výzkumu, vcetne návštev firem, se neustále snižoval,
zatímco doba na poskytování rad institucionálním klientum rostla.
Viz Gretchen Morgensonová, ,,$0 Many Analysts, 50 Little Analysis",
New York Times, 18. cervence 1999, sekce 3, str. 1.
Ale ani makléri se znalostmi si ve svých nových rolích nemohou jen tak hovet. Je jasné, že stále vetší
množství individuálne upravených rad bude dosažitelné on-line na základe zákazníkových odpovedí na
otázky v dotazníku. Financní pocítacové programy
vestorech, což jim umožnuje radit jak tem, co emitují akcie, tak institucím, které akcie nakupují. Prodávají ješte kompetentnejší rady, než jaké dostávám od
svého financního poradce.!
Totéž platí pro témer všechny odborníky, kterí
kdysi obchodovali s informacemi - zástupce realitních kancelárí, poskytovatele hypoték, pojištovací
maklére, zástupce cestovních kancelárí, úcetní, dokonce lékare a právníky, kterí provádeli rutinní diagnózy a nabízeli standardní "vatu" právní pomoci.
Všichni byli informacními makléri, kterí se snažili
"napasovat" údaje o svých klientech, pacientech ci
zákaznících na množinu znaleckých informací, již
•
106
•
•
107
•
budou brzy chrlit rady o príhodném rozdelení aktiv
mezi akcie, obligace a kmenové akcie - to vše samozrejme v závislosti na odpovedích investoru na on-line otázky týkající se jejich financní situace, možností rizika, veku a ocekávaných potreb. Program na
plánování dovolených bude automaticky generovat
od povedi na otázku, kam jet a co stojí za to videt - na
základe on-line otázek zkoumajících zájmy rodiny
a vyhodnocujících drívejší vydarené dovolené. K dispozici budou také on-line programy s radami od právníku, financníku, techniku, architektu, lékaru, úcetních, danových odborníku a odborníku na financní
plánování a dalších specialistu. Co tedy budou odborníci vlastne delat? Z nekterých se stanou kejklíri
a cvokarky a budou navrhovat a prodávat tyto znalostní maklérské programy a neustále je vylepšovat.
Jiní se zmení ve specialisty na jedinecné záležitosti,
s nimiž si nemuže program poradit. Další v sobe spojí
roli poradce a terapeuta, který vše prevypráví klientum, kterí jsou za takové osobní ujištení (o této roli
se zmíníme dále) ochotni zaplatit neco navíc.
S podobnou zmenou, jakou je prerod maklére
s informacemi na maklére se znalostmi, se brzy setkáme rovnež v maloobchode. Nekteré lidi tu nahradí
internet (presneji kejklíri a cvokarky, kterí navrhují
a obchodují s webovými stránkami a vytvárejí programy pro propojování objednávek s inventárem
a fakturací i s lidmi, kterí se starají o prepravu a dorucení zboží). Role obchodníku se samozrejme zachová. Mnoho zákazníku bude nadále vyhledávat
osobní pomoc pri rozhodování o tom, co potrebují
nebo co si mají prát. Urcitá cást této pomoci bude
•
108
•
poskytována prostrednictvím internetu nebo telefonicky lidmi v centrech služeb zákazníkum vzdálených
stovky nebo tisíce kilometru. Další díl pomoci - casto
dražší - budou poskytovat prímo na míste živí lidé.
Ucíme se navzájem
Každá velká organizace hledá zpusoby, jak nejlépe
propojit oba typy kreativních pracovníku (kejklíre
a cvokarky), tak, aby se vzájemne obohacovali - aby
kejklíri dostatecne rozumeli potenciálním trhum
a svou vynalézavost smerovali tam, kde o ni bude
pravdepodobne zájem, a aby cvokarky dostatecne
rozumely potenciálním technologiím a jiným médiím a smerovaly své zákazníky tam, kde budou nejlépe obslouženi. Filmová studia se neobejdou bez talentovaných hercu a režiséru, ale potrebují i dobré
producenty, kterí vedí, jak by asi mel film vypadat,
aby na nej lidé chteli vubec jít. Nakladatelé spojují talentované spisovatele s redaktory a vydavateli, kterí
rozumí tomu, jak psané slovo prodávat. Nejlepší kapitalisté vyhledávají jak brilantní kejklíre, tak pronikavé cvokarky, pricemž vedí, jak jejich práci vzájemne skloubit. Módní domy potrebují návrháre
a stylisty, ale také lidi, kterí se pohybují na poli trhu,
tipují, co se asi deje v salonech jiných návrháru, spolupracují s maloobchodníky s módou a odborníky
na trendy, aby odhadli, co bude na trhu urcující. Podobne to funguje v celém hospodárství.
Cvokarky umejí najít necekaná komercní využití
pro to, co kejklíri vymyslí. Lék Minoxidil byl puvod•
109
•
ne urcen ke snižování krevního tlaku. U žen, které
tento lék braly, však docházelo ke zvláštním vedlejším úcinkum: lék stimuloval rust vlasu. Pouze cvokarky, dívající se na vec z jiné perspektivy, mohlo
napadnout, že minoxidil by se dal využít v boji proti
plešatení. Práve takový postup je v inovacním procesu castý. Prulomové postupy nemají puvod výlucne
ve vedeckých, technických a umeleckých objevech,
ale casto spocívají i v tom, jak takové proniknutí do
podstaty veci nejlépe využít.
Podobne kejklíri jsou schopni nalézt nové aplikace široce uplatnované technologie, když se toho víc
naucí o potenciálních trzích. Nemocnice pred nekolika lety potrebovaly lepší prostredky na sledování
pacientu, kterí procházejí systémem zdravotní péce.
Príliš mnoho pacientu se "ztrácelo" mezi jednotlivými zdravotnickými zarízeními (lékari primární péce
a specialisty) a jejich záznamy byly neúplné. Kejklír
obeznámený se softwarem používaným prepravci
na sledování pohybu zásilek došel k záveru, že stejný, pouze nepatrne upravený program by mohl podobne "sledovat" pacienty; potom ho úspešne prizpusobil pro specifické potreby poskytovatelu
nemocnicní a zdravotní péce.
Cím víc kejklíru a cvokarek se od sebe navzájem
ucí, tím pravdepodobnejší je možnost skutecné inovace. Velká zkostnatelá prumyslová byrokracie izolovala kejklíre ve výzkumných a vývojových silech, cvokarky pak v oddeleních odbytu a marketingu.
K vhledu do technologie a zmen v pohledu na potreby zákazníku docházelo jen sporadicky, protože spojení mezi temito dvema skupinami témer neexistova•
110
•
nebo bylo víc než chatrné, což se také odrazilo na
malém poctu inovacních programu. Slavné výzkumné centrum firmy Xerox v Palo Altu bylo po mnoho
let rezervoárem nových nápadu pro celý elektronický prumysl. Xerox však nikdy nemel zcela správnou
predstavu, jak tyto nápady využít. Jeho ústredí
ve Stanfordu ve státe Connecticut se zamerovalo na
10,
potreby bežných zákazníku, kterí chteli rozmnožovat
a ukládat dokumenty, a nikdy nepochopilo tržní potenciál objevu, které provádeli vynálezci v Kalifornii.
Jednou z mála inovací, které pronikly z Palo Alta
do Stanfordu, bylo laserové snímání. Stalo se tak
hlavne proto, že jistý podnikavec v Xeroxu, jmenoval
se Robert Adams, náhodou porozumel nové technologii i jejímu potenciálnímu trhu, a to natolik, že obé
propojil a nový výrobek v Xeroxu rovnež prosadil.
To, že se jedni ucí od druhých, vede k neustálým
inovacím. Je to ovšem spolupráce spíše neformální,
neplánovaná, která prichází necekane. To je také duvod, proc nová ekonomika radeji odmenuje malé
podnikatelské skupiny kejklíru a cvokarek než velké
hierarchické byrokracie - a proc se nejlepší z techto
skupin organizují volne, casto ve velkých kancelárích, v nichž jeden na druhého vidí nebo kde se mohou najít behem nekolika vterin. V nových podnikatelských spolecnostech se setkáváme s neformálním
oblecením - rozhalenka, džínsy, sportovní obuv -,
které není samoúcelné. Lidé se snaží o co nejvetší
tvurcí a spontánní pohodu, o neformální sdílení
myšlenek a nápadu. Chtejí se v práci cítit stejne dobre jako s nejlepšími práteli.
Pro podnikatelské regiony Spojených státu - místa,
•
111
•
jež plodí nepomerne vetší pocet inovacních spolecností - jsou typická sdružení talentovaných kejklíru
a cvokarek, která se neustále promíchávají. Bostonská
oblast, v níž se vyvíjejí špickové technologie, teží jak
z blízkosti technologicky vyspelé MIT (Massachusetts
Institut of Technologies), tak z obchodní zdatnosti
Harvard Business School. Tato fakulta se nevyznacuje
technologickou obratností a MIT zase obchodní bystrostí, avšak studenti z obou institucí, pokud zustanou
v regionu, se od sebe navzájem mnohému ucí, což napomáhá výraznému oživení celé oblasti.
Rovnež Silicon Valley teží z koncentrace kejklíru
(mnozí z nich absolvovali Stanfordovu univerzitu
v Palo Altu) a kurážných kapitalistu, kterí dokážou
vnímave posoudit, co je potrebné k tomu, aby nápady mely komercní úspech. Podnikatelské koreny Silicon Valley sahají do konce tricátých let minulého století, kdy profesor strojírenství na Stanfordu primel
dva ze svých studentu, Williama Hewletta a Davida
Packarda, aby vytvorili spolecnost a zmenili jeden
z místních broskvových hájku na prumyslový park
špickové technologie. Rozkvet této oblasti však závisel na bystrých, odvážných kapitalistech a obchodnících, kterí zmenili tento ráj kejklíru na spolecnosti typu Sun Microsystems, Cisco, Silicon Graphics nebo
Yahoo.
Po sedm desetiletí byl Hollywood líhní umelcu
schopných využít filmové médium (scenáristu, hercu, režiséru, kostyméru, kameramanu), ale také centrem obchodních kouzelníku (agentu, publicistu, výkonných pracovníku ateliéru, producentu), kterí
vedí, jak se dostat verejnosti na kobylku.
•
112
•
Financní kejklíri na Wall Street jsou v prímém kontaktu s financními obchodníky. Výsledkem je proud
financních inovací.
Tyto oblasti plodí inovace nikoli proto, že by
v nich pracovalo mnoho kejklíru nebo cvokarek,
nýbrž kvuli tomu, že tu jsou ve správném pomeru
namíchány oba novátorské typy. Preváží-li se tento
pomer na jednu ci druhou stranu, sníží se podnikatelský potenciál techto oblastí. Otupí se jejich "ostrí"
a upadnou do bezvýznamnosti nebo myšlenkove Zatuchnou. Nekdo by mohl namítnout, že Hollywood
je dnes precpaný cvokarkami a nemá dost originálních umelcu, aby byl schopen skutecné inovace. Jeho výtvory jsou cím dál podobnejší a predvídatelnejší. Nekterí tvrdí, že newyorská literární "scéna" je
nevyrovnaná v opacném smyslu - je príliš ponorená
sama do sebe, príliš posedlá svou vlastní genialitou
a príliš netecná ke vkusu verejnosti, což ji zbavuje
možnosti, aby nadále udávala smer literárního vývoje. Izrael je centrem technologických inovací, pretéká zkušenými inženýry, techniky a pocítacovými
programátory, z nichž mnozí prišli z bývalého Sovetského svazu; stále však postrádá obchodní duvtip,
aby podnikal samostatne. Izraelští kejklíri spoléhají
na globální firmy s cvokarkami, které vedí, co se bude prodávat.
Varovná poznámka o cestnosti a prodejnosti
Z toho, co zde bylo receno, však nevyplývá, že tvorivost nebo mistrovství nutne potrebuje komercní po•
113
•
pularitu, protože jinak ztrácí na cene, velikosti ci kráse. Pocítacový program muže být porád "skvelý",cool,
prestože ho neocení nikdo jiný než sama kejklírská
dílna. Film si zaslouží Oscara, i když jde o kasovní
propadák; román je hoden státní ceny, ackoli se líbí
jen nekolika ctenárum. Zákazník nemá vždy pravdu.
Prehnaná orientace na pritažlivost pro zákazníky
muže nakonec tvorivost pripravit o duši.
Dílo lze hodnotit ze dvou hledisek: z hlediska estetiky nebo podle úspechu na trhu. Kritická analýza filmu, knihy, nového pocítacového programu nebo jiného vynálezu se muže opírat o jedno z techto
hledisek. Když nekdo rekne: ,Je to úžasný film," muže to znamenat, že jeho tvurce posunul filmové Uluení do nové dimenze vkusu, jemnosti a krásy, prestože pred pokladnami kin je vymeteno. Muže to ale
znamenat i to, že se verejnost do tohoto filmu zblázní, prestože jde o úplný škvár.
Tyto rozdíly jsou málokdy zretelne vyjádreny, což
pusobí nemalé potíže. Jakkoli nelítostná konkurence
roste, komercní hodnocení toho zmuže hodne, odbornou kritiku ovšem zcela umlcet nedokáže. Zákazníci toho mají tolik na výber,proto stále více ocenují odbornou radu cloveka, který jim rekne, co by
se jim mohlo líbit nebo co je uspokojí. Klesající zájem o fundovanou kritiku pritom zpusobuje, že
choutky zákazníku jsou marketingove stále jemneji
tríbeny, a to v nekonecném proudu doporucení, která každému napoví, co by se mu melo líbit.
A presto spolecnost potrebuje obojí. Zákazníkum
nepochybne pomáhají recenze, které je upozornují
na nové pocítacové programy, filmy nebo jiné vyná•
114
•
lezy, které se jim pravdepodobne budou líbit, a kejklíri a jiní tvurci zcela logicky potrebují vedet, jak nejlépe potešit verejnost. Cenné je však také to, když
nekdo vzdelává verejnost v estetických normách
charakteristických pro nejaký obor zcela bez ohledu
na pravdepodobnou masovou oblibu. I v kulture posedlé prodejem mohou tvurci težit z odborné kritiky.
Jinak se spolecnost vystavuje nebezpecí, že prijde
o vše, co provokuje, poburuje, povznáší, zpochybnuje nebo jinak nutí lidi ke konfrontaci s pravdami,
pred nimiž by radeji utekli.
Pred nekolika desítkami let, tedy v dobe, kdy konkurence ješte nebyla tak vyostrená, existovali arbitri
vkusu - kritici umení, recenzenti, esejisté, pedagogové -, kterí v rámci svého oboru neustále posuzovali kvalitu vytvorených del. Nekterí byli nudní, trpeli vlastní duležitostí a jejich soudy odrážely tradicní
poucky a únavný formalismus. Jiní kritici byli odvážní a pronikaví. Všichni pritom dozírali na neutuchající diskusi o merítkách, která spolecnosti pripomínala rozdíl mezi dobrým a oblíbeným.
Jenže ve svete zostrující se konkurence, v nemž zákazníci mohou získat presne to, co si prejí, kde software muže analyzovat dokonce jejich budoucí nákupy a radit jim, co si vbrzku oblíbí nebo co je zaujme,
se zdá, že takoví strážci merítek jsou stále méne duležití. Jediným legitimním merítkem hodnot je pak to,
co vyvolává obecnou touhu, a to, co se prodává, je
nejspolehlivejším indikátorem. Vše ostatní se považuje za náhodné. Je-Ii však prodej nade vše, profesionální nebo umelecké integrite zbývá méne prostoru.
Jason Epstein, jenž se koncem padesátých let stal
•
115
•
šéfredaktorem nakladatelství Random House, vzpomíná, že on a jeho kolegové si tehdy pripadali spíše
jako "strážci tradice, jako londýnští krejcí nebo sberatelé cínského porcelánu" než jako obchodníci.
"Vždy nás potešilo, když se nekterá z našich knížek
stala bestsellerem. Duležitejší však byla taková kniha,
která vYVolalanadeji, že se stane trvalou soucástí kultury."l Zostrující se konkurence pohánená novou
mocí zákazníku nutí každého vydavatele, aby se víc
staralo obchodní stránku své profese. Když všichni
spisovatelé, herci a hudebníci pracují pro globální
médium a komunikacní konsorcia podniku, zaklesnutá v chapadlech konkurencního prostredí, kdo najde odvahu opovrhnout zvyklostmi a vytvorit cosi
prekvapivého a rušivého? Když všichni kejklíri pracují pro zaryte komercní firmy, kdo by se pouštel do
základního výzkumu, který nemá bezprostrední
hmatatelnou obchodní hodnotu?
Toto nebezpecí ohrožuje zejména odborníky, kterí bývali pred požadavky trhu chráneni a jejichž
zvláštním posláním bylo odkrývat pravdy zpusobem, jenž je možná nepopulární a nemoderní. Jejich
živobytí dnes stále více závisí na popularite. Na novináre je v soucasné dobe vYVíjen obrovský tlak, aby
psali a vysílali cokoli, co se prodává, bez ohledu na
to, že je to nedodelané, povrchní a nepresné. Nové
technologie umožnují témer okamžitou zpetnou
vazbu. On-line casopisy presne vedí, kolik lidí klikne
na každý clánek nabízený v novém vydání, a vedí to
také jejich inzerenti a investori. Jak se Zdokonaluje
1/ ,Ink", 771e New Yorker, 6. dubna 1998, str. 41.
•
116
•
schopnost merit odezvy trhu, zvyšuje se také tlak na
to, aby zákazníci dostali presne to, co chtejí.
Schopnost delat nebo ríkat neco provokativního, lec nepopulárního nemá ochranu ani v neziskovém sektoru. Jedna moje prítelkyne, která pracuje
jako programová reditelka neziskové nadace, mi vyprávela o tom, že je na ni vYVíjentlak, aby nakládala
s granty zpusobem, který zakladatelé spolecnosti
považují za výhodný pro styk s verejností a jenž se tedy obloukem vyhýbá všemu, co by mohlo být pokládáno za kontroverzní nebo nepríjemné. Je také známo, že nemalý pocet univerzitních profesoru si
vybírá predmet svého výzkumu - doufejme, že nikoli výsledky - podle zájmu organizací disponujících
dostatkem financí na podporu výzkumných projektu. Reditelé muzeí chtejí porádat výhradne "senzacní" výstavy, které nalákají davy lidí a poteší sponzory, což vetšinou znamená, že se donekonecna
reprízují zarucene úspešné expozice impresionistu
ci srozumitelného antického umení.
Je prirozene možné, že stále dokonalejší zhotovování výrobku na míru jedince, které umožnují nové
technologie, nabídne talentovaným kejklírum a cvokarkám také nové príležitosti k uspokojení jejich výstrednejších snah. Mohou se prece lehce spojit s podobne výstredními zákazníky, aniž by se museli
trápit tím, co tomu rekne masový trh. Je-li tomu tak,
potom není nutné, aby poctivý tvurce delal kompromisy s prodejností, protože i pro tento cestný prístup
k tvorbe bude vždy existovat nejaký trh, jakkoli malý.
Prinejmenším jeden z 1500 televizních kanálu nabídne prostor príjemne provokativní televizi, alespon
•
117
•
jeden malý internetový vydavatel bude šírit neobvyklé knihy, které cte jen málo lidí. A prece se musíme
ptát, zda tyto drobecky umeleckého vzdoru budou
mít nejaký vliv na kulturu, která se více než kdy predtím podbízí všemu populárnímu, nebo zda budou
proste sloužit jako neškodné únikové ventily, které
témer nestojí za povšimnutí.
Nejvetším ohrožením svobody slova nejsou v moderních spolecnostech otevrene represivní režimy,
nýbrž stále nelítostnejší konkurence na trhu, na
nemž mohou zákazníci tak snadno zmenit své preference a koupit si to, co je víc uspokojuje. Takový trh
stále agresivneji urcuje, co se bude psát, vysílat, zkoumat. Verejnost, zaplavená požitky a chránená pred
vším, co by ji mohlo uvést do rozpaku, je tak obrnena proti tomu, co by možná mela vedet.
I
Poptávka po tvorivých lidech - po kejklírích a cvokarkách, jak jsem je nazval - neustále poroste, p~otože jsou to mistri inovace a inovace je jádrem nové
ekonomiky. Tito lidé dokážou pohotove vytvorit výrobky, které jsou lepší a levnejší, a souteží s jinými
skupinami kejklíru a cvokarek, které se jako o závod
snaží vytvorit ješte lepší a ješte levnejší veci. Ostrejší
konkurence navíc zvyšuje poptávku po službách
techto kreativních pracovníku. Jejich práce proto bude stále lépe placena. Jsou to místa intelektuálne
a umelecky pritažlivá, emocne nesmírne zajímavá,
osobne uspokojivá a obcas bezmezne frustrující. Je
to práce, která vyžaduje mnoho casu, i nad rámec
formální pracovní doby. Tvurcí mysl kreativních kejklíru a cvokarek se zcela vypíná naprosto výjimecne .
•
118
•