Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za

Transkript

Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za
• 25 • Slovácko
Úterý 10. dubna 2001
Nikdo nemá vìtší lásku než ten, kdo položí život za své pøátele
ZÁŽITKY PETRA ŽALOUDKA Z OSTROVA MALOMOCNÝCH
Se svými postøehy, zážitky a dojmy z kolonie malomocných na havajském ostrovì Moloka'i
pøijel do Hodonína Petr Žaloudek (43), žijící dvacet let ve Vídni. Pásmo mluveného slova,
hudby a diapozitivù strhlo všechny, kteøí pøišli do kostela sv. Vavøince, aby se dozvìdìli
nìco o místech, na která se bìžnì èlovìk nedostane. Díky vstøícnosti Petra Žaloudka mohl
vzniknout následující rozhovor, pøibližující atmosféru „ostrova smrti“, rozkládajícího
se na necelých šesti stech ètvereèních kilometrech v severním Pacifiku.
n Zaèátkem února jste už
poètvrté podnikl cestu na Moloka’i. Co vás vedlo k návštìvì tohoto ostrova malomocných a kdy jste se tam dostal
poprvé?
Poprvé jsem byl na Havajských ostrovech pøed pìti lety.
Dostat se na ostrov, který svým
pùsobením proslavil belgický
misionáø P. Damián de Veuster,
bylo mým snem už od mládí. Na
gymnáziu jsem èetl knížku o životì tohoto velkého muže (Otec
vyhoštìných, pozn. red.), která
mì natolik oslovila, že jsem zatoužil místa jeho pùsobení jednou navštívit.
n Jak se na ostrov smrti dostal P. Damián de Veuster a
èím ho proslavil?
Páter Damián pøišel na Havajské ostrovy koncem devatenáctého století jako tøicetiletý
misionáø. Náhodou se dozvìdìl
o násilné deportaci lidí postiže-
ných malomocenstvím na jeden
z Havajských ostrovù, Moloka’i. Ostrov navštívil a vidìl,
v jakých nelidských podmínkách
a izolaci tito lidé žijí. Byl svìdkem nepøedstavitelné materiální
i duchovní bídy. Spousta lidí v
zuboženém stavu se tam jen povalovala, nebylo nikoho, kdo by
se o nì postaral. Byli velmi zahoøklí, znechucení, lhostejní,
èasto také agresivní a brutální.
Rozhodl se mezi nimi žít. Do
prostøedí totální anarchie a beznadìje vnesl tvrdý Vlám zcela
jiný zpùsob života. Ošetøoval nemocné, stavìl chatrèe, zakládal
pole a zahrady. Tìšil umírající,
pohøbíval zemøelé, staral se nejen o sirotky, ale také o klid a
poøádek. Pøedevším ale vracel
lidem jejich lidskou dùstojnost.
Byl prvním èlovìkem, který pøišel – zcela zdráv a zcela dobrovolnì – na Moloka’i, s vìdomím,
že cesta zpìt odsud nevede.
Až od 30. let 20. stol. mohli lidé navštìvovat své malomocné
pøíbuzné. Sloužila k tomu velká místnost, rozdìlená nad stolem pletivem, aby byl vylouèen jakýkoliv dotek.
Jedním z prvních dobrovolníkù, kteøí pøišli na Moloka'i,
byl Joseph Dutton, námoøní dùstojník z amerického
Bostonu. Pøišel sem tøi roky pøed smrtí pátera Damiána.
Na snímku se „svými“ chlapci.
n Co je to vùbec malomocenství a proè ještì dnes, v dobì
vyspìlé lékaøské vìdy, musí
být lidé tímto zpùsobem izolováni?
Malomocenství neboli lepra
je velmi rychle se šíøící infekèní
onemocnìní, které zpùsobuje
bakterie Mycobacterium leprae.
V poèáteèním stadiu se projevuje bílou skvrnou na kùži, postupnì se ale rozšiøuje do hloubky,
zasahuje nervy a tkánì. V koneèném stadiu dochází k odumírání okrajových èástí tìla. Malomocenství na Havajské ostrovy
zavlekli pøistìhovalci. Dnes je
tato nemoc rozšíøena zejména
v zemích tøetího svìta. Pøestože
se od roku 1946 dá léèit a tudíž
není dùvod k separacím, dodnes
existují kolonie malomocných
v Nepálu, Africe, Indii, Pákistánu a jinde.
n Dodržoval jste pøi vašem
pobytu v kolonii nìjaká
zvláštní pravidla?
Nemocnice v Honolulu mi
musela vystavit speciální povolení a také jsem podepsal reverz.
Protože na ostrovì platí zákaz
pohybu bez prùvodce, musel
jsem to respektovat a dodržet
i maximální povolenou dobu
pobytu, což je ètrnáct dnù.
n Kdo vás na ostrovì doprovázel?
Sedmaosmdesátiletý belgický
misionáø, který už více než padesát let pùsobí na Havaji. Díky
nìmu jsem mohl navštívit i místa, na která se bìžný turista nemá
šanci dostat.
n Vìdí lidé ještì dnes, kdo to
byl Damián de Veuster?
Samozøejmì. Zemøel sice
v roce 1889, takže ti, kteøí tam
žijí v souèasné dobì, ho nemohli znát, pøesto jeho jméno èasto
vyslovují. Jeho skutky se v ústním podání obyvatel ostrova
zachovaly dodnes. Patøí k nim
napøíklad jeho zpùsob oslovování nemocných: We leppers –
my malomocní, kterým se s nimi
ztotožnil. Pøipomínají ho i mnohé stavby, napø. kostel sv. Filomény nebo ruiny nemocnice.
Socha P. Damiána stojí také pøed
budovou parlamentu v hlavním
mìstì Havajských ostrovù Honolulu. Je to nejèestnìjší místo,
které páteru Damiánovi daroval
havajský stát.
n Pøijali vás obyvatelé ostrova Moloka’i?
Zpoèátku se nechtìli ani fotografovat, protože nemají rádi,
když se na nì nìkdo dívá jako
na exoty. Ti, co tam žijí od dìtství (dnes je jim 65 – 90 let),
jsou pøirozenì poznamenáni
Celkový pohled na kolonii malomocných v dobì pùsobení P. Damiána de Veuster.
Petr Žaloudek pøijel z Vídnì do Hodonína povyprávìt o svých zážitcích z „ostrova smrti“.
Foto: K. Jagošová
životem v izolaci a proto se chovají ponìkud odmìøenì. Dlouho
trvalo, než ke mnì našli dùvìru.
Dnes už zde mám mnoho pøátel
a cítím se mezi nimi velmi
dobøe. Projel jsem kus svìta,
ale s podobnými lidmi jsem se
nikde nesetkal.
n Jací jsou vaši pøátelé?
Záøící… Chtìl bych aspoò
nìco z jejich radostného a vírou
prosyceného ducha pøivézt do
Evropy. Napøíklad paní z pošty.
Jmenuje se Kuulei a díky ní jsem
se dozvìdìl mnohé o životì
v kolonii. Manžel jí už zemøel a
o dceru pøišla hned po narození.
Dìti se tu totiž nesmìly rodit a
pokud se tak stalo, byly matkám
hned po porodu odebrány. Paní
Kuulei mohla svoji dceru vidìt
poprvé, když jí bylo deset. Dnes
má dvaaètyøicet, bydlí v Honolulu a i když ji její pravá matka
vychovávat nesmìla, jezdí za ní
na ostrov.
Další velkou osobností byla
Toyo Kishimoto. Žena bez oèí,
nosu, rukou. Navštìvovalo ji
mnoho lidí, protože v její pøítomnosti vždy pookøáli. Nebo paní
Olívie. Je jí šestaosmdesát a
v kolonii žije od roku 1934. Pøed
nìkolika lety napsala autobiografickou knížku Mùj život v kolonii v Kalaupape. Popisuje v ní
svùj život a zážitky z nedobrovolného vyhnanství, stejnì jako
osudy dalších lidí. Jsou to mnohdy strašné zážitky, pøi jejichž
ètení se èlovìka zmocòuje
hrùza, smutek, soucit, ale i vztek
na ty, kteøí sem nemocné posílali.
n Jak vypadá ostrov dnes?
Území je pod správou Amerièanù, proto podmínky malomocných nejsou dnes zdaleka tak tìžké, jako byly pøed lety a stále
ještì jsou napøíklad v Pákistánu.
V hlavním mìstì Kaunakakai
žije asi tisíc obyvatel, na celém
ostrovì dosahuje jejich poèet
šesti a pùl tisíce. Pøírodu tvoøí
bujné rostlinstvo, nìkolikasetmetrové vodopády a dosud
èinné sopky. Právì kvùli malomocným zde bylo zakázáno
budovat hotely, pláže, což je
dobøe, protože pøíroda je nedotèená.
Páter Damián žil a pùsobil
v severní èásti zvané Kalawao.
Na ostrovì jsem navštívil všechny historické budovy, ale žádná
na mì nezapùsobila tolik, jako
kostelík sv. Filomény. Bylo to
místo, kde se pøetváøela lidská
srdce a je to tu znát. Lidé zde na
základì utrpení a bolesti nacházeli hodnoty, kterých by si jako
zdraví možná nikdy nevšimli.
Hned u kostela je høbitov a pandanusový strom, pod kterým
spával páter Damián. Když se
po svém pøíjezdu na Moloka’i
setkal s nesmírnou bídou jeho
obyvatel, øekl si, že dokud poslední z nich nebude mít støechu
nad hlavou, nebude ji mít ani on.
Spaní pod širákem nebyla žádná
slast. Žije tam nejrùznìjší havì
– škorpioni, patnácticentimetrové stonožky, jejichž kousnutí
mùže konèit i smrtí.
n Pøivážejí se sem ještì malomocní?
Od roku 1968 už ne. Nyní jich
zde žije asi ètyøicet a až zemøou,
bude toto území vyhlášeno národním parkem.
n Pùsobily zde nìkdy i vìdecké lékaøské týmy?
V roce 1913 tady Amerièané
postavili výzkumný ústav a
nemocnici pro zkoumání malomocenství. Po šestnácti letech
však ameriètí lékaøi a vìdci výzkum ukonèili, protože to mezi
malomocnými nemohli déle vydržet. Mohu potvrdit i z vlastní
zkušenosti, že pracovat s tìžce
nemocnými lidmi není žádná
slast. V podstatì tady zùstali jen
misionáøi a øeholníci. Na to, aby
èlovìk vykonával urèitý zpùsob
služby, je potøebné jisté vnitøní
povolání.
Tváø malomocného pøed a po vyléèení. Vlevo je oblièej zohaven leprou (tzv. „lví tváø“). Pøestože léèba jednoho èlovìka
pøijde v poèáteèním stadiu na pouhých 150 Kè, mnozí si ji
nemohou dovolit. Jsou tak odsouzeni k pomalé a strašné smrti.
Objevitelé Havaje pøinesli tìmto ostrovùm nejen civilizaci,
ale i rùzné nemoci, ze kterých nejhorší bylo malomocenství.
Až jiný „objevitel“ – belgický knìz a humanista Damián de
Veuster zmírnil utrpení malomocných. Vlevo v dobì svého
pøíchodu na Moloka'i, vpravo jako jeden z nich.
P. Damián de Veuster pøišel na Moloka’i kvùli lidem,
které „zdravᓠspoleènost vydìdila. Nauèil je žít, radovat se,
stal se jejich pøítelem. Díky nìmu dokázali být opìt šastní,
protože dal smysl jejich utrpení a ukázal jim cestu nadìje.
Nakonec se od nich sám malomocenstvím nakazil. Zemøel
v roce 1889 ve svých 49 letech. Nad jeho hrobem v Kalaupape
se tyèí tøímetrový køíž. Do èerveného kamene jsou vytesána
slova: „Nikdo nemá vìtší lásku než ten, kdo položí život
za své pøátele.“
Stranu pøipravila Kateøina Jagošová
Fotografie poskytl Petr Žaloudek

Podobné dokumenty

Prezentace novinek Cersaie

Prezentace novinek Cersaie Cammeo ��,� X �� (lepené na síti) �.��� Kč/m2 �.�� m2/� ks

Více

FOREVER 10 2012.indd - Expedice Bajkal 700

FOREVER 10 2012.indd - Expedice Bajkal 700 To je jeden ze způsobů, jakým jsme si na našem posledním a nezapomenutelném Super Rally ve Phoenixu užili tolik zábavy. Po celém hotelu jsme rozmístili skleněné stěny a vyzvali distributory, aby na...

Více

Výtažek z farní kroniky, z doby pana děkana Fr. Kvapila

Výtažek z farní kroniky, z doby pana děkana Fr. Kvapila Sokol. Mladý kaplan P. Srovnalík, hned po svém pøíchodu, projevil velkou snahu založit podobný tìlovýchovný a kulturní spolek pro katolickou mládež. Ale jeho nadøízený, pan rada Èerný, byl zásadnì ...

Více

ruch 03/2007 - RUCH Řevnice

ruch 03/2007 - RUCH Řevnice støedem údolí, jindy si zase vybrala cestu tìsnì pod kostelem. Leckdy i vytvoøila rozsáhlý ostrov a øemeslník, jdoucí tøeba jen do Dobøichovic, se musel nìkolikrát brodit. Ale èasy se zmìnily a èlo...

Více

Teritorium - Peter Zaloudek

Teritorium - Peter Zaloudek mého dnešního pohledu to možná někomu zní jako troufalost, ale to jediné, co mi nebylo lhostejné, byl pocit nečinnosti vůči těm lidem, zatím co já jsem měl jako student teologie a politický uprchlí...

Více

číslo 4 - SeniorTip

číslo 4 - SeniorTip to nenávist ani dìdkovatìní. Byl to strach. Za jeho alergií na vánoèní pøípravy se skrývalo vìdomí, že letos bude sám. Poèátkem roku mu zemøela žena, syn pracuje v zahranièí a pøátele prý nemá. Nem...

Více

mezináboženské vztahy mezináboženské vztahy

mezináboženské vztahy mezináboženské vztahy vedle sebe importovaný buddhismus s kla- lidem jiných pøesvìdèení. Poukazuje se na Historii mezináboženských vztahù tu nelze sickým náboženstvím rozdìleným na kon- to, že pøi sporech o pragmatické ...

Více

Prostor - 10. cislo (3. rocnik)

Prostor - 10. cislo (3. rocnik) primitivnì jednoduchý (ne, že bych urážel ty, co si to hned neuvìdomili) - maturita. Ta døíve èi pozdìji postihne nás všechny studenty. Co se týèe Kamila, tak ten mìl nejvìtší podíl na vzniku tohot...

Více

Číslo 6 - 2010 VÝTISK ZDARMA

Číslo 6 - 2010 VÝTISK ZDARMA náklady. A protože dobrého není nikdy dost, našli se i další sponzoøi. Pan Miroslav Smaha z Prahy, rodem však velešák nám daroval na vytápìní Kantùrkovce døíví z polomu. Pan Petr Zifèák nám jej spo...

Více