Zábřeh na Moravě - Česká asociace ložiskových geologů

Transkript

Česká asociace ložiskových geologů
Czech Association of Economic Geologists
56. Forum pro nerudy
20.5.- 22.5.2014
„Zábřeh na Moravě“
PRŮVODCE
(GUIDEBOOK)
Obsah (Content)
Úvod (Introduction) ...................................................................................................................3
Celkový program 56. Fora pro nerudy ...................................................................................4
1. den (20.5.)...............................................................................................................................6
1.1.
Program a mapa............................................................................................................6
1.2.
Unčovice – Náklo (štěrkopísky – sand and gravel deposit) .........................................8
1.3.
Loštice (oběd – lunch) ..................................................................................................8
1.4.
Hrad Bouzov – The Bouzov castle...............................................................................9
1.5.
Zábřeh – Račice (stavební kámen – crushing stone deposit: S. Staněk) ....................11
2. den (21.5.).............................................................................................................................13
2.1.
Program a mapa..........................................................................................................13
2.2.
Dlouhé Stráně (přečerpávající elektrárna– hydro power station) ..............................15
2.3.
Sobotín, Vernířovice (stará důlní díla –Abandoned mining sites: J. Večeřa) ...........17
2.4.
Bludov (lom s wollastonitem – The quarry with wollastonite)..................................20
2.5.
Bludov (reziduum žuly – residuum of granite) ..........................................................20
3. den (22.5.).............................................................................................................................22
3.1.
Program a mapa..........................................................................................................22
3.2.
Loštice – Kozí Vrch (droba – greywacke crushing stone deposit) ............................24
3.3.
Měrotín –Skalka (vápence – limestone quarry) .........................................................26
3.4.
Vitošov (vápenec – limestone quarry) .......................................................................27
Průvodce - 56. Forum pro nerudy
2
Úvod (Introduction)
Naše exkurze se koná na území zábřežské pahorkatiny, severní části Drahanské
vrchoviny a v hornomoravském úvalu, který se dále člení na zábřežský záliv, Uničovskou
tabuli a širokou nivu řeky Moravy v okolí Olomouce.
Zábřežské krystalinikum, tvořené převážně zábřežskou drobovou rulou, lemuje na
východě moldanubický blok Českého masívu. V okolí Zábřehu na Moravě v něm vystupují
biotitické rohovcové ruly, rohovce a biotitické fylity s polohami drob a kvarcitických hornin.
V severní části Drahanské vrchoviny, mezi sz. okolím Konice a Mladčí u Litovle
vystupuje z podloží kulmských uloženin v podobě úzkého pruhu konicko-mladečský devon.
V jižní části má devon typický eugeosynklinální vývoj s převahou břidlic a produktů
iniciálního vulkanismu spilit-keratofyrového charakteru. Ve střední části v okolí Ludmírova je
břidličná sedimentace redukována, vulkanity chybějí a převládají mocně vyvinuté vápence.
V severní části v okolí Javoříčka a Mladče rovněž převládá vápencový vývoj.
Centrem regionu je Olomouc. První zmínka o městě je z roku 1017.
Territory of the Czech Republic is built prevalently of rocks belonging to the
Hercynian-consolidated Bohemian Massif. The eastern part is formed by the alpine West
Carpathians. Our excursion takes place in Northern Moravia in the easternmost part of the
Bohemian Massif belonging to Moravicum and Moravosilesicum.
Rocks of Proterozoic age are represented by the Zabreh greywacke gneisses. Of
Devonian age are limestone deposits in the Drahany hills. In the Morava river valley there
occurs sand and gravel deposits of Quaternary age.
The regional centre is Olomouc Town founded in 1017.
3
Celkový program 56. Fora pro nerudy
Úterý 20.5.
11:00
Nástup do autobusu v Olomouci
na hlavním nádraží
11:30 –
Unčovice – Náklo:
12:30
těžba štěrkopísku
13:00 –
Loštice: oběd
14:15
Restaurace u Coufalů
14:30 –
Hrad Bouzov
16:30
(15:00 začátek prohlídky)
17:15 Zábřeh – Račice: SK (rula)
18:00
18:20
ubytování
(růžové údolí a hotel Amco)
19:00
večeře
20:00
prezentace knihy „Maroko
očima geologa“ (doc. Jaroslav
Skácel)
Středa 21.5.
07:00
07:45
09:00 –
12:00
12:00 –
13:00
13:30 15:30
16:00 17:00
17:00 17:30
19:00
20:00
Snídaně
Odjezd autobusu
Dlouhé Stráně
– přečerpávací elektrárna
Kouty: oběd
Sobotín, Vernířovice:
– stará důlní díla
Bludov: lom s wollastonitem
Bludov: reziduum žuly
večeře
společenský večer
Čtvrtek 22.5.
08:00
08:45
09: 30 –
10:30
10:45
13:30
snídaně
odjezd autobusu
Loštice – Kozí Vrch: SK
(droba)
Měrotín – Skalka:
vápencový lom
Vitoul + oběd
14:00 Vitošov – Lesnice: vápenec
16:30
17:30
ukončení na hl. nádraží v Olomouci
Podrobný program je dále u každého dne.
4
5
1. den (20.5.)
1.1.
Program a mapa
Nástup do autobusu v Olomouci v 11:00, na hlavním nádraží
11:30 – 12:30
Unčovice – Náklo: těžba štěrkopísků z vody
13:00 – 14:15
oběd v Lošticích, Restaurace u Coufalů
14:30 – 16:30
hrad Bouzov (15:00 začátek prohlídky)
17:15 - 18:00
Zábřeh – Račice: stavební kámen (rula)
18:05 – 18:10
výstup – Růžové Údolí
18:20
výstup – hotel Amco
19:00
odjezd od hotelu Amco na večeři
19:00
večeře
20:00
prezentace knihy „Maroko očima geologa“, Jaroslav Skácel
6
7
1.2.
Unčovice – Náklo (štěrkopísky – sand and gravel deposit)
Nedaleko starobylé obce Náklo (první písemná zmínka z roku 1078) se od roku 1945
těží štěrkopísky z nivní terasy řeky Moravy. Ložisko štěrkopísku Unčovice – Náklo
v současné době těží firma CEMEX Sand, k.s.. Tato firma je jedna z předních dodavatelů
stavebního materiálu na světě. V České republice zahájila svou činnost v roce 2005, kde
mimo jiné provozuje 7 štěrkoven a 6 kamenolomů.
Ložisko je tvořeno, tak jako jiná ložiska štěrkopísku v Hornoslezském úvalu,
sedimenty pleistocénních akumulačních teras. Těžba probíhá z vody, což zvyšuje kvalitativní
parametry suroviny vhodné i pro betonářské účely. Zatopená část přesahuje 100 ha. Hloubka
jezera dosahuje až 25 m. Surovina se zpracovává v úpravně při jihozápadním okraji ložiska
praním, drcením a tříděním na drobné kamenivo různých frakcí.
Dlouholetou těžbou štěrkopísků vznikla rozsáhlá vodní plocha. Zatímco na okraji
západní části této plochy probíhá těžba, východní část se využívá k rekreaci.
Těžba na ložisku (foto A. Horáková)
Extraction in the deposit
Extraction of sand and gravel belonging to Quaternary fluvial sediments of Morava
river from water takes place since 1945. A lake area is more than 100 ha and its deepness is
up to 25 m.
1.3.
Loštice (oběd – lunch)
Obec Loštice byla založena jako trhová ves ve 2. polovině 13. století na místě, kde se
již dříve nacházela stará slovanská osada. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1267,
kdy biskup Bruno ze Schauenburku přikoupil od Petra z Loštic popluží. Ve 14. století jsou
Loštice označovány jako městečko, kde se pravidelně konaly trhy a výroční slavnosti. Od 15.
století je historie města spojena s židovskou komunitou. V Lošticích Židé založili v roce 1544
hřbitov a roku 1571 byla postavena synagoga. V 17. století město zasáhl rozsáhlý požár a letní
povodně. Na počátku 18. století v Lošticích žílo téměř 2000 obyvatel.
Loštice town was founded on the 2nd half of 13th century and it is famous thanks to
special cheese production.
8
1.4.
Hrad Bouzov – The Bouzov castle
Letecký snímek hradu Bouzov
Aerial view of the Bouzov castle
Hrad Bouzov (původně Búzov) byl založen jako gotický hrad na počátku 14. století.
Prvním známým držitelem hradu byl Búz z Búzova v letech 1317 – 1339. Od poloviny 14.
století jej vlastnili páni z Vildenberka, kteří v r. 1382 prodali panství moravskému markraběti
Joštovi. Ten ho pak v r. 1396 přenechal svému přívrženci Heraltovi z Kunštátu. V rukou pánů
z Kunštátu zůstal Bouzov s kratšími přestávkami téměř až do konce 15. století. Za nich
dosáhlo panství největšího rozkvětu. Hrad byl značně rozšířen, vzrostla jeho obranyschopnost
i obytný komfort. V roce 1408 postoupili Kunštátští bouzovské panství svému strýci Bočkovi
z poděbradské větve rodu. Pověst, že hrad je rodištěm pozdějšího krále Jiřího, má reálný
základ, neboť jeho otec Viktorín zde prokazatelně sídlil. Jiří z Poděbrad postoupil panství
někdy před r. 1442 svému stoupenci Zdeňkovi Kostkovi z Postupic. Poslední středověké
dostavby provedl v první polovině 16. století Hanuš Haugvic z Biskupic a jeho potomci. V
letech 1472 – 1696 byl hrad ve vlastnictví řady různých českých a moravských rodů. S jejich
střídáním se na Bouzově měnila i jeho podoba – přibývaly zde budovy, paláce, věže a hradby.
K rozsáhlejším přestavbám hradu došlo koncem 16. a v první polovině 17. století, kdy byl ve
vlastnictví rodu Oppersdorfů. Ti upravili v renesančním slohu interiéry hradu a vybudovali
nové palácové křídlo. Za třicetileté války hrál Bouzov roli jedné z mála pevných opor císařské
armády v kraji a také se stal vězením pro švédské vojáky. Švédové se r. 1643 neúspěšně
pokusili o jeho dobytí. To je však poslední událost, kdy hrad v historii vystupuje jako pevnost.
R. 1696 bouzovské panství kupuje řád německých rytířů, který hrad vlastnil v příštích téměř
dvou a půl stoletích. Po tuto dobu Bouzov pomalu dále chátral, až se stal na konci 19. století
již téměř ruinou.
V r. 1888 navštívil hrad rakouský arcivévoda Evžen Habsburský, kterému Bouzov
učaroval. Poté, co se arcivévoda stal velmistrem řádu, vydal příkaz k rekonstrukci hradu.
Ideový vzor spatřoval ve středověkých řádových hradech, jak se vyvíjely od křižáckých válek
ve východním Středomoří, později v Německu a zejména v pobaltském sídle řádu –
9
Marienburgu (dnes Malbork v Polsku). Projekt a plány rekonstrukce vypracoval profesor
mnichovské techniky Georg von Hauberisser na základě představ arcivévody Evžena, který
také celou stavbu financoval ze svých soukromých prostředků. Nákladná a náročná
rekonstrukce se provedla neobyčejně citlivě z hlediska historické věrohodnosti a slohového
souladu. Byla při ní stržena severní křídla a vybudován nový dvoupatrový palác; u
zachovalejších hradních prostor se přistoupilo pouze k jejich opravě. Po této rozsáhlé
romantické regotizaci provedené v letech 1895 – 1910 se Bouzov stává oním „pohádkovým
hradem“, jak jej zná veřejnost dnes. Vznikla tak dokonalá iluze mohutného středověkého
feudálního sídla, v jehož objektech se prolíná několik uměleckých slohů, zejména gotika a
renesance.
Řád německých rytířů přišel o Bouzov r. 1939, kdy jej zkonfiskovali nacisté; tím byla
předurčena smutná kapitola hradu během druhé světové války. Hitler ho daroval Himmlerovi
a hrad se stal sídlem přepadového oddílu SS, který 5. 5. 1945 vypálil obec Javoříčko. Po r.
1945 přešel Bouzov do vlastnictví státu.
Hrad Bouzov patří k našim nejnavštěvovanějším hradům. Návštěvníky láká především
jeho cimbuří, arkýře, chrliče, věže, bašty, park a dva dlouhé mosty. Dominantou Bouzova je
58 m vysoká hradní hláska. Mobiliář pochází převážně ze soukromých sbírek arcivévody
Evžena Habsburského, částečně ze sbírek řádu německých rytířů. Novodobé zařízení pak bylo
vyrobeno speciálně pro objekt. Nejcennější částí hradu je novogotická hradní kaple, vybavená
gotickým oltářem a vyzdobená náhrobními kameny řádových mistrů. Zajímavá je též hradní
zbrojnice, původní gotický sál, Sloupová síň i reprezentativní prostory – Rytířský sál a
Lovecká síň.
Bouzov si velmi oblíbili také filmaři; natáčely se zde především pohádky (např. Pyšná
princezna, O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Princezna Fantaghiro, pokračování seriálu
Arabela aj.)
Bouzov počátkem 19. století
Bouzov at the beginning of the
19th century
Bouzov was established at the turn of the 14th century. The minor aristocratic Bůz of
Bludovec family were its first recorded owners from 1317-1339. Lords of Kunštát were
among the most important medieval owners. In the course of centuries there were several
changes of proprietors; the castle was owned by the lords of Vildenberk, margrave Jošt, the
Haugvic and the Podstatský families, and in 1696 the barony was bought by the grand master
of the Teutonic Order, the Rhenish palsgrave Fanciscus Ludovicus.
10
1.5.
Zábřeh – Račice (stavební kámen – crushing stone deposit: S. Staněk)
Pohled na kamenolom (foto J. Starý)
General view of the quarry
Ložisko Zábřeh – Račice, leží cca 1 km Z od Zábřehu na Moravě, směrem na Pivonín.
V literatuře je také označováno jako lom v Růžovém údolí. Leží v nadmořské výšce cca 330 –
420 m n. m.
Je situováno v západní části východosudetské soustavy, v provincii České vysočiny,
v Zábřežské vrchovině, geologicky v zábřežském krystaliniku.
Jižně od ložiska, v nadm. výšce cca 312 m, protéká říčka Nemilka, která v oblasti tvoří
erozivní bázi.
Zábřežské krystalinikum je řazeno do oblasti Lugika, regionu Orlicko-sněžnického
krystalinika. Těžené ložisko biotitických rul náleží zábřežské sérii.
Zábřežská série je slaběji metamorfovanou jednotkou, monotónní pelitickou a jemně
psamitickou, flyšovitého charakteru, podle Urbana K. (1962) hlouběji metamorfovanou.
Mísař Z. (1963) v ní rozlišuje mj. facii břidličnou a drobovou.
Je tvořena relativně monotónním komplexem nerovnoměrně metamorfovaných hornin,
prostoupených systémem ložních žil metabazik. Její stáří je považováno za algonkické
(Kettner R. 1922), jinými autory za kambro-silurské (Koverdynský B., Konzalová M. 1986).
Podle stupně metamorfózy a charakteru původních sedimentů je zábřežská série rozdělena na
dvě kry:
Severní kra je na severu omezena bušínskou poruchou. Převládající horninou jsou
křemité biotitické fylity, v nejsevernější části se vyskytuje intruze tonalitů. Fylity přecházejí
místy do kvarcitů, v okolí tonalitové intruze jsou injekčně metamorfovány.
Jižní kra je budována horninami téhož charakteru, nejsou ale přítomny tonality a
injekčně metamorfované horniny. V této části kry se projevují horniny postižené
dynamometamorfní přeměnou, reprezentované staurolitickými svory. Směrem k jihu se
snižuje stupeň metamorfózy, v nejjižnější části jsou zčásti zachovány původní struktury
sedimentů.
Převládajícími horninami jsou usměrněné jemnozrnné biotitické horniny, které je
podle makroskopického vzhledu obtížné zařadit do některé klasické skupiny krystalických
břidlic. Byly označovány různě: drobové ruly zábřežské (Tietze E. 1901), „zábřežské ruly“
nebo rohovcové ruly (Kettner R. 1922), biotitické fylity (Urban K. 1948) apod.
11
Celá zábřežská série má směr cca 105 – 120°. Původní sedimenty jsou intenzivně
provrásněny. Vytvoření četných izoklinálních, překocených a ležatých vrás, a zdůraznění
lineace s b-osami sklánějícími se k JV nebo SZ, ukazuje na intenzivní pohyby alpinotypního
charakteru (Urban K. 1962).
Disjunktivní tektonika není příliš výrazná.
Ložisko, které Koverdynský B. (1970) klade do klenby Nemilky, je tvořeno
metamorfovanými horninami zábřežské série, reprezentovanými v ložisku plagioklasovými,
granáticko-biotitickými rulami a grafitickými fylity.
Směr hornin je cca SZ – JV, s úklonem 15 až 30° k JZ. V partiích, v nichž převládala
původně složka psamitická, je rula masivní, s nevýraznými foliačními plochami. V místech,
kde původně převládala složka pelitická, jsou foliační plochy výrazné a hornina je
zbřidličnatělá.
Přibližně ve středu lomu je zastižena poloha silně grafitických, mylonitizovaných
fylitů.
Na ložisku byla zastižena výrazná tektonická linie směru SSV – JJZ, se strmým
úklonem (90°), a s intenzivnějším rozpukáním v okolí (Kočandrle J., Pacák F. 1972).
Z puklinových systémů převládá systém puklin příčných až diagonálních. Pukliny jsou často
průběžné, rovné až mírně zvlněné. Frekvence odlučných foliačních ploch je cca 5 – 10 cm.
Těžená nerostná surovina je zpravidla příjemně šedé barvy, středně zrnitá (velikost zrn
do 3 mm), granitické struktury a všesměrné textury. Mikroskopicky byla popsána jako
pyroxen-biotitická pararula. Surovina je vhodná pro kryty a podklady vozovek, živičné kryty,
jako kamenivo do betonu a pro výrobu štěrkodrtí.
Mineralogické složení: křemen, K-živce a plagioklasy (oligoklas) v poměru cca 1:1.
Jako vedlejší minerál se vyskytuje biotit, který podléhá chloritizaci, muskovit, amfibol (?) a
turmalín (?). Akcesorický je apatit, pyrit, titanit, zirkon.
Kataklazované zóny jsou tvořeny silně alterovanou („mýdlovitou“) šedou tektonickou
brekcií s kaolinitem, epidotem, chloritem, limonitem, Mn-oxidy a nontronitem. Ojediněle byl
nalezen chryzokol.
Kruťa T. (1966) uvádí z širší oblasti baryt, biotit, cerusit, epidot, galenit, granát,
ilmenit, kalcit, křemen, křišťál, laumontit, malachit, pyrit, sillimanit a turmalín.
12
2. den (21.5.)
2.1.
Program a mapa
7:00
Snídaně
7:45
odjezd autobusu z Růžového údolí
8: 00
Odjezd autobusu od hotelu Amco
9:00 – 12:00
Dlouhé Stráně – přečerpávací elektrárna
12:00 – 13:00
oběd v Koutech
13:30 - 15:30
Sobotín, Vernířovice – stará důlní díla
16:00 - 17:00
Bludov – lom s wollastonitem
17:05 - 17:30 Bludov – úlomkovitě rozvětralé reziduum žuly
17:45 - 17:50
výstup - Růžovém údolí
18:00
výstup - hotel Amco
18:45
odjezd z hotelu Amco
19:00
večeře, společenský večer
13
14
2.2.
Dlouhé Stráně (přečerpávající elektrárna– hydro power station)
Letecký snímek
přečerpávací
nádrže
(www.cwz.cz)
Aerial photo of
the upper
reservoir
Přečerpávací vodní elektrárna (PVE) Dlouhé Stráně je přečerpávací vodní elektrárna
společnosti ČEZ vybudovaná v Hrubém Jeseníku v katastrálním území Rejhotice obce
Loučná nad Desnou v okrese Šumperk, uvnitř CHKO Jeseníky. Jedná se o nejvýkonnější
vodní elektrárnu v Česku – její instalovaný výkon je 2 × 325 MW.
Hlavním úkolem elektrárny je zabezpečit stabilitu elektrizační soustavy, pro kterou je
nezbytná rovnováha mezi aktuální spotřebou a výkonem dodávaným energetickými zdroji.
Několikrát denně tak přechází z čerpadlového do turbínového režimu a naopak. Vlivem
nástupu větrných a slunečních elektráren se výrazně zvýšila nestabilita systému. Proto v
poslední době elektrárna přechází do čerpadlového režimu i během dne, zatímco dříve
přecházela do tohoto režimu nejčastěji pouze v noci.
PVE Dlouhé Stráně disponuje nádržemi s výškovým rozdílem 510,7 m. Horní nádrž se
nachází na vrcholu hory Dlouhé stráně v nadmořské výšce 1350 m a má provozní objem
2 580 000 m³ (celkový objem 2 719 750 m³) a zabírá plochu 15,4 ha, s největší hloubkou
26 m. Dolní nádrž leží na říčce Divoká Desná v nadmořské výšce 824,7 m a má celkový
objem 3 405 000 mł a plochu 16,3 ha. Při plném načerpání horní nádrže stoupne její hladina
o 21,5 m a hladina dolní nádrže klesne o 22,2 m. Horní nádrž je izolována 18 cm vrstvou
přírodního asfaltu, který byl dovezen z Albánie, který bez poškození vydrží rozsah teplot od
−30 do +60 °C. Vedle horní nádrže stojí malá mohyla, která uchovává původní výšku vrcholu
hory, která byla jinak seříznuta asi o tři metry.
15
Prostorový model přečerpávací eletrárny Dlouhé Stráně. (Pöyry Environment, a.s.)
Scheme of the Dlouhé Stráně hydro power station
Protože se areál elektrárny nachází uvnitř chráněné krajinné oblasti, je z ekologických důvodů
celý provoz umístěn v podzemí.
Po zvážení velkého množství lokalit byla výstavba v masivu Mravenečníku zahájena v
roce 1978. Na počátku 80. let byl projekt z rozhodnutí vlády převeden do útlumového
programu. V roce 1985 došlo k modernizaci projektu a po roce 1989 bylo rozhodnuto vodní
dílo dokončit.
Důvodem pro stavbu takto dimenzované přečerpávací elektrárny byly tři významné
funkce, které v energetické soustavě měla plnit. Statickou funkcí je efektivní přeměna
přebytku energie v soustavě (především v noci) na energii špičkovou, kdy dvě turbiny
poháněné z horní nádrže mohou dosáhnout okamžitého výkonu 650 MW. Dynamickou funkcí
přečerpávací vodní elektrárny je schopnost plnit roli výkonové rezervy systému, vyrábět
regulační výkon a podílet se tak na řízení kmitočtu soustavy. Kompenzační funkce slouží
k regulaci napětí v soustavě. Provoz je řízen na základě pokynů Centrálního dispečinku
v Praze. Vodní dílo má dvě vodní nádrže – dolní a horní, vlastní elektrárna je řešena jako
podzemní stavba. Horní nádrž je situována ve výšce 1350 m n.m., spodní na úrovni 510 m
n.m.
Dlouhé Stráně Hydro Power Station is a large pumped storage plant located on
the Desná river. It has 2 turbines with a nominal power of 325 MW each, providing a total
capacity of 650 MW. The elevated reservoir is situated on top of the Dlouhé Stráně mountain,
1,350 m above sea level and the head of turbines is 510 m.
16
2.3.
Sobotín, Vernířovice (stará důlní díla –Abandoned mining sites: J. Večeřa)
První písemná zmínka o Sobotíně pochází z roku 1351. Historie Sobotína, je obdobně
jako u většiny okolních obcí, spjata s těžbou železné rudy. Tu zde těžili a místní okolí také
kolonizovali losinští Žerotínové. První písemná zmínka o obci Vernířovice u Sobotína
pochází z roku 1558. Tato hornická osada spolu s dalšími obcemi po dlouhých 400 let
zásobovala železné hutě v Sobotíně kvalitními páskovanými magnetitovými rudami. Tato
ruda a z ní vyrobené železářské výrobky, zejména kolejnice, proslavily tuto oblast po celém
tehdejším mocnářství a dokonce i ve světě.
In the vicitity of Sobotin magnetite iron ores were mined since beginning of the 17th
century. Iron production of Sobotin metallurgical plant has been used in the whole AustroHungarian monarchy.
Sobotín (krupník)
Vedle lesní asfaltky stoupající po jižním svahu Hutiska je založen starý lom
v ultrabazickém tělese sobotínského amfibolitového masívu. Těleso o mocnosti asi 30 m je
zonální. Okrajové partie tvoří chloritická břidlice, která směrem do středu tělesa přechází
v aktinolitickou břidlici. Jádro je tvořeno krupníkem. Krupník je složen šedobílým mastkem s
oky dolomitu a s častými porfyroblasty chloritu, oktaedry magnetitu a světlezelenými krystaly
apatitu. V centrální části tělesa krupníku, na horní etáži, byl zastižen hrubě lupenitý
modrozelený mastek s velkými nepravidelnými nebo štěpnými kusy světle žlutého dolomitu.
Sběratelsky atraktivní jsou i vzorky „ledového květu“, tedy zelených jehlic a sloupečků
aktinolitu, zarostlé v šedém mastku. Mastek byl využíván do vyzdívek vysokých pecí a
k výrobě drobných kamenických prvků. Lokalita je od roku 1982 chráněnou přírodní
památkou.
First stop of our excursion will take place on outcrops of talc dolomitic rocks called in
Czech krupník. Mostly talc, dolomite, chlorite, magnetite and apatite occur in the rock.
17
Pohled na spodní etáž lomu Sobotín
(foto J. Večeřa)
A view of the lower level of the Sobotín
quarry
Páskované Fe-rudy
Východně od Vernířovic a Švagrova se nachází dva nesouvislé pruhy páskovaných
železných rud. Severní se táhne vsv. směrem, od Švagrova, přes kótu Hutisko a Františkovu
myslivnu na Mnišské jámy v prameništi Desné. Druhý pruh jde od Františkovy myslivny k JZ
přes Jelení hřbet ke Kosařům, východně od Vernířovic. Páskované křemen-magnetitové rudy
jsou uloženy v desenských rulách. Na vznik páskovaných křemen-magnetitových rud existuje
několik názorů. Pouba (1970) předpokládá jejich sedimentární, případně vulkanosedimentární
vznik a následné ovlivnění metamorfními procesy a srovnává je s rudami typu Sydvaranger.
Mücke, Losos (2000) spojují jejich vznik s diferenciací hornin sobotínského amfibolitového
masívu, přičemž páskovaná textura vznikla následnou metamorfogenní silicifikací. Jednou
z možností je i ovlivnění vzniku rud proterozoickými metagranitoidy příp. regionální
metemorfozou (Fojt 2002). Vlastní rudní polohy jsou tvořeny střídajícími se pásky šedého
křemene s tmavými pásky tvořenými amfibolem, chloritem nebo biotitem s magnetitem.
Časté jsou i růžové pásky tvořené převážně granátem s převahou spessartinové složky
(Zimák-Fojt 2002). Mocnost pásků většinou nepřesahuje 0,5 cm a mocnost celé rudní polohy
2 metry. Hlavním rudním minerálem je jemně vtroušený magnetit doprovázený apatitem, jen
ojediněle tvořící porfyroblasty do 0,5 cm. V nejbohatších partiích tvoří až 30 obj. %.
V křemenných páscích bývá podřadně zastoupen epidot, chlorit, amfibol, ojediněle i magnetit
nebo pyrit.
18
Deposits of banded iron ores were found in two strikes of NE-SW direction. The main
mineral is fine-grained magnetite accompanied by apatite. Ore bodies were up two m thick,
individual bands reach up to 0.5 cm thickness. Grade of ores was about 30% Fe.
Situace starých důlních děl
Location of abandoned mining sites
Na jihozápadním svahu Hutiska, v nadmořské výšce 1000–1100 m jsou jednotlivé
důlní práce rozmístěny kolem staré rudní cesty, procházející šikmo svahem v délce asi 500 m.
Pozůstatky jsou velice názorným příkladem způsobu těžby zdejší rudní polohy. Nejstarší je
povrchová dobývka délky asi 100 m a šířky 8 m, situovaná do výchozu rudní struktury (1).
Rudní poloha o mocnosti asi 1 m upadá k severu. Při nárůstu nadloží přešla povrchová těžba
do důlní. Z lomu byly raženy úpadnice (až šikmé komíny – podle sklonu rudního tělesa),
jejichž náznaky úvodních zářezů jsou patrny při stěně dobývky (2). Jedna z úpadnic na
východním okraji dobývky je otevřená a umožňuje udělat si představu o způsobu těžby a
velikosti vytěžených komor (3). Ještě dále k východu jsou dvě krátké zasuté průzkumné
štolky (4). Na západním okraji dobývky je ústí krátké mladší průzkumné štoly s výrazným
odvalem a zbytkem základů budovy vedle štolového zářezu (5).
19
2.4.
Bludov (lom s wollastonitem – The quarry with wollastonite)
Lom s wollastonitem (foto J. Starý)
Quarry with wollastonite
Na okraji obce v zdánlivě opuštěném zarůstajícím kamenolomu se vyskytují vápenatosilikátové horniny (často též označované jako erlán nebo bludovit) tvořené wollastonitem,
vesuviánem, granátem (hessonit) a epidotem. Vápenato-silikátové horniny tvoří dvě paralelní
čočkovité polohy SSV – JZZ směru, konformně uložené v komplexu svorů, svorových rul a
pararul v blízkosti jejich kontaktu s granity šumperského masívu. Bludovit tvoří nevábně
vyhlížející zrnité agregáty, které po vybroušení a vyleštění působí velmi estetickým dojmem.
Ložisko občasně těží firma Bludovit s.r.o.
In layers formed by mica schist and paragneisses near to the contact with granite
there occur two lenses of calc –silicate rocks consisting of wollastonite, vesuvian, garnet
(hessonite) and epidote. Locally they are called „bludovite“.
2.5.
Bludov (reziduum žuly – residuum of granite)
V oblasti mezi Bludovem, Šumperkem a Bratrušovem vystupuje na povrch tzv.
šumperská žula. Dříve se těžila v několika nevelkých lomech, ale dnes je otevřena jen jedna
lokalita. Je to štěrkopískovna „Na Baště“, na horním konci Bludova. Těží se tam zvětralá
žula, používaná jako písek na maltu, na údržbu cest apod. Na spodní etáži (asi 15 – 20 m pod
povrchem) je možno pozorovat kulovitou odlučnost žuly. „Koule“ mají rozměry 70 – 250 cm.
In another quarry there occur granitic spheres originated due to weathering.
20
Lom s kulovitou odlučností žuly
(foto J. Starý)
Quarry with granitic spheres
21
3. den (22.5.)
3.1.
Program a mapa
8:00
snídaně
8:45
odjezd autobusu z Růžového údolí
9:00
odjezd autobusu od hotelu Amco
9: 35 – 10:30
Loštice – Kozí Vrch: stavební kámen (droba)
10:45 13:30
Měrotín – Skalka: vápencový lom + oběd
14:00 - 16:30
Vitošov – Lesnice: Vápenec
17:30
ukončení na hl. nádraží v Olomouci
22
23
3.2.
Loštice – Kozí Vrch (droba – greywacke crushing stone deposit)
Společnost KAMENOLOMY ČR s.r.o. zajišťuje těžbu, výrobu a prodej drceného
kameniva pro betonárky, obalovny asfaltových směsí a inženýrské stavby, kamenivo pro
kolejová lože a regulaci vodních toků. Hlavními provozovnami s roční těžbou nad 500 000
tun jsou kamenolomy Bohučovice a Podhůra.
V současné době se společnost člení na 6 skupin a je vlastníkem 40 provozoven,
z čehož 36 provozoven je aktivních.
Kamenolom Kozí Vrch byl otevřen v první čtvrtině 20. století. Zpočátku byla těžena
západní část ložiska, postupem času se těžba přesunula do východní části.
Kamenolom Kozí Vrch se nachází v lesním komplexu 1,7 km jihozápadně od města
Loštice, cca 4 km od exitu Mohelnice na rychlostní komunikaci z Olomouce směr Hradec
Králové. Nadmořská výška v širším okolí lokality kolísá od 206 – 401 m n.m. V blízkosti se
nachází říčka Třebůvka. Geomorfologicky lokalita náleží do Drahanské vrchoviny. Ložisko
Loštice – Kozí Vrch je součástí moravskoslezského paleozoika – kulmu drahanské vysočiny.
Statigraficky je řazeno do myslejovického souvrství a je spodnokarbonského stáří (stupeň
visé).
Pohled na kamenolom (foto J. Zíma a J. Starý)
Těženou surovinou je moravská droba. V menší míře se na složení suroviny podílejí
slepence, prachovce a břidlice, které vytvářejí v drobách vložky protažené ve směru
vrstevnatosti (jihozápad – severovýchod), strmě ukloněné k jihovýchodu. Charakteristická
droba je světle až tmavě šedá jemnozrnná až středně zrnitá hornina, složená z poměrně špatně
opracovaných úlomků křemene (převažuje), živců, křemenců, prachovců a břidlic. Místy je
častá příměs větších úlomků uvedených hornin (až první mm), jejich přibýváním hornina
24
plynule přechází do slepenců. Základní hmota je slabě silicifikovaná. Hornina je slabě
metamorfovaná a bývá často poměrně výrazně tlakově usměrněná – usměrnění je paralelní
s vrstevními plochami. Místy je droba protkaná sítí zprohýbaných žilek kalcitu (max. první
mm). Nezvětralá droba je kompaktní tvrdá hornina s nepravidelnou odlučností.
Celý sedimentární komplex je výrazně vrstevnatý a zvrásněný. Vrstvy generelně
probíhají ve směru JZ – SV a zapadají pod úhlem 60°-90° k jihovýchodu.
Z hydrogeologického hlediska se ložisko nachází v hydrogeologickém rajónu R 55 –
Moravsko-slezská oblast. Území je poměrně chudé na zdroje prostých podzemních vod a
hydrogeologické poměry lokality jsou jednoduché.
Pro ložisko je stanoven DP Kozí Vrch u Loštic (ev. č. 7 0499) a CHLÚ Kozí Vrch u
Loštic. Ložisko Kozí Vrch je rozfáráno dvěma lomy, oddělenými od sebe ochranným pilířem
zatrubněného potoka. V současné době probíhá těžba ve východní části kamenolomu. Ložisko
je zde dobýváno ve čtyřech těžebních etážích (schválené POPD počítá s 5 těžebními etážemi).
V západní části (tzv. starý lom) probíhají v předpolí lomu skrývkové práce a následně zde
bude obnovena hornická činnost. Navrženo je zde sedm těžebních etáží.
K rozpojování horniny dochází pomocí trhacích prací velkého rozsahu a to clonových
či plošných odstřelů. Pro rozpojování nadměrných kusů jsou používány bourací kladiva nebo
trhací práce malého rozsahu. Rozpojená surovina je nakládána pomocí kolových nakladačů na
nákladní automobily a je dopravována do násypky primárního drtiče. Pro úpravu těžené
suroviny je používána jak stabilní technologická linka, tak linka mobilní či semimobilní.
Hlavním vyráběným produktem je drcené kamenivo ve smyslu ČSN EN 12620
(Kamenivo do betonu, ČSN EN 13242 (Kamenivo pro nestmelené směsi a směsi stmelené
hydraulickými pojivy pro inženýrské stavby a pozemní komunikace) nebo ČSN EN 13043
(Kamenivo pro asfaltové směsi a povrchové vrstvy pozemních komunikací, letištních a jiných
dopravních ploch), které vymezují rozsah využití těženého nerostu. Nejkvalitnější části
ložiska jsou využívány pro nejnáročnější výrobky, méně kvalitní části (navětralý kámen při
povrchu ložiska, kámen z porušených partií apod.) pro výrobky na kvalitativní parametry
nenáročné. Roční těžba v kamenolomu se pohybuje mezi 50 – 60 tis.m3.
Krystalky pyritu v kalcitové žilce
z lomu (foto J. Zíma)
Pyrite in calcite vein from the
quarry
The deposit is formed by
greywackes
of
Lower
Carboniferous
age
(Culm),
consisting mainly of quartz and
feldspar, together with floaters of
quartzite, siltstone and schist.
Annual production of crushed
stone is about 50 – 60 th. cubic m.
25
3.3.
Měrotín –Skalka (vápence – limestone quarry)
Území Mladečského devonu leží asi 5 km západně od města Litovle a je tvořeno
vápencovými krami dvou morfologicky výrazných a rovnoběžně protáhlých hřbetů Třesína
(343,2 m n.m.) a Skalka (339,1 m n.m.) Menšími vápencovými ostrůvky pak Mladečský
devon pokračuje k jihu do prostoru tzv. Rachavského krasu. Na jižní straně Třesína, v jeho
západní části jsou situovány tři, dnes již opuštěné vápencové lomy, ve vápencové kře Skalka
jsou na jeho severním a severozápadním svahu dvě CHLÚ, z nichž v severním je umístěn
dobývací prostor „Skalka“, který je v současnosti otevřen jámovým lomem a těžebně
využíván Vápenkou Vitoul s.r.o. Mladeč.
Pohled na lom s vápenkou (Vitoul s.r.o.)
General view of the quarry and factory
Ložisko devonských vápenců u Mladče je součástí konicko – mladečského
devonského pruhu. Zde je s ohledem na zájmovou lokalitu lomového areálu Skalka Vápenky
Vitoul s.r.o. Mladeč, pojednáno o geologicko-petrografické stavbě této lokality.
Vlastní souvrství vápenců budujících ložisko Skalka je prakticky v celém profilu
těžbou odkrytých lomových stěn budováno karbonátovým vývojem analogickým s tzv. facií
Moravského krasu, zde jeho ekvivalentem vilémovickými (korálovými) vápenci. Litologicky
vývoj vápenců na lokalitě Skalka se však částečně od typických vilémovických vápenců liší,
neboť lokálně uvnitř souvrství převládají zřetelně drobně zvrstvené vápence laminární.
V některých částech ložiska, především pak směrem do nadloží se vyskytují mázdřité
vápence s výrazně barevně pestrými texturními znaky, které jim dávají až dekorativní ráz.
v období devonského moře mělkovodní,
Někteří geologové zde předpokládají
pravděpodobně zaútesovou sedimentaci v oxidačním prostředí, někteří badatelé se pak
domnívají, že se jedná spíše o peririftové sedimenty uložené v některém z předútesových
faciálních pásem. Stáří vápenců u Mladče se prozatím nepodařilo paleontologicky ověřit,
takže zařazení k svrchnímu givetu – do svrchního frasnu je ryze konvenční.
Převažujícím typem je masivní až deskovitý vápenec, místy v karbonátové hmotě
horniny s nevýrazně zřetelnou laminací (ta se výrazně projevuje při selektivním korozním
26
krasovění). Barvu má světle šedou až šedomodrou. Laminované až mázdřité linotypy
zastižené v lomu jsou světlešedé až tmavošedé, v závislosti na obsahu, tj. nižší nebo vyšší
přítomnosti jílové a bitumenové hmoty. Jak známo i velmi nízká přítomnost těchto složek
může značně ovlivnit intenzitu zbarvení vápence, aniž by se to výrazněji projevilo na
chemizmu, resp. kvalitě těchto vápenců. Hornina je prostoupená četnými mm až cm žilkami
bílého kalcitu. Převažující velikost kalciových zrn v hmotě vápence je 0,02 – 0,08 mm,
s menšími shluky zrn 0,15 – 0, 3 mm, je tak klasifikován jako jemnozrnný vápenec. Struktura
horniny podle velikosti, tvaru a omezení kalciových zrn je nerovnoměrně mozaikovitě zrnitá.
Chemicky a tím zároveň i technologicky se jedná o vysokoprocentní vápence nejvyšší třídy
kvality (ČSN 72 1217, ISO 9001 a ISO 14001).
Vápencové ložisko v lomu Skalka vykazuje složitou vrásovo zlomovou tektonickou
stavbu s četnými přesmyky a celý areál lomu je prostoupen několika puklinovými systémy.
Devonské vápencové území v okolí Mladče je rovněž s ohledem na četné,
významné a specifické krasové jevy a jeho samostatné postavení nazýváno Mladečský kras.
Na tomto krasovém území je známa celá řada povrchových a podpovrchových krasových
jevů. K povrchovým patří především ponory, vyvěračky, škrapy, závrty, geologické varhany.
Nejvýznamnějším krasovým objektem jsou pak Mladečské jeskyně, světově proslulé svými
paleontologickými a antropologickými nálezy. V území jsou tři maloplošná chráněná území
NPP a PP a celý hřbet Třesína je součástí CHKO Litovelské Pomoraví.
Deposit of high-grade limestone is used by the company Vitoul, Mladeč. The age of
sedimentary limestone is Devonian (probably Givetian-Upper Frasnian). The rock is mostly
massive, with little accessories. In the vicinity of Mladeč there is developed typical karst with
caverns and other karst phenomena.
3.4.
Vitošov (vápenec – limestone quarry)
Pohled na kamenolom (foto J. Starý)
Komplex vitošovských vápenců s podložními zelenými břidlicemi je součástí obalové
jednotky desenské klenby, a to jižního uzávěru zvaného rohelská skupina. Stáří vápenců při
styku s břidlicemi je střednodevonské (givet – frasn), zelených břidlic střednodevonské až
spodnodevonské (eifel).
Vápence ložiska jsou součástí pruhu táhnoucího se od jižního okraje obce Lesnice
jižním směrem k osadě Vitošov a dále do severního okolí obce Hrabová v celkové délce 3,5
km. Při úklonu vrstev 40° - 60° k západu se komplex vápenců noří pod sedimentární výplň
Mohelnické brázdy štěrkopískové terasy nivy Moravy.
Stratigrafické nadloží vitošovských vápenců tvoří vápence laminované břidlicemi,
přechod byl zachycen v prostoru nivy, ve vlastním ložisku pak jen na jeho západním a
severním okraji.
27
Vložky břidlic se nevyskytují ve střední části ložiska, jsou však evidovány v
odtěžených vyšších etážích. Směrem jižním však podíl břidlic stále stoupá. Obdobně na
severním okraji ložiska Vitošov jsou vložky břidlic hojnější a stejně tak i severní pokračování
pruhu vápenců končí břidličnatými vápenci – ložisko Leština.
Převládajícím typem karbonátové horniny na ložisku je vitošovský vápenec mikritový,
jemně krystalický, laminárně barevně páskovaný. Barevné proužky tmavošedé, šedé,
světlešedé i okrové a růžové mají tloušťku od desetin milimetru do několika centimetrů.
Páskování je způsobeno variabilním obsahem organické ( grafitizované ) příměsi a sloučenin
Fe3+. Husté střídání barevných proužků vrstevnatých vápenců ukazuje na často se měnící
sedimentační podmínky.
Vápence obsahují síť mladších tenkých kalcitových žilek a prožilků, orientovaných
nejčastěji kolmo na vrstevnatost. Podle Černého a kol. (1996) jsou minimálně dvou generací.
Třetí generaci představují výplně krasových dutin (sintry, krápníky). Dutiny obsahují i
produkty větrání vápenců, někdy i do hloubek kolem sta metrů, nejčastěji v podobě červených
a žlutých hlín (terra rossa a terra fusca), někdy i úlomky podložních břidlic.
Ložisko čistých vápenců Vitošov tvoří střední část úzkého pruhu vápenců
v nevápencových horninách – délka v ložiskové části je 1300 m, šířka od 100 m na
severním a jižním okraji do 500 m ve střední části. Zhruba středem ložiska prochází směrný
zlom, který dělí ložisko na východní a západní kru. Přestože v obou krách tvoří ložiskovou
výplň petrograficky stejná hornina – vitošovský vysokoprocentní vápenec- sekundární vlivy
způsobily výrazně odlišný konečný stav, který má i praktický dopad na využití ložiska.
Horninu západní kry na rozdíl od východní kry je nutno upravovat praním. Západní
kra je silně narušena příčnou i směrnou tektonikou, v porušených vápencích, zejména na
křížení tektonických linií, jsou vápence silně zkrasovělé a proto sekundárně znečištěné.
Kromě toho se vlivem kerních posunů dostávají do ložiskového prostoru podložní břidlice a
na kontaktu s nimi obvykle dochází i k zhoršení kvality vápenců.
Těžitelné zásoby ložiska vápenců Vitošov jsou vymezeny petrografickým charakterem
hornin, úložními poměry, průzkumným záměrem a podmínkami využitelnosti.
Petrografický charakter hornin se na vymezení těžitelných zásob prakticky nepodílí.
Téměř jediným petrografickým typem tvořícím ložiskovou výplň je vysokoprocentní
vitošovský vápenec s různým stupněm sekundárního znečištění krasovými jevy.
Úložní poměry ovlivňují zásoby ložiska rozhodující měrou, vápence jsou na východní
straně ohraničeny podložními břidlicemi, na západní straně mocným štěrkopískovým
pokryvem a uprostřed ložiska blokem břidlic, který je vyzvednut po tektonické linii místy až
do výše 285 m n.m.
Vápence vznikly sedimentárně v mořském prostředí s intenzivním prouděním vody a
nevhodnými podmínkami pro tvorbu zvýšené salinity a primární dolomitizace. Sedimentovaly
vápnité kaly z mělněných organizmů s rytmickým přínosem organické hmoty nebo
klastického materiálu. Vznikaly tak tence vrstevnaté vápence barevně laminované podle
proměnlivého množství organogenního materiálu. S větším podílem vznikly vápence
tmavošedé, s menším množstvím, dnes bituminozního pigmentu, vápence světle šedé až
bělavé. Méně časté vápence okrově zbarvené mají v mezikrystalových spárách jemně
rozptýlený limonit.
Poblíž přínosu klastik z pevniny vznikly vápence s tenkými blankami až vrstvičkami
pelitu, které přechází až do břidličnatých vápenců v místě intenzivnější sedimentace
nekarbonátové pelitické a prachové. Pelitické blanky mohou být silně bituminozní, tektonicky
vyleštěné až do černých grafitoidních povlaků. V klidnějším mořském prostředí vznikly
nevrstvené typy s vývojem organizmů typu stromatopor, krinoidů a amfipor.
28
Při formování desenské klenby s obalovými jednotkami, k nimž vitošovské vápence
patří, byly vápence rozpukány, pukliny vyhojeny zpočátku kalcitovou nebo křemennou
žílovinou, později už jen kalcitovou žilovinou, kdy byla kalcifikována i starší křemenná
žílovina. Pak došlo ke zkrasovění vápenců a k vyhojení části dutin hrubě krystalickým
kalcitem, Fe-kalcitem, kalcitem s hnízdy Fe, Mn hydroxidů, korami sintrů a různými formami
krápníkových tvarů.
Posléze byly vápence postiženy krasovým větráním, kdy v teplém druhohorním
klimatu se tvořila terra rossa a v pozdějších chladnějších obdobích žlutorezavé jílovitoprachové hlíny – terra fusca. Krasové dutiny až metrových rozměrů byly těmito hlínami
vyplněny zcela nebo jen částečně.
Teplými vodami byly vyběleny lemy kolem puklin a kalcovitých žilek, místy bylo
vybělení tak intenzivní, že se vytvořila pseudobrekciovitá struktura.
Při tektonickém formování území se vedle směrné tektoniky uplatnila i příčná
tektonika.
Komplex vápenců je rozpukán systémy puklin, které jsou orientovány všesměrně.
Častější jsou pukliny se směrem úklonu 350/65, tj. pukliny kolmé na směr vrstev a ukloněné
k SSZ. Méně jsou zastoupeny pukliny přibližně kolmé na směr vrstev, ale s větším rozptylem
úklonu od 35 do 85o k JJV. Zhruba stejně časté jsou pukliny rovnoběžné se směrem vrstev,
ale s opačným úklonem 40 až 80o k VSV. Nejméně se vyskytují pukliny ložní, tj. rovnoběžné
s vrstevními plochami.
Úklon vrstev ve východní kře kolísá v rozmezí 45 až 65o, nejčastěji 50o. Ve větší
hloubce je předpokládán úklon mírnější. Úklon vrstev v západní kře je proměnlivější od 0 do
90o, častěji kolem 60o. Úklony vrstev jsou zaznamenávány v petrografických popisech vrtů a
vyznačeny sklonovými znaménky v geologických řezech.
Rozpukání v podstatě určuje orientaci zkrasovění. Větší rozpukání a tím i zkrasovění
je západně zlomu.
Ložisko je využíváno VÁPENKOU VITOŠOV, s.r.o. Vitošovský vápenec. Vitošovské
vápno je na střední Moravě již přes sto let dobře známé. Začátek průmyslové výroby vápna
v lokalitě Vitošov je datován již od roku 1872, kdy zde byla postavena první šachtová pec na
výrobu vápna. Lokalita Vitošov prošla v průběhu desetiletí řadou změn až do dnešní moderní
podoby.
Limestone of sedimentary origin is used for lime production since 1872. Sedimentation
took place in Middle Devonian (Givetian – Frasnian). The mined limestone body is about
1300 m long and from 100 m up to 500 m brigit.On the deposit occur karst phenomena (terra
rosa, terra fusca).
29
Česká asociace ložiskových geologů děkuje firmám, které svou ochotou a
vstřícností umožnili 56. Forum pro nerudy uskutečnit.
Maletínský pískovec s.r.o.
KAMENOLOMY ČR s.r.o.
Vápenka Vitoul s.r.o.
VÁPENKA VITOŠOV s.r.o.
http://www.vapenka-vitosov.cz/http:// ht
CEMEX Sand, k.s.
30

Zábřeh na Moravě - Česká asociace ložiskových geologů

Transkript

Podobné dokumenty

Výroční zpráva za rok 2010 - Středočeská vědecká knihovna v Kladně

literární data

1 / předmluva - Správa CHKO Jeseníky

FHP tektonika