PeRNeRoVY - Bratčice

PERNEROVY
BRATČICE
ALMANACH
vydáno při příležitosti 195. výročí
narození Ing. Jana Pernera, rodáka z Bratčic
3. setkání rodáků a přátel obce
Program slavnosti Pernerovy Bratčice
Hlavní partneři: České dráhy GŘ Praha, Dopravní fakulta Jana Pernera
Univerzity Pardubice, Nadační fond a Institut Jana Pernera, Krajský úřad
středočeského kraje a Středočeský kraj
pátek 16. července
18:00
OTEVŘENÍ VÝSTAVY v hostinci U Fialů.
Prezentace činnosti místních spolků, místních občanů, Obce Bratčice.
Tématická výstava o vývoji železnice.
18:30
UCTĚNÍ PAMÁTKY VŠECH RODÁKŮ OBCE BRATČICE.
Položení věnce na místním hřbitově.
sobota 17. července
09:30
slavnostní mše v kostele sv. Václava.
11:00
slavnostní zahájení na návsi.
11:30
slavnostní průvod k mlýnu, rodnému domu Ing. Jana Pernera
Položení věnce k pamětní desce.
13:00
beseda o historii železniční dopravy v hostinci U Fialů.
14:00
bratčický víceboj v areálu u klubovny AMK.
20:00
taneční zábava „starý klády“ na parketě u klubovny AMK.
16. 7. od 18:00 do 22:00
17. 7. od 10:00 do 20.00
18. 7. od 10:00 do 16:00
2
V době probíhajících slavností mohou zájemci
navštívit výstavu v těchto hodinách
Úvodem
„Naučili jsme se létat v povětří jako ptáci, potápět se jako ryby.
Zbývá jediné, naučit se žít na Zemi jako lidé.“
G.B. Shaw
V letošním roce slavíme 195. výročí narození Ing. Jana Pernera, po kterém jsem si dovolili nazvat
oslavy a 3. setkání našich rodáků jako Pernerovy Bratčice. V tomto almanachu jsme se chtěli
především zaměřit na současnost, to znamená na posledních pět let, od posledních oslav obce
Bratčice. Myslíme si, že za posledních pět let jsme udělali hodně práce, prožili hodně starostí, ale
i radostí, a tak se projděme uplynulým obdobím a podívejme se, jak se nám vedlo, podívejme se na
změny v naší obci a připomeňme si některé z úspěšných akcí. Podívejme se i na to, co nás čeká, jaké
máme plány, čeho chceme v obci dosáhnout.
V úvodu se sluší poděkovat všem Vám, kteří svou prací, svým časem, svou láskou ke svému domovu
pomáháte, aby naše Bratčice byly krásné a upravené, aby všichni občané byli v obci spokojeni, aby
zde děti prožívaly krásné chvíle dětství a naši nejstarší občané mohli v klidu a bez starostí, důstojně
strávit podzim života.
Sama za sebe bych Bratčicím přála, aby se rozvíjely a mládly. Přála bych všem, kteří v Bratčicích žijí,
žili nebo je prostě jen mají rádi, aby toto místo bylo i nadále místem jejich, kam se s láskou budou
vracet a kde vždy najdou své přátele. Místem, které je našim společným DOMOVEM.
Mgr. Monika Kozohorská
3
Stručná historie obce Bratčice
„Ať je každý spokojen s dobou, která je mu dána k životu,
i rátký čas života je dlouhý na to, abys žil dobře a čestně.“
Cicero
Obec Bratčice se nachází na jihovýchod od
Čáslavi. Dominantní přírodním útvarem, cílem
turistických stezek je Tisí skála s nadmořskou
výškou 392 m, která se vypíná v lesích nad
obcí. Vznikla sopečnou činností ve starších
čtvrtohorách. Původní porost tvořily tisy, podle
nichž dostala své jméno. Tis červený zde roste
divoce. Kdy bylo místo přesně osídleno není
známo, ale první písemné zmínka o Bratčicích se
zachovala z r.1126. Začátkem 13. stol. patřily
Bratčice Janu, Zbyslavovi na Bratčicích (podle
písemných pramenů je jméno psáno Zbislav,
jindy Zbyslav), který byl ve své době velmi
význačnou osobou. S jeho jménem se můžeme
setkat i v různých listinách, které vydával král
Václav i. a král Přemysl Otakar I., ve kterých byl
podepsán jako svědek. Latinsky se podepisoval
– Johanes filius Zbislav de Bratercercie a nebo
česky Jan z Polné na Bratčicích.
Jméno obce – Bratčice je odvozeno podle toho,
že zakladatel tvrze na skále nad rybníkem,
dnes „Hrádek“(tato zřícenina se nedochovala,
na místě je pouze malá vyvýšenina a viditelné
zdi jsou pozůstatky hospodářských stavení
vystavěných později) Zbislav, měl dva syny –
bratry. Dříve se jmenovala obec Braterčice,
později Bratčice. V roce 1350 byl v Bratčicích
postaven gotický kostel sv.Václava. Přestavěn
byl v 16. století. Uvnitř se nachází 15 náhrobních
kamenů z bílého mramoru patřících rytířskému
rodu Bohdaneckých z Hodkova. Latinský epitaf
na náhrobku pana Heřmana Bohdaneckého
jej představuje jako významnou osobnost
tehdejšího veřejného života. V roce 1885 byl
nalezen při prohledávání hrobek v okolí kostela
v hrobě Lukrécie Bohdanecké, rozené Benetky
z Nečtin románský kříž zdobený emailem. Kříž
pochází z roku 1223 a pochází z francouzského
4
kláštera v Limoges (Limož). Po smrti Jana
z Bratčic patřila obec řádu Německých rytířů
v Drobovicích, kterým ji věnoval. Obec ještě před
husitskými válkami se přikláněla k husitským
ideám. Celé oblasti ze strany Německých rytířů
hrozila germanizace, ale r. 1418 byl řád vyhnán
z Drobovic a následně r. 1421 byl zničen husity.
Kdo byl majitelem Bratčic v dobách husitských
není známo.
V pozdějších dobách vlastnily Bratčice různé
panské rody, např. Nejepínských, Bohdaneckých
z Hodkova, Chotouchovských, Dobřenských
či Šimerovských z Lidkovic. Na přelomu 17.
a 18. století Pöttingové a po nich od r. 1739
skoro 200 let Ausperkové. Společně s okolními
obcemi patřily Bratčice k panství žlebskému.
Ke konci 17. století byla přestěhována fara
do Potěh, byla tam zřízena i škola a tak se
přirozeným centrem tehdejšího dění staly
Potěhy. Obce řídili rychtáři, později starostové.
Bratčice patřily pod hejtmanství v Kutné Hoře
a Pardubický kraj.
Na přelomu 19. a 20. století byl v obci
zaznamenán rozvoj řemesla a živností. Také
spolky zaznamenaly svůj rozkvět. V Bratčicích
byl založen Hasičský spolek (1895), Divadelní
spolek (1910), který pozvedl kulturu obce
především vlasteneckými divadelními hrami.
Později vznikl i Orel a Sokol. První světová válka
se projevila i na životě bratčických. Řada mužů
byla odvedena, někteří působili i jako legionáři
v zahraničí. V této válce padlo 22 místních
mužů, kterým byl v roce 1923 postaven na návsi
pomník. Od vzniku samostatné Československé
republiky byl starostou obce František Váňa.
Od roku 1925 byl oficiálně uznán název obce
Bratčice. V Bratčicích byla několikrát snaha
postavit školu. V roce 1933 již byla vymezena
stavební parcela a byly hotové plánky, ale
ke stavbě nedošlo. I tehdy bylo příčinou
neúspěchu nedostatek financí, v Evropě vládla
hospodářská krize. I druhá světová válka
zasáhla Bratčice. Přímé boje tudy sice neprošly,
ale utrpení války si prožili především mladí lidé,
kteří byli nasazeni na nucené práce, peklem
koncentračního tábora prošel i velitel hasičů p.
Havránek. I Bratčice měly své padlé. Z války se
tehdy nevrátili J. Hofrichter a J. Koberec. I jejich
jména byla navždy vryta do kamene památníku.
Pronásledovaným byl i JUDr. Ludvík Novotný,
který je dalším z významných, rodáků obce.
Vlastenec, který byl nepohodlný nacistům,
odpůrce marxismu, nepohodlný komunistům.
Tak paradoxně byl souzen a vězněn jedněmi
za války a druhými po válce. Ve vězení v roce
1963 i zemřel. V těchto letech působil v obci i
další významný občan, novinář a malíř Vladimír
Rada.
Po druhé světové válce byl v obci založen
Národní výbor. Předsedou se stal pan Václav
Prášek. Zvítězil i ve volbách v roce 1948.
Potom se i do vedení obce Bratčice dostávali
komunisté. Pan starosta Prášek v roce 1951
z funkce ze zdravotních důvodů odstoupil, ale
o dění obce zájem neztratil. Stal se na několik
let kronikářem.˝V roce 1946 byl v Bratčiccích
zaveden elektrický proud. Na elektrifikaci obce
byla uspořádána sbírka. V této době opět chtěli
bratčičtí školu, opět toto snažení bylo marné.
I pro stavbu školy byla uspořádána sbírka.
Spolky Orel a Sokol se sloučily, ale brzy na to
zanikly. Naopak vznikla v roce 1949 Myslivecká
společnost. Padesátá léta byla v Bratčicích
podobná s jinými obcemi. Docházelo ke
konfiskaci majetku, zakládala se JZD. Pro
někoho doba zlá, pro někoho dobrá. Tak jak to
v historií bývá běžné. JZD v Bratčicích se zvolna
vzmáhalo. V roce 1960 se sloučilo s JZD Potěhy.
V tomto roce dochází i ke sloučení vedení obcí.
MNV je v Potěhách a v Bratčicích zůstavá pouze
občanský výbor. Šedesátá léta zaznamenávají
rozkvět především domácností. Zvyšuje se
životní úroveň. V obci je zavedena kanalizace.
V roce 1970 byl na návsi zavezen rybník, kde
je vysázen parčík. Uprostřed návsi je od roku
1976 nová prodejna potravin Jednota. Další roky
plynuly v obci bez výraznějších událostí. Celkem
poklidná osmdesátá léta vyvrcholila politický
převratem v roce 1989. A právě Sametová
revoluce přispěla k novým a zásadním změnám
v obci. V roce 1990 rozhodlo místní referendum
o oddělení obce od Potěh. Proběhly první
svobodné volby a prvním starostou novodobé
historie se stal Ing. Jiří Uhlíř, který je v čele obce
dosud. V roce 1991 se ze státní dotace koupil
a rekonstruoval dům čp. 49, kde byl zřízen Obecní
úřad. Působiště zde našla i knihovna. Postupně
byly v Bratčicích opraveny komunikace, mosty,
osvětlení, rozhlas. V roce 2000 byl opraven
kostel sv. Václava, kam se vrátily z Potěh zvony
Václav a velký zvon Panny Marie. Stará stodola
za Budovou Obecního úřadu byla přestavěna
na novou hasičskou zbrojnici.
Nyní v obci žije necelých 400 obyvatel. Od roku
2002 je samostatnou obcí se svým znakem
a praporem. V roce 2005 se obec přihlásila
do soutěže „Vesnice roku“. Získala „Modrou
stuhu“ za bohatý společenský život a odměnu
400 000,-Kč.
Historie obce Bratčice byla velmi pečlivě zpracována
panem Miroslavem Práškem v brožuře „Slavnosti
v Bratčicích 2005“, kterou vydala Obec Bratčice v r.
2005.
5
O Ing. Janu Pernerovi
(7. 9. 1815 - 10. 9. 1845)
Jan Perner, stavbyvedoucí první české
parostrojní dráhy, se narodil dne 7. září 1815
jako prvorozený syn mlynáře Jana Pernera.
Po předcích byl předurčen k svobodnému
mlynářskému řemeslu. Jeho životní cesta
však vedla jinudy. V roce 1822 byl Jan přijat
a zapsán do elementární školy v Potěhách.
Potěžský kaplan Moucha poznal, že chlapec má
mimořádné nadání a snažil se ho dobře připravit
na studium v hlavní škole. V roce 1827 Jan
elementární školu v Potěhách dokončil a opustil.
Přestože museli Pernerovi žít skromně rozhodl
otec Perner, že nechá pilného a učenlivého syna
vystudovat hlavní školu v Praze. V té době
dorůstající Jan s úžasem poslouchal zprávy
o parním stroji pražského mechanika Josefa
Božka, první železné dráze anglického vynálezce
Stephensopna a ostatních vynálezech.
V prostředí Týnské hlavní školy prožil Jan
čtyři léta. Přes problémy s úhradou nákladů
spojených se studiemi nehodlal Jan svá studia
ukončit pouze absolvováním Týnské školy
jen proto, že na další studia nebylo ve mlýně
dostatek prostředků. Cítil se dostatečně
schopným a silným, aby sám, vlastní silou,
překonal nesnáze a dostudoval. V roce 1830
byl rozhodnut, že se pokusí složit přijímací
zkoušku na pražském technickém učilišti.
Zkoušku složil a byl přijat. K malé radosti
rodičů opustil rodný mlýn a vydal se na studia
do Prahy. Technické studium začal Perner lépe
než učení na elementární škole. První ročník
skončil s vyznamenáním a další dva s výborným
prospěchem. Z pražského technického učiliště
odchází Jan v roce 1833.
Prvním působištěm mladého inženýra byl Jičín,
kde pracoval jako aktuář. Drobná technická
práce ho však neupoutala. Snil po velkých
technických
činech,
zejména
stavbách
železných drah. Proto uvítal oznámení svého
6
učitele Gerstnera o náboru českých techniků
pro stavbu dvou železných drah v Petrohradské
gubernii v Rusku. Dlouho neváhal a v písemné
žádosti se přímo obrátil na Gerstnera se žádostí
o přijetí na stavbu železnic v Rusku. Jeho žádosti
bylo vyhověno a tak se vydává s několika dalšími
šťastlivci - českými techniky dne 28. dubna
1836 vozem spěšné pošty z Prahy do Bruselu,
kde se měl sejít se svým budoucím šéfem
Gerstnerem. Byl nadšen, že byl vybrán jako
třetí z českých techniků pro studijní cestu do
Anglie, kde si měl prohlídnout a zdokumentovat
železnice.
Do Petrohradu dorazila
družina 17. června podle
ruského
kalendáře.
V té době již byl
projekt první ruské
dráhy z Petrohradu do
Carského Sela hotov.
Česká skupina techniků
již
byla
kompletní
a ihned se zapojila do
stavby první ruské veřejné železnice. Postupem
času vznikaly neshody mezi Gerstneram a jeho
podřízenými. Hlavní příčinou byla Gerstnerova
nesnášenlivost
a autoritářské
praktiky
v průběhu stavby. Přestože si všichni Gerstnera
vážili jako prvotřídního odborníka a plnili jeho
příkazy pečlivě, docházelo čím dále častěji
ke konfliktům, kde končily tím, že Gerstner
nemilosrdně ukončil činnost techniků, se
kterými nebyl z jakýchkoliv důvodů spokojen.
Postupně došlo až na pár vyjímek na všechny
české techniky. Došlo i na Pernera, který byl
nucen ukončit svoji činnost koncem listopadu
1836 Po rozchodu a zklamání ze spolupráce
s Gerstnerem se Perner vracel bez prostředků
domů přes Moskvu a Lvov, kde strávil celkem
tři měsíce. V květnu 1837, již zotaven z deziluze,
dohodnul Jan Perner svůj nástup do služeb
Severní dráhy Ferdinandovy. Prvního června
nastoupil k inženýrovi Ghegovi, kterému bylo
svěřeno vedení stavby dráhy z Břeclavi do
Brna. Tak se Perner po půlroce konečně vrátil
ke své staré lásce, k stavbě železných drah.
Na stavbě dráhy do Brna byl inženýr Perner
plně zaměstnán do léta roku 1839. Poté byl
pověřen projekčními pracemi v úseku z Ostravy
do Osvětimi. Netrvalo však dlouho a Perner
vstoupil do historie olomoucko-pražské dráhy
jako jeden z mužů, kteří hledali nejvhodnější
trasu dráhy Vídní a Prahou. Svůj životní cíl na
nejbližší léta založil na přesvědčení, že dráha
bude přivedena do Prahy Polabím, od Pardubic.
Byl jedním z několika českých techniků, kteří
se při vyhledávání nejlepší trasy olomouckopražské dráhy vyznamenali.
Po krušné práci v terénu zastihla Jana Pernera
před vánocemi koku 1841 zpráva, o které se již
dlouho hovořilo, a kterou netrpělivě očekával.
Císař Ferdinand rozhodl, že výstavbu kmenových
drah převezme do svých rukou stát. Perner
byl přesvědčen, že již brzy oblékne císařskou
úřednickou uniformu. Po učednických létech,
prožitých v Jičíně, na cestách Německem, Belgií
a Anglii, v Petrohradě a ve Lvově, prošel nyní
ve službách Severní dráhy Ferdinandovy lety
tovaryšskými a byl připraven na léta mistrovská,
do nichž už vstupoval jako vynikající znalec
a projektant železnic. Podal si žádost na místo
podinspektora nebo vrchního inženýra státních
drah. Už tehdy byl považován za jednoho
z nejlepších železničních projektantů. Dne 16.
března 1842 byl na základě návrhu generálního
ředitele státních drah Francesconiho přijat do
služeb státních drah jako vrchní inženýr.
Jako vrchní inženýr byl pověřen, aby posoudil ze
všech hledisek dosud navržené trasy pražskodrážďanské dráhy. Podkladem pro posouzení
mu měly být již hotové práce, vlastní průzkum
a měření. Rovněž byl zmocněn vést složitá
jednání se saskou vládou. V době, kdy Perner
hájil zájmy státních drah na nejsevernějším
úseku pražsko-drážďanské dráhy se začalo
v září roku 1842 se stavbou dráhy z Olomouce
do Zábřehu. Dne 26. listopadu na základě
Pernerových závěrů a doporučení rozhodl
císař, že drážďanská trasa bude vedena údolím
Labe. Tak Perner splnil jeden z velkých úkolů,
které mu byly svěřeny ve službách státních
drah. Současně řešil Perner neméně důležitý
a choulostivý úkol, kterým bylo umístění
nádraží státní dráhy v Praze. Od listopadu 1842
pracoval Perner také na stavebních projektech
úseků železnice z České Třebové do Pardubic. Ve
tříletém stavebním plánu olomoucko-pražské
dráhy měl Perner další velké úkoly: vypracovat
podrobné návrhy pro celý český úsek severní
dráhy a vést stavbu tohoto úseku.
Slavnostní otevření dráhy bylo stanoveno na
20. srpna 1845, pro zahájení veřejné osobní
dopravy datum 1. září a nákladní dopravy 1.
října 1845. Dne 9. září se vrchní inspektor
Perner vracel z cesty na Moravu v prvním
voze za lokomotivu. Vyhlížel neustále oknem
a prohlížel si postup dokončovacích prací na
dráze. Po výjezdu vlaku z choceňského tunelu
sestoupil Jan Perner na nejnižší stupeň schůdků
vozu pomalu vjíždějícího vlaku do choceňského
nádraží a pohlédl zpět, zřejmě na tunel. Tato
chvíle se mu stala osudnou, neboť v zápětí
narazil hlvou na sloup vrat u vjezdu na nádraží.
Těžce raněný na ruce a s otřesem mozku odmítl
doporučení lékaře, aby nejezdil dál a pokračoval
v cestě domů do Pardubic k rodičům. Druhého
dne 10. září po těžkém a dlouhém boji o život
Jan Perner vydechl naposled ve věku 31 let.
Ing. Jaromír Najbrt
7
Rodák a vlastenec z Bratčic
Domov je místo šťastných chvilek dětství. Jistota a místo,
kde s léty chodíš po špičkách …
Podrobná geneze života Ing. Jana Pernera byla
pečlivě zpracována v r. 2005 p. Miroslavem
Práškem, ke 190 výročí narození J. Pernera.
7. září 1815. Podzim. Znamení Panny. Nezbývá,
než trochu fabulovat o tomto čase. Pranostika
na 7. září říká – Po hojných deštích v září –
osení zimní se podaří. Osení – obilí – mlýn.
První symbolika. Přivírám oči a vydávám se
dětství Jana. Budu ráda, když někdo „půjde“ do
dob dávných se mnou a s Janem. Obilí z okolí
je sklizeno. Práce ve ,mlýně začíná neustálým
klapotem a rachotem strojů. A „moučněji“ je
vidět i cítit po celém mlýně. Snad i v kolébce.
Dozrávají hrušky, švestky a jablíčka, kterým
se daří v Bratčicích dodnes. Úžasný barevný
podzim. Babí léto.
Otec Jana pocházel z mlynářského gruntu.
Kořeny a láska k práci ve mlýně jsou hluboko
zapuštěny. Mlynář v té době byl pánem v obci
na prvním místě. Pan farář, pan mlynář a pan
učitel. (Ten ale takřka živořil.) Vše znali, věděli,
uměli číst, řeči, znali svět a jejich moudrost byla
ku prospěchu lidem z obce. Mlýn v Bratčicích
patřil k těm výstavným. Postaven u potoka,
v dolíku obce, kolem samá obilná pole – inu
rovina. Jen Tisí skála vyčnívá. A kolem ní lesy.
Obilí naplňuje mlýn mlynářským ruchem. A zrno
se šikovností chasy mění v pytle vonné mouky.
Koňské i kravské povozy stojí na dvoře, trakaře
drnčí s pytlem mouky po vsi. Zdá se, že to
je požehnaný kraj, ale plný dřiny. Ženy i děti
pomáhají, aby bída nebyla tak krutá a bylo
živobytí.
Vraťme se do mlýna. Do světnice se
starodávnou kolébkou. Malý Honzík ( či Johan
– to nevíme) tak vstřebával klapot a zvuky
mlýna od narození. Mlýnský ryk uspával,
budíval, kolébal. Růstem vnímal soukolí chodu
8
mlýna. Přerod obilí v mouku. Úžasně sehranou
techniku kol, lanoví, koleček. Názvy částí mlýna
od náhonu přes vantroky až po pytlování. Zde
určitě počalo technické myšlení chlapce. Musel
pomáhat. Řeči s chasou měl rád. Vyprávění
taky. zde také začalo vlastenecké cítění.
Hantýrka mlečů, vystrkování prken mládkem,
řeči s mleči i zákazníky. Maminka, které se říkal
paní mlynářka nebo mlýnská paní v té době byla
touze po vědění malému chlapci nakloněna.
V dospělosti Jan Vzpomínal na úsměv, jemnou
tvář a zpívání maminky. Přivedla na svět devět
dětí. Jan byl první. Houf dětí se tedy batolil
mlýnem. Ale i s houfy dětí v obci. A při hrách
bylo všechno úžasné. Žádné rozdíly – mlynářské
děti či děti z pastoušky. Ta stála u pastušského
rybníka. Otloukání píšťalek, stavění mlýnku na
potoce, točení káči, chytání raků a rybek, honění
kola – stálý pohyb her dětí. A práce.
V Bratčicích na návsi byl postaven kostelík.
Občas byl přestavován. A je nádherný do
dneška. Jen škola chybí. Postavit se ji nepodařilo.
A tak se od uzákoněné školní docházky
chodilo do Potěh. Jan začal chodit do školy r.
1822. Dvojtřídní. Nastoupil hned do druhé
třídy. Ale učení mu moc nešlo. On byl totiž
z „výchovy“dospěláků ve mlýně nad věcí. To
platí o takových dětech i dnes. Ale potom se Jan
vzchopil. Samé „eminence“. Jen to náboženství
nějak nešlo. Nikdy jednotku nedostal. Ale dál
byl premiantem. Otec chtěl mít z prvního syna
mlynáře, kterému by mlýn předal. Ale ouha.
Jan se zajímal o techniku, ale docela jinou, než
je ve mlýně. Chtěl studovat na polytechnice,
univerzitě v Praze. S otcem se rozešel v e zlém.
A to tak zlém, že dostal vyplacen svůj podíl ze
mlýna. Musel si studia platit sám. Praha byla
pro něho docela něco jiného než mlýn. Tou
dobou bylo módní „vlastenčení“, vše české. Při
studiích Jan prožil hektické vlastenčení v Praze.
Zažil rok 1834, kdy 21.12. slyšel Fidlovačku
J.K.Tyla a hudbu Fr. Škroupa. Basista Strakatý
poprvé zpíval „Kde dmov můj“. Vlastenectví
a češství vyvrcholilo. A Jan měl vlastenectví
v krvi. Mlýnské kořeny zůstaly. Zažil K.Havlíčka,
který varoval. Vlastenectví z úst musí „vjet“ do
těla a o něm mluvit. Čeština začala mít svojí
váhu.
To už však nejsou Pernerovy Btratčice. Doba
dětství, školy v Potěhách, mlýn. Skončila doba
her. Čekala ho docela jiná cesta. Ale mlýnské
semínko techniky vzklíčilo. Polytechnické
vzdělání i univerzitní končil r.1833. Stal
se inženýrem. Uznávaným a přemýšlivým
stavitelem železnic. Nadějným projektantem.
Určitě měl pan otec radost a překonal
hořkost rozchodu se synem. Vždyť vlastně
mlýn v Bratčicích je díky němu znám do
dneška. Stalo se však něco neuvěřitelného. Při
inspekční a kontrolní cestě vlakem 11.září 1845,
při prohlídce tunelu v Chocni, tragicky zahynul.
Podrobnosti smrti jsou také dopodrobna
popsány a známé. Pochován byl v Pardubicích.
Jeho otec vlastnil mlýn už v Pardubicích. Patří
obdiv a dík OÚ v Bratčicích, že vždy hrob
slavného rodáka navštíví, položí květiny.
Janova hvězdička žití počala dráhu v Bratčicích.
Ve mlýně, který dodnes stojí na původním místě.
Životem šel velice krátce. Určitě však z té daleké
hvězdy „pozoruje“ dnešní divy techniky, pokroku
a nepředstavitelné možnosti. Třeba sleduje
Pendolino, Šikansen nebo rychlík Praha – Brno.
Bratčice Janova dětství jsou také v nenávratnu.
Jeho generace odpočívá na hřbitově obce svůj
věčný sen. Náves s kostelíkem je upravená
a plná úžasně vonících lip. Ale „Vodemlejn“
mlýnem stále stojí. S pamětní deskou
připomínající narození Jana Pernera. Obecní úřad
s obecním zastupitelstvem organizuje slavnost
na jeho počest. Pan starosta Ing. Jiří Uhlíř a pan
místostarosta Václav Ronovský mají tradiční
setkání ve své kompetenci. Pochopitelně
s pomocí spolků, zastupitelů a občanů Bratčic.
A mlýn Pernerů? Žije dál. Poslední paní
majitelka nyní mlýn renovuje. Vše se souhlasem
památkářů a s ohledem na rodný dům Jana.
Vždyť je vnučka posledního pana mlynáře
Stanislava Caise a paní mlynářky Anny Caisové.
Caisův mlýn klapal a pomáhal v době války,
padesátých letech atd.. Pan mlynář, jak se patří
na pana „Otce“ byl veselý chlapík. Taky se traduje,
že byl při tancovačkách jeden z nejlepších
tanečníků. A paní Caisová? Milá, vlídná, velice
pracovitá paní mlynářka. Zažila osobní tragedie,
odešel do nenávratna syn, odešla dcera. Mlýn
zkrátka někdy „mlel“ smutně, až tragicky. Ale
nežehrejme na mlýnské kameny – žernovy. Vědí
své a mlýn bude žít dál. Další generací s kořeny
„mlynářskými“.
Oslavme tedy přátelské setkání s rodáky,
domorodci. A vzpomeňme na naše předky.
Vždyť k nám přicházejí Bůh ví odkud. Zakrátko
však zase odcházejí Bůh ví kam. Ale zázraky
přátelství mezi lidmi se dějí, třebaže chodíme po
pevné zemi. Docela závěrem. Náhoda? Bratčice
a železnice mají mnoho společného. Muži z obce
pracovali na „dráze“ v Čáslavi celý život. A že
jich bylo. Ano, klapot mlýna, klapot vlaků a kolejí
zpívá stejnou notou a tónem. Pár tónů trvá
také lidský věk. Někdy vyjímečný, nešťastný,
tragický, někdy šťastný, poklidný, bohatý.
A někdy docela, docela obyčejný. Jenže...
„AD RESTIMEST – REDIT“
„CO MUSÍ BÝT - TO BUDE“
Eliška Jelínková
Bratčice - červen 2010
9
Eliška Jelínková, roz. Bečkovská
Naše paní kronikářka (*24.9.1941)
Paní Eliška Jelínková je bratčickou rodačkou.
Prožila zde své dětství a mládí. Vystudovala
Gymnázium v Čáslavi. Provdala se za svého
manžela Zdeňka Jelínka a spolu se odstěhovali
do Kralup nad Vltavou. Společně vychovali dvě
děti – syna Zdeňka a dceru Šárku. Od roku 1963
pracovala paní Eliška nejprve jako vychovatelka
v družině, v malé škole v Hostíni u Vojkovic
nedaleko Kralup. Po návratu z mateřské
dovolené 1970 zde pracovala jako vedoucí
vychovatelka a zároveň jako vedoucí školní
kuchyně. Od tohoto roku se také ujala
vedení školní kroniky, o kterou
pečovala, a které vtiskla
10
nezapomenutelnou stopu svými kresbami
i slohem a psala ji po celou dobu svého působení
v této škole. Od roku 1977 začala na této
škole učit. Eliška práci učitelky milovala, měla
ráda své žáčky a dodnes na ně opravdu ráda
vzpomíná a oni na ní. A vzpomínají nejen žáci,
ale i kolegyně.
Jednou z jejích bývalých kolegyň je i paní
ředitelka ZŠ Komenského náměstí, Kralupy
nad Vltavou, paní Mgr. Jiřina Hereinová, která
mi o Elišce napsala i toto: „Já jsem do Hostína
nastoupila v roce 1979 jako mladá nezkušená
„úča“ a Eliška byla i mou „učitelkou“. Mnoho
jsem se od ní naučila – metody, různé fígle, ale
různá životní moudra. Stala se tak trochu i mou
vrbou, ke které jsem mohla přijít pro radu. Eliška
celý svůj život zasvětila dětem. Dodnes na ni její
bývalí žáci vzpomínají s láskou a mnozí z nich za
ní jezdí stále i do Bratčic.“
1.4.1995 byla stávající ředitelka školy v Hostíni
odvolána a do funkce byla tehdejším školským
úřadem v Mělníku jmenována Eliška Jelínková.
Jako ředitelka pracovala do konce školního
roku 2000/01. Pak odešla do důchodu. Eliška
se po odchodu do důchodu s manželem vrátila
do Bratčic. Plánovali si, jak společně budou
užívat klidu v Bratčicích, trávit společné chvíle
v rekonstruovaném domečku nad rybníkem.
Ale zasáhl krutý osud, který náhle a navždy
milovaného manžela Zdeňka Elišce vzal. Pro
paní Elišku byla tato nečekaná ztráta obrovskou
životní ranou.
Její osobitý rukopis doplněný jejími obrázky
dodává naší kronice punc lidskosti, kronika
se mění ze strohého dokumentu v pohlazení,
v kouzelnou knížku pohádek o naší obci. Je
doplněna celou řadou citátů, veršů, pranostik,
ale i zajímavostí a popisů dějinných událostí.
Přála bych nám všem, aby se do kroniky obce
Bratčice mohla zapisovat jen šťastná fakta,
a aby i další generace v kronice četly o nás jen
hezké věci.
Eliška nechtěla a ani nemohla zůstat sama se
svou bolestí. Začala se zapojovat do dění v obci.
Kromě jiného je i autorkou návrhu Památníku
bitvy třicetileté války na místním hřbitově,
který tvoří čtyři zvony s nápisy, zasazené do
dřevěných křížů. Zapojila se do příprav výstavy
k soutěži „Vesnice roku“, malovala pro děti
diplomy. Pomáhala, kde mohla a svými milými
kresbičkami dělá radost seniorům i dětem.
Kromě malování miluje paní Jelínková dějiny,
poezii, cestopisy, hodně čte, poslouchá hudbu.
Miluje Edith Piaff, líbí se jí její písně, ale ráda se
vrací i k jejímu životnímu příběhu. Protože Eliška
má bohaté zkušenosti s prací kronikáře, začala
v roce 2006 psát a ilustrovat i kroniku Bratčic.
PS: Milá Eliško, vím, že se budeš zlobit na
mě i na paní „Jiřku“, která mi laskavě poskytla
informace nejen o Tvém profesním životě, ale
i o Tobě samé, jako o člověku, který si zaslouží
naši pozornost a poděkování. Protože jsi tak
skromná, vím, že bys mi nikdy nedovolila, abych
o Tobě cokoliv hezkého napsala. Znám Tě sice
krátce, ale už jsi mi dala tolik dobrého! Eliško,
děkuji.
Tvoje Monika Kozohorská
11
Bratčický mlýn
„Nehledejte štěstí venku, ale v sobě, neboť jinak je jindy nenajdete.“
Epiktétos
Byl založen ve 2. polovině 18. století, přesný
datum, bohužel, neznáme. Mlýn je postaven
v barokním slohu, pro venkovské stavby byla
typická sedlová mansardová střecha. Ve mlýně
se 7. září 1815 narodil náš nejznámější bratčický
rodák Jan Perner. Pernerovi se ovšem později
odstěhovali do Pardubic a od té doby změnil
mlýn několikrát svoje majitele. Až si v roce 1934
koupili mlýn Caisovi pocházejících původně
z Kluckých Chválovic.
Marie a Stanislav Caisovi zde vybudovali
z malého mlýna tehdy ještě s vodním kolem
moderní mlýn s vodní turbínou. Zřídili, podle
současných požadavků ekologický provoz,
který byl poháněn elektřinou vyráběnou díky
vodní turbíně. Elektrická energie byla využita
ke svícení i v druhém domě Caisových. Bohužel
jejich úsilí bylo přerušeno válkou. Tehdy byl udán
na gestapu mladý Stanislav Cais a byl odsouzen
do káznice v Buchenwaldu. V rozsudku byla
uvedena poznámka „návrat nežádoucí“. Děda
Stanislav Cais se konce války dočkal a vrátil
se domů. A na čas se stal opět mlynářem.
Další rozvoj mlýna byl zanedlouho znovu
zastaven komunistickým převratem v roce
1948. V padesátých letech byl mlýn znárodněn
a z majitelů mlýna se stali zaměstnanci Mlýnů
12
a pekáren Pardubice. V šedesátých letech byl
provoz mlýna nadobro ukončen. A tak pán
a paní Caisovi platili Mlýnům a pekárnám za
bydlení ve svém domě nájem.
A od těch dob mlýn chátral a chátral.
Konečnou ránu mu zasadila neodborná
demontáž zařízení mlýna, když v roce 1988
získali mlýn Svazarmovci. Veškeré zařízení
bylo demontováno a statika střechy byla silně
narušena. V roce 1991 byl v restituci navrácen
mlýn původní majitelce mojí babičce paní
Caisové. Z mlýna zbyly jen obvodové stěny
a děravá střecha. Ale sen mojí babičky dožít svůj
život pod vlastní střechou se splnil. Zašlou slávu
bratčického mlýna se pokoušíme už jako třetí
generace pozvednout i my, Martina Adamová
Eicher s manželem Markusem.
Máme sice za sebou kus práce, ale čtyřicet let bez
jakýchkoliv oprav se nedá zvládnout najednou.
Nejdříve jsme museli staticky zajistit střechu
před jejím zřícením. S podporou dotačních
fondů byly vyměněny krovy a položena nová
krytina. Tyto náročné opravy trvají už pět let
a vyžádali si investici dvou miliónů korun (za
finanční podpory Havarijního fondu Ministerstva
kultury, Fondu oprav Středočeského kraje).
To je ale pouze začátek opravy mlýna, neboť
práce na nás čeká ještě dost. Ale pokračovat
v práci předků nás povzbuzuje, abychom to na
naší nelehké cestě nevzdali. Doufejme, že jim
děláme radost.
Martina Adamová Eicher
Období let 2005 - 2010
„Dlouho trvá, než se staneme mladými.“
P. Picaso
Jak jsem již v úvodu podotkla, chceme v tomto
almanachu připomenout kromě obecně známe
a neměnné historie i tu historii nedávnou, totiž
posledních 5 let v naší obci. Nejzazším datem,
který uvedeme je 2. a 3. červenec 2005, kdy
v Bratčicích proběhly 2. oslavy a od narození
Ing. Jana Pernera uplynulo 190 let. Tehdy
se nám zpočátku nevydařilo počasí a část
sobotního programu byla přesunuta do hostince
„U Nováků“, také jsme si na návsi poslechli
koncert Dětského mládežnického orchestru
z Čáslavi, průvodem jsme došli ke mlýnu,
abychom uctili památku našeho významného
rodáka, Ing. Jana Pernera, položením věnce
u pamětní desky. Proběhla též beseda o historii
železnic. Večer jsme si zavzpomínali na doby
svého mládí, kdy se všechny „tancovačky“
v obci konaly U Nováků. Zahrála nám skupina
Starý klády a stará hospoda praskala ve švech.
V neděli se konala slavnostní mše v kostele sv.
Václava a odpoledne již patřilo zábavě. Bavili
jsme se při Bratčickém víceboji, kde se utkala
soutěžní družstva jednotlivých spolků, ženy,
mládež a družstvo tvořené zastupiteli obce.
Uplynulo pět let a my se scházíme na prahu
oslav dalších, v pořadí třetích.
Kulturní a společenský život v Bratčicích
Nevím, čím to je, ale asi jsme opravdu veselí
a rádi se bavíme. Vždyť sami pro sebe
organizujeme tolik různých akcí, že často
slyšíme trochu závistivá, a přitom obdivná slova
z okolních obcí. „Jak vy to v těch Bratčicích
děláte? U vás se pořád něco děje.“ Ale abychom
neusnuli na vavřínech, některé obce se nám už
lepí na paty! Začneme-li chronologicky lednem,
začneme plesovou sezónou. Každoročně se
koná Sportovní ples a Hasičský ples. Plesy se
konají v hostinci U Fialů. K poslechu a tanci hrají
Staré klády – bez nich si u nás plesy jen těžko
představíme. Bohatá tombola a plná hospoda –
tak to vypadá pokaždé. Druhý den po Hasičském
plese pořádají dobrovolní hasiči společně s Obcí
Bratčice Dětský karneval. Děti v maskách,
hry, soutěže, hudba, tanec. O nejhezčí masku
se u nás soutěžit nedá, všechny jsou krásné,
všechny maminky šikovné a slzičky v očích
dětí, které by nevyhrály, jsou neúnosné. Vždy si
uděláme přehlídku a vítězem je každý, kdo se
dobře baví.
Pamatujeme i na naše seniory. Proč by měli ty
naše babičky a dědové sedět za kamny, když
i oni se rádi baví. Každoročně pro ně připravovala
toto odpoledne Obec Bratčice. Pan starosta
osobně přivážel občerstvení, k poslechu a tanci
hrál Slávek Kubát a Pepou Semrádem nebo
kapela Kvítek. Se svým milým vystoupením
přišly i místní děti a vždy se jim podařilo své
starší spoluobčany pobavit.
Jaro a Velikonoce
a Velikonoční zábava.
Velikonoční zábavu pořádají každoročně
o velikonoční neděli místní fotbalisté. Starý
klády, pomlázky a o půlnoci se musí vyšlohat
každá dívka a žena v sále. To aby vydržela
čiperná a zdravá po celý další rok. Pro děti
i dospělé každoročně pořádá AMK Bratčice
v dubnu „Pálení čarodějnic“. a v srpnu
„Rozloučení s prázdninami“ Obě akce se konají
13
tradičně na parketu u klubovny AMK. Někdy
zahrají Staré klády, jindy PUNC. Někdy pobavil
děti svým veselým vystoupením a soutěžemi
Honza Vávra. Při „čarodkách“ si opekly děti
vuřty starostovské. Vždycky byla dobrá zábava
a velká účast. V květnu slavíme Den matek.
V roce 2009 pořádalo Občanské sdružení
– Životní prostředí Bratčice k tomuto dni
koncert kapely Březovanka. Všechny bratčické
babičky dostaly od dětí přáníčko a volnou
vstupenku. Večer se s kapelou Březovanka
konala taneční zábava pro všechny. Celá akce
proběhla v hospodě U Nováků. V červnu je
v Bratčicích pouť. Ještě v roce 2005 a 2006
jsme měli „Oltáře“. U nás znovuzrozená tradice
po sametové revoluci. Slavnost Božího těla
a mše svatá probíhala pod širým nebem. Malé
drůžičky rozhazovaly okvětní lístky květů před
oltáři. V čele procesí šel pan farář pod nebesy
nesenými ministranty, u každého oltáře se
pomodlil a za zpěvu se procesí přesouvalo od
oltáře k oltáři rozmístěných okolo celé návsi. Na
závěr se vešlo do kostela provoněného kadidlem.
Děti dostaly posvěcené svaté obrázky a každý
si mohl ulomit posvěcenou březovou větvičku .
Škoda, že tato krásná tradice u nás zanikla.
K pouti patří tradičně koláče, dobrý oběd,
hosté a večer zábava. Tak pouťová zábava
se nám trochu z našeho programu vytratila.
Ale o pouti jsme si našli zábavu jinou. Právě
v roce posledních oslav, v roce 2005 jsme na
pouť pořádali 1. Pohádkový les. Od té doby
jsme každoročně tuto veselou akci pro naše
nejmenší připravovali a těší se čím dál větší
oblibě. Jen trochu statistiky – v prvním ročníku
14
se „Lesem“ prošlo asi 80 dětí, v roce letošním
to bylo téměř 180 dětí. Za pohádkové bytosti
se vydávají ti nejtemperamentnější občané
z obce, kteří si dokáží udělat legraci sami ze
sebe a i oni se dobře baví. Letos se pohádkový
les konal až týden po pouti, protože se nám
překrývaly termíny hasičské soutěže a fotbalu.
Zkrátka by neměl kdo připravit pohádkovou
cestu. Ale do budoucna chceme opět pouť
spojit s pohádkou.
I další akce patří dětem. Začátkem července se
promění prostor u fotbalových kabin na dětský
tábor pro bratčické děti. Ve fotbalových kabinách
je pro děti dokonalé zázemí hygienické. Zároveň
poskytuje útočiště pro dobu nepříznivého
počasí. Klubovna AMK se mění na jídelnu. Prvotní
myšlenka byla udělat pro děti trochu zábavy,
připravit pro ně program plný dobrodružství. Ale
tento několikadenní tábor přinesl dětem daleko
víc. Děti vytvořily skvělou partu. Letos se bude
toto táborové soustředění konat již potřetí.
Pořadatelem této akce je SDH ve spolupráci
s Obcí Bratčice , za podpory AFK a AMK, kteří
zapůjčují dětem svoje prostory. Automotoklub
Bratčice nás bavil svými motoakcemi –
v roce 2005 jsme si „ve dvoře“ připomněli II.
ročníkem vojenské techniky 60 let od konce 2.
světové války, simulací boje o obsazení objektu.
Pyrotechnické efekty a stará vojenská technika,
vojáci v dobových uniformách – to všechno
vypadalo téměř opravdově. „ Ve dvoře“ se
pořádaly i Tunning párty, Motorkářské srazy –
ten, kdo miluje rychlá kola, silné motory a vůni
benzínu, ten si přišel na své. V dalších letech
se dění muselo přesunout ke klubovně AMK.
Ještě potom proběhlo několik motoristických
akcí, jako závody majitelů JAWA 50, ale poslední
z nich se konala v roce 2007.
hlavami přelétala i vojenská letadla. I zde je
prostor pro kulturu. To k nám přijelo divadélko
Honzy Vávry, který nám celý den moderuje,
s pohádkou Krejčíka Honzy, pro starší s ukázkou
Break Dance a večerní diskotékou pro děti.
A máme tady novou srpnovou tradici. Pokud
jste byli v Bratčicích naposled před pěti lety na
oslavách, tak ji ještě neznáte. Jedná se o branně
bezpečnostní den pro děti „Bratčický zálesák“
V letošním roce se bude konat již 5. ročník.
Jde o závod dětí, kde plní úkoly ze zdravovědy,
dopravní výchovy, požární ochrany, prokazují
svoji rychlost, odvahu a šikovnost na trati
vedoucí lesem a úkoly plní na stanovištích.
Kromě toho, že děti závodí, je pro ně připraven
i další doprovodný program. Spolupracujeme
s Armádou ČR, Policii ČR, Integrovaným
záchranným systémem – se zdravotníky,
s hasiči a s ČČK Děti si mohou vyzkoušet různé
disciplíny, prohlédnout si techniku, speciální
vybavení. Vidí i ukázku zásahu při fingované
dopravní nehodě. V minulých letech nám nad
V září na sv. Václava se u nás drží posvícení.
Posvícenskou taneční zábavu tradičně pořádá
AFK Bratčice. Posvícení je jejich – fotbalisté
v minulých letech pořádali fotbalové utkání,
kde se jejich protivníkem stali hráči tzv. „Staré
gardy“. Podzim je obdobím klidným. Lidé i příroda
se připravují na zimu. V Bratčicích se sklízí
a uklízí. V prosinci to ale zase u nás ožívá. Čas
adventu a Vánoce patří hlavně dětem, a tak pro
ně a s nimi je připraveno každoroční Rozsvěcení
vánočního stromu na návsi, spojené s nadílkou.
Po dvakrát naši obec navštívil folklórní soubor
Kalamajka z Havlíčkova Brodu, který svým
programem představil dětem všechny svaté,
kteří na podzim a začátkem zimy přicházejí, aby
lidem pomohli, ale některé i škodili. Svatá Lucie,
Svatá Barborka, Svatý Martin a jiní. Ale přišel i Svatý Mikuláš a přivezl s sebou i čerta a anděla.
A děti dostaly svou nadílku za písničku nebo
15
básničku. Jindy se děti sejdou pod ohromným
ozdobeným a rozsvíceným stromem na návsi
a svými zimními básničkami, písničkami
vedle něho sedí sněhobílý anděl s nádhernými
křídly a nad nimi se důstojně tyčí postava sv.
Mikuláše. A kdo je to přikrčen vzadu? Čert!
S kopytem místo nohy, s rohy, ošklivý a pytlem
přes rameno na zlobivé děti! Ale u nás žádné
takové nejsou a tak na řadu přichází nadílka.
a koledami potěší nás dospělé. Jako host
vystoupil žesťový soubor ZUŠ v Čáslavi, který
doplnil sváteční atmosféru o intrády a koledy.
Vánoce, Štědrý den a Půlnoční mše. Půlnoční
mše je sloužena v kostele sv. Václava. Koledy
a přání si navzájem pevného zdraví, štěstí
a pokoje. Dojemný čas, kdy je nám tak
sladkobolno. Kdy máme jeden k druhému
o něco blíž. A poslední den v roce opět patří
veselí. Silvestr a novoroční přání, novoroční
předsevzetí a nový rok jako nová naděje.
V letošním roce začalo v obci pracovat nové
volné sdružení sportovních nadšenců „Spolek
přátel sportu“. A jejich činnost je opravdu
zajímavá. Pořádali dvě besedy s opravdu
výjimečnými sportovními osobnostmi. Prvním
z hostů byl 25.2.2010 Martin Šonka, mistr
republiky v pilotní akrobacii. Reprezentuje
naši zemi jako jediný Čech v prestižní světové
letecké soutěži Red Bull Air Race a jeho cílem je
dostat se do TOP 12 světových pilotů. 1.5.2010
byl druhým, neméně zajímavým hostem, pan
Josef Macháček, který je pětinásobným vítězem
Rallye Dakar na čtyřkolkách. Jeho černožlutá
čtyřkolka brázdila i bratčickou návsí – jaká to
čest! Tak takhle my si v Bratčicích žijem!
A pak se dějí věci – do promrzlého slavnostního
večera zní klapot koňských kopyt, zvonění
rolniček a zvonečků a na náves vjíždí kočár
s kouzelnou osádkou. Kočí v perelíně a cilindru,
16
Vážíme si svých předků a ctíme tradice
Nejen veselé jsou dny, které prožíváme. Někdy
jsou tyto dny tak chmurné a bolestné! A byly
i dny krutější a bolestnější, dny plné úzkosti
a beznaděje, dny naplněné slzami. Každoročně
uctíváme památku našich spoluobčanů, kteří
zemřeli ve světových válkách. V předvečer 8.
května klademe věnce k pomníku padlých. Sbor
dobrovolných hasičů společně s vedením obce
a občany si každoročně připomenou, jakou
tragédií válka je. V roce 2008 a 2009 jsme tyto
oslavy rozšířili o lampionový průvod.
Předehra třicetileté války se odehrála před 390
lety nedaleko Bratčic. Boje trvaly šest dní a padlo
asi 300 mužů. Vojsko českých stavů a císařské
(katolické) vojsko bylo vysláno, aby potrestalo
odbojné protestanty proti králi. Poraženo bylo
vojsko císařské, které bylo při ústupu pobito
bratřickými sedláky. Všem padlým bez rozdílu,
kteří byli na bojišti pochováni jsou zasvěceny
pamětné dřevěné kříže umístěné na hřbitovní
zdi.
Hasiči si 4. května, v den svátku Sv. Floriana,
patrona hasičů, připomínají své zemřelé bratry a jejich památku uctí položením věnce na místním
hřbitově. I fotbalisté mají svoji smutnou tradici,
žákovský turnaj – Memorial Péti Doležala.
I tak se dá vzpomenout na jednoho z mladých
fotbalistů, svého odchovance s fotbalovým
srdcem a svého pozdějšího trenéra. Petr odešel
opravdu mladý, podlehl těžké nemoci, ale jeho
kamarádi na něj nezapomněli.
22.11.2008 se konalo slavnostní vysvěcení
památníku bitvy třicetileté války. „Pietní park
s památníkem první bitvy třicetileté války“
v prostorách kolem kapličky a hřbitova byl
vysvěcen paterem Josefem Pikhartem a paterem
Bohuslavem Staříkem. Za účasti představitelů
obce, SDH Bratčice, kteří položili poprvé věnec
u tohoto památníku a stáli čestnou stráž,
zástupců ostatních spolků a široké veřejnosti,
přednesl svůj projev pan starosta Ing. Jiří
Uhlíř. Nově instalované informační tabule nás
seznamují s událostí, které byl tento důstojný
památník věnován.
Pomáháme potřebným
Každoročně se naše obec zapojuje do
celonárodní sbírky pořádané Charitou. Jedná
se o Tříkrálovou sbírku, jejíž výtěžek je vždy
použit na konkrétní pomoc. V Bratčicích jsou
lidé štědří, finanční dar našich občanů dosahuje
každoročně relativně vysoké částky, kolem
13 000,- Kč. Děkujeme.
Pomáhá i svaz dobrovolných hasičů.
V posledních pěti letech u nás několikrát
hořelo. 30.12. 2006 hořelo u Říhů, 15.2.2007
hořela chatka p. Ašenbrenera, 2.4.2007 hořelo
17
u Uhlířů. Také povodně napáchaly škodu. Při
těchto událostech pomáhá hasičům systém
KANGO, což je napojení hasičů do informační
sítě, která rozesílá hasičům sms zprávy a tím je
velice rychle informuje o živelných pohromách
a svolá je k zásahu. Pro ochranu zdraví a života
hasičů při zásahu byly zakoupeny i dva dýchací
přístroje. Hasiči jsou zařazeni do JPO 3, což
znamená, že nepomáhají pouze v místě , ale
vyjíždí i profesionálními hasiči.
Stavíme, opravujeme, zvelebujeme obec
V únoru roku 2006 hasiči začali zateplovat
hasičskou zbrojnici. Zateplení bylo dokončeno
v červenci 2008. V březnu 2006 schválilo
zastupitelstvo obce projekt „ Lepší cestou
do Bratčic“, která byla součástí grantové
studie SROP. Jednalo se o rekonstrukci místní
komunikace v ulici Švestková. V červenci
park s památníkem první bitvy třicetileté války“
v prostorách kolem kapličky a hřbitova. Zároveň
bude vybudováno tolik potřebné parkoviště.
V březnu 2008 proběhlo výběrové řízení ,
zakázku získala fa AZ stavební Heřmanův
Městec. Na základě posudků z životního
prostředí i vzhledem k bezpečnosti bylo
doporučeno pokácení lip kolem hřbitovní zdi.
V červenci 2008 začala vlastní rekonstrukce
zdi na hřbitově, márnice a kapličky. Nově
bylo vybudováno parkoviště před hřbitovem.
V září byla celá rekonstrukce dokončena. Byly
instalovány lavičky a stojan na kola, usazují se
téhož roku začala realizace projektu. V únoru
2008 byla instalována na této komunikaci nová
dopravní značení – hmotnost vozidel omezen
na 6t a zároveň označení obytná zóna.
V březnu 2006 byla zakoupena nová sekačka
pro údržbu zeleně v obci. V březnu 2006 byly
pokáceny tři lípy okolo hřbitova. Byla v té
době i odsouhlasena oprava hřbitovní zdi
a výstavba chodníku
položením zámkové
dlažby. Kaplička sv. Panny Marie je v Bratčicích
zapsána do Ústředního seznamu nemovitých
kulturních památek. Lesní pozemek v okolí
kapličky, společně s pozemky u hřbitova
a hřbitov samotný byl odsouhlasen zastupiteli
za kulturní památku. Téhož měsíce nechala
zpracovat projektovou dokumentaci „Pietní
18
informační a turistická tabule. Po stavebních
úpravách se vysázelo nové stromořadí lip a celé
okolí parkově upraveno. Začaly rekonstrukční
práce na kapličce. V původním projektu byla
zahrnuta i úprava remízku kolem kapličky, ale
majitel této části, Ing. Zadina, nedal souhlas.
Na závěr všech těchto prací, v listopadu
2008, byly na hřbitovní zdi umístěny čtyři
zvony zasazené do čtyř dřevěných křížů. Návrh
zpracovala paní Eliška Jelínková, naše kronikářka.
Tyto kříže mají symbolizovat utrpení padlých
v první bitvě třicetileté války a kovové zvony
s nápisy, jež mají navždy odzvonit všem válkám.
Práce probíhaly rok a půl a stály téměř 2 mil.
korun. (90% vynaložených prostředků bylo
hrazeno zemědělským fondem EU). V listopadu
2009 došlo k prvnímu projevu vandalství na
hřbitově. Někdo zcizil dřevěné palisády, které
byly součástí úpravy parku. Hned v prosince se
stala další odsouzeníhodná událost, kdy došlo
ke krádežím na hřbitově. Ani zvony na křížích
nevydržely sílu něčích rukou. Někdo je naházel
do pole!
V březnu
v Zálesích byla provedena
rekonstrukce osvětlení. V květnu 2006 byly
vyměněny staré ošklivé čekárny za nové krásné
dřevěné. V tomto roce byly rozmístěny v obci
i nové informační tabule. V květnu 2006
byla vybrána firma na zřízení inženýrských
sítí k novým parcelám v lokalitě U lesa I.
a v listopadu již proběhla kolaudace. Začalo se
s výstavbou nových rodinných domů.
V červnu 2006 byla pokryta silnice (státní
komunikace) novým asfaltovým povrchem.
V červenci 2006 se AFK připravuje na stavební
úpravy kabin, během podzimu se rekonstrukce
na velmi vhodném místě, na návsi, otočen
k jihu, s možností napojení na sítě. Zdarma bylo
zpracováno několik návrhů za účelem možnosti
využití a návrhů vzhledu domu. Využití mělo být
kulturně společenské, pro volnočasové aktivity
dětí, klubovní činnost spolků i občanů, využití
internetu , informační centrum, sál pro kulturní
a tělovýchovné aktivity, centrum pro maminky
s dětmi a venkovní hřiště pro malé děti. Diskuze
byla vedena zejména k architektonickému
začlenění domu do obce a do návse. Následovalo
zpracování projektu pro stavební povolení a dále
vlastní proces povolování stavby.
Podle našeho názoru zdařilý projekt domu
s rozpočtem 15 mil.Kč byl vícekrát konzultován
s pracovištěm SZIF v Praze s velice reálnou
pravděpodobností získání 90% dotace. A v té
chvíli přišla špatná zvěst, která se brzo potvrdila
a stala se novou skutečností. Vesnice pod 500
obyvatel /na větší sídla se to nevztahuje/ je
zapotřebí „trestat“ novými 20% DPH. Prý se
stala chyba v“ Evropě“, když do roku 2009
nebyly menší obce diskriminovány. Závěr zněl :
získání dotace hraničilo s jistotou, ale nově se
30% spoluúčastí obce. A tak , dle očekávání
, zastupitelstvo obce stavbu zamítlo. Vždyť
naší prioritou je výstavba chybějících sítí v obci
a tedy byl vhozen zase jeden hezký projekt do
šuplíku a byl ukázán příklad diskriminace těch
menších, nepotřebných.
V květnu 2007 začala rekonstrukce soukromého
rybníku Lázeňka. Rybník dostal novou podobu.
V říjnu téhož roku proběhla slavnostní kolaudace,
realizovala v lednu 2007 byla stavba
zkolaudována. V prosinci 2006 bylo zřízeno
nasvícení kostela a slavnostně rozsvíceno s vánočním stromem na návsi. V prosinci 2006
byl v dražbě zakoupen dům č.p.88 v Bratčicích
– kovárna u Pecinů na návsi. Dům byl postaven
byla otevřena nová lávka spojující uličku z návsi
na Vodemlejn. Obyvatelé Vodemlejna byli
19
opravdu potěšeni, protože v době oprav museli
chodit na náves zdlouhavou cestou po silnici. Od
května 2007 má rybník Pastušský má nového
majitele – Rybářství Litomyšl s.r.o. V červenci
2007 obdržela obec dotaci Středočeského
úřadu na penetraci místní komunikace na
hrázi Pastušského rybníka ve výši 121 000,Kč. Vozovka byla upravena od zahrady domu
Hazukových po hráz u Crkalových. Bohužel
nezbylo na opravu poloviny kopce, který je plný
výmolů, tudíž nebezpečný.
V lednu 2009 byla provedena další část
parcelace pozemků v lokalitě U lesa II. Nové
stavební pozemky jsou v místě proti nově
postaveným domům nad Zoubkovými. V únoru
Po výlovu v září 2008 zůstal rybník již bez vody,
protože nový majitel chce rybník odbahnit.
Zároveň zbavit potok nánosů a rybník tak
rozšířit na původní rozlohu. V březnu 2009
byly vykáceny stromy a vyčištěny břehy
2009 byla schválena příprava inženýrských sítí.
V listopadu byl zahájen prodej parcel. V únoru
2009 byl zřízen CZECH POINT na obecním
úřadě. Smyslem této komunikační sítě je
přiblížení státní zprávy občanům. V dubnu
2009 byla odsouhlasena „Středočeská koňská
stezka“, která bude spojovat Polabskou stezku
s Jihočeskou stezkou. Propojením tak umožní
cestovat na koni z Rakouska do Německa.
Grantem této akce je Středočeský kraj. Na
katastru obce se tak objeví nové značení.
okolo komunikace. V září 2009 začalo vlastní
odbahňování. Jde to však velice pozvolna.
V květnu 2008 byly označeny žlutými
cedulkami cyklotrasy. V červenci 2008 byla
schváleno uložení elektrického vedení do
země Na Vystrkově a v ul. Švestková. Pro
nové vedení, přípojky do domácností a vedení
veřejného osvětlení této části obce, bylo
nutné zřídit i nový transformátor u Doležalů.
Výběrové řízení vyhrála firma Maděra a Šípek
s.r.o. Poděbrady. V září 2008 již tato část obce
byla napojena na nové vedení a začala oprava
chodníků položením zámkové dlažby. 22.10. byly
odstřiženy elektrické dráty a tím zrušeno staré
vedení. I tím byla uzavřena jedna kapitola naší
historie. Do výkopů byly dle možností ukládány
nové měděné kabely pro veřejné osvětlení.
20
V dubnu 2009 byla odsouhlasena rekonstrukce
místních komunikací na návsi z programu FROM
a Krajského úřadu Středočeského kraje. V září
proběhla a byla dokončena úprava komunikací
na návsi. V květnu 2009 byl projednán projekt
dětského hřiště v areálu Zálesí. V červnu 2009
byl podán návrh, na částečné spolufinancování
rozhledny v Přibyslavicích, který by činil
23,- Kč na občana Bratčic. V prosinci 2009 byla
projednána možnost žádosti o grant společně
s Římskokatolickou církví na opravu vnitřku
kostela a křížku U lipky.
AFK Bratčice
Při představení fotbalového klubu AFK Bratčice
zavítejme nejdříve do minulosti. V Bratčicích je
datováno založení fotbalového klubu do roku
1932, kdy k založení došlo z iniciativy několika
fotbalových nadšenců a později hráčů. Fotbalový
klub začínal svoji činnost v provizorních
podmínkách na hřišti v „Chobotě“, později byla
uzavřena nájemní smlouva na louku v „Zálesí“,
kde bylo založeno hřiště, které se využívá
dodnes. Od roku 1947, v rámci kraje Pardubice,
začíná pravidelná soutěž řízená fotbalovým
svazem v Pardubicích. Této soutěže se účastní
i kluby z části čáslavského okresu mezi které
patřil i bratčický klub. Rok 1957 se stal dalším
přelomovým rokem fotbalu v Bratčicích.
Řada hráčů odešla na vojnu, někteří ukončili
svoji aktivní činnost, a proto pro nedostatek
hráčů nebyl klub přihlášen do soutěže. V roce
1969 v červnu zásluhou několika jedinců
došlo k obnovení činnosti fotbalového klubu
v Bratčicích. Fotbalový ročník 1969-70 byl
zahájen 24.8.1969 mistrovským utkáním na
hřišti v Ratajích nad Sázavou. Od tohoto roku
se pravidelně účastní mužstvo dospělých
mistrovských soutěží až do současné doby.
V roce 1970 byl tok potoka, který sousedí
s hřištěm, převeden do nově zbudovaného
koryta, což umožnilo rozšíření hrací plochy
o cca 7 m. V tomto roce došlo také k založení
družstva žáků. Zázemí pro sportovní činnost
byla velmi provizorní. Jako šatny sloužil nejprve
hostinec „U Nováků“ , později kabina vyřazeného
autobusu. Přilehlý potok sloužil jako „sprchy“.
V roce 1972 se podařilo formou dotace od OV
ČSTV v Kutné Hoře získat finanční prostředky
na materiál na výstavbu fotbalových kabin.
Stavební práce byly prováděny svépomocí.
V roce 1973 byly kabiny uvedeny do užívání.
Další rekonstrukce kabin proběhla v roce
1998. V roce 2006 jsme získali dotaci od
Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy
ve výši 1,9 mil. Kč na rekonstrukci a přístavbu
šaten rekonstrukci sociálního zařízení. Stávající
šatny byly tak rozšířeny o další dvě kabiny,
sociální zařízení, klubovnu, úklidovou místnost
a kotelnu. Kabiny byly také napojeny na městský
vodovod.
Od roku 2007 se datuje založení dalšího
fotbalového mužstva a to je mužstvo dorostu.
V současné době má AFK Bratčice tři fotbalová
mužstva a to družstvo starších žáků a dorostu,
kteří hrají okresní přebor a družstvo dospělých,
které absolvuje soutěže ve IV. třídě okresu
Kutná Hora. Členové AFK však nesoustředí
veškerý volný čas pouze na fotbal a činnosti
s ním spojené. Aktivně se podílejí na kulturním
a společenském životě v obci pořádáním
tanečních zábav a společně s dalšími místními
spolky a obecním úřadem jsou i spolupořadateli
dalších akcí pro děti a mládež.
Václav Ronovský
21
Sbor dobrovolných hasičů Bratčice
První pokus založit sbor byl v roce 1894.
Sbírkou od občanů byly vybrány prostředky pro
založení sboru, avšak pro nelibost občanů v obci
a nedostatku financí z tohoto záměru sešlo.
Oficiálně byl sbor dobrovolných hasičů Bratčice
založen 26.1.1895. Zakladatelé sboru byli Jan
Vavřina – starosta obce, Josef Čepek, Antonín
Čejka, Jan Čejka a Josef Hejduk. 14.2.1895 byla
ustavující valná hromada, ze které vzešlo první
představenstvo sboru. Ve složení – velitel
Josef Čepek, náměstek velitele – Josef Hejduk,
členové výboru sboru – František Reich, Jan
Čejka jednatel, Antonín Čejka, František Říha –
pokladník, Josef Kotrba. Sbor v té době čítal 14
členů činných a 35 členů přispívajících. Téhož
roku se stal členem Hasičské župy čáslavské
č.2. V době první světové války byla veškerá
činnost sboru přerušena a mnoho našich členů
bylo odvedeno.
První hasičskou zbrojnici hasiči získali v roce
1900 a to z obecní kovárny. Postupem doby se
ještě několikrát s technikou stěhovali z objektu
do objektu. V roce 2004, díky financím z obce
a pracovitosti členů a spoluobčanů, společnými
silami přestavěli stodolu vedle dnešního
Obecního úřadu na krásnou a prostornou
hasičskou zbrojnici. Sbor vlastnil v průběhu své
činnosti různou techniku. První ruční koňskou
stříkačku měl sbor sice jen zapůjčenou. To bylo
záhy po založení sboru, v r.1895. Rok nato byla
zakoupena nová, čtyřkolová stříkačka. Někdy po
první světové válce získal sbor nákladní vůz Ford,
22
předělaný pro přepravu posádky. V roce 1957
byl nahrazen nákladním vozem Praga AV , který
byl upraven z vojenského radiovou. Pak přišla
technika, která slouží dodnes. Přenosná požární
stříkačka 12 slouží sboru od roku 1968, Tatra
805 nákladní od roku 1970, už je to babička,
ale nedáme na ni dopustit. V roce 2004 jsem
díky kutnohorskému Hasičskému záchrannému
sboru získali starší, ale spolehlivou CAS 24
Škodu 706. Naše jednotka byla přeřazena
z kategorie JPO V. do kategorie JPO III. Naše
působení na poli požární ochrany se rozšířilo
i mimo území naší obce. Naše jednotka se tak
dostává k zajímavým zásahům, kde sbíráme
i cenné zkušenosti. Začali jsme zasahovat
v dýchací technice, kterou nám poskytl také
HZS Kutná Hora. Zatím asi největší požár,
kde jsme pomáhali profesionálním hasičům,
společně s několika dobrovolnými jednotkami byl
požár skladovací haly na krmivo v obci Chlum
u Zbýšova. Mimo to zasahovala naše jednotka
u požáru roubenky v Chedrbí, požáru náspu
trati v Čáslavi a požáru chatky v Bratčicích.
Významně jsem se podíleli při likvidaci škod
způsobených při povodních v roce 1997 a 2002.
Účastníme se také různých cvičení a odborných
příprav jako dálková doprava vody na požářiště,
„Čestínský hasič“, školení řidičů, školení velitelů
a strojníků u HZS Kutná Hora, požární cvičení
v areálu firmy Čepro. Letos jsme se zúčastnili
cvičení plnění „Bambi vaku“ pod vrtulníkem
společně s HZS Kutná Hora.
Mimo hasičskou činnost se sbor věnuje údržbě
své techniky, výstroje a zbrojnice, kontrolou
hydrantů. Formou brigád provádíme v obci
a čištění okrasného jezírka na návsi, čištění
silnic, kanálů, čerpání studní i sklepů. Podílíme
se i na pořádání všech obecních akcích, oslav
v roce 2000 i 2005, podíleli jsme se i na příprav
oslav letošních. Jako uniformovaná jednotka
se účastníme všech významných slavnostních
a pietních událostí v obci – svěcení praporu
a znaku obce, odhalení památníku třicetileté
války u hřbitova, kladením věnců k uctění
památky padlých ve světových válkách, přispěli
jsme svou pomocí i v soutěži „Vesnice roku“.
SDH Bratčice se věnuje i požárnímu sportu.
Sbor má soutěžní družstvo mužů, žen a dětí.
Ženy a děti soutěží většinou mimo soutěž.
Mimo soutěž proto, že v našem okrsku neměly
protivníka, se kterým by se mohly utkat. Družstvo
mužů se umísťuje ve středu pole, ale když se
poštěstí, tak stojíme i na „bedně“. Málokdy se
sejdeme na tréninku všichni z družstva. Jakmile
se jedná o nějakou mimořádnou událost, mohu
se na kluky stoprocentně spolehnout. Sejdeme
se a vyjedeme na pomoc spoluobčanům. Na
sport přes všechnu jejich snahu tolik času
nezbývá. Mluvím za všechny členy družstev.
Současná členská základna má 35 členů. 9
dětí, 7 žen a 19 mužů. Nejstarším členem je
pan Javůrek Josef. U sboru je 62 let. A stále
je aktivním členem. Nejmladší z bratčických
mladých hasičů je Lucie Kaňková. Nynějším
starostou sboru je Jaromír kaňka a velitelem
Martin Kupera. Veškerá činnost našeho sboru
by se nikdy nemohla uskutečnit bez podpory
obce a především bez obětavé a nezištné práce
všech našich členů.
Do budoucna si přeji, abychom hasičské
tradice, jenž mají počátek u našich pradědů,
udržovali, třebaže začátky sboru s dneškem
jsou nesrovnatelné.
Martin Kupera – velitel sboru
Z kulturní činnosti sboru, společně s obcí, AFK
a AMK pořádáme akce pro děti – „Pohádkový
les“, slavnostní rozsvěcení vánočního stromu,
pořádáme s obcí dětský karneval. Samostatně
pořádá sbor tradiční hasičský ples, dětské letní
soustředění, brannou soutěž pro děti „Bratčický
zálesák“ i přátelská posezení pro naše členy.
U příležitosti svátku sv. Floriana – patrona
hasičů, uctíme vždy památku zemřelých členů
položením věnce na místním hřbitově.
23
Automotoklub Bratčice
Automotoklub Bratčice byl založen v srpnu roku
1990 jako pokračující organizace po zaniklém
Svazarmu, jehož vznik se datuje až do roku
1955. U zrodu Svazarmu stáli M. Daněk, A.
Štěpánek, J. Ryšavý, B. Matoušek, J. Šťastný.
Původně měl tento svaz pro spolupráci
s armádou sloužit k výcviku loveckých psů.
Díky nadšení a aktivní účasti některých členů
na motocyklových soutěžích, bylo jasné, jakým
směrem se bude Svazarm ubírat. První moto
akcí byla jízda zručnosti kol a motocyklů v roce
1958, začala se jezdit plochá dráha malých
motocyklů a terénní soutěže na hřišti. V roce
1960 se jela motocyklová soutěž ,,Bratčické
šlapačky“, v roce 1962 a 1963 to byla ,,Plochá
dráha motokár na ledě“.
organizace se zaměřila na společenské a kulturní
vyžití obce.
V roce 2003 členové klubu začali pořádat své
akce v areálu bývalého statku v Bratčicích. Byla
to např. ,,Výstava veteránů“, ,,Válka – osvobození
statku“, ,,Tunning párty“, ,,Moto-sraz“. Od roku
2006 se místem konání veškerých akcí stala
klubovna AMK a přilehlé obecní pozemky, které
byly na vlastní náklady odvodněny. Nevyhovující
eternitová střecha na klubovně byla svépomocí
vyměněna za bitumenovou. Dosluhující vnitřní
vybavení klubovny se postupně nahrazuje
novým. Současná členská základna čítá 14
stálých členů, z toho 7 mužů a 7 žen, věkový
průměr činí 45 let.
Mezi nejvýznamnější akce v letech 1962
– 1992 bylo pořádání terénních závodů
motocyklů o ,,Pohár ing. Jana Pernera“.
Dlouholetá tradice pořádání těchto závodů
byla přerušena v důsledku navrácení pozemků
bývalému majiteli. Svazarm se postupně stával
nedílnou součástí kulturního a společenského
života Bratčic. Pořádal burzy, zájezdy, besedy,
taneční zábavy. Na podzim roku 1979 se
započalo s výstavbou klubovny. Po nemalých
ekonomických a technických problémech byla
stavba v roce 1982 dokončena a zkolaudována.
V roce 1990, kdy byl Svazarm zrušen, se
bývalí členové rozhodli pokračovat ve své
činnosti a založili Automotoklub. Jako nezisková
24
Automotoklub každoročně pořádá ,,Pálení
čarodějnic“, ,,Rozloučení s prázdninami“
a v období mezi těmito akcemi taneční zábavu
s kapelou ,,Punc“. V únoru 2010 proběhlo
v klubovně AMK školení řidičů určené široké
veřejnosti. K dalším aktivitám patří spolupráce
s obcí a ostatními spolky při pořádání akcí pro
děti jako je např. ,,Pohádkový les“a ,,Bratčický
zálesák“. Na závěr bychom rádi poděkovali všem
bývalým členům za jejich odvedenou práci,
příznivcům za podporu morální a sponzorům za
podporu finanční.
Ivana Baková
Chovatelé anglických chrtů – vipetů
Rychlí chrti jsou z Bratčic
V posledních letech se při vyhlašování vítězů
na českých závodních drahách často ozývá
vítězný pokřik „Bratčice!“ z úst paní Michaely
Vaňkové a pana Miloslava Ronovského.
„Bracice u Caslavi“ se též stávají nejen těžkým
moderátorským oříškem, ale i velmi známým
pojmem ve světě dostihových chrtů v okolních
zemích, např. v Německu, Rakousku, Maďarsku
a pod.
Je to hlavně zásluhou paní Vlastimily Ronovské
– Panuškové, která se zde v Bratčicích vrátila
ke své životní lásce, chovu malých anglických
chrtů – vipetů. Její chov je zaměřen hlavně
na dostihový sport. Každý chovatel tohoto
plemene ví, kolik zkušeností a znalostí genetiky
je třeba k tomu, aby odchovaní psi měli dobré
dostihové předpoklady. Ví také, že i když se to
podaří, většinou sklízí úspěchy jenom jeden nebo
dva jedinci z vrhu. Paní chovatelce Ronovské,
majitelce chovné stanice Vlapan, se hned první
bratčický vrh podařil tak, že je mimořádně
úspěšný celý.
Jenom namátkou: Kamila Vlapan v loňském
roce získala m.j. titul „Dostihový vítěz2009“ za
vítězství v celoroční bodovací soutěži. Její sestra
Karen Vlapan se ve stejné soutěži umístila
na třetím místě. Obě sestřičky ,žijící v č.p.53,
dohromady jenom v loňském roce dosáhly
patnácti vítězství, deseti druhých míst, atd.
Výčet jejich úspěchů by byl velmi, velmi dlouhý.
Stejně dobře se uplatňují jejich sourozenci Kleon,
King, Kristyn, Kendo, Krištof, všichni v pečlivých
rukách spokojených majitelů z různých koutů
naší republiky. Jejich matka, Jacqueline ze
Spingbart Gou, je známa i jako matka velmi
perspektivního vrhu „L“, který se v letošní sezóně
začíná prosazovat na dostihových drahách.
Letos zjara se ve třiapadesátce narodilo pět
psích kluků jako buků – Vlapani „M“. Prostě
chovatelská stanice Vlapan z Bratčic, to je ve
světě chrtích dostihů pojem!
Další krásné a rychlé vipety najdete u Vaňků
v č.p. 16. Kairo Vlapan, bratr úspěšných holek
ze třiapadesátky, m.j. v loňském roce vyhrál
Národní mistrovství Rakouska, a v celoroční
soutěži Top Ten byl vyhlášen na šestém místě.
Při velkém počtu dostihových vipetů v ČR
je to velmi lichotivé umístění. Jako mladý
získal titul Šampion pro krásu a výkon, což je
společné hodnocení z výstavy a z dostihu. Bratr
Jacqueliny, Jackpot ze Spingbart Gou, spolehlivě
a úspěšně závodí v kategorii seniorů starších
šesti let. Zbytek Vaňkovic party už má závodní
kariéru za sebou, a tak spolu se svými majiteli
vzpomíná na úspěchy let minulých.
Vipeti jsou milí a příjemní psíci, a kdo jejich
kouzlu jednou propadne, neumí si život bez
nich představit. Při pohledu na jejich subtilní
postavičky je těžko k uvěření, že na závodní
dráze dosahují rychlosti až 60km/h, a celou
350m dlouhou trať zvládnou průměrem
55km/h. A vipeti z Bratčic patří mezi nejlepší!
Michaela Vaňková
25
Bratčice od Slavností v roce 2005
... a krátké připomenutí událostí v Obci od posledního
znovuosamostatnění.
V revolučním roce 1989 a v následujících
měsících roku 1990 podnítily politické události
tehdejší Občanský výbor Bratčice
sepsat
a vyhlásit místní referendum ke znovuoddělení
Bratčic od střediskových Potěh. Velké tlaky
z MNV Potěhy nás varovaly před neuváženým
činem s tím, že se brzo zase do Potěh vrátíme.
Našeho vzoru následovaly Horky a Drobovice.
Na okrese Kut. Hora změnilo Obecní úřad nejvíce
obyvatel a sídel právě zde, v okolí Potěh.
Následující řádky budou stručně popisovat
spíše zlepšování vybavenosti Obce Bratčice
a akce ke zvelebování vesnice a okolí. Největší
a nejpotřebnější investicí bylo vybudování
vodovodu v devadesátých letech. V okolí
se nenacházely vhodné zdroje vody, a proto
jsme získali státní dotaci a nechali zpracovat
projektovou dokumentaci Hydroprojektem
Praha na zásobování celé oblasti vodou
z vodovodu Maleč – Čáslav. U Bratčic měly
stát dva vodojemy a odtud měly přívodní řady
zásobovat Horky, Potěhy, Adamov, Bratčice,
Tupadly, Přibyslavice, Kozohlody, Vlkaneč
a další obce. To na nás jednoznačně požadovala
Vodohospodářská společnost Vrchlice – Maleč
Kutná Hora, která měla v území „monopol“ na
vodu. S úkolem jsme několik let bojovali, ale již
za tři roky od počátků projekce jsme si mohli
„natočit“ vodu z hydrantu na návsi. Následně ve
dvou dalších letech již mohli občané používat
vodu i ve svých domovech. Vodojem 2x250 m2
vody v lese u Tisé skály dnes zásobuje vodou
všechny okolní obce a voda z něho je dnes
tlačena do obcí Zbýšovska, Šebestěnic, Žáků
- další obce budou následovat. Bratčičtí nebyli
sobečtí, a proto dnes mají dobrou vodu vesnice
v celé oblasti nevhodných železitých vod
v široké oblasti mnoho kilometrů v zdálených.
Podobně i plynofikace Obce nebyla zpočátku
distributorem Středočeskou plynárenskou
26
doporučena, později požadovala plynárna
zapůjčení financí ze strany obce. Následně začala
Obec jednat s nově vznikající Českomoravskou
plynárenskou, se kterou obec vyjednala
plynofikaci zdarma. Plynofikace byla řádně
dokončena, následně se ovšem plynárna s obcí
soudila a chtěla spolufinancování obce. Pod
hrozbou soudů obec zaplatila vlastní finanční
požadovaný podíl, tak jako museli připlácet
i další obce, ale pro trvale bydlící obyvatele
v Bratčicích vycházelo přivedení plynu do skříňky
HUP zadarmo (vráceno stavební spoření).
Mezi další prospěšné akce v Bratčicích patří
znovupostavení zřícené zdi kolem areálu kostela
a parkové úpravy, oprava tesařských konstrukcí
a výměna střešní krytiny kostela a následně
i nová fasáda. Rovněž tak i nové postavení
skladu nářadí u kostela a oprava bývalé márnice
na hřbitově. Všechny stavby byly pokryty
dotacemi i když často o firmách rozhodovali
památkáři. V obci, pro její rozsáhlost dochází
k ukládání kabelů nízkého a vysokého napětí
do země spolu s novými kabely veřejného
osvětlení (z mědi), v odlehlých lokalitách se
osazují nové transformátory. Stožáry osvětlení
jsou připojovány k novým měděným rozvodům.
Rozvaděče veřejného osvětlení jsou vyměněny
za nové.
Bez dotací bychom neuložili nejen kabely, ale
také neudělali velkou opravu mostu u stavidel
Pastušského rybníku a nové zábradlí na mostě
za hřištěm do Zálesí. Rovněž velký propustek
pod místní komunikací na Vodemlejně,
Kozohlodském toku u Jeřábkových neinvestovaly
meliorace, ale Obec Bratčice. Obecní úřad
zajistil územní plán obce a později také jeho
první změnu pro zajištění budoucích oblastí na
bydlení. Při telefonizaci vesnice obec do výkopů
ukládala nové kabely pro veřejný rozhlas. Obec,
hasiči a další pomohli opravit dům č.p. 49 na
Obecní úřad, na novou hasičskou zbrojnici.
Obec Bratčice se přihlásila do soutěže,
vyhlášené Středočeským krajem „Vesnice
roku“ a v roce 2005 vyhrála „Modrou stuhu“ za
společenský život. Z odměny byl v Bratčicích
vystavěn parket a přívod vody do budoucího
společenského areálu. Před rokem však Povodí
Labe a Krajský úřad Sředočeského kraje vyhlásil
záplavová území podél Brslenky a stavební
uzávěru. Dnes již budeme muset stavět někde
jinde než u potoka.
a k Hazukovým, o dotaci na kulturní akci
Pernerovy Bratčice a na výstavbu Tlakové
splaškové kanalizace Bratčice. V letošním
roce dojde k výstavbě první části kanalizace
s významným podílem dotace (95%). Obecní
úřad přesvědčil majitele pozemků s cílem
zajištění komplexních pozemkových úprav
s následnou výstavbou cesty do Zálesí, včetně
nového mostu za hříštěm, cesty do Adamova
a Podmok a výstavby nového čistého rybníka
nad Bratčicemi (do cca 3 let).
Ing. Jiří Uhlíř,
starosta obce Bratčice
Fotbalové kabiny potřebovaly přístavbu se
sociálním zařízením. Ve spolupráci s obcí došlo
k sehnání 100% dotace Ministerstva školství na
většinu stavby. Kromě přístavby byla ještě do
kabin přivedena ve spolupráci s obcí pitná voda.
Spolupráce je rovněž patrná z podané žádosti
o dotaci na výstavbu dětského hřiště.
Na hřbitově byla velmi nakloněna přední zeď.
Zeď místní živnostníci zbourali, vykopali nové
základy a zeď postavili znovu. Navíc provedli
chodník do poloviny hřbitova. Následně úřad
zajistil téměř dvoumilionovou dotaci na
Památník první bitvy Třicetileté války a opravil
kapličku, bývalou márnici, včetně nové střechy.
Kompletně opravil všechny hřbitovní zdi, postavil
parkoviště s hezkým itinerářem a vysázel okolo
areálu mladé lípy na místo starých.
Další
téměř
čtyřmilionová
dotace
z EVROPSKÝCH fondů pomohla projektu
„Lepší cestou do Bratčic“ zrekonstruovat ulici
Švestková. Rovněž průtah okresních silnic Obcí
Bratčice inicioval Obecní úřad. V současné době
se dokončuje zasíťování parcel pro budoucí
výstavbu 10
rodinných domků v lokalitě
U Lesa II. Částečně také z dotace Ministerstva
pro místní rozvoj.
V současné době žádá úřad o dotaci na
opravu křížku v Polánkách, o dotaci na nové
zásahové hasičské auto, o dotaci na alespoň
provizorní komunikaci do nové výstavby k lesu
27
Plány do budoucna
Co máme v plánu v dohledné době vybudovat
Na splaškovou tlakovou kanalizaci jsme získali dotaci téměř 4 mil. korun od Středočeského kraje
odboru životního prostředí a zemědělství. Začneme v srpnu 2010 s přívodem od Potěh. V září by
na první část kanalizace mělo být napojeno 5 domů v Bratčicích. Dalším krokem v obci by měla být
elektrifikace umístěná do země na hrázi Pastušského rybníka. Na toto nové vedení bude napojeno
i veřejné osvětlení.
Do konce letošního roku bychom rádi získali dotaci na nový bezdrátový rozhlas se systémem
varování obyvatelstva před povodněmi a dalšími událostmi. Posledním z větších plánů jsou nové
povrchy na všech místních komunikacích.
Ing. Jiří Uhlíř,
starosta obce Bratčice
Co říci závěrem? Snad jen prosté DĚKUJI! Děkuji, které patří vám všem, kterým nejsou Bratčice
lhostejné!
Mgr. Monika Kozohorská
28
Použitá literatura a fotografie
„Jak dlouho zůstaneme mladí? Tak dlouho, dokud jsme milováni.“
Dante
BIRNBAUMOVÁ, H., JANSOVÁ,L.: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu
Čáslavském, Praha 1929
NOVÁK,P. a kol.: Historie a současnost podnikání na Kutnohorsku a Čáslavsku, Městské knihy
s.r.o., Žehušice, ISBN 80-86699-06-4
PRÁŠEK,M., Slavnosti v Bratčicích 2005, Obec Bratčice 2005
SPÁČIL,J.,SEDLÁČEK,A., ZLÁMAL,VL.: Čáslav město a okres, Praha 1940
ŠKRDLE,FR.: Čáslav, průvodce městem a okolím, Čáslav 1935
VRŃÁTKO, FR., Český národovec inž. Jan Perner a počátkové československého a ruského
železnictví, Praha 1920
další zdroje:
www.hrady.cz
www.wikipedia.cz
Ing. Jaromír Najbrt, www.perner.cz
Fotografie:
archiv AMK, AFK, SDH Bratčice
Martin Kupera, Mgr. Klára Kuperová, Mgr. Monika kozohorská a soukromé fotografie občanů obce
Kronika Obce Bratčice:
kronikářka Mgr. Jana Čapková, Eliška Jelínková
Almanach připravily:
Mgr. Monika Kozohorská, Eliška Jelínková, ilustrovala: Eliška Jelínková
Vydal
Obec Bratčice, nákladem 400 výtisků
Grafická příprava a tisk
Studio Press s.r.o.
Táborská 1667, 286 01 Čáslav
tel./fax: 326 539 560
www.studiopress.cz
29
PERNEROVY
BRATČICE
www.bratcice.cz
2010