Zde

SBOROVÝ LIST CÍRKVE BRATRSKÉ V BRNÌ, KOUNICOVA 15
KOMPAS
prosinec/2009
SBOROVÝ DEN
ZNAMENÍ KØÍŽE
OTÁZKY PRO BR. KARLA ŠUSTKA
A DV E N T
PROGRAM NA PROSINEC 2009
Obsah / prosinec 2009
2 PíseòTomáš
– Svítí hvìzda
Veselý
– Advent
3 Úvodník
Petr Raus
4 Vidìno tøemi (listopad)
na mìsíc prosinec
6 Výhledy
Jan Asszonyi
kronika (prosinec)
7 Sborová
Jan Asszonyi
8 Zachariáš
Rostislav Karel Toman
9 MarieJan Asszonyi
10 JosefJiøí Gruber
pro bratra Karla Šustka
11 Otázky
Lenka Broklová
køíže
13 Znamení
Luboš Rous
ze školy Jana Husa
14 Zprávy
Jana Baná
malého dorostu
15 VýletBìtka
Zachariášová
Ze
života
mládeže (totalita)
16
Pøipravila Iva Zachariášová
vánoèní slavnost
18 Dìtská
Lenka Broklová
19 Peklopøeklad Bohuslav Smutný
na Valašsku
20 Pobyt
Lenka Broklová
zaèaly
22 Veèírky
David Fajfr
23 Programy
páteèníci, veteráni, Klub maminek, fotbálek
Mìsíc
prosinec ve sboru
24
Na titulní stranì Odetka Truksová a teta Jiøka Packová
Fotografiemi do tohoto èísla pøispìli:
David Fajfr, Alík, webové stránky, Danda a Jan Asszonyi.
CÍRKEV BRATRSKÁ, BRNO
Modlitebna Kounicova 15;
kazatel Jan Asszonyi – tel.: 549 250 013;
sekretariát a kazatel Jakub Škarvan –
tel.: 530 342 302 (UPC)
PÍSEÒ ADVENTNÍ
SVÍTÍ HVÌZDA
Již se blíží èas vánoèní
Neony jasnì svítí
A lidé stále spìchají
Radost je jim vzdálená
„To nevadí“ øekl muž
A ruka mu trèela z tramvaje
Pohled mìl opilý jak ten pøed rokem
Co spadl pod vagon
Kolem byli lidé
Každý hledìl urvat místo
Vánoce èas pokoje
Když se ti zdá
Že jsi z toho zoufalý
A mudrci že nejdou
Když se ti nìkdy zdá
Že ti hvìzda nesvítí
A málo lidí kteøí rovnì životem jdou
Musíš pokorný být
A uvidíš vìc velikou
A lidi kteøí vejdou
Svítí hvìzda jen se dívej
Tobì také záøí možná je to nadìje tvá
Do noci nìkdo zpívá zvláštní píseò
Sláva pokoj a vùle dobrá
Napsal Tomáš Šum Veselý v roce 1977, zpívala
skupina Signum temporis.
V nové podobì mùžete tuto píseò slyšet v podání
adventního uskupení jako úvodní píseò
k adventním nedìlím.
K O M P A S
Sborový list Sboru Církve bratrské Brno, Kounicova 15
Vychází vždy na zaèátku nového mìsíce pro vnitrosborové úèely.
Pøipravují: Lenka Broklová ([email protected]), Petr Raus ([email protected]),
Iva Zachariášová ([email protected]), David Fajfr ([email protected])
ÚVODNÍK
Advent
Z
pohledu církevního kalendáøe máte
v ruce první èíslo nového roèníku
našeho sborového Kompasu.
Pravda, èíslujeme ho podle kalendáøe
obèanského, gregoriánského, obálka nese
èíslo 12 a poøád ještì jde o roèník 2009, ale
advent, poèátek církevního roku, je tady.
Advent pøíchod, pøíprava na pøíchod. Na
pøíchod èeho? Moderní doba setøela rozdíl
mezi adventem a Vánocemi; má v tom
blízko k protestantské kultuøe, která ten
rozdíl také pøíliš nevnímá. V obchodních
domech zní koledy už od listopadu a
výzdoba je èistì vánoèní. V této souvislosti
nám zní pøirozenì: Advent je pøípravou na
Vánoce.
Je to tak nakonec i pravda, advent je
pøípravou i na Vánoce, ale nejen, ba nikoli
pøedevším. Advent je pøípravou na pøíchod
nových vìcí. Každý rok nám má znovu
pøipomenout, že vìci pozemské stárnou a
pomíjejí, že se na nì nemáme vázat, že je
máme umìt opouštìt. Nebývá to snadné,
ale je tøeba pouštìt z rukou všechno, co jsme
tøeba i milovali, ale o co nás pøipravuje èas.
Pouštìt bez hoøkosti: staré zvyky, na které
už nezbývá sil, staré písnì, které nám znìly
KOMPAS 12/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO/
domovem, staré pøátele, které už na zemi
nepotkáme. Je advent, pøichází nìco nového. Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpìt,
není zpùsobilý pro království Boží. (Lk 9,62)
Jak se dá bez hoøkosti opouštìt to, co
tvoøilo náš svìt? Vítáním toho, co pøichází
nové. Vždy advent je pøedevším pøípravou na pøíchod nìèeho úplnì nového: Království nebes v plnosti jeho slávy. Jak bych
mohl vítat Nebeského Krále opravdu naplno, kdybych se nechal svázat pozemskými vzpomínkami a pozemskými vazbami?
Advent je v tomto smyslu pozváním
k osvobození. Tím je i pøípravou na Vánoce, kterými zaèal èin nejvìtšího vysvobození v dìjinách lidstva. Bùh sám sestoupil
z nebes, aby každého z nás osvobodil od
nás samých; od našeho sobeckého høíchu,
ale i od všech vazeb, které ve svém dùsledku
stavìly hráze mezi nás a našeho Stvoøitele.
Mám se tedy ve jménu adventu všeho
zøíci a všechno pozemské pošlapat a
zahodit? Nikoli, to by byl jen další èin
lidského sobectví. Advent nám nechce
všechno vzít, chce všechno promìnit,
obnovit. Rozhodující není, jakou má to èi
ono vazbu na mou minulost, ale jak to
slouží ke slávì pøicházejícího Krále. Na
nìm záleží, nikoli na mnì. Advent nás svým
vítáním nových vìcí zve k obnovì motivace
našeho žití. A pokud se posledním a nejhlubším dùvodem všeho našeho cítìní,
myšlení i konání stane Oslavený Beránek,
stane se i advent jedinou velikou písní
nezadržitelné radosti.
Petr R.
3
bez dvou
VIDÌNO PÌTI
aneb
Postøehy k listopadu
BIBLIÈTÍ NE-HRDINOVÉ
Dana Truksová
Mám moc ráda biblické pøíbìhy. Dùvodù je víc, teï bych
chtìla trochu rozvinout jeden z aspektù, proè s takovým zaujetím ètu pøíbìhy praotcù,
soudcù èi prvních králù.
Žido-køesanská tradice je výjimeèná v tom, jakým zpùsobem nám prezentuje své „hrdiny“. Ty uvozovky jsou zde na místì, protože biblické postavy se èasto (z lidského pohledu)
hrdinskými vlastnostmi právì nevyznaèují. Zatímco Buddha a první mniši jsou v raných a
zvláštì pak v pozdních vyprávìních nahlíženi jednoznaènì kladnì, Gilgameš je popsán jako
udatný rek, který nezaváhá, a jogíni hinduismu snad ani nevìdí, co jsou lidské omyly, Bible
nám pøedkládá podivnou mozaiku lidských charakterù. Abraham, který se pøe se samotným
Bohem, Jákob, jenž podvádí vlastního otce, David, který neváhá zabít manžela ženy, jež se
mu zalíbila… Jsou to chybující jednotlivci, kteøí se neumìjí poprat se svými slabostmi. A
proto je mám tak ráda. Nepatøí k nedosažitelným ideálùm, jakými jsou tøeba støedovìcí
svìtci, ne vždy konají dle vùle Boží a obèas se snaží nìco si zjednodušit èi nìkteré pøikázaní
obejít, ale pøesto je Pán nezavrhuje, dává jim novou šanci a jejich srdce obmývá od høíchu.
Pøi podzimním sborovém dnu se pozornost nás všech zamìøila na Jonáše. Taky je vám tak
blízký, jako mnì? Obèas chci utéct pøed tím, co po mnì Pán Bùh žádá, nejradìji až na konec
svìta. Nìkdy se cítím dotèenì, když nìco není dle mých pøedstav. Pøesnì jako Jonáš. A Pán?
Dává mi novou šanci, a tím mì vyuèuje. Obmývá mé srdce, abych vidìla, èím je zašpinìné.
Pøesnì jako u Jonáše.
Ano, mnohé biblické postavy mají k našim ideálùm dokonalého hrdiny dost daleko, a
právì proto jsou nám tolik blízké. Protože, jak zpívá Spirituál kvintet, „v tìch pøíbìzích, co
Bible vypráví, se mluví o životì Tvém“.
HUDBA JE ØEÈ... JAN ŠKRDLÍK
Petr Kvapil
Na první veèírek letošní sezony jsem se tìšil a Honza mne
nezklamal, naopak se mi to velmi líbilo. Je naprosto zøetelnì vidìt, že violoncello a hudba se
staly souèástí jeho osobnosti. Hudba je dílem našeho Stvoøitele a je souèástí svìta od jeho
poèátku, tak jako pøírodní zákony. Èlovìk není jejím tvùrcem, ale pouze ji objevuje a užívá. Je
to specifická øeè tónù, která mùže znít, a my jí rozumíme beze slov. Jsou lidé, kteøí nerozumí
slovùm, a hudba mùže slova nahradit. J. S. Bach (a nejen on) hudbou oslavuje Pána Boha a
vypráví o jeho lásce i soudu. Tak jako každé slovo není pìkné a prospìšné, je dobré se
vyhýbat zlým tónùm a vybírat si dobrou hudbu, která nás povzbudí k oslavì našeho Pána.
Hudba je Božím darem pro nás, abychom ji užívali ke svému i Božímu potìšení.
4
KOMPAS 12/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO/
PRÁCE KAM-U
Marta Dyntarová
Ve støedu 11. listopadu navštívili náš
sbor dva bratøi ze vsetínského sboru CB, kteøí pracují v Køesanské
akademii mladých (KAM). Bratr Dušan Drabina je pøímo øeditelem této
organizace.
Když nám pøed osmi lety zemøela maminka (babièka) Lydie Bukáèková, tìžce jsme to
nesli. Tehdejší brnìnský bratr kazatel Roman Neumann nám poradil, abychom si s dìdouškem zajeli do Malenovic u Frýdlantu nad Ostravicí do KAMu. Moc se nám nechtìlo, ale
pøekonali jsme se a vyjeli. Je to místo hned pod Lysou horou v pøekrásné pøírodì Beskyd.
Strávili jsme tam celý týden s mladými vìøícími lidmi. Znìlo mnoho krásných písní,
rozjímání nad Biblí, modlitební chvíle, spoleèné obìdy, veèeøe i výlety. Tak nás to velice
povzbudilo, obohatilo a upevnilo ve víøe. Po týdnu jsme odjíždìli naplnìni novou chutí do
života.
Zmínìnou støedu nám br. Hurta vyprávìl o èinnosti KAMu, o misii, o výzvách Pána
Ježíše, o nichž už delší dobu pøemýšlí a které se staly dùležitou souèástí jeho života:
1) Výzva nám jako uèedníkùm – Jan 1,35–37 (Je na nás, abychom lidem povìdìli o Pánu
Ježíši. Co dìláme my pro své pøátele? Vìdí o Ježíši?)
2) Èiòte pokání, vìøte evangeliu! (Je mezi námi nìkdo, kdo chce jít za Ježíšem? Daniel Hurta se
svojí manželkou zvou lidi na veèeøi a pøi této pøíležitosti mluví o Pánu.)
3) Pojïte za mnou! Následujte mne! – Jan 1,43 („Mìjte ke mnì dùvìru. Já vás povedu dobøe.“
Ježíš je skuteèným Pánem. Následujme jej. Poznejme Ježíše Krista hloubìji!)
4) Pojïte a uvidíte! (Pojïme za ním a nechme se použít.)
5) Pojïte za mnou a uèiním z vás rybáøe lidí.
Pro starší je dùležitá výzva: Veïme dobøe mladé lidi. Budujme dobré vztahy s lidmi. „Já
posílám vás.“ Je to velká výzva.
Nedávno byl KAM požádán o vytvoøení osnov pro nový pøedmìt pro ZŠ – Etiku. Zatím
se rozhoduje, zda do tohoto rozsáhlého projektu vstoupí. Je to možnost šíøení køesanské
etiky na školách.
Bratr Dušan Drabina
KOMPAS 12/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO
5
VÝHLEDY
A N E B K O M E N T O VA N É
UDÁLOSTI NA MÌSÍC PROSINEC
M
áme pøed sebou sváteèní èas. Je v nìm
pøíležitost a je v nìm zvìst. Byla by škoda,
kdybychom ji nechali kolem sebe jen
probìhnout. Program sborových shromáždìní chce
vytvoøit prostor k tomu, aby nás adventní zvìst
pøipravila na Vánoce. Letošní program se nijak výraznì neliší od tìch minulých, a tak se
mùžeme tìšit na staré dobré zvyky poèínaje jedineèným zpìvem adventního mužského
sboru (nevím, jak jinak mám utìšený poèet adventních pìvcù a muzikantù nazvat) a konèe
tøeba dìtskou vánoèní slavností. Tedy, øeèeno slovy evangelia, „Pojïte, vše je pøipraveno“.
O hranicích
V dobì, kdy držíte v rukou náš sborový èasopis, máme program prosincové misijní støedy za
sebou. Pokusili jsme se pøemýšlet o zemi a nebi, o tom, kde mezi nimi hranice jsou, kde
nejsou, kde mají být a kde ne. My ze své lidské strany do nebe nevyskoèíme a nejsme schopni
prolomit hranici mezi nebem a zemí. Opaènì to však – za pøedpokladu Boží shovívavosti –
možné je. Byl to Pán Bùh, kdo poslal svého Syna, aby pøes hranici mezi nebem a zemí prošel
až k nám a pøinesl nám kousek nebe na zem. Mìlo to své dùsledky. Zaèaly se i mezi námi
lidmi boøit hranice a zdi, které jsme postavili svým sobectvím nebo tøeba jenom
netrpìlivostí. Pravdou je ovšem i opak. Prolomení hranice mezi nebem a zemí znamenalo
vznik nových hradeb a hranic mezi lidmi. Pán Ježíš pøišel do svého vlastního, ale jeho vlastní
ho nepøijali. Toto prožívají v rùzné intenzitì i køesané všech dob. A vyhlížejí ještì jedno
prolomení hranice mezi nebem a zemí: pøi druhém pøíchodu Pána Ježíše v moci a slávì. A
tehdy nás vezme k sobì.
Veèírky
Prosincový kalendáø nám umožòuje pouze dva nedìlní veèírky.
– 6. 12. 2009 – koncert našeho pìveckého sboru; zaèátek 17.30 hodin ve velkém sále
modlitebny. Pøedtím je samozøejmì možnost posezení ve spodních místnostech od 17.00
hodin.
– 13. 12. 2009 – mikulášsko-adventní povídání pøipravují bratøi Petr Kvapil, Jakub Škarvan a Josef Vávra. V 17.00 hodin zaèíná neformální èást a v 17.30 hodin pak samotný
program.
Dìtská vánoèní slavnost
Dìti a jejich uèitelé nás zvou na dìtskou vánoèní slavnost s písnìmi, dramatickými pásmy a
básnìmi, skrze nìž nám chtìjí posvítit na vánoèní zvìst evangelia. Slavnost se koná v nedìli
20. 12. 2009 v 15.00 hodin ve velkém sále modlitebny.
6
KOMPAS 12/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO/
Sváteèní biblická hodina s vánoèními písnìmi a biblickým ètením
Charakter biblické hodiny ve støedu 23. 12. 2009 bude sváteèní. Bude pøíležitost spoleènì
zpívat vánoèní písnì a koledy. Zazní nekomentované ètení z Božího slova a možná i nìjaká
báseò.
Hod Boží vánoèní
Shromáždìní na Hod Boží vánoèní se koná v pátek 25. 12. 2009 v 9.00 hodin. Káže kazatel
Jan Asszonyi.
Shromáždìní na pøelomu roku
Biblická hodina se ve støedu 30. 12. 2009 NEKONÁ!
Silvestrovské shromáždìní na ukonèení roku se koná 31. 12. 2009 v 17.00 hodin.
Novoroèní shromáždìní se koná 1. 1. 2010 v 10.00 hodin. V tomto shromáždìní se k nám
pøipojí i bratøi a sestry královopolského sboru Církve bratrské a nìkteøí Betánští.
Shromáždìní s Veèeøí Pánì se bude konat první lednovou nedìli 3. 1. 2010.
SOLI DEO GLORIA
Samému Bohu sláva
Jan Asszonyi
PROSINEC 2009
SBOROVÁ KRONIKA
BLAHOPØEJEME
KDY
2. 12.
3. 12.
8. 12.
12. 12.
18. 12.
24. 12.
25. 12.
26. 12.
KOMU
sestøe Jiøinì Packové z Brna
sestøe Jarmile Mikyskové z Brna
bratru Bohuslavu Kuèerovi z Brna
sestøe Miluši Maláèové z Bohumilic
sestøe Evì Tesaøíkové z Brna
sestøe Svatoslavì Biedermanové z Brna
sestøe Martì Stypové z Brna
sestøe Jaroslavì Princové z Brna
„Ty, Hospodine, budeš trùnit vìènì,
tvùj trùn pøekoná všechna pokolení.“
Pláè Jeremiášùv 5,19
PROÈ
87
71
83
74
75
84
84
90
let
let
let
let
let
let
let
let
NARODILI SE
V úterý 3. listopadu daroval Pán Bùh manželùm Ivì a Marianovi Moržo³ovým dceru
Martinu a ve ètvrtek 26. listopadu manželùm Daniele a Tomášovi Nykodýmovým syna
Marka.
7
KOMPAS 12/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO/
POSTAVY VÁNOÈNÍHO PØÍBÌHU PROMLOUVAJÍ
ZACHARIÁŠ
... A CHVÍLE TICHA
S
lyšíte to ticho? Znamená to, že se v té
chvíli ticha nic nedìlo? Ne, asi každý
z vás pøemýšlel, co se právì dìje, co se
stalo, co se mi stalo. A ticho je také dùležitým prvkem Zachariášova pøíbìhu.
Nutno pøiznat, že ne jediným, ale vìru
dùležitým.
Vlastnì uvažuji, proè jsou Vánoce a
vánoèní pøíbìhy nazývány dobou ticha,
klidu a míru. Andìlé se promenádují po
svìtì a halekají své zvìsti, tempo rychlosti
lidského žití o svátcích nepolevuje a stagnuje maximálnì dva dny, ženy volají velkým a
silným hlasem otázky nad tìhotenstvím a ti,
kdo kdy mìli malé dítì, vìdí, že to není doba
ticha, ale hladového a i jinak potøebného
køiku na nás zcela závislého mimina. Takže
ticho v dobì Vánoc, i v pøíbìzích našich
evangelistù, je vlastnì pojem málo relevantní. Jinak je tomu však u jedné osoby – a
tou je právì knìz chrámu a nastávající otec
8
jiné významné postavy novozákonní – Zachariáš.
Jsou dvì vìci ze Zachariášova pøíbìhu,
které zdviženým prstem varovnì ukazují i
do našich životù. Tou první je pøipomenutí,
že není dobré hádat se s andìlem. A
pokud se pøedstaví jako Gabriel, mìli bychom být o to obezøetnìjší. Vìtšinu z nás asi
andìl doposud svojí pøítomností nepoctil,
to však neznamená, že se tak nìkdy pøíštì
nestane. Scéna Zachariášova si zøejmì bude
s tou potenciální naší podobná: Posel Boží
pøijde z nièeho nic, my se zdìsíme, on nám
nìco zásadního oznámí a my jako správnì
naèasované lidské bomby pochybností
zaèneme spekulovat a dohadovat se, èímž si
vykoledujeme znamení nevìry a nedùvìry
vùèi Bohu; trest podobný Zachariášovu
onìmìní. Tedy ponauèení prvé: Andìl má
vždycky pravdu, s andìly se nehádáme a
Boží vùli pokornì v tichu pøijímáme.
Vyhneme se tím paralyzaci našich životù
minimálnì na pár týdnù.
Ta druhá vìc mì nutí k fantaskní pøedstavivosti. Zkuste si pøedstavovat se mnou:
Najednou by se stalo, že každý, kdo má
malou víru, nedùvìøuje nebo Bohu èi v Boha nevìøí, by onìmìl. Nelze pochybovat o
tom, že svìt by se zahalil do neskuteèného
ticha, ve kterém by øinèely jenom stroje
pohánìné jinou energií než tou Boží. Nutno
poznamenat, že pøíroda sama o sobì byla už
KOMPAS 12/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO/
dávno hlukem lidského konání pøehlušena.
Ticho nutí k pokoøe. Vlastnì každý zásah
do našich životù, do fyzického pohybu, nás
nutí k pokoøe. Najednou by ustaly všechny
èlovìèí tlachy o evoluci a kreaci, jestli je Bùh
žena nebo muž, nebo že Ježíše pøinesli na
zem mimozemšani. Nikdo by se nehádal,
protože jsme pøíliš líní vyjadøovat hnìv
písmem. V hlavách umlklých by podobnì
jako Zachariášovi asi šrotovaly myšlenky o
nìèem, co nás jinak v našich malicherných,
každodenních úvahách pøesahuje.
Ano, svìt by byl na nìjakou dobu chudší
o svobodu vyjadøování a názorù, kterou
jsme dostali darem, o švitoøení a bábel
MARIE
J
ako blesk z èistého nebe vstoupil do
obyèejného života jedné izraelské
snoubenky andìl. „Budeš matkou Syna
Nejvyššího, krále na trùnu Davidovì!“ To
není poslání ani z øíše snù. O tom snad
žádná obyèejná izraelská dívka ani nesnila.
Co na to Marie? Slova andìla Gabriela o
totožnosti syna, kterého má porodit, zùstávají jakoby nepovšimnuta. Marie ve vánoèním pøíbìhu klade jinou otázku: „Jak se to
mùže stát, vždy nežiji s mužem?“ I když se
nám mùže zdát tato otázka dosti technickou, je formulací nejhlubšího lidského problému. Jak se mùže stát, že se v lidském
životì mohou naplnit Boží vìci? Jak se
mùže stát, že my lidé naplníme smysl svého
života, totiž být Božím obrazem?
Boží posel Gabriel trpìlivì odpovídá.
Nejen Marii, ale také nám: „Sestoupí na
tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tì
zastíní… U Boha není nic nemožného.“
KOMPAS 12/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO/
jazykù, který nás lidi odlišuje od ostatního
stvoøení. Ale ta pøedstava je úžasná,
nemyslíte?
Tedy ponauèení druhé: Ticho léèí.
Mlèeti zlato, pøedevším ve chvílích
mezilidsky vypjatých. Z ticha a pøemýšlení o
konání Božím vùèi nám mùže ve finále
vyrùst mnoho krásného, plného chval a
dùvìry, tak jako slova Zachariášova cantica:
Pochválen buï Hospodin… Možná právì
toto je to ticho, které nás má provázet
Vánocemi a vlastnì nejenom Vánocemi, ale
celým naším životem. Životem s Bohem a
v Bohu.
Rostislav Karel Toman, Starokatolická církev
Jinými slovy øeèeno, Pán Bùh sám se ujímá
úkolu, ke kterému zve. Nenechává v tom
Marii, pro niž znamenalo pøijetí Božího
poslání dosti riskantní podnik, samotnou.
Až když Marie slyší slova o Duchu
svatém, který bude s ní a bude konat své
nadpøirozené dílo, až tehdy odpoví: „Staò
se mi podle tvého slova.“
Bez ujištìní o tom, že to bude Duch
svatý, který zastíní naši nedokonalost, ani
my nemùžeme pomyslet na to, že bychom
naplnili poslání být Božím obrazem, žít na
tomto svìtì jako Boží stvoøení. Bez Božího
ujištìní o pomoci Ducha svatého stìží
mùžeme naplnit i další zvláštní poslání,
9
která dostává podle Boží milosti každý z nás.
Marie je požehnaná, protože se jí dostalo
Božího mimoøádného a jedineèného povolání. Ono nakonec ale každé Boží povolání
je v jistém slova smyslu mimoøádné, proto
každý z nás smí být požehnaný. Jsme pøece
voláni k víøe a k životu k Božímu obrazu,
v tom je milost i požehnání.
Marii vskutku blahoslaví – tedy nazývají
blaženou (šastnou) – všechny národy (i
evangeliètí køesané!). Jsme to ovšem i my,
kdo smìjí být nazváni blahoslavenými. Jsme
JOSEF
V
rámci vánoèního pøíbìhu je Josef
postavou, která stojí v pozadí. Asi
jako chlap u porodu. Ženské mu
dají za úkol ohøát vodu a pak ho pošlou
z chalupy ven, aby nepøekážel. Jenže Josef je
zbyteèný nejen pøi porodu, ale bìhem
celého pøíbìhu o Ježíšovì pøíchodu na svìt.
Marie – ta prožívá své mateøství jako
každá jiná žena. Ale Josef pouze nechápavì
pøihlíží, co se kolem nìho dìje. Bez Marie by
to nešlo. Bez jejího „Staò se vùle Pánì“ by se
Ježíš nenarodil. Zato bez Josefa to pùjde
velmi dobøe. Josef je tu vlastnì navíc. Jediné,
co se po nìm žádá, je, aby to nepokazil.
Pro chlapa to bývá nejtìžší vìc v životì.
Nic nedìlat, nic neøíkat, stát tiše v pozadí a
10
jimi tam, kde ve spolehnutí se na zastínìní
Ducha svatého øekneme: „Staò se mi
podle tvého slova.“
Požehnání a blaženost Marie je mimoøádná a jedineèná. Pøesto však požehnání
a blahoslavenství není nìco, co by bylo
rezervováno jenom pro ni a další výrazné
Boží svìdky. Boží milost, Boží volání a
Duch svatý jsou zde i pro nás. Marie pøed
našima oèima nás povzbuzuje k odpovìdi: „Staò se mi podle tvého slova.“
Jan Asszonyi, Církev bratrská
být na stráži. Josef se nikdy nebude moci
pochlubit a øíci – Ježíš, to je mùj potomek,
mé dílo, má výchova. Pøitom bude mít
s Božím dítìtem stejnou práci jako každý
jiný otec. Ale otcem nikdy nebude. Dobøe
to ví. A pøece tuto nezávidìníhodnou roli
pøijme.
Ve skuteènosti ho Pán Bùh potøeboval
stejnì jako Marii. Bude to on, kdo svou
ženu dovede vèas do Betléma a sežene
pøístøeší na poslední chvíli. Bude to on,
kdo rodinu v noci vzbudí a odvede do
bezpeèí. Bude to on, kdo ponese tíhu
odpovìdnosti, jak matku s dítìtem
ochránit a najít jim nové bydlištì v Galileji.
Bude to on, kdo se bude muset vyrovnat
s tím, že vychovává dítì, které není jeho.
Zvláštì poslední úkol musel být tìžký.
Josefa nikdo na nic podobného nepøipravil. A pøece to zvládl a posloužil tak
Pánu Bohu možná víc než kdokoli jiný.
Josefova velikost je v tom, že dokázal
ustoupit, nedral se dopøedu, netrval na
svém, zapøel sám sebe a udìlal pouze to,
co od nìho Bùh žádal. Josef pomohl
dobré vìci, ale svou jmenovku pøitom
nepoužil.
KOMPAS 12/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO/
Myslím, že jeho pøíbìh mùže být inspirací
tøeba pro rodièe, kteøí chtìjí pøíliš ovlivnit a
urèovat životy svých dìtí. Napøíklad v tom
smyslu, aby i ony uvìøily. Co víc by si vìøící
rodièe pøáli, než aby jejich dìti následovaly
Krista. A pøece mohou mnoho pokazit,
když nedají svým dìtem na vybranou. Kdo si
myslí, že to musí být právì on, kdo svým
dìtem pøedá víru, mìl by se vžít do role
Josefa, který tam, kde jde o vìc výsostnì
mužskou, nechal jednat Ducha svatého.
Ustoupil do pozadí, a tím dokázal víc, než
kdyby se do vìci vložil vší silou. Všichni
rodièe jsou na tom podobnì jako Josef.
Musejí se nauèit ustoupit do pozadí,
nenápadnì dávat záchranu, modlit se a
pøitom nechat pùsobit samotné evangelium
a neplést se Pánu Bohu do cesty.
Podobnì by se mìl Josefovì roli nauèit
každý, kdo o nìco dùležitého usiluje. Když
èlovìk nìco vymýšlí, tvoøí, staví nebo v nìèem soutìží, je èasto v pokušení myslet si, že
všechno, èeho až dosud dosáhl, zpùsobila
jeho vlastní šikovnost a píle, že je to jeho
zásluha. Ovoce vlastní práce a soustøedìní.
V omezeném smyslu to mùže být pravda,
ale nesmíme zapomínat, jak mnoho vìcí je
nám v našem životì darováno. Tak jako
Josef pøijal darem Mariino dítì a vìdìl, že
není jeho, mìli bychom si i my pøiznat, že
mnohé naše úspìchy nejsou naše a byly
nám pøiznány neprávem. Podobnì jako si
lidé mysleli, že Ježíš byl Josefovo dítì, myslí
si o mnohých z nás, jak jsme šikovní, chytøí,
ochotní a laskaví. Ale my víme, že nic z toho by nebylo, kdyby nám Pán Bùh nedal
život, zdraví, moudré rodièe, spoleèenství
církve, nadìji ve víøe a mnoho dalších
pøedpokladù, které už dávno považujeme
za samozøejmé. Být Josefem, poctivì konat
svou práci a pøitom vìdìt, že bez Boha a
jeho pomoci bychom nedokázali vùbec nic,
to je role, o kterou jsme se nikdy nedrali. A
pøece nám sluší a odpovídá skuteènému
stavu vìcí ze všeho nejvíc.
Jiøí Gruber, Èeskobratrská církev
evangelická
Kázání pronesená v kostele sv. Jakuba 20. 1. 2009 u pøíležitosti bohoslužby Slova v rámci týdne
modliteb za jednotu køesanù.
OTÁZKY
VIKÁØE
PRO BRATRA
KARLA ŠUSTKA
V nedìli veèer 25. øíjna navštívil náš sbor bratr Karel Šustek, od 1. ledna 2009
vikáø v Tøebíèi. Myslím, že vìtšina z nás se s ním setkala poprvé, a tak se k jeho
pøedstavení ještì jednou vracíme.
Mùžete se nám krátce pøedstavit?
Narodil jsem se pøed 48 lety ve Zlínì a byl
jsem vychováván v katolické víøe. Na zaèátku 80. let, ve druhém roèníku vysokoškolských studií v Brnì, jsem zaèal vážnì násleKOMPAS 12/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO/
dovat Ježíše jako svého Pána a Spasitele a
zaèal jsem poznávat Bibli. Po tomto svém
obrácení jsem pùsobil v uèednickém hnutí
mezi studenty, nejdøíve v Brnì (Studenti
pro Krista) a po pøevratu v Praze (Stu11
dentský hlas pro Krista). Pozdìji jsem jako
koordinátor vedl projekt Nový život 2000;
šlo o distribuci videokazet s filmem Ježíš do
domácností. Ve 37 letech jsem se oženil a
s manželkou Sue jsme pak pracovali jako
uèitelé biblických kurzù v organizaci BEE.
Vloni jsem ukonèil studium teologie na
Westminster Seminary California a byl jsem
pøijat v Církvi bratrské do služby vikáøe.
Moje manželka uèí angliètinu.
V èem spoèívala Vaše práce v misii mezi studenty?
Vedl jsem studenty k následování Krista (evangelizace)
a tìm, kteøí uvìøili, jsem
pomáhal v jejich duchovním
rùstu (uèednictví).
Proè jste se rozhodl pro službu
vikáøe? A proè zrovna v Tøebíèi?
Po absolvování semináøe
jsem vidìl více a více, že Pán
Bùh chce, abych sloužil jako
vikáø, ale mnì se do té služby
pøíliš nechtìlo. Øeèeno
zkrácenì, utíkal jsem od
tohoto úkolu jako prorok
Jonáš, ale vždy, když jsem se snažil nabrat
jiný smìr, byl jsem hozen pøes palubu s tím,
že tam nepatøím. A pak Bùh nastražil velkou
rybu – Radu Církve bratrské. Ta mne pøijala
a vyplivla do Tøebíèe. Vìøím, že do Tøebíèe
mne poslal Pán Bùh skrze rozhodnutí Rady
CB, vìøím, že je to správné místo, kde mám
být, a jsem za sbor v Tøebíèi velmi vdìèný.
Jak byste se charakterizoval jako vikáø/kazatel?
Jsem ve službì vikáøe teprve 10 mìsícù.
Chtìl bych, aby moje služba byla charakterizována vdìèností za sourozence v Kristu a
za spolupracovníky na Božím díle. Chtìl
bych být služebníkem, který oceòuje druhé,
12
váží si jich a povzbuzuje je. Co se týká
mých obdarování, jsem silnìjší v evangelizaci než v pastoraci.
Co vás na kazatelské práci „baví“?
Baví mne hledat na druhých, co vše se dá
pochválit a ocenit a za co se dá podìkovat.
V tøebíèském sboru to hledání není vùbec
tìžké.
Èemu se vìnujete, když vám zbývá volný èas?
Chodím na procházky do
pøírody a pozoruji dalekohledem ptáky. Obèas si
jedu s manželkou odpoèinout na naši chalupu
k Luhaèovicím a tìším se
tam z krásy trvalkových
kvìtin, které jsem u chalupy
zasadil. Uvìdomil jsem si
nedávno pøi kázání na text
z ev. Matouše 6,25–34, že
verše 26 a 28 dokonce ukazují mé hobby jako velmi
biblické.
Míníte jako vikáø/kazatel
tøebíèského sboru spolupracovat
s Brnem?
Slyším èasto od bratøí a sester vdìèné
vzpomínky na dlouholetou službu brnìnského sboru, když byla Tøebíè ještì
kazatelskou stanicí Brna. Všichni pamìtníci si toho velmi váží a moc to oceòují.
Bylo by dobré nìjak s Brnem znovu spolupracovat. Uvidíme, jaké možnosti bude
Pán Bùh ukazovat.
Dìkujeme za rozhovor. Ptala se Lenka
Broklová.
KOMPAS 12/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO/
ZNAMENÍ KØÍŽE
J
ako køesané vnímáme køíž pøedevším jako pøipomenutí
smrti Pána Ježíše Krista za naše høíchy. Prùèelí naší modlitebny zdobí køíž již od zaèátku 80. let, avšak vnìjší køíž
na pøedním domì se podaøilo nainstalovat až nyní, po zmìnì
režimu a opravì fasády. Nyní tento køíž hlásá všem do okolí
pøítomnost køesanské církve. Nebylo zámìrem uèinit tak
pøesnì na 20. výroèí pádu komunismu, ale vyšlo to tak samo.
Nìco technických dat o novém køíži. Je vyroben ze západního èerveného cedru, pøesnì zeravu obrovského. Zerav
obrovský je velký strom dosahující výšky 50 až 60 metrù a
prùmìru kmene 3 metry (výjimeènì až 6 metrù). Tento strom,
který se tìží v Kanadì, patøí k tújím a je pøíbuzný sekvojím.
S libanonským cedrem (patøícím do èeledi borovicovitých)
nemá nic spoleèného, snad kromì zavádìjícího názvu. Jeho
døevo
má ale jiné pøednosti. Pøednì je pøirozenì velice odolné
zerav obrovský
vùèi pùsobení døevokazného hmyzu i døevokazných hub.
Z toho dùvodu není køíž nièím natøen a nepotøebuje do
budoucna žádnou zvláštní údržbu. Další výhodou je nízká hmotnost øeziva, takže celý køíž,
který je 5 m vysoký a bezmála 4 m široký, váží jen asi 110 kg (kdyby byl stejný køíž vyroben ze
smrku, pak by jeho váha byla cca 160 kg, pøi použití dubu více než 270 kg). Tím se snížilo
zatížení jednotlivých kotev na fasádì.
Když jsem pøemýšlel o tomto pøíspìvku, uvìdomil jsem si
dvì vìci. Jednak to, že název mùže být zavádìjící. Strom se
jmenuje cedr, aè s cedrem nemá nic spoleèného. Je to varování i
pro náš duchovní život, abychom se nejmenovali køesané, a
s Kristem pøitom nemìli nic spoleèného, aby pak o nás
neplatilo slovo: „Potom øekne tìm na levici: ‚Jdìte ode mne…‘ “ (Mt
25,41)
Druhou skuteèností je potøebnost tìchto dvou køížù, tedy
vnitøního i vnìjšího, nejen na budovách kostelù a modliteben,
ale pøedevším na nás. Mít Krista v srdci znamená mít Krista i na
sobì. „Být odìn v Kristu“, a tím hlásat a zvìstovat evangelium
svým životem i beze slov.
Dík patøí pøedevším Pánu Bohu za možnost veøejného
vyznání, ale také všem, kdo se jakýmkoli zpùsobem na našem
libanonský cedr
novém køíži podíleli.
Luboš Rous
KOMPAS 12/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO/
13
ZPRÁVY
T
Z KØESANSKÉ ŠKOLY
ento školní rok zaèala v naší rodinì
nová kapitola. Náš nejstarší syn Míša
zaèal chodit do první tøídy.
Už pøed nìkolika roky jsme se doslechli,
že se z iniciativy nìkolika brnìnských církví
žádá o povolení køesanské školy v Brnì.
Asi 8 let byla žádost ministerstvem školství
opakovanì zamítnuta. Jenom každoroèní
pøíprava žádosti na ministerstvo pøedstavovala obrovské množství práce, vše muselo
být do detailù rozpracováno, vèetnì smluv o
pronájmu prostor, zajištìní uèitelského
sboru atd. Za toto vše budiž dík týmu bratøí
a sester, kteøí to nevzdali, modlili se a vìøili,
že jednoho dne Pán Bùh dveøe otevøe. Pøed
dvìma lety ministr Liška žádost pøijal a škola
mohla být otevøena. Funguje v pronajatých
prostorách ZŠ ve Slatinì.
Letos nastoupilo do první tøídy 12 dìtí
(sedm chlapcù a pìt dívek). Druhá a tøetí
tøída jsou spojené – je jich dohromady osm.
Èím se køesanská škola liší od každé jiné
ZŠ? Je urèena pro dìti z køesanských rodin
a uèitelský sbor je složen ze znovuzrozených
køesanù. Výuka zaèíná spoleènou
modlitbou a každé pondìlí je
první hodina vìnována spoleèné bohoslužbì: kratièké biblické slovo, modlitby a chvály.
Zpívají se dìtské písnièky s ukazováním a tleskáním, což se dìtem líbí. 1. záøí jsme takovouto
bohoslužbou zahájili školní rok
všichni spoleènì – dìti, rodièe a
uèitelé. Osobnì jsem to prožívala s pohnutím, jaká je to Boží
milost, že mùže taková škola
být. Mùžeme zde vyprošovat
Boží požehnání pro naše dìti,
uèitele, rodiny a ony se mohou
14
JANA HUSA
uèit poznávat svìt konzistentnì, jak ve
sboru, tak doma i ve škole. Domnívám se,
že je to pro takto malé dìti dùležité a že tak
budou lépe pøipraveny pro konfrontaci
s vlivem naší sekulární spoleènosti v pozdìjším vìku.
Dìti mají oproti bìžné ZŠ dva pøedmìty navíc: biblickou nauku a etickou výchovu. V prvním z nich si povídají biblické
pøíbìhy a ve druhém se uèí aplikovat víru
v Boha v každodenním životì.
Máme za sebou dva mìsíce a jsme rádi,
že jsme se pro tuto školu rozhodli. V pøíštím roce už bude škola v nových vlastních
prostorách v Líšni na ul. Masarova. Bude
se otevírat i jedna tøída mateøské školy.
Více info mùžete najít na www.krestanskaskola.cz.
Úsmìvná poznámka na závìr: Kdykoli
jsem zatím hovoøila s nìjakým zamìstnancem tamní školy – školníkem, ve školní
kuchyni aj. a hlásila, že syn je ze ZŠ Jana
Husa, zaznìlo: „Aha, to jsou ti katolíci…“
Jana Baná
KOMPAS 12/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO/
VÝLET
MALÉHO DOROSTU
SOBOTA, 7. LISTOPADU 2009
C
hvíli po setkání nám Alík oznámil, že nìkde na nádvoøí a v prùjezdu se skrývá
deník nìjakého vojáka (nebo aspoò kousky), tak jsme je mìli posbírat a dát je
dohromady. Vyšel nám vzkaz (ale ten si už nepamatuju). Pak jsme šli vyrábìt
zbranì, štíty a bijáky (pozn. red.: koulièky vyrobené z ponožek, které jsou pøipevnìny na gumì).
Potom jsme odjeli na Bílou horu trénovat. Tam nám kmeti vysvìtlili, kam rána platí a kam
ne. Potom bylo bojování se dvìma družstvy. Po pár zkouškách jsme šli jíst. Vydali jsme se
pak na jiné místo na Bílé hoøe a dìlali jsme toto: želvu, pochod, turnaj. Nakonec jsme šli na
Špilberk na závìreènou bitvu proti temným pøízrakùm a vyhráli jsme.
Bìtka Zachariášová
KOMPAS 12/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO/
15
ZE ŽIVOTA
MLÁDEŽE
Malé ohlédnutí za totalitou – semináø
D
udiala niekde v USA. Film bol zasadený do
òa 16.–17. 11. 2009 sa nieko¾ko
nemeckej školy, na ktorej sa uèite¾ rozhodol
proletárov a študentov a disidentov
priblíži svojim študentom práve vznik a
stretlo pri príležitosti spomienky na
fungovanie totality. Pre záujemcov nebudem
èasy (ne)dávno minulé. 17. 11. uplynulo 20 rokov
prezrádza príbeh ani vyvrcholenie, ale
od nežnej (v èeských luhoch a hájoch známej
výsledok bol naozaj fatálny. Na základe tohto
pod názvom sametovej) revolúcie. Mládežníci –
filmu sme si potom spoloènými silami
veteráni preto zorganizovali spomienkovú akciu
poskladali a zhrnuli prejavy totalitného režimu.
s názvom Totalita. Tento mini filmovo-diskusný
Poèas celého veèera sme dostávali príklady z refestival mal za úlohu priblíži, ako sa v Èeskoálného fungovania Èeskoslovenskej socialisslovensku žilo za èias totality. V pondelok protickej republiky, ktoré nám obèas vyrazili dych.
gram viedol hlavný organizátor Pepa Vávra,
Aby sme poèas premietania a diskusií neumreli
ktorý vysvetlil pojem totalita, objasnil znaky
od hladu, tak nám súdružky z kuchyne pritotalitného režimu, vznik, progres a tak vôbec,
pravili výborné a bohaté obèerstvenie a ani sme
v èom to tí naši predkovia museli ži. Následne
naò nemuseli èaka v radoch.
bol na programe film z názvom Náš vodca, ktorý
Po dvou otázkách pro nìkteré
z úèastníkù tábora
Matuš Ïurec
bol natoèený pod¾a skutoènej události, ktorá sa
R
áno slavnostního dne pøipomenutí
událostí, které dobrá polovina úèastníkù
festivalu o totalitì zažila v útlém dìtském
vìku èi nezažila vùbec, probíhalo ve znamení
pøípravy vysoce kvalitního obìda. S úderem
desáté hodiny dopolední zaèal neménì kvalitní
duševní program, který odstartovala epizoda
legendárního seriálu Tøicet pøípadù majora Zemana, s názvem Klauni. V tomto díle vystupovala vedle zhýralé intelektuální scény, reprezentované hysterickou hereèkou, povìtšinou neschopnou rozumného slova, vìènì opilým básníkem-plagiátorem, výraznì podezøelým profesorem Braunem a dalšími protirežimními živly, i
politicky uvìdomìlá dcera majora Zemana a její
pøítel. Po zhlédnutí praktického pøíkladu komu-
16
nistické propagandy jsme mìli možnost dozvìdìt se více nejen o vzniku seriálu, ale i øadu
poutavých informací o fungování propagandy
v ÈSSR z úst historika Radka Kuèery.
Následoval obìd, bìhem kterého vìtšinou
pokraèovala diskuse o prùhlednosti èi neprùhlednosti socialistické politické masáže.
Alespoò u našeho stolu jsme k odpovìdi na
otázku, kolik bìžných lidí vnímalo všudypøítomné politické narážky v seriálech jako
nutné zlo a kolik z nich obrazu, který sdìlovací
prostøedky nabízely, skuteènì vìøilo,
nedospìli.
Po krátkém politickém „oddechu“ atmosféra notnì zhoustla promítáním filmu „Životy
tìch druhých“, který mimo jiné popisuje bìžné
KOMPAS 12/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO/
praktiky východonìmecké Stasi.
Úterní program zakonèila moderovaná diskuse s evangelickým faráøem a disidentem Janem Šimsou. Pokud mùžu mluvit za sebe,
životní síla, temperament i ukázka toho, že stát za
svou pravdou má cenu v jakýchkoli vnìjších
podmínkách, mi byla velkým pøínosem a povzbuzením. Za 80 let svého života stihl bratr
faráø mimo jiné založit reformní teologický
proud Nová orientace, prodìlat 61 policejních
výslechù, podepsat Chartu 77 – pøesto z rozhovoru nebyla cítit jakákoliv hoøkost, ustrnulost,
bázeò ani zklamání z pomìrù, které vládnou
v naší republice nyní. Tímto dùstojným
zakonèením jsme se tento rok rozlouèili s festivalem, který by se mohl stát dobrou listopadovou tradicí.
Míša Kubelová
A co na to další zúèastnìní?
1) Co všechno jsi na semináøi na téma totalita zažil(a)?
2) Co Tì nejvíc zaujalo, oslovilo, co si odtud odneseš?
Terka:
1) Bìhem jednoho filmu jsem zažívala zdìšení
z toho, jak jednoduché je potøít svobodu a zavést
autokracii, u druhého pocit bezmoci v boji proti
totalitní mašinerii a pocit ohrožení z toho, že se
na mne neustále nìkdo dívá a sleduje, co dìlám,
co cítím a co si myslím.
Bìhem diskusí jsem si èasto øíkala vìtu: „Aha,
tak takhle to teda bylo, takhle to fungovalo,
takhle to mìli vymyšlené.“
Jinak, jako dítko roku 86, které zažilo komunismus jen v plenkách, jsem všechno poslouchala a sledovala s obrovskou dychtivostí, že se o
té dobì dozvím nìco od lidí, kteøí ji studují nebo
kteøí ji prožili.
2) Nejvíc mne zaujaly èasté náboženské
aspekty totalitních systémù. Do deníèku jsem si
zapsala to, co zaznìlo v jedné z diskusí, že zpùsob, jak mùžeme pøedejít tomu, aby se z naší
církve stala totalitní spoleènost, je zachování
svobody vést dialog, diskutovat, nesouhlasit a
ptát se.
Matúš:
1) Zažil som všetko, èo bolo v programe.
2) Páèilo sa mi rozprávanie farára Šimsi, pretože za jedno mám rád rozprávania z histórie a za
druhé to podal spôsobom, ktorý mi je blízky a
ktorý mám rád, takže sa to navyše dobre
poèúvalo. Podal iný pohlad na totalitu, ako vsetci,
ktorých som doteraz poèul. Nenadával, ale
skrátka žil! A žil podla najlepšieho svedomia.
Tiež sa mi ve¾mi páèili dva filmy, ktoré boli
premietané – „Vlna“ a „Životy tých druhých“.
Pája:
1) Zažila jsem semináø nabitý spoustou dobøe
pøipravených pøednášek a zajímavých besed s
úžasnými lidmi. Mimo to také zajímavé filmy o
tom, že i ve špatném režimu jsou dobøí lidé
(film: Životy tìch druhých) a že vznik totality
nemusí být zase tak složitý, jak by se mohlo
zdát, a že lidé sami mohou totalitu chtít (film:
Náš vùdce). K tomu jsem zažila vynikající guláš,
chlebíèky a èaj .
2) Odnáším si v srdci dík za to, že jsem
vyrostla a žiji ve svobodné zemi, kde pro víru
v Krista nejsou lidé zavíráni, pronásledováni,
fyzicky netrpí. Povzbudil mne bratr Šimsa tím,
že on v dobì, která demokratická nebyla, ve své
víøe obstál. Uvìdomila jsem si, že moje dùvody,
proè se nìkdy bojím øíkat lidem o Bohu, jsou
vlastnì èasto malicherné: strach z odmítnutí,
z nepochopení, z výsmìchu… Ale ve skuteènosti nejsem v ohrožení života ani já ani moje
rodina, nikdo mne nemùže udat a dát zavøít,
nikdo mne neodposlouchává... Také jsem si
odnesla touhu modlit se za lidi, kteøí žijí v režimech, kde je svoboda vyznání potlaèována a
víra v Krista zakázána.
Ptala se Iva Zachariášová
KOMPAS 12/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO/
17
Jakub
z loòské vánoèní slavnosti
DÌTSKÁ VÁNOÈNÍ
SLAVNOST
Poslední adventní nedìli se bude místo veèírku konat
dìtská vánoèní slavnost. Co se pro nás chystá, nám
prozradily tetièky z nedìlní besídky – Andrea Štiglerová a
Lucka Rousová.
Na co se mùžeme tìšit?
Tentokrát pøipravuje každá skupinka zvl᚝
svoje vlastní pásmo; první skupinka
„Vánoèní ozdoby“, druhá „Pastýø, svìdek
narození“, tøetí „Lidé, kteøí se setkali s Pánem Ježíšem“, ètvrtá „Zanechané stádo“.
A nìco akèního?
O tom nic nevím. Bude to spíš poklidné. O
akènost se postarají dìti až pøímo na
stupínku. Akèní je to pro uèitele. Teï je
totiž v besídce hodnì malých dìtí a ménì
tìch vìtších. A tak bychom tìžko dávali
dohromady nìjaký muzikál jako pøed
18
nìkolika lety. Musíme poèkat, až nám ti
mladší dorostou.
Jaké písnì uslyšíme?
Písní je dost, nacvièuje je Danda a David.
Jsou to hlavnì písnì z našeho kancionálu,
kromì jedné. Tøeba Dítì, o nìmž zpíváme.
Tradièní i úplnì nové.
Na co se nejvíc tìší dìti?
Asi na dáreèky. Nìkteré na to, až to budou
mít za sebou.
Ptala se Lenka Broklová.
KOMPAS 12/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO/
Z P Ø Í S P Ì V K Ù È T E N Á Ø Ù
PEKLO
(Genfer Studien Bibel, str. 1602)
B
ible pokládá peklo za koneèné místo
pobytu tìch, kdo budou pøi posledním soudu odsouzeni k vìènému
trestu (Mt 25,41–46, Zj 20,11–14). Je popisováno jako místo ohnì a temnosti (Ju
7.13), zoufalého pláèe a skøípìní zubù (Mt
8,12; 13,42.50; 22,13; 24,51; 25,30), zmaru
(1Te 5,3; 2Te 1,7–9; 2Pt 3,7) a nesnesitelného utrpení (Lk 16,23; Zj 20,10). Tyto
výrazy jsou patrnì mínìny jako symbolické,
ale skuteènost bude každopádnì horší než
tyto obrazy. Novozákonní uèení o pekle nás
má zdìsit, naplnit hrùzou a pøesvìdèit o
tom, že tak jako nebesa budou krásnìjší, než
by se nám mohlo zdát, tak i peklo bude horší,
než si mùžeme pøedstavit. Toto vše jsou
otázky vìènosti, na nìž tak musíme nahlížet.
Peklo není ani tak dùsledek nepøítomnosti Boží, jako spíše dùsledek jeho nelibosti a hnìvu. Bùh je jako oheò stravující
(Žd 12,29), a protože se mu lidé vzpírají a
lpí na høíchu, který se mu hnusí, dostane
se jim spravedlivého zatracení v pekle
(Ø 2,6.8.9.12). Podle Písma svatého nemá
peklo konce (Ju 13; Zj 20,10). Spekulace o
tom, že by mohla být jakási druhá šance po
smrti, nejsou v Bibli nièím podloženy.
KOMPAS 12/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO/
Ti, kteøí jsou v pekle, vìdí, že se k pobytu tam sami odsoudili tím, že milovali
více tmu než svìtlo, a proto i odmítli mít
svého Stvoøitele jako Pána. Dali pøednost
sebehýèkání v høíchu místo sebezapírající
spravedlnosti, a tím odmítali Boha, který je
stvoøil (J 3,18–21; Ø 1,18.24.26.28.32; 2Te
2,9-11). Všeobecné zjevení konfrontuje
každého s jistým dùkazem Boha a z tohoto
hlediska má peklo své opodstatnìní v tom,
že Bùh respektuje lidskou volbu. Všichni
dostávají to, co si volí, a je to být stále s Bohem, èi bez Boha. Ti, kdo jsou v pekle,
nebudou vìdìt jen to, že svùj trest zaslouží
za svoje èiny, ale i to, že si to zvolili ve svém
srdci.
Úèelem biblického uèení o pekle je
pohnout nás k tomu, abychom se vdìènì
pøiklonili k milosti Kristovì, která nás pøed
peklem zachraòuje (Mt 5,29n; 13,48–50).
Z tohoto dùvodu se k nám milostivì obrací
Boží varování. Bùh nemá zalíbení ve smrti
bezbožníka, nýbrž chce, aby se bezbožný
odvrátil od své cesty a byl živ (Ez 33,11).
Pøeložil Bohuslav Smutný.
19
PODZIMNÍ
PÌTIDENNÍ
RODINNÝ POBYT
Èím bylo letošní podzimní Valašsko odlišné?
Že nás bylo málo, snad do tøiceti lidí. A také, že
jsme vyrábìli šátky (i Jára Štigler, takže mìkké i je zde
správnì – pozn. redakce) s použitím rùzných technik –
napøíklad malováním na šátek napnutý na rámu,
pomocí maèkání, kdy se barva nanáší na zmaèkaný
šátek. V tomto nás vedla Liduška Packová. A pod
vedením Lydinky Køipaèové se vyrábìly svíèky
z vèelího vosku.
A jiné akce?
Jedna skupinka se vypravila na
pozorování východu slunce a pøivítání nového dne na Radhoš;
nejprve autem, ale museli jít i pìšky. Další si v Rožnovì prohlédli
stálou prodejní výstavu kamenù,
nìkdo šel jen do krytého bazénu,
jiní navštívili místního medaøe.
Každý si vybral to, o co mìl zájem.
20
KOMPAS 12/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO/
NA
VALAŠSKU
A jak se zabavily dìti?
Velcí hráli rùzné stolní hry a z malých byla na Valašku jen Evièka
Doubková a Míša Køipaè. A ti si hráli
spolu.
oèima
Inky
Kulískové
Na kom ležela celá organizace?
Na Honzovi Asszonyi, vaøily jsme Alice a já.
Ptala se Lenka Broklová.
KOMPAS 12/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO/
21
VEÈÍRKY ZAÈALY
ANEB JAK NADÌJE DOSTALA NA FRAK
P
rvní letošní veèírek jsem nehoráznì
zaspal. Bratr Škrdlík, cellista nepøehlédnutelného formátu, posluchaèe excelentnì vyuèil. Kdo nevidìl a
neslyšel, o mnoho pøišel (jako já). Druhý
veèírek jsem si nenechal ujít. 20 let po pádu
totality – to hlavní téma. Rád jsem zavzpomínal na dobu, kdy to vøelo a kdy vøela i
moje revolucionáøská povaha, koneènì jsem
si zase mohl zadovádìt, od roku 1969 jsem
byl poøádnì nažhavený.
Na veèírku, který sofistikovanì moderoval bratr Milan Hluchý, pronesli svoje
pøíspìvky rùzní bratøi z rùzných denominací
na spoleèné otázky, spojené tématem dvacátého výroèí sametové
revoluce. Nešlo jen o
vzpomínání na onu,
pro mnohé již døevní
dobu, ale i na následný
vývoj, tedy do onìch
posledních let, a také
byly vysloveny (sic
opatrné) vize do doby
budoucí. A bratr lidovec Antonín Baudyš by
se rdìl studem. Každý prognostik, vìštec èi
èarodìj vìští svoje pøedstavy veskrze
pozitivnì, kdo by byl ochoten platit nemalé
sumy za špatné zprávy. Nicménì, bratøi
øeèníci, vèetnì slovutného bratra Brokla,
nepožadovali za svoje vystoupení žádný
honoráø, by se nìjaké kávovné, jak jsem si
všiml, vybralo. Takže mohli být upøímní. A
tak jsme s pøebíhajícím mrazením v zádech
uslyšeli temné vize o lesu minaretù nad
Evropou, údìsnì stoupající hladinì moøí
vyhánìjící Pomoøany k nám do zkorum22
pované Støedozemì, aby zde uskuteènili
svùj svatý boj. A to vše opepøeno vlastními
neduhy, ve kterých naše spoleènost tone už
nad uši.
A k tomu jen malé špetky té køesanské
víry a nadìje.
Ano, delší dobu je mi známo, že západní
civilizace je již za svým zenitem a po vzoru
jiných, byvších civilizací stárne a zaniká.
Ano, vím, že globální klima, a už se na jeho
dùsledcích podílíme významnì, èi
nevýznamnì, neovlivníme, a má-li nastat
doba ledová, zmrznem a nic s tím nenadìláme. Ano, vím, že zdatný a všehochopný
charizmatický Vùdce mùže zpùsobit návrat
diktatury, která nás,
Boží lidi (i slovo „lid“
bylo na veèírku zavrženo), mùže vrhnout
do ponurého podzemí.
Znamená to snad,
že Kristùv køíž máme
zabalit do zluodpudivého plátna a uschovat pod zem pod nezámrznou hloubku? Nebo si jej pøibít na
prùèelí, aby hlásal nadìji, že køíž s ukøižovaným Synem Božím byl jen brutální
milník k vìèné nadìji, té nadìji, že i když
zemì a nebe pomine, nebo se tøeba pouze
pomine, my se nemáme a nemusíme vùbec
nièeho obávat. I pøes jistou nejistotu
z vlastního symbolu køíže, jsem pro tuto
variantu. Nebojme se, stále máme nadìji, a
to nadìji, jakou vám nikdo jiný, než svìta
Spasitel, narozený v Betlémì, nenabídne.
David Fajfr
KOMPAS 12/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO/
PROGRAMY DALŠÍCH SETKÁNÍ
Páteèníci / úterý 19.15
PERIKOPY
Mt 21,1–9
L 21,25–36
Mt 11,2–15
1. 12.: Etika – Osobní zralost (Jan Asszonyi)
8. 12.: Bohumilická mládež (Pavel Škrha)
15. 12.: Biblická romantika (Elouch a Katka Pavlíková)
22. 12.: program dle vývoje situace a vzájemné domluvy
Veteráni / pondìlí 18.30
7. 12.:
14. 12.:
21. 12.:
28. 12.:
Hydepark o nadìji
Vánoèní mládež
Oficiální program nebude, individuálnì dle domluvy
Oficiální program nebude, pøípadnì po domluvì
Klub maminek / ètvrtek 9.30
3. 12.:
10. 12.:
17. 12.:
24. 12.:
31. 12.:
Ovoce Ducha svatého – sebeovládání (Jan Asszonyi)
Bazar obleèení a hraèek
Pøedvánoèní program
Klub odpadá
Klub zase odpadá
Pøípadné informace podají
Klára Helánová 777 865 883
nebo Martina Štiglerová
608 334 528
Fotbálek
Každé možné nedìlní odpoledne od 15.00 fotbálek na høišti ZŠ Masarova 11 v Líšni.
Informace a pøihlášky vždy buï online http://cb.cz/brno/mladez/, nebo osobnì Šimon
Kadlec a Filip Koøínek.
Veèírky / nedìle 17.00, program 17.30
6. 12.: Koncert našeho pìveckého sboru (v hlavním sále modlitebny)
13. 12.: Mikulášsko-adventní povídání (Petr Kvapil, Jakub Škarvan, Josef Vávra)
O pobožnostech o Vánocích a na pøelomu roku se doètete ve Výhledech na stranì 6.
KOMPAS 12/2009 / WWW.CB.CZ/BRNO/
23
prosinec
ve sboru
b
C
CB Kounicova
PRAVIDELNÉ NEDÌLNÍ POBOŽNOSTI
6. 12.: 9.00
17.00
13. 12.: 9.00
17.00
20. 12.: 9.00
15.00
27. 12.: 9.00
17.00
kaz. Jan Asszonyi + Veèeøe Pánì
veèírek (koncert našeho pìveckého sboru)
kaz. Jakub Škarvan
veèírek (adventní)
kaz. Jan Asszonyi
dìtská vánoèní slavnost
kaz. Jakub Škarvan
veèírek se nekoná
STØEDA
BIBLICKÉ A MODLITEBNÍ HODINY
2. 12.: 19.00
9. 12.: 19.00
16. 12.: 19.00
23. 12.: 19.00
30. 12.: 19.00
Nedìlní škola
Mladší dorost
Starší dorost
Mladší mládež – páteèníci
Starší mládež – veteráni
Modlitební chvíle
Zkoušky pìveckého sboru
Jednání staršovstva
Sesterský odbor
Klub maminek
kaz. Jan Asszonyi (misijní – Hranice mezi nebe a zemí)
kaz. Jakub Škarvan
br. Petr Raus
kaz. Jan Asszonyi
biblická hodina se nekoná
pravidelnì soubìžnì s nedìlní pobožností
každé úterý v 17.00
každý ètvrtek v 17.00
každé úterý v 19.15
každé pondìlí v 18.30
v nedìli v 8.20 a ve støedu v 18.20
každý pátek v 16.45
ve støedu 16.12. ve 20.10
ve støedu 13. ledna 2010 v 17.15
každý ètvrtek v 9.30
STANICE
6. 12.:
13. 12.:
20. 12.:
27. 12.:
BOHUMILICE / nedìle 9.30
kaz. Jakub Škarvan
Bohumiliètí
Bohumiliètí
kaz. Jan Asszonyi
BLANSKO / nedìle 14.00
kaz. Jan Asszonyi