Pozitiva a negativa sociálních sítí.Taťána Baslováhot!

FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY
ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ A KNIHOVNICTVÍ
Seminární práce z předmětu Základy informační a komunikační politiky
Pozitiva a negativa sociálních sítí
Bc. Taťána Baslová
Plzeň, 20.11.2011
Úvod
Sociální síť je pojem, se kterým se setkáváme především v několika posledních letech. Ve
skutečnosti však nejde o nic nového: samotný pojem sociální síť byl definován již v roce
1954 sociologem J. Barnsomem [2]. Sociální sítě v původním slova smyslu znamenají
„strukturu uzlů, které reprezentují jednotlivce, skupiny či organizace a které jsou navzájem
propojeny různými vazbami“ [7]. V této práci se však budu zabývat spíše sociálními sítěmi
včetně jejich pozitiv a negativ ve smyslu, který dnes převažuje, tj. jako jednu z forem
sociálních médií.
Sociální sítě: pozitiva a negativa
Jak již bylo zmíněno, sociální sítě představují jednu z forem sociálních médií. Z tohoto
pohledu je sociální sítě možné definovat jako „skupiny lidí nebo komunity, které sdílejí
společné zájmy, pohled, nebo pozadí“ [10, s. 42]. Sociální média jsou pak „infrastrukturou,
díky níž mohou být uživatelé vydavateli obsahu, který je a jejich přátele zajímá“ [10, s. 42.
V současnosti existuje mnoho různých sociálních sítí, v celosvětovém měřítku je však
nejpoužívanější sociální sítí Facebook [1]. V této práci se zaměřím pouze na pozitiva a
negativa této sociální sítě, popis jejího fungování, apod. by byl předmětem práce jiné.
Ve světě sociálních sítí stejně jako v reálném světě není nic černobílé – na jednu věc se dá
nahlížet jak jako na pozitivum, tak jako na negativum. Prvním příkladem může být důvod,
proč si lidé vlastně účet na Facebooku zřizují. Jedním z důvodů, proč si lidé účet na
Facebooku zakládají je to, že chtějí být v kontaktu se svými přáteli. Lidé mají najednou po
dlouhé době možnost se dozvědět, co dělají jejich přátelé z dětství a bývalí spolužáci, se
kterými už se léta neviděli. Facebook (a sociální sítě vůbec) nás tedy určitým způsobem
sbližuje. Ne vždy však toto může být pozitivní. Při působení na Facebooku je vždy důležité
mít na paměti určitá pravidla. Pokud je člověk porušuje, nemusí se jen dostat do problémů,
ale může o své přátele i přijít. Dojde tedy úplně k pravému opaku – spřátelením se na
Facebooku můžu své přátele ztratit. Příkladem může být publikování různých statusů. O
tom, že by se člověk na sociální síti měl chovat odpovědně už toho bylo napsáno spoustu.
Jako odstrašující příklady toho, jak to může v extrémním případě dopadnout, když si
člověk nechrání své soukromí a píše „co mu slina na jazyk přinese“, mohou posloužit
mnohé zprávy z médií. Nejednou se stalo, že se člověk chtěl na Facebooku pouze pochlubit
tím, že odjíždí na dovolenou – zprávu samozřejmě sdílel se všemi, či s přáteli svých přátel
– těch však může být i několik set tisíc. Takovéto zprávy pak působí přímo jako magnet na
2
zloděje. Těm stačí si pouze počkat, až majitelé bytu odjedou a byt či dům pohodlně
vykrást. Tyto případy jsou z médií notoricky známé. Neuvědomělé chování na sociální síti
nemusí vždy zajít až do takového extrému, k ilustrování toho, jak to vypadat nemá, to však
postačit může.
Jak již bylo zmíněno, neuváženým publikováním různých věcí může člověk své přátele i
ztratit. A často nejde tak ani o náplň zpráv, které lidé publikují, jako o jejich frekvenci. I já
sama jsem musela několik ze svých facebookových přátel skrýt poté, co zveřejňovali příliš
často různé věci, které mě vůbec nezajímaly a které pro mě nebyly vůbec podstatné.
Důvodem či motivem publikování různých zpráv je pravděpodobně snaha se pochlubit a
potřeba být oceněn – neboli jak píše Erik Qualman „It´s all about me, me, me“ [8]. Na
Facebooku se tato potřeba setkává s jinou potřebou, či lidskou vlastností, a tou je lidská
zvědavost. Lidé se snad odjakživa zajímali o to, co dělají jiní – a díky Facebooku se to také
dozví. Jak již bylo zmíněno, je však důležité znát správnou míru toho, co publikovat.
Další věcí, která je pro Facebook typická je, že mezi přáteli se na Facebooku objevují lidé
z různých okruhů (přátelé ze školy, z práce, rodina, apod.). Lidé z těchto různých okruhů
nás pravděpodobně znají a vnímají rozdílně, neboť člověk se v různé společnosti projevuje
různým způsobem. Facebook však tyto rozdíly ve vnímání stírá, neboť jeho uživatel mezi
různými okruhy přátel často nerozlišuje a publikuje různé věci pro všechny přátele. Řečeno
slovy Erika Qualmana, dochází ke „smrti sociální schizofrenie“ [8]. Určitým způsobem to
lze brát jako pozitivní fakt – dozvím se o svém známém to, jaký je doopravdy. Na druhou
stranu však tím o tomto člověku můžu ztratit určité iluze – a to nikomu není příjemné.
Zmíněný aspekt však silně závisí na aktuálním nastavení Facebooku a dostupných
funkcích. K určité změně došlo s příchodem nové sociální sítě Google + a s tím související
možností rozdělit přátele do různých kruhů [9]. Podobná funkce byla poté nastavena i na
Facebooku. Tím se tedy tato tzv. „smrt sociální schizofrenie“ oslabuje.
Často probíraným tématem je také to, nakolik představují přátelé na Facebooku opravdové
přátele. V současné době lze říci, že v České republice má účet na Facebooku většina
uživatelů internetu. Podle Českého statistického úřadu vlastnilo v České republice účet na
Facebooku k prosinci roku 2010 bezmála 50% internetové populace. [11] Je
pravděpodobné, že v současnosti je toto číslo ještě vyšší. Důvodem, proč se lidé na
Facebook připojují může být také zvědavost a být „in“ – když je na Facebooku každý, proč
bych se nepřipojil taky? Mnoho takových nováčků či lidí, kteří zatím nemají se sociálními
sítěmi příliš zkušeností, si pak do svých přátel přidá snad každého, koho zná. I já mám ve
3
svých přátelích na Facebooku lidi, kteří se přátelí třeba s pěti sty dalšími uživateli. Také
mě nejednou překvapilo, když se někdo z mých přátel spřátelil s někým z mých dalších
přátel, o kom vím, že se určitě navzájem neznají a spřátelili se pouze proto, že jim to
Facebook nabídl. Tímto tedy dochází k určitému oslabení významu slova „přítel“ – vzniká
rozdíl mezi skutečným přítelem či kamarádem a „facebookovým“ přítelem. Tuto
domněnku potvrzuje nedávno publikovaný článek, podle kterého má dospělý člověk
průměrně maximálně dva blízké přátele [6]. Dochází zde tedy k určitému paradoxu:
zatímco ještě před 25 lety, kdy sociální sítě jak je známe dnes ještě neexistovaly, měl
člověk průměrně tři blízké přátele, dnes, v době moderních technologií a Facebooku se
stovkami tzv. „přátel“, má člověk blízké přátele pouze dva [6]. Důvodem může být to, že
tím, že člověk tráví více času u počítače, nezbývá mu už tolik dalšího času, chuti či energie
na udržování „offline“ přátelství. Opět je tedy důležité chovat se při používání sociálních
sítí odpovědně: využívat jejich pozitiv a nenechat se jimi omezovat.
Další věcí, která se s příchodem novodobých sociálních sítí změnila je to, že všichni o sobě
všechno vědí. Nejde jen o to, co o sobě sami uživatelé zveřejňují, ale také o to, co
zveřejňují nevědomky. Nedávno například proběhla v novinách zpráva, že jedna ze
spolkových zemí v Německu zakázala firmám používat tlačítko „Líbí se mi“, neboť
pomocí něj lze sledovat pohyb lidí a získané údaje využívat k marketingu [3]. Já sama na
tento problém obvykle nahlížím z druhé strany, neboť v rámci svého druhého studia na
ekonomické fakultě ZČU píšu diplomovou práci zaměřenou na marketingovou komunikaci
na Facebooku. Z toho „marketingového pohledu“ by se dalo říct, že omezení používání
tohoto tlačítka je negativem (alespoň pro firmy určitě), pokud se na celou věc pohlédnu
očima běžného uživatele, který většinou ani neví, že je takovéto sledování vůbec možné,
rozhodně mi moc příjemně není. Na druhou stranu – abych neuváděla pouze negativa – i
využití některých údajů k marketingovým účelům může být pro uživatele pozitivní.
Získají-li firmy o svých uživatelích, jejich zájmech a preferencích přesnější údaje, může
jim to pomoci k nabízení takových produktů, které jejich zákazníci chtějí. Výsledkem
může být tedy to, že dostaneme bez větší námahy přesně to, co chceme. Faktem však
přesto zůstává, že díky sociálním sítím toho o sobě někdy víme více, než bychom chtěli.
Dá se však říci, že postupně dochází k určitému zlepšování. Tím, jak se o sociálních sítích i
o tom, jak bychom se na nich měli chovat, více mluví, začínají lidé více uvažovat nad tím,
co o sobě ještě prozradí a co si raději nechají pro sebe. Toto jednak uvádí ve své knize Erik
Qualman, koresponduje to však s tím, čeho jsem si všimla i já sama. Před cca 2 roky se
4
spousta mých přátel na Facebooku včetně mě samotné zapojovala do různých aplikací.
Většinou šlo jen o různé zábavné testy a kvízy, ale pro to, aby se jich člověk mohl
zúčastnit, musel potvrdit, že souhlasí, že daná aplikace získá přístup k části jeho osobních
údajů. Nikdo se nad tím v té době moc nezamýšlel. Podle mého názoru od té doby došlo
k určitému posunu, částečně také důvodem medializace zmíněných skutečností, částečně
jistě také většími zkušenostmi s Facebookem a jeho používáním. Právě medializace je však
velmi důležitá – může ovlivnit i lidi, kteří zatím účet na sociální síti nemají, ale
v budoucnu si ho třeba založí. Díky různým článkům budou již dopředu vědět, jak se mají
na sociální síti chovat. Z výsledků průzkumu Českého statistického úřadu vyplývá, že
většina uživatelů Facebooku se nachází ve věkové kategorii 18-34 let. Nezanedbatelné
množství uživatelů je také mladší 17 let. Jak jsme se již bavili při hodině, právě mladší
skupina uživatelů si často různá rizika, která zveřejňování osobních a citlivých údajů
provází, vůbec neuvědomuje. To pak může mít závažné následky: příkladem může být
případ dle [5], kdy se jistý muž z Pardubicka přátelil na sociální síti s mladými dívkami a
vyžadoval po nich nahé fotografie. V případě, že mu nevyhověly, začal je vydírat.
V nedávné době však vznikla videohra, která by děti měla o bezpečnosti ve virtuálním
prostředí pomoci poučit [4]. Myslím, že by se však nemělo zapomínat ani na uživatele
staršího věku. I když se o tom moc nemluví, mezi uživateli sociálních sítí se objevují také
senioři. Při porovnání zastoupení různých věkových kategorií není procento seniorů, kteří
Facebook využívají, oproti ostatním věkovým kategoriím nijak významné, přesto by se
však podle mého názoru při „osvětě“ mělo myslet i na ně: a to z důvodu jejich velké
zranitelnosti a také z toho důvodu, že tito lidé nevyrůstali v době, kdy je využívání
moderních technologií již běžnou záležitostí a různá rizika s těmito technologiemi spojená
si proto uvědomovat nemusí. V této souvislosti zde také vidím další místo pro to, čím by se
mohly začít zabývat knihovny (pokud se tím ještě nezabývají): pořádat kurzy zaměřené na
bezpečné chování na internetu a s tím související bezpečné chování na sociálních sítích.
Pokud má knihovna v budoucnu fungovat také jako kulturní centrum (jak se učíme
v jiných předmětech), pak by toto v její činnosti nemělo chybět.
V této práci jsem se dosud zabývala spíše negativy. Je to však dáno zejména tím, že
pozitiva, která sociální sítě přinášejí jsou poměrně jasná. Každý, kdo na sociální síti nějaký
účet vlastní, by si jistě našel důvod, proč ho má a co mu to přináší. Jedním z důvodů, který
zatím nebyl zmíněn, je možnost si snáze najít práci. K tomuto účelu slouží zejména
sociální síť LinkedIn. V době ekonomické krize, kdy je o pracovní místa někdy nouze, je
5
každá další možnost, jak si nalézt práci, velmi vítaná. Další pozitivem může být časová
úspora, kterou získáme, když budeme sociální sítě využívat efektivně. Konkrétní příklady
uvádí ve své knize Erik Qualman. Já sama také využívám Facebook někdy k tomu, když
řeším nějaký problém a mám mezi svými přáteli někoho, kdo by mi tento problém mohl
pomoci vyřešit. Ať už je to například když přemýšlím, kam pojedu o víkendu na výlet, či
když potřebuji rychle získat respondenty pro dotazníkové šetření do školy. Každý, kdo
nějaký profil na sociální síti má, by se měl zamyslet nad tím, zda mu to něco přináší, co
konkrétně a podle toho se rozhodnout, zda na sociální síti setrvat. Myslím, že nikdo by
neměl na sociální síti setrvávat jen ze zvyku. Pro mě je vedle zmíněných přínosů dalším
pozitivem také to, že se díky stránkám, které jsem si oblíbila, rychleji dozvídám různé
novinky o věcech, které mě zajímají.
Závěr
Existuje spousta dalších oblastí a sfér, které zde nebyly popsány a ve kterých se vliv
Facebooku a jiných sociálních sítí projevuje – ať už jde o pozitivní či negativní vliv a
oblasti jako jsou politika, kultura, či veřejný život. Co mě však v poslední době překvapilo
nejvíce? Byly to dvě věci, dá se říct, že maličkosti, které přímo s oblastí sociálních sítí ani
nesouvisejí a zdají se celkem logické, přesto mě však trošku zarazily. Prvním tímto
překvapením bylo, když můj kamarád ze Slovenska zveřejnil na Facebooku odkaz na
jakýsi hudební klip na Youtube, související s událostmi 17. listopadu. Když jsem si však
písničku chtěla pustit zjistila jsem, že ono video je bohužel v mé zemi, tj. v České
republice nedostupné. O den později jsem na Facebooku objevila novou funkci, a to funkci
„překlady“. Opět se mezi mými příspěvky objevily nějaké slovenské, Facebook mi je však
sám od sebe přeložil do češtiny. Oba příklady mě přinutily se trochu hlouběji zamyslet nad
tím, jak nás Facebook a vůbec tato doba spojuje a rozděluje. Na jednu stranu mám možnost
být se svými známými a to nejen ze Slovenska, ale například i z Islandu neustále
v kontaktu, na druhou stranu (když situaci zaženu poněkud do extrému) se navzájem
vzdalujeme. Zmíněná funkce (překlady) může pro někoho být užitečná, může však také
vést k tomu, že když se se svými přáteli setkám, nebudeme si navzájem rozumět, neboť
Facebook naše vzkazy sám překládá a my nebudeme nuceni si znalosti našich řečí, které
jsou podobné a přesto však odlišné (v případě slovenštiny), vůbec udržovat. To se však
doufám nestane. Na zmíněném příkladu je však možné znovu ukázat, jak nic není černé
nebo bílé a jak všude mohou pozitiva představovat zároveň i negativa. Nejinak je tomu
také u sociálních sítí.
6
Použité zdroje
[1] DOČEKAL, Daniel. Nejpoužívanější sociální média? Facebook, Twitter a blogy. In:
JustIT.cz [online].01/02/20011
[cit.
2011-11-20].
Dostupné
z:
http://www.justit.cz/wordpress/2011/02/01/nejpouzivanejsi-socialni-media-facebooktwitter-a-blogy/
[2] Historie sociálních sítí. Sociální sítě.cz [online]. November 25, 2008 [cit. 2011-11-20].
Dostupné z: http://socialnisite.cz/info/historie_socialnich_siti
[3] HORÁČEK, Filip. Šlesvicko-Holštýnsko zakázalo firmám používat odkaz na
Facebook. In: Idnes.cz [online]. 19. srpna 2011, 18:27 [cit. 2011-11-20]. Dostupné z:
http://ekonomika.idnes.cz/slesvicko-holstynsko-zakazalo-firmam-pouzivat-odkaz-nafacebook-py3-/eko-zahranicni.aspx?c=A110819_182811_eko-zahranicni_fih
[4] LOUKOTA, Ladislav. Jak chránit děti na sociálních sítích? Pomůže videohra BeSeen.
In:
Idnes.cz
[online].
21.
října
2011
[cit.
2011-11-20].
Dostupné
z:
http://bonusweb.idnes.cz/jak-chranit-deti-na-socialnich-sitich-pomuze-videohra-beseenplw-/Magazin.aspx?c=A111020_115805_bw-magazin_lou
[5] MĚCHUROVÁ, Barbora. Pošli nahé fotky, vyzýval muž dívky na internetu a potom je
vydíral. In: Idnes.cz [online]. 10. března 2011, 15:12 [cit. 2011-11-20]. Dostupné z:
http://pardubice.idnes.cz/posli-nahe-fotky-vyzyval-muz-divky-na-internetu-a-potom-jevydiral-1d9-/pardubice-zpravy.aspx?c=A110310_141453_pardubice-zpravy_meb
[6]
NOVINKY.CZ.
Novinky.cz [online].
Většina
dospělých
má
pouze
10.listopadu
2011,
12:01
[cit.
dva
blízké
2011-11-20].
přátele.
In:
Dostupné
z:
http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/249939-vetsina-dospelych-ma-pouze-dvablizke-pratele.html
[7] PLATKO, Ondřej. Sociální sítě 1.díl. In: Blogger [online]. 29.6.2009 [cit. 2011-11-20].
Dostupné z: http://owebu.bloger.cz/Internet/Socialni-site-1-dil
[8] QUALMAN, Erik. Socialnomics: how social media transforms the way we live and do
business. New Jersey: Wiley, 2011. ISBN 978-0-470-63884-2.
[9] SCHÖN, Otakar. Google+ jde po krku Facebooku, sází na kruhy důvěry a chytré
telefony.
In:
Ihned.cz
[online].
28.6.2011
[cit.
2011-11-20].
Dostupné
z:
http://tech.ihned.cz/c1-52192970-google-jde-po-krku-facebooku-sazi-na-kruhy-duvery-achytre-telefony
[10] TREADAWAY, Chris a SMITH, Mari. Marketing na Facebooku: výukový kurz. Vyd.
1. Brno: Computer Press, 2011. ISBN 978-80-251-3337-8.
7
[11] Uživatelé Facebooku v České republice. ČSÚ [online]. Praha : Český statistický
úřad,©
2011.
Poslední
změna
22.2.
2011
[cit.
2011-11-20].
http://czso.cz/csu/redakce.nsf/i/1_uzivatele_facebooku_v_ceske_republice
8
Dostupné
z: