Několik slov na úvod - Křesťanský Sbor Vimperk

Transkript

Několik slov na úvod - Křesťanský Sbor Vimperk
Několik slov na úvod
aro střídá zimu a ujímá se vlády nad přírodou. Venku začíná
tráva růst a stromy pučet. Teplota nám přála,
přála o dvou
víkendech už bylo krásné slunné počasí. S jarem přicházejí
svátky významné hlavně pro křesťanský lid. V jakékoli formě
ho však slaví celý svět. Uprostřed
prostřed všech tradic a pověr strhávají na
sebe pozornost dvě velké události: Mojžíš vyvedl svůj lid z Egypta –
ukřižování Krista. Tyto události věrně zachytila
la a popsala Bible.
Inspirace Duchem Svatým a originalita autorů nám zaručují pravost
Bible. Přemýšlel jsem, co tyto dvě věci mají společného navzájem, a
napadlo mě slovo svoboda. V Ježíši máme svobodu.. Bůh vyvedl svůj
lid z Egypta prostřednictvím Mojžíše z otroctví, aby už nemusel být
dále podrobován zajetí a nesvobodě. Bůh zaslibuje pro svůj lid zemi
zaslíbenou oplývající mlékem i medem. Pokud mu budou věrně
sloužit a Jeho uctívat. Poselství kříže a evangelia s ním spojené se
hlásá všem lidem různých kultur a vyznání. Tady nám Bůh v podobě
Ježíše Krista ukazuje svou milující povahu, kdy jako bezhříšný umírá
na kříži pro naše nepravosti. Zde nám uděluje svojí dokonalou péči
v jeho vedení, pokud ho přijímáme
máme ve svém životě. Svobodně se tak
můžeme rozhodnout pro Krista v jakémkoli čase a situaci, nezávisle
na tlaku světa a zla, které je tu tolik všudypřítomné. Zmrtvýchvstání si
nedokážeme nějak racionálně vysvětlit a je to dobře, protože je to
zázrak Ježíše Krista, který nás vede k tomu,
u, aby smrtelné bylo
nesmrtelné a pomíjivé nepomíjitelné. Co říci závěrem: Stvoření se
může upínat na věci světa a na to co nabízí. Mnohem lepší bude
bud se
upnout na stvořitele, pro Jeho
eho vykupitelskou oběť, lásku, svobodu,
ale i řád, který nám přináší, který tolik potřebujeme, abychom
neminuli cestu k němu.
Verše pro toto číslo:
„Proto
Proto také Ježíš trpěl venku za branou, aby posvětil lid svou
vlastní krví. Vyjděme tedy s ním za hradby, nesouce jeho
potupu. Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme
město, které přijde.“
Židům 13, 12-14
12
Téma tohoto čísla:
Přečtěte si 2. Korintským 5, 14-21
„Jsme tedy Kristovi vyslanci…“ (v. 20, překlad KMS)
Každý Kristův učedník je povolán k tomu, aby byl vyslancem. Vyslanec
V
je člověk, který reprezentuje svého panovníka v cizí zemi, a proto jsi-li
jsi
Kristův vyslanec, součástí tvého úkolu je sdílet se o Ježíši s lidmi, které
potkáváš. Tvůj Panovník je v nebesích, má ale velký zájem o muže,
ženy i mladé lidi na této zemi.
Denní kontakt
Vyslanec má
určité
závazky vůči
svému
králi a vůči
své
zemi. Jeden
z nich
je naplňovat
přání
svého krále
mezi
lidmi,
s nimiž
žije.
Z tohoto
důvodu jsou
zásilky
mezi králem a jeho vyslancem v cizí zemi chráněny zvláštními zákony.
Nejdou poštou
u jako naše obyčejné dopisy. Jsou dopravovány letecky
přímo do dané země a neotevřené putují přímo na vyslancův stůl.
Tímto způsobem je vyslanec každý týden (někdy i denně) ve spojení
se svým králem a se svou zemí.
Denní zprávy
Podobně to funguje s těmi z nás, kteří patříme Kristu a rozhodli jsme
se být jeho vyslanci. Denně nám posílá zprávy – když ráno otevřeme
Bibli, vlastně čteme zprávu nebeského Krále pro své srdce. Děje se to
i dnes, právě když čteš tyto řádky. Tvůj Král, Pán Ježíš Kristus, ti mluví
přímo do srdce svým Slovem, Biblí. Připomíná ti tvou úlohu vyslance.
Až dnes vyjdeš z domu, pamatuj na své poslání. Jsi vyslancem Krále
králů. Dal ti své dopisy (Bibli), které obsahují zvláštní pokyny pro tvůj
život. Zkus dnes s někým promluvit o svém mocném Králi.
Modlitba:
Otče, svěřil jsi mi velkou zodpovědnost, že mám světu ukázat tvou
lásku. Pomoz mi být věrným vyslancem, a dej mi dnes příležitost
s někým o tobě mluvit.
Amen
Čti také:
Skutky 1, 1-11; Jan 20, 21; 2. Korintským 3, 2-3; 1. Petrova 3, 15¨
Otázky k zamyšlení
1. Co Ježíš zaslíbil, než byl vzat vzhůru?
2. Co to udělalo s učedníky?
Pozn.:Téma čerpáme z knížečky Denně s Ježíšem od Selwyna Hughese.
☺Těšíme se na Vaše příspěvky k tomuto tématu☺
Stránka pro modlitby
a přímluvy
p ímluvy
Nejprve bychom opět rádi zmínili vyslyšené modlitby na
povzbuzení…
o
o
Pán nám požehnal a čekáme miminko. Chtěli bychom Mu touto
cestou moc poděkovat a vkládáme vše do Jeho rukou. Děkujeme
mu i za úžasný klid a důvěru, které máme ve svých srdcích.
Jakšovi☺
Velké poděkování, především našemu Pánu za uzdravení a pomoc
při operaci kýly, kterou provázely zdravotní komplikace. Velké
poděkování také bratřím a sestrám za modlitby.
Moc všem děkuji Jarka Fouňová☺
VELKÉ DÍKY PATŘÍ NAŠEMU PÁNU JEŽÍŠI KRISTU ZA VYSLYŠENÉ MODLITBY
Na další dva měsíce bychom rádi zmínili modlitby za…
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
o
duchovní vedení a jednotu ve sboru (Římanům 15,5-6)
zdraví v našich rodinách
otevření srdcí pro Pána Ježíše Krista v našich rodinách, i u našich
přátel
Betel Tadese z Koffele
LDN – služba pro potřebné.
Boží vůle – pro další směr sboru.
malého Jonáška – úplné uzdravení
malý Pájík Z. – celkové uzdravení
Bohouš P. – navrácení se k Ježíši
Následné akce, které nás čekají v dalším období (modlitby i možný
půst)
Zdraví našeho pastora J. Founěho – bolesti v nohou
Vedení Duchem Svatým při kázání J. Founěho
Za chvály – požehnání a vedení
Služebníky k dětem
Za zdárný porod a požehnání miminka Jakšů
Za uzdravení bolavé nohy babičky Jakšů
Okem truhláře
Čerpáno z „Další příběhy pro potěchu duše“ autor Bruno Ferrero
Kdysi dávno měl v jedné vesničce svou dílnu truhlář. Jednoho dne,
když byl na pochůzce, svolalo nářadí velkou poradu.
Porada trvala dlouho a místy byla pořádně ostrá. Nářadí totiž jednalo
o tom, které nástroje vyloučí ze středu svého důstojného
společenství.
Jeden z nástrojů si vzal slovo: „Musíme vyloučit paní Pilu, protože
kouše a skřípe zuby. Má nejkousavější povahu na světě.“
Jiný se ozval: „Mezi námi nemá co dělat pan Hoblík: je to věčně
nabroušený puntičkář a odře všechno, na co přijde.“
„A co pan Kladivo,“ protestoval další, „se svou těžko zvladatelnou a
divokou povahou? Pořád do všeho mlátí a jde všem na nervy.
Vylučme jeho!“
„A co potom páni Hřebíkové? Copak se dá žít s někým tak pichlavým?
Ať jdou pryč oni! A také pan Pilník s paní Rašplí. Život s nimi je
ustavičná třenice. A vyhoďme také pana Smirkového Papíru, on snad
žije jenom proto, aby se o všechny otíral!“
A tak se truhlářovo nářadí stále rozčileněji dohadovalo. Mluvil jeden
přes druhého. Pan Kladivo chtěl vyloučit pana Pilníka a pana Hoblíka,
ti prosazovali vyloučení pánů Hřebíků a Kladiva a tak dále. Nakonec se
všichni vyloučili navzájem.
Náhle poradu přerušil truhlář. Všechny nástroje zmlkly, když viděly,
jak se blíží k pracovnímu stolu. Truhlář vzal do ruky prkno a rozřízl ho
kousavou Pilou. Ohladil ho Hoblíkem, který odře všechno, na co
přijde. Paní Sekyra, která krutě zraňuje, paní Rašple s nabroušeným
jazykem a pan Smirkový Papír přišli na řadu hned poté.
Pak vzal truhlář bratry Hřebíky, co pořád jenom špičkují, a pana
Kladiva, který do všeho klepe a mlátí.
Použil všechny své nástroje, které měly tak nelichotivou povahu, aby
vyrobil kolébku. Nádhernou kolébku!
Každou chvíli se totiž mělo narodit děťátko, a to bude ta kolébka
chovat.
Nástroji vyrobil truhlář kolébku, která bude chovat život.
Bůh na nás hledí stejně jako truhlář.
Stránky pro naše sestřičky v Kristu
Tento recept nám dala babička Fouňů. Nechte se inspirovat a tuto
ňaminu si můžete udělat ke kávičce. Jarce Fouňové moc děkujeme za
příspěvek.
Suroviny:
200 g másla
2x tvaroh (ne z vaničky)
150 ml cukru
Rum podle chuti (asi 3 malé
štamprličky,
někdo
si
můžete dát míň)
Bebe sušenky (1x kakaové,
1x bílé)
Postup:
Utřeme máslo, tvaroh, cukr a podle
chuti rum. Do šachovnice poskládáme
na alobal Bebe 7x3. Z alobalu si
uděláme zábrany, aby se nám při natírání krému sušenky
nerozjížděly. Na krém dáme zase sušenky ale naopak. Světlou na
tmavou a obráceně. Doprostřed dáme banán. (3 rovné kusy). Pak obě
dvě strany spojíme k sobě. Zabalíme do alobalu a dáme vychladit. Pak
polijeme čokoládovou polevou a zase dáme vychladit. Jíme až druhý
den, aby sušenky zvláčněly. Sušenky stačí od každého po jednom
balení. Místo banánu se může použít i jiné ovoce. S jahodami je to
také moc dobré.
Stránky pro naše bratry v Kristu
Etiketa společenského chování…
Prostírání
Pro slavnostní příležitosti volíme
bílé ubrusy, pod ně prostíráme tzv.
molton - plstěnou podložku, která
tlumí zvuky a brání smekání nádobí.
Ubrus by měl na každé straně
přesahovat o 20 až 30 cm hranu stolu.
Viditelné
sklady
přežehlíme.
Doprostřed dáme odlišně barevný
naperon - ozdobný větší ubrousek, kterým zdobíme stůl.
Poté rozmístíme podkladové, neboli klubové talíře. Ty leží na
stole po celou dobu hodování. Na ně klademe ubrousky, aby o sebe
talíře nevrzaly. Podkladové talíře nesmí nikdy zůstat prázdné.
prázdn Vždy na
nich leží jiný, čistý talíř nebo talíř s
nějakým chodem.
Příbory by neměly vedle talířů
ležet více než tři, lžíci nepočítáme. Z
pravé strany je z vnějšku založen
nejprve nůž na předkrmy, po něm
následuje lžíce na polévku a po ní
nůž, tzv. hlavní nebo také masový. Z
levé strany z vnějšku: menší vidlička na předkrm a větší vidlička na
hlavní chod. Nad talířem je tzv. dezertní nebo také moučníkový příbor
skládající se z vidličky a ze lžičky. Příbory klademe v rovině s dolním
okrajem talíře, vzdálenost mezi nimi je půl centimetru.
Talířek na pečivo leží po levé ruce, v úrovni středu hlavního talíře,
přes něj je přeložen malý nožík na máslo.
Sklenici na červené víno položíme ke špičce nože hlavního
příboru. Další sklenici, na bílé víno, dáme šikmo vpravo.
vo. A ještě na
vodu, tu dáme doleva, takže nakonec vytvoří sklenice trojúhelník.
Malý decentní svícen a jeho živý oheň pomáhá vytvářet intimní
atmosféru. Stejně tak květina, ovšem nepodceňujme intenzivní,
pronikavou vůni některých květin.
Zdroj: Internet – Etiketa od Ladislava Špačka
Co dělat, když jste byli zrazeni:
„Ale vám, kteří slyšíte, říkám: Milujte své
nepřátele! Konejte dobro těm, kdo vás
nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají,
a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají.“
„Hleďme na původce a dokonavatele víry
Ježíše, který pro radost, jež ležela před
ním, podstoupil kříž nedbaje na hanbu a
posadil se po pravici Božího trůnu.“
Buldočí víra se pevně
drží Božího slova,
dokud není náš
nepřítel poražen a
okolnosti kolem nás
nejsou pokořeny.
Marilyn Hickey
„…nepochyboval… v plné jistotě, že co Bůh zaslíbil, je schopen i
vykonat.“
Římanům 4:21
Milujte bližního svého
„Nikomu
Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali,
neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon.“
Římanům 13:8
Kdo jsou vaši bližní? Jací jsou? Už jste někdy přemýšleli nad tím, že
mají pravděpodobně stejné problémy, jako máte vy?
Problém střetu osobností je dnes mezi lidmi velmi častý. Sami si
můžeme tyto lidi zařadit do různých kategorií a skupin. Ze všeho
nejdříve je ale nutné položit si stejnou otázku! Do jaké kategorie
patřím já? Jsem milující, ochotný(á) odpouštět, je možné se ke mně
přiblížit? Pojďme se podívat na první z těchto věcí – být milující. Když
vás sousedi nepozdraví,
ví, budete stále schopni se k nim chovat
laskavě? A co ochota odpouštět? Budete schopni odpustit, když vám
ukřivdí? Nakonec, jste přístupní?
Dokážete třeba napomenout, či
přijmout
napomenutí
s laskavým a odpouštějícím
srdcem? Asi si říkáte: „Nač tolik
otázek?“ Jednoho dne ale
možná na ně budete odpovědi
potřebovat a budete je muset
sami sobě položit.
Jedinou skutečnou věcí, kterou dlužíme lidem kolem sebe, je milovat
je, chovat se k nim jako ke svým vlastním. Pán Ježíš miloval každého
člověka, se kterým se setkal, dokonce i ty, kteří jej přibili na kříž. Lidé
vám možná ukřivdili a ublížili.. To ale neznamená, že musíte být jako
oni. Láska je trpělivá, laskavá, láska vydrží. Jen milovat se navzájem,
může naplnit celý zákon Kristův. Začněte ještě dnes tak, že se
s
rozhodnete nastavit druhou tvář. Bůh to vše vidí.
Randolph Kubíček
John Bunyan
Poutník, který se vydal
na cestu
John Bunyan se narodil roku 1628
v malém městečku na jihu Anglie jako
syn dráteníka.
ka. Podobně jako jeho otec
i John spravoval hrnce a pánve, brousil
nože a všelijak jinak pracoval s kovem.
Kromě toho ale začal i kázat.
Za Johnova mládí zmítala Anglií
občanská válka. Král Karel I. byl
popraven a jeho syn Karel II. byl vyhnán ze země. Vlády se ujal Oliver
Cromwell. Vládl dobře, ale po jeho smrti byl povolán zpět Karel II. a
byl dosazen na trůn.
Za vlády králů řídila téměř veškerý náboženský život v zemi
oficiální anglikánská církev, která podporovala panovníka. Naproti
tomu Oliver Cromwell za své vlády začal podporovat různé nezávislé
církve,
e, jako byli puritáni, baptisté, presbyteriáni a kvakeři. Po
opětovném ustavení království se Karel II. chtěl těchto církví zbavit.
Obával se totiž, že by mu nemusely prokazovat věrnost.
John Bunyan kázal právě v těchto nezávislých církvích. Přestože
mu podle
dle zákona byla tato činnost zakázána, neuposlechl. Prohlásil,
že jeho povinností je poslouchat Boha. Nakonec byl uvržen do vězení.
Johnova první manželka zemřela po narození jejich čtvrtého dítěte
roku 1658 – téhož roku jako Oliver Cromwell. John se cítil velmi
osamocen a potřeboval pomoci s výchovou svých malých dětí.
Nejstarší Mary bylo jen osm let a navíc byla nevidomá. Netrvalo to
dlouho a znovu se oženil. Jeho nová žena Elizabeth se stala milující
manželkou i matkou a porodila ještě dvě další děti.
Vězení,
zení, kde od roku 1661 John pobýval, se nacházelo ve stejné
ulici jako dům Bunyanových. Johnova nevidomá dcera Mary za ním
každý den docházela a nosila mu ve džbánu polévku.
Bunyan strávil ve vězení dvanáct let. Neztrácel však čas. Napsal
tam mnoho článků a knih. Nejznámější z nich je Poutníkova cesta,
příběh mladého muže, který putuje do nebe. Když byl John roku 1672
z vězení propuštěn, vrátil se ke svému životnímu povolání pastora.
Zemřel v Londýně roku 1688
8 na zápal plic, způsobený zřejmě tím,
že prochladl
adl za studené bouřky, když jel na koni pomoci urovnat spor
mezi jedním otcem a synem.
Tvořivost
Věze
zeňský
ze ský kazatel
Ve vězení neměl drážník John Bunyan
mnoho příležitostí spravovat hrnce a
pánve. A žalářník by samozřejmě vězni
nedovolil vyrábět nebo ostřit nože. Jak tedy mohl drážník jako John
svůj čas využít?
„Víš, krejčí si stěžují na nedostatek lemovacích šňůrek,“ řekl
jednou Bunyanovi jeho návštěvník. „Potřebují je všichni, kteří
v Londýně šijí pěkné šaty. Kdybys mohl takové dobré, kvalitní šňůrky
vyrábět,
ět, prodal bych je za tebe. Moc by to sice nevyneslo, ale snad by
to pro tvou rodinu stačilo.“
John se zaradoval. Byl velmi zručný. Konečně se našla činnost, při
níž by mohl využít svou dovednost.
Opatřil si lavičku, na které by mohl pracovat, a postavil ji do rohu
společné vězeňské místnosti. Potom poprosil žalářníka,
řníka, aby mu
dovolil objednat si tenkou šňůru a malé kousky mosazi. Šňůrku ustřihl
do správné délky a pomocí kleští a mosazných plátků ji na obou
stranách zakončil tak, aby se šňůrka nemohla rozmotat.
Na práci měl Bunyan času dost, takže nakonec vyrobil spoustu
šňůrek. Svázal je dohromady a prodal za pár pencí, které pak poslal
své rodině. Tato práce mu navíc umožnila tvořivým způsobem využít
své zručnosti i ve vězení.
Ale co jeho kazatelské obdarování?
Také na to došlo. Někdy kázal ostatním vězňům, jindy se postavil
k vězeňskému oknu a kázal lidem na ulici. Bůh ho však povolal
k tomu, aby přinesl evangelium všem lidem. Bylo třeba najít lepší
způsob.
Apoštol Pavel psal z vězení knihy a dopisy – proč by nemohl i on?
Začal tedy sepisovat kázání a posílal je z vězení ven, aby mohla být
vydána.
V jednom z prvních vysvětloval, proč se dostal do vězení. V jiném
mluvil o nebi a v dalším o pekle. Při práci dostal nápad sepsat příběh,
který by zaujal jak mladé tak staré. Je docela možné, že své příběhy
na zkoušku vyprávěl svým dětem, když za ním přišly na návštěvu.
Poutníkova cesta, jak nakonec knihu pojmenoval, se stala jeho
nejznámějším dílem. Četli ji a dodnes ji čtou lidé na celém světě.
Bunyanův příběh vypráví o tom, jak se stát křesťanem, o zápase
s pochybnostmi, strachem a jinými problémy, kterými procházíme, a
o naší odměně v nebi. Bunyan však nemluví o těchto pravdách ve
formě kázání. Snažil se být při psaní tvořivější. Přestavil si mladého
poutníka, který cestuje nebezpečnou zemí, bojuje s draky, prchá před
obry a uniká bažinám. Cestou potkává věrné společníky i zbabělé
podvodníky. Před nebezpečím ho vždy ochrání jen to, oblékne-li si
Boží zbroj. Napínavé putování končí, když poutník dorazí do
nebeského města. Dobrodružná Poutníkova cesta je v oblibě dodnes.
Díky tvořivosti, kterou ho Bůh obdařil, nebyla pro Johna Bunyana
ztracená ani léta co strávil ve vězení. Nejenže byl schopen zabezpečit
sebe a svou rodinu, ale také pokračoval ve službě, do níž ho Bůh
povolal: kázat evangelium!
Tvořivost
Tvo ivost znamená využít
vyu ít schopností a darů,
dar ,
kterými nás Bůh
B h obdařil,
obda il, abychom vykonali
dílo, k němu
muž
mu nás povolal.
Z Božího slova:
Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé. (1. Korintským 9,
22b)
K zamyšlení:
1.
2.
3.
Proč vyráběl John Bunyan ve vězení lemovací šňůrky? Proč začal ve vězení
psát knihy?
Jaká Boží obdarování John tvořivě využil, když vyráběl šňůrky a psal knihy?
Jmenuj dvě věci, které umíš dobře. Můžeš vymyslet nový, tvořivý způsob,
jak bys jednu z těchto věcí mohl jednou využít ve službě Bohu? Jak?
Nejtěžší šelma
Medvěd hnědý kodiak
Je opravdu kus, váží 950 kg. Není to ale
žádný povaleč, unese až půltunový
úlovek a dokáže běžet rychlostí koně.
Nejlepší střelec
Skunk pruhovaný
Skunk se umí trefit
přesně do černého. Protože
zná velice dobře dosah své zbraně,
nikoho se nebojí. Silně páchnoucí tekutina,
kterou útočí, se nesmyje ani za několik dní.
Pokud se ti skunk trefí do oka, můžeš na několik dnů oslepnout.
Nejvzácnější květina
Orchidej
Orchideje se liší tvarem i
zbarvením. Tvoří dvě velké
skupiny:
vedle
druhů
vázaných na půdu jde o
druhy
epifytické,
které
rostou na kůře stromů či na
odumřelém dřevě. Tak ve
vzduchu žije více než
polovina z necelých 20 000 druhů botanických orchidejí,
zejména v tropech.
JAK HODOVAT ZE STROMU ŽIVOTA SKRZE MODLITBU
Z knihy „STROM ŽIVOTA“ od Witnesse Lee
Biblické texty: Jk 5,17; Ez 1,16; Ef 6,17-18; Mt 6,33; J
17,1.11.25
BOŽSKÉ POJETÍ BOŽÍHO SLOVA
Než si vysvětlíme, jak se Pánem živit a jak Pána pít skrze
modlitbu, musíme se podívat na některé další pasáže, které
nám ukazují, jaké by mělo být naše pojetí Božího Slova. Podle
naší představy se Boží Slovo skládá z učení a pokynů, ale podle
Božího názoru je slovo od Pána pokrmem pro naši výživu.
Matouš 4,4 říká: "Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým
slovem, které vychází z Božích úst." Podle božského pojetí je
Boží Slovo pokrmem, který nás nejen učí, ale také vyživuje.
Jeremjáš 15,16 říká: "Jakmile se objevila tvá slova, pozřel jsem
je." Pro Jeremjáše byla slova pokrmem. První list Korintským
3,1-2a říká: "A já, bratři, jsem k vám nemohl mluvit jako k
duchovním, ale jako k tělesným, jako k nedospělým v Kristu.
Dal jsem vám pít mléko, pokrm jsem vám nedal." Apoštol
chápal Slovo buď jako mléko, nebo jako maso. Mléko či maso
jsou věci, které jíme, abychom získali výživu. List Hebreům
5,12-14 říká: "Neboť ačkoliv jste tou dobou měli být učiteli,
opět potřebujete, aby vás někdo učil počáteční základy Božích
výroků. Stali jste se těmi, kteří potřebují mléko, a ne hutný
pokrm. Neboť každý, kdo potřebuje mléko, je nezkušený ve
slově spravedlnosti, protože je ještě nemluvně. Pro dokonalé je
však tuhý pokrm, pro ty, kdo mají smysly návykem vycvičeny k
rozsuzování dobrého a zlého." Slovo je mléčnou výživou pro
mladé a masitou pro vyspělé. První list Petrův 2,2 říká: "Jako
novorozené děti mějte touhu po nefalšovaném mléku Božího
slova, abyste v něm vyrostli k záchraně." Všechny tyto pasáže
potvrzují, že si musíme své pojetí Božího Slova znovu prověřit.
Podle přirozeného pojetí je Slovo jakýmsi učením či
doktrínou, ale podle božského pojetí je Boží Slovo pokrmem
pro výživu našeho ducha.
Dvě pasáže z Písma nám ukazují, že Slovo je pokrmem pro
výživu našeho ducha. Jan 6,63 říká: "Slova, která jsem vám já
pověděl, jsou duch a jsou život." v listu Koloským 3,16 souvisí
naplnění duchovního života, přetékajícího chválami a zpěvem,
se Slovem, zatímco v paralelní pasáži, v listu Efezským 5,18-20
souvisí naplnění duchovního života s Duchem. To naznačuje,
že Slovo a Duch jsou totožné (J 6,63b). Když jsme naplněni
Slovem, jsme naplněni Duchem. Jen těžko by někdo mohl být
naplněn Duchem a nebyl přitom naplněn Slovem. Pán je
oživující Duch a Slovo je také Duch. Se Slovem musíme
zacházet jako s Duchem a musíme se k němu přibližovat ve
svém duchu. Slovo jako Pán je duchovním pokrmem pro
našeho ducha. Přijímáme-li Slovo jen do duše, stává se
pouhou znalostí. Pokud však Slovo přijímáme do svého ducha
a přijímáme-li je jako Ducha, stává se duchovním pokrmem.
To, zda je pro nás Slovo pouhou vědomostí, nebo pokrmem,
závisí na tom, jak je přijímáme a kterou část své bytosti při
tom uplatňujeme. Slovo musíme přijímat duchem a uchovávat
v duchu. Pak se v nás Slovo stane životem.
UPLATŇUJME SVÉHO DUCHA
K NAVAZOVÁNÍ STYKU S ŽIVÝM
KRISTEM JAKO SKUTEČNOSTÍ
BOŽÍHO SLOVA
Jistěže Bible také obsahuje určitá
učení, jako například v listu
Efezským 6,1, kde říká: "Děti,
poslouchejte své rodiče v Pánu,
protože to je spravedlivé." Jde
však o božské učení, nikoliv jen o mravní poučky, jak by tomu
bylo bez drobného výrazu "v Pánu" nebo v jiných pasážích
Písma "v Kristu". Avšak Bible je božské učení s božskou
přirozeností. Výraz "v Pánu" naznačuje, že rodiče máme
poslouchat: (1) tím, že jsme jedno v Pánu; (2) ne sami za sebe,
ale skrze Pána; a (3) ne podle svého pojetí, ale podle Pánova
slova. Bible říká, že ženy se mají podřizovat svým mužům, ale
musíme sledovat kontext v učení listu Efezským 5. Verše 18-
22 říkají: "A neopíjejte se vínem, v němž je prostopášnost, ale
naplňujte se Duchem. Mluvte k sobě ve chvalozpěvech, v
oslavných zpěvech a v duchovních písních, svým srdcem
zpívejte a hrajte Pánu a vždycky za všechno děkujte ve jménu
našeho Pána Ježíše Krista Bohu a Otci. Podřizujte se jeden
druhému v bázni Kristově: Ženy, podřizujte se svým mužům
jako Pánu." Žena by se měla podřizovat svému muži naplněna
Duchem a v bázni Kristově. Neměli bychom oddělovat Slovo
od Ducha nebo od Krista. Mají-li se ženy podřizovat svým
mužům, musí být nejprve naplněny Duchem Svatým, a pak
musí být v bázni Kristově. Sám Kristus pak bude skutečností
jejich podřízenosti manželům. Nebudou to jejich činy, jejich
chování ani jejich jednání, ale bude to přetékání Krista z jejich
nitra. Skutečností Božího Slova je Kristus jako Duch. Slovo by
se nemělo oddělovat či izolovat od Krista. Slovo je skutečným
vyjádřením Krista. Pokaždé když čteme Bibli, musíme ji
přijímat v duchu jako výraz Krista. Tak se Kristus stane
skutečností toho, co čteme.
V 1. listu Timoteovi a listu Titovi nalézáme pokyny týkající
se staršovství (ITm 3,1-17; Tt 1,5-9). Při pozorném čtení
těchto pasáží si uvědomíme, že staršovství se dá vykonávat
pouze v duchu a za předpokladu, že Kristus je přijímán jako
skutečnost staršovství. Staršovství nespočívá jen v tom, že
starší by měli být dobří, mravní, ale je duchovní záležitostí,
kde skutečností je Kristus. Slovo je prostředkem, jímž je nám
předáván Kristus. Bez Krista jako obsahu Slova je pro nás
Slovo prázdné. Každý jednotlivý úryvek Bible je prostředkem k
předávání Krista do našeho nitra.
Pokaždé když navazujeme styk se Slovem, když používáme
Slovo, musíme si uvědomit, že Slovo je projev Krista, a s
Kristem musíme navazovat kontakt v duchu jako skutečnosti
Slova. Slovo pak nebude od Krista odloučeno či izolováno.
Pak budeme mít skutečnost Slova, jíž je sám Kristus. Toho
však nemůžeme dosáhnout pouze uplatněním duše. Čím více
ve styku se Slovem uplatňujeme duši, tím více izolujeme
Slovo od Krista problémem mnoha znalců Bible je, že izolovali
Slovo od Krista, protože je čtou pouze v mysli nebo myslí.
Když čteme Slovo, automaticky něčemu porozumíme myslí,
ale to, čemu jsme porozuměli myslí, potom musíme modlitbou
proměnit v ducha a přijmout Krista jako skutečnost Slova.
Toto je správný způsob, jak přijímat Slovo. Musíme se
navracet k samému Kristu a brát jej jako skutečnost Slova v
duchu. Slovo nám musí předávat Krista. Jestliže nás Slovo
poučuje, musí být skutečností tohoto poučení sám Kristus.
Skutečností podřízenosti je Kristus. I kdyby se někdo dokázal
podřídit sám od sebe, před Bohem by to neznamenalo nic.
Bůh si cení jedině Krista. Jelikož skutečností všech pokynů a
učení ve Slově musí být sám Kristus, musíme se Slovem
zacházet v duchu, duchem a skrze ducha. Kristus má mezi
vším, co Bůh ve svém Slově vyslovil, ústřední a univerzální
postavení, a proto jej musíme přijímat za použití svého ducha
jako skutečnost ve svém duchu.
Zanechme čtení Slova pouze kvůli vědomostem. Přijímejme
Slovo v praxi jako vyjádření Krista a jako prostředníka, který
předává Krista, tím, že budeme uplatňovat svého ducha ve
styku se Slovem, přijímat Slovo jako samého Krista a činit
Krista skutečností Slova. Pak se Slovo stane naší výživou. K
rozdělení mezi Pánovými dětmi dochází kvůli znalostem Bible
podle litery. Musíme být osvobozeni od litery a zakusit Krista
jako oživujícího Ducha. Potřebujeme osvobození od pouhé
znalosti litery, abychom se mohli vrátit zpět k ústřednímu
postavení, univerzálnosti a skutečnosti Božího Slova - živého
Krista.
MODLEME SE V DUCHU KRISTOVOU MODLITBOU
Musíme se naučit uplatňovat svého ducha pro styk s Kristem
jako oživujícím Duchem skrze modlitbu. Jakub 5,17 říká: "Eliáš
byl člověk stejně podrobený utrpení jako my; pomodlil se
opravdově (řec.: modlil se v modlitbě), aby nepršelo, a vskutku
nezapršelo na zemi po tři roky a šest měsíců." Mnohdy se
modlíme, ale nemodlíme se v modlitbě ani modlitbou. V naší
modlitbě musí být modlitba jako kolo uvnitř kola v Ezechielovi
1,16. Chceme-li kázat evangelium, měli bychom jednat
Pánovým jednáním. Když kážeme Slovo, měli bychom sloužit
Pánovou službou. Když se modlíme, měli bychom se modlit
modlitbou. To') znamená, že když se modlíme, musí se uvnitř
naší modlitby modlit Duch Svatý. Eliáš dostal od Pána
modlitbu, v níž se modlil. Za splnění svého cíle se nemodlil ve
svých
h citech, myšlenkách, úmyslech, náladě ani na základě
okolností či situace. Modlil se v modlitbě a modlitbou, kterou
mu dal Pán, za to, aby se děla Boží vůle. Uvnitř naší modlitby
musí být modlitba Kristova. Andrew Murray řekl, že nejlepší
modlitba je taková, když se Kristus v našem nitru modlí ke
Kristu v nebesích. Když se modlíme, musí se Kristus modlit s
námi.
List Efezským 6,18 (RcV) říká, že je
třeba, abychom přijímali Boží Slovo
"každou modlitbou a prosbou, modlíce
se v každý čas duchem". Pán je Duch a
my k němu musíme přistupovat
modlitbou v duchu. Pán je oživující
Duch, který přebývá v našem duchu, a
proto při modlitbě musíme uplatňovat
svého ducha. V našem duchu je jiný
Duch, který se modlí. Náš duch je vnější
kolo a božský Duch uvnitř našeho ducha
je vnitřní kolo. Když se modlíme s
použitím svého ducha, Někdo jiný, jiný
Duch, se modlí v našem duchu. Tímto Duchem je oživující
Duch, sám Kristus. Kolo uvnitř kola v Ezechielovi 1 je
předobrazem božského Ducha v našem lidském duchu.
Někdo by se mohl otázat, jak pozná, že se při jeho modlitbě
modlí v jeho nitru Kristus. Představme si, že někdo jí ovoce a
najednou zvolá, jak je výborné. Kdybychom se jej zeptali, jak ví,
že je dobré, mohl by nám jen říci, že to ví z jeho příjemné chuti.
To, že se v nás při naší modlitbě modlí Kristus, víme díky
dí chuti,
kterou pociťujeme uvnitř. Čím více se modlíme modlitbou
modli
Krista, tím více jsme občerstveni, tím více jsme svlaženi, tím
více jsme pomazáni a tím více jsme posíleni. Avšak někdy je
tomu při modlitbě jinak.. Když se nemodlíme modlitbou
modlit
od
Krista, čím více se modlíme, tím více jsme prázdní a vyprahlí.
Když se modlíme bez Kristovy modlitby ve svém nitru, jsme
jako nenamazaný stroj. Takový stroj se pro nedostatek oleje
zadrhává a nakonec se spálí. Když se modlíme bez Krista, jsme
vyčerpáni. Modlitba se pak pro nás stává skutečnou dřinou. To
proto, že se modlíme ze sebe a jedeme na prázdném kole.
Můžeme se modlit podle vlastní mentality, vlastních sklonů,
vlastních citů a vlastních tužeb, a nestarat se o ducha ve svém
duchu. Čím více se takto modlíme, tím jsme vyprahlejší a tím
více postrádáme vláhu, chybí nám pomazání, olej, osvěžení a
posila. Takovému modlení se musíme odnaučit.
Matouš 6, 33 říká: "Hledejte však nejprve Boží království a
jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno." Když se
modlíme, neměli bychom se zaměřovat na své potřeby. Náš
Otec ví o všem, co potřebujeme, a přidá nám to. Musíme své
potřeby odevzdat do jeho rukou. Ví, co potřebujeme, lépe než
my. Manželé by se v modlitbách neměli příliš mnoho zmiňovat
o svých manželkách a manželky zase o svých manželích. V
modlitbách se musíme zajímat o kontakt se samotným Pánem.
Musí nám jít o to, abychom jej uctívali, chválili, vyvyšovali a
oslavovali. Pak budou zaopatřeny všechny naše potřeby.
Mnohdy jsem se v modlitbách prostě neodvážil modlit za
příliš mnoho věcí. Míval jsem v úmyslu modlit se za své
příbuzné a za další konkrétní lidi, ale když jsem poklekl, něco
uvnitř mě se vydalo jiným směrem. Musel jsem se tedy
rozhodnout, zda budu při modlitbě sledovat svůj směr, nebo se
budu modlit tak, jak mě řídí Pán. Pokud jsem se modlil podle
svého záměru, čím více jsem se modlil, tím jsem byl vnitřně
vyprahlejší. Když jsem však svůj směr opustil a modlil jsem se
tak, jak mě vedl Pán, čím více jsem se modlil, tím více jsem byl
osvěžen a vroucí v duchu. Čím více jsem se pak modlil já, tím
více se modlil on. Taková je skutečnost kola uvnitř kola v
Ezechielovi 1. Takto je třeba se modlit v Pánu. Modlitba v Pánu
nás bude svlažovat, občerstvovat a posilovat. Svou modlitbou
budeme pít z Pána a otevře se mu náš duch. Taková modlitba
mu umožní prýštit z našeho nitra. Nejdříve budeme svlaženi
sami a pak bude tato voda vytékat k druhým lidem.
Kéž všichni dosáhneme prožitku, jak se Kristus modlí v
našem nitru. Své "auto" musíme řídit podle mapy načrtnuté v
této kapitole. Nejlepším způsobem, jak vychutnávat Pána, je
číst Slovo a uvědomovat si při tom, že Pán je skutečností Slova,
a přijímat jej, navazovat s ním styk, uplatňováním svého ducha.
Potom se musíme naučit modlit se v duchu tak, aby se v naší
modlitbě modlil Pán.
JE TŘEBA SE NAUČIT PRINCIPU MODLITBY
Zamysleme se nad Pánovou modlitbou z Jana 17 a nad dvěma
modlitbami apoštola Pavla v listu Efezským (1,17-23; 3,14-19).
Abychom poznali princip modlitby, musíme si přečíst tyto tři
modlitby. Tak si lépe uvědomíme, jak se v duchu modlil Pán a
jak se v duchu modlil apoštol Pavel. V Janovi 17,1 se Pán modlí k
Otci: "Oslav svého Syna, aby tvůj Syn oslavil tebe." Pán svou
modlitbu zahájil Boží slávou z nejsvětější svatyně. V 11. verši
Pán oslovuje Otce "Otče svatý". To naznačuje, že vyšel z
nejsvětější svatyně do svatyně. Na konci této modlitby v 25.
verši Otce oslovuje "spravedlivý Otče". Na začátku Jana 17 je
oslavený Otec, uprostřed je svatý Otec a na konci je spravedlivý
Otec. To poukazuje na Boží slávu, svatost a spravedlnost. Pán
svou modlitbu zahájil z nejsvětější svatyně a přes svatyni přešel
na vnější nádvoří, aby přivedl lidi k trojjedinému Bohu.
Správná modlitba musí začínat z nejsvětější svatyně, z místa,
kde se nachází Boží sláva, z místa, kde může Otec oslavit Syna a
nechat Syna, aby oslavil jej. Potom se z tohoto středu, kde
modlitbu začínáme, můžeme šířit k obvodu, z místa slávy přes
místo svatosti k místu spravedlnosti, abychom skrze Boží
spravedlnost a Boží svatost uvedli hříšné lidi dovnitř na místo
Boží slávy. Musíme se naučit začít modlitbu uvnitř nejsvětější
svatyně, kde pomocí ducha navážeme kontakt s Pánem,
procházet svatyní a vycházet na vnější nádvoří, místo
spravedlnosti, abychom přivedli lidi k trojjedinému Bohu.
Budeme-li se takto modlit, budeme pít, jíst a dýchat Boha. Tím
dojde k hlubšímu splynutí s ním a on nás posílí, nakrmí a osvěží.
Naučme se navazovat styk s trojjediným Bohem tímto
způsobem.
Pokračování příště…
1. Žena, která se jako první setkala se vzkříšeným Ježíšem? (Zač. M)
2. Hora, ze které Mojžíš pohlédl na zaslíbenou zemi a kde také
zemřel (Zač. N)
3. Co se roztrhlo ve chvíli, když Ježíš zemřel na kříži? (Zač. O)
4. Království, kterému vládnul Kýros. (Zač. P)
5. Co našel Samson v těle mrtvého lva? (Zač. R)
6. Abrahamova manželka nazývaná „matkou izraelského národa“.
(Zač. S)
7. Jméno muže, kterému Lukáš věnoval své evangelium a knihu
Skutků. (Zač. T)
8. Jak se jmenoval bratr Rebeky?
9. Jak se jmenoval prorok, který napomenul krále Davida?
10. Jak se jmenovala žena, kterou vzkřísil apoštol Petr?
11. Kdo komu řekl?: „Nehleďte
Nehleďte na mne, že jsem až dočerna
opálená.“
12. Kdo komu řekl?: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“
13. Kdo komu řekl?: „Co vidíš, napiš
iš do knihy a pošli sedmi církvím.“
14. Kteří muži se ukryli ve studni, aby si zachránili život?
15. Co se stalo u rybníku Siloe?
16. Jaký byl název domu, který odmítl převzít muž po svém
zemřelém bratrovi?
17. Z jaké rostliny byla vyrobena mast, kterou Marie potřela Ježíšovy
Ježí
nohy?
Odpovědi z minulého čísla 1/2012
1)Egypt (1.Moj. 12,10nn; 39.kap.; 2. Moj. 2.kap.nn; Mat 2, 13); 2) Felix (Antonius) (Sk 24.kap.);
3)Galilea (Mat 4,23); 4)Hermes (Sk 14, 17); 5) Jóšafat (Jóel 4,2; 1 Král 22,41; 2 Par 17,1);
17,1 6)Kýros (Iz 44,
28; 45,1); 7) Lovec (1. Moj 10, 9-10); 8) Nábot Jizreelský (1 Král 21, 1-16); 9) Petr (Mat 8, 14-15); 10)
Orpa (Rút 1,4); 11) Šulamitka svému ženichovi (Pís 8,6); 12) Členové chrámové stráže veleknězům a
farizeům (Jan 7, 46); 13) Anděl Petrovi v žaláři (Sk 12,8); 14) Balámovi (4.
4. Moj 22,33);
22,33 15) Matka a
dcera (2. Tim 1,5) 16) 99 let (1. Moj 17, 24); 17) 3 žalmy (Žalm 131, 133, 134).
Máme velikou radost☺
☺ Tentokrát nám přišlo pět kvízů s odpověďmi.
Vylosovaným výhercem je Maruška Michlová☺
Michlová☺
Cenou je kniha „Labyrint
Labyrint světa a ráj srdce“ autor Jan Ámos Komenský
MOC GRATULUJEME !!!
Příště se hraje o knihu „Střetnutí“ autor Frank E. Peretti
(☺
☺výborné čtení, výborný autor, všem doporučujeme☺
doporučujeme☺)
Další čtení na pokračování z knihy Svatost, pravda a Boží přítomnost od
Francise Frangipaneho (Studie o lidském srdci a o Božím jednání s ním
v přípravě na Boží slávu).
14.kapitola
Nemusí nám to moc myslet, abychom rozuměli tomu, že se hřích
může stát modlou, falešným bohem vyžadujícím poslušnost. Avšak
ruku v ruce s hříchem jde modla falešného poznání.
Dávejte si pozor, aby vás nikdo nesvedl
V naší křesťanské zkušenosti je toho tolik založeno na asimilaci a
zažitém poznání. Když poprvé přicházíme ke Kristu, naše pozornost je
zaměřena na naplnění našich potřeb. Naneštěstí jsou naše duchovní
schopnosti rozlišení nevyvinuté, a tak často přijímáme falešné
poznání, které brání našemu růstu nebo jej doslova znemožňuje.
Namísto dospívání v Pánu jsme často pouze indoktrinováni
myšlenkami našich prvních učitelů – a ne všechny tyto myšlenky jsou
správné.
Cítíme se povýšeně vůči církvím, jež zdobí své síně náboženskými
sochami a obrazy svatých. Nicméně v naší mysli může být posazen
falešný obraz Boha zrovna tak, jako tyto sochy jsou posazeny na
podstavcích – a bude v sobě mít také stejné množství života. Jestliže
naše poznání o Bohu není naplněno Božím životem a mocí, stává se
pouhé poznání modlou posazenou v naší mysli.
Všichni máme nesprávné myšlenky, obrazy Boha, které by Duch
svatý odstranil, kdybychom Jej nechali. Jsou to kulturní a náboženské
tradice, jež se ustálily v našich myslích. Moc Kristova života je
filtrována a úměrně zmenšována počtem těchto chybných obrazů
uvnitř nás. Jednotliví lidé, sbory a dokonce celé národy formují svou
podobu svým pojetím Boha. Chudé, stejně jako bohaté národy mají
za to, že Všemohoucí Stvořitel existuje a myslí tak, jako oni. Neslouží
potom Bohu, nýbrž obrazu, jejž si o Bohu vytvořili. Živý Bůh přesto
není ani Kavkazan ani černoch. Není ani Řek, ani Žid, katolík, ani
protestant. Je Bůh! Žalmista napsal: „Náš Bůh je v nebesích a
všechno, co chce, koná.“ (Ž 115:3).
Nemůžeme Boha „vyučit“ tak, aby myslel jako Američan. On je
svrchovaný Stvořitel, zdroj života celého vesmíru. Ačkoli jsou modly
viděno naší tělesnou přirozeností „bezpečnější“, než je živý Bůh,
modla nás nemůže vzkřísit, nemůže nás uzdravit, když jsme nemocní,
ani vysvobodit od sebe sama, ani od ďábla. Jediný důvod, proč
tolerujeme mrtvé modly, je skutečnost, že přestože nám nemohou
pomoci, nemohou nám ani uškodit nebo nás usvědčit z hříchu.
Neuvědomujeme si důsledky přechovávání model, totiž že „…jim jsou
podobni ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá“ (Ž 115:8).
V Matoušovi 24 Ježíš varoval před obrovskou mocí svodu, jež bude
uvolněna v posledních dnech. Svou řeč začal varováním: „Dávejte si
pozor, aby vás nikdo nesvedl.“ (v. 4). Toto varování v následujících
dvaceti dvou verších opakoval celkem pětkrát: „svedou mnohé,“ také
říkal, že přijdou „falešní Kristové“, „falešní učitelé“ a „falešní
proroci“ a „budou ukazovat veliká znamení a divy, že by svedli i
vyvolené, kdyby to bylo možné“ (Mt 24:24). Uprostřed svého
prorockého zjevení však náš Pán prohlásil: „Toto evangelium o
království bude vyhlášeno po celém světě na svědectví…“ (v. 14).
Všimněte si výrazu „toto evangelium“. Evangelium, právě takové, jaké
Ježíš vyučoval, s mocí k uzdravování, vysvobozování a budování
svatých, bude zvěstováno po celém světě na svědectví, „a tehdy
přijde konec“ (Mt 24:14).
V téže kapitole Ježíš řekl: „Nebe a země pominou, ale má slova
nikdy nepominou“ (Mt 24:35). Ježíš věděl, a také to i s jistotou říkal,
že Jeho vyvolení se nikdy neodkloní od Jeho poselství. A přestože se
dnes na zemi rapidně šíří falešná učení, klam, lživá znamení a zázraky,
pseudopomazání atd., evangelium Božího království – Ježíšovo
evangelium – je vyhlašováno na svědectví Jeho návratu.
Co je toto „evangelium království“? Je to celé poselství Ježíše
Krista. Je to poselství, jež v porovnání s „evangeliem“ typického
amerického křesťanství toto více vyžaduje, více naplňuje, je svatější a
mocnější. Když někdo podle Ježíše najde království Boží, „prodává
všechno, co má, a kupuje ono pole“ (Mt 13:44). Jakmile ho jednou
nalezneme, musí nám o něj jít na prvním místě, a to i před jídlem a
oděvem; je to tak neocenitelný poklad, že bychom pro něj měli trpět
ztrátu oka nebo ruky, než ztratit království (Mt 6:33; Mk 9:47). Je to
evangelium, které nás stojí vše, ale Bůh nám v něm dává to nejlepší,
co má. Uprostřed bezbožnosti, vlažnosti a vyložených podvodů je
toto evangelium království poselstvím, o němž Ježíš řekl, že bude
hlásáno v posledních dnech.
Jestliže nasloucháme něčemu, co nás nedrží na cestě do Božího
království, jestliže nerosteme do podoby Ježíše ve svatosti a v moci,
žijeme v klamu a toto klamné poznání je modlou.
Bůh je větší než naše poznání o Něm
Pamatujte, že je vysoce nepravděpodobné, aby všechno, čemu
jsme byli od první chvíle na své cestě s Kristem vyučováni, bylo od
Krista. Nesmíme dovolit, aby se naše myšlenky o Bohu staly tak
neměnnými, jako je pouze Bůh. Nacházíme se v přechodném období
a je toho mnoho, co se máme učit, odnaučit a zapomínat. Pán chce,
abychom byli zakořeněni v Něm, ne v našich myšlenkách o Něm.
Musíme si být natolik jisti Jeho láskou, abychom mohli vykořenit
chybnou představu; modla je modla.
Boží království není náboženství; je to stále rostoucí, všezahrnující
vztah s Ježíšem Kristem. Liší se od náboženství tak, jako zářivý anděl
od strašidelného přízraku. Jestliže si myslíte, že Bůh je náboženský,
vždy si pamatujte toto: v Edenu nebylo žádné náboženství! Jediný
chrám, ve kterém Bůh na zemi přebývá, je chrám našich vlastních těl.
Jan to v knize Zjevení podává velice jasně: „…svatyni jsem v něm
neviděl“ (Zj 21:22).
Otec nechce, abychom uctívali nebo sloužili něčemu tak malému,
že by si to lidská, omezená mysl mohla představit. On je větší než
naše představa o Něm. Poznání je důležité, ale je pouze symbolické;
je jenom odrazem reality, nikdy ne její podstatou. Naše myšlenky jsou
užitečné, avšak nejsou všeobsahující. Dokonce o samotné bibli Ježíš
řekl: „Zkoumáte Písma, protože se domníváte, že v nich máte věčný
život, a právě ona svědčí o mně. Ale nechcete přijít ke mně, abyste
měli život“ (Jan 5:39-40).
Náš život nepochází z bible; pochází z Ježíše. Ti, kteří napsali bibli,
ji psali proto, aby o Něm podali svědectví. Starozákonní proroci na
Něj ukazovali do budoucnosti; novozákonní pisatelé nás na Něj
odkazují do minulosti. Jestliže budeme skutečně chtít porozumět
tomu, o čem psali, musíme najít Toho, koho našli oni.
Nehledáme poznání, hledáme Boha! Netoužíme po informacích,
ale po plnosti (Mt 5:6). Bůh je větší než lidské poznání o Něm.
Kdybychom skutečně přistoupili k živému Bohu, naše poznání by se
krčilo ve stínu bázně a údivu.
Abychom dobře znázornili rozdíl mezi naším poznáním o Bohu a
Bohem samotným, prověřme své poznání ve srovnání se
Všemohoucím. Poznání nám říká, že Bůh je věčný. Avšak „věčný“ je
pro nás pouhým slovem. Jaký druh života to v sobě má, že všechny
miliardy let v tom celém kruhu času mají svůj počátek a konec
v Něm? Naše učení nám říká, že je
Stvořitel. Ale jaká moc to z něho
vychází, že Jeho slovy jsou stvořeny
celé galaxie a výnosem Jeho úst naše
země oplývá životem? Můžeme Ho
definovat jako všudypřítomného a
vševědoucího, ale dokážete poznáním
popsat, jak může být na všech místech
najednou a znát všechno o každém
z nás i počet vlasů na naší hlavě?
Naše slova jsou nekonečně nedostatečná pro popis Jeho osoby.
Naše poznání je v porovnání s věčnými skutečnostmi, které na nás
čekají, opravdu mlékem, jímž jsme kojeni. Naše učení přinejlepším
pouze upokojuje naši úzkost a třídí naši víru. Cožpak v realitě Jeho
přítomnosti není pokoj převyšující všechno porozumění a láska
převyšující veškeré poznání (Fp 4:7; Ef 3:19)? Jak by se nám podařilo
změřit a definovat to, co Pavel nazývá „…nevystižitelné bohatství
Kristovo“ (Ef 3:8)?
Je rozdíl mezi hledáním odpovědí a hledáním Pána. Je rozdíl mezi
poznáním z knih, které je z druhé ruky, a bezprostředním setkáním
s Živoucím. Bůh se pro nás musí stát tak skutečným, tak plným a tak
všeobsahujícím, jako byl pro nás svět, když jsme ještě byli hříšníky.
Naše srdce proto musí volat: „Nechť Bůh je BOHEM! Nechť pro
nás je Tím, kým skutečně je!“ Správné poznání je důležité, ale my
chceme víc, než jenom poznání. Chceme, aby přítomnost
Všemohoucího naplnila vakuum našeho učení podstatou, podstatou
Jeho samotného.
Existuje příběh o svatém Augustinovi, jenž nám pomůže vysvětlit,
o co mi tu jde. Augustin je mnohými považován za největšího
latinského otce a za jednoho z nejvýznamnějších učenců západní
církve. Jeho spisy položily základ křesťanskému učení na více než tisíc
let. Mezi jeho největší díla patří Vyznání a O Boží obci. Na konci svého
života ležel na smrtelné posteli obklopen svými nejbližšími přáteli.
Jeho dech se zastavil, srdce mu přestalo bít a místnost naplnila
nádherná atmosféra pokoje, když Augustin odešel k Pánu. Náhle
znovu otevřel oči; s mdlým obličejem nyní zaplaveným světlem
promluvil: „Viděl jsem Pána. Vše, co jsem napsal, je jenom sláma.“
Můžeme mít nápady, můžeme získat poměrně přesné biblické
poznání, můžeme mít vidění a sny, ale všechno, co si myslíme, že
víme, je ve srovnání s realitou Boží přítomnosti jenom sláma. Pán je
větší, úžasnější, mocnější, než jak Ho známe všichni dohromady. Je
Bohem a „všechno, co chce, koná“ (Ž 115:3).
Proč soustřeďujeme všechny myšlenky a sílu na pokání
z modloslužby? Protože na tom místě, které zaujímají modly našeho
ega a falešného poznání, se živý Bůh rozhodl přinést svou přítomnost.
Pravý věčný Bůh se nemůže dělit s falešnými bohy tohoto věku.
Nemůžeme sloužit dvěma pánům. Nemůžeme mít ve svém životě
Jeho svatost a moc, aniž bychom ve svém životě měli Jeho. A nejsmeli neustále proměňováni k Jeho svatému a mocnému obrazu, je dost
možné, že sloužíme modle, modle falešného poznání.
Pokračování příště…
Někdy tě Bůh vymačká jako citrón, ale nikdy tě
neodhodí.
Věda popisuje to, co se děje v přízemí, zatímco Bůh sídlí
v devadesátém sedmém patře.
Morální není pouze nekamenovat – morální je také
nenechat se kamenovat.
Pokud své radosti nedovolíš, aby se setkávala s cizí,
opustí tě.
Katakomby musíme udržovat – budou se ještě hodit.
Boží dveře jsou ty jediné, za kterými se nemusíme stydět
stát.
Jste bohové… Tak co ještě chcete?
KOUTEK PRO DĚTI
1. Osmisměrka – vyškrtni ve všech směrech uvedená slova. Ze
zbývajících písmen vznikne tajenka.
L
O
P
A
T
A
K
I
R
E
M
A
Ů
V
R
R
K
O
L
O
B
Ě
Ž
K
K
I
O
I
A
R
A
B
E
L
A
R
R
P
S
R
O
H
O
Ž
K
A
J
A
S
O
O
P
A
V
A
A
S
H
A
Amerika, Arabela, Jahoda, Kajak, Kamil, Koloběžka,
O
V
Krasavec, Kůl, Lopata, Opava, Osika, Pivo, Praha,
D
E
Proso, Rohožka, Sport.
A
C
2. Vylušti tajenku ve žlutém sloupci
J
A
A
K
A
M
I
L
O
1
2
3
4
5
6
7
8
4
1
2
3
5
6
7
8
3. Najdi v těchto větách čtyři druhy tropického ovoce.
a) Dávej pozor, jinak přejedeme Louny, a pak zabloudíme.
b) Ježibaba, nána, jezinka – to všechno jsou ošklivé nadávky.
c) Přemek o kostkované kalhoty vůbec nestojí.
d) Začni zpívat hned po melodii, kterou zahraje klavír.
4. Detektivní případ pro chytré hlavy. Pětice kamarádů: myš, veverka,
žába, sýkorka a ještěrka si zahráli na schovávanou. Každé zvíře se
ukrylo za jeden druh zeleniny. Kdo se ukrývá za květákem? Víš toto:
a) Oranžová veverka se schovala za plod se stejnou barvou.
b) Myška není schovaná hned vedle veverky.
c) Ještěrka je za zeleninou na jednom z krajů.
d) Sýkorka je schovaná těsně mezi veverkou a myškou
e) Žába je od veverky dále než myška.
5. Uhodneš o co se jedná?
a) Vyslovíš-li mé jméno, zabiješ mě. Kdo jsem?
b) Má to šest nohou, dvě hlavy, dvě ruce, čtyři uši a kráčí to po
čtyřech, co je to?
c) Nemá to huby, ale má zuby, u jídla slouží, po něm netouží.
d) Patří ti to, ale tví přátelé to používají víc než ty. Co je to?
Řešení z čísla 1/2012:
1 – Jan Křtitel; 2 – a) mýdlo, b) kýbl, c) koš, d) ručník, e) pasta, f) špunt, g) vana,
h) závěs, i) hadr, j) kolík; 3 – a)15 minut, b) ozvěna, c) houba, d) druhý.
Vylosovaný výherce z došlých odpovědí je Peťa Juráš
Gratulujeme!
☺Děkujeme za všechny vaše odpovědi. Kdo bude mít štěstí příště?☺
E.H.Andrews
Kapitola VIII. – Věda, zázraky a Bible
Skupinka studentů diskutovala o vědě a víře v Boha: „Vědec nemůže
věřit v zázraky“, řekl jeden student „neboť věda nepovažuje zázrak za
objektivně existující jev.“
Druhý řekl: „Je samozřejmé, že v předvědeckém období lidé museli věřit
v zázraky, neboť si jinak neuměli vysvětlit mnohé úkazy. Dnešní věda umí
vysvětlit většinu jevů a jednou vysvětlí i to, co dnes ještě nevíme.“
„Souhlasím“, řekl třetí. „Zázrak je jen to, co neumíme pochopit. Hromy,
blesky jsou zázraky jen pro primitivní domorodce. My to ale dokážeme
pomocí vědy hravě vysvětlit.“
„To ale znamená, že věda znemožňuje víru v Boha“, řekl čtvrtý. „Ne,
vědec může věřit v Boha, ale nevěří na zázraky, které by konal Bůh.“
Pátý řekl: „Nikdo z nás nemá pravdu, neboť nikdo z vás neví, co je věda.
Nerozumíte tomu, co je zázrak a nechápete, kdo je Bůh.“ Ostatní to
chtěli vysvětlit. V této kapitole je několik věcí, o které by se mohl pátý
student (křesťan) opřít a potvrdit svou myšlenku. I nám to snad pomůže
snáze porozumět vědě, zázrakům a Bohu.
Co věda nemůže?
Věda je plná podivuhodných věcí. Poskytuje nám množství informací o
světě. Dala nám elektřinu, letadla, léky, přístroje, rádia. Je obdivuhodná
v tom co dokázala. Ale ani ona nemůže vše vysvětlit. Některé věci jsou za
hranicí její možnosti.
Nadšenci vědy věří, že dokáže v budoucnu vysvětlit každý jev, ale
znepokojuje je, že některé jevy vysvětlit nelze a nejvíc, když někdo
vysloví to vysvětlení, že je to projev Božího konání. Evoluce tyto lidi
uspokojuje, neboť ta k svému výkladu o světě Boha nepotřebuje. Ale tito
lidé vlastně nechápou, co je věda. Lidé totiž již zapomněli na některé
principy aktuálně platné pro vědu.
Jak a proč?
Věda může vysvětlit, jak jevy probíhají, ale nikdy proč probíhají. Když se
zeptáte, jak funguje televize, nebo jak se atomy vážou do molekul, lze
snadno odpovědět pomocí vědy. Pravděpodobně nám zodpoví ještě
mnoho otázek, snad i jak přesně funguje lidský mozek. Ale když se
zeptáte, proč existuje elektřina, či radiové vlny, pak věda musí přiznat –
to není v naší kompetenci.
Věda přijímá svět tak, jak ho
nachází. Neptá se, proč jsou věci
takové, jaké jsou. To je otázka
pro filosofii či náboženství.
Moderní věda je stará asi 300
let. Staré civilizace se bez ní
obešly. Člověk může žít bez
vědy, ale pro člověka je život
těžký, pokud nezná odpověď na
otázku – PROČ?
Proč jsme tu? Jaký je smysl života člověka? Proč některé věci milujeme,
ale jiné ne? Proč prožíváme strach, vinu, lásku a štěstí? Co je zdrojem
lidské touhy po poznání? Proč s takovým
m úsilím zkoumáme svět a
vesmír?
Dobro a zlo
Věda si nemůže vybrat mezi dobrem a zlem. Objasňuje tajemství
materiálního života, ale neříká nám nic o duchovním životě. Věda
studuje hmotný svět. Od vědy nemůžeme žádat, aby nám řekla co je
dobré a co špatné, a proto nemůžeme očekávat, že bude vůdcem
v našem životě. Ale je tu Bible. Žalm 119, 105 „Svíce mým krokům je
slovo tvé, svítí mi na cestě.“
Počátky
Věda nemůže vysvětlit počátky a to proto, neboť počátek představuje
přeměnu něčeho minulého na něco současného.
Věda zkoumá svět v takovém stavu, jak ho nacházíme dnes. Nemůže
však zjistit, co bylo před počátkem světa a vesmíru. Např.
předpokládejme, že ještě nikdo nikdy neviděl housenku, ale jen motýly a
moly. I kdybychom sebelépe pozorovali motýli, tak bychom nikdy
nezjistili, že pochází z housenky.
Vědecké bádání nám může pomoci odhalit to, co se odehrálo
v minulosti, neboť to zanechává stopy viditelné i dnes. Podobně jako
když zkoumáme věk stromu z jeho letokruhů. Ale vznik světa je úplně
něco jiného. Věda nám nemůže říci nic o počátcích existence vesmíru. Co
bylo před vznikem vesmíru? NIC? Pak následuje otázka – tak odkud pak
vše pochází?
Věda může proto zkoumat jen současné jevy a děje a z minulosti může
odhalit jen to, co se tehdy odehrávalo. To však zřejmě neplatí pro
počátek. Vědci dnes už nevěří v platnosti teorie „nepřetržitého,
pokračujícího“ tvoření vesmíru. Existuje mnoho věd. Argumentů, které
svědčí o tom, že vesmír měl svůj počátek, ale na otázku „co bylo před
tím“ – nám věda teď nemůže dát odpověď a nedá ji ani v budoucnu.
Vědecké zákony
Nakonec – věda nemůže objasnit ani sama sebe. Činnost vědy totiž
spočívá v tom, že předkládá teorie, kterými chce vysvětlovat jevy a
pokud vědci získají jistotu, že je teorie správná, pak vznikne vědecký
zákon. Např. gravitační, chemické, optické zákony. Věda tedy popisuje
svět okolo nás pomocí zákonů. Věda nemůže objasnit sama sebe,
protože nemůže vysvětlit původ těchto vědeckých zákonů. Nemůže říci,
proč jsou právě takové, jaké jsou.
Každý vědecký zákon má velký počet variant, které neplatí. Když na
pobřeží vyberete z milionu mušlí jedinou, znamená to, že všechny
ostatní jste zamítli? Kdo upřednostnil určitý zákon před všemi ostatními?
Proč je příroda právě taková a ne jiná?
Na tuto otázku bychom mohli odpovědět z křesťanského hlediska, ale
věda na ní odpovědět nedokáže. Věda nemůže objasnit sama sebe. Věda
nemůže vysvětlit vše. Má své hranice, které nemůže překročit. Jen ti lidé,
kteří nepochopili co je věda, budou od ní očekávat, že je vyvede z každé
neznalosti.
Jaký je Bůh?
Touto otázkou se zabývá téměř celá Bible. Nejjednodušeji to vyjadřuje
Bible v listě Židům 1, 3 „Svým mocným slovem nese vše, co je.“ List
Koloským 1,17 „a on je přede vším a jím všechno stojí.“
Oba tyto verše se vztahují na Ježíše Krista, druhou osobu svaté trojice.
Mnozí, kteří věří, že Bůh stvořil svět, mají v této otázce zmatek. Myslí si,
že Bůh na počátku svět stvořil a pak jej už ponechal spontánnímu vývoji.
Bůh je zobrazený jako velký hodinář, který stvořil svět (podobný)
jakémusi úžasnému mechanismu, natáhl ho a pak se o něj přestal starat.
Všechno ve vesmíru je pak regulované vědeckými zákony, které On
ustanovil na počátku. Z Boha se tedy stala bytost, která nemá žádný
zájem o současný svět. Ale to není učení Bible! Podívejme se blíž na již
zmíněné verše.
Bůh tu je
První věcí, které si všimneme je, že v obou verších je použit přítomný
čas. Z toho plyne, že On vše dělá teď, v tuto chvíli, je tu, teď. Kdyby tu
nebyl, všechny věci by ztratily svou soudržnost. Stvořený vesmír je jako
celek, ve své existenci závislý na přítomnosti Boha. Tak jak to řekl
apoštol Pavel (Skutky 17.28) „vždyť jím žijeme, hýbeme a trváme.“
Pokud by Bůh přestal udržovat vesmír, přestal by existovat. Svět existuje
proto, neboť existuje Bůh. Bůh je tu se svou velikostí, kterou
obdivuhodným způsobem zabezpečuje chod vesmíru. Jistě nedojde
k náhodnému zániku světa proto, že Bůh si šel odpočinout, nebo že na
něj náhodou zapomněl.
Chyba, které je třeba se vyhnout
Pokud řekneme, že svět a příroda nemohou existovat nezávisle bez
Boha, nesmíme si myslet, že příroda je to samé jako Bůh. Lidé říkají, že
Bůh je příroda a příroda je Bůh. Mýlí se, neboť dávají Bohu nižší úroveň
než je Jeho velikost. Tito lidé říkají, že Bůh není osoba, ale jen životní síla
působící v přírodě. Tato myšlenka, ale nemůže vysvětlit počátek vesmíru,
neboť pokud by byl Bůh totožný s přírodou, tak by ji nemohl stvořit!
Bible učí, že Bůh je nad přírodou, to on ji udržuje. On však existoval již
před počátkem vesmíru a Jeho bytí přetrvá i po zániku světa. Naopak
příroda je na Bohu závislá.
Vědecké zákony
Naše dva biblické verše neříkají jen to, že Bůh věci udržuje, ale též že to
dělá prostřednictvím slova své moci. Co je to „slovo jeho moci“?
Křesťané nazývají Bibli „slovem Božím“ a na začátku Janova evangelia je
Ježíš Kristus též nazvaný „Slovo“. Vědecké zákony popisují, jak se věci
v přírodě udržují pohromadě. Popisují vazbu mezi atomy a vzájemné
vztahy měřitelných věcí a jevů. Z hlediska vědy pak můžeme říci, že
všechny věci se drží pohromadě
madě pomocí těchto zákonů. Ale pravdivější je
výrok, že zákony popisují, jak se tyto jevy odehrávají!
Vědecké zákony jsou tudíž „slovem Boží moci.“
Jistě jste někdy hráli hru, kdy se někomu zavážou oči a pak má nějaký
úkol. Někdo z přítomných pak ho může usměrňovat slovy: „Dopředu,
dozadu, vlevo, vpravo“, až splní úkol. Osoba se zavázanýma očima se po
celou dobu řídí pokyny přítele. Tak nějak Bůh vidí přírodní svět pomocí
slova své moci. Dává v každé chvíli pokyny atomům, molekulám apod. co
mají dělat. Vždy v pravou chvíli poslechnou Jeho hlas. Bible učí, že Bůh je
autor pořádku a ne zmatku.
On uspořádal přírodní děje tak, aby probíhaly ustáleně a pravidelně.
Protože Bůh je spolehlivý, tak proto i zákony přírody jsou spolehlivé.
Pomocí Bible jsme schopni odpovědět na dvě otázky,
otázky které věda
zodpovědět nemůže.
1) Jak vznikl vesmír?
a. Stvořil ho Bůh svou mocí z ničeho. Všimněte si, že samotný čas je
předmětem Stvoření. Bůh nepodléhá času. Je věčný bez počátku, nebo
konce? Tak jako kosmonaut, který hledí na Zemi a překlene zrakem velké
vzdálenosti, tak i Bůh má v zorném poli celé časové rozpětí a sleduje
všechny věci současně. (2. List Petrův 3,8) „U Pána je jeden den jako tisíc
let a tisíc let jako den.“ Druhá otázka, kterou věda nemůže zodpovědět
zní: „Odkud pocházejí všechny vědecké zákony“? My však víme, že
existence těchto zákonů je v každém okamžiku výrazem Božího
rozhodnutí, že jeho vůle je zachovávat. Atomy se pohybují dle jeho
příkazu a vítr i vlny Ho poslouchají a to i tehdy, když to vypadá jako
samotný proces.
b. Zázraky – Zázrak může mít různý význam. Možno jej popsat jako jev,
který věda nemůže vysvětlit. Z toho však nutně plyne, že svět je plný
zázraků. Např. počátek vesmíru. Ale při slově „zázrak“ máme na mysli
ještě širší význam. Ale je to proto, že to Bůh
h chtěl. Ježíš proměnil vodu
na víno, aby učedníkům zjevil svou moc, vzkřísil Lazara z mrtvých, aby
ukázal moc nad životem a smrtí. Největší zázrak ale bylo vzkříšení
samotného Ježíše po jeho ukřižování, což znamená, že Otec Bůh jej přijal
jako oběť. Ježíš Kristus byl zároveň Bůh i člověk, a proto nemohl přetrvat
ve stavu smrti a jeho učení by bylo falešné. Křesťanská víra je bez
zázraků neplatná. (1. Kor. 15,14). Je zvláštní, že někteří křesťané přijali
evoluční teorii proto, aby se vyhnuli zázraku stvoření.í. Zázraky jsou ale
možné a opravdu se odehrály. Ateista, který vůbec nevěří v Boha, může
říci, že zázraky jsou nereálné a křesťanská víra je omyl. Tento člověk si
alespoň neprotiřečí. Křesťan, který nevěří v zázraky, si protiřečí sám
sobě. Nelze vyznávat křesťanství bez zázraků!
2) Jak chápat zázraky?
Zázraky mají zásadní význam v křesťanské víře. Jak je akceptovat
v souvislosti s vědou? Nejsou zázraky v rozporu s vědou? Můžeme
přijmout postačující tu představu, že Bůh příležitostně zasahuje do
přírody, aby tak občas udělal nějaký zázrak? Vědecké zákony jsou Boží
myšlenky, jeho nařízení. Bůh tu udržuje všechno, celou přírodu ve
vzájemné harmonii a my to nazýváme vědecký zákon. Zázrak se tedy
může odehrát v kteroukoli chvíli, stačí jen, aby Bůh pozměnil něco
v uspořádání přírody, či vydal jiný příkaz platný jen v době trvání zázraku.
Zázrak se pak již nejeví jako něco úplně odlišné od normálního chodu
přírodních procesů. Obojí je slovo Boží moci uvedené do činnosti. Rozdíl
je jen v tom, že Bůh usměrňuje přírodní
ní jevy obyčejně tak, aby jejich
průběh byl neměnný. Tj. tak, jak je popisují i naše vědecké zákony. Čas
od času však uvede do přírodních procesů určité změny a k tomu má své
vlastní důvody. My takovým jevům říkáme zázrak. Vědecké zákony i
zázraky jsou rovnocenným projevem Boží vůle v přírodě, neboť On
udržuje všechny věci slovem své moci. Zázraky tedy neprotiřečí ani vědě,
ani zdravému rozumu. Jsou to jen dvě stránky stálého Božího působení
v přírodě. Zázraky a vědu je tedy možno vzájemně propojit a ve
skutečnosti
tečnosti jen tak jsme schopni zachytit smysluplnost počátku světa.
Volný překlad ze Slovenštiny vytvořil
Standa Hadrava (děkujeme za příspěvek)
Je to dar, který ti Bůh nabízí právě teď. Tento úžasný dar ti dává ne
pro to, cos udělal, ale pro to, co udělal pro tebe Bůh. „Milostí tedy
jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není
z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“ (Efezkým 2,8-9)
Důkazem Boží lásky k tobě je Kristova smrt za tebe na kříži.
Zemřel, abys ty mohl prožít cestu domů k Bohu. „Vždyť Kristus dal
svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé,
aby nás přivedl k Bohu…“(1.Petrův 3,18)
Čtvrtým ukazatelem je tvoje odevzdání se Kristu. Co to znamená
odevzdat se Kristu? Předně to znamená činit pokání čili odvrátit se od
svého starého způsobu života. Když se obracíš ke Kristu, musíš se
odvrátit ode všech svých hříchů a všeho svého lidského úsilí spasit se
sám. Bible říká, že je to Bůh, kdo koná dílo našeho spasení. „On nás
zachránil ne pro spravedlivé skutky, které jsme konali, nýbrž ze
svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili
k novému životu skrze Ducha svatého.“ (Titovi 3,5)
Toto odevzdání tedy znamená plně věřit v Ježíšovu smrt za tebe
jako jediné, čím bylo třeba zaplatit za tvé hříchy. Bible říká: „Těm pak,
kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“
(Jan 1,12)
Když tě Kristus vykoupil svou vlastní krví, odevzdání tvého života
jemu tedy znamená, že vládu nad svým životem předáváš Ježíši
Kristu. Již jej nazýváš Pánem a Mistrem. Když přijdeš ke Kristu,
přijímáš ho jako Spasitele (Zachránce) i jako Pána. Vyznáš-li svými
ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil
z mrtvých, budeš spasen… Každý, kdo vzývá jméno Páně, bude
spasen.“ (Římanům 10,9-10.13)
Nuže, co uděláš s Ježíšem, tím, který tě miloval tak, že zemřel
místo tebe? K němu nemůžeš zůstat neutrální. On to řekl jasně: „Kdo
není se mnou, je proti mně, kdo se mnou neshromažďuje,
rozptyluje.“ (Matouš 12,30)
Teď je čas, abys činil pokání ze svých hříchů a vydal svůj život Ježíši
Kristu. „Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy.“ (2.Korintským
6,2)
Můžeš přijít ke Kristu, ať jsi kdekoli. Právě teď. Když ho přijmeš,
přijme on tebe. Budeš konečně a věčně „doma“, v pokoji a usmířen
s Bohem. Minulost bude zapomenuta. Tvé hříchy budou odpuštěny.
Začne teď pro tebe nový život. „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co
je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2.Korintským 5,17)
Pokud ses rozhodl, řekni Bohu teď modlitbu svého srdce: „Pane
Ježíši, děkuji ti, že jsi za mne zemřel na kříži. Činím teď pokání ze
svých hříchů a věřím, že tvoje prolitá krev plně zaplatila za všechny
mé hříchy. Věřím, že ty jsi Syn Boží a že Bůh tě vzkřísil z mrtvých.
Nyní tě přijímám jako svého osobního Spasitele. Vydávám ti
bezvýhradně svůj život jako svému Pánu. Děkuji ti, že slyšíš mou
modlitbu, odpouštíš mé hříchy a vstupuješ do mého srdce, jak jsi to
zaslíbil. Amen.“
Jestliže ses modlil tuto modlitbu upřímně a ve víře, buď vítán do
Boží rodiny! Ježíš Kristus slíbil, že vejde do tvého života, když v pokání
a ve víře ho pozveš, aby byl tvým Pánem. Bible říká: „A to je to
svědectví, Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo
má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.“ (1.Janův
5,11-12). Syn Boží teď žije v tobě. Proto máš život věčný.
Kdybyste potřebovali další pomoc, budeme rádi, když se obrátíte na
kontakty uvedené na konci časopisu.
Shromáždění
Každou neděli od 10:00 hodin, ul. Nad Stadionem 199, Vimperk
(bývalá budova TKB) – 1.patro.
21. 4. 2012 - 13:00
Jihočeský Mokon
6. ročník mezidenominační modlitební konference
Kde: Vimperk, modlitebna KřSb, Nad Stadionem 199
Kontakt: 608 079 461 (Pavel Gerčák)
Účast přislíbili: Pete Game (UK) a Petr Sikora (AC Praha).
Zváni jsou všichni, kterým leží na srdci jižní Čechy.
Za
panem
farářem přichází pan Vopršálek a žádá
pohřeb pro svého psa. Kněz rázně odmítá: "Pane Vopršálek, to
přece nejde, to přece nemohu udělat." Pan Vopršálek je ale
neodbytný: "Pane faráři, on mi tak věrně sloužil, téměř dvacet
let." "Nezlobte se, ale to nemohu udělat," znovu se brání kněz.
"No víte, kdyby ten pohřeb byl možný, tak jsem zamýšlel dát na
váš kostel dar 50 000." "To jste měl říci hned, pane Vopršálek,
že váš pes byl katolík!"
Říká pan farář jednomu svému neustále nespokojenému
farníkovi: "Synu, ty máš v sobě ducha, který neustále všemu
odporuje."
"Otče, to tedy rozhodně není pravda!"
Dobré zprávy – informační časopis Křesťanského sboru Vimperk - Šumava.
Slouží pro potřeby společenství. Číslo 2/2012. Vychází jako dvouměsíčník.
Redakce: Veronika a Karel Jakšovi, Husova 262, 38421 Husinec, tel.
723/182308, 728/684113 E-mail: [email protected], www
stránky: http://www.krestanskysbor-vimperk.estranky.cz/; číslo účtu
Křesťanských sborů Vimperk: 2225630053/0800.
☺Uzávěrka příštího čísla časopisu je 22. dubna 2012☺
☺

Podobné dokumenty

Časopis: 2/2015 - Křesťanský Sbor Vimperk

Časopis: 2/2015 - Křesťanský Sbor Vimperk situace na Blízkém východě je tak nestabilní, že válka může přijít každým dnem, a proto musí být každý člověk, mladý i starý, vycvičený a připravený stát na svém místě, kdykoliv a kdekoliv bude po...

Více

Když Bůh chodil po zemi.

Když Bůh chodil po zemi. do nebe? Boží andělé po něm vystupovali a sestupovali, oboustranně, ale na jeho vrcholu uviděl Pána. Bůh nám dal stejné zaslíbení jako Abrahamovi a Izákovi. Když se Jákob probudil ze snu, řekl: 1M ...

Více

NDS244 - Skaut.cz

NDS244 - Skaut.cz stranu souhlasu, nesouhlasu či někam mezi ně. Navíc bylo možné pomocí druhého rozměru

Více

Zpravodaj 48

Zpravodaj 48 oslovil a kteří se svou kandidaturou souhlasili. Jednalo se o Pátera Daniela Hermana a Dr. Leo Pavláta. Při následném hlasování byli oba jednomyslně zvoleni (Páter Herman se při hlasování o něm hla...

Více