Jesøabí 1503-2003

Vážení občané, milí rodáci z Jestřabí.
Krajina, kde žijeme a své životní osudy prožívali naši předkové, patří k jižnímu cípu Valašska.
Říká se, že Bůh stvořil Valašsko jako nesmírně krásný kraj, obdivovaný v minulosti i současnosti.
Chléb však, kteří Valaši potřebovali ke svému životu, uložil hluboko do neúrodné a kamenité půdy na
příkrých svazích valašských hor, odkud se jen těžce, přetěžce dobýval.
„Gdo sa však jednúc na Valachoch narodil, nigdy nemože na svoju rodnú dědinku zapomenút.“
Toto velmi skromné dílko, které se vám dostává do rukou, nechť připomíná historii, jež před půl
tisíciletím začala ukrajovat dějiny naší rodné vesničky Jestřabí.
Vám spoluobčanům a všem rodákům z Jestřabí i vám, kdo do naší obce zavítají, přeji, aby k ní našli
vřelý vztah, spokojeně zde žili a do svého rodného domova se rádi navraceli.
srpen 2003
ing. Šuráň Pavel
starosta obce
OBEC JESTŘABÍ
Poloha obce
Obec Jestřabí je příhraniční obcí ve východní části Zlínského kraje. Vesnice se nachází
v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, v rámci UNESCO v biosférické rezervaci Bílé Karpaty a
Euroregionu Bílé-Biele Karpaty, zároveň náleží do etnografické oblasti Valašska.
Vesnice leží devět a půl kilometru jihozápadně od střediska regionu Valašských Klobouk a
půldruhého kilometru západně od Štítné nad Vláří. Je situována v údolí řeky Vláry, v průměrné
nadmořské výšce 336 m n.m. na 49°4´3,59´´ severní šířky a 17° 57´ 15,52´´ východní zeměpisné
délky.
Základem jejího půdorysu jsou dvě ulice, jedna je podél silnice vedoucí ze Slavičína do
Brumova-Bylnice (Dolňansko) a druhá, starší, se táhne od místní kaple jižním směrem
(Horňansko). Obydlí a hospodářské budovy jsou postaveny jak v údolí, tak částečně na svahu. Ze tří
světových stran obklopují obec kopce, na východě to je vrch Brálové, jižním směrem se nachází
masív se dvěma vrcholy Na nivách (513 m n.m.) a Doubrava (520 m n.m.), na západní straně je
vrchol kopce Rovně (435 m n.m.). Severní strana je otevřená, zde protéká řeka Vlára, povodí
vesnice tak přísluší prostřednictvím Vláry, Váhu a Dunaje k úmoří Černého moře.
Rozloha obce
Katastrální území /dále jen k.ú./ Jestřabí nad Vláří (jak se správně k.ú. nazývá) sousedí
s k.ú. Štítná nad Vláří, Popov, Bohuslavice nad Vláří, Rokytnice a Kochavec. Katastr má rozlohu
389, 46 ha, podle pozemků má následující strukturu:
a) zemědělské pozemky 284,17 ha (73%), z toho orná půda 133,93 ha (47,1%), zahrady 8,14
ha (2,9%), ovocné sady 1,62 ha (0,6%), travní porosty (louky a pastviny) 140,48 ha (49,4%)
b) lesní pozemky 66,24 ha (17%)
c) vodní plochy 3,88 ha (1%)
d) zastavěná plocha 5,27 ha (1,3%)
e) ostatní plochy (silnice, neplodná půda) 29,90 ha (7,7%)
Dříve bylo katastrální území obce větší, mělo 554 ha. K obci Jestřabí náležela také osada
Kochavec, v roce 1996 byla vyhlášena jako samostatné katastrální území. V současnosti je
Kochavec místní částí obce Rokytnice. Obec Jestřabí má své pozemky taktéž na k.ú. Kochavec,
Rokytnice a Štítná n./Vl., soukromníci také na k.ú. Kochavec a Bohuslavice.
Jestřabí bylo v minulosti ryze zemědělskou a částečně pasteveckou obcí. Názvy místních
tratí: Záčepnice, Brálovy, Lány, Vrchy, Rokytenky, Díly, Lázce a Nivy. Některé další místní názvy:
Dělnice, Příčky, Čertoryje, Újezdek, Krčmářov a další. Území obce bylo úředně rozparcelováno v r.
1828.
Přes katastr obce prochází železniční trať, zvaná Vlárská dráha: Brno-Vlárský průsmyk,
nejbližší železniční stanice je v Popově vzdáleném 2 km. Na Nivách, na rozhraní k.ú. Jestřabí a
Štítná n./Vl., stojí vysílač na TV signál a pro příjem mobilních operátorů.
Stručná historie, správní příslušnost a samospráva obce
Obec je poprvé uváděna v historických písemných pramenech roku 1503. I když je
nepochybně ještě starší, pravděpodobně vznikla v době kolonizace regionu ve 13. či 14. století. Ves
byla dědičným manstvím hradu Brumova, zdejší manové tu měli tvrz a jako man je zde r. 1527
připomínán Jan Flajha z Jestřabí. Název obce je odvozen od slova jestřáb, její historické názvy
byly: Gestrzebij (1520), ves Gestrzaby (1575, 1671), Jestržaby (1671), Jestrzabi (1720), Jestřabí
(1846), Jestřaby (do konce 19. století), Jestřabí (od roku 1872). Na původní pečeti je jestřáb lovící
kořist, na novější obraz sv. Jana Nepomuckého.
Až do konce feudalismu v r.1848 náležela obec vždy k brumovskému panství a s ním také vždy
měnila svého majitele, kde též patřila pod správu vrchnostenského úřadu a soudu. Od roku 1850 je
Jestřabí samostatnou obcí s vlastní samosprávou, s výjimkou let 1976-1991, kdy byla integrována
pod společným Místní národní výborem s obcí Štítnou nad Vláří-Popov.
Mezi lety 1850-1960 náležela obec k těmto okresům:
soudní okres
Valašské Klobouky 1850-1960
politický okres (hejtmanství) Uherský Brod
1850-1855
Valašské Klobouky 1855-1868
Uherský Brod
1868-1949
Valašské Klobouky 1949-1960
V letech 1949-1960 patřila územně do Gottwaldovského kraje. Při státní územní
reorganizaci v roce 1960 byla vesnice začleněna do okresu Gottwaldov a do Jihomoravského kraje.
V roce 1991 byly kraje zrušeny.
Od 1.1.2001 po novém územněsprávním uspořádání patří obec do Zlínského kraje. Od
1.1.2003 náleží pod pravomoci obce s rozšířenou působností Městského úřadu ve Valašských
Kloboukách, kde se nachází i finanční a katastrální úřad. Příslušnost k pověřenému a stavebnímu
úřadu má v Brumově– Bylnici. Úřad práce a Obvodní oddělení policie se nalézá ve Slavičíně.
Farní, poštovní, matriční úřad a škola se nachází v sousední Štítné nad Vláří. Nemocnice
s poliklinikou je v nedalekém Slavičíně, k praktickým lékařům občané dojíždí do Slavičína nebo do
Štítné n./Vl.
Starostové obce Jestřabí
Jako starostové obce jsou doloženi:
roku 1874
František Šuráň č.8
Jan Šmotek č.52
do r.1891
Josef Bařinka č.31
1891-1894
1894-1897
Jan Černíček č.8
František Šuráň č.75 1897-1900
Jan Černíček č.8
1900-1903
Jan Hýbl č.32
1903-1906
Josef Hnilo č.70
1906-1907
František Fojtík č.6
1907-1909
Josef Šuráň č.10
1909-1912
Jan Bureš č.59
1912-1915
Jan Hýbl č.32
1916-1919
František Fojtík č.6
1919-1923
Josef Marek č.73
1923-1927
Josef Hýbl č.2
1927 (VI.-XI.)
Josef Šuráň č.10
1927-1931
Josef Šuráň č.10
1931-1935
Jan Hnilo č.70
1935
(V.VII.)
Jan Hnilo č.70
1935-1938
Josef Králík č.43
1938-1945
V letech 1945-1976 předsedové
Místního národního výboru (MNV):
1945-1947
Jan Šuráň č.67
Josef Králík č.43
1947-1948
řed.šk.Bohumil Kunovský 1948-1950
Josef Urban č.27
1950-1951
Josef Fojtík č.100
1951
Karel Hajda č.101
1952-1953
František Hýbl
1953
Jaroslav Peléšek č.57 1953-1954
Josef Šuráň č.21
1954-1955
Alois Hrnčiřík č.74
1955-1957
František Sláma č.39 1957-1959
řed.šk.Jaroslav Vícha č.78 1959-1960
Karel Hajda č.101
1960-1964
Josef Fojtík č.100
1964-1967
Karel Hajda č.101
1967-1976
V letech 1976-1991 společný MNV
se Štítnou nad Vláří – Popovem:
Jaroslav Kolínek
1976-1985
Josef Černíček
1985-1990
Marie Hrnčiříková
1990-1991
(všichni 3 občané Štítné)
Starostové obce od opětovného
získání samostatnosti v r. 1991:
Stanislav Tománek č.111 1991-1994
Stanislav Tománek č.111 1994-1998
ing. Pavel Šuráň č.81
1998-2002
od r.2002
ing. Pavel Šuráň č.81
První písemná zmínka o obci Jestřabí
První písemnou zmínku o obci Jestřabí nacházíme v listině krále Vladislava Jagellonského z
roku 1503. Touto listinou král potvrdil dědičná vlastnická práva na hrad a panství brumovské, včetně
obce Jestřabí, uherským šlechticům bratrům Podmanickým, kteří tyto práva získali od Jana z Lomnice.
Tak se do té doby královské zboží stalo šlechtickým dědičným majetkem. Listina byla vložena do
zemských desek. Zde je její text:
"My, Vladislav, z božie milosti uherský, český, dalmatský, charvátský etc. král, markrabie moravský,
lucemburské a slezské kníže, lužický markrabie etc., oznamujem listem tímto všem, jakož před
některejmi lety byli jsme dali k prozbě a žádosti urozeného Jana z Lomnice na Mezeříčí, hajtmana
markrabství moravského, najprv vejplatu na hradě a panství brumovském s jeho příslušensvím, v
markrabství moravském ležícím, a potom, když by to k vejplatě přišlo i k dědicství, o kteréžto dědicství
hradu a zbožie svrchupsaného s jejich příslušenstvím udělal jest týž Jan celú a dokonalú smlúvu s
slovutným Michalem a Štefanem, bratřími z Podmanína a na Brumově tak, že jemu za to právo úplatek
a vuolí naší a vědomiem učinilia jistú summu dali, prosíce nás i s týmž Janem, abychme to právo jeho,
kteréž na dědicství, zámku a panství brumovského od nás listem zapsané měl, na ně, erby a budúcí
jejich převésti ráčil tak, aby jim to ve dsky zemské vjíti a vloženo býti mohlo. K jichžto obapolní
žádosti nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomiem, mocí královskú v Čechách a
jakožto markarabie moravský převedli jsme na již psané Michala a Štafana, bratří, a budúcí jejich
všecko právo dědičné, kteréž jsme byli dali svrchupsanému Janovi na hradě a panství brumovském, s
jeho příslušenstvím a tímto listem převodíme a přenášíme, chtíce tomu, aby oni hrad a město Brumov,
městečko Koblúky (v originále), vsi Bylnice, Vlář, Ščítnú, Návojné, Nedašov, Lhotu, Poteč, Ščudlov,
Přiekazy, Střalné, Seminku, Horní Lidší, Dolní Lidší, Puolčí, Zubrůvku, Lomnú, Lačnuov, Smolní,
Tichov, Lipinu, Vrbětice, Mířín, Kuchaviec, Mladotice, Hrádek, Rokytnici, a manství dolepsaná:tvrz,
řečenú Popuov Keř, ves Jestřebí, ves Mirošov, s platy, lesy, lukami, horami, řekami, rybníky, potoky,
dědinami, pastvami, pastviščemi, i jinými jejich všemi a všelijakejmi příslušnostmi, kterejmiž by se
kolvěk jmény jmenovati aneb vypsati mohly, dědičně jměli, drželi a toho požívali a požívati mohly, tak a
tím obyčejem, jakožto i jiní páni a obyvatelé markrabství moravského svých dědičných zámkuov a zboží
požívají bez umenšení a bez překážky naší, budúcích našich králuov českých markrabí moravských i
jiných všech všelijakejch lidí, porúčejíc najvyšiem komorníku a sudím markrabí moravského, věrným
našim milým, abyšte když koli od již psaných Michala a Štefana, bratří, aneb jednoho z nich požádáni
budete, list jim tento s zámkem a zbožiem brumovským svrchupsaným ve dsky zemské, když najprv
otevříny budú, řád práva zachovajíc vložiti a vepsati rozkázali a to jináč nečinili bez zmatku a
všelijakej odpornosti. A kdož by list tento měl s čast o psaných bratří neb erbuov jich dobrú vuolí a
svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu na svědomí
pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali.
Dán na Budíně ve čtvrtek po svatém Mikuláši léta božieho tisícieho pětistého třetího /7.prosince 1503/
a království našeho uherského čtrnáctého a českého XXXIII.
Poslové k dskám zemským, pan Beneš Černohorský z Boskovic, pan Jiřík z Vlašimě.
Jestřabí patřilo do systému „manských vsí s tvrzí“ (spolu s Popovem a Mirošovem), na které
dlel „man“ (drobný šlechtic) vázán služební povinností k brumovskému hradnímu pánu. Z historických
dokumentů se dovídáme pouze o jediném manu v Jestřabí, r.1527 je to Jan Flajha. Ve 20. letech 20.
století se údajně, podle tehdejšího kronikáře, stále vypravuje o tom, kde stávala v Jestřabí tvrz, a to na
čp. 24, 26 a 45. Až do zrušení poddanství r.1848 obec Jestřabí náležela vždy k brumovskému panství.
Obyvatelstvo obce
Počet obyvatel a domů v minulosti
Podle První lánové vizitace z roku 1656 bylo v Jestřabí 20 usedlostí. V roce 1670 Lánový
rejstřík uvádí 23 usedlostí, z nichž 2 pusté. Tereziánský katastr r. 1758 nás seznamuje, že v Jestřabí
bylo 36 domů, z toho 14 celých gruntů, 7
podsedků a 10 podomků, 1 kovárna a 1 kolárna. Roku 1790 bylo v obci 40 domů s 271 obyvateli, v r.
1834 zde žilo v 56 domech 353 osob a r. 1850 mělo Jestřabí 393 obyvatel.
V roce 1900 tu stálo 83 domů s 467 obyvateli, a to 223 mužů a 244 žen, 448 Čechů, 7 Němců a
z nich 452 katolíků a 3 židé. Katastr obce měřil 572 ha, přičemž 557 ha činila hospodářská půda ve
složení 368 ha polí, 57 ha luk, 80 ha pastvin, 49 ha lesů a 3 ha zahrad. Ve vesnici chovali hospodáři 4
koně, 243 kusů skotu a 73 kusů vepřů. Toho roku byli v obci 3 obchody se smíšeným zbožím, kovář a
kolář.
Z 1.světové války se nevrátilo několik mužů, zahynuli v rakousko - uherských uniformách na
frontách této strašné války. Na počátku 20. let se i Jestřabí dotkl fenomén vystěhovalectví do USA, kde
odešlo mnoho, zvláště mladých lidí.
V r. 1930 bylo ve vesnici 89 zemědělských hospodářství s 270 rolníky, 1 kovárna, 1 hospoda a
2 obchody. Velký pohyb obyvatelstva nastal po 2. světové válce, kdy značné množství občanů odešlo
do pohraničí. A v poslední třetině 20. století zase mnoho mladých lidí odcházelo do měst za prací.
Vývoj obyvatelstva v obci Jestřabí podle sčítání lidu v letech 1869 – 1991 (do roku 1970 včetně
Kochavce):
1790 1834 1850 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991
Rok
271
353 353 352 415 458 467 463 454 473 485 584 515 346 315
obyvatel
40
56
x
66
71
79
83
x
90
91
102 107 118 91
x
domů
Při posledním sčítání lidu 1.3.2001 bylo v Jestřabí zjištěno 318 trvale bydlících osob, z toho 166
mužů a 152 žen. Celkem je zde 95 domů, z toho 77 trvale obydlených. V červenci 2003 bylo v Jestřabí
přihlášeno k trvalému pobytu 318 obyvatel.
Přehled usedlostí
První lánová vizitace, 1656
První lánová vizitace (1656) byla reformou stávajícího daňového systému, kterému měly být i
nadále podrobeny jen statky a pozemky v držení poddaných. Lánová vizitace nebyla prováděna
přesným měřením, ale pouhým odhadem na základě přiznávacího listu vrchnosti. Probíhala velice
rychle a povrchně. Navíc byl náš kraj krátce po jejím zhotovení r. 1663 postižen vpádem Turků. Proto
se muselo r. 1670 přistoupit k novému vyměření daně nazývající se Lánový rejstřík (1669-1679), který
je nejstarším dochovaným moravským katastrem, podle něhož se vybíraly daně téměř dalších sto let.
První lánová vizitace (1656) se do dnešních dnů sice nedochovala, přesto můžeme jména majitelů
usedlostí z té doby zjistit právě z Lánového rejstříku (1669-1679).
Celkový soupis První lánové vizitace (1656) v obci Jestřabí:
Usedlíků
Lhotníci
Poustky
Chalupy (chalupníci)
Pivní šenky
20
0
1
0
0
počet jejich měřic
355 celých a 6/8
počet jejich měřic
0
počet jejich měřic
24
pusté
0
Řemeslníci
0
Zarostlé pole (v měřicích) 68 celých a 6/8
Nesrovnalost: Zde je uváděna 1 poustka, kdežto Lánový rejstřík se o ní již nezmiňuje.
Lánový rejstřík, 1670
Lánový rejstřík obsahuje soupis všech poddanských usedlostí. Venkovské obyvatelstvo se
dělilo na lánové a nelánové. Lánoví usedlíci byli ti, kteří „seděli“ na lánové půdě a dělili se
na láníky, půlláníky a čtvrtláníky. Nelánoví usedlíci získávali půdu většinou dalším dělením
usedlostí a ti se nazývali podsedci, zahradníci, chalupníci či domkáři a obhospodařovali pouze
malý díl půdy nebo byli zcela bez půdy. V této době ještě neexistovalo žádné číslování, usedlost
byla evidována pouze podle jména hospodáře.
Hospodáři jsou sepsáni v levém sloupci a seřazeni sestupně od vlastníka největší usedlosti k
nejmenší. Pokud byl v roce 1656 hospodář jiný, tak je v pravém sloupci uvedeno i jeho jméno:
Lánový rejstřík, 1670
dříve, dle První lánové visitace (1656)
Čtvrtláníci
Kateřina Saňová, vdova
Martin Poláků, jinak Saňa
Eliáš Hýblů
Jan Štěpán
Martin Krůžela
Jan Souček
Bartoš Molků
Martin Buršů
Tomáš Krůžela
dř. Mikuláš Štěpánů
dř. Václav Štěpán
dř. Šťastný Krůžela
dř. Baroniů (Baroňů)
dř. Jan Čepečka
dř. Mikuláš Burša
dř. Jura Dojačků
Mikuláš Kovářů
Domkáři s poli
František Horníček
Jan Šťastný
dř. Martin Šťastný
Tomáš Krůžela, který je též čtvrtláníkem dř. Václav Martinců
Ondra Buršů
dř. Jíra Hýblů
Jura Březový
dř. Jura Skuků, jinak Štěpán Hallů
Jura Mikulčík
dř. Jan Chabík
Štěpán Přezů
dř. Václav Březů, jinak Miša
Domkáři bez polí
Václav Ťukal
Jan Chabík, dříve domkář s polem
Nově osazené čtvrtlány (po r. 1656)
Jan Halůj má nové bydlení Jury Holečka, který zemřel r. 1660, přijal je r. 1667
Michal Saňa má nové bydlení Jury Šťastného, který zemřel r. 1660, přijal je r. 1669
Nově zpustlé (po r.1656)
Jura Březů přijal čtvrtlán a podsedek Jury Skuků, který zemřel r. 1663
Jura Kozáků, jinak Řehákovský, který zemřel r. 1663
Poznámka: V září a říjnu 1663 na brumovské panství vpadly turecké a tatarské vojenské oddíly, aby
zajistily obživu pro svou armádu, čímž náš kraj velice trpěl. Z kategorie nově zpustlé je patrno, že dva
hospodáři zemřeli právě v roce 1663, ale není zde již uvedeno, zda-li to bylo právě v souvislosti
s turkotatarskými vpády.
Urbariální fase, 1776
Urbariální fase je soupis vlastníků usedlostí uvádějící jejich povinnosti vůči vrchnosti (robota,
daně) a kostelu (desátek). V Urbariální fasi se vůbec poprvé setkáváme s čísly popisnými
(konskripčními), která byla zavedena v r. 1771, v té době mělo Jestřabí 36 domů. Číselná řada začínala
na levé straně silnice z Brumova do Slavičína (čp.1) a pokračovala vzhůru dědinou podle potoka (dnes
je potok v kanalizaci), až bylo dosaženo konce obce (čp. 13), poté byly očíslovány domy na druhé
straně ulice až k poslednímu domu směrem ke Slavičínu (od čp.14 až 31), pak číslování pokračovalo po
levé straně cesty od Slavičína k Brumovu (čp.32 až 36). Nově postavené domy v následujících letech
dostaly číslo popisné vyšší než předešlé (37, 38…). Ve vyjímečných případech nový dům dostal staré
čp., a to po nedávno zbouraném domě (např. u čp.15). Toto číslování je platné dodnes.
Přehled začíná jménem hospodáře s číslem popisným. V závorce jsou uvedena čp. podílníků na
usedlosti (vzniklé dělením gruntů) či domů vzniklých v prostoru usedlosti (tzv. domkářská kolonizace).
Dále je zde uveden vlastník usedlosti v době Tereziánského katastru (r.1752) s držebnostním číslem
(čd.). Toto staré číslování začínalo usedlostí s největší rozlohou pozemků, dále následovali menší a
menší. Bohužel údaje nejsou úplné, chybí hospodáři vlastnící čp.5 a 8.
Urbariální fase, 1776 číslo popisné
Tereziánský katastr držebnostní číslo
(stav k roku 1752)
1/4 láníci
Hýbl Jakub
Šuráň Martin
Žálek Jiří
Šuráň Jan
Schaňák Václav
Krůžela Jan
Kovář Šimon
Strnka Jiří
Saňák Jan
Šuráň Tomáš
Kostka Martin
Saňák Josef
Šuráň Jakub
Gajdošík Josef
6 (5-6)
7 (7-8)
9
10 (10-11-52)
14 (14a-14b)
16 (16-17)
18 (18-19)
19
24 (24-45)
25 (25-26)
34
35 (35-42)
21 (21a-21b)
32
Saňák Jan
Šuráň Jiří
Hýblů Josef
Šťastný Jan
Krůžela Martin
týž
Krůžela Mikuláš
týž
Rak Jiří
týž
Juřička Jan
Saňák Jiří
Šuráň Šimon
týž
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
30
36
1
2
13
Šuráň Jiří
týž
Smolka Jan
Michalů Jan
Bureš Václav
Hýbl Josef
15
16
17
18
19
20
Domkáři s poli
Časný Václav
Šuráň Václav
Bečák Jan
Eliáš Jan
Bureš Josef
Marek Kašpar
Nově usazení domkáři s poli (po r.1752)
Struhař Tomáš
31
Nově usazení domkáři bez polí (po r.1752)
Hýblová Marianna, vdova
Šťastný František
Salčík František
Eliáš Matouš
Krůželová Marianna, vdova
Hýbl Josef
Šuráň Matouš
Háma Josef
Juřička Šimon
Hošík Matouš
Smolka Josef
3
4
11
12
22
23
26
27
28
29
33
+
Novák Martin
Hýbl Jiří
17
20
Poznámka: Zatím se bohužel nepodařilo zjistit přímou návaznost mezi usedlostmi z Lánového rejstříku
(1670) a Tereziánského katastru (1749-1760), proto ještě není možné určit přímou kontinuitu osídlení
od r. 1670 až do současnosti.
Indikační skica, 1828
V r. 1828 byly trigonometricky vyměřeny veškeré pozemky (parcely) na katastru obce
Jestřabí. Na základě toho vznikla tzv. Indikační skica, první katastrální mapa obce Jestřabí,
v měřítku 1:2880. Z ní vychází všechny pozdější katastrální mapy obce Jestřabí až do současnosti.
Z této práce vznikl tzv. Stabilní katastr, který byl na Moravě zaveden do praxe v r. 1851.
Indikační skica (1828) je dílo, ze kterého se můžeme dozvědět více o osídlení obce Jestřabí
v minulosti. Mapa je zpracována barevně a dá se na ní rozeznat typ zástavby (kámen, dřevo) a druh
pozemku (pole, pastvina, les). Skládá se z 12 dílů, na každé parcele je napsáno jméno majitele a
číslo popisné. Na každém z dílů je obecní pečeť a podpisy obecních představených, jsou to:
purkmistr Tomáš Novák (č.17), fojt Antonín Žalek (č.9) a další: František Fojtík (č.6), Martin
Šmotek (č.52) a Josef Hýbl (č.32). Na prvním dílu je připojen seznam vlastníků usedlostí s jejich
sociálním postavením.
Čp.
jméno vlastníka domu stav/postavení
Čp.
jméno vlastníka domu stav/postavení
1
2
3
4
4
5
6
7
8
9
9
10
11
12
Papšík Mikuláš
Bureš Jakub
Šuráň Antonín
Eliáš Jan
Hrabina František
Šeliga Jan
Fojtík František
Šuráň Jan
Šuráň František
Žalek Václav
Žalek Antonín
Šuráň Josef
Šuráň František
Eliášová Marianna
domkářka
Marek Josef
Šeliga Josef
Šťastný Jakub
Krůžela Josef
Novák Tomáš
Saňák Josef
Běleja Jiří
Hýbl Jan
Šeliga Jan
Šuráň Fabián
Kronšela Antonín
Eliáš Jan
Saňák František
Straka Josef
Struhař Tomáš
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
Šuráň Václav
Šuráň Jan
Hlaďa Jan
Marek Jan
Šuráň Jan
Bařinka Jan
Hýbl Josef
Pustý dům
Šťastný Jan
Žalek Martin
Šuráň Jakub
Šťastný Jan
Hýbl Ondřej
Sláma Josef
Šopek Jiří
Saňáková Kateřina
Strnad Martin
Skuček Martin
Hlaďa Ondřej
Saňák Matouš
Fojtík Jan
-----Saňáková Kateřina
Saňák Josef
Šuráň Jakub
Saňák Josef
Šmotek Martin
Hlaďa Ondřej
Váňová Kateřina
13
14
15
16
17
18
19
20
21
21
22
23
24
25a
25b
¼ láník
¼ láník
domkář
domkář
domkář
½ láník
½ láník
½ láník
½ láník
¼ láník
domkář
1/3 lánu
1/3 lánu
¼ láník
½ láník
¼ láník
½ láník
½ láník
¼ láník
½ láník
½ láník
½ láník
½ láník
domkář
domkář
½ láník
1/3 lánu
1/3 lánu
1/3 lánu
domkář
domkář
domkář
¼ láník
domkář
¼ láník
¼ láník
½ láník
¼ láník
domkář
domkář
domkář
domkář
domkář
½ láník
domkář
domkář
½ láník
domkář
domkář
domkář
domkář
domkář
½ láník
domkář
domkářka
Grunty v Jestřabí r.1894
Tehdejší řídící učitel pan Jindřich Janečka vypsal vlastníky usedlostí do Pamětní knihy Národní
školy v Jestřabí 1893-1936. Cituji jeho slova: „Na památku uvádím zde kdo bydleli ve vsi a jaký
majetek u toho kterého čísla byl“. Dle mého úsudku se v tomto seznamu vyskytují jisté
nesrovnalosti, ale i tak je nepochybně zajímavým dokladem naší minulosti.
Čp.
jméno vlastníka
stav/postavení
1.
Urban František
½ grunt
2.
Hnilo František
¼ grunt
¼ grunt
2.
Šuráň František
3.
Lukšík Jan
domkař
4.
Králík František
domkař
5.
Ptáček Pavel
½ grunt
6.
Fojtík František
¼ grunt
½ grunt
7.
Pinďák František
8.
Černíček Jan
½ grunt
9. a 31.Bařinka Josef
dva ½ grunty
10.
Šuráň Josef
celý grunt
společně s č. 10 a 52
11.
Šuráň Jan
52.
Šmotek Jan společně s č. 10 a 11
74.
Žalek Jan
½ grunt
12.
Rolenc Josef
domkař
13.
Šeliga František
½ grunt
14.
Hýbl František
½ grunt
14.
Bařinka František z Valentov
oba společně
73.
Marek Josef
½ grunt
domkař
15.
Bařinka Jan
16.
Krůžela František
¼ grunt
70.
Hnilo Josef
¼ grunt,
společně s č.16
33.
Fojtík Martin
½ grunt
17.
Novák František
společně s č.33
18.
Floreš František
½ grunt
53.
Hlaďo Jan
společně s č.18
19.
Krůželová Terezie ½ grunt
20.
Hýbl Václav
½ grunt,
společně s č.19
21.
Šuráň František
½ grunt
75.
Šuráň Antonín
½ grunt
22.
Bařinka M.
domkař
23.
Eliáš Jan
domkař
24.
Saňák Jan
½ grunt
25.
Řepka Jan
celý grunt
26.
Šuráň Tomáš společně s č.25 a 76
76.
Strnka Josef společně s č.25 a 26
67.
Šuráň Václav
domkař
Čp.
27.
28.
29.
30.
32.
jméno vlastníka
stav/postavení
Fagulec Jan
domkař
Strnka Jan
domkař
Kulka Samuel
domkař
Šuráň Jan
½ grunt
Hýbl Antonín
celý grunt
Saňák z Valentov
celý grunt
34.
Šťastný Josef
½ grunt
35.
Bartoš František
domkař
36.
Hýbl Josef
¾ grunt
79.
Marek Jan
společně s č.36
(vlastníky č.36 a 79 zapsal zřejmě opačně)
38.
Hýbl Jan
domkař
37.
Turenová Kateřina domkařka
39.
Sláma František
domkař
domkař
68.
Saňák Jan
42.
Tománková Františka ½ grunt
43.
Marek Martin
domkař
45.
Juřica Josef
¼ grunt
Saňák František společně s J. Juřicou
46.
Babulíková Kateřina domkařka
47.
Žalek Jan
domkař
48.
Marek Václav
domkař
49.
Fojtík Jan
¼ grunt
50.
Brožová Anna
hostinec
51.
Hnilo František
domkař
57.
Šeliga František
domkař
72.
Eliáš Václav
společně s č.57
(zřejmě č. 58 a 72)
59.
Bureš Jan
½ grunt
60.
Maryáš František
domkař
61.
Strnka František
domkař
62.
Fagulec Josef
domkař
63.
Hlaďo František
domkař
64.
Bartoš Josef
domkař
65.
Tománek František domkař
66.
Hýbl Jan
domkař
71.
Fojtík Josef
domkař
56.
Škubník Josef
domkař
69.
Šuráň František
domkař
77.
Eliášová Marie
domkařka
Celkem tedy: 4 celé grunty, 29 půlgruntů, 12 ¼ gruntů a 39 domkářů.
Roku 1900 dopsáno: Obec má nyní již 83 čísel.
Č. 78 je škola, 79. Josef Hýbl, 80. Pavel Ptáček, 81. František Šuráň, 82. M. Eliáš, 83. František Šuráň
Roku 1906 dopsáno: Za posledních 10 let přibylo 10 čísel:
… 84. František Šebák, 85. František Žáček a 86. František Piňďák
Vysvětlení pojmů
Grunt - bylo celé hospodářství včetně domu, polí a vybavení. Roboty a platy se nevztahovaly k osobě
poddaného, nýbrž ke gruntu, na kterém žil. To znamená, že při převzetí jiného hospodářství přestal
poddaný plnit předchozí povinnosti a začal vykonávat roboty a odevzdávat platy připadající na nově
získaný grunt (desátky, daně).
Rozvrstvení venkovanů
Sedlák, gruntovník či osedlý – schopný potažní roboty, pole od čtvrtlánu až k několika lánům (1 lán =
18,3 ha), grunty menší než 1 lán se dělí: ½ láník (půlláník), ¼ láník (čtvrtláník)
Chalupník, podsedník – hospodařil na usedlosti menší než čtvrtlánu
Zahradník, domkář – měl jen malou výměru půdy
Purkmistr = rychtář - vedl obecní samosprávu, měl k sobě 2 až 4 přísežné.
Fojt - zástupce vrchnosti v obci, fojtsví byl dědičný úřad.
Zrušení poddanství - poddanství zrušeno v r. 1848 a z poddaného se stal občan. Zrušena robota,
sedláci se z ní vykupovali.
110. výročí založení školy v Jestřabí
V minulosti bylo Štítensko přiškoleno do farní školy v Brumově, kam měli žáci v zimě
docházet. Krátce před zřízením školy ve Štítné vyučoval v zimním období děti doma mistr kožešnický
se svou ženou.
Od roku 1787 navštěvovaly děti z Jestřabí triviální školu ve Štítné, která byla zřízena při lokální
kaplance. Vyučování probíhalo v českém jazyce a prvním učitelem byl Jan Feygerle. Docházka byla
velice slabá, z Jestřabí v letech 1787-1791 docházelo z 22 pouze 8 chlapců a 5 z 25 děvčat. Štítenskou
školu navštěvovaly děti z Jestřabí téměř po celé 19. století, v r. 1846 zde mělo docházet 60 jestřabských
dětí.
Škola v Jestřabí 1893 – 1974
Výstavba školy v Jestřabí
O zřízení školy v Jestřabí a tím i o vynětí ze štítenského školního obvodu se začalo jednat
v roce 1891, kdy byl starostou Jan Šmotek č.52. Rozpočet a plán stavby školní budovy dostal za úkol
vypracovat Josef Vrba, zednický mistr ve Slavičíně. Zhotovený plán však musel přepracovat z důvodu
nevhodnosti umístění hospodářských budov u silnice. Rozpočet byl vypočítán na 7443 zlatých a 5
krejcarů. Při výběrovém řízení v květnu 1892 byl vybrán dodavatel stavebního materiálu, práci a odvoz
si ponechala obec sama pro sebe, respektive pro své občany.
Stavba školní budovy nakonec vyšla na 6780 zlatých a 10 krejcarů. Kvůli nedostatku peněz v
hotovosti si však musela obec vzít úvěr 3.000 zlatých v „sirotčí pokladně“ ve Val. Kloboukách, které
měly být splaceny do roku 1923. Dalších 1450 zlatých bylo vypůjčeno ve slavičínské záložně. Obec
navíc obdržela od c. k. zemského výboru subvenci 1000 zlatých, z prodeje obecního domku bylo
získáno dalších 81 zlatých. Škola dostala čp. 78 a byla v ní jedna třída s bytem pro učitele. Na
„obecnici“ bylo zřízeno školní hřiště /pozn.: v místě domu č.107 rodiny Štěpančíkovy/.
První léta školy
Dne 24. září 1893 byla škola slavnostně vysvěcena novým štítenským farářem P. Aloisem
Filipem. O dva dny později bylo zahájeno vyučování, které dočasně prováděl Josef Trudák, učitel
v Popově. Do Jestřabí docházel vyučovat třikrát týdně, v úterý, ve čtvrtek a v sobotu.
Do konkurzu na správce školy v Jestřabí se přihlásili tři zájemci: 1. Fr. Ročák, učitel v
Nedašově Lhotě, 2. Valentin Podzemský, učitel ve Vysokém Poli a 3. Jindřich Janeček, učitel
v Mirošově. Vybrán byl Jindřich Janeček, rodák z Pardubic, který začal v Jestřabí učit od 1. března
1894. Zůstal zde až do roku 1908, kdy byl jmenován řídícím učitelem ve Štítné. Hned v prvním roce
svého působení založil žákovskou knihovnu, která byla vůbec první knihovnou v obci, první svazky se
mu podařilo získat darem od dvou nakladatelů v Praze a od faráře A. Filipa, od olomouckého
arcibiskupa získal darem na jestřabskou školu 40 zlatých. Začal psát pamětní knihu (pozn. Pamětní
kniha Národní školy v Jestřabí 1893– 1936), ve které se můžeme setkat nejenom se zápisy o dění ve
škole, ale i v obci.
Počátkem školního roku 1893/94 bylo ve zdejší škole zapsáno 65 žáků, na konci školního roku
školu navštěvovalo 38 chlapců a 31 děvčat, celkem tedy 69 žáků. Do jestřabské školy chodily děti
z celého katastrálního území obce Jestřabí, tedy i z Kochavce, do r. 1918 školní rok začínal v půlce září
a končil v půlce července, žáci se museli povinně zúčastňovat mší svatých.
Předválečná léta
V r. 1907 byl upraven školní obvod, kdy školu začaly navštěvovat také děti ze mlýna pod
„Bukovinou“, který náležel již do divnického katastru. 1. září 1908 byl jmenován novým správcem
školy František Dobiáš, rodák z Želče na Moravě. Léta 1909-1911 proběhla ve znamení jednání o
rozšíření školy z jednotřídní na dvoutřídní. Okresní úřad v Uherském Brodě naléhal na obec, aby
provedla přístavbu školy a zajistila důstojné bydlení pro druhého učitele. To se ze strany obce
nesetkávalo s pochopením, i když přece jenom r. 1911 alespoň nechala vyhotovit plány, ale k přístavbě
již nedošlo a nadále byla z její strany oddalována. Jedním z důvodů bylo i to, že ještě stále splácela
dluh ze stavby školy. Nikdo z tehdejších aktérů nemohl tušit, že k rozšíření školy dojde až v r.1962.
Ve školním roce 1910/11 navštěvovalo zdejší školu již 106 žáků, z toho 46 chlapců a 60 děvčat.
Situace byla neúnosná, a tak bylo nutné zřídit místo pomocného učitele, kterým se stal od 1. března
1911 Alois Kryštof. Žáci byli podle věku rozděleni do dvou tříd, vyučovalo se v jedné učebně - jedna
třída ráno a druhá odpoledne. Od roku 1910 vyučovala 4 hodiny týdně ženským ručním pracím, zvláště
šití na stroji, Františka Ruferová ze Štítné. Další zaměstnankyní školy je r.1911 uváděna „zametačka“
Josefa Chromičáková.
V r. 1911 byl v naší obci poprvé slaven Dětský den, který se pak slavil i v následujících letech
dne 2. prosince na počest nastoupení císaře Františka Josefa I. na trůn. V r. 1913 byla střecha školní
budovy pokryta eternitem za 1300 korun.
1. světová válka
Počátkem světové války musel narukovat pomocný učitel Alois Kryštof do armády, 15. června 1915
padl. Dne 28. června 1915 byla konána slavnost při příležitosti dobytí města Lvova, oslavovat museli i
žáci v místní škole, budova byla vyzdobena prapory.
15. 11. 1915 nastoupil i správce školy František Dobiáš vojenskou službu a protože nebyl
nikdo, kdo by mohl děti vyučovat, byla škola uzavřena. 10. ledna 1916 bylo obnoveno vyučování,
z Hrádku zde docházel učitel Ludvík Maceška. Od 1. září 1916 děti učil Josef Císař, učitel
z Luhačovic. Žáci se samozřejmě 17. 11.1916 zúčastnili smuteční mše za zemřelého císaře Františka
Josef I.
V dubnu 1917 se vrátil učitel František Dobiáš, který byl propuštěn z vojenské služby, ale již
po 6 týdnech musel znovu narukovat. Správou školy byl pověřen Jindřich Roušal, učitel ve Štítné.
Jelikož však byl dotyčný ustanoven komisařem pro soupis osevných ploch (kvůli rekvizici obilí), do
prázdnin se nevyučovalo. V září 1917 byl správou školy pověřen výpomocný učitel ze Štítné, student
práv Emil Janeček, který zde vyučoval pouze půl dne. Učil tak do listopadu 1918, kdy se vrátil
z vojenské služby Fr. Dobiáš.
Léta 1918 – 1930
Po r. 1918 byl slaven Dětský den 28. října, v den výročí vzniku republiky. Učitelé také
organizovali oslavy narozenin prezidenta T.G. Masaryka a den Svátku matek. V r. 1919 nařídil soud
obci, aby zaplatila staviteli Strážnickému ze Slavičína za vyhotovení projektu ke škole z r.1911 i se
soudními výlohami. V prosinci 1922 byla stará šindelová střecha nad hospodářskou budovou nahrazena
novou krytinou za 1300 Kč, také byl opraven plot kolem školního dvora a zahrady, staré okapy byly
nahrazeny novými. Od 1. září 1923 byl ustanoven na zdejší jednotřídní škole výpomocným učitelem
František Kučera. Po neuvěřitelných 30 letech byl zaplacen dluh za stavbu školy v hodnotě 7000 Kč.
26. června 1924 navštívil obec 1. československý prezident T.G. Masaryk, školní mládež i
občané se shromáždili u hlavní silnice, kde po páté hodině odpoledne pan prezident ve svém voze
projel. Domy byly vyzdobeny, na návsi stála slavobrána, hudba hrála národní hymnu, děti a občané mu
mávali a provolávali „Sláva“. V srpnu 1924 odešel dosavadní správce školy v Jestřabí František Dobiáš
na nové působiště. Prozatímní učitelkou se stala Věnceslava Tomková, rodačka z Kolomeje v Polsku,
1.12.1924 k ní přibyla učitelka Marie Jančíková. Na konci školního roku 1924/25 obě odešly. V r. 1924
se znovu jednalo o přístavbě školy, nadřízené orgány uznaly, že stav školy v Jestřabí je nevyhovující a
je nutné s tím něco dělat. Obec stále neměla na stavbu potřebné prostředky, což okresní úřad uznal a
stavba byla opět odložena.
1.9. 1925 se prozatímním řídícím učitelem v jestřabské škole stal zdejší rodák Stanislav
Janeček, 1. 3. 1926 k němu přibyl další učitel Antonín Jiříček. 22.12.1925 byla uspořádána slavnost
s okrášleným stromkem. Děti u jesliček zpívaly koledy a přednášely básně, pak dostaly dárky. Slavnost
byla hojně navštívena a jak dětem, tak i rodičům se velmi líbila. Jelikož o místo řídícího učitele
v Jestřabí se ucházel služebně starší učitel Vladimír Chalupa, byl zde od 1.9.1926 jmenován a St.
Janeček byl přeložen. Později za svého působení ve Vlachově Lhotě v době německé okupace se St.
Janeček stal velitelem odbojové skupiny Obrana národa na Valašskokloboucku, byl však gestapem
odhalen, zatčen a 29. října 1941 v Kaunicových kolejích v Brně popraven.
Vladimír Chalupa, rodák z Lipňan u Olomouce, působil v Jestřabí až do roku 1945. 1. září 1927
nastoupilo do školy 63 žáků, a to 28 chlapců a 35 děvčat. Dopoledne vyučoval I. třídu Vl. Chalupa a
odpoledne II. třídu A. Jiříček. Marie Miklíčková ze Štítné vyučovala ženským ručním pracím a
náboženství římskokatolickému Jan Sovka, kaplan ze Štítné. Některé jestřabské děti navštěvovaly
měšťanskou školu ve Slavičíně.
V červnu 1928 se žáci se svými učiteli zúčastnili výstavy soudobé kultury v Brně. Děti zde
měly příležitost vidět také prezidenta T.G. Masaryka. R. 1928 odešel Ant. Jiříček a na jeho místo přišel
Štěpán Cenek. 28. října se konala oslava 10. výročí vzniku Československa a 27. září 1929 oslava
svatováclavského milénia. Ve školním roce 1929/30 děti z Jestřabí poprvé jely na školní výlet,
navštívily sv. Hostýn, Velehrad a Buchlov.
Léta 1930-1945
Počátkem 30. let školu navštěvovalo více než 100 dětí a tím vyvstala opět nutnost přístavby
školy či stavby nové. Rok 1930 byl ve znamení jednání o této možnosti. Komise složená z pánů z
uherskobrodského okresu uznala jako nejzpůsobilejší místo na novostavbu „Horní Újezdek“, v kopci
nad Jestřabím směrem ke Štítné, ale stavba zase ustrnula na mrtvém bodě. V září 1931 musela být
opravena střecha staré školy, protože do ní zatékalo.
K potřebě učitelů a dětí sloužil školní kabinet, který byl umístěn ve skříni ve třídě stejně jako
učitelská a žákovská knihovna, které byly pravidelně doplňovány. Ze žákovského fondu si žáci mohli
půjčovat knihy a časopisy. Škola byla vybavena obrazy (např. Pohádka o veliké řepě) a mapami. Měla
i svoji školní zahradu, která se nacházela u budovy školy, stejně jako malá květinová zahrádka a
zahrada s užitkovými plodinami, o které se staraly děti.
V září 1933 odešel Št. Cenek a na jeho místo nastoupil Josef Poledňák, který však již po roce
musel nastoupit vojenskou službu. Za něj byl 1. září 1934 ustanoven učitelský čekatel Václav Májek.
V prosinci 1934 byli děti i občané ve škole poprvé přítomni promítaní filmu.
V r. 1935 byly poměry žáků následující: ze 107 žáků je 28 z rodin dělnických, 70 z rolnických,
7 z řemeslnických, 1 železničních zřízenců, 1 učitelských. Nemanželských dětí bylo 6, úplní sirotci 2,
bez otce 3, bez matky 1. Sociální poměry žáků se oproti minulosti zlepšily, bylo to tím, že všichni
dělníci i malí rolníci byli zaměstnaní na stavbě muničního skladiště v Bohuslavicích. Děti chodily do
školy dobře oblečené a obuté a ochotně si kupovaly školní potřeby.
1.11.1935 odešel V. Májek a za něj přišla praktikantka Cecílie Drimlová, v zimě 1935/36 zde učila
Marie Konopčíková a ve 2. pololetí Stanislav Petrželka. Od r. 1935 bylo na škole zavedeno branné
vyučování a vysvědčení se vydává již jen dvakrát ročně (předtím 4x ročně). V letech 1936-1940 zde
opět působil Josef Poledňák, který se vrátil z vojny. V průběhu války se na škole vystřídalo několik
mladých učitelů (Křapová, Frňka, Maca, Tomáštík a Anna Prášilová).
R. 1940 obecní rada rozhodla zadat zhotovení plánů a rozpočtu na stavbu školy staviteli J.
Kalivodovi ze Štítné, to však bylo vše, co bylo možné během války možné zařídit. Na jaře 1945 se ve
škole ubytovávala ustupující německá armáda. V srpnu 1945 přestal na škole působit dlouholetý
správce Vladimír Chalupa.
Poválečná léta
V letech 1945 - 1950 byl řídícím učitelem Bohumil Kunovský, několik let zde učil i učitel
Petřvaldský. 1. 9. 1946 byla ve Štítné zřízena expozitura brumovské měšťanské školy a začaly ji
navštěvovat i děti 6.-8. tříd z Jestřabí. V r. 1947 byla provedena větší oprava školní budovy včetně
výměny oken. 1.9.1950 byla na Kochavci v domě pana Žáčka č. 40 otevřena pobočka jestřabské školy,
kde začaly chodit děti z Kochavce a sousední osady Valentov. První dva roky zde vyučuje František
Křivánek, po něm se na škole často střídali mladí učitelé.
V letech 1950 – 1956 na jestřabské škole vyučovali manželé Ladislav a Milada Cholastovi.
R.1951 obec koupila škole gramofon a o něco později promítačku na filmy, i v dalších letech byly
zakupovány nové přístroje, které se využívaly při výuce. Fond školní knihovny se rozšiřuje, nadále
byly slaveny Dětské dny a opět v novém termínu, tentokrát v závěru června. Děti se v té době
zúčastňovaly brigád a exkurzí. V režii školy byly vystoupení (i divadelní) při oslavách MDŽ,
květnových dnů, Dětského dne, vánoční besídky a dalších. Při škole bylo založeno Rodičovské
sdružení (SRPŠ). V r. 1952 se přistavily nové záchodky. Ve školním roce 1955/56 byla v zasedací
místnosti KD zřízena druhá učebna.
Posledními učiteli v jestřabské škole byli v letech 1956 – 1974 manželé Jaroslav a Olga
Víchovi. V r. 1958 proběhla generální oprava školního bytu a byl zde zaveden telefon. R. 1960 je
upravena povinná školní docházka, z 8 let na 9 a školní pomůcky a učebnice jsou poskytovány žákům
zdarma. Současně se změnil i název školy z Národní školy na Základní devítiletou školu 1.–5. ročník,
kterou v té době navštěvovalo přes 50 dětí, ty starší docházely do Štítné. R. 1961 bylo vybudováno na
školní zahradě dětské hřiště s houpačkami a kolotočem. Víchovi se v r. 1962 přestěhovali z bytu ve
školní budově do nově postaveného obecního domu pro učitele (čp.114) a škola se tak rozšířila o novou
učebnu. V letech 1966, 1969 a 1970 byly prováděny v interiéru školy opravy.
R. 1960 se škola na Kochavci osamostatnila, jejím ředitelem se stal Josef Šimoník. V říjnu 1961
byla na Kochavci otevřena nová školní budova, kde docházelo kolem 20 dětí. V letech 1967-1973 zde
vyučovala Milada Cholastová, v letech 1973-75 opět Josef Šimoník a 1975-76 pan Čech. Škola na
Kochavci byla zrušena v r.1976, od té doby děti dojíždí do Štítné.
V letech 1972-73 byla provedena generální oprava budovy školy v Jestřabí. V r. 1973, kdy byl ve
Štítné dostaven nový školní areál, jej začali navštěvovat žáci 4. a 5. ročníku z Jestřabí. Společně s nimi
přešel do Štítné i ředitel Jaroslav Vícha. Od 1. září 1974 do štítenské školy přešly i děti z 1.-3. třídy i se
svojí učitelkou Olgou Víchovou.
…Toho roku základní škola v Jestřabí ukončila svoji činnost.
Mateřská škola
Péče o předškolní děti se v Jestřabí datuje do r. 1956, kdy byl pro děti matek pomáhajících při
sezónních zemědělských pracích otevřen asi na 6 týdnů žňový útulek (poté téměř každý rok).
V druhé polovině roku 1974 byla upravena školní budova tak, aby mohla sloužit pro potřeby
mateřské školy (MŠ) a 3. února 1975 byla otevřena pro předškolní děti ve věku 3 – 6 let. V roce 1982
hrozilo MŠ zrušení, děti měly docházet do MŠ ve Štítné, toto bylo odvráceno. V roce 1984 proběhla
rekonstrukce hřiště ve školní zahradě. V současnosti Mateřskou školu navštěvují i děti ze Štítné a
z Popova.
Funkci ředitele MŠ zastávala v letech 1975-80 paní Otýlie Hlavinková, po ní do r.1990 její
dcera Dana Macková a posléze Jarmila Fojtíková ze Štítné. V dalších letech byla MŠ začleněna pod
ředitelství ve Štítné, kde byla ředitelkou Oldřiška Říhová. Od 1.1.2003 získala zdejší mateřská škola
právní subjektivitu a její ředitelkou se stala paní Jarmila Fojtíková.
Duchovní správa a kaple v Jestřabí
Do roku 1787 patřilo Jestřabí do správy brumovské farnosti. Toho roku byla dokončena stavba
římsko-katolického kostela ve Štítné, kde byla ustanovena lokální kaplanka pro Štítnou, Popov a
Jestřabí. Církevní desátek přesto obyvatelé Jestřabí platili nadále brumovskému faráři, a to 7 kop rži, 7
kop ovsa, 22 slepic a 14 vozů dřeva. Od září 1856 je štítenská kaplanka samostatnou farností.
Popis kaple Panny Marie Svatohostýnské v Jestřabí
Kaple je postavena z bílých cihel ve venkovské sakrální architektuře, napodobující
novorománský sloh. Je umístěna na místě starobylé zvonice na návsi obce. Určuje její vzhled, esteticky
ji ztvárňuje a má též význam panoramatický. Je zasvěcena Panně Marii Svatohostýnské a každoročně
se zde v srpnu slouží poutní mše svatá.
Okna jsou zakončena půlkruhem, opatřena segmentovou římsou, podobně i dveře. Věž má 4
okna ve kterých jsou dřevěné žaluzie a 3 výklenky pro obrazy: sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava a
sv. Cyrila a Metoděje od malíře Švacha z Valašských Klobouk. Polopilířky je stavba zvenčí hmotně
ztvárňována. Střecha je polovalbová, krytina je z plechu, který je nátěrem ochráněn před
povětrnostními vlivy. V kulaté apsidě je kulaté okénko se šambránou z cihel. Plocha celé stavby je 23
m2, jejím vlastníkem je obec Jestřabí.
Pod věží je prostor jako předsíň, loď kaple má rovný strop. V apsidě stojí dřevěný
polychromovaný oltář s dřevěnou sochou Panny Marie Svatohostýnské, vysokou 130 cm, kterou
zhotovil umělecký závod J. Prosecký v Brně. Kaple je vybavena dvěma zvony, první zvon má
hmotnost 49 kg, průměr 436 mm a č.3586, vyrobila jej "První moravská zvonárna" v Brně. Na zvonu
je nápis "Věnují manželé Saňákovi - obchod Jestřabí". Druhý zvon je z náhražkové slitiny a slouží jako
umíráček.
Dějiny kaple
Dřevěná zvonice
Odnepaměti stávala na místě dnešní kaple dřevěná zvonice. Tvořil ji rozdvojený dřevěný sloup,
navrchu "rasocha", v ní zavěšený asi padesátikilogramový zvon, nad ním kulatá šindelová stříška.V
roce 1898 byla u této zvonice postavena šopa pro uschování bryčky, kterou obec koupila pro dovoz
faráře k zaopatřování nemocných občanů. Starosta měl za opatrování bryčky 1 zlatku ročně.
Založení Jednoty sv. Jana Nepomuckého
V roce 1902 slavil papež Lev XIII. pětadvacetileté papežské jubileum a právě tehdy v obci
vznikla na "trvalou paměť" "Jednota sv. Jana Nepomuckého", která si vytyčila za úkol vybudování
kaple v obci. Do "Jednoty…" vstoupili jednotliví občané se závazkem, že každoročně složí do
pokladny určitý peníz. Mimo to byly prováděny různé sbírky i mezi našimi krajany v Americe.
V době vypuknutí 1. světové války v r. 1914 bylo v pokladně asi tisíc korun, které byly uloženy
v Občanské záložně ve Štítné. V té době byl ředitelem záložny štítenský farář P.Alois Filip. Ten pod
velkým nátlakem nadřízených úřadů uložené peníze "Jednoty…" upsal bez vědomí jestřabjanů na
válečnou půjčku. Bylo z toho mezi občany pobouření, ale nedalo se již na věci nic změnit.
Sbírání zvonů na „Habsburkovy kanóny“
Během 1.světové války byly sbírány zvony pro válečné účely. V tu dobu se zvon z jestřabské
dřevěné zvoničky ztratil. Občané si ihned koupili zvon jiný, z náhražkové slitiny. Po válce byl původní
zvon vykopán z úkrytu na zahradě u Františka Šuráně č. 81 a vrácen na své původní místo na zvoničce.
Zvon z náhražkové slitiny byl poté zapůjčen na Kochavec, kde o svůj zvon přišli. A pak i do Štítné, kde
spolu s novými štítenskými zvony byl v r.1922 posvěcen a vrácen do Jestřabí. Dodnes nám slouží jako
umíráček.
Budování kaple
Po vzniku Československa v r. 1918 opět ožila v Jestřabí touha po stavbě nové zděné kaple. V
listopadu 1921 poslali krajané z Ameriky na její stavbu 16 130 korun. Na jaře 1922 se občané na
veřejné schůzi dohodli, aby se tato stavba ještě téhož roku uskutečnila, a to na místě staré dřevěné
zvonice. Ta byla zbourána, protože hrozila sesunutím. Výstavba kaple ale nebyla zahrnuta do rozpočtu
na rok 1922, a tak se ujednalo, že se bude financovat z prodeje dřeva z obecních lesů. Shodou okolností
byl prodán v r. 1921 místní hostinec a daň z přidané hodnoty připadla obci, která tuto částku
investovala též do výstavby kaple. Ale stále chybělo ještě asi 14 tisíc korun, které bylo potřeba na
zaplacení stavitele, klempíře a ostatních řemeslníků. A poněvadž obec neměla jiné příjmy, byla nucena
si v Občanské záložně ve Štítné vypůjčit 9 tisíc korun. Dluh splácela 3 roky /1923-25/, a to právě
penězi z prodeje dřeva. Další prostředky byly získávány sbírkami mezi občany. I krajané z Ameriky
opět poslali obnos /800 korun/, který byl využit na zaplacení tří maleb na věži. Tyto malby představují
sv.Cyrila s Metodějem, sv. Václava a sv.Jana Nepomuckého. Na vnitřní vybavení kaple zaslal obnos ze
sbírek mezi krajany v Americe místní rodák z č. 10, František Šuráň. Oltář v hodnotě 4485 korun
věnoval štítenský farář P.Alois Filip. Ten také zaplatil finančnímu úřadu poplatek za užívání kaple ke
katolickým bohoslužbám /2700 korun/. Kaple byla dostavěna v roce 1927, celkové náklady činily 40
tisíc prvorepublikových korun. Bylo rozhodnuto, že do budoucna se její opravy a údržba budou
financovat ze jmění Jednoty sv. Jana Nepomuckého.
Svěcení kaple
V roce 1927 konečně mohla být dostavěná kaple posvěcena svému účelu, což se bezpochyby
stalo pro tehdejší obyvatele obce velkou událostí. Stalo se tak 15.srpna, na svátek Nanebevzetí Panny
Marie. Kaple byla zasvěcena Neposkvrněné Panně Marii Svatohostýnské. Mši svatou sloužil náš
tehdejší duchovní správce P. Alois Filip, kázal kaplan Kvítek ze Slavičína. Údajně jsou v kapli uloženy
ostatky mučedníka sv. Theodora. Dne 19.7.1927 bylo povoleno na 10 let sloužit mše svaté ve středu v
Křížové dny a ve dva všední dny v roce, stanovené farářem dle přání obyvatel.
Sbírání zvonů za 2.světové války
Za 2.světové války byly okupační německou armádou sbírány (rekvírovány) zvony pro válečné
účely. Tento osud potkal i jestřabský zvon. Stalo se tak za dramatických událostí v dubnu 1942.
Občané chtěli zvon uchránit před rekvizicí a schovali jej jako za 1. světové války. Jeho úschova nebyla
nic platná, protože vyšla najevo a museli jej stejně vydat. V Jestřabí zůstal pouze umíráček.
Legenda o jestřabském zvonu
O zvonu zabaveném Němci kolovala zajímavá legenda, že rozhání bouřky. V dřívějších dobách
bylo zvykem, že když se bouřka blížila, zvoník, ať ve dne nebo uprostřed noci, šel do kaple a zvonil,
aby ji "rozehnal". Na tomto našem zvonu byl vylitý nápis: "Živé volám, mrtvé oplakávám, blesky
drtím". Když sem v roce 1939 přišli Němci, jednoho z nich tato legenda zajímala. V okamžiku, kdy se
od Brumova hnala bouřka, odešel na "Díly" a čekal, až bude zvoník zvonit. Z velkým údivem pak
sledoval, jak se bouřka po zahájení zvonění stočila směrem na Slovensko a naši oblast úplně obešla.
Nový zvon
Od r. 1942 se zvonilo pouze umíráčkem. Dne 29. března 1948 byl P. Stanislavem Dostálem
posvěcen nový zvon, který zakoupili manželé Saňákovi č. 50. Zvon má hmotnosi 49 kg a průměr 436
mm, je na něm nápis "Věnují manželé Saňákovi - obchod Jestřabí". Oba dva zvony nám slouží dodnes.
Provedené úpravy v průběhu let
V roce 1939 byla kaple oplocena dřevěným plotem, počátkem 70.let byl vyměněn za plot
železný. V roce 1975 bylo v kapli zprovozněno elektrické zvonění s automatickým zapínáním a
vypínáním, do té doby se zvonilo ručně. Zvonění prováděli postupně tři zvoníci: Jan Šuráň č. 7, Karel
Kováč č. 75 a Jaroslav Bureš č. 59. Přístroj byl zakoupen ze sbírky mezi občany, nainstalovali jej p. J.
Šuráň č. 38 a St. Urban č. 104. V roce 1977, před padesátiletým výročím vysvěcení, byly na kapli
provedeny úpravy. Malíř Švach znovuobnovil malby všech tří maleb na věži. Mramorovou desku s
vyrytým nápisem „Zůstaň matkou lidu svému 1927“, umístěnou nad vchodem do kaple, vyrobil pan
Bařinka z Popova. V závěru 90. let bylo uvažováno o rozšíření kaple pro větší počet věřících, ale
nakonec z tohoto úmyslu sešlo.
Každoroční poutní mše svaté
Každý rok na křesťanský svátek Nanebevzetí Panny Marie se koná u místní kaple poutní mše
svatá. Pouť se koná vždy nejbližší neděli před nebo po 15. srpnu. Od první uběhlo již více než 75 let.
Od té doby až do dnešních dnů se v lepších i horších časech u naší malé kapličky každoročně schází
zdejší občané, aby se svými blízkými prožili tento sváteční den, který je příležitostí k setkávání rodin a
přátel. Je snad jediný v roce, kdy se v Jestřabí sejde naráz tolik rodáků. Na pouť svatou je samozřejmě
nutné všechno pěkně připravit, kolem kaple i v ní uklidit a vyzdobit. O to se starají obětaví občané,
kteří to dělají ve svém volném čase, s láskou a bez nároku na odměnu, a proto si zaslouží poděkování.
Dále si díky zaslouží i ti, kteří neodmítnou udělat něco pro údržbu kaple i v průběhu roku.
V každý květnový (májový) podvečer probíhají v místní kapli tzv. „májové“, jsou to růžencové
pobožnosti, kterých se účastní věřící – především starší ženy. Jedna z nich předříkává motlitby a ostatní
po ní opakují. Sejdou se zde vždy po „klekání“. Taktéž zde několikrát ročně koná pobožnost (mši)
zdejší rodák a farář ve výslužbě pan P. František Bureš.
Boží muka, kříže a svaté obrázky
Kamenný kříž na návsi
Roku 1906 byl na návsi před kovárnou Jana Slámy č. 39 vztyčen kamenný kříž, který nahradil
zde odedávna stojící starý kříž dřevěný. Zhotovil jej J. Havlásek z Olomouce, nese nápis „Pochválen
buď Pán Ježíš Kristus!“ s věnováním „Věnováno ku cti a chwále Boží od zbožných občanů L.P. 1906“.
V roce 1934 a poté počátkem 90. letech byl rekonstruován. Při poslední rekonstrukci byl přesunut
blíže ke kapli. Uskutečňovalo se u něj poslední rozloučení se zemřelým, předtím, než byl přenesen na
štítenský hřbitov.
Dřevěný kříž na Brálové a svatý obrázek
V minulosti stával v půli kopce Brálová na levé straně silnice směrem do Štítné na stojanu svatý
obrázek. Kvůli nevhodnému postavení byl v 60. letech přestěhován na druhou stranu vesnice a umístěn
na lípě za domem č.69 (Šprta), kde jej koncem 90. let ukradli neznámí vandalové. Nový obrázek
nechala zhotovit paní Štěpánka Králíková č.116.
Naproti místu, kde byl obrázek původně umístěn, nechal zanedlouho Jan Šuráň č.7 vztyčit
dřevěný kříž, stojící zde dodnes. Od poloviny 70. let jej obklopují dvě túje a r. 1998 k nim přibyly 2
malé lipky, které zde byly vysazeny skauty z Jestřabí při příležitosti 80. výročí vzniku Československa.
Dřevěný kříž na Výpustě
V roce 1949 nechal v části obce zvané Výpusta postavit a vysvětit občan Jan Šuráň č.7 dřevěný
kříž. Nedlouho před jeho vztyčením zde vysadil čtyři lipky, z nichž jedna uschla. Dodnes tady kříž stojí
mezi ostatními třemi lipami.
Kamenný kříž na Nivách
V roce 1924 byl na hřebenu Niv u polní cesty z Kochavce do Štítné, na rozhraní jestřabského a
štítenského katastru, vztyčen dřevěný kříž. Roku 1954 byl zrušen, aby později na tomtéž místě rodina
Fagulcova ze Štítné zbudovala kříž nový, tentokrát kamenný. Rostou u něj 2 lípy.
1. světová válka (1914 – 1918)
Českoslovenští legionáři z obce Jestřabí
Československé legie byly vojenské jednotky zahraničního odboje proti Rakousku-Uhersku za
1. světové války. Legie vznikaly na území Ruska, Itálie a Francie jako dobrovolnické jednotky z řad
zajatců, přeběhlíků a krajanů žijících v zahraničí. Legie výrazně napomohly vzniku Československé
republiky a po jejich vojenských vystoupeních na straně Dohody světové velmoci USA, Velká Británie
a Francie souhlasily se vznikem samostatného Československa. Legionáři se vrátili jako hrdinové, kteří
se stali jednou z opor české státnosti a základem nové československé armády.
Ruské legie se vyznamenaly v bitvě u Zborova 2. 7. 1917. V květnu 1918 se dostaly do
válečného konfliktu s bolševiky, šedesátitisícová legionářská armáda dokázala ovládnout důležitou
sibiřskou magistrálu a tím i ohromné území od Uralu až po Vladivostok. Očekávaná pomoc ze strany
spojenců se však nedostavila, a proto se legie stáhly do Vladivostoku, který r. 1920 opustil poslední
československý voják.
Francouzští legionáři bojovali po boku spojeneckých armád na západní frontě, kde se
vyznamenali v bojích u Vouziers a Terronu. Desetitisícový sbor se po návratu do vlasti zúčastnil v r.
1919 bojů proti Polsku o Těšínsko a obrany Slovenska proti Maďarům.
Italští legionáři se vyznamenali v r. 1918 v bitvě na Piavě a u Doss Alta. Sbor v počtu 20 000
mužů se ještě v závěru r. 1918 zůčastnil obsazení Slovenska a války s Maďarskem.
Z Jestřabí byli v řadách legionářských vojsk tito občané:
Fojtík Jan, * 8.12.1891 v Jestřabí č.6, svobodník, 31/V, italská legie
Hlaďo František, * 4.5.1891 v Jestřabí č.63, II-7, ruská legie
Lukšík Jan, * 7.4.1896 v Jestřabí č.3, četař, 34/IX, italská legie
Saňák Jan, * 26.9.1898 v Jestřabí č.68 (Kochavec), 1.pluk 4.rota, ruská legie
Strnka Jan, * 23.12.1880 v Jestřabí č.61, střelec 34/X, italská legie - padl
Strnka Jan, * 8.2.1890 v Jestřabí č.41 (Kochavec), střelec, 34/X, italská legie
Škubník František, * 6.4.1882 v Jestřabí (asi č.56), 32/III.št., italská legie
Škubník Josef, * 23.3.1896 v Jestřabí (asi č.56), III., ruská legie
Šuráň Jan, * 17.10.1894 v Jestřabí č.75, 34. pluk, italská legie
Zezulka Alois, * 25.7.1895 v Nedašově, III-5, ruská legie, od r.1920 až do své smrti r.1977 žil v
Jestřabí
Pokud zvolíme srovnání s okolními vesnicemi počtem obyvatel v r.1910 / počtem legionářů zjistíme,
že z Jestřabí byl poměrně velký počet legionářů: Jestřabí 463/9, Bohuslavice n./Vl. 569/2, Popov 421/1,
Rokytnice 554/1, Štítná n./Vl. 1363/12.
Padlí muži z Jestřabí v 1. světové válce
Ne všichni byli legionáři a bojovali na „správné straně“, většina našich mužů musela, ať chtěla
nebo ne, narukovat do Rakousko-Uherské armády. A bojovat za císaře pána.
V následujícím seznamu uvádím všechny muže z naší obce, kteří se stali obětmi 1. světové
války, ať už na bojišti, nebo mimo ně. Z naší obce to bezpochyby nebyly všechny oběti této strašlivé
„světové vojny“, mezi ně můžeme počítat také manželky a děti těch, kteří se již nikdy domů nevrátili.
Informace jsem zjišťoval z několika zdrojů, a to s různým výsledkem. Ve většině případech se
informace navzájem potvrzovaly, ba dokonce přinášely nové poznatky. Ale vyskytly se také případy,
kdy si naopak odporovaly. Přesto zde uvádím informace o všech padlých ze všech zdrojů tak, jak se mi
je podařilo zjistit, a nabízím je čtenáři:
padl u vesnice Svidnice u Jaroslavli v Haliči 15. června 1915, byl
učitelem v Jestřabí
Lukšík Jan č.3
padl /zřejmě se jedná o Lukšíka Jana staršího, syn byl italským
legionářem/
Šuráň Tomáš č.10
padl
Šeliga Jan č.13
padl
Novák Josef č. 17
raněn na italské frontě, léčen ve Vídni, po vyléčení poslán domů, v roce
byl 1916 opět povolán do armády, pak dostal dovolenou, kterou trávil
doma, kde na podzim 1916 zemřel na tyfus
Šuráň František č.21
padl
Fojtík Josef č.33 (*1898)
nezvěstný na italské frontě, prohlášen za mrtvého ke dni 31.12.1918
Marek Josef č. 48 (*1892) zemřel 28.6.1918 Iglino, Rusko /v důsledku války?/
Hlaďo Martin č.53 (*1894) nezvěstný, prohlášen za mrtvého ke dni 1.1.1918
Strnka Jan č.61 (*1880)
od 2.11.1916 nezvěstný, stal se italským legionářem a již jako legionář
v boji padl
Fagulec Josef č.62
zajat /zemřel v zajetí?/
Tománek Jan č.65
raněn, zemřel v brněnské nemocnici na otravu krve
Hýbl Jan č.66
raněn, později zajat a poslán na Sibiř /zemřel v zajetí?/
Marek Jan č.73 (*1898)
zemřel v r. 1918 /v důsledku války?/
Fagulec Alois č. 77
padl
Fagulec František č.77
padl
Fagulec Martin č.77
padl
Eliáš František č.82
padl
Toryška Josef č.82
padl, cituji zápis ze Pamětní knihy Národní školy: „Dne 15. června
(1918) padl zasažen jsa granátem na italské frontě zdejší občan J.
Toryška, četař pěšího pluku, vyznamenaný medailí bronzovou, malou i
velkou medailí stříbrnou a křížem Karlovým“.
Marek Alois č.89
zběhnul z fronty, skrýval se doma na Kochavci, dne 25.10.1918 byl
zastřelen četnictvem /pouhé 3 dny před vyhlášením Československa !/
Kryštof Alois (*1888)
Odchod našich spoluobčanů do pohraničí
Po 2. světové válce (1945) byla z českého a moravského pohraničí (Sudet) odsunuta početná
německá menšina a tím zůstalo pohraničí neosídleno. Následně bylo přikročeno k osídlení pohraničí
z vnitrozemí, kterého se zúčastnili i někteří jestřabjané. Z celkového počtu 564 obyvatel Jestřabí i
Kochavce odešlo do pohraničí 132 našich spoluobčanů, někteří z nich se však po čase vrátili. Odešlo 25
rodin (7 se v r. 1949 vrátilo), z ostatních jen někteří jednotlivci. Nejvíce rodin odešlo na severní
Moravu, zvláště do obce Supíkovice na Jesenicku, jiní také osídlili jihomoravské pohraničí.
Čp.
počet členů rodiny
poznámka
1. Strnkovi (7) – dům zbourán, postaven Kulturní dům
1. Bartošovi (4) – vrátili se r. 1949, nastěhovali se do č.44
24. Saňákovi (6) - dům obydlili Hnilovi
25. Matoušovi (3) – dům obydlil nový majitel (Máslák)
27. Strnkovi (3) – v domě zůstala rodina Urbanova
29. Slámovi (8) - dům obydlili Pavlůskovi
34. Eliášovi (4) – po čase dům zbourán a nový si zde postavili Miklasovi
37. Feilhauerovi (4) - přestavěl nový majitel (Zezulka)
39. Slámovi (3) – vrátili se v r. 1949
40. Žáčkovi (5) – vrátili se v r. 1949
41. Štěpančíkovi (5) – dům obydlili Tarabusovi
44. Krůželovi (4) – dům časem zbourán, dvůr domu č.47
46. Bračíkovi (7) – dům obydlili Jelínkovi
48. Vaculčíkovi (4) – dům obydlili Pinďákovi
54. Bařinkovi (2) – vrátili se v r. 1949
55. Šuráňovi (4) – vrátili se v r. 1949
57. Tomšů (4) – dům zbourán (obecní parčík na návsi)
63. Hlaďovi (5) - přestavěl nový majitel (Bařinka)
69. Prekopovi (5) - přestavěl nový majitel (Šprta)
72. Wienerovi (6) – dům zbourán, zahrada domu č.58
73. Vašíčkovi (5) - syn Josef zůstal doma
76. Tělupilovi (5) – vrátili se v r. 1949
82. Drgovi (4) – v domě zůstala rodina Toryškova
83. Šuráňovi (5) - syn Josef zůstal doma
100. Fojtíkovi (6) – vrátili se v r. 1949
Kultura, spolky a lidové tradice
Kulturní a společenské události
Mezi ně můžeme zařadit pravidelný ples Mateřské školy, Maškarní karneval pro děti, Dětský
den, fotbalový turnaj „O pohár starosty obce“, tradiční pouť a rozsvěcování vánočního stromu.
V minulosti se v obci hrálo i divadlo.
Tradice a zvyky
V obci se i na počátku 21. století udržují některé ze starých zvyků. Jsou to především:
masopustní obchůzka maškar, u nás nazývaná „fašanky“, po mnoha letech se opět navázalo na starou
tradici „pochovávání basy“, velikonoční zvyk „tragačování“ (klepání), který je předáván z generace na
generaci spolu s „tragači“, a samozřejmě velikonoční obchůzka s tatarem zvaná „mrskačka“. Stavění a
kácení máje patří taktéž ke každoročním tradicím. Navečer před svátkem sv. Mikuláše prochází vesnicí
tlupa čertů, která doprovází Mikuláše s andělem, kteří roznášejí malým dětem dárky.
Spolky
V současnosti v Jestřabí funguje Sbor dobrovolných hasičů, Český červený kříž a Myslivecké
sdružení. Někteří jednotlivci jsou členy fotbalového oddílu ve Štítné či skautského oddílu, několik
dalších je členem Rybářského spolku ve Slavičíně či včelařského spolku ve Štítné.
Sbor dobrovolných hasičů v Jestřabí
Dne 28. října 1945 byl v naší obci založen Sbor dobrovolných hasičů (SDH). U zrodu této
organizace stál Jaroslav Saňák č. 50 a tehdejší předseda místního národního výboru (MNV) Jan Šuráň
č.67. Toho dne zastupitelstvo obce rozhodlo o založení sboru dobrovolných hasičů a ještě téhož dne se
do něj přihlásilo 21 členů (z toho 1 žena). Ihned poté se uskutečnila ustavující schůze, na které byli
zvoleni funkcionáři SDH /dále jen „sboru“/ v Jestřabí, jehož prvním starostou se stal předseda MNV
Jan Šuráň č.67.
Nyní bylo potřeba sehnat dostatek financí na fungování sboru, zakoupení stejnokrojů a
materiálního vybavení. Nejdříve byla uspořádána sbírka mezi občany obce, poté se sbor obrátil
s žádostí o finanční příspěvek na okolní hasičské sbory a obce, jednatel sboru pan Jar. Saňák oslovil
své obchodní dodavatele. Sbor se pustil do pořádání mnoha společenských akcí v obci, jako je stavění
máje, pořádání tanečních zábav, plesů, dokonce i divadelních představení. A i v budoucnu si tak
zajišťoval získávání prostředků potřebných k rozvoji sboru.
První akce, které se sbor zúčastnil, byl okresní sjezd hasičských sborů v Uherském Brodě /viz.
foto/. V dalších letech se zúčastňoval a také pořádal okrskové soutěže, dokonce pomohl i se založením
sboru v Popově a na Kochavci. A samozřejmě se věnoval své hlavní činnosti, a to ochraně majetku
občanů před ohněm buď formou prevence (kontrola komínů) anebo formou zásahů při samotných
požárech. První hasičská zbrojnice byla umístěna v budově hostince č. 50, od r. 1950 v budově
Kulturního domu, dne 17.7.1977 byla slavnostně otevřena nová budova hasičské zbrojnice, kterou si
hasiči a občané vybudovali brigádně.
I dnes, téměř po 60 letech své existence, i když ne již tak aktivně, hasiči naplňují odkaz svých
předchůdců. Nadále
se zúčastňují okrskových soutěží a pomáhají při likvidaci požárů profesionálním hasičským sborům.
Starostou sboru je Vladimír Šuráň č. 55
50 let Českého červeného kříže v Jestřabí (1953 – 2003)
V letošním roce si připomínáme 50. výročí založení Československého červeného kříže /ČSČK/
v Jestřabí. Jejím předchůdcem byla tzv. „Samaritánská služba“ (od r. 1936). V červenci 1953 byla na
veřejné schůzi ustavena „Místní skupina ČSČK v Jestřabí“, členy se okamžitě stalo 16 přítomných
občanů (z toho 4 ženy). O vznik organizace se zasloužil především pan Jaroslav Saňák č. 50, který byl
téměř dalších 40 let její hnací silou. Prvním předsedou ČSČK se stal Jaroslav Strnad č.12. V dalších
letech se přihlašovali noví členové (zvláště ženy a dívky). Zásluhou ČSČK byla v obci r. 1960 zřízena
Dětská poradna pro matky s malými dětmi. Od svého počátku pořádal ČSČK v Jestřabí vlastní ples,
taneční zábavy a fašanky. Promítal zdravotnické filmy, pořádal lékařské přednášky, školení, terénní
cvičení, brigády a prováděl zdravotnické služby a hlídky, navštěvoval staré občany a organizoval
dárcovství krve.
Po rozdělení republiky byla organizace přejmenována na Český červený kříž (ČČK). Nyní má
místní organizace ČČK 37 členů, její předsedkyní je od r. 1991 Jarmila Šuráňová č. 81. Pan Jaroslav
Saňák č. 50 (později č.108) je v současnosti ve svých 93 letech nejstarším členem této organizace.
Zaměstnání obyvatelstva
Většina zdejších občanů nalézá zaměstnání v okolí svého bydliště, muži zvláště v TVD
Slavičín, u stavebních firem v okolí, v dopravě, ve státních službách aj., ženy ve školství, zdravotnictví,
účetnictví či se živí jako prodavačky. V Jestřabí je i několik soukromých podnikatelů a živnostníků
(řemeslníci, malíři apod.).
Od r. 1989 nemálo jestřabských mužů odjíždí za prací do zahraničí, především do Německa.
Jednou z příčin tohoto jevu je ztráta pracovních příležitostí v našem bezprostředním okolí (Vlárské
strojírny aj.).
Zatímco v květnu 2002 dosahovala míra nezaměstnanosti 9,09 % tj. 14 osob, tak v prosinci
2002 nebylo v obci zaměstnáno 12,99 % občanů tj. 20 osob produktivního věku.
Jednotné zemědělské družstvo v Jestřabí
V druhé polovině 20. století radikálním způsobem změnil život v obci vznik Jednotného
zemědělského družstva (JZD), který jej i nadále ovlivňoval. Založení JZD v Jestřabí a tím i počátek
budování „socialistické vesnice“se datuje dnem 25. srpna 1957. Do družstva vstoupilo 64 zakládajících
členů s celkovou výměrou 287,25 ha. Prvním předsedou se stal František Lysák z Bohuslavic č. 114. O
několik dnů později vzniklo samostatné JZD také v místní části Kochavec, který jej založil společně
s Valentovem.
Založení družstva znamenalo změnu v rázu zdejší krajiny, která byla po staletích utvářena
místními hospodáři. Stačilo několik málo měsíců na to, aby traktory rozoraly meze, strhly hráze,
zlikvidovaly skládky kamení a křoviska. Malá soukromá políčka byla zcelena do velkých lánů a byly
upraveny široké cesty do polí.
Nejdříve byl dobytek ustájen doma u svých původních majitelů. Do kravína, který postavily
především ženy, byl sveden v prosinci 1958. Stodola u č. 11 (Fojtík) byla adaptována na vepřín.
Později byly postaveny budovy jako: vepřín, teletník, výkrmna, drůbežárna, konírna, ocelokůlna, dílna
a kancelář. Družstvo pracovalo na nekvalitním půdním fondu, a proto muselo být dotováno státem.
Z těchto peněz si zakoupilo také první traktory, kombajn byl poprvé použit v r. 1959. V 60. letech se
jestřabské družstvo zaměřilo na výrobu vepřového masa a na odchov mladého dobytka, dále se zde
vyráběly bedny a radiátory v rámci přidružené výroby.
K 1.1.1971 se zemědělské družstvo stalo součástí JZD Vlára Slavičín, komplexu zahrnujícím
družstva Slavičína, Hrádku, Rokytnice, Šanova, Jestřabí a Kochavce. V 70. a 80. letech se družstvo
v Jestřabí zaměřovalo na výrobu vepřového masa, na odchov mladého dobytka a na odchov brojlerů.
Počátkem 90. let JZD Vlára zaniklo.
Po r. 1989 byla půda a lesy vráceny původním vlastníkům. Od té doby ubývá obdělávaných polí
a mnoho pozemků je zatravněno. Vlastníci polí svěřili v 90. letech své podíly soukromému zemědělci
ing. Pavlu Vrbovi z Rokytnice, který si pronajal zdejší zemědělské pozemky. V současnosti většina
vlastníků pozemků svá pole pronajímá zemědělskému subjektu Javorník CZ s.r.o. Štítná nad Vláří,
JASO s.r.o. Bohuslavice a i soukromému zemědělci ing. Pavlu Vrbovi.
Nyní na bývalé farmě působí následující firmy: stavební firma ing. Tomeček, stolářské dílny
zde mají pan Chovančík a pan Struhař (všichni ze Štítné).
Samospráva obce Jestřabí
První volby do obecního zastupitelstva po „sametové“ revoluci proběhly 24. listopadu 1990.
Tehdy naše obec byla integrována ke Štítné nad Vláří. Za naši obec byli do Obecního zastupitelstva ve
Štítné nad Vláří zvoleni ing. Šuráň Pavel č. 81 a Mudrák Miroslav č. 9. Tyto volby byly pro porušení
zákona o obcích neplatné, poněvadž zákon ukládal, že volby proběhnou samostatně ve všech obcích.
Stejné porušení zákona se vyskytlo ve více obcích okresu Zlín, v našem okolí např. v Nedašově,
Návojné, Nedašově Lhotě, Haluzicích. Osamostatnění obce Jestřabí předcházela veřejná schůze, kde
většina občanů požadovala obnovit v Jestřabí obecní úřad. Důležitou úlohu v tomto rozhodování sehrál
pan Tománek Stanislav č. 111, který byl požádán, zda by byl ochoten stanout v čele obce ve funkci
starosty. Po jeho kladném vyjádření byla sestavena volební kandidátka a následné volby do obecního
zastupitelstva proběhly 23. března 1991. V čele devítičlenného zastupitelstva stanul pan Tománek
Stanislav č.111, zástupcem starosty byl zvolen ing. Šuráň Pavel č. 81 a členové zastupitelstva Fojtíková
Ludmila č.8, Hnilo Jindřich č.70, Hýblová Marie č.123, Mudrák Miroslav č.9, Hyžík Josef č.115,
Ptáček Stanislav č.26 a Hýbl Josef č.32.
Ve dnech 18.-19. listopadu 1994 se uskutečnily volby nového obecního zastupitelstva na léta
1994 – 1998. Vzhledem k tomu, že v obci není žádná politická strana, byly sestaveny dvě 5 členné
kandidátky nezávislých. Do sedmičlenného zastupitelstva byli zvoleni Hnilo Jindřich č.70, Hýblová
Marie č.123, Hyžík Josef č,115, ing. Šuráň Pavel č.81, Marek Josef č.100, Ptáček Stanislav č.26 a
Tománek Stanislav č.111. Starostou obce byl opět zvolen pan Tománek Stanislav, místostarostou ing.
Šuráň Pavel.
Na volební období 1998 – 2002 souhlasilo s kandidaturou do obecního zastupitelstva 11
občanů, každý byl volen samostatně. Volby proběhly 13. - 14. listopadu 1998 a do obecního
zastupitelstva byli zvoleni Králík Václav č.20, Králíková Zdena č.116, Lamačka Zdeněk č.3,
Strážnický Zdeněk č.118, ing.Šuráň Pavel č.81, Tománek Miroslav č.97 a Vaněk Václav ml. č.14.
Starostou obce byl zvolen ing. Šuráň Pavel, místostarostou Strážnický Zdeněk.
Ve dnech 1. - 2. listopadu 2002 proběhly volby do zastupitelstva obce na volební období 2002 –
2006. Voleb se v naší obci z 246 oprávněných voličů zúčastnilo 153, tj.62,2%. Do sedmičlenného
zastupitelstva obce byli z nezávislých kandidátů zvoleni Strážnický Zdeněk č.118, ing. Šuráň Pavel
č.81, Spáčilová Marie č.42, Lamačka Zdeněk č.3, Králík Václav č.20, Miklas Pavel č.34 a Fojtík Petr
č.6. Starostou obce se opět stal ing. Šuráň Pavel a místostarostou Strážnický Zdeněk.
Symboly obce Jestřabí
Zastupitelstvo obce Jestřabí zadalo v r. 2000 heraldikovi panu Pavlů Miroslavovi z Kelče
vyhotovit návrh obecních symbolů (znaku, praporu). Předložený návrh byl schválen v zastupitelstvu
obce dne 19.5.2001 a následně byla zaslána žádost o udělení znaku a praporu do Parlamentu České
republiky, podvýboru pro heraldiku. Žádost byla projednána 14.2.2001 a symboly obce byly
doporučeny Poslanecké sněmovně ČR ke schválení. Parlament České republiky udělil 5.dubna 2001
obci Jestřabí znak a prapor. Zástupcům obce byly tyto symboly předány v Praze 7.května 2001
předsedou Poslanecké sněmovny panem Václavem Klausem. Tyto symboly obce byly o pouti při
slavnostní mši svaté 19.srpna 2001 posvěceny a předány do užívání naším duchovním správcem otcem
Ondřejem. Udělení znaku a praporu je důležitý historický mezník v životě obce. Proto si přejme, aby
tyto požehnané obecní symboly sjednocovaly a vracely se mezi občany při různých slavnostních
příležitostech. V obecních symbolech spatříme kus místní historie a také dědictví předchozích generací.
Prapor obce Jestřabí
List tvoří sedm šikmých pruhů, střídavě modrých a žlutých, v poměru 7:2:2:8:2:2:7.
V prostředním žlutém pruhu hnědý jestřáb se žlutým zobákem letící k dolnímu rohu. Poměr šířky
k délce listu je 2:3.
O obci Jestřabí jsou první zmínky v r.1503, kdy je vedena ve výčtu brumovských statků jako
manské zboží s tvrzí. Původ názvu pochází od slova jestřáb, neboť obyvatelé této manské osady
sloužili jako příslušníci ozbrojené čeledi královského hradu Brumov. Jedním z manů sídlících na tvrzi
v Jestřabí byl jistý Jan Flajha, který byl v roce 1530 nobilitován (povýšen do šlechtického stavu),
přičemž získal přídomek z Jestřabí a znak - v modrém poli dvě křížem přeložené jestřábí nohy
s pazoury, tytéž i v klenotu, modro-zlatá přikrývadla.
Na obecní pečeti z 18.stol. je zobrazen dravý pták – jestřáb – střemhlav útočící na kořist, patrně
králíka či zajíce.
Autor návrhu znaku a praporu obce spojil motiv ze staré pečetě s motivem jestřábí nohy
s pazourem, převzatým z erbu Jana Flajhy. Z jeho erbu byly rovněž převzaty barvy znaku i praporu
obce. Modrá barva připomíná patronku obce Jestřabí P. Marii Svatohostýnskou, které je zasvěcena
místní kaple.
Znak obce Jestřabí
V modro-zlatě rozpolceném štítě vpravo zlatá noha dravého ptáka, vlevo jestřáb se zlatým
zobákem slétající na šikmo dolů běžícího zajíce, oba přirozené barvy.
Použitá literatura:
Publikace:
- Zlínsko, Vlastivěda moravská, Nekuda Vl., 1995
- Držitelé hradu Brumova, in Zlínsko od minulosti k současnosti, svazek 16, Sborník SOA Zlín, 1999
- Tvrze na Zlínsku, in Zlínsko od minulosti k současnosti, svazek 12, Sborník SOA Zlín, 1992
- K nejstarším dějinám hradu Brumova, in Gottwaldovsko od minulosti k současnosti, svazek 4, Sborník
SOA Gottwaldov, 1982
- Zlomky z historie obce Jestřabí, Petr Kubánek, 1997
- Zlomky z historie obce Štítná nad Vláří, Petr Kubánek, 1994
- Zlomky z historie obce Popov, Petr Kubánek, 1997
- Dějiny římskokatolického farního kostela ve Štítné nad Vláří – L.P. 1787-1987, P. Štěpán Hrdina, 1987
- 200 let školy ve Štítné nad Vláří 1787-1987, P. Kubánek, 1987
- Kronika obce Štítná nad Vláří, Karel Mihel, 1957
- Ze štítenské kroniky, Karel Mihel, 1956
- Lánové rejstříky Hradišťského kraje 1669-1671, Fr. Matějek, 1984
- Výsledky první lánské vizitace panství valašských v hradišťském kraji, J. Radimský, in Naše Valašsko
10/1947, Jestřabí (str. 64)
- Lidečko, Mgr. Petr Odehnal, 2002
- Českoslovenští legionáři okresu Zlín, SOA Zlín, 2001, Jestřabí (str.22)
- Inventář: Archiv obce Jestřabí 1828-1945 (1949), SOA Zlín, 1999
- Inventář: Archiv obce Jestřabí (1940)-1945-1976-(1978), SOA Zlín, 1999
- Slovník českých dějin, Libor Vykoupil, Brno 2000
Kroniky:
- Kroniky, rukopisy - svazek II. a III., tiskopisy – svazek VIII., IX. a X., Jaroslav Saňák z Jestřabí
- Zápisní kniha Sboru dobrovolných hasičů v Jestřabí 1945 – 1959 (rukopis), Jaroslav Saňák
- Pamětní kniha místní skupiny Československého červeného kříže v Jestřabí 1953 – 1991 (rukopis),
Jar. Saňák
- Kronika obce Jestřabí 1976 – 2000
Archiválie:
- Moravský zemský archiv v Brně, Lánový rejstřík, fond D1 L312
- Moravský zemský archiv v Brně, Tereziánský katastr, fond D4 309/I
- Moravský zemský archiv v Brně, Urbariální fase, fond D5 H/46
- Moravský zemský archiv v Brně, Stabilní katastr- indikační skica, fond D9
- Státní okresní archiv Zlín – Klečůvka, Pamětní kniha Národní školy v Jestřabí 1893 – 1936 (kopie na OÚ)
- Státní okresní archiv Zlín – Klečůvka, Pamětní kniha obce Jestřabí 1924 – 1976 (kopie na OÚ)
- Státní okresní archiv Zlín – Klečůvka, Kniha protokolní 1903 – 1928
- Evidenční list movité kulturní památky – kaple v Jestřabí, P. František Ďulík, 1964
Internet: www.jiznivalassko.cz
Obsah:
1. Vážení občané, milí rodáci (ing. Pavel Šuráň)
2. Obec Jestřabí (Petr Fojtík)
3. První písemná zmínka o obci Jestřabí (Petr Fojtík)
4. Obyvatelstvo obce (Petr Fojtík)
5. 110. výročí založení školy v Jestřabí (Petr Fojtík)
6. Kaple v Jestřabí (Petr Fojtík)
7. 1. světová válka /1914 – 1918/ (Petr Fojtík)
8. Odchod našich spoluobčanů do pohraničí (Petr Fojtík)
9. Kultura, spolky a lidové tradice (Petr Fojtík)
10. Zaměstnání obyvatelstva (Petr Fojtík)
11. Samospráva obce Jestřabí (ing. Pavel Šuráň)
12. Symboly obce Jestřabí (ing. Pavel Šuráň)
13. Použité prameny
Děkujeme panu Mgr. Petru Odehnalovi za překlad historických dokumentů, panu Jaroslavu Saňákovi
č.108 za půjčení svých kronik, panu Janu Tománkovi č.42, Janu Fojtíkovi č.49, Josefu Šuráňovi č.10,
Jaroslavu Burešovi č.59 a Marii Markové č.104 za poskytnuté informace a všem občanům za zapůjčení
fotografií.
Jestřabí – 500 let – 1503-2003
Vydala Obec Jestřabí v roce 2003
Zpracovali: ing. Šuráň Pavel a Fojtík Petr
Fotografie: Archiv Obce Jestřabí