04/2008 - Moje ODS

4/08
listopad 2008
Změny pro vítězství
listopad 2008
Úvodem
Vážení čtenáři,
o výsledcích krajských a senátních voleb bylo
napsáno už mnoho novinových článků, komentátoři a politologové se pokusili o zhodnocení příčin a důsledků volebního propadu ODS. Volební
výsledky bohužel způsobily, že se předvolební
varování ODS před možnou spoluprací ČSSD
a KSČM změnilo v realitu, když se v polovině
krajských vlád KSČM stala jejich přímou součástí a na straně druhé ODS uzavřela v některých krajích s ČSSD koalice i za cenu programových ústupků.
To ještě umocnilo rozčarování z voleb. Projevuje se to i v reakcích a hodnotících soudech,
které od Vás, členů ODS, přicházejí do Hlavní
kanceláře. Dopisy a reakce jsou to velmi rozporuplné. Jedni vidí příčinu špatného volebního výsledku ve zdravotních reformách a žádají odstoupení ministra Julínka. Druzí zase varují, že
pokud by byl odvolán, a tím pádem ukončena reforma zdravotnictví, stala by se pro ně ODS nevolitelnou. Další odsuzují jednání se socialisty
v krajích. Co názor, to odlišné vidění příčin i jejich následků. Skoro to vypadá jako by byla ODS
v pasti, ať udělá cokoli, vždy někoho zklame
a někoho tím pádem ztratí. Jedno však mají
všechny dopisy společné, a to – volání po konkrétní reakci. Pasivní čekání na kongres podle
nich zredukovalo fungování ODS jen na personální souboje o pozice.
Pravdou ovšem je, že bezprostřední hodnocení jakékoli události bývá ovlivněno emocionálním
zabarvením, což platí v případě prohraných voleb dvojnásob. Bývá proto dobré se na vyhrocené situace podívat s jistým odstupem, když emoce poněkud pominou. Proto také hodnocení
a reflexe, kterou Vám Listy ODS nabízejí, nepřichází bezprostředně po volbách, ale s časovým
odstupem, aby se autoři mohli oprostit od emocionálního zabarvení. Předkládají Vám svůj subjektivní pohled na výsledky voleb a jakkoli kvalitní toto subjektivní hodnocení je, nemůže nahradit
komplexní analýzu, jejíž vypracování zadala Výkonná rada. Má být k dispozici ke Kongresu
ODS.
Mediální sekce Vám proto v tomto vydání
Listů ODS nabízí reflexi krajských a senátních
voleb čelných představitelů strany, kteří se zamýšlí nejen nad příčinami volebního neúspěchu,
ale také nad dalšími souvislostmi.
Za všechny, kteří se na tomto vydání Listů
ODS podíleli,Vám klidné čtení přeje
Milan Bouška
vedoucí mediální sekce HK ODS
2 1 4/08
Stranická setkávání
23. listopadu 2008 – zasedání Výkonné rady ODS na pražském Žofíně
20. listopadu 2008 – setkání vedení ODS
s regionálními manažery
20. listopadu 2008 – setkání s primátory za ODS
20. listopadu 2008 – europoslanci za ODS při setkání
v Kramářově vile
27. října 2008 – setkání vedení ODS
s hejtmany
Obsah
Mirek Topolánek: Změny pro vítězství
Pavel Bém: Co pro nás znamená volební debakl?
Petr Bendl: Máme ještě šanci?
Petr Gandalovič: Proč jsme ty volby tak strašně prohráli?
Ivan Langer: Prohráli jsme se lží, aneb jak čelit Paroubkovým ranám pod pás!
Petr Nečas: O Modré šanci nemluvíme, prosazujeme ji
Přemysl Sobotka: Další osudová osmička v letopočtu?!
Jiří Šneberger: Politické kyvadlo se tentokrát vychýlilo vlevo
Petr Tluchoř: Dokažme, že jsme dospěli
Jan Zahradil: Krajina po bitvě
Je česká společnost opravdu převážně levicová?
Servis
3
5
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
Slovo předsedy
Změny pro vítězství
Mirek Topolánek
předseda ODS
Jsme po prohraných krajských a senátních
volbách a těsně před kongresem. V této chvíli
pokládám za naprosto nejdůležitější položit si
tři otázky a najít na ně poctivé odpovědi: Díky
čemu jsme v posledních šesti letech vítězili?
Proč jsme minulý měsíc prohráli? Co udělat
pro to, abychom příště byli opět první na pásce? Za stejně důležité pokládám neklást si jiné,
falešné otázky, které nás jen odvádějí od hledání řešení.
Čím jsme vítězili?
Pominu vnější okolnosti, jakými bylo špatné
vládnutí ČSSD a zisk opozičního bonusu. Musíme se soustředit na věci, které sami můžeme
ovlivnit.
Na prvním místě stála za našimi výhrami nepochybně jednota. Nejlépe se to ukázalo na
první volbě Klause prezidentem. Zde nepůsobil
žádný opoziční bonus, šli jsme do bitvy v parlamentním shromáždění z pozice outsidera. Zvítězili jsme díky tomu, že jsme se semkli, že jsme
trpělivě sbírali hlas po hlase. Zatímco náš vládnoucí soupeř doplatil na fatální roztržku mezi
starým a novým předsedou, ze které se nevzpamatoval do konce volebního období.
Na druhém místě jsme vítězili díky srozumitelnosti naší mise. Přinášeli jsme jasnou alternativu, program pro všechny voličské skupiny. Aniž
bychom opustili naše hodnoty, uměli jsme je
aplikovat na nová témata. Přitáhli jsme tak
k ODS skupiny, které nás nikdy předtím nevolily a neztratili jsme věrné pravicové voliče.
Třetím důvodem vítězství byla naše věrohodnost. Zatímco ČSSD byla zmítána skandály, jí
vedená koalice byla naprosto paralyzovaná
a fakticky se vládlo s KSČM, my jsme nabízeli
programovou, nekorupční, čitelnou politiku. Jasně jsme se odstřihli od opoziční smlouvy a rázně jsme odmítli všechny nabídky, které k nám
v té době ČSSD vysílala. Dopředu jsme signali-
zovali, v jaké koalici chceme vládnout – bez socialistů a bez komunistů.
Proč jsme prohráli?
Tentokrát jsme prohráli jednoduše proto, že
jsme všechny tři naše přednosti v kampani před
volbami ztratili.
Nebyli jsme schopni projevit alespoň elementární jednotu. Osobní nevraživost a spory se
ventilovaly naprosto veřejně, přes všechny mé
výzvy, abychom si vše vyříkali tak říkajíc doma.
Pro voliče jsme nebyli ani srozumitelní.Vypadalo to, že jsou tu dvě ODS. Jedna reformní,
vládní, druhá neideologická, hejtmanská. Občané
nás za tuto schizofrenii potrestali.Vinu neseme
všichni. Nestačí dobře vládnout, je třeba také
umět své kroky vysvětlit. A nelze vyhrát volby
proti vlastní vládě, snažit se o jakousi nepolitickou kampaň, voliči na takový trik neskočí. Pro
vládu jsem z toho vyvodil jasné poučení. Její rekonstrukce a ujasnění priorit do konce volebního období se bude řídit podle naprosto striktního požadavku: umět prodat naše reformy. To
se týká nejen ministrů za ODS, ale i koaličních
partnerů. Musí pochopit, že i jejich úspěch závisí na úspěchu vlády a ODS.
Nakonec jsme se stali i nevěrohodnými.
Ztráta na ČSSD začala narůstat po kauze Tlustý.
Zpochybnili jsme náš trojkoaliční koncept. A dovolili, aby nejrůznější aféry a aférky překryly
4/08 13
listopad 2008
ČSSD. Vyžaduje to přestat s malichernými,
doktrinářskými spory a soustředit se na pečlivou práci se všemi oslovitelnými voličskými skupinami. Musíme přitom stát nohama pevně na
pravicových kořenech, z nichž se ODS zrodila
a zároveň se umět široce rozhlédnout v celém
pravicovém spektru. Od liberálního středu, přes
konzervativní hodnoty vnímající voliče, až po
křesťanské demokraty. Nezapomeňme na antikomunisty, politické vězně, živnostníky a další
skupiny. Podle toho, jací jsme my, musíme umět
oslovit i voliče.
Máme k tomu dva mocné nástroje. Za prvé
vládu, která má dost času přesvědčivě ukázat
občanům, v čem je naše síla. Musí se ovšem
kromě práce soustředit také na kvalitní marketing a lepší komunikaci s členskou základnou
ODS.Výměna informací přitom musí být obousměrná, kabinet potřebuje zpětnou vazbu.
naše jasné programové směřování a výsledky
vládnutí, které nejen zvyšují kvalitu života občanů, ale především respektují Čtyři poděbradské
artikuly, základ našeho dlouhodobého programu.
Čím zvítězíme příště?
Musíme se vrátit k tomu, co nám přineslo minulá vítězství. Ale to nestačí. Nejen proto, že už
nemáme onen opoziční bonus. Politická situace
se změnila k horšímu. Žijeme v čase globální
krize a politické kyvadlo se zhouplo doleva. Komunisté navíc už nejsou pro ČSSD tabu. Dlouhodobě má levice (podle hodnotového sebezařazení voličů) nad pravicí převahu.
Šanci na vítězství máme jen tehdy, když oslovíme a zmobilizujeme maximální část pravicových voličů a zároveň nepřenecháme střed
4 1 4/08
V tomto smyslu přednesu na kongresu jasné
konkrétní návrhy.
Druhým nástrojem je náš odborný aparát,
který je třeba dále posílit. V příští kampani
musíme dát daleko větší váhu profesionálním
analýzám a lépe využít moderní metody oslovování voličských skupin. Musíme také lidem
nabídnout srozumitelnou a přitažlivou vizi na
příští roky s využitím všeho, co se nám daří
v tomto volebním období. Aby lidé věděli, že
udělali dobře, když nás zvolili, ale i proč nás
volit příště. I zde přednesu na kongresu svou
představu.
Kromě diskuse o domácích problémech, v níž
nepůjde o změnu kursu, ale spíše o „nahození
motorů“, o větší dynamiku naší politiky, musí na
kongresu proběhnout debata o politice zahraniční, zejména evropské. Věřím, že se všichni
shodneme na tom, že naším cílem je prosazovat
české národní zájmy a zájmy našich voličů. Očekávám ovšem ostrou debatu o prostředcích
a možnostech, které máme v ruce k realizaci
našich záměrů. Potřebujeme otevřenou diskusi
– i zde musíme nalézt elementární jednotu.
Změny, které potřebujeme, jsou tedy hlavně
věcí lepší komunikace. Mezi vládou a občany,
mezi vládou a ODS, mezi ODS a voliči. Vůbec si
nemyslím, že potřebujeme měnit program a základy naší politiky. Musíme je ale umět prodat.
Ustoupit od reforem by znamenalo zradit voliče, ztratit tvář a drtivě a spravedlivě prohrát
příští sněmovní volby.
Také už nyní musíme myslet na to, jak aplikovat naše základní hodnoty na program roku
2010 pro širokou voličskou základnu. Stále trvám na tom, co jsem řekl při své první volbě
předsedou: Tvrdé jádro, měkký obal. Na kongresu bude zřejmě tato vize soupeřit s vizí konkurenční: Měkké (velkokoaliční) jádro, tvrdý
(doktrinářský) obal. Kongres se jistě rozhodne
správně.
Názory
Co pro nás znamená
volební debakl?
Pavel Bém
1. místopředseda ODS
Hrozivá porážka Občanské demokratické
strany v krajských a senátních volbách vzbudila u mnohých z nás řadu otázek. Proč jsme
prohráli tak výrazně? Může za to nepopulární
reforma zdravotnictví? Špatná komunikace
s voliči? Neschopnost obhájit každodenní politiku vlády? Nebo snad příliš velké ústupky našim koaličním partnerům, které zbarvily politiku ODS do duhova či spíše zeleno-černa? Lživá a brutální volební kampaň ČSSD či socialistická populistická politika v čele s pány Paroubkem a Rathem? Nebo si voliči prostě
a jednoduše přáli změnu? Na řadu podobných
otázek snad každý z nás hledal v posledních
týdnech odpověď.
Porážka 13:0 a 23:3 bolí stejně v politice jako ve sportu. Nemám rád K.O. prohry. Je z nich
jasné, že jedna strana na souboj buď nebyla
připravena vůbec, nebo je druhá strana o tolik
silnější, že se s ní nemůže absolutně měřit. Volební debakl poměrně nelichotivě vykresluje
současnou kondici naší strany. Osobně vidím
pět základních důvodů tohoto debaklu:
Zaprvé: nebyli jsme schopni vysvětlit své dva
roky vládnutí a přeložit je do srozumitelného
jazyka pro středového a pravicového voliče.
Částečné reformy provedeny byly, ale pro našeho tradičního pravicového voliče to zdaleka
nebylo dostatečné a zásadně se to rozcházelo
se sliby, které jsme dali v naší předvolební
smlouvě s občany. Naopak pro středového voliče to byly reformy nejasné, o kterých neměl
dostatek informací a vláda s ním o nich dostatečně nekomunikovala.
Zadruhé: ČSSD se podařilo udělat z voleb
referendum o vládě i Mirku Topolánkovi, podobně jako se ODS v roce 2006 podařilo přesvědčit voliče o tom, že parlamentní volby byly referendem o Jiřím Paroubkovi. Na tuto
strategii jsme nebyli schopni účinně reagovat
a dostali jsme se do vleku nefalšované a brutální socialistické propagandy.
Zatřetí: tolik diskutované poplatky ve zdravotnictví i samotný počátek zdravotních reforem ovlivnil významným způsobem především
cílové skupiny starších a sociálně slabších
a v rukou socialistických populistů se z něj stal
virtuální démon naplněný obavou a strachem.
Čtvrtým důvodem byly kauzy Morava – Tlustý
či Mrázkův archiv. Podobné aféry nám jistě
před volbami důvěru voličů nezískaly samy
o sobě, rozhodně pak také nepřidalo jejich
zdlouhavé a bolestivé řešení, které v zásadě
dodnes nemá konce. Pravicoví politici se prezentovali vlastnostmi, které konzervativní volič
ze srdce nemá rád – tedy aroganci, nabubřelost, vulgaritu, nedůvěryhodnost a klientelismus. A za páté: hlasitě ukřičená a mobilizující
kampaň sociálních demokratů přivedla k urnám zástupy nespokojených, kteří by jinak volit nešli. Relativně vysoká disciplinovanost
„modrého elektorátu“ voličů a sympatizantů
krajských vlád ODS, kteří dokázali ocenit
osmiletou práci v krajích, bohužel, na oranžovou tsunami nestačila. Ta z povrchu vymazala
i zástupce lidovců a zelených.
Ukázalo se, že ač se snažíme rozkračovat
a rozpažovat do středu politického spektra,
což může být pragmatické vzhledem k povolební spolupráci vycházející z jedněch konkrét-
ních voleb, zapomínáme na naše skutečné hodnoty, na naše tvrdé voličské jádro, které přestává chápat naši politiku. Vytrácí se politický
a ideový fundament ODS, který byl od začátku
chloubou naší strany. Takové rozpažení si zahrává s neodpustitelnou politickou rozplizlostí.
Volby jasně označkovaly maximum, které můžeme od voličů ODS očekávat, pokud budeme
zastávat podobně neprůhledné názory a postoje. Musíme si uvědomit, že kandidáti sociální
demokracie mohou spoléhat nejen na podporu
svých voličů, ale i na jistou podporu komunistických voličů. Jinými slovy: identifikace komunistických voličů s levicovými kandidáty z řad
sociálních demokratů je mnohem silnější, než
identifikace voličů, kteří hlasovali v prvním kole pro zelené, lidovce a nezávislé s kandidáty
naší strany. Nezbývá nám tedy nic jiného, než
jasně definovat naše ideje a odhodit závoj středového spektra. Hábit, který jsme se v posledních letech snažili utkat a překrýt tím pravou
tvář ODS. Mylné jsou interpretace těch, kteří
takový „návrat ke kořenům“ označují za cestu
4/08 15
listopad 2008
Názory
k dvaceti či dokonce patnáctiprocentní politické straně. Obávám se, že výsledek letošních
voleb hovoří o pravém opaku. Naše nečitelná
a nepřesvědčivá politika, odtažení od skutečných konzervativně liberálních hodnot je přesně tím důvodem, proč jsme část našich tradičních voličů ztratili a jiné nezískali. A to přesto,
že se na české politické mapě téměř úplně
vyprázdnilo místo po bývalých liberálních či
pseudoliberálních středopravicových stranách,
jakými byla ODA či Unie svobody.
Voliči nám, bohužel, jasně ukázali, co si o nás
a naší politice myslí. Nezbývá nám než projít
procesem vnitřní obrody. Rozumný člověk,
když prohraje, tak se zastaví, začne přemýšlet,
pochopí příčiny i souvislosti porážky a nakonec se poučí a změní. Musíme opět zvednout
hlavu a získat zpět naše postavení, naši sílu
i naši původní tvář.
Jak? Změna nebude jednoduchá a nikdo ji
neudělá za nás. Nabízím stručné desatero:
1. Začněme sami u sebe. Nehledejme chyby u druhých, protože prohru jsme si zavinili sami. Nelžeme si. Dívejme se na sebe
kritickýma očima.
2. Obnovme důvěru veřejnosti. Přestaňme se hanět a strašit. Jak v kuloárech, tak na
stránkách denního tisku. Potlačme partikulární osobní či skupinové zájmy ve prospěch
zájmů Občanské demokratické strany.
3. Zlepšeme komunikaci dovnitř i ven.
Obnovme vnitrostranickou programovou
diskusi, která byla umrtvena snad na všech
úrovních ODS. Včetně Grémia a Výkonné
rady ODS. Včetně členské základny na jejích místních a oblastních úrovních, a to
i s použitím elektronické „on-line“ diskuse.
6 1 4/08
Včetně spolupráce s našimi spřízněnými
„think tanky“. Včetně spolupráce se sdělovacími prostředky.
4. Změňme kurs naší politické orientace. Vraťme se od nečitelného politického
středu a třetích cest k pravici a liberálním
principům. Zastavme laciný výprodej idejí,
zejména těch, na kterých ODS vznikla. Právě tento fundament byl vždy základem naší
přesvědčivosti, čitelnosti i dvouciferných
volebních výsledků začínajících „trojkou“,
„čtyřkou“ a v Praze či některých městech
dokonce „pětkou“. Nikoliv ono „Zielencov-
ské rozkročování“ či „rozpažování“, to bylo spíše cestou do pekel.
5. Vytvořme politickou nabídku pro
střední třídu. Máme co nabídnout lékařům, učitelům, drobným živnostníkům i dalším středostavovským cílovým skupinám.
6. Garantujme budoucnost našim seniorům s odkazem na principy definované „Poděbradskými artikuly“ a solidaritou zodpovědných. Senioři nám
vždy věřili a byli základem našich volebních
úspěchů.
7. Nedávejme nerealistické sliby. Ale ty,
které dáme, plňme. Slíbili jsme nižší daně
všem, daňové přiznání na jednom listu A4.
Slíbili jsme malý a levný stát s malým počtem ministerstev a úsporným rozsahem
veřejné správy. Slíbili jsme viditelné zjednodušení právního systému. Slíbili jsme, že budeme obhajovat individuální zodpovědnost
a svobodu před partikulárními potřebami
zájmových skupin, dirigistickými zásahy státu i bruselskou byrokracií. Dělejme to a neustupujme.
8. Změňme styl naší politiky. Aroganci
a hulvátství musíme vyměnit za slušnost. Ta
není ani projevem slabosti či zbabělosti, ani
projevem nedostatku sebedůvěry.
9. Proměňme rozhádanost v jednotu.
Nikoliv jednotu umělou, ale jednotu názorovou, která se zrcadlí v nejvyšším společném jmenovateli toho, co nás spojuje.
10. Zvedněme hlavu vzhůru a začněme si
opět věřit. V tom jsme vždy byli a stále
jsme silní.
Máme ještě šanci?
Petr Bendl
místopředseda ODS
Od krajských a senátních voleb uteklo
pár týdnů a já se stále snažím (dnes už
s chladnější hlavou) pojmenovat příčiny
naší prohry v obou těchto volbách, jejich
možné dopady na dění v ČR a na výsledek
ODS ve volbách, které nás čekají.
Nebudu dlouze vyčkávat na odbornou analýzu,
kterou si ODS nechala udělat, a pokusím se o vlastní, laickou, a odpovím na pár otázek, které si sám
často kladu nebo které dostávám, ať už od lidí na
ulicích, členů ODS či novinářů.
Může za prohru vláda a Mirek Topolánek?
Jsem přesvědčený, že sama skutečnost, že ODS nese největší díl odpovědnosti za vládnutí, má svůj
značný podíl na našem volebním debaklu. Ale nenechme se prosím obalamutit tím, že vládneme dobře, a že skutečnost, kdy nám lidé věří méně než socialistům a komunistům, je jen odrazem nutných nepopulárních kroků, které vláda, nejen po osmiletém
řádění socialistů, musí dělat. Nezapomínejme na
fakt, že jsme v lidech před parlamentními volbami
vyvolali NAŠÍM volebním programem vysoká očekávání, a ta jsou vždy přímo úměrná zklamání, pokud se je nedaří uskutečnit. A lidé do značné míry
námi zklamáni jsou, ať už jsme si to ochotni přiznat,
či nikoli. Jsou zklamáni našimi aférami a chováním,
jsou zklamáni nenaplňováním Modré šance, jejíž
proveditelnost tady nechci hodnotit. Lidé nerozumí
našemu chování ve zdravotním systému a skutečnost, že vše, co se děje ve zdravotnictví se scvrklo
na třicetikorunový poplatek, je zcela určitě také příčinou volební prohry. Paradoxně v našem volebním
programu o poplatcích není ani čárka.
Mohou za prohru regionální reprezentace
ODS v čele s hejtmany?
Ač možná budu napaden z podjatosti, nemyslím
si to. Mám tyto argumenty. Hejtmani se těšili v zemi nebývalé popularitě. Kraje se staly díky nim
a kvalitním týmům lidí, které kolem sebe měly,
uznávanými institucemi. Průzkumy veřejného mínění uváděly, že 70 % lidí je spokojeno s prací krajů.
Jsem přesvědčený, že tuto „sílu“ neporazila ani kvalita krajských reprezentantů ČSSD a ani demagogická a na lžích postavená kampaň ČSSD. Ani námi
nastavená regionální kampaň. I když někdo může
namítnout, že jsme měli kampaň postavit jinak. PR
experti a odborníci na marketing nám vysvětlují, že
vlastní marketingová kampaň přinese maximálně
3–5 % zisku, nemá-li ovšem „dobré podhoubí“. To
jsme na celostátní úrovni vytvořili bohužel pro naše oponenty, a tím prohráli v řadě krajů rozdílem
třídy. K obhajobě hejtmanů a krajských kandidátů
může sloužit i argument, že až na tři pražské „vyhořeli“ všude i naši kandidáti na senátory.
Může za prohru někdo jiný či nějaký jiný
faktor? Co třeba špatná komunikace uvnitř
ODS i navenek s občany?
Tady říkám jednoznačné ano. Pro pamětníky jen
připomínám, že jsem na minulém kongresu po lepší
komunikaci volal. Je nutné, abychom více diskutovali
a společně stanovovali směr a nesli za to samozřejmě odpovědnost.Ať se na mě Mirek Topolánek nezlobí, v ODS se diskutovat přestalo. Výkonná rada
ODS i grémia jsou o diskusi velmi málo. Setkání ministrů a hejtmanů bylo více o oznámení, co mají ministři v plánu, než o diskusi a odpovědi na základní
otázku – co dál. Mohl bych připomenout i podobu
posledního kongresu, ale už bych asi jen otevíral staré rány a ničemu bych tím asi nepomohl. Odpovědnost za vládnutí sice neseme všichni, ale možnost
diskutovat o klíčových rozhodnutích má málokdo
a v tom vidím do budoucna velkou nutnost změny!
A co třeba rivalita mezi poslanci a hejtmany?
I tady jsem se někdy nemohl zbavit pocitu, že tu
skrytá rivalita je. Ano, konkurence uvnitř strany je
potřebná.V krajích vyrostly z prakticky neznámých lidí veřejnosti, a tedy i ODS vnímané osobnosti. Moc
bych si přál, abychom tento fakt dokázali pozitivně
využít a nepromrhali v příštích volbách tento potenciál. Byla by to škoda. Jiné politické subjekty zdaleka
nemají ve svých řadách tak kvalitní osobnosti jako my.
Propad ostatních nekomunisticky zaměřených politických subjektů?
Tady říkám také jednoznačné ano. Zejména Zelení a KDÚ-ČSL, jako parlamentní strany, mají do
budoucna o čem přemýšlet.Volič totiž, možná poprvé v historii, volil z velké části buď doleva, nebo
doprava. Třetí cesty hledal jen zřídka. Odpověď na
otázku, proč tomu tak někde je a někde není, je důležité hledat. Pro ODS z toho vyplývá jednoznačný
závěr. Hrozí, že po příštích volbách budou v Poslanecké sněmovně jen ODS na straně jedné a oranžoví a červení na straně druhé.
A co s touto situací dál?
Chceme vyhrát parlamentní volby v roce 2010?
Rozhodně ano!
Může ODS tyto volby vyhrát, neučiní-li nějaké
výrazné změny? Říkám, že rozhodně nemá šanci,
pokud tak neučiní.
A co je vlastně tou výraznou změnou?
Změna chování a komunikace?
Určitě ano. Směrem dovnitř je třeba dát každému šanci vyjádřit se, ať už je to jakkoli a komukoli
nepříjemné. Chce to více otevřenosti a odvahy. Nebát se jiných názorů.A nebát se naslouchat názoru
druhých. Uzavírat se před možností diskuse je pro
ODS smrtelným nebezpečím.
Směrem k veřejnosti je naše změna chování také
nutná. Náš volič těžko snáší aroganci a neslušné
chování. Odsuzuje hádavost a nesnáší, když kdokoli
z nás „káže vodu a pije víno“. V tomto ohledu jsem
zcela přesvědčený a volební průzkumy to dokazují,
že nás nejednota poslaneckého klubu a kauza Morava – Tlustý zcela určitě jako celek poškodily.
Změna v přístupu k prosazování našeho
programu?
Samozřejmě.Ale dodávám, pokud to bude možné, s tím, že zejména ministři musí zcela jasně a pro
veřejnost srozumitelně říkat s jakými názory
(v ODS vydiskutovanými) do prosazování svých
programových priorit jdou.
Změna vlády, tedy změna včetně premiéra?
Popravdě, hlasů s argumentem „než vládnout
špatně, raději nevládnout“ v ODS mnoho slyšet není.Možná proto,že existuje obava z ještě většího posunutí vládní politiky vlevo, neboť jinou alternativou
k dnešní podobě vlády je už jen nutná spolupráce
a dohoda s ČSSD. Jako člověk, který od počátku tohoto volebního období podporoval a prosazoval
trojkoaliční projekt, téhle obavě velmi rozumím.
Změna ve vládě?
Chce-li ODS zvýšit své šance na dobrý volební
výsledek, měla by se o změny na postech ministrů
pokusit. Samozřejmě s vědomím, že podstatné jsou
argumenty shora uvedené. Jen výměna „jména“ nestačí. O čem jsem ale také přesvědčen – změna se
nemá týkat jen ODS samotné a je třeba otevřít
i diskusi nad resorty koaličních partnerů.
Změna ve vedení ODS?
Po pár letech je znovu na stole otázka, na kterou
evidentně bolestivě hledá členská základna odpověď.V tuto chvíli máme dva kandidáty na předsedu.
Pavla Béma a Mirka Topolánka. Za Mirkem Topolánkem stojí argument, že bez něj vláda padá. Za Pavlem Bémem – změna je nutná. Jak tenhle rébus
rozluštit, když oba mají pravdu? ODS už moc času
do kongresu nemá a ve mně narůstá obava, že trvání na svých pozicích může ODS rozdělit, a tedy
ještě více oslabit. Přál bych si, aby ti dva našli řešení. Za sebe říkám, že jim budu nápomocen. Nenajdou-li ho, musí se objevit řešení třetí, které, věřím,
budeme schopni v případě nutnosti najít.
4/08 17
listopad 2008
Názory
Proč jsme ty volby tak
strašně prohráli?
Petr Gandalovič
místopředseda ODS
Na dvojnásobnou porážku musí ODS zareagovat změnami ve stylu, obsahu i komunikaci
svého vládnutí, nebo riskuje daleko hlubší ztrátu svých voličů a prohru ve volbách parlamentních – tuto větu již v různých obměnách vyslovili snad úplně všichni členové ODS bez ohledu
na funkci a míru politické odpovědnosti za poslední vývoj. Následující text je pokusem o analýzu některých příčin této porážky, a tím i možností jejich nápravy.
V roce 2006 dala ODS přednost před pohodlnou velkou koalicí poctivější, ale mnohonásobně riskantnější variantě středopravé koalice
postavené na nejkřehčí většině a na spolupráci
s programově možná bližšími, ale nestabilními
partnery, jako jsou lidovci a zelení.Takto vytvořená vláda si vytkla za cíl provádět reformy, které zastaví zadlužování státu, do kterého přivedlo republiku osmileté vládnutí socialistů.
Dokonce jsme deklarovali, že bude trvat jen
tak dlouho, jak se jí podaří reformy prosazovat
(což byl velmi odvážný slib vzhledem k faktu, že
stojí na hlasech dvou bývalých sociálně demokratických poslanců).
To, co se bezprostředně po volbách 2006
zdálo nemožné a co ještě v den hlasování o důvěře vypadalo na malý zázrak, se nám po několika měsících začalo jevit jako samozřejmost.
Vláda, kterou Mirek Topolánek sestavil, začala
normálně pracovat a oproti nepříznivým podmínkám při svém vzniku dokázala během prvního roku své činnosti prosadit alespoň částečné
reformní kroky v daňové, sociální a zdravotnické oblasti. Kdo by po volbách 2006 mohl očekávat, že rok nato bude schválena prakticky
rovná daň, seškrtány deficitní sociální dávky
a zavedeny regulační poplatky ve zdravotnictví.
Namísto vědomí toho, že jde o velký úspěch
(vzhledem k výsledku voleb), jsme se nechali
kritizovat „zprava“ od Vlastimila Tlustého a liberálních novinářů.
Sami bychom samozřejmě bývali chtěli reformy hlubší a byli jsme přesvědčeni, že to, co na
občany přenášíme, je jen malá část toho, co by
bylo třeba. Podlehli jsme proto dojmu, že toto
„málo“ nemusíme tak silně obhajovat a naopak
jsme se v dílčích a nedůležitých otázkách utvr8 1 4/08
zovali v zásadovosti, která měla spíš charakter
zbytečného „nabíhání si“ (rušení „stravenek“,
poplatky za novorozence v inkubátorech apod.).
Jednoznačně jsme podcenili fakt, že po osmi
letech vládnutí ČSSD a v období relativní prosperity nejsou občané připraveni na jakékoli
utahování opasků a každou, sebemenší reformu
budou odmítat. Neuvědomili jsme si, že to, co
zavádíme, je od doby vlád Václava Klause první
alespoň částečná reforma a zatímco on tehdy
svým osobním nasazením dokázal (částečně
i díky atmosféře krátce po revoluci) své reformy odůvodnit, my jsme se spolehli na novinové
inzeráty. Nevnímali jsme sílu odmítnutí poplatků
u lékaře, protože jsme viděli jednoznačně kladný efekt v poklesu zneužívání lékařské péče. Jako každé nepopulární opatření ale i toto potřebovalo čas, aby lidé jeho pozitivní dopad ocenili.
Díky taktickým chybám jsme však možná způsobili, že tento čas už nedostane. Jako nesprávné se ukázalo řešení, kdy kompenzaci poplatků
za děti tvoří zvýšení odečitatelné položky za
dítě – něco, co průměrný občan nevidí, zatímco
viditelný poplatek za novorozeně se stal mediální zkratkou, která vrhla negativní světlo nejen
na všechny poplatky, ale na připravovanou zdravotní reformu jako na celek.
Zásadním problémem našich reforem je to,
že z velké části jejich náklady nese střední vrstva. To není novinový titulek, ale nezvratný fakt,
který jsme sami uváděli ve svých materiálech.
Průměrný vysokoškolák nejen že na daňové reformě nic nevydělal, v určitém rozsahu naopak
prodělal (daň z příjmu, přídavky na děti). Lékaři,
učitelé či malí podnikatelé nezískali během naší
vlády pocit, že jsou „chtění“, a proto neměli ani
důvod, aby nás bránili ve volbách svou účastí
proti těm, kdo svými hlasy protestovali proti
ztrátám svých výhod. Velcí podnikatelé a bohatí lidé, kteří díky našim reformám skutečně
ušetřili na daních, nám to také nevrátili, ale naopak celý poslední rok týrali vládu kvůli Euru,
takže i u méně majetných lidí vzbudili dojem, že
jeho rychlé zavedení by bylo pro ČR blaho (přičemž právě pro ně by opak byl pravdou).
Podle účasti u voleb i jejich výsledku to vypadá, že na ně neměly velký vliv aféry posledních
týdnů a že imunita české veřejnosti už dostoupila maximální možné hodnoty. Je ovšem možné, že zatímco voličům ČSSD spojení předsedy
této strany s lidmi, kteří nosí v náprsní kapse
desetitisíce v hotovosti, nevadilo, voliči ODS
byli aférou Morava/Tlustý opravdu znechuceni.
Co však z předchozí analýzy vyplývá zřetelně, je
to, že vliv těch deseti až patnácti procent negativních voličů, kteří přišli v krajských a senátních
volbách „navíc“, vedl k úplnému překrytí regionálních témat, takže jak nepopiratelné úspěchy
a popularita hejtmanů, tak osobnosti senátních
kandidátů se „ztratily“ ve statistice těchto protestních hlasů.
Závěrem je třeba říci, že tato analýza není
psaná ve stylu „já to vždycky říkal“, ale jako
poctivý pokus začít věcnou diskusi nad tématy,
která občany zajímají. Jenom to nám pomůže
vyvodit z porážky poučení, získat ztracenou důvěru voličů v koaliční projekt a přeměnit ji v budoucí výhru.
Prohráli jsme se lží, aneb jak čelit
Paroubkovým ranám pod pás!
Ivan Langer
místopředseda ODS
Důvodů, proč ODS odešla poražena z krajských i senátních voleb, je jistě více. Na jeden se
ale trochu zapomíná. Sociální demokraté – stejně
jako před šesti lety pod Špidlovým heslem „zdroje jsou…“ – i nyní zvítězili se lží. Jedné nehoráznější než druhé. „Volbou ČSSD zrušíte poplatky
ve zdravotnictví“. „Volby jsou referendem o vládě“. „Zabráníme školnému.“ „Zachováme bezplatnou předškolní výchovu.“ „Zvýšíme rodičovský příspěvek.“ Samozřejmě, že nic nezruší,
ničemu nezabrání, nic nezvýší. Jak by taky mohli.
Ke všemu je potřeba Poslanecká sněmovna. A do
té se letos opravdu nevolilo.Volila se krajská zastupitelstva a třetina Senátu.
Jediné, co tedy z výroků ČSSD opravdu bude
platit, je Paroubkovo: „v krajích raději s komunisty než s ODS“. Už teď je navýsost jisté, že komunisté udělají další krok na svém vysněném –
věřme, že stále ještě nereálném – pochodu do
Strakovy akademie.
Dá se porazit lež?
Ano, prohráli jsme se lží. Znovu jsme prohráli
se lží. Znovu jsme prohráli se sociálně demokratickými ranami pod pás.V této souvislosti se nabízí logické otázky: Dá se vůbec nad lží vyhrát? Dá
se lež porazit, aniž bychom také mířili pod pás?
Dá! I v roce 2006 přece Paroubek a spol. nehorázně lhali. I tehdy přece Rath, Jandák, Škromach, Zaorálek nebo Sobotka mířili pod pás. Připomenu jen kampaň ODS minus (další lži viz
www.volebnifakta.cz). ODS přesto dokázala vyhrát, porazila aspoň dočasně lež, zvítězila, aniž by
zasadila jedinou podpásovku. Byli jsme totiž srozumitelní. Nabídli jsme pozitivní věci, které mířily k dostatečně širokému publiku. Publiku, v němž
převažovali naši potenciální voliči. Vzpomínáte?
Zdravotní sestra, rodina s dětmi, senioři, dělníci,
živnostníci… ODS PLUS. Byli jsme dostatečně
odvážní, šli jsme vstříc konkurenci, někdy možná
i trochu naivně, jenže to tehdy spíš vzbuzovalo
sympatie.Také jsme vybudili naději. A hlavně, byli jsme jednotní, spojoval nás společný cíl – nás
politiky napříč úrovněmi obcí, krajů i celého státu, ale také naše voliče, napříč společenskými
skupinami. Zkrátka a dobře, byli jsme jiní než naši soupeři. A proto jsme dokázali čelit jejich podpásovým útokům a společně vítězili.
Dnes je – bohužel – situace jiná. Nejsme srozumitelní, zapomněli jsme vysvětlovat, proč děláme i některé kroky, jež někoho mohou bolet.Až
na výjimky nabízíme řešení, která jsou vždycky
cinknutá negativismem. Poplatky, snižování, odebírání, šetření, rušení… Ano, jsou potřebné, ale
musíme je my sami takto označovat? Musíme se
soustřeďovat na prostředky a nehovořit o cílech? Přece všechna tato opatření děláme ne
proto, že by nás bavilo lidem něco brát, nařizovat
a zlobit je. Děláme je proto, aby se lidé měli lépe,
o co jiného by nám taky mělo jít. Bojím se, že naivita nám v mnoha případech zůstala. Naivita
v tom, že lidé si sami přeberou, že to s nimi myslíme dobře. Tato naivita ale žádné sympatie nevzbuzuje, právě naopak je zdrojem nenávisti vůči
nám. Bojím se, že ani naděje už není tím, co bychom vzbuzovali. Možná tak soucit.A o jednotě
se nám – zdá se – může opravdu jenom zdát.
Přestali jsme být jiní. A proto nás každá podpásovka dostává do rohu, nebo rovnou do kolen!
Jak dál?
Nastínil jsem chmurnou situaci. Mému naturelu
ale pesimismus není vlastní. Naturelu ODS není
pesimismus vlastní. Kdyby byl, nikdy by nevznikla
nebo by už dávno byla out! Pojďme otevřeně diskutovat o tom, jak dál.Více hlav více ví, nikdo není
dokonalý.To jsou dvě hesla, která bychom si měli
pamatovat. A k tomu ještě třetí – to z dob, od
nichž uplynulo přesně 19 let.V jednotě je síla!
Pojďme diskutovat o tom, zda se nemáme k voličům chovat více jako ke klientům. Našim klientům, oni jsou naši zákazníci, oni platí, oni by měli být
pány. Zdůrazňuji ale ono našim voličům. Jsou
voliči, kteří nás nikdy volit nebudou.Ani k nim se
nesmíme otočit zády, nicméně nemusíme tolik při-
hlížet k jejich názorům, protože to dělá někdo jiný.
A dělá to sice nedobře, nicméně z jejich pohledu
dostatečně. Naši voliči musejí být naším majákem.
Naše cílové skupiny musí být adresáty naší nabídky. Znovu kvalitní, opět srozumitelné. A zejména
důvěryhodné a vzbuzující naději.
I nadále bychom se měli vystříhat rozdávání
podpásovek. To ale neznamená, že můžeme být
slabí nebo dokonce zbabělí. Musíme více vycházet vstříc našim soupeřům a jejich rány vracet
s grácií. Máme na to. Program, lidi, komunikační
dovednosti a marketingové know-how, na nichž
můžeme hned dnes dále pracovat.
Naši konkurenti už několik voleb používají negativní reklamu. Nutno říci, že letos poprvé
opravdu úspěšně. My jsme to dosud odmítali
s poukazem na to, že to naši voliči nechtějí. Ale je
tomu opravdu tak? Není čas říci si, že bychom to
měli také zkusit? Nevolám po lži, nevolám po bezbřehém populismu, nevolám po drakonických
osobních útocích. Jen říkám, že bychom našim
voličům mohli a měli připomenout, co se zde dělo v době, kdy vládla ČSSD. Mohli a měli bychom
našim voličům ukázat rozdíly ve výsledcích vládnutí ČSSD a ODS – tedy dát jim možnost opravdu reálně srovnávat. Mohli a měli bychom voličům
ČSSD připomenout Stanislava Grosse,Vladimíra
Špidlu, Zdeňka Doležela nebo Michala Krause.
Mohli a měli bychom jim vysvětlit, pro koho navrhuje Jiří Paroubek neomezené záruky za vklady
v bankách. Jsou to normální lidé, nebo jeho přátelé nosící po večírcích po kapsách zbraně?
Můžeme vyhrávat nad lží. Můžeme vyhrávat
bez úderů pod pás. Ale musíme být srozumitelní, zdravě populističtí, musíme zastupovat zájmy
našich voličů, jít s odvahou do čelních střetů.
Musíme být jednotní. Pak to půjde.
4/08 19
listopad 2008
Názory
O Modré šanci nemluvíme,
prosazujeme ji
Petr Nečas
místopředseda ODS
Výsledek krajských a senátních voleb logicky
vyvolal vášnivou diskusi. Není však tak jednoduché určit jednoznačného „viníka“ této drtivé prohry.V první řadě je odpovědné celé vedení, proto také dává funkce k dispozici. Nikdo
z jeho členů se však nemůže alibisticky vinit, že
někdo má na tomto výsledku podíl zcela zásadní a někdo téměř žádný.
Nepodléhejme přitom Paroubkově interpretaci o referendu o Mirku Topolánkovi a volání voličů po změně. Dodejme – levicových
voličů. Kdybychom byli konzistentní, museli bychom po katastrofální porážce ČSSD v krajských a senátních volbách v roce 2000 vypovědět opoziční smlouvu. Tato poptávka z naší
strany nevznikla. V roce 2004 prohrála ČSSD
ještě dramatičtěji a přesto se jí v obou případech podařilo do parlamentních voleb zkonsolidovat a uspět. Musíme se poučit z této dramatické prohry. Musíme přijít s novými
akcenty naší politiky, ale přitom zachovejme
chladnou hlavu a zůstaňme nohama na zemi.
Jen si vzpomeňme na slova Václava Klause,
když ho na jaře 1997 v době ekonomických
„balíčků“ řada spolustraníků (Ruml, Marvanová, Zieleniec) i koaličních partnerů (Lux, Žantovský) vyzývala k sebereflexi a zásadní změně
politického stylu: „Strašně rád bych od těchto
lidí slyšel ne výzvu k reflexi, ale reflexi. Je totiž
snadné vyzývat, ale sám to nečinit. Pro každého člena ODS by bylo reflexí začít u sebe, pokusit se oslovit občany v okolí a tam vybojovat
tu zásadní bitvu.“ Tato jeho slova platí i dnes.
Při hodnocení krajských a senátních voleb
se nabízejí dvě základní otázky. Jak je možné,
že se ČSSD podařilo přivést k volebním urnám
více voličů, než všichni očekávali, včetně jí samotné? A proč našich voličů přišlo naopak méně, než jsme věřili a doufali?
Odpovědět na první otázku je snadné. Sociální demokracie vsadila na mimořádně brutální, demagogickou a populistickou kampaň,
která vystrašila část voličů, že budou závažným způsobem ohroženy jejich životní jistoty.
Nemalá část jejích voličů přišla proto, že si
zkrátka přejí silný „sociální stát“, který se
o všechny postará, kde je možné slíbit všechno
10 1 4/08
všem bez ohledu na reálnost těchto slibů. Za
kampaň ve stylu „máte to zadarmo“ by se nemuseli stydět ani komunisté a Paroubkova sociální demokracie jen opakovaně prokázala,
s kým máme tu čest. Tím hůře, že je po volbách připravena svoje nápady realizovat bez
ohledu na to, kde vezme peníze. To, že se
ČSSD podařilo přivést k urnám nečekaně velké množství nespokojených a frustrovaných lidí, je jistě její politický úspěch. O výhře pro tuto zemi se ovšem hovořit nedá. Je chybou
ODS, že nebyla schopna této socialistické lavině čelit a reagovat alespoň na elementární lži
a nesmysly, které socialisté šířili zcela bez skrupulí. Naše víra, že slušná a pozitivní kampaň tomuto tlaku odolá, se ukázala jako příliš optimistická. Nebyli jsme schopni lidem vysvětlit,
že volbou ČSSD mohou také tratit. Nebude
schopna své sliby v krajích splnit, a pokud ano,
tak na úkor něčeho jiného. Alespoň víme, co
můžeme od socialistů očekávat a musíme být
příště připraveni.
Napravujeme osm let vlády ČSSD a jejího
nezodpovědného žití na dluh. Naše reformy
jsou nejrazantnější od roku 1992 a jsou pro
některé skupiny obyvatel citelné, i když se snažíme postupovat maximálně sociálně únosně.
I ve světle poslední kampaně ČSSD je jasné, že
v jiné konstelaci by nebyly možné. Nemůžeme
se přitom zcela vyhnout některým nepopulárním krokům. I ve světle současných mimořádných problémů maďarské ekonomiky se však
ukazují jako nevyhnutelné. Pozitivní účinky reforem se přitom výrazněji projeví v roce 2009
a 2010. Socialistům bohužel hrály do karet
i další faktory, jako je mimořádný růst inflace
hlavně vlivem pohybu světových cen potravin
a energií. Dlouho dopředu nám bylo známo, že
se ČSSD zaměří na celostátní témata. S tím
vším jsme ovšem mohli počítat, když jsme
upouštěli od centrální linie kampaně. Poslední
měsíc kampaň ČSSD zcela dominovala a gradovala. Na rozdíl od naší.
Proč přišlo relativně málo našich voličů?
Svoji podstatnou roli hrálo nepochybně i naše
chování a nejednota. Dovolili jsme si ten „luxus“ zopakovat nejhorší zkušenosti sociální
demokracie, která se před čtyřmi lety zmítala
ve vnitřní krizi způsobené její rozhádaností.
My jsme se bohužel nepoučili. Zcela bezprecedentní „vířivková“ kauza pak už překonala
všechny meze představitelnosti. Jako by se
někteří kolegové řídili heslem „čím hůře, tím
lépe“. Kritika neplnění programových priorit
přitom také není ničím novým. Podobnou situaci jsme zažili už v 90. letech, kdy byla vláda
atakována zevnitř ODS kvůli ustupování od
programových zásad.Také víme, jak menšinová
vláda, kterou jsme byli nuceni sestavit po patovém výsledku voleb v roce 1996, skončila.
V každém případě musíme našim potenciálním voličům nabídnout více. Více šancí, více
svobody, více perspektivy. Ale také více naší
osobní pokory. Základní programové tendence
Modré šance vedoucí například ke snižování
rozpočtových deficitů nebo méně přerozdělujícímu sociálnímu systému přitom prosazujeme. Musíme dále snižovat daně a byrokracii,
musíme pokračovat v reformě důchodového
systému. Musíme provést celou řadu dalších
kroků, vedle „biče“ nabídnout i „cukr“.To děláme i dnes, ale musíme lidi přesvědčit, že i nepopulární kroky mají zásadní význam a bez
nich bychom se v dohledné době dočkali krutého pádu. To se nám zatím příliš nepodařilo.
Za reformy se přitom nesmíme stydět, nesmíme se jich obávat, naopak je musíme na všech
úrovních prosazovat. Musíme být zároveň čitelní. Musíme umět přesně definovat naše směřování včetně toho, s kým chceme naše záměry prosazovat. Jen tak budeme pro naše voliče
věrohodní. Jen tak budeme moci uspět.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Další osudová osmička
v letopočtu?!
Přemysl Sobotka
předseda Senátu PČR
Zatímco jsme si letos připomínali různými
formami osudné roky našich novodobých dějin 1938, 1948 a 1968, mocí posedlí Jiří Paroubek s Davidem Rathem začali místo toho aktivně dějiny přetvářet – s pomocí demagogie
a typického levicového populismu, který bohužel u potřebného množství občanů zabral
se vším všudy…
Komunisté tak letos díky svým tradičním
historickým souputníkům z řad sociální demokracie opět vykročili z politického suterénu na místa, po kterých dvacet let marně toužili, a pokud tento trend bude pokračovat,
objeví se o dva roky později po boku socialistů i v české vládě – bez špetky pokory a sebereflexe ke zločinům své strany, která tuto
zemi brutálně ničila přes čtyřicet let.
Jak tomu zabránit, zní otázka pro všechny
opravdové demokraty ve středu a napravo našeho politického spektra. Bude rok 2008 jednou z nevýznamných epizod našich dějin, a nebo bude rokem zlověstného zlomu, který
poškodí a zabrzdí naše usilování o civilizovaný
demokratický systém jako v případě již zmíněných tří letopočtů v úvodu tohoto článku?
To bude záležet na každém jednotlivém občanovi této země, zda bude pasivní, nebo bude
tleskat slibům, které nelze dlouhodobě plnit, či
zda se aktivně postaví proti novodobým nástupcům Zdeňka Fierlingera a Klementa Gottwalda a jejich snahám dostat nás do marasmu
podobnému husákovské normalizaci…
V tuto chvíli bych však toto neradostné
přemítání zúžil jen na členy Občanské demokratické strany a rád bych jim nabídl jakési
malé akční desatero pro příští dva roky:
1. Musíme zůstat jednotní a nezapomínat na
základní principy programu ODS.
2. Rozdílné názory a osobní spory řešme
vždy mezi sebou a nikoliv prostřednictvím
médií.
3. Všechny občany na svou stranu nikdy nezískáme, mysleme proto především na
středové a pravicové voliče, i když naplnění našeho programu pomůže všem.
4. Když je zklameme nezřetelným či dokonce oportunním vystupováním, dopadneme
příště ještě hůře než v letošním roce.
5. Nesmiřujme se nikdy se společenskou pasivitou svého okolí. Vysvětlujme trpělivě
a především srozumitelně podstatu demagogie našich politických protivníků svým
spoluobčanům.
6. Chtějme totéž i od našich nejvyšších stranických reprezentantů.
7. Snažme se probudit zájem o věci veřejné
u mladší generace. V opačném případě se
snadno nechá ovlivnit lacinými hesly
o světlých zítřcích.
8. Dejme schopným šanci na všech stupních
struktur ODS. Braňme se však těm, kteří
jsou naopak všeho schopni…
9. Hledejme spojence i mezi těmi, kteří ve
snaze zúčastnit se politiky si z nedůvěry
k hlavním parlamentním stranám vytvářejí různá vlastní regionální a účelová seskupení.
10. Politiku nemůžeme nyní provozovat jen
jako příležitostného koníčka a musíme jí
věnovat mnohem více času.
Dnes, kdy vznikají nové krajské vlády s účastí komunistů jako bezostyšné plivnutí na všechny oběti roků 1948 a 1968 i jako popření našich společných snah, cílů i slibů z listopadu
1989, musíme udělat vše pro to, aby byl tento
negativní proces zastaven. Nedovolme, aby nás
naše děti a vnuci jednou proklínali, že jsme jim
znemožnili žít ve skutečné demokracii.
4/08 111
listopad 2008
Názory
Politické kyvadlo se tentokrát
vychýlilo vlevo
Jiří Šneberger
šéf volebního štábu,
senátor
Pane senátore, tyto volby byly vaše třetí
volby, ve kterých jste plnil funkci šéfa volebního štábu.V čem se lišily od těch předchozích?
Jistě, lišily se. Měly jinou strategii, měly trochu
jiný systém. My jsme předchozí volby řešili vždy
tak, že byla nějaká centrální kampaň, která přecházela do jednotlivých regionů.Tyto volby jsme
však trochu změnili. Centrální kampaň nebyla,
chtěli jsme, aby jednotlivé regiony uměly samy
oslovit voliče tím, v čem vidí největší úspěch své
práce, a tak odvrátit možnost „referenda“ o vládě ODS.
Většina názorů, které analyzují volební
výsledek, však hovoří o tom, že bylo chybně zvoleno téma voleb, kdy jsme akcentovali krajská témata, která nemohla obstát
proti centrální volební kampani ČSSD.
Samozřejmě, to je asi pravda. Dnes už nezjistíme, jestli by ty volby dopadly lépe, kdybychom
udělali centrální kampaň, která by šla do jakéhosi soupeření s ČSSD.To už se dá asi těžko zjistit.
Já si myslím, že bychom dopadli možná ještě hůře. Protože těžko se dá argumentovat na laciná,
jednoduchá a vlastně lživá témata, která zvolila
ČSSD.
Dá se s pozitivní volební kampaní nějak
efektivně čelit agresivní negativní kampani, jakou vedli sociální demokraté?
Nám se to vlastně povedlo v roce 2006, kdy
jsme měli výhradně pozitivní kampaň, kdy jsme
se neuchýlili k negativní kampani a přesto jsme
dostali k volbám spoustu lidí. Faktem je, že máme
jiný voličský elektorát než ČSSD. Z řady průzkumů nám vyplývá, že se našim voličům negativní
kampaň nelíbí. A pak si kladu otázku, jestli by ta
negativní kampaň ODS pomohla. Musela by být
absolutně kvalitně propracovaná, udělaná špičkovou profesionální agenturou, aby vůbec měla
nějaký smysl. Ale jak dělat negativní kampaň ve
chvíli, když jsme u moci, snažíme se realizovat nezbytné a bohužel nepopulární reformy, máme
dvanáct hejtmanů z třinácti? A ještě o to složitější, když nebyly ve hře žádné programy. ČSSD
nenabídla de facto vůbec žádný program, jenom
kritiku.
Sociální demokraté to zkusili v minulých volbách do Poslanecké sněmovny ta12 1 4/08
ké. Oni vládli, my jsme byli v opozici a stejně vedli negativní kampaň vůči našemu
programu.
To je pravda. Protože se měli vůči čemu vymezovat. My jsme přišli s jasným programem,
který oni kritizovali. Ale my jsme teď neměli co
kritizovat, protože oni žádný program neměli.
Nepředstavili program, jakousi oranžovou šanci
nebo něco podobného, kterou by chtěli zlepšit
život lidí v této republice. Pouze kritizovali. Řekli – ne Topolánkově vládě, ne poplatkům, ne tomu, co se udělalo ve zdravotnictví, ne daním,
prostě jejich programem byla jen absolutní negace. Nepředložili žádná řešení. Řekli pouze, že
zruší některá reformní opatření, ale už neřekli,
jak dál vést ekonomiku a jak případně provést reformy. My jsme vlastně neměli vůbec žádný nástroj, jak na to nějakým způsobem reagovat.
Senátní volby se od těch krajských přece
jenom v něčem trochu liší. Vy sám, když
jste kandidoval, jste se stal senátorem
hned v prvním kole. Když jste sledoval
průběh senátní kampaně – v čem si myslíte, že udělali senátní kandidáti chybu?
Já už sleduji asi třetí senátní kampaň. První, to
byla vlastně kampaň, kdy jsem sám kandidoval
a viděl jsem jednotlivé kampaně svých kolegů.Viděl jsem senátní kampaň před dvěma lety, kdy
jsem byl šéfem volebního štábu.Viděl jsem letošní senátní kampaň. Myslím si, že tam v zásadě
žádný z těch senátních kandidátů žádnou chybu
neudělal. Je to prostě jenom politické kyvadlo,
které se bohužel tentokrát vychýlilo vlevo. Pouze
v Praze ukázalo vpravo. Uvědomte si, že kdybychom byli v situaci, kdy by v Senátu sedělo 41 senátorů za ČSSD a 3 senátoři za KSČM, tak by
pravděpodobně voliči chtěli vyrovnávat. Chtějí
demokracii rozprostřít, aby jakoby nemohlo dojít k té absolutní moci, která tady byla před rokem 89. A bylo jim celkem jedno, jestli kandiduje ten, či onen. Spojili se voliči KSČM a ČSSD, aby
neuspěl jiný senátní kandidát, aby ČSSD hodně
posílila v Senátu a síly se tak vyrovnaly. Je to věc,
která je pochopitelná a myslím, že se děje všude
na světě. Je to tzv. vyvažování. Prostě voliči mají
rádi, když síly nejsou přímo na jedné straně a nikdo nemá absolutní převahu. A v Senátu ta absolutní převaha byla. Pro nás je ztráta senátních
mandátů samozřejmě problém. Nicméně se
s ním musíme vyrovnat.
Jaké poučení z těchto voleb vyplývá pro
ODS při plánování dalších volebních kampaní?
Jediné poučení je, že musíme důsledně pečovat
o naše voliče. Nejen o ty, kteří pravidelně chodí
volit.Ti tradiční, jak se ukázalo i v těchto volbách,
ti přišli volit, ty jsme neztratili. Přišla ale spousta
dalších voličů a spousta jich bohužel zůstala doma. A my si musíme jasně říct, kteří jsou naši další voliči a velmi řízeně a cílevědomě je oslovit.
Někdy si myslím, že máme pocit, že bychom měli oslovovat všechny, ale prostě všichni voliči se
oslovit nedají. Některé elektorátní skupiny neoslovíme nikdy.A zejména je třeba si udělat důkladnou analýzu toho, v čem jsme udělali chybu
a pak ji neopakovat.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Dokažme, že jsme dospěli
Petr Tluchoř
předseda Poslaneckého
klubu ODS
„Rudá záře nad Českem“. „Země zoranžověla.“
„Komunisté se po devatenácti letech vracejí.“ To
je jen smutný výběr z novinových titulků posledních dnů. ODS prohrála volby a prožívá těžké
chvíle. Těžké chvíle však ODS neprožívá zdaleka
poprvé a určitě ne naposledy. Na těžkých dobách
je koneckonců cenné to, že se obnažují lidské povahy a charaktery. Prožíváme si takový malý morální striptýz. Pro tentokrát rozhodně nic hezkého.
V ODS se to ihned po volbách hemžilo a momentálně dále hemží různými výzvami k rezignacím a odchodům. Nejsmutnější je, když výzvy
činí ti, kteří by sami měli nést odpovědnost na
jednom z čelných míst. Další truchlivou skupinkou tradičních vyzyvatelů (možná spíš „vyzývačů“) jsou kolegové, kteří pouze oprášili své projevy a dopisy z doby před deseti lety. Bylo to
docela jednoduché, jen jméno Václava Klause
nahradili jménem současného předsedy a premiéra Mirka Topolánka. Odstoupení Mirka Topolánka (dříve Václava Klause) je prý nevyhnutelné, s Mirkem Topolánkem, stejně jako tehdy
s Václavem Klausem, nelze vyhrát žádné další
volby. Někteří mluví o různých překlenovacích
řešeních, odkládání problémů o rok. Věřím, že
v mnoha případech je za takovými nápady
upřímná snaha nedopustit štěpení ODS, většinou jde ale jednoznačně o snahu odradit Topolánka, či přímo znemožnit Topolánkovi standardně předstoupit před kongres ODS s reflexí
uplynulého období včetně hodnocení všech porážek, problémů, ale i úspěchů a vítězství.
Aby všem těm výzvám netrčela vlastní lačnost jak sláma z bot, bylo třeba přibalit i pár
krásných vět o návratu ke kořenům. Nechce se
mi žertovat a ptát se, kam až sahají kořeny
např. Vlastimila Tlustého. O zákazu kouření
v programu ODS opravdu, ale opravdu není ani
slovo. Ani o převodu státních akcií některého
z letišť, nádraží či přístavů jsem se v Poděbradských artikulech nic nedočetl.Takto by se dalo
ještě dlouho pokračovat o sociálních dávkách,
o výjimkách v daňovém systému a dalších tématech, kde pravicová rétorika naráží na naše
nejbližší okolí či na nás samotné.
Přes jasná čísla se v médiích čas od času
objevují výroky, kterak nestandardně a jednoduše dovést tuto zemi k příštím volbám. Ať již
v termínu řádném či mimořádném. Zaznívají
věty o úřednické vládě, vládě odborníků nebo
vládě s jiným členem ODS v čele. Myslím, že je
třeba si ty základní počty znovu zopakovat.
Teď, po oranžovo-rudých koalicích na krajích,
je myslím jasno každému. Snad už nikdo nepochybuje o tom, že pokud by se před dvěma lety naplnila Paroubkova představa o 101 levicových hlasech z onoho památného večerního
projevu 3. června 2006, vládli by nám i bez
marťanů komunisté ze Strakovy akademie už
dnes.
Všichni, kteří si hrají s myšlenkou pádu této
vlády a opájí se představou o vládě úřednické či
takzvaně odbornické, si musí uvědomit základní
fakta.Takováto vláda se i za krajně nepravděpodobné dohody socialistů, lidovců a zelených musí opírat buď o hlasy komunistů, nebo hlasy
občanských demokratů. Jsem skálopevně přesvědčen, že tentokrát Poslanecký klub ODS legitimně zvoleného předsedu své vlastní strany
nezradí.Tolik odpadlíků, kteří by vznik nové „Tošovského“ vlády podpořili, se tentokrát nenajde. Pokud bude tentokrát i Václav Klaus požadovat 101 nekomunistických hlasů, pak nemá
taková iluze žádnou šanci.
Zhruba před rokem kdosi v Hlavní kanceláři
ODS ze statistik vyčetl, že již více než polovina
členů ODS je takzvaně posarajevských.Tedy takových, co vstoupili do ODS až po pokusu pánů Philipů, Rumlů a Zielenců svrhnout tehdejšího předsedu Václava Klause. Doufám a pevně
věřím, že jsme za tu dobu dospěli, že jsme se
poučili a nemusíme si to zopakovat.
4/08 113
listopad 2008
Názory
Krajina po bitvě
Jan Zahradil
předseda klubu poslanců
ODS v EP
Senátní a krajské volby překreslily politickou krajinu ČR. A nemám teď na mysli drtivé
vítězství ČSSD. Mám na mysli dlouhodobější
trend, který podle mého názoru právě volební výsledky naznačily. Plyne z něj poučení, které by ODS měla vzít vážně.
Ukázalo se, že v ČR máme 3 strany celostátního charakteru, tedy takové, které jsou
schopny dosáhnout relativně srovnatelných
výsledků ve všech regionech: ČSSD, ODS a –
bohužel – KSČM. Dále máme jednu stranu regionální, totiž KDU-ČSL, která je silná na Moravě (zejména jižní) a jakési zisky vykazuje také v jižních a východních Čechách. A konečně
máme blíže nedefinované „smetí“, které umí
tu nebo tam posbírat několik procent voličů
v závislosti na místních (regionálních) podmínkách.
ODS a ČSSD navíc při každých dalších volbách dostanou dohromady více voličů než
v těch předešlých. To by svědčilo o rostoucí
tendenci voličů k bipolaritě, tedy příklonu ke
dvěma nejsilnějším politickým stranám. Problémem bohužel je ten „třetí vzadu“, tedy nereformovaná KSČM, která sehrává roli jakéhosi „béčka“ ČSSD. Zatím „jen“ na regionální
úrovni, ale to se v blízké budoucnosti může
změnit. Podle stupně netečnosti české veřej-
14 1 4/08
nosti se totiž zdá, že její velké části už nejrůznější mesaliance s komunisty nijak zvlášť nevadí.
ODS žádné takové „béčko“ nemá. KDU-ČSL jím být nemůže už jen proto, že její zisky jsou oproti komunistům zpravidla poloviční. A ono středové „smetí“, jak jsme se již
mnohokrát poučili, je pouze jednorázovým
a nespolehlivým zbožím, které volič po použití zpravidla zmačká a zahodí (osud US, ED,
velmi pravděpodobně Zelených po příštích
volbách).V takové situaci má před sebou ODS
pouze jedno východisko: naučit se výrazně vítězit nad ČSSD, ne rozdílem 2–3 procent
a pár mandátů, ale rozdílem 15–20 mandátů,
aby mohla složit většinovou koalici i s jen jednou stranou. Pokud se to nenaučí(me), čeká
nás napříště v horším případě pohled z opozice na skryté či otevřené komunisticko-socialistické spojenectví (to pokud volby prohrajeme), v lepším případě velká koalice či nějaká
další varianta opoziční smlouvy (to pokud je
vyhrajeme, ale málo).
Že to jsou hraběcí rady z Bruselu? Možná,
ale jinou cestu nevidím. Jak se stát cca čtyřicetiprocentní stranou, na to mohou existovat
různé názory. Současná „tělocvikářsko-zemědělská“ předkongresová debata, jak jsem si ji
pracovně nazval (tedy „rozpažování“ vs. „návrat ke kořenům“), je však příliš abstraktní
a teoretická, než aby mohla být zajímavá pro
voliče.Vyžívají se v ní politologové a novináři,
kteří stále bojují svoje deset let staré bitvy.Tak
jim to nechme a chovejme se racionálně.
Zjistěme si, kdo a proč nás volí, kdo a proč
nás (už) nevolí, kdo a proč by nás eventuálně
volit mohl. Z toho vytvořme novou nabídku
voličům. A ten pomyslný tunel, na jehož konci
je vždycky světlo, proběhněme co nejrychleji
a při co nejmenších ztrátách.
Analýza
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Je česká společnost opravdu
převážně levicová?
Ztráta měst
ODS nedokázala s jedinou výjimkou vůbec
přitáhnout nové voliče. Více než desetiprocentní navýšení volební účasti šlo evidentně ve
prospěch ČSSD. Největší síla ODS vždy byla
ve velkých a středních městech. Jak se jí letos
dařilo v těch 13 krajských (včetně Kladna)
v porovnání s rokem 2004? Evidentně ztrácela ve svých baštách z roku 2004. Jedině v Jihlavě získala v porovnání absolutních počtů
o 4,9 % voličů víc než v roce 2004. Někde
ztrácela jen mírně (Ostrava – 4,2 %, Olomouc
– 5,3 %, Kladno – 6,7 %, Zlín – 8,5 %), jinde
skutečně zásadně (Pardubice – 27 %, Hradec
Králové – 28 %, Ústí nad Labem – 30,6 %,
a Karlovy Vary dokonce – 51,2 %). Dodávám,
že nejde o rozdíl v procentech, ale v absolutních počtech hlasů, kde bychom spíše měli při
0
2000
2004
297 083
2 164 456
500000
344 441
1000000
559 301
1500000
Až do listopadu roku 2008 dokázali sociální demokraté motivovat své politicky vlažné
voliče jít pouze k volbám parlamentním.Teď se
jim je podařilo přesvědčit, že z hlediska jejich
sociálních zájmů jsou pro ně důležité i volby
krajské – to je hlavní příčina oranžové volební vlny. Komentáře v této souvislosti poukazují
na nečekaný nárůst volební účasti – z necelých
třiceti na dvaačtyřicet procent. Trochu se to
čekat dalo, neboť od roku 2004 došlo zatím
u všech typů voleb k mírnému navýšení účasti (u parlamentních o 6,5 %, u komunálních
o 0,9 %, u druhého kola senátních o 2,3 %).
Euforický Jiří Paroubek se nechal slyšet, že tak
drtivě jako oni ještě žádná strana volby nevyhrála. Omyl. Občanští demokraté v roce 2004
získali o 0,5 % hlasů a 11 mandátů víc než letos sociální demokracie. Strany dnešní vládní
koalice obdržely letos 35 procent mandátů,
zatímco strany koalice vedené ČSSD v roce
2004 jen 29 procent. Rozdíl mezi prvním
a druhým (ODS a KSČM) byl v roce 2004 celých 17 procent, v roce 2008 (ČSSD a ODS)
jen 12 procent. Přesto je porážka ODS jednoznačně velká. Proč?
769 848
Hlasy pro ČSSD
1 044 719
Hlasy pro ODS
2500000
2000000
2 988 487
Volební účast
687 005
3000000
2 416 385
Podle Stanislava Balíka z brněnské Fakulty sociálních studií letošní krajské volby
poukázaly také na fakt, že charakter duše
českého voliče je spíše socialistický. Proto
je dle autora česká pravice dlouhodobě
stavěna do role občasného korektora nejhorších socialistických prohřešků.
2008
Graf ukazuje absolutní zisk hlasů ODS a ČSSD v krajských volbách
2000, 2004 a 2008 s vývojem volební účasti v těchto letech.
celkové vyšší účasti očekávat navýšení.Tradičně nejslabší moravské kraje jako Olomouc či
Zlín, byly ve svých výsledcích pro ODS silnější než Pardubice, Hradec Králové, Liberec, Ústí nad Labem či Karlovy Vary. Snaha zbavit odpovědnosti regionální reprezentace za tento
výsledek je evidentní politickou hrou. Zaznamenáníhodný je případ Pardubic a Brna. Obě
města ukazují, jak obtížné může být postavení
ODS ve chvíli, kdy se nabízí alternativní věrohodný pravicový subjekt – v obou případech
je spojen s KDU-ČSL. V roce 2008 v obou
ODS ztratila v absolutních počtech, a to výrazně. KDU oproti tomu v obou městech své
hlasy patřičně navýšila, v Brně měla dokonce
více hlasů než ODS. Zde se ukazuje, jak důležité je osobní nasazení lídrů – brněnský Juránek a pardubický Línek byli zkrátka všude.
Navíc vzbuzují ve voličích pocit, že i oni mohou být reprezentanty pravicových zájmů, a to
věrohodnějšími než například brněnský Venclík. Proč nepřišli mnozí z těch, kteří v předchozích volbách volili ODS? Zde si musí sáhnout do svědomí jak její vládní, tak krajští
reprezentanti. Ať si sami odpovědí na otázku,
kam se vytratil étos jejich vládnutí. Mají ještě
vůbec nějaký? Jaký nabídli hejtmani?
Národní socialismus
Z hlediska tradic české politiky nebyl nenormální výsledek krajských voleb, ale naopak výsledky z let 2004–2006, kdy pravice
převažovala. Sečteme-li v parlamentních volbách od roku 1996 zisky socialistů obojího
zabarvení a ze začátku i republikánů, dostáváme dlouhodobou dominanci levice. Ostatně i v době voleb do Poslanecké sněmovny
v roce 2006 stačilo pár hlasů v Jihočeském
kraji a stal se premiérem Jiří Paroubek s tichou podporou komunistů. O levicovém charakteru části zelených a lidovců ani nemluvě.
Čím to? V hloubi české duše většinově dřímá
odkaz národního socialismu, na nějž mistrně
navazují socialisté, komunisté a v některých
ohledech i část ODS. Ztělesňuje se v odporu
k tradičnímu uspořádání společnosti a k tradičním hodnotám. Vidíme jej v odporu proti
větším podnikatelům, kdy každý, kdo zaměstnává více lidí než sebe a svou rodinu, je podezřelý. Spatřit jej můžeme ve snaze ošálit
vrchnost při nemocenské a při přidělování
různých dávek. Projevuje se v podpoře progresivního zdanění a majetkových daních. Na
povrch se dostává při debatách o postavení
církví a náboženství vůbec. Národní socialismus je nejvlivnější z českých politických
doktrín historie i současnosti. Politická síla,
která si s tímto proudem dovolí neplout, či
dokonce pluje proti němu, nemůže volby stabilně vyhrávat. A když už, pak nemůže dlouhodobě nacházet důvěryhodné politické
partnery pro většinové vládnutí. Každá většinová síla napravo od ČSSD je zřejmě dlouhodobě odsouzena k občasnému a krátkému
napravování nejhorších socialistických a pokrokářských výstřelků doby.
Reflex č. 44/2008
4/08 115
listopad 2008
Servis
počet členů ODS
muži
ženy
mezinárodní nárůst
30 805 100,00 %
20 592 66,85 %
10 213 33,15 %
1 376 4,47 %
Informační bulletin
vydává
Občanská demokratická strana
Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1
IČ 16192656
připravuje mediální sekce ODS
foto Luděk Krušinský
a archiv ODS
redakční uzávěrka 26. 11. 2008
e-mail: [email protected]
www.ods.cz
registrace u MK ČR E 12908
16 1 4/08
pátek 5. 12. 2008 – v odpoledních hodinách zahájení 19. Kongresu ODS
sobota 6. 12. 2008 – celodenní jednání 19. Kongresu ODS, společenský večer
neděle 7. 12. 2008 – celodenní jednání 19. Kongresu ODS, volby
www.ods.cz/kongres
Od kongresu ke kongresu
Aktualizace webových stránek ODS
(15. 11. 2007 – 24. 11. 2008)
800
780
700
600
488
500
382
400
310
300
200
100
105
154
129
35
Fotoaktuality
Zpravodajství ODS
0
Hyde Park
Zkratka EU2009.cz, která odkazuje na internetovou doménu, je oficiálním logem českého předsednictví v EU. Logo hrající barvami s jednotným vizuálním
stylem představil 12. listopadu Mirek Topolánek veřejnosti a současně tím odstartoval druhou část informační kampaně před předsedáním. Logo odkazuje na
stránky www.eu2009.cz, které budou oficiálním portálem českého předsednictví.
Spolu s kampaní a logem představil premiér aktualizované náznaky českých politických priorit předsednictví, mají to být hlavně „tři E“ – ekonomika (finanční krize), energetika (energetická bezpečnost, změna
klimatu), Evropa a svět (mimo jiné politika na východ,
integrace západního Balkánu). Přesný program bude
zveřejněn koncem roku.
Regiony v médiích
K 31. říjnu 2008 měla ODS
30 805 členů, kteří jsou evidováni v 1 456 místních, 92 oblastních a 14 regionálních
sdruženích.
Během letošního roku se
počet členů zvýšil o 1 376
členů. Poměr mužů a žen je
v ODS cca 2:1.
Harmonogram jednání:
Televize, rozhlas
Stav členské základny
Clarion Congress
Hotel Prague****
Freyova 33,
Praha 9 – Vysočany
Rozhovory v tisku
VR ODS děkuje všem občanům, kteří nás přišli podpořit
v krajských volbách a v prvním
kole senátních voleb.
VR ODS děkuje všem hejtmanům a krajským zastupitelům ODS za veškerou práci,
kterou odvedli ve prospěch občanů svých regionů.
VR ODS konstatuje, že krajské volby skončily pro ODS výrazným neúspěchem. Analýza
příčin bude předmětem jednání
politických orgánů po druhém
kole senátních voleb a ODS je
z této analýzy připravena vyvodit konkrétní závěry.
VR ODS se obrací na všechny občany a prosí je, aby nám
pomohli v nadcházejícím druhém kole senátních voleb, aby
přišli k volbám a aby podpořili
kandidáty ODS proti kandidátům ČSSD a KSČM.
5.–7. prosince 2008
Články a komentáře
Děkujeme občanům,
kteří nás přišli podpořit v krajských
a senátních volbách
Tisková prohlášení
Usnesení
Výkonné rady
ODS ze dne
20. 10. 2008
Poslední slovo
ODS prohrála letošní krajské a senátní volby. Krátké a vše říkající konstatování, které
nelze nijak zpochybňovat.
Naštěstí žijeme v demokratické
zemi, v níž jsou volby politickou soutěží a nikoliv válkou na život a na
smrt. Přesto je ale pochopitelné, že
hlavní důvody naší porážky se musejí důkladně analyzovat a ODS se
z nich musí umět poučit. Odpověď
na důvody naší letošní porážky přinesla komplexní analýza, kterou
Hlavní kancelář ODS a nezávislí odborníci zpracovávala a která je v současné době již k dispozici.
Bez ohledu na nepříznivý výsledek
voleb musím ale jako hlavní manažer ODS říci, v souladu s konstatování Výkonné rady ODS, že všichni
pracovníci HK ODS v těsné koordinaci s manažery se snažili odvést
v uplynulém volebním roce co nejlepší práci. Hlavní kancelář se na základě požadavků z krajů stala servisním místem, které poskytovalo služby pro jednotlivé volební štáby, ať již
šlo o volební magazíny, nákup médií,
přípravu tištěných materiálů či výzkumy a další služby. Manažeři
všech úrovní a jejich štáby dlouho
před kampaní, ale i po celou dobu
volební kampaně odváděli v plném
nasazení obrovský kus práce přímo
„v poli“.Ti všichni si zaslouží mé poděkování a ocenění.
Tentokrát jsme boj prohráli, jsme
poražení, ale naštěstí ne mrtví. Je třeba se z porážky poučit a dívat se do
budoucna. Ještě více se otevřít novým
věcem, novým postupům a metodám
a hledat východiska. Znamená to mimo jiné pokračovat v profesionalizaci aparátu strany. Žádné budoucí vítězství není možné bez perfektně
fungujícího zázemí.
Blíží se 19. Kongres ODS, který bude důležitý nejen proto, že je kongresem volebním. Jeho jednání jistě nebude jednoduché, ale po diskusích
a analýzách současné situace je potřeba se soustředit na budoucnost.
Přeji všem účastníkům jednání mnoho zdaru a odhodlání k nalezení
správné cesty pro další směřování
ODS.
Jan Kočí
hlavní manažer ODS