Brožura pro školy

Komentáře

Transkript

Brožura pro školy
I nform a c e
p ro
š k o l y
PP
Biopotraviny
pro
(nejen)
vaše
školy
Proč je dobré jíst biopotraviny nejen ve škole
|
1
Š ko l y, k te r é nabí z ejí víc
d ě te m i ž i v o tní m u prostřed í
OBSAH
Předmluva
3
1.
Projekt Bioškoly
4
2.
Školní stravování a bio
5
3.
Význam stravy pro zdraví dětí
7
3.1.
Význam stravy z hlediska skladby potravin
7
3.2.
Význam stravy z hlediska obsahu nežádoucích látek
8
4.
5.
6.
O bio
9
4.1.
Co je to bio?
9
4.2.
Jak se roste rostlinám na ekologických polích
10
4.3.
Jak se žije zvířatům na ekologických statcích
12
4.4.
Jak vzniká biopotravina
13
4.5.
V čem je bio jiné
13
Jak nakupovat, skladovat, vařit
15
5.1.
Možnosti trhu, sortiment, zásobování
15
5.2.
Skladování, technologie přípravy
16
Jak začít používat bio
6.1.
18
Možné postupy zavádění biopotravin
a ozdravění jídelníčku
18
6.2.
Aby dětem chutnalo
21
6.3.
Další aktivity v jídelně a ve škole
23
6.4.
Zkušenosti ze školní jídelny v Ostrožské Lhotě
27
7.
Biopotraviny ve školách v zahraničí
31
8.
Informace o vybraných bioproduktech
33
9.
Zdroje dalších informací
45
9.1.
Internetové odkazy
45
9.2.
Publikace
46
I nform a c e
p ro
š k o l y
PŘEDMLUVA
Tato brožura je určena školám a jídelnám, které zvažují používání
biopotravin při přípravě školních pokrmů. Jejím cílem je přinést základní informace o tom, co jsou to biopotraviny a jaký význam mohou
mít ve školním stravování, ale především poskytnout konkrétní rady
a tipy, jak postupovat při zavádění bioproduktů do školního jídelníčku.
V brožuře najdete postupy, které se osvědčily jinde, zkušenosti z jedné
konkrétní jídelny a také bližší informace o vybraných biopotravinách
a možnostech jejich využití v kuchyni. Brožura obsahuje také inspiraci
pro učitele, jakým způsobem začlenit téma biopotravin a ekologického
zemědělství do výuky ve škole.
Brožura byla vytvořena v rámci projektu Bioškoly, jehož cílem je
přiblížit školním jídelnám možnost využívat biopotraviny při přípravě
dětských pokrmů.
2
|
3
Š ko l y, k te r é nabí z ejí víc
d ě te m i ž i v o tní m u prostřed í
1. PROJEKT
O co projekt Bioškoly usiluje
Cílem tohoto projektu je vytvořit praktické podmínky pro zavádění
a používání biopotravin ve školních stravovacích zařízeních. Jednou
z hlavních překážek používání biopotravin ve školách je jejich nedostupnost, neznalost dodavatelů či neznalost možností současného
biotrhu. Proto klademe důraz na vytvoření distribučního řetězce,
který školám zpřístupní nabídku biopotravin dostupných na tuzemském trhu a usnadní jejich odebírání. Bioprodukty několika desítek
tuzemských dodavatelů distribuují do škol firmy Country Life (výrobky
rostlinného původu, mléčné výrobky a vejce) a Biopark (maso).
Důležitou součástí projektu je pomoci školním jídelnám s praktickým zaváděním biopotravin do jejich jídelníčků. Za tímto
účelem pro školy organizujeme semináře o biopotravinách a také
kurzy vaření určené kuchařkám a kuchařům školních jídelen. Vydáváme také informační materiály – patří mezi ně i brožura, kterou právě
držíte v ruce.
A nakonec, nikoli však na posledním místě, projekt usiluje o to, aby
vzájemně přiblížil školy a rodiče dětí na jedné straně a ekozemědělce a výrobce biopotravin na straně druhé. Škola má
právo znát svého zemědělce a rodiče mají právo vědět, odkud pocházejí
potraviny, které jsou podávány jejich dětem. Pro rodiče i školy proto
pořádáme exkurze na ekofarmy, dny otevřených vrat u biododavatelů
a na ekofarmách či školní biojarmarky.
Kdy a kde
Projekt Bioškoly probíhá od srpna 2009 do listopadu 2011. Na jeho
začátku proběhl celostátní průzkum a na základě jeho výsledků
byli vybráni ekozemědělci a výrobci biopotravin, kteří budou dodávat své bioprodukty do školních stravovacích zařízení. Stejně
tak byly na základě svého zájmu vybrány školy a školní jídelny,
které budou v rámci projektu biopotraviny zavádět.
Projekt je zaměřený na všechny stupně školního systému
kromě vysokoškolského – tedy od jeslí až po střední školy.
Probíhá na modelovém území, kterým jsou čtyři kraje –
Praha, Středočeský kraj, Královéhradecký kraj a Jihomoravský kraj.
Více informací najdete na www.bioskoly.cz.
I nform a c e
p ro
š k o l y
2. ŠKOLNÍ STRAVOVÁNÍ A BIO
Používání produktů ekologického zemědělství ve školním stravování
poskytuje dětem potraviny, které byly vypěstované bez použití umělých
chemických látek. Pokud je však spojené s odpovídajícím vzděláváním a osvětou, může mít daleko širší vzdělávací přínos a plnit řadu
důležitých funkcí:
1) Vést ke zdravějším stravovacím návykům
Řada civilizačních chorob se začíná rozvíjet již v dětství a období dospívání. Čím dál tím více dětí trpí alergiemi nebo jinými poruchami imunity. Pokud je v rámci výchovy vybavíme
zdravými stravovacími návyky a smyslem pro odpovědnost
za své zdraví, pomůžeme jim předejít množství zdravotních
problémů v dospělosti nebo je alespoň zmírnit.
Konzumace biopotravin, tedy šetrně zpracovaných potravin vypěstovaných bez nadměrné zátěže pro okolní životní
prostředí, je přirozenou cestou ke zdravějšímu stravování. Je
třeba si však uvědomit, že biopotravina není synonymem pro
zdravou potravinu. I z produktů v biokvalitě lze složit velmi
nezdravý jídelníček plný tučných potravin a potravin s přemírou soli nebo cukru. Zavádění biopotravin je proto vhodné
spojit s používáním některých zdravějších surovin, které jsou
pro tuto oblast často typické (například celozrnné obiloviny),
a osvětou v oblasti zdravého a vyváženého stravování.
2) Pomoci poznat souvislosti mezi způsobem
produkce potravin a životním prostředím
Není novinkou, že děti stále méně chápou
zemědělství jako zdroj obživy či nástroj péče
o krajinu, a ještě volněji vnímají souvislost mezi
zemědělstvím a životním prostředím. To se
mimo jiné projevuje v odlivu mladé generace
z venkova a ekologicky i sociálně nešetrném
jednání obecně.
Se zvyšující se intenzifikací a specializací zemědělství se zemědělské podniky stávají pro laickou veřejnost příliš nepřístupnými: ve většině
případů není ani z hygienických a bezpečnostních důvodů jejich návštěva možná. Dětem tak
4
|
5
Š ko l y, k te r é nabí z ejí víc
d ě te m i ž i v o tní m u prostřed í
zbývá učit se o původu potravin a údržbě krajiny převážně neosobně
skrze média, což velmi často vede ke zkresleným představám.
Pokud je používání biopotravin ve školní jídelně spojené s výkladem
o rozdílech mezi možnými způsoby produkce potravin nebo dokonce
s návštěvou ekofarmy, může dětem pomoci pochopit, jaký vliv mají
různé způsoby hospodaření na krajinu, zvířata i člověka.
3) Vytvářet vztah k potravinám
S odosobněním zemědělství zejména u městských dětí souvisí i fakt, že velmi často nemají představu, jak náročné je
potraviny vyrobit. Jsou zvyklé nacházet je v hojném a vždy
dostatečném množství v regálech supermarketů. Pokud by
měly možnost seznámit se například s tím, kolik práce se
skrývá za upečeným bochníkem chleba, jejich vztah k potravinám by byl zřejmě jiný.
K osvětě v této oblasti může výborně posloužit návštěva
ekofarmy (nejlépe takové, která nabízí vzdělávací programy) nebo některý z ekologických programů, které realizují
různé neziskové organizace (více informací najdete v kapitole 6.3.).
4) Vést k odpovědnému spotřebitelství
To, co jíme, má větší vliv na životní prostředí než jakákoliv jiná část
našich každodenních aktivit. Pokud budou děti vědět, jak potraviny
vznikají, a zároveň se dozvědí, že mohou vznikat různými způsoby,
pravděpodobněji se z nich později stanou odpovědní spotřebitelé. Spotřebitelé, kteří si budou uvědomovat, že jako jednotlivci mohou nejvíce
ovlivnit svět kolem sebe právě tím, jaké produkty a služby budou svým
nákupem podporovat.
Školní stravování má jako nástroj směřování k trvalé udržitelnosti význam nejen z hlediska výchovy dětí, ale i z hlediska
využití obrovského kupního potenciálu, kterým disponuje.
Ve většině evropských zemí je školní stravování „veřejnou
službou“ a zajišťuje jej státní nebo regionální správa.
Nastavením určitých pravidel pro nákup surovin a zboží
(biopotraviny, tuzemské potraviny) je možné využít
kupního potenciálu veřejných zakázek k podpoře aktivit v oblasti trvalé udržitelnosti. Školní stravování tak
může mít dalekosáhlé pozitivní důsledky na ekonomický růst venkova a ekologizaci našeho zemědělství.
I nform a c e
p ro
š k o l y
3. VÝZNAM STRAVY PRO ZDRAVÍ DĚTÍ
Stále více víme o tom, do jaké míry souvisí riziko rozvoje řady nemocí
se stravou a životním stylem. Z výsledků studií vyplývá, že v průměru je až 30 % případů rakoviny spojeno s výživovými faktory. Lepší,
zdravější stravou je možno se jim vyhnout. Ze zdravotního hlediska
pak hraje roli jak druh konzumovaných potravin, tak jejich kvalita
z hlediska absence cizorodých látek.
3.1. Význam stravy z hlediska skladby
potravin
Studií dokládajících vliv složení jídelníčku na zdraví člověka existují
desetitisíce. Zde jsou výsledky některých z nich:
• Studie na téměř 4 tisících obyvatelích Anglie a Skotska probíhající
šedesát let zjistila, že ty sledované osoby, které jako děti zkonzumovaly více ovoce, měly později v životě nižší riziko onemocnění rakovinou. Předmětem zkoumání byl příjem vitaminu C a E a betakarotenu. Ti, kteří jedli jako děti nejvíce ovoce, měli v porovnání s těmi,
kteří je jedli nejméně, o 38 % nižší riziko onemocnění rakovinou
v dospělosti.
• Podle skupiny expertů by bylo jen v USA možno každoročně uchránit asi 150 tisíc lidí před předčasnou smrtí, pokud by výrobci omezili množství soli přidávané do svých produktů. Sodík přímo ovlivňuje
výši krevního tlaku, vysoký krevní tlak je přitom spojen s řadou
onemocnění. Většina sodíku pochází z konzervovaných potravin, ale
zbytečně velké množství soli může rovněž obsahovat řada dalších
produktů – např. i chléb a pečivo.
• Podle výsledků velké americké studie na 42 500 mužích, kteří byli
sledováni v letech 1986–1998, zvyšuje typická „západní“ strava (charakterizovaná množstvím masa, tučných mléčných výrobků a sladkostí) riziko onemocnění cukrovkou II. typu u mužů o 59 %. Na druhé
straně jídelníček obsahující hojnost celozrnných obilovin, ovoce,
zeleniny a luštěnin do určité míry před tímto onemocněním chrání.
• Výsledky dosud největší studie svého druhu (zahrnovala 400 tisíc
lidí z devíti zemí) ukázaly, že vláknina ve stravě je zvláště důležitým
ochranným faktorem před rakovinou konečníku a tlustého střeva
(zde je Česká republika na prvním místě v úmrtnosti!). Ve studii
vědci rozdělili účastníky do pěti skupin. Ve skupině s největším
přísunem vlákniny byla rizika rakoviny tlustého střeva a konečníku
snížena až o 40 %.
6
|
7
Š ko l y, k te r é nabí z ejí víc
d ě te m i ž i v o tní m u prostřed í
3.2. Význam stravy z hlediska obsahu
nežádoucích látek
Přínos biopotravin spočívá především v tom, že jsou pěstované
ohleduplně k životnímu prostředí a k chovaným zvířatům (více o bio
v kapitole 4). Celá řada vědeckých studií však potvrzuje, že mají význam i pokud jde o pozitivní vliv na lidské zdraví, který je daný absencí
zbytků umělých pesticidů nebo většiny přídatných látek. To se týká
zvláště subtilnějších a hůře měřitelných negativních efektů například
na plodnost, hormonální systém a imunitu včetně výskytu alergií:
• Velký evropský výzkum Parsifal zkoumal 14 tisíc dětí, které konzumovaly biopotraviny. Podle výsledků se u dětí projevil o 30 % nižší
výskyt alergií a ekzémů. Tyto děti měly také nižší index tělesné
hmotnosti.
• V nedávno ukončené nizozemské studii Koala bylo zkoumáno téměř
3 tisíce matek a dětí. Vědci se zajímali o jejich výživu, životní styl
a výskyt alergií. Mezi dětmi ve věku do 2 let bylo zjištěno, že ty, které konzumovaly více než 90 % mléčných biovýrobků, si daleko méně
(až o 30 %) stěžovaly na výskyt ekzémů.
• Švédští zemědělci, kteří používají určité druhy pesticidů, přenášejí
na své děti genetické riziko zvýšeného výskytu rakoviny lymfatických uzlin, leukémie a nádoru mozku.
• Zbytky pesticidů mohou i v malých dávkách, které nejsou nebezpečné pro dospělá zvířata, vyvolat trvalé změny
v chování a nervovém systému (poškození
mozku) u právě narozených myší. Mohou
také způsobit zvýšenou citlivost jedince
na působení některých chemických látek
později v životě.
Počet studií o zdravotním vlivu reziduí
umělých chemických látek v potravinách je
však stále velmi malý a dá se předpokládat,
že s rozvojem ekozemědělství zcela jistě
poroste.
I nform a c e
p ro
š k o l y
8
|
4. O BIO
4.1. Co je to bio?
Potraviny označené slůvkem bio znamenají jediné:
jsou produktem ekologického zemědělství. Tedy
moderního zemědělského systému, který je ale
zároveň založen na tisícileté zkušenosti našich
předků.
Ekologické zemědělství je reakcí na industrializaci a chemizaci produkce potravin ve 20. století.
Jedná se o systém, jehož cílem je pěstovat kvalitní
potraviny zachovávající původní nutriční hodnoty
surovin a současně nepoškozovat životní prostředí
při zemědělské činnosti. Vyznačuje se kladným
vztahem a respektem k životnímu prostředí.
Ekologické zemědělství je definováno platnými předpisy na národní
i evropské úrovni. Každý zemědělec, který hospodaří v režimu ekologického zemědělství, musí pravidelně absolvovat kontrolu, zda jeho
postupy odpovídají zákonům o ekologickém zemědělství.
Označování a kontrola
Biopotraviny lze od ostatních potravin snadno odlišit díky specifickému značení.
Logo ČR pro biopotraviny, tzv. „Biozebra“. Biopotraviny, které
byly kontrolovány v České republice (tedy nikoliv nezbytně výhradně
biopotraviny tuzemského původu), poznáte podle této zelené „biozebry“, státní ekoznačky, která zaručuje, že výrobek splňuje požadavky
tuzemského zákona o ekologickém zemědělství.
Logo EU pro ekologickou produkci, tzv. „Eurolist“. Biopotraviny vyprodukované v Evropské unii splňující veškeré evropské požadavky jsou povinně označeny tímto logem.
Celý systém ekologického zemědělství, zpracování bioproduktů a výroby biopotravin v ČR kontrolují nezávislé kontrolní organizace ABCERT
AG, Biokont CZ, s. r. o. a KEZ o. p. s., které jsou ke kontrole pověřeny
Ministerstvem zemědělství.
V České republice již
ekologicky hospodaří
přes 3 000 zemědělců
na více než 10 % všech
zemědělských ploch
u nás. Celosvětově
je to pak více než 1,2
milionu zemědělců.
9
Š ko l y, k te r é nabí z ejí víc
d ě te m i ž i v o tní m u prostřed í
4.2. Jak se roste rostlinám
na ekologických polích
Ekologické zemědělství nepoužívá syntetické
pesticidy...
Syntetické pesticidy jsou chemické látky, které se používají k hubení
škůdců. Spolu s nimi však zabíjejí i další organismy. Z naší zemědělské
krajiny tak mizí mnoho druhů hmyzu, divokých rostlin, ale i dalších
živočichů.
V ekologickém zemědělství je používání syntetických pesticidů zakázáno. Proti škůdcům a plevelům se bojuje tradičními postupy:
• preventivně – střídáním plodin, volbou odolných plodin, vhodným sousedstvím různých
druhů,
• mechanickým ničením plevele či sběrem
škůdců,
• povolenými prostředky na ochranu rostlin, jako například draví roztoči, měďnaté
prostředky aj., které se v prostředí přirozeně
vyskytují.
...ani umělá hnojiva
Uměle vyrobená hnojiva na jedné straně zajišťují vyšší výnosy, zároveň
však znečišťují naši krajinu. Na přehnojené půdě se daří agresivním
rostlinám, jako jsou kopřivy, které vytlačují původní, často vzácné
druhy. S nimi mizí i někteří polní ptáci, například skřivan.
Velká část umělých hnojiv se z polí spláchne do potoků, rybníků i podzemních vod. Nadměrné množství dusíku a fosforu ve vodních nádržích vede k přemnožení řas a sinic. Vzniká tzv. vodní květ, který brání
nejen životu pod hladinou, ale i koupání. Více umělých hnojiv znamená
také více dusičnanů v naší zelenině – především listové a kořenové.
Ekologické zemědělství se obejde bez umělých hnojiv, neboť půdu
hnojí (eko)logicky:
• hnojem hospodářských zvířat,
• kompostem a zeleným hnojením,
• promyšleným střídáním plodin a odpočinkem půdy.
I nform a c e
p ro
š k o l y
…ani genetické modifikace
Snahou ekologického zemědělství je co nejmenší závislost na nepřírodních postupech a procesech. Proto se vzdává použití výše uvedených
průmyslově vyráběných látek na ochranu a výživu rostlin. A z tohoto
důvodu ekologické zemědělství odmítá také využití genetických modifikací organismů (GMO).
Genové technologie umožňují (zjednodušeně řečeno) vložit gen jednoho organismu do genetické výbavy organismu druhého a „vylepšit“
tak jeho vlastnosti, např. směrem k vyšší odolnosti vůči škůdcům či
určitému typu pesticidu. To může v jednotlivých případech přinášet
pozitivní výsledky.
Nicméně z hlediska filosofie ekologického zemědělství, které staví na
celistvosti, nelze vnímat organismus jako pouhý shluk genů, jež lze
libovolně mixovat, ale je třeba jej chápat jako nedílnou součást širokého celku přírody, který je založen na ohromujícím množství vazeb
a souvislostí. Odmítání genetických modifikací ze strany ekologického
zemědělství tak stojí především na filosofickém a etickém základě,
a v neposlední řadě na principu předběžné opatrnosti.
Ekozemědělci pečují o půdu...
Půda je velmi vzácná: jednocentimetrová vrstva vzniká asi sto let. Přesto s ní průmyslové zemědělství plýtvá. Zamořuje ji toxickými látkami,
čímž likviduje půdní život, vyčerpává živiny a způsobuje erozi půdy.
Z obrovských lánů každoročně zmizí tuny úrodné ornice.
Ekologické zemědělství nehospodaří na velkých lánech. Pečuje o meze
a remízky a brání tím erozi. Respektuje přírodní cykly a podporuje
život v půdě.
...a udržují pestrou krajinu
Průmyslové zemědělství, to jsou jednotvárné, obrovské lány s jedinou
plodinou. Téměř bez života, udržované jen s pomocí velkých dávek
agrochemikálií. Kvůli intenzifikaci výroby se rozoraly meze a remízky,
odvodnily vzácné mokřadní louky, narovnaly potoky.
Ekologické zemědělství si uvědomuje, že jsme součástí přírody. Nesnaží se s ní bojovat; ví, že se nám dobrá péče vrátí. Nechává proto prostor
také divokým druhům rostlin a živočichů: čím je krajina pestřejší, tím
je i odolnější.
10
|
11
Š ko l y, k te r é nabí z ejí víc
d ě te m i ž i v o tní m u prostřed í
4.3. Jak se žije zvířatům na ekologických
statcích
Chov zvířat v ekologickém zemědělství je založen především na předpokladu, že zvíře není pouhým nástrojem dosahování ekonomického
užitku, ale naopak, že je živým tvorem s vlastní individualitou a vlastními potřebami.
Ekologické chovy jsou ohleduplné ke zvířatům
Průmyslové zemědělství vnímá hospodářská zvířata jako výrobní prostředek. Například slepice ve velkodrůbežárnách tráví celý život namačkané v klecích, bez možnosti výběhu na denní světlo nebo čerstvý
vzduch. Zvířata ve velkých chovech nemají možnost projevit své přirozené schopnosti a vlastnosti, navíc často žijí a umírají ve značném stresu.
Ekologické chovy musejí zvířatům poskytnout lepší podmínky. K samozřejmostem patří volný výběh, zákaz klecových chovů a menší počet
zvířat na jednotku plochy. Dbá se také na kvalitní krmivo (valná část
musí pocházet z ekologického zemědělství), mláďata jsou například
delší dobu kojena a ponechána u matky.
Ekologičtí zemědělci častěji chovají taková plemena zvířat, která jsou
odolná vůči chorobám (byť mívají třeba nižší výnos) a jsou adaptována
na místní podmínky (např. chov tuzemského prasete přeštického či
české krávy červinky). Dobrý zdravotní stav zajišťují ekozemědělci také
díky vyšší fyzické aktivitě zvířat a kvalitnímu krmivu.
Pokud však zvíře onemocní, ekologický hospodář samozřejmě podnikne veškeré dostupné kroky, aby zabránil utrpení zvířete. To znamená,
I nform a c e
p ro
š k o l y
12
|
13
že může nasadit i léčbu antibiotiky apod. V žádném případě nenechá
nemocné zvíře bez pomoci.
Více o odlišnosti chovu zvířat v intenzivním a v ekologickém zemědělství najdete v kapitole 8 v odstavcích o potravinách živočišného
původu.
4.4. Jak vzniká biopotravina
Ekologické zemědělství produkuje pro zpracovatele a výrobce potravin biosuroviny vysoké kvality s přidanou hodnotou v podobě péče
o krajinu, ochrany vod a půdy, podpory druhové rozmanitosti rostlinné
i živočišné říše i pohody zvířat. Tyto suroviny, tzv. bioprodukty, se
mění na biopotraviny.
Stejně jako zemědělská prvovýroba podléhá i zpracování a vznik
biopotravin pravidelné i nahodilé kontrole a také certifikaci. Důraz je
kladen na co možná největší zachování přirozených a nutričních kvalit
surovin.
4.5. V čem je bio jiné
Většinou vyšší 0bsah výživově důležitých látek
Mnohé studie u biopotravin naznačují vyšší obsahy nutričně významných látek, například:
• vyšší obsah prospěšných mastných kyselin v mase a mléce z ekologické produkce
Za rok 2009 přibylo
v ČR 68 nových výrobců biopotravin. Jejich
počet tak činil 497.
V biopotravinách je
momentálně povoleno
pouze 49 z celkem
zhruba 300 aditivních
látek určených ke
snazšímu zpracování
potravin. Jedná se
o takzvaná éčka, tedy
látky, které byly schváleny Evropskou komisí
jako vhodné k lidské
spotřebě, u některých
z nich se však vede
o jejich účinku široká
diskuse.
• vyšší obsah vitaminu C u některého ovoce a zeleniny z ekologického
zemědělství.
Ale také například:
• nižší obsah bílkovin, který mají např. obiloviny z ekologické produkce, což nepříznivě ovlivňuje jejich pekařské vlastnosti. Na druhou
stranu obsahuje bioobilí vyváženější poměr aminokyselin.
Nižší obsah nežádoucích a toxických látek
Ekologické zemědělství nepoužívá syntetické pesticidy, proto bychom
ani v biopotravinách neměli nacházet zbytky těchto látek. Pokud se
přes veškerou snahu zbytky pesticidů v biopotravinách objeví, jedná se
o náhodné kontaminace buď z předešlé konvenční zemědělské
V bioovoci najdeme
až 550 krát méně
reziduí pesticidů než
v konvenčním ovoci,
v biozelenině dokonce
až 700 krát méně.
Š ko l y, k te r é nabí z ejí víc
d ě te m i ž i v o tní m u prostřed í
produkce na daném poli nebo ze sousedních polí či např. smísením
zrna během přepravy či skladování.
Zbytky pesticidů se spolu s potravinami mohou dostávat i do našeho
těla. Vědci zjistili, že některé z nich mohou narušovat účinky hormonů,
negativně ovlivnit vývoj plodu v těle matky nebo snižovat množství
spermií atd. (více v kapitole 3.2.).
Biozelenina, zejména
listová, jako salát,
špenát či mangold,
obsahuje o 10 až 40 %
méně dusičnanů než
zelenina z konvenční
produkce.
Dále se v ekologickém hospodaření nepoužívají umělá dusíkatá
hnojiva, biopotraviny proto zpravidla obsahují méně dusičnanů.
Rostlina totiž přijímá dusík z organických zdrojů pomaleji a ve větším
souladu se svými potřebami než při aplikaci syntetických dusíkatých
hnojiv.
U živočišných biopotravin se nemusíte obávat možného obsahu zbytků
léčiv. Např. mléko lze po léčbě dojnice antibiotiky opět prodávat až po
2× delší době než u konvenčního chovu.
Chutnají biopotraviny lépe?
Ovoce a zelenina v biokvalitě obvykle obsahuje méně vody,
proto i koncentrace látek ovlivňujících chuť bývá vyšší. Vedle
vlivu zemědělského systému závisí chuť i na mnoha dalších
faktorech: na textuře, konzistenci, odrůdě, kvalitě půdy, mikro- i makroklimatických podmínkách a také na době sklizně
a posklizňové péči.
Navíc je chuť subjektivní a neměřitelná. Přesto však biopotraviny preferuje celá řada světových šéfkuchařů (např. „televizní kuchař“ Jamie Oliver) a vaří z nich mnoho špičkových
restaurací.
Zdravotní přínosy
Biopotraviny nejsou výhradně „zdravá výživa“, systém jejich
produkce není určen k tomu, aby v první řadě vytvářel „zdravé
potraviny“, ale především k tomu, aby přispíval ke zdravé
krajině a poskytoval kvalitní potraviny (splňující ty nejpřísnější
kvalitativní normy).
Nicméně přínos biopotravin našemu zdraví se může stát druhotným
účinkem zdravého zemědělství. Vyloučení chemizace půdy, vody, zvířat
či potravin může snižovat rizika plynoucí z přítomnosti cizorodých
chemických látek v našem organismu i okolním prostředí.
I nform a c e
p ro
š k o l y
5. JAK NAKUPOVAT, SKLADOVAT, VAŘIT
5.1. Možnosti trhu, sortiment, zásobování
Možnosti trhu, sortiment
Na trhu je dnes již poměrně široký sortiment produktů v biokvalitě, od
ovoce a zeleniny, přes trvanlivé výrobky až po mléčné produkty a maso.
Některé konkrétní druhy bioproduktů jsou však stále poměrně těžko
dostupné; to se týká například pečiva a kuřecího masa.
Poměrně málo jsou k dispozici gastrobalení, i když výrobci a velkoobchody často nabízejí řadu bioproduktů na váhu. Vzhledem k filosofii
biopotravin je také logické, že poměrně málo se vyrábějí různé polotovary a směsi. I nabídka předpřipravených produktů (předvařených,
oloupaných apod.) je zatím nízká.
V biokvalitě jsou naopak na trhu k dispozici mnohé původní či netradiční potraviny, které se vyznačují zajímavými výživovými vlastnostmi
– např. různé druhy obilovin (špalda, pohanka) či luštěnin (červená
čočka). V biokvalitě jsou také častěji k dostání celozrnné obiloviny a výrobky z nich, které jsou z výživového hlediska hodnotnější než výrobky
rafinované (mouka, rýže, těstoviny).
PROČ JE BIOVAJEC V ZIMĚ MÉNĚ?
Ze samotné podstaty ekologického zemědělství vyplývá, že některé potraviny
nemohou být dostupné ve stejném objemu po celý rok. Například slepice přirozeně řídí intenzitu snášení vajec podle délky dne (v zimě není žádoucí, aby snášely
vejce, tedy plodily potomky). V konvenčním zemědělství se tento „problém“ řeší
umělým osvětlením hal, kde slepice žijí. Při ekologickém hospodaření se zvířata
musejí chovat přirozenějším způsobem, přisvětlování je možné jen v omezené
míře, a proto snůška vajec s krátícím se dnem přirozeně klesá.
Zásobování
Častým problémem je, že biopotraviny sice někdo pěstuje a vyrábí, ke
školním zařízením se ale obtížně dostávají. Pokud vás zajímá, zda se
v okolí vaší školy nachází farmář či výrobce, od kterého byste mohli
bioprodukty přímo odebírat, podívejte se do seznamu ekozemědělců
na stránkách www.pro-bio.cz (stránky Svazu ekologických zemědělců)
nebo www.biospotrebitel.cz (stránky sdružení PRO-BIO LIGA).
14
|
15
Š ko l y, k te r é nabí z ejí víc
d ě te m i ž i v o tní m u prostřed í
Je však možné, že vám část ekofarmářů
nebude schopna své produkty dovézt
nebo že pro vás bude příliš komplikované
odebírat biopotraviny od jednotlivých dodavatelů. Můžete využít služeb několika
velkoobchodů zaměřených na biopotraviny a zdravou výživu, které jsou schopné
zásobovat celé území ČR (např. Country
Life, s. r. o. a Pro-Bio, obchodní společnost s r. o.). Často nabízejí jak své vlastní
plodiny a výrobky, tak široký výběr
tuzemské i zahraniční bioprodukce.
DODÁVKY BIOPOTRAVIN V PROJEKTU BIOŠKOLY
Zásobování je řešeno prostřednictvím distribuční sítě, nemusíte tedy jednat
s každým dodavatelem zvlášť. Výrobky rostlinného původu, mléčné výrobky
a vejce distribuuje firma Country Life, distribuci masných výrobků zajišťuje
firma Biopark.
5.2. Skladování, technologie přípravy
Skladování biopotravin
Uchovávání bioproduktů se neliší od skladování běžných potravin.
Některé nezpracované biopotraviny při skladování méně sesychají
a zahnívají (např. brambory).
Zpracované biopotraviny mohou
mít kratší dobu trvanlivosti –
vzhledem k absenci mnohých
chemických konzervantů a jiných
přídatných látek.
Oddělené skladování
biopotravin od běžných
potravin?
Výrobci a zpracovatelé, kteří
nabízejí certifikované bioprodukty, musejí zajistit, aby byly
skladovány odděleně od potravin
konvenčních. To stejné platí pro
I nform a c e
p ro
š k o l y
provozy veřejného stravování, pokud nabízejí certifikované pokrmy
v biokvalitě.
Pokud však vaše školní jídelna chce prostě jen používat biopotraviny
k vaření jídel, nemusíte se o oddělené skladování starat. Je třeba dodržet pouze obecné předpisy pro skladování potravin.
Technologie přípravy biopotravin
Biopotraviny se od běžných potravin liší „pouze“ způsobem pěstování,
výroby a zpracování. Jejich příprava a použití v kuchyni jsou tedy prakticky stejné. Odlišnosti se mohou vyskytovat jen u několika produktů:
Bio ovoce a zelenina
Ovoce a zelenina v biokvalitě obsahují víc sušiny. Můžete proto zjistit, že pro přípravu určitého pokrmu
spotřebujete o něco menší objem bioproduktů,
než kdybyste použili odpovídající výrobky
konvenční.
Biomaso
V ekologickém zemědělství mají mít
chovaná hospodářská zvířata možnost
výběhu či volné pastvy (na rozdíl od
konvenčního intenzivního zemědělství, kde jsou většinou natěsnána
v kotcích, klecích nebo halách). Někdy je také specifikováno, že musejí
dosáhnout určitého minimálního
věku, než jdou na porážku – např.
u biokuřat je doba výkrmu dvojnásobná oproti kuřatům chovaným
intenzivně ve velkochovech (více
o kuřecím mase na str. 44). Zvířata
z ekologických chovů mají tedy vyvinutější svalstvo a jejich maso může
vyžadovat delší tepelnou úpravu. To se
týká zejména masa kuřecího (které však
na oplátku vyniká kvalitou a chutí).
16
|
17
Š ko l y, k te r é nabí z ejí víc
d ě te m i ž i v o tní m u prostřed í
6. JAK ZAČÍT POUŽÍVAT BIO
6.1. Možné postupy zavádění biopotravin
a ozdravění jídelníčku
Hlavní problém – cena?
Předpokládá se, že školní jídelna
uvaří jídlo, které bude chutné, naplní
požadavky spotřebního koše a vejde
se do finančního normativu. To je sám
o sobě poměrně náročný úkol. Začít
používat biopotraviny je výzvou, jak
udělat něco pro zdraví dětí a přitom
se vyrovnat se stávajícími obtížnými
podmínkami.
Až na malý počet soukromých škol,
které mohou nastavit cenu jídel dle
svého uvážení, se musí většina z vás
vejít do finančního normativu. Možná patříte k těm školám a jídelnám,
které mají ještě určitou rezervu mezi částkou, kterou rodičům dětí za
stravu účtujete, a stropem, který určuje vyhláška o školním stravování.
Pokud rodiče se zvýšením platby za školní stravování souhlasí, máte
tedy možnost na zavedení biopotravin další finanční prostředky získat.
Ať už tuto možnost máte, či ne, je pravděpodobné, že se budete pokoušet o zavádění a používání biopotravin, aniž by došlo k výraznému
navýšení ceny jídel. Všechny rady a návody, které se vám pokusíme
v této kapitole poskytnout, s tímto faktem počítají.
VE ŠKOLÁCH, KDE POŽÍVAJÍ BIO, CENA POTRAVIN VZROSTLA O 10 %
Podle průzkumu, který v rámci projektu Bioškoly provedla agentura Factum
Invenio (podzim 2009), se cena surovin po zavedení biopotravin zvýšila maximálně o 10 %.
Jak s cenou pracovat?
• Nějak se začít se musí. Po určitou dobu mohou biopotraviny, z nichž
budete v jídelně vařit, představovat poměrně malý podíl – nemusí
tedy dojít téměř k žádnému cenovému navýšení. Tipy, jak můžete
I nform a c e
p ro
š k o l y
18
|
19
postupně zavádět bio, aniž by došlo v výraznému navýšení ceny
jídel, najdete níže.
• Cenový rozdíl mezi biopotravinami a potravinami konvenčními se
značně liší produkt od produktu. Lze přednostně používat ty bioprodukty, kde je rozdíl nejmenší.
Orientační čísla, jak se liší ceny bio a běžných potravin:
Potravina
O kolik je bio v průměru dražší
Obiloviny (rýže, pohanka, jáhly a další)
30–60 %
Výrobky z bioobilovin (mouky, vločky, těstoviny a další) 40–100 %
Luštěniny
30–60 %
Zelenina
sezónní 20–150 %, dovoz 300 %
Ovoce
stejně jako u zeleniny
Pečivo
100–200 %
Vejce
150 %
Mléko a mléčné výrobky
50–200 %
Maso a masné výrobky
250–300 %
• Používejte sezónní ovoce a zeleninu. Nejen že jsou sezónní plodiny
pro zdraví nejvhodnější, ale pořídíte tak bioovoce a biozeleninu
nejlevněji. Kalendář tuzemského ovoce a zeleniny vydává například
Hnutí Duha (www.hnutiduha.cz) nebo Ekologický institut Veronica
(www.veronica.cz).
Možné postupy
Jak prakticky postupovat? Zde uvádíme tipy, které se osvědčily jiným
tuzemským školkám, školám a jídelnám.
1) Ozdravění jídelníčku (ať už bio, či ne)
• Omezte používání potravin, které obsahují umělé přídatné látky
(barviva, ochucovadla apod.), ztužené tuky, geneticky modifikované
organismy.
• Vyzkoušejte zapomenuté a/nebo málo používané, a přitom výživově
velmi hodnotné suroviny – pohanku, jáhly, špaldu, luštěniny.
• Používejte co možná největší množství nezpracovaných, čerstvých
potravin.
• Dávejte přednost sezónnímu ovoci a zelenině.
PROJEKT
BIOŠKOLY
Školy zapojené do
projektu Bioškoly mají
možnost nakupovat
biopotraviny za zvýhodněné ceny.
Š ko l y, k te r é nabí z ejí víc
d ě te m i ž i v o tní m u prostřed í
Můžete zkusit obměnit stávající receptury nebo vyzkoušet zcela nové
receptury s použitím zdravějších surovin – inspiraci najdete například
v kuchařkách zaměřených na zdravé vaření (pro jejich přehled viz
kapitola 9.2.2.).
2) Postupné nahrazování jednotlivých surovin za bio
Nejjednodušším postupem při zavádění biopotravin do jídelníčku je
nahrazování jednotlivých konvenčních surovin v ověřených recepturách odpovídající surovinou v biokvalitě. Náhrady lze uskutečňovat
s ohledem na rozdíly v cenách surovin (viz tabulka výše), chuť dětí
nebo zájem rodičů. Při postupném zavádění biopotravin jídelny nejčastěji začínají nahrazováním brambor, sezónní zeleniny a ovoce, mléka
a mléčných výrobků, obilovin (mouky, těstovin).
3) Jednorázové zavádění biopotravin do jídelníčku
Uspořádejte akci k nějaké speciální příležitosti a spojte podávání biopokrmu s propagací biopotravin a ekologického zemědělství. Můžete
zorganizovat například tyto tématické akce:
• Biojídelníček ke Světovému dni zdraví 7. dubna – spojený s přednáškou o biopotravinách a významu výživy
• Biojídelníček ke Dni Země 22. dubna – spojený s přednáškou o ekologickém zemědělství
• Biojídelníček ke Dni dětí 1. června – spojený s výletem na ekofarmu
• Biojídelníček v Měsíci biopotravin (září) – spojený s návštěvou
biojarmarku nebo biodožínek
• Biojídelníček k vlastnímu vyhlášenému dni zdraví, zeleniny a ovoce,
přírody, zvířat
4) Pravidelné zavádění biopotravin do jídelníčku
Podle finančních možností jednotlivých provozoven
lze stanovit určitý den v týdnu, popř. v měsíci,
kdy bude připravováno vybrané jídlo zcela nebo
z velké části z biopotravin.
I nform a c e
p ro
š k o l y
6.2. Aby dětem chutnalo
Obáváte se, že děti nebudou chtít nově zkoušené suroviny a pokrmy
jíst? Myslíte si, že je zbytečné používat bio ovoce a zeleninu, když je
děti stejně vyhazují? Přinášíme vám pár příkladů, jak na to šli jinde.
1) Děti vaří také
V mateřské škole zapojte děti do přípravy pokrmu. Při přípravě jim můžete povídat o tom,
jak se daná potravina pěstuje nebo vyrábí.
2) Ovocné a zeleninové bary
Zkuste ovoce a zeleninu nakrájet a podávat
tak, aby si děti mohly samy vybírat jako v restauraci. Je to moderní, dává to dětem pocit
svobody rozhodování a podporuje zodpovědnost za to, co sní a kolik toho sní (a kolik
vrátí).
3) Učitelé jedí s žáky
Pokud jste učitel, jezte v jídelně spolu s žáky a využijte tento čas, abyste
mluvili o způsobu, jakým se potraviny použité v pokrmu získávají (a že
se mohou získávat různými způsoby, které jsou více či méně ekologicky, sociálně a ekonomicky výhodné) nebo jak velké množství práce
musela řada lidí vykonat, aby se jídlo dostalo ve formě pokrmu na
jejich stůl.
4) Projekt o bio
Tématu biopotravin můžete věnovat celý projekt, který bude zahrnovat množství rozmanitých aktivit – četbu příběhu, péči o plodiny na
školní zahradě, mletí mouky, vaření a konzumaci biojídel, výtvarné zpracování plodin
nebo práce na zahradě a na poli, ztvárnění
divadelního představení na téma bio, zemědělství, potraviny.
2 0
|
2 1
Š ko l y, k te r é nabí z ejí víc
d ě te m i ž i v o tní m u prostřed í
5) Ochutnávky a testy
Zorganizujte ochutnávku zdravých potravin a biopotravin, vyhodnoťte
vítěze a příště tuto potravinu použijte při přípravě pokrmu. Uspořádejte slepý test, kde budou děti při ochutnávání konvenční a bio potraviny
hádat, kdy jde o produkt v biokvalitě.
6) Tematický jídelníček, hravé a vtipné názvy pokrmů
Při tvorbě jídelníčku využijte krajová témata (místní pokrmy nebo naopak různé národní speciality) nebo historická témata (co se jedlo v té
které době, jaké jídlo měly rády různé historické postavy). Používejte
sezónní plodiny a zajímavou formou dětem vysvětlete, jak jednotlivé
plodiny souvisí s různými ročními obdobími. Pojmenovávejte jídla
hravě.
HISTORICKÉ TIPY
Několik nápadů, jak spojit dějepis se zdravým stravováním:
• pohanka u nás patřila v 16. století k nejčastěji konzumovaným plodinám (více
o pohance na str. 36)
• až do konce 19. století se jedlo pouze celozrnné pečivo (více o celozrnných potravinách na str. 33)
• lidové říkadlo „Houpy, houpy, kočka snědla kroupy a koťata jáhly, po peci se
táhly“, svědčí o tom, že ječmen (ve formě krup) a jáhly byly v minulosti běžným
pokrmem (více o těchto obilovinách na str. 35)
JÍME PODLE ROČNÍCH OBDOBÍ
• Vylepte na nástěnce kalendář tuzemského ovoce a zeleniny (vydává Hnutí Duha
nebo Veronica) a v jídelně organizujte tématické týdny s použitím sezónních
plodin
• V zimě používejte častěji pohanku a vysvětlete dětem, že tato plodina pochází
z chladných stepí Ruska, kde pomáhá právě k tomu, aby lidi zahřívala
• Kukuřice se pěstuje zejména v teplejších oblastech a naopak má schopnost
organismus ochlazovat –proto výrobky z ní nabízejte hlavně v létě (ale dětem
chutná po celý rok)
7) Příjemné prostředí jídelny
Vyzdobte jídelnu tak, aby se zde děti cítily příjemně. Úpravu jídelny
můžete uskutečnit jako součást školních výtvarných aktivit.
A hlavně – nenechte se odradit případnými drobnými neúspěchy!
Přejeme vám hodně štěstí.
I nform a c e
p ro
š k o l y
6.3. Další aktivity v jídelně a ve škole
Pokud má být začlenění biopotravin do školního jídelníčku úspěšné
a splnit svůj účel, neobejde se bez zapojení celé školy. Jednak proto,
aby děti pochopily, jaké jsou přednosti biopotravin a proč by je měly
jíst, jednak aby také rodiče, zřizovatelé školy a další důležití lidé kolem
školy věděli, o co se snažíte, a mohli vám poskytnout podporu. Tato
část je tedy určena také učitelům a ředitelům školy.
1) Začleňte do výuky téma biopotravin a ekologického
zemědělství, udržitelného způsobu stravování
a odpovědného spotřebitelství obecně
Tipy na aktivity v této oblasti najdete na konci kapitoly.
2) Informujte o biopotravinách a o aktuálním dění na
školních nástěnkách
Dávejte na nástěnky informace o biopotravinách nebo o tom, co se
děje v jídelně a proč se zde podávají nová jídla. Biopotravinám můžete
vyhradit nástěnku v šatně (kde si ji prohlédnou i rodiče), na každý
měsíc vyberte jako téma jednu potravinu a popište její původ, výživové vlastnosti a přidejte pár zajímavých receptů. O novinkách můžete
informovat také na webových stránkách školy nebo prostřednictvím
elektronického zpravodaje, pokud jej škola provozuje.
3) Organizujte ochutnávky a testování biopotravin pro děti,
rodiče a kolegy ve škole
Nejen pro děti samotné, ale i pro rodiče a také kolegy učitele můžete
zorganizovat ochutnávku zdravých potravin a biopotravin. Anebo
uspořádejte slepý test, kde budou lidé při ochutnávání konvenční a bio
potraviny hádat, kdy jde o produkt v biokvalitě. Tuto akci je dobré
spojit s přednáškou o biopotravinách a ekohospodaření.
4) Pořádejte ankety a soutěže
Na školních nástěnkách uspořádejte soutěže
(kvizy, luštění křížovek), jejichž výherce získá
balíček zdravých pamlsků. Na nástěnkách také
můžete zřídit anketu nebo anonymní boxík,
kde budete zjišťovat názor dětí na nová jídla
a náměty k tomu, jaká další jídla nebo potraviny
by chtěly vyzkoušet.
2 2
|
2 3
Š ko l y, k te r é nabí z ejí víc
d ě te m i ž i v o tní m u prostřed í
5) Pozvěte do školy na přednášku ekozemědělce nebo
odborníka na bio
Uspořádejte přednášku, na kterou pozvěte odborníka na biopotraviny
a ekologické zemědělství nebo ekozemědělce či výrobce biopotravin
(nejlépe toho, jehož produkty používáte).
6) Zorganizujte kurz vaření pro rodiče
Je důležité, aby rodiče byli pokud možno naladěni na stejné vlně jako
školní jídelna. Mnozí z nich možná nebudou vědět, jak doma připravit
některé suroviny, ze kterých ve škole budete vařit a které po nich děti
budou vyžadovat (pokud jim v jídelně zachutnají). Tuto akci zkuste
spojit s přednáškou o biopotravinách. Recepty pokrmů, které vaříte ve
školní jídelně, můžete také zveřejňovat na webových stránkách.
7) Pozvěte rodiče na ochutnávky jídel, které pomohly
připravit děti
Před vánoční besídkou s dětmi upečte cukroví za použití biosurovin.
Připravte biojídlo v kroužku vaření (zde můžete použít i plodiny, které
děti vypěstovaly na školní biozahradě – viz níže).
8) Vydejte se na biojarmark nebo exkurzi na ekofarmu
Vezměte děti na biojarmark či biodožínky.
Tyto akce se nejčastěji pořádají v září, které
je Měsícem biopotravin. Děti zde budou moci
biopotraviny ochutnat a seznámit se s ekofarmáři, kteří je pěstují. Anebo se můžete vypravit
přímo na ekofarmu, kde děti uvidí, jak se bio
pěstuje a jak vypadají a jsou chována zvířata,
jejichž produkty konzumují. Pozvěte na tyto
akce také rodiče dětí a ostatní kolegy.
Přehled akcí pořádaných v průběhu září Měsíce
biopotravin najdete každý rok na
www.mesicbiopotravin.cz.
V PROJEKTU BIOŠKOLY JSOU PRO VÁS AKCE PŘIPRAVENÉ
Pokud jsou vaše škola či jídelna zapojené do projektu Bioškoly, akce s vámi
zorganizujeme – jedná se například o vlastní školní biojarmark, exkurze na
ekofarmu nebo den otevřených vrat, ať už na ekofarmě či u výrobce biopotravin.
Více informací najdete na www.bioskoly.cz.
I nform a c e
p ro
š k o l y
9) Založte školní biozahradu
Založte nebo obnovte školní zahradu a pěstujte
zde s dětmi zeleninu, ovoce a bylinky podle
pravidel ekologického zemědělství. Děti tak
mimo jiné získají představu, kolik práce je
třeba vynaložit, než se potraviny dostanou na
pulty obchodů nebo na jejich stůl. Inspiraci
můžete získat např. na stránkách
www.envic-sdruzeni.cz/realizovane-projekty/
vzdelavani/skolni-biozahrada.htm.
10) Informujte média
Pište do obecních a krajských zpravodajů o tom, co se ve vaší jídelně
děje. Zasílejte jim k uveřejnění pozvánky na akce, které v jídelně či ve
škole organizujete. Pozvěte redaktora, aby k vám přijel udělat reportáž.
To vše zvýší prestiž vaší školy a povzbudí kolegy do dalšího snažení.
Biopotraviny a ekologické zemědělství ve výuce
Pokud chcete do výuky začlenit téma biopotravin a udržitelného
zemědělství, máte několik možností. Pro děti bude jistě nejzajímavější navštěva ekofarmy, kde se mohou přímo seznámit s ekologickým
hospodařením. Lze také využít řady výukových programů různých
neziskových organizací. Pokud vzdělávání chcete zajistit raději sami,
můžete alespoň požádat o zaslání rozličných informačních a vzdělávacích materiálů, kterých existuje dnes již celá řada.
1) Farmy nabízející vzdělávací programy
Usedlost Medník
Malá ekofarma v Posázaví nabízí několik výukových programů pro
děti, doplněných o ochutnávku místních faremních produktů. Jejich
náplní je především seznámení s hospodářskými zvířaty. Farmář dětem osvětlí, co to znamená chovat zvířata ekologicky a jak se ekochov
liší od chovu konvenčního. www.usedlost.cz
Farma Kozodoj
Ekofarma Kozodoj leží na okraji Karlových Varů a specializuje se na
výukové programy pro MŠ, ZŠ i SŠ – nabízí výukové programy pro jednotlivé věkové kategorie různých délek a s různými tématy. Hlavním
tématem je chov zvířat, programy se ale věnují i problematice biopotravin. Specialitou Farmy Kozodoj je pořádání letních ekologických
táborů Píšťalka. www.kozodoj.cz/ekologicke-vyukove-programy
2 4
|
2 5
Š ko l y, k te r é nabí z ejí víc
d ě te m i ž i v o tní m u prostřed í
Biostatek Valeč
(Area Viva – Sdružení pro ekologii a zemědělství)
Pořádají ekologické výukové programy pro ZŠ i SŠ zaměřené na jedno
téma (včely, ovce, zahrada, sad) nebo na celou ekofarmu. Programy
probíhají na ekofarmě Biostatek v obci Valeč – okres Karlovy Vary.
Farma se zabývá rostlinnou i živočišnou produkcí, proto je ideální pro
výukové programy – děti (studenti) zde vidí celý koloběh a mohou si
zkusit práci při pěstování, chovu nebo výrobě.
www.areaviva.cz, www.biostatek.cz
2) Neziskové organizace provozující vzdělávací programy
v oblasti udržitelného zemědělství
Tento typ programů pořádá mnoho organizací – jejich adresář najdete
na www.ekocentra.cz. Zde uvádíme příklady, jaký typ vzdělávacích
aktivit můžete využít:
Sdružení Tereza
Sdružení Tereza se zabývá ekologickými výukovými programy ve velmi
širokém měřítku. Připravuje programy pro MŠ, ZŠ i SŠ a školí také
pedagogy (na funkci školního koordinátora EVVO). Programy probíhají buď „pod střechou“ nebo v terénu a jsou zaměřeny spíš na životní
prostředí. Sdružení také koordinuje program Ekoškola.
www.terezanet.cz
Lipka
Jihomoravské školské zařízení pro environmentální vzdělávání je fakultním zařízením pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Nabízí
nejen programy pro školy, ale organizuje i další vzdělávání pedagogů a osvětu veřejnosti. Děti se mohou seznámit s tématy, jako např.
poznávání druhů obilí a jejich využití; potřeby jednotlivých druhů
hospodářských zvířat a způsob jejich chovu ve velkochovech a na ekofarmách; co je biomléko, biovejce, biomaso. www.lipka.cz
Chaloupky o. p. s.
Sdružení Chaloupky o. p. s. organizuje kromě výukových programů
zaměřených na ochranu přírody také kurzy s faremní tematikou (chov
zvířat, včely…) a věnuje se i tématům produkce potravin („Upeč třeba
chleba“). Pořádají jedno i vícedenní programy. www.chaloupky.cz
I nform a c e
p ro
š k o l y
Toulcův dvůr – ekologické centrum hl. města Prahy
Toulcův dvůr v Praze nabízí širokou škálu ekologických výukových programů pro děti a studenty
od MŠ po SŠ. Náplň programů je velmi široká,
od života na statku, chovu domácích zvířat, výroby tradičních potravin až po programy zaměřené
na ochranu životního prostředí.
www.toulcuvdvur.cz/prog_skoly.asp
3) Materiály, zdroje informací
PRO-BIO LIGA
Zabývá se vzděláváním a osvětou v oblasti
ekologického zemědělství, vydává informační
materiály a pořádá vzdělávací programy ve školách.
www.biospotrebitel.cz
6.4. Zkušenosti ze školní jídelny
v Ostrožské Lhotě
Ostrožská Lhota je obec s 1 500 obyvateli poblíž
Uherského Hradiště ve Zlínském kraji. Školní
jídelna zde patří pod základní školu a mateřskou
školu, jejichž zřizovatelem je obec. Jídelna má
dvě samostatná pracoviště – na základní škole
se stravuje přibližně 180 strávníků, v jídelně
mateřské školy průměrně 60 strávníků. Na obou
pracovištích vaří také pro cizí strávníky. O své
zkušenosti se zaváděním biopotravin a ozdravěním školního jídelníčku se podělila vedoucí
jídelny Bc. Eva Martinková:
Změna jídelníčku
Změnu jídelníčku jsme praktikovali pozvolna. Jediné radikální cesty
jsme použili hned zpočátku u omezení glutamátových přípravků a vyloučení umělých sladidel a instantních nápojů. Neznámá jídla a potraviny (pohanka, jáhly, kukuřičná mouka, rýžové těstoviny, těstovinové
saláty, kuskus a další) jsme nabízeli dětem v malé míře a dobrovolně,
tedy většinou na ochutnávku nebo jako druhé menu.
Snažili jsme se zvýšit hlavně nabídku čerstvého ovoce a zeleniny. Co
se týče jednodruhového ovoce, děti jsou velmi vybíravé a mlsné. Když
jsme dříve podávali celá jablka, nacházeli jsme je v koších nebo květi-
2 6
|
2 7
Š ko l y, k te r é nabí z ejí víc
d ě te m i ž i v o tní m u prostřed í
náčích po celé škole. Postupem doby jsme zavedli ovocné a zeleninové
bary, a s úspěchem. Děti mají pocit svobody rozhodování, naberou
si, kolik čeho chtějí, a navíc si připadají jako v restauraci. Počáteční
problémy se vyskytly snad jen s odhadem množství.
Dodávky a ceny
Co se týče samotných biopotravin, objevili jsme mezeru na trhu.
Většina vedoucích vidí problém biopotravin ve vyšší ceně, já ho vidím
v malé dostupnosti. Zdálo se nám, že až na malé výjimky chybí velkododavatelé biopotravin pro školy.
Cenové problémy jsme řešili několika způsoby. Biopotraviny nabízíme
nepravidelně nebo v omezeném objemu. A při nákupu běžných potravin využíváme slevy a akce, abychom ušetřili. Po zařazení biopotravin
do jídelníčku nedošlo k žádnému navýšení ceny jídel pro strávníky.
Angažovanost lidí přímo ve škole/jídelně
Nejdůležitější je spolupráce kolektivu kuchyně, tudíž motivace a vlastní
přesvědčení kuchařek. Protože jsme na vesnici, zpočátku se samozřejmě kuchařky bály změn a reakce lidí. Postupem doby si však po malých
úspěších již troufaly i na větší změny v jídelníčku. Odpůrci se vyskytli,
ale přibývalo spíše těch, kterým chutnalo. Nové potraviny, recepty
a postupy jsme většinou zkoušeli sami pro sebe na ochutnávku a pak
teprve ve velkém.
Důležitá je i spolupráce se školou. Pomáhala nám například taková
zdánlivá drobnost, že si učitelé velmi často vybírali druhé menu, což
bylo právě nové zdravější jídlo – a tak šli příkladem i dětem.
Osvěta pro děti
Do této oblasti patří např. informace a soutěže
na nástěnce ve školní jídelně, kam zahrnujeme
tématické soutěže, křížovky, ankety, informace ze
světa zdravé, ale i běžné výživy, informace k novým
potravinám v menu, rozhovory s osobnostmi a celebritami o výživě atd.
Důležitá je také kultura stolování – vhodné dekorace, výzdoba stolů na Vánoce a Velikonoce. Zde
bych chtěla zmínit spolupráci se školou ve výtvarných činnostech.
I nform a c e
p ro
š k o l y
POJETÍ OBĚDŮ VE ŠKOLE JAKO VZDĚLÁVACÍHO ZÁŽITKU
V tomto případě jde o formování stravovacích zvyklostí, vztahu k potravinám
a vůbec osobního rozvoje a kultivovanosti našich dětí ve stravovacím procesu.
Konzumace oběda by měla být považována nejen za způsob, jak zaplnit prázdný
žaludek, ale také s trochou nadsázky za vzdělávací a kulturní zážitek.
Osvěta pro rodiče a veřejnost
Zpočátku jsme samozřejmě řešili i problémy
nevole některých rodičů ke změnám ve školní
jídelně. Osvětu jsme tedy zaměřili na celou místní veřejnost, a zvolili jsme média, jako je obecní
zpravodaj a kabelová televize.
Dnes máme naopak mezi rodiči většinu příznivců
a tento fakt podporujeme akcemi pro veřejnost,
jako jsou ochutnávky a prezentace. První se
jmenovala „Prostřený stůl“ a byla zaměřena na
prezentaci biopotravin včetně dvou přednášek
(ekofarmář – příklady z praxe, ekologický poradce – osvětlení podstaty a smyslu biopotravin).
Oslovili jsme několik sponzorů z řad pěstitelů a výrobců biopotravin,
takže každý mohl nejen ochutnat, ale také si odnést vzorky domů.
Další akce s názvem „Symfonie chutí a vůní“
byla víc zaměřená na ochutnávku a nabídli jsme
i recepty, které na minulé akci účastníci vyžadovali. A protože to byla „symfonie“, nechyběla ani
živá hudba. Počet účastníků nás mile překvapil.
Hodnocení akcí i recepty jsme následně umístili
na kabelovou televizi i web školní jídelny.
Myslím si, že všechny doposud pořádané akce
měly velký smysl jak pro děti, tak pro veřejnost.
Co se týče potravin z ekologického zemědělství, důležitá je informovanost, tedy seznámení
s produktem nejprve na nástěnce (proč je bio, jak
„přišel na svět“, odkud pochází, kdo nám jej dodal atd.), a podpora na
webu školy. Důležitým momentem může být také osvěta na nástěnce
pro cizí strávníky. Tato skupina je sice nejméně důvěřivá, ale na druhé
straně hodně zvídavá a lehce předává dál ať už pozitivní, tak i negativní zkušenosti. Takže snažme se, ať máme těch pozitivních co nejvíce.
Hodně úspěchů!
2 8
|
2 9
Š ko l y, k te r é nabí z ejí víc
d ě te m i ž i v o tní m u prostřed í
TIPY A RADY Z OSTROŽSKÉ LHOTY
Jídelna MŠ i ZŠ
– Do polévek přidáváme pohanku, někdy dáváme pohanku i k rýži jako příloze
– Vyzkoušeli jsme biomrkev a biotuřín (nakrájené) – tuřínek měl velký úspěch,
děti ho chtějí zase
– Biomléko – dětem velmi chutná
– Jogurtové nápoje a zákysy – děti, které je neznaly, je zpočátku nechtěly, ale
teď jim chutnají (hlavně v létě na osvěžení k celozrnnému či bílému pečivu na
svačinku)
– Kuskus místo rýže – je jemnější a dobře se jí (jde jen o zvyk, takže je třeba zkoušet; jsem přesvědčena, že kdyby děti byly zvyklé jen na kuskus, a nabídla se jim
rýže, budou ji zpočátku jíst nerady)
– Biohovězí – když je čerstvě bourané a správný počet dní uleželé, je křehoučké. Biohovězí připravujeme poslední půlrok každých 14 dnů. Bereme ho i na
polévky
Jídelna MŠ
– K nakrájenému ovoci občas dáváme ořechy, dětem nejvíc chutnaly kešu a vlašské ořechy, občas přidáváme také dýňová a slunečnicová semínka (pro děti
od 3 let). V zimě k čerstvému ovoci občas přidáváme sušené ovoce a ořechové,
ovocné nebo sezamové tyčinky nakrájené na malé čtverečky, aby mohly děti
pomalu ochutnávat a postupně přijít těmto věcem na chuť
– Biokoření – do bylinkových pomazánek, je voňavé, jemné a pěkně zelené
Jídelna ZŠ
– Opět ovocné a zeleninové bary doplněné zálivkami, které si připravujeme
sami. Děti dostávají několik druhů ovoce a zeleniny v nerez
gastronádobách. Samy si pak mohou vybrat na misku,
kolik a co chtějí. Někdy k tomu přidáme na zvláštní misku
se semínky (slunečnice, dýně) a kdo chce, může si jimi
ovocný salát posypat
– Do knedlíků občas přidáváme špaldovou nebo
cizrnovou mouku
– Do sekané přidáváme drcené ovesné vločky
v biokvalitě
– Do polévky někdy dáváme knedlíčky z biokukuřičné mouky
– K luštěninám a gulášům dáváme běžný chléb a k tomu vždy několik druhů celozrnného pečiva nakrájeného na půlky nebo na třetiny, aby mohly děti ochutnat
a postupně si zvykly
– Jáhly s tvarohem, meruňkami a skořicí dětem moc chutnaly
– Zkoušeli jsme i sojové boby – do sekané, karbanátků nebo dobře uvařené
na misku k okýnku a kdo chtěl, mohl si přidat do polévky
I nform a c e
p ro
š k o l y
7. BIOPOTRAVINY VE ŠKOLÁCH
V ZAHRANIČÍ
Řada evropských zemí věnuje v posledních letech zavádění biopotravin
do škol a ozdravění školního stravování velkou pozornost. V této kapitole najdete přehled nejdůležitějších aktivit a také výsledků, kterých se
podařilo v jednotlivých zemích dosáhnout.
Francie
Vaření z biopotravin ve školních jídelnách francouzských škol je propagováno sloganem „Manger local, manger bio“ (Jezte místní produkty,
jezte bioprodukty). Projekt začal již počátkem devadesátých let, od té
doby byl zaznamenáván jednoznačný nárůst: od 400 tisíc jídel v roce
2000 až po 4,5 milionů jídel v roce 2006. Tato iniciativa je podporována celostátní organizací „Un Plus Bio“, která je odpovědná za rozvíjení
kampaně „Manger bio en restauration collective“ (Biopotraviny ve
veřejném stravování).
Velká Británie
V listopadu 2007 byl v Británii zahájen program „Food for Life“, jehož
cílem je zlepšit stravování ve školách v celé zemi. Ve školách, které se
do projektu zapojily, byl například zakázán prodej sladkostí, slazených
nápojů a nezdravého občerstvení. Místo toho se začalo prodávat mléko,
kysané nápoje, ovocné džusy a voda. Důvodem pro tato opatření byl
rostoucí počet obézních dětí a dětí se špatnými stravovacími návyky.
Právě tyto neduhy by měl nový program pomoci napravit.
Program „Food for Life“, který zahrnuje 3 600 škol, chce také zvýšit
používání regionálních produktů a bioproduktů při přípravě pokrmů.
Usiluje i o to, aby se výrazně zvýšil podíl spotřeby čerstvých výrobků.
Hlavní osobností propagační kampaně je známý „televizní“ šéfkuchař
Jamie Oliver.
Itálie
Od roku 2000 zde platí zákon, kterým je stanovena povinnost v jídelnách veřejných institucí, škol a nemocnic používat suroviny v biokvalitě. V počátcích neměl zákon příliš velkou podporu místních vlád
a trvalo několik let, než se jej podařilo uvést do praxe. Přesto se však
počet jídelen, které používají biopotraviny, za posledních 10 let zvýšil
téměř desetinásobně.
30
|
31
Š ko l y, k te r é nabí z ejí víc
d ě te m i ž i v o tní m u prostřed í
Suroviny v biokvalitě pravidelně používají zejména jesle, mateřské
a základní školy. V některých případech se lze setkat i s pokrmy výlučně v biokvalitě. Odhaduje se, že počet školních jídel připravovaných
alespoň částečně z biosurovin dosahuje v celé Itálii jednoho milionu
denně.
Švédsko
Švédská vláda si v roce 2006 dala za cíl, aby do roku 2010 pocházelo
25 % surovin pro přípravu jídel ve veřejných institucích z ekologického
zemědělství. Například v Malmö školní jídelny denně vaří 35 tisíc obědů a město má vizi, že se zde bude vařit výhradně z biopotravin.
Rakousko
V rakouských školách je používání biopotravin povinné (v objemu
30–50 %). Ve Vídni je denně připraveno 38 tisíc bioobědů pro děti
v mateřských školách a přibližně 20 tisíc bioobědů pro školáky. Veřejné stravování je pro rakouské ekologické zemědělce druhým nejvýznamnějším odbytištěm.
I nform a c e
p ro
š k o l y
32
|
8. INFORMACE O VYBRANÝCH
BIOPRODUKTECH
V ekologickém zemědělství se pěstuje i řada plodin, které jsou poměrně málo známé a nepříliš často používané. Vybrali jsme proto několik
skupin potravin, u kterých přinášíme základní informace o sortimentu
dostupném na tuzemském trhu a stručný návod k přípravě. Podrobnější informace a inspiraci v podobě receptů můžete najít v biokuchařkách
uvedených v kapitole 9.2.2.
Kapitola o produktech živočišného původu přiblíží jak hlavní rozdíly
v kvalitě mezi bio a konvenčními potravinami, tak především odlišnosti v chovu zvířat v ekologickém zemědělství a ve velkochovech.
Obiloviny obecně
Špalda
Pohanka
Rýže natural
Kuskus
Bulgur
Luštěniny obecně
Červená čočka
Sojová, obilná
a ořechová mléka
Dýně Hokkaido
Biomléko
Biovejce
Biokuřecí maso
Jednou ze skupin potravin, kde je v biokvalitě skutečně široký výběr,
jsou nezpracované i zpracované obiloviny. Nejdeme zde několik druhů
pšenice, oves, ječmen, žito, proso, rýži, kukuřici, ale i pohanku, quinou
a amarant, které sice nepatří mezi obiloviny, ale v kuchyni je využíváme stejně a jsou i zdrojem podobných živin.
Co jsou to celozrnné obiloviny?
Obilné zrno se skládá z vnějšího obalu, z vnitřní moučné části (endospermu) a z klíčku. Obal je zdrojem vitaminů, minerálů a vlákniny.
Moučná část obsahuje zejména bílkoviny (především lepek) a škrob.
OBILOVINY
OBECNĚ
33
Š ko l y, k te r é nabí z ejí víc
d ě te m i ž i v o tní m u prostřed í
Klíček je opět nositelem vitaminů, minerálů a také enzymů a nenasycených mastných kyselin. Celozrnné obiloviny jsou pak produkty
vyrobené z celozrnné mouky – tedy mouky umleté z celého zrna.
BÍLÁ A CELOZRNNÁ MOUKA
Mouku lidé vyrábějí už po staletí. Dříve ji mleli nejčastěji mezi otáčejícími se kameny, na tzv. kamenných mlýnech. Každá mouka tehdy byla celozrnná, protože
obsahovala všechny části obilného zrna.
V 19. století však došlo k zásadní změně výroby mouky.
Obilná zrna se začala vymílat, to znamená, že před
mletím byla odstraňována jak vnější vrstva, tak klíček
a zůstávala pouze vnitřní moučná část, jejímž umletím
vzniká tzv. bílá mouka. Hlavním důvodem zavedené této
technologie byl požadavek na delší trvanlivost mouky
(oleje obsažené v klíčku jsou důležité pro výživu, ale také
způsobují, že se mouka s obsahem klíčku rychleji kazí).
Vymíláním jsme tak získali bílou mouku, která má sice
delší trvanlivost, ale je zbavená velké většiny živin původně obsažených v zrnu. Bílá mouka je oproti celozrnné ochuzena přibližně o 60 % vápníku, 76 % železa, 85 %
hořčíku, 78 % zinku, 77 % vitaminu B1, 80 % vitaminu B2
a 86 % vitaminu E.
Jak na celozrnnou mouku?
– kupujeme ji pokud možno v biokvalitě – umělé pesticidy použité při pěstování
mají tendenci se ukládat právě v obalu zrna
– kombinujeme ji (alespoň zpočátku) s bílou moukou – celozrnné má být asi
třetina až polovina
– při jejím použití většinou potřebujeme více tekutin než při použití mouky bílé
– většinou naopak potřebujeme méně tuku a cukru
Pšenice
V biokvalitě najdeme jak výrobky z běžné pšenice seté, tak z pšenice
špaldy (podrobněji o špaldě na str. 36). Z obou se vyrábí bílá mouka
(hladká, polohrubá i hrubá) i celozrnná mouka. Z dalších pšeničných
výrobků můžeme jmenovat celozrnné těstoviny, kuskus a bulgur (více
na str. 38).
Oves
Oves patří k výživově nejkvalitnějším obilovinám, má vysoký obsah
biologicky hodnotných bílkovin, kvalitních tuků, lehce rozpustné
vlákniny, vitaminů B, E a řady minerálních látek. Je proto výborný pro
rostoucí dětský organismus. Požíváme nejčastěji ovesné vločky, a to
nejen ve formě müsli a kaší, ale také například do polévek či na výrobu
placiček a karbanátků.
I nform a c e
p ro
š k o l y
Ječmen
Tato obilovina dodává energii, sílu a odolnost. Ječmen obsahuje
významné množství selenu – stopového prvku nezbytného pro mnoho
procesů v lidském těle, který má protinádorové účinky. Nejčastěji
v kuchyni využijeme ječné kroupy (loupané a broušené zrno). Čím jsou
kroupy větší, tím jsou nutričně hodnotnější, protože zrno při obrušování ztrácí méně výživných látek. Ječné kroupy jsou dobré jako příloha,
zavářka do polévek či na zapékání (např. tradiční šoulet). Rozemleté
výborně pojí a jsou vhodné na výrobu placiček a karbanátků.
Proso
Jáhly (loupané proso) jsou dobře stravitelné, výživné a velmi chutné.
Mají příznivý poměr bílkovin, tuků a sacharidů. Jáhly jsou lepším
zdrojem vitaminů než ostatní obilniny a svou nutriční hodnotou se vyrovnají ovesným vločkám. Jsou vhodné pro celiaky, protože neobsahují
lepek.
Z jáhel vaříme kaši, používáme je jako přílohu, do slaných a sladkých
nákypů (včetně tradičního jáhelníku), do karbanátků, rozmixované
jako zavářku do polévky. Jáhly jako příloha – na 1 díl jáhel dáváme
2 díly vody a vaříme 15–20 minut. Na kaši vaříme déle (30–40 minut)
a na 1 díl jáhel dáváme 3–4 díly vody. Jáhly je dobré před vařením
spařit, aby se zbavily nahořklé chuti, kterou někdy mohou mít.
Kukuřice
Kukuřici v kuchyni nejčastěji využijeme ve formě krupice či instantní
kaše. Základní jídlo, které se z krupice připravuje, je polenta. Na její
přípravu přidáme na 1 díl krupice 3 díly vody a vaříme přibližně 30
minut. V biokvalitě ale koupíme i tzv. „jednominutovou“ polentu, tedy
instantní kukuřičnou krupici. Polenta se výborně hodí jako příloha
(nalijeme ji do formy a necháme ztuhnout, poté krájíme na plátky
a podáváme jako knedlíky), nasladko nebo do nákypů. Protože kukuřice neobsahuje lepek, používá se také pro výrobu specializovaných
produktů pro bezlepkáře, např. těstovin.
Rýže, pohanka – více o nich na str. 37, resp. 36
Quinoa, amarant
Tyto plodiny nejsou pravými obilovinami, ale jako obiloviny je můžeme
v kuchyni používat. Obě dvě jsou také přirozeně bezlepkové. Quinou
lze využívat podobně jako rýži – jako přílohu a na přípravu nákypů.
Vaříme ji v poměru 2 díly vody na 1 díl obiloviny po dobu asi 15 minut.
Z amarantu jsou na trhu k dispozici těstoviny a různé chlebíčky a sušenky, které vyhledávají zejména osoby s bezlepkovou dietou.
34
|
35
Š ko l y, k te r é nabí z ejí víc
d ě te m i ž i v o tní m u prostřed í
ŠPALDA
Špalda je prastará obilovina (druh pšenice), která nebyla dlouhodobě šlechtěna, zachovala si tudíž velké množství hodnotných látek. Je
ceněna zejména pro množství a kvalitu bílkovin, obsahuje také hodně
hořčíku a vitaminů skupiny B. Je snáze stravitelná než klasická pšenice. Typická je pro ni lehce nasládlá ořechová chuť.
Špalda musela na začátku 20. století ustoupit šlechtěné
pšenici seté, která vykazovala větší výnosy. Špalda pak
téměř upadla v zapomnění a pozornost si získala až
s rozvojem ekologického zemědělství. Pěstuje se téměř
výhradně v biokvalitě. Dnes je považována za zdravější
alternativu běžné pšenice.
Špalda je k dostání ve formě celého zrna a dále bílé
i celozrnné mouky, krupice, vloček, kernotta
(špaldových krup), kaší, pečiva nebo těstovin. Vyrábí
se z ní také obilná káva. Špaldové produkty můžeme v kuchyni
využívat všude tam, kde bychom jinak použili běžné pšeničné
výrobky.
POHANKA
Pohanka je vysoce nutričně a dieteticky hodnotná plodina. Je významným zdrojem vlákniny, vitaminů (zejména vitaminů řady B a vitaminu
E), minerálních látek a rutinu, který působí příznivě na cévy. Pohanka
je přirozeně bezlepková, je tedy vhodná pro celiaky.
Pohanka je k dostání v různých podobách – neloupaná celá (vhodná
pouze k nakličování), kroupy (loupaná celá), lámanka (natrhané
kroupy), mouka, krupice, vločky, kaše apod.
Pohanka se používá jako příloha (použijeme celou
pohanku), na zapékání a jako základ zdravých pomazánek, karbanátků, sekaných (zde využijeme lámanku). Při
výrobě mletých pokrmů je třeba vědět, že pohanka
lepí méně než ostatní obiloviny, proto je
dobré ji kombinovat s výrobky s vyšším
obsahem škrobu (ovesnými vločkami
a podobně). Pohanka se také hodí jako
zavářka do polévek.
I nform a c e
p ro
š k o l y
36
Návod k přípravě krup: Do vroucí vody vsypeme vypranou pohanku. Na 1 díl pohanky dáváme 1,5 dílu vody a vaříme přibližně 15 minut.
Pokud chceme mít pohanku více sypkou, postupujeme takto:
propereme ji v horké vodě a necháme na sítku osušit. Potom ji na
pánvi na sucho opražíme, až je pohanka horká. Zalijeme vařící vodou,
osolíme a pod pokličkou dusíme na mírnějším ohni opět asi 15 minut.
Pokud chceme pohanku spíše kašovitou, dáváme ji do studené vody,
které také použijeme větší množství. Pohanková kaše je však lepší
z lámanky nebo krupice.
Návod k přípravě lámanky: Dávkujeme v poměru 1 díl lámanky
a 2 díly vody, vaříme jen pár minut a necháme chvíli dojít.
Rýže natural (pololoupaná rýže) se svou výživovou hodnotou velmi liší
od rýže bílé. Zatímco ta je na živiny poměrně chudá, celozrnná rýže obsahuje dostatek plnohodnotných bílkovin, mastných kyselin, vitaminů,
minerálů, stopových prvků a vlákniny.
Při zpracování rýže se zrno nejdříve loupe, čímž se odstraní dvě vnější
nestravitelné vrstvy slupky. Tímto způsobem se získá celozrnná, pololoupaná rýže. Dále probíhá jedno až čtyři bělení, při kterých se obrousí
další části slupky a nakonec i klíček. Právě zde dochází k největšímu
ochuzení rýže o cenné živiny. Nakonec je rýže podrobena
dalším úpravám – kartáčování, olejování, leštění. Výsledkem
je rafinovaná bílá rýže.
Rýže je přirozeně bezlepková potravina, mohou ji tedy konzumovat i celiaci. Rýži natural v kuchyni používáme podobně
jako rýži bílou.
Návod k přípravě: Rýži propereme ve vlažné vodě,
vsypeme do hrnce a zalijeme vodou v poměru 1 díl rýže na
3 díly studené vody. Rýži uvedeme do varu, krátce vaříme
(asi 5 min) na silnějším ohni (zavaříme tzv. rýžové jádro).
Teprve potom plamen stáhneme na minimum a dusíme pod
pokličkou dalších 30 minut, až je rýže měkká a neobsahuje
žádnou vodu.
RÝŽE
NATURAL
|
37
Š ko l y, k te r é nabí z ejí víc
d ě te m i ž i v o tní m u prostřed í
KUSKUS
Kuskus jsou drobné těstoviny vyrobené z tvrdozrnné pšenice. Tato
původem marocká specialita vzniká zpracováním pšeničné krupice
do formy malých kuliček. K dispozici je buď kuskus z bílé pšenice
(běžný kuskus), nebo kuskus celozrnný (který má, podobně jako
jiné celozrnné obiloviny a výrobky z nich, vyšší obsah cenných výživových látek).
Hlavní předností kuskusu je jeho velmi rychlá příprava. Nemusí se
vůbec vařit, stačí zalít jej vařící vodou a počkat, až nabobtná a změkne.
V kuchyni se dá používat podobným způsobem jako rýže – naslano
i nasladko, jako univerzální příloha, do zeleninových nebo masových směsí, na zapékání, ale
je výborný také do salátů. Dobře chutná teplý
i studený.
Návod k přípravě: 1 díl kuskusu zalijeme 1,5
dílem vařící vody, osolíme a přidáme koření dle
chuti (např. provensálské). Hrnec s kuskusem
zabalíme do utěrky a necháme 10 minut odstát
(celozrnný kuskus je dobré pro lepší stravitelnost
nechat projít 1–2 minuty varem). Po 10 minutách
prokypříme vidličkou, aby se neslepil.
BULGUR
Bulgur je částečně naklíčená, nahrubo rozdrcená, tepelně upravená
a poté usušená pšenice. Jedná se o tradiční, lehce stravitelný pokrm,
který je hojně užívaný v zemích Blízkého východu. Nespornou výhodou
bulguru je kromě jeho jedinečné oříškové chuti také jednoduchá
a rychlá příprava. Bulgur lze přidávat do nádivek, salátů a karbanátků,
hodí se také jako příloha k masu, k zelenině nebo
omáčkám. Lze jej použít také jako zavářku do
polévky. Je vhodný k přípravě kaší.
Návod k přípravě: Správný bulgur má po
uvaření nasládlou chuť a je korálkově lesklý.
Pokud jej vaříme samostatně, použijeme poměru
1 díl bulguru na 2,5 díly vody. V mírně osolené
vodě vaříme 15–20 minut na mírném plameni do
doby, než se všechna voda vstřebá. Poté můžeme
nechat pod pokličkou ještě 5 minut dojít.
I nform a c e
p ro
š k o l y
Luštěniny představují skupinu potravin, která bývá v dnešním jídelníčku často opomíjená. Přitom jde o potraviny, které z hlediska obsahu výživných látek patří k tomu nejlepšímu. Ve stravě mohou zejména sloužit
jako zdroj kvalitních bílkovin. Jedním z důvodů, proč se používají tak
málo, je jejich nadýmavost. Ta se však dá vhodnými opatřeními omezit.
Jaké luštěniny jsou v dnešní době na trhu? Je to cizrna, která má příjemnou oříškovou chuť a patří mezi nejkvalitnější luštěniny vhodné pro
lidskou výživu, hnědá a červená čočka. Lze vybírat také z několika
druhů fazolí (bílá, červená, hnědá, strakatá a malá
zelená fazole mungo) a hrachu (zelený a žlutý).
Zvláštní postavení mezi luštěninami má sója – má
nejvyváženější složení bílkovin a slouží proto jako
surovina pro výrobu celé řady produktů (rostlinná
mléka a smetany, kysané speciality a pudingy, tofu –
sójový „sýr“ a mnoho dalších).
Luštěniny se dají v kuchyni využít celou řadou způsobů – do polévek, na přípravu pomazánek a kaší, do
směsí se zeleninou. Protože samy o sobě představují
bohatý zdroj bílkovin, není příliš vhodné kombinovat
je s dalšími bílkovinami (čočka s vejcem či fazole
s párkem jsou zbytečně velkou bílkovinnou bombou),
ale s obilovinami.
Návod k přípravě: Namáčení – luštěniny před
vařením namáčíme. Zkrátí se tak doba varu, odstraní
antinutriční látky obsažené v luštěninách za syrova
(protože se tyto látky při namáčení vyplavují, je třeba
vodu slít a pro vaření použít čerstvou) a sníží nadýmavost. Jednotlivé druhy luštěnin se namáčejí takto:
hnědá čočka 3–5 hodin, cizrna 6 hodin, fazole, hrách
a sója 10–12 hodin. Červená čočka se nenamáčí. Vaření – hnědou
čočku vaříme 15–30 minut, ostatní luštěniny přibližně 1,5–2 hodiny.
Luštěniny přivedeme k varu, přidáme trochu studené vody (tzv. šoková
metoda) a opět přivedeme k varu. Solíme až po uvaření.
Nadýmavost luštěnin je možné minimalizovat těmito opatřeními:
• před vařením namáčet (viz výše)
• při vaření přidat bylinky, které působí protinadýmavě – saturejka,
majoránka
38
|
LUŠTĚNINY
OBECNĚ
39
Š ko l y, k te r é nabí z ejí víc
d ě te m i ž i v o tní m u prostřed í
• vařit společně s mořskými řasami (obohatí luštěniny o minerály
a zvýší stravitelnost)
• dávat přednost polévkám a kaším, které trávicí trakt snáz zpracuje
• volit stravitelné luštěninové produkty, jako např. tofu
• používat červenou čočku, která je velmi dobře stravitelná, kromě
toho je velmi rychle uvařená (více o červené čočce viz níže).
ČERVENÁ
ČOČKA
Červená čočka vyniká několika důležitými vlastnostmi: na rozdíl od většiny luštěnin je velmi rychle uvařená a nepůsobí nadýmavě. Neobsahuje
totiž slupku, která jinak k nadýmavosti přispívá. V dětském jídelníčku
tedy může být důležitým a chutným zdrojem kvalitních bílkovin.
Čočka je vysoce energetická a výživná luštěnina, která obsahuje jen
málo tuků. Je bohatá na kyselinu listovou a železo, dvě látky, které
pomáhají předcházet chudokrevnosti. Pokud po uvaření čočky přidáme
několik kapek citrónu, zlepšíme tak vstřebávání železa do organismu.
Červená čočka má při vaření tendenci se
rychle rozpadat, proto se nejlépe hodí pro
přípravu polévek, kaší (na způsob hrachové
kaše), směsí se zeleninou a také pomazánek.
Návod k přípravě: Červená čočka se předem nenamáčí a je velice rychle uvařená – asi
za 10 minut.
SÓJOVÁ,
OBILNÁ
A OŘECHOVÁ
MLÉKA
Na trhu existuje široká nabídka rostlinných mlék vyrobených nejčastěji ze sóji, rýže, ovsa, ale také například mandlí nebo lískových
oříšků. Rostlinná mléka jsou k dispozici v základní podobě, ochucená
či obohacená o vitaminy a minerály. Můžete vyzkoušet také rostlinné
náhražky smetany, kysané produkty a pudingy.
I nform a c e
p ro
š k o l y
40
|
Rostlinná mléka, pudingy a smetany jsou vhodnou alternativou pro
osoby s nesnášenlivostí laktózy a pro ty, kteří mají problém s vysokou
hladinou cholesterolu; protože jsou čistě rostlinného původu, cholesterol neobsahují a často naopak přispívají k jeho snižovaní. Představují
zdravou alternativu k řadě mléčných výrobků.
Rostlinná mléka můžete v kuchyni použít podobně jako kravské mléko:
na přípravu kaší, do polévek, omáček a krémů, na
zalití cereálií a samozřejmě také k přímé konzumaci.
I rostlinné náhražky smetany můžete používat tak,
jak jste u smetany zvyklí, je dobré si však
vaření s nimi nejprve vyzkoušet.
Oranžová dýně Hokkaido patří k „maskotům“ ekologického zemědělství. Na podzim ji určitě najdete na každém biojarmarku. Dýně
Hokkaido má sytě sladkou chuť a dětem chutná. Je vhodná na přípravu
husté krémové polévky, je také možné dusit ji s cibulí, smažit v těstíčku
či zapékat. K dýni se hodí kořenová a listová zelenina. Svojí barvou
dokáže ozdobit každý pokrm, ve kterém je použita.
Návod k přípravě: Dýni i s kůrou omyjeme
kartáčkem a rozkrojíme na dvě části. Odstraníme
semena s dužinou a nakrájíme na kostičky. Vaříme přibližně 30 minut. Pokud chceme připravit
dýňovou polévku, dýni po uvaření rozmixujeme
a můžeme ochutit přidáním zeleninového bujónu
a trošky olivového oleje či posypat jemně opraženým dýňovým semínkem. Dýni Hokkaido při
přípravě solíme jen málo, aby zůstala zachována
její nasládlá chuť.
DÝNĚ
HOKKAIDO
41
Š ko l y, k te r é nabí z ejí víc
d ě te m i ž i v o tní m u prostřed í
BIOMLÉKO
Mléko získané od krav chovaných v ekologickém zemědělství má vůni
a chuť, kterou děti oceňují. Při jeho zařazení do školního jídelníčku se
tedy zpravidla nemusíte obávat neochoty dětí mléčné výrobky v biokvalitě vyzkoušet. Biomléko obsahuje nižší zbytkové hodnoty pesticidů
a antibiotik, vyznačuje se naopak vyšším obsahem prospěšných omega-3 mastných kyselin.
Z mléčných biovýrobků jsou dnes na trhu k dispozici prakticky všechny
druhy produktů – mléko, kefír, jogurty a jogurtová mléka,
tvrdé sýry (typu eidam a další) a měkké sýry, tvrdý i měkký
tvaroh (včetně tvarohu ochuceného), zakysaná smetana a smetana na šlehání, máslo a další. Dále je možné koupit také biovýrobky z kozího nebo i ovčího mléka.
EKOZEMĚDĚLSTVÍ VERSUS KONVENČNÍ CHOVY
Chov krav v běžném intenzivním zemědělství a v ekozemědělství se zásadně liší.
Zvířata chovaná ekologicky musejí mít dostatek prostoru, pravidelný přístup
do venkovního výběhu a v létě přístup na pastvu. Ve stáji musí být podestýlka.
Krmivo je téměř stoprocentně bio. Onemocní-li zvíře, je přednostně léčeno
pomocí přírodních léčebných metod. Při použití antibiotik je v ekochovech
předepsaná dvojnásobná ochranná lhůta, než se může mléko zpracovávat
nebo prodávat.
V konvenčních intenzivních velkochovech jsou využívány krávy vyšlechtěné na tvorbu obrovského množství mléka (v době laktace běžně
dávají 30 kg mléka denně). Tvorba takového množství mléka
je energeticky velmi náročná a byla přirovnána ke každodennímu absolvování maratónského běhu. Zvířata
pak trpí častými záněty mléčných žláz a vyčerpáním.
Je proto běžné, že po 4–5 letech jsou posílána na jatka.
I nform a c e
p ro
š k o l y
Vejce v biokvalitě jsou dnes již běžně k dostání. Biovejce mají vyšší
výživově-fyziologickou kvalitu, tzn. vyšší obsah lecitinu, tuků a karotenoidů. Biovejce se však od běžných vajec liší především způsobem,
jakým byla získána.
Při nákupu vajec se nenechte zmást zavádějícím a idylickým obrázkem
chovu na obale, ale zaměřte se na číselný kód přímo na vejci:
0 – vejce z ekologického chovu
1 – vejce z výběhového chovu – v hale s podestýlkou a možností výběhu
2 – vejce z chovu na podestýlce – v hale s podestýlkou bez přístupu ven
3 – vejce z intenzivního, klecového chovu
EKOZEMĚDĚLSTVÍ VERSUS KONVENČNÍ CHOVY
Chov drůbeže, ať již pro vejce (nosnice) nebo na maso (kuřata, tzv. brojleři), patří
k těm, kde je rozdíl mezi ekozemědělstvím a konvenčním chovem nejvýraznější.
Ekologické zemědělství plně respektuje životní potřeby nosnic, které zde mají
prostor k hrabání a vyhledávání potravy, popelení se a nerušené snůšce vajec do
hnízda. Nosnice mají také přístup do venkovního výběhu. Krmivo slepic
pochází minimálně z 80 % z produkce ekologického zemědělství a z části
ho tvoří čerstvá tráva, seno nebo naklíčené obilí. Naopak zakázány
jsou extrahované šroty, tedy chemicky upravovaná krmiva či krmiva
s příměsí GMO.
V konvenčních chovech žijí slepice v klecích, kde nemají možnost
hřadovat, popelit se ani snášet vejce do hnízda. Vejce se zde po
snesení skutálejí do přepravníku. V kleci, kde bývají umístěny po
čtyřech, stojí slepice na drátěné podlaze a na každou z nich připadá prostor o velikosti A4.
42
BIOVEJCE
|
43
Š ko l y, k te r é nabí z ejí víc
d ě te m i ž i v o tní m u prostřed í
BIOKUŘECÍ
MASO
Kuřecí maso je oblíbené pro svůj nízký obsah tuku a rychlou přípravu. Biokuřata jsou chována v mnohem přirozenějších podmínkách
a jejich maso je také chutnější a šťavnatější. Rozdíl v ceně konvenčního
kuřecího masa a biomasa je poměrně velký, což je dané především propastným rozdílem ve způsobu a náročnosti chovu a také cenou krmiva,
kterou zvířata v ekochovech dostávají.
EKOZEMĚDĚLSTVÍ VERSUS KONVENČNÍ CHOVY
Kuřata na maso jsou v konvenčním, intenzivním zemědělství chována v halách.
Tisíce až desetitisíce zvířat žijí na podestýlce, která se v průběhu výkrmu nevyměňuje, a s blížícím se koncem výkrmu zvířata doslova žijí ve svých vlastních
výkalech. Kuřata jsou stále víc šlechtěna na velmi rychlý růst svaloviny, tj.
masa. Porážkové hmotnosti dosahují za pouhých 42 dnů, což je dvakrát
rychleji než před třiceti lety. Je to jako kdyby děti v 10 letech měřily
přes dva metry a vážily 150 kg. Tvorba svaloviny je tak rychlá, že
to znamená obrovský nápor pro jejich kosti, srdce a plíce, které
často takovou zátěž nevydrží. Přestože jsou to ještě mláďata,
trpí bolestivými deformacemi nohou a mohou umírat na
selhání srdce.
V ekochovech kuřata musejí mít dostatek prostoru a výběh,
krmivo je výhradně v biokvalitě. Chovají se pomaleji rostoucí
druhy, a tak se biokuřata porážejí za dvojnásobně dlouhou
dobu než ta konvenční – v 81 dnech.
I nform a c e
p ro
š k o l y
9. ZDROJE DALŠÍCH INFORMACÍ
9.1. Internetové odkazy
Bioskoly.cz – Webové stránky projektu Bioškoly, o možnostech zavádění biopotravin do školního stravování.
Biospotrebitel.cz – Informační server sdružení PRO-BIO LIGA o ekologickém zemědělství a biopotravinách. Nabízí aktuální informace
ze světa ekologického zemědělství, on-line poradnu, recepty, slovník
pojmů, seznam ekoznaček atd. Naleznete zde také adresář ekofarem
a bioprodejen a loga biopotravin v EU i ve světě.
Countrylife.cz – Webové stránky producenta, zpracovatele a velkoobchodu s biopotravinami společnosti Country Life, realizátora projektu
Bioškoly.
Bio-info.cz – Portál zaměřený na marketing biopotravin. Nabízí aktuální informace ze světa biopotravin v tuzemsku i v zahraničí, poradnu,
kalendář akcí, novinky na trhu, tržiště produktů.
Biopotraviny.info – Portál Ligy ekologických alternativ o biopotravinách. Nabízí aktuální informace i kontakty na farmy a bioprodejny.
Ceskebiopotraviny.cz – O ekologickém zemědělství na stránkách
Hnutí Duha. Stránky nabízejí adresář ekozemědělců, novinky na trhu,
kampaně hnutí na podporu biopotravin atd.
Eagri.cz/ekologicke-zemedelstvi – O ekologickém zemědělství na
stránkách Ministerstva zemědělství. Aktuality ze světa ekologického
zemědělství, seznamy podnikatelů v ekozemědělství, legislativa, dotace, publikace, loga a značení a mnoho dalšího.
Pro-bio.cz – Stránky Svazu ekologických zemědělců PRO-BIO. Nabízejí aktuální informace o ekologickém zemědělství, seznam akcí, tržiště
biopotravin.
Mesicbiopotravin.cz – V průběhu měsíce září, který je pravidelně
vyhlašován Měsícem biopotravin, máte možnost navštívit mnoho
různých akcí s tematikou ekologického zemědělství a biopotravin – nakoupit biopotraviny na trzích a jarmarcích, navštívit ekofarmy během
dne otevřených vrat nebo třeba využít zajímavých nabídek obchodů
s biopotravinami. Mezi nejvýznamnější akce pravidelně patří například
44
|
45
Š ko l y, k te r é nabí z ejí víc
d ě te m i ž i v o tní m u prostřed í
Biodožínky Country Life (www.biodozinky.cz), Pražský biojarmark na
Toulcově dvoře nebo Biojarmark v Chrudimi či Brně.
Veronica.cz – Stránky Ekologického institutu Veronica, kde naleznete
řadu zajímavostí o biopotravinách, udržitelné spotřebě, zelené domácnosti atd.
9.2. Publikace a CD
9.2.1. O biopotravinách a ekologickém zemědělství
90 argumentů pro ekologické zemědělství. Bioinstitut,
Olomouc 2007
Praktická příručka nabízí celkem 90 různých argumentů na podporu
ekologického zemědělství. Přehlednou formou ukazuje výhody ekologického způsobu produkce potravin. Argumenty vycházejí především
z výsledků výzkumů, ale také z legislativy.
S Biáčkem na ekostatku aneb jak se rodí bio. Průšová J.,
Praha 2008
Ilustrovaná kniha seznamuje děti s tím, jak vznikají biopotraviny od
semínka ke chlebu či zelenině, od krávy k sýru či od slepice k vajíčku.
Kvalita a bezpečnost biopotravin. Bioinstitut, Praha 2008
Publikace přináší aktuální výsledky vědeckých výzkumů v oblasti kvality biopotravin, především v porovnání s potravinami konvenčními.
Český svět bio (2 CD). LEA a Nadační fond rytíře Františka
Horského, Praha 2004
První multimediální CD o českém ekologickém zemědělství nabízí
putování živou „mapou“ ekozemědělství v ČR. Naleznete zde portréty předních farmářů a obchodníků, ale i akce roku. Specialitou jsou
videoukázky z českých i zahraničních ekofarem.
9.2.2. Kuchařky
Biokuchařka Hanky Zemanové. Smart Press, 2008
(2. vydání)
Biokuchařka obsahuje odpovědi na nejčastější otázky o biopotravinách,
zajímavosti o použití méně známých druhů bioproduktů, více než 70
bioreceptů a také reportáže z několika tuzemských ekofarem a u výrobců biopotravin.
I nform a c e
p ro
š k o l y
Bioabecedář Hanky Zemanové. Smart Press, 2010
Knihu tvoří čtyři části: Praktický průvodce nakupováním, Encyklopedická část obsahující přehled vybraných biopotravin na trhu, Praktická
receptová část s 60 vyzkoušenými biorecepty a Část plná eko- a biokontaktů.
Nevařte podle kuchařek – Roman a Halyna Uhrinovi.
Advent-Orion, 2007
Autoři (kuchař a lékařka) vytvořili publikaci obsahující jak encyklopedii vybraných potravin a jejich významu pro zdraví, tak více než 270
zdravých receptů s použitím běžných i méně známých potravin.
Česká biokuchařka – Anna Michalová. Fontána, 2001
Obsahuje téměř 200 tradičních i moderních receptů především z původních českých plodin (pohanka, špalda, proso), ale i z cizrny, hrachu,
celozrnné mouky, celozrnných těstovin a naklíčených semen.
Jak připravovat obiloviny, luštěniny, semena a ořechy –
Stanislava Jarolímková. MOTTO, 2007
Kniha obsahuje rady, zajímavosti a recepty týkající se 30 druhů těchto
plodin.
ZDROJOVÁ LITERATURA
Šarapatka, B., Urban, J.: Ekologické zemědělství v praxi. PRO-BIO Šumperk,
Šumperk 2006
Kolektiv autorů: FiBL Dossier. Kvalita a bezpečnost biopotravin. Bioinstitut, Praha
2008
Kolektiv autorů: 90 argumentů pro ekologické zemědělství. Bioinstitut, Olomouc 2007
Huber, M., Vijver, L. van de: Overview of research linking organic production methods
and health effects in the lab, in animals and in humans in FQH Newsletter 1/2009
Uhrin, R., Uhrin, H.: Nevařte podle kuchařek. Advent-Orion, Praha 2007.
Zemanová, H.: Biokuchařka Hanky Zemanové. Smart Press, Praha 2008 (2. vydání)
Jarolímková, S.: Jak připravovat obiloviny, luštěniny, semena a ořechy. MOTTO,
Praha 2007
46
|
47
Š ko l y, k te r é nabí z ejí víc
d ě te m i ž i v o tní m u prostřed í
Za podnětné rady a konzultace děkujeme Magdaléně Kapuciánové,
Janě Lukešové, Tomáši Poppovi a dalším.
TEXT:
Lubomíra Chlumská (ed.)
Eva Martinková
Jan Valeška
Tomáš Václavík
GRAFICKÁ ÚPRAVA, SAZBA:
Robert Prokopec
FOTOGRAFIE:
Archiv Country Life, Eva Martinková, Magdaléna Kapuciánová, Martin Faltus,
archiv Compassion in World Farming, Adéla Kantůrková, archiv Biopark,
archiv ENVIC, archiv SEV Toulcův dvůr, Alexander Raths (Pixmac),
Jovan Nikolic (Pixmac), Rainer Zenz, Colin Seddon, archiv Alpro
TISK:
Tiskárna Jedlička, Orličky
VYDAL:
Country Life, s. r. o.
Praha 2010
Publikace vznikla v rámci projektu Bioškoly – zavádění biopotravin do škol
a předškolních zařízení, který finančně podporuje Ministerstvo zemědělství
České republiky.
Vytištěno na recyklovaném papíře.

Podobné dokumenty

Bulletin Biospotřebitel 1/2008

Bulletin Biospotřebitel 1/2008 Vzhledem k velkému počtu nominovaných biopotravin se porota rozhodla vyhlásit vítěze v kategoriích pečivo, nápoje, mléčné výrobky a pochutiny-ostatní. Vítězem kategorie pečivo se staly Celozrnné šp...

Více