Sborník 2015 - VŠFS - Masarykova univerzita

Transkript

Otakar Schlossberger (ed.)
POZNEJ SVÉHO
KLIENTA III
Sborník z III. ročníku
mezinárodního vědeckého symposia
Vysoká škola finanční a správní, z.ú.
Poznej svého klienta III
Sborník z III. ročníku mezinárodního vědeckého symposia
17. února 2015
Praha, Česká republika
EUPRESS
Vysoká škola finanční a správní
PAVLÁT, V. Současné problémy agendy globálních finančních subjektů (LEI). In
SCHLOSSBERGER, O. (ed.). Sborník z III. ročníku mezinárodního vědeckého symposia
“Poznej svého klienta III”. Prague, EUPRESS VŠFS, 2015, 114 stran. ISBN 978-80-7408123-1
Poznej svého klienta III
Vydala Vysoká škola finanční a správní, z.ú., Estonská 500, 101 00 Praha 10,
www.vsfs.cz
v edici EUPRESS jako svou 221. publikaci
Počet stran 114
První vydání, Praha 2015
Prepress: VŠFS, Educo Uni Group, a.s.
Produkce: Česká digitální tiskárna s.r.o., Hviezdoslavova 614/16, 400 03 Ústí nad Labem
Vydání odborné
VŠFS - EUPRESS.
publikace
bylo
schváleno
vědeckou
radou
nakladatelství
Tento sborník byl vytvořen v rámci projektu Ministerstva vnitra ČR realizovaného Vysokou školou finanční a správní, z. ú., Katedrou financí s názvem: „Nové postupy a metody finančního šetření, zajišťování majetku a identifikace legalizace výnosů z trestné
činnosti“ v rámci Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 20102015, s evidenčním číslem VF20142015038 a výši účelové podpory 3 105 tis. Kč.
Symposium bylo konáno ve spolupráci s Masarykovou univerzitou Brno, právnickou
fakultou, Katedrou finančního práva a národního hospodářství.
Všechna práva vyhrazena. Žádná část tohoto sborníku nesmí být reprodukována a používána v elektronické podobě, kopírována a nahrávána bez předchozího písemného
souhlasu nakladatele.
Za odbornou a jazykovou stránku tohoto sborníku zodpovídají autoři. Rukopis neprošel redakční ani jazykovou úpravou.
© Vysoká škola finanční a správní, z. ú., 2015
ISBN 978-80-7408-123-1
2
Odborný garant symposia
JUDr. Ing. Otakar Schlossberger, Ph.D,
vedoucí Katedry financí Vysoké školy finanční a správní, z. ú., Česká republika.
Vědecký výbor symposia
Doc. RNDr. Petr Budinský, CSc.,
prorektor Vysoké školy finanční a správní, z. ú., Česká republika
Doc. Ing. Jiří Blažek, CSc.,
vedoucí Katedry finančního práva a národního hospodářství Právnické fakulty Masarykovy univerzity, Česká republika
Prof. JUDr. Jozef Čentéš, PhD.,
Katedra trestného práva, kriminológie a kriminalistiky Právnickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave, Slovenská republika
JUDr. Ľubomír Čunderlík, PhD.,
Katedra obchodného, finančného a hospodárskeho práva Právnickej fakulty Univerzity
Komenského v Bratislave, Slovenská republika
Doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA,
děkan Fakulty ekonomických studií Vysoké školy finanční a správní, z. ú., Česká republika
Doc. JUDr. Josef Kuchta, CSc.,
zástupce vedoucí Katedry trestního práva Právnické fakulty Masarykovy university,
Česká republika
JUDr. Ing. Libor Kyncl, Ph.D.,
odborný asistent, Katedra finančního práva a národního hospodářství Právnické fakulty Masarykovy univerzity, Česká republika
Doc. Ing. Vladislav Pavlát, CSc.,
docent, Katedra financí Vysoké školy finanční a správní, z. ú., Česká republika
prof. JUDr. Naděžda Rozehnalová, CSc.,
děkanka Právnické fakulty Masarykovy univerzity, Česká republika
JUDr. Ing. Otakar Schlossberger, Ph.D.,
vedoucí Katedry financí Vysoké školy finanční a správní, z. ú., Česká republika
3
JUDr. Dana Šramková, Ph.D., MBA,
odborná asistentka, Katedra finančního práva a národního hospodářství Právnické fakulty Masarykovy univerzity, Česká republika
Organizační výbor symposia
JUDr. Ing. Otakar Schlossberger, Ph.D, - předseda organizačního výboru
vedoucí Katedry financí Vysoké školy finanční a správní, z. ú., Česká republika
JUDr. Ing. Libor Kyncl, Ph.D., - místopředseda organizačního výboru
odborný asistent, Katedra finančního práva a národního hospodářství Právnické fakulty Masarykovy univerzity, Česká republika
Lenka Pokorná,
asistentka Katedry financí, Vysoká škola finanční a správní, z. ú., Česká republika
Ing. Jitka Kaštánková,
samostatný odborný referent, ICŽV, Bankovní akademie, a. s., Česká republika
Internetové stránky symposia
kyc.law.muni.cz/content/cs
4
Program symposia
Dne 17. února 2015, Kongresové centrum VŠFS, Estonská 500, Praha 10.
09.00 – 09.30 hod. Registrace
09.30 hod. Zahájení
JUDr. Ing. Otakar Schlossberger, Ph.D. – vedoucí Katedry financí, VŠFS, Fakulta ekonomických studií (manažer řešitelského týmu)
Ing. Milan Laitl – zástupce partnera konference MasterCard
09.45 – 11.30 hod. I. část prezentací členů projektového týmu a hostů:
Moderátoři: JUDr. Ing. Otakar Schlossberger, Ph.D., JUDr. Ing. Libor Kyncl, Ph.D.
Ing. Jan Cikler: Metodika pro hodnocení ekonomicky spjatých skupin – CRIF
Ing. Miroslav Červenka: Možné aplikační problémy při zavádění nových AML opatření
v ČR – VŠFS, Fakulta ekonomických studií (člen řešitelského týmu)
Ing. Bc. Jiří Hylmar: Rezervy v procesu kontroly klienta a jejich přímý dopad na identifikaci nelegálních výnosů – MF ČR, FAÚ (člen řešitelského týmu)
JUDr. Mgr. Jiří Mazánek: Možnosti využití operativně pátrací činnosti policie při vyhledávání výnosů z trestné činnosti a finančním šetření – Policie ČR, SKPV (člen řešitelského týmu)
Dr. Bc. Ján Šugár, CSc.: Metodika finančního šetření – významný nástroj odhalování
výnosů z trestné činnosti – Policejní akademie (člen řešitelského týmu)
11.30 – 11.45 hod. Přestávka
11.45 – 13.30 hod. II. část prezentací členů projektového týmu a hostů:
JUDr. Adriana Vavrušková: Jsou vůbec možné anonymní finanční obchody? – MF ČR,
FAÚ (členka řešitelského týmu)
Mgr. Michaela Hladká, Ph.D.: Role FAÚ MF při detekci daňových podvodů – MF ČR, FAÚ
Ing. Yvona Legierská, JUDr. Ing. Otakar Schlossberger, Ph.D.: Historie daňových úniků
v ČR – VŠFS, Fakulta ekonomických studií (členové řešitelského týmu)
Ing. Václav Polok: Vybrané aspekty daňové trestné činnosti a legalizace jejích majetkových výnosů – FÚ pro Moravskoslezský kraj
Mgr. Ing. Vladimír Gajdičiar, JUDr. Jana Klesniaková: Špecifické aspekty trestného činu
daňového podvodu v právnom poriadku Slovenskej republiky – MU, Brno, Právnická
fakulta
5
13.30 – 14.15 hod. Přestávka
14.15 – 16.00 hod. III. část prezentací hostů:
JUDr. Marcela Fryštenská, Ph.D., JUDr. Ing. Libor Kyncl, Ph.D.: Law and Economics v kontextu protiprávního jednání a hospodářské trestné činnosti – MU, Brno, Právnická fakulta
JUDr. Petra Jánošíková, Ph.D.: Důvěra v měnu a její ochrana – ZČU v Plzni, Právnická
fakulta
Doc. Ing. Vladislav Pavlát, CSc.: Současné problémy agendy globálních právních subjektů (LEI) – VŠFS, Fakulta ekonomických studií
Mgr. Lenka Petrusková: Právní úprava zajištění peněžních prostředků na účtu u banky
– UK v Praze, Právnická fakulta
16.00 – 16.30 hod. Diskuse, vyhodnocení a závěr symposia
6
Obsah
Schlossberger Otakar ............................................................................................ 8
Úvodní slovo - Poznej svého klienta 2015
Budík Josef........................................................................................................... 11
Vyšetřování finanční kriminality s počítačovou podporou
Hladká Michaela................................................................................................... 19
Role Finančního analytického útvaru Ministerstva financí ČR při detekci daňových
podvodů
Hylmar Jiří............................................................................................................ 24
Rezervy v procesu kontroly klienta a jejich přímý dopad na identifikaci nelegálních
výnosů
Jánošíková Petra.................................................................................................. 29
Důvěra v měnu a její ochrana
Legierská Yvona, Schlossberger Otakar ............................................................. 39
Z historie daňových úniků v České republice
Mazánek Jiří.......................................................................................................... 53
Možnosti využití operativně pátrací činnosti policie při vyhledávání výnosů z trestné
činnosti a finančním šetření
Pavlát Vladislav.................................................................................................... 60
Současné problémy agendy globálních finančních subjektů (LEI)
Petrusková Lenka................................................................................................. 73
Právní úprava zajištění peněžních prostředků na účtu u banky
Polok Václav.......................................................................................................... 81
Vybrané aspekty daňové trestné činnosti a legalizace jejích majetkových výnosů
Šugár Ján.............................................................................................................. 87
Metodika finančního šetření – vymezení základních pojmů
Vavrušková Adriana........................................................................................... 109
Existují anonymní finanční obchody?
7
Úvodní slovo
Symposium „Poznej svého klienta 2015“ bylo již třetím ročníkem mezinárodní vědecko-odborné konference, na které se setkali odborníci z oblasti prevence při potírání
legalizace výnosů z trestné činnosti, tzv. boje proti praní špinavých peněz. Symposium
konané v únoru 2015 navazovalo na předchozí dva ročníky z let 2013 a 2014, které
konala Vysoká škola finanční a správní za spolupráce Masarykovy univerzity Brno, právnické fakulty. Katedra financí VŠFS a Katedra finančního práva a národního hospodářství MU Brno byly organizátory a obsahovými garanty těchto symposií, nejinak tomu
bylo i v roce 2015.
Symposia mají v názvu heslo „Poznej svého klienta“. Tato výzva, která je směrována
zejména vůči finančním institucím, které jsou v oblasti předcházení legalizace výnosů
z trestné činnosti hlavními hráči – osobami povinnými, vystihuje jeden ze základních
principů při realizaci boje proti praní špinavých peněz, financování terorismu, finanční
kriminality nebo předcházení daňovým únikům.
Letošní ročník symposia byl tedy zaměřen o něco šířeji, nikoliv jen na činnosti finančních institucí, ale zejména do oblasti finanční kriminality vč. daňové. Protože symposium bylo konáno v rámci projektu Programu bezpečnostního výzkumu České republiky
s názvem „Nové postupy a metody finančního šetření, zajišťování majetku a identifikace legalizace výnosů z trestné činnosti“, byla část příspěvku orientována do oblasti
finančního šetření a operativně pátrací činnosti příslušných orgánů, které tyto činnosti
zajišťují. Pozornost byla také věnována roli Finančně analytického útvaru Ministerstva
financí ČR, který se zabývá mj. šetřením jednání, která by mohla být praním špinavých
peněz a také možnou daňovou kriminalitou s cílem opět legalizovat takto získané výnosy např. na finančním trhu.
Sborník byl sestaven podle abecedy autorů, kteří v rámci symposia vystoupili nebo
přispěli svým příspěvkem k projednávané problematice.
První příspěvek se zabývá možností počítačů při vyhledávání finanční kriminality. Jedná se v podstatě o rešerši informací dostupných v literatuře, především v literatuře
firemní. Následujícím krokem je pak obsahová analýza textů, která je specifickou a základní metodou výzkumů, mimo jiné i výzkumů ekonomického zaměření, ve kterých
se pracuje se slovy.
Další příspěvek je věnován popisu hlavních úkolů a činnosti Finančního analytického
útvaru Ministerstva financí ČR (FAU MF) na úseku boje proti daňové kriminalitě a s ní
související legalizace výnosů z predikativní trestné činnosti daňového charakteru. Zejména se jedná o charakteristiku vstupních informací (zejména oznámení podezřelého
obchodu), na základě kterých FAÚ MF provádí šetření, a o nakládání s výsledky šetření
8
ve sledované oblasti. Dále je nastíněna spolupráce s partnery, kteří se v národním i mezinárodním měřítku podílejí na boji proti daňové kriminalitě (zejména Finanční správa,
Celní správa, Policie ČR, zahraniční finanční zpravodajské jednotky), přičemž samostatně je věnována pozornost detekci daňových podvodů ze strany povinných osob.
Třetí příspěvek pak pojednává o problematice provádění kontroly klienta jako jednoho
ze základních pilířů systému boje proti praní špinavých peněz v České republice. Autor
se mj. zabývá nejen pojmovým vymezením tohoto procesu, ale zejména možnostmi
jeho zkvalitnění s následným přímým dopadem na identifikaci a odčerpání nelegálních výnosů.
Vzhledem k tomu, že měna jako kategorie je základním atributem pro možnost legalizovat výnosy z trestné činnosti nebo činit jinou závažnou společensky nepřijatelnou
činnost, je této oblasti věnován další příspěvek. Zabývá se nejen vymezením měny
jako právní kategorie, ale také roli České národní banky při její regulaci.
Následující příspěvek se zabývá problematikou daňových úniků, jež jsou součástí stínové či šedé ekonomiky. Na základě klasifikace daňových úniků je věnována pozornost
úmyslným nelegálním daňovým únikům a nástrojům, které má správce daně k jejich
zjištění. Autoři ze svých dřívějších vlastních pracovních zkušeností popisují nejzávažnější daňové úniky, které představují každoroční snížení veřejných příjmů o desítky
miliard korun. Daňové úniky přispívají rovněž k nerovným podmínkám v podnikání.
Šestým odborným článkem se dostáváme k otázce využití operativně pátrací činnosti
policie při finančním šetření a odhalení výnosů z trestné činnosti. Autor stanoví východiska uplatnění operativně pátrací činnosti při finančním šetření. Postihuje konkrétní
možnosti využití a problémové okruhy v praktické činnosti tohoto postupu.
Cílem sedmého příspěvku je charakterizovat a rozebrat nepředvídané problémy, které
v současné době znesnadňují implementaci plánu na zavedení globálního systému
identifikace právních entit (Global Legal Entity Identification System – GLEIS) jako nového nástroje mezinárodní regulace finanční stability v rámci dohody Basel 3 a zvýšení bezpečnosti finančních transakcí v rámci boje proti legalizaci výnosů z trestné
činnosti a proti finanční kriminalitě. V první části příspěvku jsou analyzovány příčiny,
proč vznikla potřeba vytvořit systém identifikace smluvních stran, uzavírajících smluvní vztahy na finančních trzích. Druhá část příspěvku charakterizuje hlavní dosažené
výsledky v oblasti implementace systému identifikace finančních entit.
Další pojednání se zabývá právní úpravou zajištění peněžních prostředků na účtu
u banky z trestněprávních důvodů, což má pro velký význam pro průběh finančního
šetření. V úvodní části autorka popisuje základní charakteristiku zajištění a dále rozebírá zajištění podle jednotlivých právních předpisů. Pozornost je věnována především
9
zajištění podle zákona o platebním styku a zajištění podle trestního řádu. Zmíněna je
i právní úprava zajištění podle zákona proti praní špinavých peněz.
Následující příspěvek, který úzce souvisí s příspěvkem pátým, je směrován opět do oblasti daňové trestné činnosti. Cílem příspěvku je ukázat šíři a nebezpečnost daňové
kriminality s možností jejího potírání.
Předposlední příspěvek tohoto sborníku se věnuje objasněním základních pojmů vztahujících se k metodice finančního šetření. Ukazuje na vzájemný vztah trestního řízení
a finančního šetření. Vymezuje jednotlivé etapy finančního šetření ve vztahu k trestnímu řízení a vysvětluje základní požadavky na metodiku.
Závěrečný příspěvek, který zazněl na mezinárodním odborném symposiu „Poznej svého klienta 2015“ bylo pojednání, které se zabývalo anonymními obchody. Ve finančním světě jsou anonymní ochody v podstatě zapovězeny. Je však otázkou, zda banka,
příp. další finanční instituce nebo osoby povinné ve smyslu zákona č. 253/2008 Sb.,
o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu se ve své praxi mohou s takovými obchody setkávat. Příspěvek má na základě metody jednoduché analýzy poukázat na možné jevy či procesy, při kterých stále dochází
k anonymním obchodům.
Odborný garant symposia a také členové obou výborů jsou pevně přesvědčeni, že
symposium splnilo svůj úkol, kterým byla zejména vzájemná výměna informací z oblasti předcházení legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, tentokrát zaměřena více do oblasti daňových úniků, roli FAÚ a využití různých metod při
finančním šetření a odhalování výnosů z trestné činnosti. Při tom všem je třeba si stále
uvědomovat, že výzva „poznej svého klienta“ je nadále velmi platná.
JUDr. Ing. Otakar Schlossberger, Ph.D.
odborný garant symposia
10
Vyšetřování finanční kriminality
s počítačovou podporou
Josef Budík
Abstrakt
Cílem práce je shrnout a porovnat informace o možnostech počítačů při vyhledávání
finanční kriminality. Jde o informace publikované v literatuře, především v literatuře
firemní. Následujícím krokem je obsahová analýza textů, která je specifickou a základní metodou výzkumů, mimo jiné i výzkumů ekonomického zaměření, ve kterých se
pracuje se slovy. Vyústěním analytických úvah je návrh nového výzkumného projektu,
který byl předán Technické agentuře ČR jako námět pro financování z veřejných zdrojů.
Klíčová slova:
Finanční kriminalita, počítačové modely, křížová analýza, mezinárodní průzkum, vzdělávací program
1. Zkušenosti z období centrálně plánované ekonomiky
Už daleko před rokem 1990 se na území současné ČR vytvářely organizované skupiny, nejčastěji v ekonomické oblasti, které začaly nelegálně zajišťovat nedostatkové
zboží ve velkém a zároveň se masově začal rozkrádat i státní majetek. Organizované
skupiny měly často ve svých řadách osoby zapojené ve statním aparátu. Všichni velice dobře profitovali ze svého postavení a stali se z nich tzv. šedí podnikatelé. V té
době se ve společnosti dokonce objevuje nová vrstva označovaná jako „socialističtí zbohatlíci“, kteří svůj takto nabitý majetek dokázali zlegalizovat a dobře využít
i po „sametové revoluci“. Systém, jak se zdá, naučil řadu osob rychle se přizpůsobit
nově vzniklé situaci a díky této přizpůsobivosti se organizované skupiny z bývalého
Československa velice rychle dokázaly zapojit do systému mezinárodního organizovaného zločinu.
Na začátku 90. let zahraniční organizované skupiny začaly využívat domácí organizované skupiny a tak se na území ČR velice rychle rozvíjel obchod s drogami, s prostitucí a také vydírání a korupce. Kriminálním skupinám nahrávalo mimo jiné i to, že
v legislativě nebyla stanovena zřetelná hranice mezi legálním a nelegálním podnikáním. Objevily se podvody spojené s čerpáním finančních prostředků určených pro krytí
státních vyrovnávacích příspěvků a příklad popisoval jeden z deníků1, který uvedl, že
ve stavebnictví si vedoucí pracovníci připisovali na výplatní listiny neexistující dělníky
a pak inkasovali jejich mzdu. Řešením v té době byla celorepubliková plošná kontrola
čerpání prostředků k vyplácení státních vyrovnávacích příspěvků.
1
Mladá fronta DNES z 16. července 1991, č. 163, ročník II, str. 1
11
Jako výpočetní technika v té době pracovaly především velké sálové stroje a k podvodům je mohlo využít jen několik lidí z obsluhy. Nejznámějším podvodem bylo zaokrouhlování peněžních částek na n-té pozici na interním účtu podniku a převádění
získaných „drobných“ na vlastní účet podvodníka.
2. Metoda a přístup k výzkumu
Údaje, jejichž využití pomůže získat relativně přesný obraz o dosaženém stupni poznání v daném oboru, jsou obsaženy často v textech a jsou tedy v nestrukturované
podobě. Tradiční metodou práce s nimi je bibliografická rešerše. Jejím základním cílem je poskytnout výzkumnému týmu aktuální přehled současné literatury s danými
tématy, s relevantními bibliografickými odkazy a udělat to v konzistentním a vhodném formátu. Měla by obsahovat nezaujatý a ucelený soupis dosavadního výzkumu
dané problematiky a tento soupis by měl být podán přehledně s použitím správné odborné terminologie. Při většině výzkumů po rešerši následuje obsahová analýza textů.
Představuje specifickou výzkumnou metodu pro analyzování textových dokumentů.
Spolu s analýzou verbální stránky textu může zahrnovat analýzu neverbálních složek dokumentů (obrázků, schémat, grafů apod.) Podrobněji tématiku rozebírá Gavora
(1999) a podle současného vnímání odbornou veřejností, má tato metoda potenciál
poskytovat výsledky na úrovni popisu a kvantifikace zjevných souvislostí i na úrovni
interpretační.
Obsahová analýza se rozvíjí několik desítek let. Mezi nejčastěji uznávané klady patří
aplikovatelnost na různorodé typy (textových) dat a přizpůsobení výzkumným záměrům. Proto je velmi častým typem analýzy v praxi a je využita pro zpracování předkládaného textu zaměřeného na využití počítačů k odhalování nelegálních aktivit.
3. Kriminalita v prostředí informačních systémů a na internetu
Výpočetní technika a digitalizace proniká do stále většího počtu činností. Spolu s elektronizací dokumentů dochází k masívnímu nárůstu množství dat uložených v elektronické, v mnoha případech nestrukturované, podobě. Jednotlivé druhy trestné činnosti
v kyberprostoru popisuje Smejkal (2015). Každá skutková podstata je popsána z hlediska forem a způsobů jejího páchání včetně reálných příkladů, je vyložena její definice
uvedená v trestním zákoníku a přičleněna obsáhlá judikatura sestávající z právní věty,
zdůvodnění a vlastních komentářů autora.
Najdeme zde např. sabotáže, teroristický útok a obecné ohrožení, poškození obecně
prospěšného zařízení či cizí věci, neoprávněné užívání, podvody, poškození cizích práv,
vydírání, trestnou činnost spojenou se získáváním a šířením informací (mj. pornografii,
porušování tajemství dopravovaných zpráv a dokumentů uchovávaných v soukromí,
ohrožení utajované informace a vyzvědačství, šíření poplašné zprávy, nebezpečné vyhrožování a pronásledování, nekalou soutěž) a další trestné činy včetně porušování
práv k duševnímu vlastnictví. Značně detailně jsou vyloženy počítačové trestné činy.
12
Rozebírá i další, poněkud specifičtější jevy ze světa kyberprostoru, jako jsou virtuální
kriminalita, virtuální měny (bitcoiny a další měny), útoky prostřednictvím sociálních sítí
a zločiny odehrávající se v rámci virtuálního prostoru nebo v přímé návaznosti na něj.
Jsou zde dále diskutovány útoky na technologické řídicí systémy, a také odpovědnost
za škodu způsobenou provozem nezabezpečeného informačního systému a možnost
pojištění kybernetických rizik.
Podvod je ale obtížné měřit, protože čísla, která uvádějí ztráty z podvodů, jen odrážejí efekty podvodů, které byly hlášeny. V důsledku toho čísla charakterizující podvody
podceňují skutečné finanční ztráty vyplývající z podvodů.
Trestní právo disponuje řadou prostředků sloužících k rozkrývání, objasňování a trestání kriminality. Nelze však všechny tyto prostředky aplikovat v oblasti organizované
finanční kriminality. Na druhou stranu však existují nástroje určené přímo pro boj s organizovaným zločinem. Jde o operativně pátrací prostředky, které lze charakterizovat jako souhrn opatření policejních orgánů uskutečňovaných podle trestního řádu
a v souladu s dalšími právními předpisy, jejichž účelem je předcházení, odhalování
a objasňování trestné činnosti.
Rozsah podvodů a vynalézavost podvodníků představují skličující problém pro osoby
pověřené jejich detekcí, prevencí a vyšetřováním. A to i přesto, že tyto trestné činnosti mají jedno společné. Zanechávají nějakou datovou stopu, která je zaznamenána
a dohledatelná. Mohou ji tedy využívat jak organizace veřejného sektoru, tak soukromé organizace k detekování a odhalování podezřelých transakcí. Podle Hořenovského
(2006) „...jedna z prvních pojišťoven v ČR zprovoznila technologický systém pro detekci
pojistných podvodů AFMS (Adastra Fraud Management System), který je založen na automatickém zpracování dat o pojistných smlouvách a pojistných událostech. Je to modulární systém, který lze přizpůsobit rostoucímu množství vstupních informací a u kterého je
možné flexibilně upravovat pravidla pro vyhledávání podezřelých případů.“ Ke každé hlášené pojistné události tedy počítače mohou pravidelně zpracovávat stovky údajů, automaticky vyhledávat podezřelé kombinace a označovat ty pojistné události, u nichž
je velká pravděpodobnost podvodu.
Dnešní klienti bank už nechtějí osobně navštěvovat pobočky bank a pojišťoven, ale
upřednostňují práci s elektronickými formuláři či internetovou samoobsluhou. Je tedy
snazší v bankovních databázích rychle informace o klientech nejen vyhledat, ale také
tyto informace sdílet (pokud je to v souladu se zákonem). S výpočetní technikou a moderními statistickými a dataminingovými postupy mají tak finanční instituce možnost
vyvíjet dobré prediktivní modely za použití enormního množství historických dat,
a navíc také tyto modely mohou okamžitě aplikovat pro účely vyhodnocení rizikovosti
klienta nebo k identifikaci podvodné činnosti.
13
Výpočetní technika je schopná na základě analýzy událostí v minulosti předvídat, co
se pravděpodobně stane v budoucnosti. S využitím pokročilých statistických metod
lze podle IBM (2010) v současnosti nacházet nové souvislosti mezi daty dostupnými
v organizacích, vytvářet jejich modely a identifikovat anomálie. Na rozdíl od přístupů
založených na pravidlech, softwarové modely se mohou s využitím všech prvků a významných vztahů „učit“ z nových dat. Modely mohou zpracovávat jak data strukturovaná, numerická, tak textové, nestrukturované údaje získané z e-mailů, poznámek
v call centrech a z dalších zdrojů. Výsledky jsou potom komplexnější a více schopné
zdůraznit případy vhodné k dalšímu šetření.
Některé počítačové prediktivní modely jsou založené na sofistikovaných statistických
algoritmech, na vlastních znalostech podnikání a mohou být kombinovány s existujícími metodami detekce a prevence podvodů. Pomocí flexibilního a komplexního
souboru detekčních technik může uživatel zjistit podezřelé okolnosti, rychle reagovat
a zmírnit tak dopad podvodu.
Software může odhalovat podvody ve využívání zdravotního pojištění, efektivně zjišťovat podvody v pojištění motorových vozidel, bránit uskutečňování tzv. pracovních
podvodů (například ve formě plateb za neposkytnuté služby, plateb neoprávněně vyplacené nesprávným příjemcům, záměrně nadhodnocených odhadů cen prací, oprav
nebo dodávek). Může také svými modely napomáhat v boji proti podvodům ve veřejné správě a podporovat procesy vyžadované zákonem proti legalizaci výnosů z trestné
činnosti.
Software je tedy v současné době schopný umožnit firmám i organizacím veřejné
správy efektivně a spolehlivě analyzovat mnoho proměnných souvisejících s podvodem. Analýza může rychle odhalit podezřelé podmínky smluv, rychle reagovat a potlačit podvod v zárodku, nebo zmírnit jeho následky. A protože prediktivní modely lze
snadno aktualizovat, mohou organizace průběžně detekovat neobvyklé situace, i když
podvodníci změní taktiku.
Podle Karttunen a O´Keefe (2015) je v současnosti již nabízena technologie, která finančním institucím může napomoci odhalit trestnou činnost. Posiluje jejich monitoring a umožňuje komplexnější pohled na operace zákazníků, než tradiční techniky. Jde
o technologii „cloudů“, která může zahrnout miliardy transakcí a identifikovat v nich
podezřelé aktivity. A mohou být i mimo jednu konkrétní finanční instituci. Umožní sledovat rozvíjející se zločin od subjektu připravujícího praní peněz strukturováním vkladů v hotovosti u dvou a více finančních institucí k sofistikovaným podvodům skupin
zorganizovaných s cílem podvádět (krádeže a následné prodeje, padělky dokumentů
i měn, krádeže identit, platebních karet).
14
V současnosti dostupné postupy obsahují tři hlavní aktivity:
• školení jednotlivců, aby porozuměli vzájemným vazbám mezi rolemi ostatních zaměstnanců ve finanční instituci a zvýšilo se povědomí o různých fázích životního
cyklu podezřelých činností (prevence, odhalování, vyšetřování, reporting, obnova),
• procesy - slučování úsilí zaměstnanců na řešení boje proti trestné činnosti v každé fázi životného cyklu podezřelé aktivity – od počáteční detekce a vygenerování
upozornění,
• technologie, které usnadní všechny datové a informační toky.
Při možnosti vzít v potaz informace od dalších finančních institucí může analytik získat
ucelenější pohled na zákazníky finanční instituce, ve které pracuje. Tím, že provede pokročilejší analýzy širšího segmentu finančních institucí, posílí kvalitu svého vyšetřování
a svých zpráv s dopadem na možnost odhalovat více podezřelých činností.
Zaměstnanci finanční instituce mají (nebo mohou mít) přehled, jaké operace požadují
uskutečnit zákazníci. Často by ale bylo prospěšné vědět o jejich požadavcích na služby
jiných finančních organizací. Otázka může znít například takto:
• dozví se analytik banky o tom, že zákazník strukturoval vklady v hotovosti mezi
více finančních institucí, aby zabránil nahlášení podezřelé transakce?
• má analytik banky informace o tom, že se zákazník už v minulosti pokusil realizovat nějakou formu podvodu?
• uskutečnil zákazník banky v minulosti převody peněz ve prospěch ilegálních aktivit?
Na výše uvedené otázky je obtížné odpovědět pouze na základě interních bankovních
informací. A informace o klientech jiných finančních institucí jsou důvěrné. Někteří
analytici sice pracují s veřejně dostupnými zdroji informací, ale to vyžaduje čas, úsilí
a někdy i trochu štěstí. Proto jsou vyvíjeny postupy umožňující křížové informování
finančních institucí a tím rychlejší vyšetřování případných nelegálních operací zákazníků.
4. Počítačová podpora analýz interních informací
Jestliže potřebuje analytik vyhledat podezřelé aktivity (ať už praní špinavých peněz
nebo podvody) uvnitř vlastní finanční instituce, může v současnosti již využívat počítačové aplikace, které analyzují aktuální transakci v kontextu s minulými, a zkoumá
vzorce chování ke stanovení neobvyklých operací. V podstatě se ptá, zda jde o normální a legitimní transakci konkrétního zákazníka. Počítače jsou schopny analyzovat toky
napříč všemi kanály, tedy hotovostní transakce, elektronické a všechny další včetně
informace o směru transakce (příchozí, odchozí). Když hledá podvody, porovnává aktuální transakci s širokou škálou scénářů podvodů – od jednoduchých až po složité –
a může zahrnout i kontext a nejen transakci samu o sobě.
15
5. Průřezová (křížová) analýza na finančním trhu
Analýza činnosti zákazníků ve vlastní finanční instituci nemusí být ale komplexní. Analytik by ještě potřeboval vědět, zda mají jeho zákazníci účty v jiných finančních institucích a jaké operace provádějí. Analytik by se měl ubezpečit, že činnost jeho klientů je
legitimní kompletně
•
mít komplexní obraz o operacích svých klientů. Například:
• klient má osobní účet v jedné bance a podnikatelský účet v bance jiné (třeba
proto, že je snadnější dávat do ní peníze (tržbu) v noci po zavření obchodu.
Má klient sdílet informace i o druhém účtu (o obou účtech v obou bankách)?
• klient má účty ve více bankách. Tyto účty může používat normálně (s ohledem na poplatky, nabídku služeb, atd.), nebo může jít o pokus zatajit podezřelé nebo nezákonné opakované vkládání hotovostních vkladů těsně pod
hranicí požadavků na reportování v různých bankách.
Každá jednotlivá banka ve výše uvedeném případě nemusí odhalit problém včas. Při
celostním pohledu na chování klienta může banka reagovat rychleji.
Průzkum organizovaný EY (2014) v roce 2014 zjistil, že:
• 72 % respondentů průzkumu se domnívá, že nové technologie umožňující analýzu
velkých objemů dat mohou hrát při prevenci a odhalování podvodů klíčovou roli,
• 90 % je přesvědčeno, že forenzní datová analýza přispěje k efektivnějšímu vyhodnocení rizik,
• podle 82 % lze díky ní dříve identifikovat případy neetického jednání,
• nové technologie pro analýzu velkých objemů dat využívají pouhá 2 % respondentů,
• statistickou analýzu a nástroje pro datamining jen 11 %
Nadpoloviční většina respondentů prvního mezinárodního průzkumu EY věnovaného
forenzním datovým analýzám a jejich přínosu pro firemní programy proti podvodům
a korupci připouští, že jejich podnik má na tomto poli co zlepšovat. V průzkumu bylo
osloveno více než 450 finančních ředitelů, vedoucích interního auditu, šéfů oddělení
compliance, právních oddělení apod. s cílem zmapovat využívání forenzních datových
analýz v protikorupčních/protipodvodných programech.
Za nejzávažnější riziko účastníci průzkumu považují korupci (65 %), což koresponduje
i s dalším zjištěním průzkumu, a to že tři čtvrtiny jeho respondentů využívají forenzní
datové analýzy jako nástroj boje proti korupci. Velká pozornost je forenzním datovým
analýzám věnována i v souvislosti s dalšími rizikovými oblastmi, jako je majetková
zpronevěra nebo zkreslování účetní závěrky.
Forenzní datová analýza zlepšuje vyhodnocení rizik a spolehlivější odhalování podvodu. Podle 89 % účastníků průzkumu je hlavním přínosem forenzních datových analýz
16
možnost „identifikovat i ty potenciální případy neetického jednání, které v minulosti
zůstaly neodhaleny“. Tento názor sdílí drtivá většina respondentů, bez ohledu na funkci, kterou v organizaci zastávají. Z průzkumu vyplynulo, že i když si jeho účastníci uvědomují význam a přínos forenzních datových analýz, velká většina společností efektivně nepracuje s dosti velkým objemem dat, který by byl úměrný výši jejich obratu.
S objemy dat přesahujícími milion záznamů pracuje například pouze 18 % oslovených
specialistů interního auditu. Pokud jde o jednotlivá odvětví ekonomiky, v sektoru finančních služeb používá podobně velké soubory dat jen 21 % respondentů. Přitom milion záznamů je na tak informačně intenzivní odvětví stále málo. 71 % společností s obratem přesahujícím miliardu amerických dolarů pracuje s datovými soubory menšími
než milion záznamů. Tato zjištění signalizují, že mnohé společnosti nevytěžují dostatečně svá data a řada příležitostí pro odhalení a prevenci podvodů tak zůstává nevyužita.
Pokročilé nástroje forenzní datové analýzy, jako je statistická analýza nebo technologie pro data mining, používá pouhých 11 % respondentů. Proto nepřekvapí, že hlavním
problémem, který účastníci průzkumu nejčastěji uvádějí, je „získání vhodných nástrojů
a odbornosti“. Klíčovou prioritou pro oslovené manažery je získat v podniku větší podporu pro intenzivnější úsilí v oblasti forenzní datové analýzy, 62 % dotázaných uvedlo,
že je třeba zlepšit povědomí managementu o přínosu forenzní datové analýzy. Naproti tomu náklady na forenzní datovou analýzu nejsou zásadní překážkou jejího širšího
uplatnění, za neúměrně vysoké je považuje pouze 10 % oslovených.
6. Více dat, ale lepší přehled
V globálních korporacích (pokud využívají tradiční tabulkové procesory a databázové aplikace) mohou být problémem velké objemy dat přibývající velkou rychlostí
a vyznačující se různou podobou a formátem. Pokročilé technologie forenzní datové
analýzy, zahrnující statistické nástroje pracující s prediktivním modelováním, detekcí odchylek a algoritmy pro hodnocení rizik, dokážou tyto velké objemy dat vytěžit
a v reálném (resp. „skororeálném“) čase identifikovat transakce, které potenciálně obsahují riziko podvodu. Takové nástroje pro zpracování mluveného slova a vytěžování
textu dokážou v kombinaci s vizualizací dat pracovat se širokou škálu zdrojů strukturovaných i nestrukturovaných dat a díky tomu výrazně zvýšit spolehlivost detekce podvodů, snížit související rizika a zvýšit/urychlit návratnost investic do forenzní
datové analýzy.
Výsledky – závěr
Na základě výzkumu, jehož významnou součástí byla výše prezentovaná analýza,
vznikl návrh vzdělávacího programu. Jeho cílem je především seznámit zaměstnance
ve veřejné správě s finančními produkty a s procesy, které nejčastěji způsobují majetkovou újmu organizacím veřejné správy a klientům finančních institucí, vytvořit specializovaný software ( e-learning) včetně statistického modulu pro hodnocení studijních
17
výsledků, vzděláváním omezit negativní dopad korupce a dalších nelegálních činností
zaměstnanců ve veřejné správě.
Vzdělávání se zaměří na analýzu povahy prostředků ohrožených trestnou činností, jejich objemy a na legislativu proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Účelem je ukázat
účastníkům šíři problému a motivovat je k aktivnímu přístupu k tomuto typu vzdělávání.
Svým pojetím se tento program liší od programů organizovaných finančními institucemi (bankami, pojišťovnami, stavebními spořitelnami…). Jejich vzdělávání je zaměřené
zejména na úkoly konkrétních institucí. Inovace spočívá také ve využití e-learningu
spojeného s logickým a statistickým vyhodnocováním znalostí studujících. Vznik e-learningových kurzů zaměřených na odhalování protiprávního jednání nelze odkládat, protože platná legislativa a nové technologie rychle mění podmínky pro trestnou
činnost a tím komplikují její odhalování. Podpora předkládaného projektu z veřejných
zdrojů je potřebná proto, že právě organizace veřejné správy a jejich rozpočty dávají
prostor pro širokou škálu nelegálních transakcí obtížně dokumentovatelných a odhalitelných tradičními metodami.
Literatura:
1. EY - Firmy nedostatečně využívají forenzní datové analýzy ke snižování rizika podvodu a zlepšení protikorupčních programů. Tisková zpráva E Y dostupná z http://
www.ey.com/CZ/cs/Newsroom/News-releases/2014 dne 2. 4. 2015
2. GAVORA, P.: Úvod do pedagogického výzkumu. 2. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského, 1999. 236 s. ISBN 80-223-1342-4.
3. HOŘENOVSKÝ, J. Počítače pomáhají odhalovat pojistné podvody. Hospodářské noviny, 20. 6. 2006. Dostupné z http://ihned.cz/c3-18717730-000000_d-18717730-pocitace-pomahaji-odhalovat-pojistne-podvody dne 2. 4. 2015.
4. KARTTUNEN, A. and O´Keefe, R. L. FRAML for Dummies. Verafin Special Edition.
John Wiley & Sons, Inc. 2015. 68 s. ISBN 978‐1‐119‐11227‐3.
5. SMEJKAL, V. Kybernetická kriminalita. Aleš Čeněk, s.r.o., 2015, Plzeň. 640 s. ISBN
9788-80-7380-501-2.
6. White Paper: The Many Faces of Fraud. IBM Corporation Business Analytics software. 2010 dostupné online na https://www-01.ibm.com/software/analytics/solutions/threat-fraud/fraud-prevention/ dne 2. 4. 2015.
Kontakt:
Ing. Josef Budík, CSc.
Katedra financí
Praha 10, Estonská 500
e-mail: josef.budí[email protected]
18
Role Finančního analytického útvaru Ministerstva
financí ČR při detekci daňových podvodů
Michaela Hladká
Abstrakt
Obsahem článku je popis hlavních úkolů a činnosti Finančního analytického útvaru
Ministerstva financí ČR (FAÚ MF) na úseku boje proti daňové kriminalitě a s ní související legalizace výnosů z predikativní trestné činnosti daňového charakteru. Zejména
se jedná o charakteristiku vstupních informací (zejména oznámení podezřelého obchodu), na základě kterých FAÚ MF provádí šetření, a o nakládání s výsledky šetření ve sledované oblasti. Dále je nastíněna spolupráce s partnery, kteří se v národním
i mezinárodním měřítku podílejí na boji proti daňové kriminalitě (zejména Finanční
správa, Celní správa, Policie ČR, zahraniční finanční zpravodajské jednotky), přičemž
samostatně je věnována pozornost detekci daňových podvodů ze strany povinných
osob ve smyslu § 2 zákona č. 253/2008 Sb., především ze strany bank, a to včetně uvedení indikátorů těchto daňových podvodů.
Klíčová slova:
Finanční analytický útvar, daňová trestná činnost, legalizace výnosů z trestné činnosti
Úvod
Finanční analytický útvar Ministerstva financí (dále jen „FAÚ MF“) vznikl v roce 1996
a jeho činnost se aktuálně řídí zákonem č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti
legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AML zákon“). Ze své podstaty je finanční zpravodajskou jednotkou (Financial Intelligence Unit – FIU), zaměřenou zejména na oblast boje proti praní špinavých peněz a financování terorismu. Již od roku 2011 se FAÚ MF mimo svou standartní
činnost intenzivně zaměřuje rovněž na boj s daňovou kriminalitou, resp. na výnosy
pocházející z této trestné činnosti, a to především v oblasti, kde dochází k největším
daňovým únikům, tedy oblasti nepřímých daní (zejména daň z přidané hodnoty a spotřební daň).
Neustále se prohlubující spolupráce s Finanční správou a dalšími partnery v oblasti
daňových úniků a rovněž stále účinnější detekce karuselových podvodů ze strany povinných osob (především bank) si v září 2013 vyžádaly vznik pracovní skupiny Daně
v rámci analytického oddělení FAÚ MF1.
1
Do pracovní skupiny Daně je aktuálně zařazeno osm pracovníků analytického oddělení.
19
1. Hlavní úkoly a činnost pracovní skupiny Daně
K hlavním úkolům pracovní skupiny patří především příjem a zpracování oznámení
podezřelých obchodů (dále jen „OPO“) ve smyslu § 18 či § 20 AML zákona, která se týkají daňové trestné činnosti nebo legalizace výnosů z této predikativní trestné činnosti. Obdobným způsobem jsou zpracovávána rovněž hlášení o zneužití systému správy daní (dále jen „HZZSD“) ve smyslu § 30 odst. 2 AML zákona, která podávají orgány
příslušné ke správě daní. Dalším impulzem pro zahájení šetření může být informace
od zahraniční finanční zpravodajské jednotky, informace od zpravodajské služby či jakýkoli jiný podnět obsahující relevantní informace. Tímto podnětem může být podání
fyzické či právnické osoby, která není povinnou osobou ve smyslu § 2 AML zákona,
anonymní podání, informace zjištěná z otevřených zdrojů, aj. Zde je třeba poznamenat, že od roku 2011 byla zaznamenána výrazná stoupající tendence počtu přijatých
OPO a HZZS týkajících se predikativní daňové trestné činnosti.
Základními výstupy analytické činnosti jsou podle § 32 AML zákona trestní oznámení
podané Policii ČR a informace významná pro výkon činnosti orgánů Finanční správy či
Celní správy podaná Generálnímu finančnímu ředitelství či Generálnímu ředitelství cel.
Dalšími výstupy FAÚ MF mohou být informace podané zahraničním finančním zpravodajským jednotkám, zpravodajským službám či jiným orgánům veřejné správy na základě zákonného zmocnění.
Vlastní analytická činnost a šetření případů daňové trestné činnosti jsou realizovány
na základě zákonných zmocnění, která analytickým pracovníkům FAÚ MF poskytuje
AML zákon2. Jedná se především o opatřování informací a podkladů od povinných
osob, sledování toku finančních prostředků, zjišťování informací od správce daně
a dalších orgánů veřejné správy, šetření v otevřených zdrojích, apod.
Analytické šetření daňových případů se neobejde bez úzké spolupráce s partnery, kterými jsou zejména orgány Finanční správy, orgány Celní správy, Policie ČR a zahraniční
finanční zpravodajské jednotky. Samostatnou problematiku tvoří spolupráce a metodické vedení povinných osob, které hrají nezastupitelnou roli při detekci daňových
podvodů (viz níže).
Pokud jde o orgány správy daní, byla v uplynulých letech nastavena velmi úzká a efektivní spolupráce s orgány Finanční správy. Tato spolupráce se odráží jak ve strategické
rovině, kdy si zúčastněné strany pravidelně vyměňují informace o své činnosti, trendech v oblasti krácení daní a legalizace výnosů z daňové trestné činnosti a o společných postupech, tak především v rovině operativní.
2
20
Jedná se zejména o ust. § 24 a § 30 AML zákona.
Za významný posun je třeba považovat informování Finanční správy o uplatnění § 20
AML zákona, tedy o odložení splnění příkazu klienta, tam, kde připadá v úvahu exekuční zajištění finančních prostředků ze strany správce daně. Finanční prostředky tedy
v těchto případech nejsou předávány policejnímu orgánu spolu s podaným trestním
oznámením, ale dochází k jejich přesunu do státního rozpočtu z titulu daňové exekuce. Tento postup se ukázal jako vysoce efektivní, když za období let 2012 až 2014
bylo takto ze strany správce daně exekučně odčerpáno 1,95 mld. Kč. Obdobný model
spolupráce by měl do budoucna být nastaven i s orgány Celní správy3.
Jako pozitivní lze hodnotit spolupráci s orgány činnými v trestním řízení, zejména
s Policií ČR. Do této spolupráce spadá mimo jiné další činnost FAÚ MF na případech
vzešlých z trestních oznámení podaných ze strany FAÚ MF, spolupráce v rámci týmu
Daňová kobra a participace FAÚ MF v řadě ad hoc týmů za účasti dalších složek.
Účinný boj proti daňovým únikům a legalizaci výnosů z této trestné činnosti si nelze
představit bez kvalitní mezinárodní spolupráce. Na úrovni finančních zpravodajských
jednotek probíhá výměna informací cestou zabezpečených elektronických kanálů, kterými jsou Egmont Secure Web (aktuálně je připojeno 136 států) a FIU-net (síť určená
pro členy EU). Kvalita předávaných informací závisí na právním rámci konkrétního státu, zejména na jeho možnosti předávat zahraničním partnerům finanční informace či
případně rovněž informace z daňového řízení.
2. Detekce daňových podvodů ze strany povinných osob
Ačkoli je odhalování daňových podvodů primárně úkolem orgánů Finanční správy,
ukázalo se, že jsou to právě povinné osoby ve smyslu § 2 AML zákona, a to zejména
bankovní sektor, kdo je schopen na základě sledování transakcí probíhajících na účtech
daňových subjektů a případně na základě následné kontroly klienta prováděné podle
§ 9 AML zákona takovéto nezákonné jednání detekovat.
K rizikovým faktorům klienta a významným indikátorům karuselových podvodů patří
zejména následující:
• Obchod s rizikovou komoditou (zejména pohonné hmoty, kovy, elektronika, zlato,
zemědělské komodity, aj.)4;
• Často jde o pořízení zboží z jiného členského státu (dovozu) – tedy odchozí zahraniční transakce na účet zahraniční společnosti (může se jednat i o tuzemský účet
zahraničního subjektu),
3
Detailní statistické údaje je možné získat z výročních zpráv o činnosti FAÚ MF publikovaných
na www.mfcr.cz.
4
Spektrum komodit se vyvíjí a obměňuje v čase, velmi často změnou komodity pachatelé reagují na legislativní úpravy (např. pohonné hmoty, přenesení daňové povinnosti, apod.).
21
•
•
•
•
•
•
Další variantou u subjektu typu „missing trader“5 jsou hotovostní výběry (realizované bezprostředně po připsání finančních prostředků v plné výši);
Významné zvýšení obratů na nově založeném nebo spícím účtu, příp. vysoké obraty na účtu nově založené společnosti;
Na účtu neprobíhají provozní náklady společnosti (platby za nájem, mzdy, daňové
platby, povinné odvody za zaměstnance, apod.);
Jednatelem je tzv. „bílý kůň“, typické je sídlo na virtuální (hromadné) adrese, jednatel je často na pobočku banky doprovázen další osobu, která za něj jedná;
Subjekt typu „missing trader“ funguje pouze omezenou dobu (může se jednat jen
o jedno zdaňovací období – měsíc), potom se stává pro správce daně nekontaktním a je nahrazen jiným subjektem. V řetězci však zůstávají transakčně předcházející subjekty („buffer“, „profit taker“);
Dalším typem daňového podvodu mohou být neoprávněně čerpané nadměrné
odpočty, kdy na účet subjektu jsou připisovány pouze vratky DPH v řádech desítek
až set tisíc Kč od příslušného správce daně, přičemž jiné transakce svědčící o ekonomické činnosti subjektu na účtu absentují.
Významná úloha povinných osob nekončí detekcí daňových podvodů, ale spočívá rovněž v penzu materiálů a podkladů, které jsou schopny povinné osoby obstarat v rámci postupů dle AML zákona při plnění požadavku KYC, tedy zejména v rámci procesu
identifikace a kontroly klienta podle § 7 a § 9 AML zákona. Z praktického hlediska mají
kromě identifikačních údajů velký význam rovněž informace o předmětu podnikání
klienta, smlouvy, účetní a daňové doklady, aj. Velmi často se jedná o dokumenty, které
mohou být v pozdějších fázích šetření nedostupné jak pro správce daně, tak i pro orgány činné v trestním řízení.
Detekce daňových podvodů ze strany povinných osob a účinná spolupráce s FAÚ MF
v této oblasti pochopitelně vyžaduje neustálé předávání informací mezi oběma stranami a permanentní metodickou a edukativní činnost vyvíjenou ze strany FAÚ MF vůči
povinným osobám. Za tímto účelem jsou realizována pravidelná školení a pořádány
instruktáže.
5
„Missing trader“ je subjektem na konci podvodného řetězce, kterému vzniká (zpravidla z titulu
pořizování zboží z jiného členského státu) vysoká daňová povinnost na DPH, která není uhrazena a v době
splatnosti je již nevymahatelná, daňový subjekt je pro správce daně nekontaktní a nedisponuje žádným
majetkem. Tomuto daňovému subjektu v transakčním řetězci předchází subjekty typu „buffer“ (tzv. nárazníkový subjekt, který zvyšuje transakční vzdálenost mezi dalšími subjekty) a „profit taker“, který je příjemcem zisku v předmětném řetězci.
22
Závěr
Závěrem je třeba uvést, že ačkoli byl v oblasti boje s daňovou kriminalitou v posledních letech učiněn velký pokrok, lze v tomto ohledu stále spatřovat řadu rezerv a nedostatků, a to jak v rovině legislativní, tak i praktické. Bude úkolem jednotlivých zúčastněných složek státní správy se s těmito nedostatky zodpovědným způsobem vypořádat.
Literatura:
1. Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné
činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů
Kontakt:
Mgr. Michaela Hladká, Ph.D.
Finanční analytický útvar MF ČR
Praha 1
e-mail: [email protected]
23
Rezervy v procesu kontroly klienta a jejich přímý
dopad na identifikaci nelegálních výnosů
Jiří Hylmar
Abstrakt
Předložený příspěvek se věnuje problematice provádění kontroly klienta ve smyslu
§ 9 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, jako jednoho ze základních pilířů systému AML opatření
v České republice. Autor se zabývá nejen pojmovým vymezením tohoto procesu, ale
zejména možnostmi jeho zkvalitnění a následným přímým dopadem na identifikaci
a odčerpání nelegálních výnosů.
Klíčová slova:
Výnos z trestné činnosti, legalizace výnosu z trestné činnosti, systém AML opatření,
kontrola klienta.
Úvod
Primárním účelem AML opatření je z globálního i lokálního pohledu zabránění zneužívání finančních systémů k legalizaci výnosů z trestné činnosti. Za sekundární účel je
potom možné považovat právě zadokumentování stop po přesunech majetku, včetně
záznamu o tom od koho, prostřednictvím koho a ke komu se tyto prostředky přemísťovaly a kde se aktuálně nachází. Z uvedeného je zřejmé, že vhodné nastavení a efektivní
využití systému AML opatření může být velice účinným nástrojem pro identifikaci a dohledání výnosů z trestné činnosti. Nezbytným předpokladem je však kvalitní plnění
zákonných povinností ze strany všech zainteresovaných složek. V České republice je jejich činnost upravena zákonem č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci
výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „AML zákon“) a základem
systému je oznamovací povinnost zákonem definovaných povinných osob ve vztahu
k regulátorovi, kterým je Finanční analytický útvar Ministerstva financí (dále jen „FAÚ
MF“). Jistým specifikem je zde významná delegace investigativní činnosti na povinné
osoby, provázená zároveň poměrně velkou mírou jejich samostatnosti při posuzování podezřelosti jednotlivých obchodů. V České republice tak nejsou stanoveny žádné
finanční limity pro povinné podání oznámení podezřelého obchodu. V laické a někdy
bohužel i odborné veřejnosti bývají často zmiňovány částky 1.000,- EUR, resp. 15.000,EUR. Tyto hodnoty však nemají žádný přímý vztah k míře podezřelosti jednotlivých
obchodů, ale váží se na povinnost provedení identifikace klienta, resp. provedení kontroly klienta. Nicméně poznatky z praxe však jasně ukazují, že právě kvalitně provedená
identifikace klienta a zejména kvalitně provedená kontrola klienta, jakožto nezbytné
součásti procesu KYC, jsou základem úspěšné detekce podezřelých obchodů, včetně
případného dohledání výnosů z trestné činnosti. Naopak jejich nekvalitní provedení se
stává často nepřekonatelným handicapem pro potřeby dalšího šetření. V rámci těchto
24
procesů je navíc možné obstarat i dokumenty pro jiné orgány do budoucna často nedostupné.
1. Kontrola klienta
Kontrola klienta je upravena v § 9 AML zákona následovně:
(1) Povinná osoba před uskutečněním jednotlivého obchodu v hodnotě 15 000 EUR
nebo vyšší, obchodu, na který se vztahuje povinnost identifikace podle § 7 odst. 2
písm. a) až d), obchodu s politicky exponovanou osobou a dále v době trvání obchodního vztahu provádí také kontrolu klienta. Klient poskytne povinné osobě informace,
které jsou k provedení kontroly nezbytné, včetně předložení příslušných dokladů. Povinná osoba může pro účely tohoto zákona pořizovat kopie nebo výpisy z předložených dokladů a zpracovávat takto získané informace k naplnění účelu tohoto zákona.
(2) Kontrola klienta zahrnuje
a) získání informací o účelu a zamýšlené povaze obchodu nebo obchodního vztahu,
b) zjišťování skutečného majitele, pokud klientem je právnická osoba,
c) získání informací potřebných pro provádění průběžného sledování obchodního
vztahu včetně přezkoumávání obchod prováděných v průběhu daného vztahu
za účelem zjištění, zda uskutečňované obchody jsou v souladu s tím, co povinná
osoba ví o klientovi a jeho podnikatelském a rizikovém profilu,
d) přezkoumávání zdrojů peněžních prostředků.
(3) Povinná osoba provádí kontrolu klienta podle odstavce 2 v rozsahu potřebném
k posouzení možného rizika legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu v závislosti na typu klienta, obchodního vztahu, produktu nebo obchodu. Osobám
oprávněným k provádění kontroly plnění povinností podle tohoto zákona (§ 35) povinná osoba odůvodní přiměřenost rozsahu kontroly klienta nebo ověření splnění podmínek pro výjimku z identifikace a kontroly klienta podle § 13, a to s ohledem na výše
uvedená rizika.
Již z paragrafového znění je zcela jasně zřejmé, jaký význam má institut kontroly klienta
v systému AML opatření. Jedná se skutečně o primární a nenahraditelný zdroj informací,
na jehož základě povinná osoba naplňuje zásady KYC za současného hodnocení podezřelosti jednotlivých obchodů. Zjištění z provedené kontroly však mají velký význam
i pro další navazují články systému, tj. zejména pro šetření FAÚ MF a v konečném důsledku i pro potřeby orgánů činných v trestním řízení, popř. orgánů Finanční či Celní správy. Kvalitně provedenou kontrolou klienta totiž dojde nejen k objasnění účelu a povahy
obchodu, zjištění skutečného majitele a objasnění zdrojů, ale zároveň lze tímto nástrojem obstarat pro potřeby dalších šetření i velké množství písemností, zejména smluvní
dokumentaci, účetní a daňové doklady, apod. V mnoha případech bývá povinná osoba
první a zároveň i poslední institucí, které jsou tyto doklady předloženy. Průběžným sledováním aktivit klienta lze vysledovat, zda jednotlivé transakce skutečně souvisí napří25
klad s podnikatelskou činností klienta nebo s jeho obvyklými příjmy, zda odpovídají jeho
běžné činnosti, mají ekonomický základ, nebo zda se jedná o snahu zastřít finančními
operacemi nelegální původ majetku. Skutečně neocenitelný význam má v této souvislosti důkladně realizované přezkoumávání zdrojů v případě hotovostních operací, neboť přerušení bezhotovostního finančního toku hotovostními operacemi činí největší
problémy v procesu identifikace a dohledání nelegálního výnosu. Následné dovozování
za využití časové, objemové či personální souvislosti je totiž velice neprůkazné.
Kontrola klienta obecně předpokládá jeho aktivní spolupráci, kdy se klient vyjádří
k jednotlivým obchodům a na požádání toto vyjádření doloží příslušnými dokumenty.
Následné hloubkové prověřování takto získaných informací formou „detektivní činnosti“ však nelze po povinných osobách z kapacitních důvodů spravedlivě požadovat,
nicméně v případě, že by tvrzení klienta bylo v rozporu s např. veřejně dostupnými
informacemi, je na místě jejich upřesnění a v krajním případě i oznámení podezřelého
obchodu FAÚ MF. V praxi však stále častěji dochází k případům, kdy klientova spolupráce není aktivní, resp. klient nespolupracuje vůbec. Na tyto situace zákonodárce
pamatoval možností postupu podle § 15 AML zákona, kde je mimo jiné uvedeno, že
„Povinná osoba odmítne uskutečnění obchodu nebo uzavření obchodního vztahu v případě, že je dána identifikační povinnost podle § 7 odst. 1 nebo 2 a klient se odmítne podrobit
identifikaci anebo odmítne doložit plnou moc podle § 8 odst. 3, neposkytne potřebnou
součinnost při kontrole podle § 9…“. Toto ustanovení se v praxi osvědčilo jako velice
efektivní nástroj, „motivující“ klienta ke spolupráci, zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že v tomto případě není stanovena žádná časově omezující lhůta.
2. Rezervy v procesu kontroly klienta
Přestože je v poslední době, zejména na straně povinných osob, zcela jednoznačně
možné konstatovat obrovský kvalitativní posun ve výsledcích prováděných kontrol
klienta, který se mimo jiné odráží i ve statistických ukazatelích FAÚ MF, je zde třeba
zároveň poukázat na některé rezervy a nedostatky, jejichž odstranění by zcela jistě
přineslo ještě větší progres. Tyto rezervy lze spatřovat jak ve způsobu a rozsahu provádění, zejména z pohledu využití všech zákonných možností, tak v nastavení aktuálního
legislativního prostředí.
K prvnímu okruhu je nutné nejprve zmínit, resp. přiznat, v podstatě trvalý a nikdy
nekončící střet mezi obchodním náhledem povinných osob, jakožto subjektů provozujících svoji činnost za účelem dosažení zisku, a náhledem bezpečnostním, tj. zde
konkrétně z pozice AML opatření. Z logiky věci je zřejmé, že bezpečnostní opatření,
např. snaha o čistý finanční systém bez nelegálních výnosů, nebudou vždy plně korespondovat s obchodními cíli finančních institucí. Velice silně se tento střet projevuje v odlišném přístupu jednotlivých povinných osob k přezkoumávání zdrojů v rámci
kontroly klienta při hotovostních vkladech, kdy finanční instituce provádějící tuto čin26
nost důkladně v souladu se zákonnými požadavky se zcela oprávněně cítí v obchodní
nevýhodě oproti institucím, které často tolerují zcela nevěrohodné tvrzení. Podobná
je i situace při zjišťování skutečného majitele, kdy často nezbývá než akceptovat pouhé čestné prohlášení. Dalším problémem v této oblasti mnohdy bývá neuplatnění již
výše zmiňovaného postupu podle § 15 AML zákona, a to zřejmě z obavy před možným
řízením o náhradě škody, a to i přes skutečnost, že ve stanovisku FAÚ MF k dané věci
je zcela jasně uvedeno, že v těchto případech je postupováno v souladu se zákonem
a odpovědnost za případnou škodu způsobenou klientovi přebírá stát. Povinné osoby
namísto toho nevhodně, mnohdy alibisticky, aplikují postup podle § 20 AML zákona,
což je postup limitovaný lhůtou maximálně 72 hodin, po jejichž marném uplynutí jsou
finanční prostředky uvolněny bez zjištění zájmových informací, mnohdy nasvědčujících tomu, že by se mohlo jednat o nelegální výnos.
Pokud se týká aktuální právní úpravy, mezi nejvíce diskutabilní patří ustanovení § 13
AML zákona, ve kterém se mimo jiné uvádí, že : „… Povinná osoba nemusí provádět
identifikaci a kontrolu klienta pokud, pokud je klient úvěrovou nebo finanční institucí
…“ Uvědomíme-li si, že zejména malé úvěrové či finanční instituce mají někdy velice
úzké vazby na nelegální sféru, mnohdy i na organizovaný zločin, je riziko zcela zřejmé,
a to i přes existenci vyhlášky č. 129/2014 Sb., která tuto oblast upravuje striktněji. Další
problematickou oblastí je tuzemská definice politicky exponované osoby a absence
registru skutečných vlastníků, nicméně na tyto úskalí se již tuzemská legislativa snaží
reagovat a nezbývá než věřit, že příslušný legislativní proces bude úspěšný.
3. Odčerpání nelegálního výnosu - blokace z pohledu AML zákona
V případě dohledání nelegálního výnosu není v kompetenci FAÚ MF jeho konečné odčerpání, nicméně regulátor i povinné osoby disponují dočasným zajišťovacím opatřením, jehož smyslem je v případech „nebezpečí z prodlení“ zabránit zmaření nebo
podstatnému ztížení odčerpání výnosu z trestné činnosti. Tento institut, často nazývaný jako „blokace FAÚ“ je upraven v § 20 AML zákona a vztahuje se na manipulaci
s majetkem, ke které by mohlo dojít na základě dispoziční pravomoci klienta, čímž je
vyjádřeno, že neomezuje např. dispozice s tímto majetkem na základě rozhodnutí státních orgánů. Prakticky se jedná o odložení splnění příkazu klienta k manipulaci s předmětným majetkem na dobu omezenou zákonem. V případě, že je odklad prováděn povinnou osobou, jedná se o lhůtu 24 hodin, která může být následně rozhodnutím FAÚ
MF prodloužena až na 72 hodin. Samotný FAÚ MF rovněž disponuje možností odložit
splnění příkazu klienta vlastním rozhodnutím až na 72 hodin. Podá-li FAÚ MF v uvedených lhůtách trestní oznámení, povinná osoba provede příkaz klienta až po uplynutí
tří kalendářních dnů ode dne podání trestního oznámení. Tato následná lhůta vytváří
orgánům činným v trestním řízení prostor pro úspěšnou realizaci zajištění nelegálního
výnosu v režimu trestního řádu. V této souvislosti je třeba upozornit na skutečnost, že
na celou dobu zajištění podle § 20 AML zákona se vztahuje povinnost mlčenlivosti,
jejímž cílem je zabránit maření případného šetření orgánů činných v trestním řízení.
27
Závěr
Na základě uvedených skutečností je možné zcela jednoznačně konstatovat, že kvalitně provedenou kontrolou klienta lze získat obrovské penzum indicií vedoucích k identifikaci nelegálního výnosu. Na druhou stranu je však třeba zároveň uvést, že se jedná
pouze o prvotní impuls a že k úspěšnému dokončení celého procesu, kterým by mělo
být skutečné odčerpání nelegálního výnosu, je nutné efektivní využití všech zákonných možností a úzká spolupráce všech zainteresovaných stran spočívající především
ve vzájemné a hlavně rychlé výměně informací.
Literatura:
činnosti a financování terorismu
Kontakt:
Ing. Bc. Jiří Hylmar
Finanční analytický útvar MF ČR
Praha 1
e-mail: [email protected],
28
Důvěra v měnu a její ochrana
Petra Jánošíková
Abstrakt
Měna je jedním z klíčových znaků svrchovanosti státu. Měnu určuje stát a také ji chrání.
Důvěra v měnu znamená důvěru ke státu a bez této důvěry by nebylo možné uskutečňovat platební styk. V současné době měnu určuje Zákon o České národní bance
(Z č. 6/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Způsoby nakládání řeší Zákon o oběhu
bankovek a mincí (Z č. 136/2011 Sb.) a Trestní zákon (Z č. 40/2009 Sb.), který upravuje
v hlavě VI., v 1. dílu trestné činy proti měně a platebním prostředkům.
Klíčová slova:
Měna, měnové právo, Česká národní banka, peněžní oběh, ochrana měny.
Úvod
Měnové právo v České republice je nedílnou součástí práva finančního jako jedno
z jeho několika pododvětví1. Je tvořeno souborem právních předpisů, jejichž smyslem
a cílem je definování peněz jako měny a pravidel pro vydávání měny a její oběh, vymezení práv a povinností osob, které s měnou nakládají a také vymezení vztahu k jiným
měnám.
Obsah norem měnového práva, zejména vymezení práv a povinností jejich subjektů,
je pak určován vlastní měnovou politikou státu, jejímž předmětem je především péče
o měnu. V této souvislosti je třeba rozlišovat dva pojmy, a to peníze a měna.
Měna je kategorií právní a je definována jako peněžní soustava, která je používána
a zákonem upravena na území určitého státu2. Měna musí vykazovat tyto znaky3:
• Být uznána státem jako měna,
• být skutečným platebním prostředkem na území daného státu,
• být všeobecným platebním prostředkem, kterého lze používat i mimo bankovní
sféru,
• být všeobecným ukládacím prostředkem, uchovatelem hodnot v peněžní formě.
Právní řád České republiky zejména upravuje:
• Stanovení základní peněžní jednotky, její název, značení, členění, násobky, formy
obíhajících peněžních prostředků (mince, bankovky aj.),
1
Obdobně: Jánošíková, P.; Mrkývka, P.; Tomažič, I. Finanční a daňové právo. Plzeň: Aleš Čeněk,
2009, s. 48; Bakeš, M.; Karfíková, M.; Kotáb, P., Marková, H. a kol. Finanční právo. 6. vydání. Praha: C. H. Beck,
2012, s. 13; Bakeš, M.; Karfíková, M. Kotáb, P.; Boháč, R.. Pojetí finančního práva v České republice. In Acta
Universitatis Carolinae. Finanční právo v 1. dekádě 21. století. 4/2010. Praha: Carolinum, 2011, s. 12.
2
Tomažič, I. a kol. Ekonomie pro právníky. Upravený dotisk. Plzeň: Aleš Čeněk, s. 130.
3
Jánošíková, P.; Mrkývka, P.; Tomažič, I. Finanční a daňové právo. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 29-30.
29
•
•
•
Vztah základní peněžní jednotky k peněžním jednotkám jiných států případně
ke koši měnových jednotek některých cizích zemí,
Způsob vydávání a stahování z oběhu,
Ekonomické zásady a pravomoci uplatňované při regulaci peněžního oběhu, orgány zodpovědné za tyto činnosti.
Peníze4 spadají do kategorie čistě ekonomické. Za peníze finanční věda5 označuje cokoliv, co slouží jako běžně přijímaný prostředek směny či placení. To znamená, že peníze jsou přijímány jako platidlo na základě společenské konvence.
Klíčovým pojmem pro uskutečňování platebního styku je právě důvěra v měnu. Důvěru v měnu posiluje i právo, zvláště měnové právo jako subsystém práva finančního,
které má svoji historickou tradici a konsekvenci.
1. Právní úprava
Základním pramenem měnového práva v České republice je od jejího vzniku do současné doby Zákon ČNR č. 6/1993 Sb., o České národní bance (dále ČNB), ve znění pozdějších předpisů, která je ústřední bankou České republiky. Podle § 2 uvedeného zákona je hlavním cílem České národní banky péče o cenovou stabilitu a podpora obecné
hospodářské politiky vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu.
K zajištění dosažení tohoto cíle Česká národní banka zejména
• určuje měnovou politiku,
• vydává bankovky a mince,
• řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank, pečuje o jeho plynulost a hospodárnost,
• podílí se na zajištění bezpečnosti, spolehlivosti a efektivnosti platebních systémů
a na jejich rozvoji,
• vykonává bankovní dohled.
Kromě uvedeného zákona o České národní bance patří dále mezi prameny měnového
práva celá řada předpisů k úpravě pravidel oběhu měny, přijímání měny, nakládání
s ní, její napodobování a ochraně. Tyto předpisy jsou vydávány Českou národní bankou
na základě § 22 Zákona ČNR č. 6/1993 Sb., který zmocňuje Českou národní banku, aby
vyhláškami stanovila
• nominální hodnoty, rozměry, hmotnost, materiál, vzhled a další náležitosti bankovek a mincí a jejich vydání do oběhu,
• ukončení platnosti bankovek a mincí a způsob a dobu jejich výměny za jiné bankovky a mince,
4
Blíže k tomu: Tomažič, I. a kol. Ekonomie pro právníky. Upravený dotisk. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010,
s. 115-129.
5
30
Drachovský, J. Finanční věda. Praha, 1934, s. 18.
Dále pak existuje řada předpisů na úrovni Opatření ČNB nebo Sdělení ČNB. Uvedené
předpisy jsou vyhlašovány ve Sbírce zákonů v části „Opatření ústředních orgánů“, nebo
ve Věstníku ČNB. Jde např. o předpisy týkající se úrokových sazeb, stanovení povinností komerčním bankám, informační povinnosti, obrany proti legalizaci výnosů z trestné
činnosti apod.
2. Peněžní oběh
Předpisy měnového práva tvoří předpoklady pro zajištění plynulosti plateb a bezporuchového peněžního oběhu. Oběh bankovek a mincí upravuje zákon č. 136/2011 Sb.,
o oběhu bankovek a mincí, a vyhláška č. 274/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o oběhu bankovek a mincí. K zajištění oběhu a přijímání měny jsou zejména stanoveny tyto povinnosti:
• Povinnost přijímat zákonné peníze (měnu) – uvedeným zákonem je stanovena povinnost České národní banky, úvěrových institucí a ostatních právnických a fyzických osob přijímat „zákonné“ peníze (zákonnými penězi se rozumí platidla v rámci
měny). Převzetím zákonných peněz přechází odpovědnost za správný počet a pravost na příjemce, který však musí mít možnost si jejich počet a pravost ověřit.
• Povinnost výměny zákonných peněz - a to určitých nominálních hodnot za zákonné peníze jiných nominálních hodnot, výměnu neplatných bankovek a mincí a výměnu platných pamětních mincí za jiné zákonné peníze, kterou povinně provádí
Česká národní banka a úvěrové instituce.
• Povinnost výměny neplatných bankovek a mincí, kterou provádějí po stanovenou
dobu Česká národní banka a úvěrové instituce.
• Poskytování náhrad za necelé a poškozené bankovky a mince. K ochraně měny
jsou pevně stanovena pravidla pro výměnu, resp. poskytování náhrady za bankovky a mince, které byly poškozeny a nelze je používat v běžném platebním styku.
Vyměňují se pouze takové poškozené bankovky a mince, u kterých nejsou pochybnosti o jejich pravosti.
Za tuzemské bankovky a mince jsou považovány bankovky nebo mince znějící na koruny české, vydané Českou národní bankou (ČNB), které jsou platné nebo které lze
za platné vyměnit.
Pamětní mince jsou tuzemské mince z drahých kovů, které jsou určeny ke sběratelským
účelům. Tuzemské bankovky a mince může odmítnout úvěrová instituce provádějící pokladní operace (banka, spořitelní a úvěrové družstvo) v případě neplatných bankovek
a mincí; každý s výjimkou ČNB a úvěrových institucí, jestliže se jedná o pamětní mince
nebo o tuzemské bankovky či mince prohlášené ČNB za neplatné a každý vyjma ČNB
a úvěrových institucích, jestliže se jedná o více než 50 tuzemských mincí v jedné platbě.
Tuzemské bankovky a mince vyměňuje ČNB a úvěrové instituce za tuzemské bankovky a mince jiných nominálních hodnot, tuzemské bankovky a mince opotřebované
31
oběhem6 a běžně poškozené7 za tuzemské bankovky a mince vhodné pro další oběh,
pamětní mince za tuzemské bankovky a mince, které nejsou pamětními mincemi a tuzemské bankovky a mince prohlášené ČNB za neplatné po dobu stanovenou zákonem
za platné.
Tuzemské bankovky a mince, které jsou podezřelé, a bankovky a mince znějící na koruny české, které jsou neplatné, se nesmí do oběhu vrátit.
Právnická osoba a směnárník nevrací zpět do oběhu tuzemské bankovky a mince nevhodné pro další oběh8 a předává je ČNB. Fyzická osoba s výjimkou směnárníka vrací
tuzemské bankovky a mince opotřebované oběhem a běžně poškozené zpět do oběhu. Popis míry opotřebení a poškození tuzemských bankovek a mincí stanoví vyhláška
č. 274/2011 Sb. a úřední sdělení ČNB ze dne 12. října 2011 k některým ustanovením
zákona o oběhu bankovek a mincí.
Běžně poškozené tuzemské bankovky a mince přijímá ČNB a nevydává je zpět do oběhu; úvěrová instituce přijímá a nevrací zpět do oběhu, pokud jsou celé nebo se jedná o bankovky celistvé nebo bankovky, které se skládají nejvýše ze dvou částí, které
nepochybně patří k sobě, a celková plocha takových bankovek je větší než 50 %; jiná
právnická osoba a směnárník přijímají a nevracejí zpět do oběhu, pokud jsou celé; pokud nejsou celé, mohou je odmítnout; fyzická osoba je může, s výjimkou směnárníka,
odmítnou přijmout.
Nestandardně poškozené9 tuzemské bankovky a mince ČNB zadrží bez náhrady, úvěrová instituce zadrží bez náhrady a předá ČNB, jiná osoba je může odmítnout přijmout.
Každý může odmítnout přijetí bankovek nebo mincí, u kterých existuje důvodné podezření, že jsou padělané nebo pozměněné, ledaže je povinen je zadržet.
3. Peněžní jednotka
Právní úprava peněžní jednotky v České republice je zakotvena v Zákoně ČNR 6/1993
6
Jedná se o celé a celistvé tuzemské bankovky a mince, které jsou odřené, zašpiněné nebo pomačkané u bankovek.
7
Jde o poškození bankovek a mincí jinak než nestandardně.
8
Jedná se zejména o bankovky zašpiněné, popsané, omalované, přetištěné, obarvené, ohořelé,
zetlelé, proděravělé, složené ze dvou nebo více částí, natržené, zmačkané a mince zašpiněné, necelé, odřené, zkorodované nebo s nečitelným obrazcem či reliéfem.
9
Jedná se o bankovky s nečitelným obrazcem, deformované, proděravělé, ohořelé, zetlelé, popsané, pomalované, přetištěné, potištěné, obarvené, odbarvené, poškozené biologickým nebo jiným materiálem, poškozené nástražným zařízením na ochranu proti krádeži a skládající se z více než dvou částí
a mince s nečitelným reliéfem, deformované, nastřižené, proděravělé, rozštěpené a poškozené nástražným
zařízením proti krádeži.
32
Sb., o České národní bance ve znění pozdějších předpisů, a to v § 13, kterou je stanovena koruna česká, zkráceně Kč. Koruna česká se dělí na sto haléřů, přičemž zákon
nestanoví jejich zkratku.
Označení peněžní jednotky názvem koruna má na našem území více než 120letou
tradici. Zákonem z 2. srpna 1892 byla v Rakousku-Uhersku zavedena zlatá korunová
měna10 nahrazující zlatý. Základem byla stříbrná koruna, dělící se na 100 haléřů v poloviční hodnotě 1 zlatého. Její obsah ve zlatě byl stanoven na 0,304878 g ryzího zlata. Z 1 kg mincovního stříbra jakosti 935/1000 bylo raženo 200 korun. Do oběhu byly
dány také niklové 10 a 20haléře, bronzové 2haléře a haléře. Při převodu starých platů
do nové měny byl určen poměr 100 K = 42 zl11. Rakouská korunová měna platila v českých zemích až do roku 1918, kdy v nově vzniklé Československé republice zaujala
její místo československá korunová měna, rozdělená na koruny po 100 haléřích, když
rakouské inflační oběživo bylo okolkováno. Rakouské mince platily v Československu
až do roku 1922, z toho stříbrné až do roku 192812. Od počátku roku 1919 byly zahájeny
práce na přípravě československých mincí. Velká diskuse se vedla kolem pojmenování
československé měny. Navrženy byly názvy jako tolar, rašín, lev, hřivna, groš, denár
atd. Velkou šanci na úspěch měl sokol dělený na 100 káňat nebo československý frank
dělený na 100 stotinek.
Ztráta samostatnosti v roce 1939 ohrozila samotnou existenci koruny13. Podle výnosu
okupační moci se stala zákonným platidlem říšská marka, 1 RM = 10 K. Staré československé mince se postupně stahovaly a hrozilo jejich nahrazení německými penězi.
Jako protiopatření úředníků Národní banky došlo k ražbě protektorátní koruny a haléřů, které byly nakonec v roce 1941 Němci akceptovány.
Obnovení samostatnosti po roce 1945 přineslo i obnovení ražby československých
mincí. V souvislosti s měnovou reformou v roce 1953 padly návrhy zavrhující korunu
a propagující československý rubl nebo denár. Nic z toho se však nerealizovalo.
4. Úloha ČNB
Česká národní banka je ústřední bankou České republiky a je jak institucionálně tak
zejména funkčně oddělena od komerčního bankovnictví. Její prvořadou úlohou je
usměrňování měnového vývoje, tj. zabezpečování vnitřní (cenové) a vnější (kurzové)
stability měny.
10
Pošvář, J. Měna v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Národní muzeum, 1977, s. 109.
11
K tomu podrobně Sejbal, J. Základy peněžního vývoje. Brno: Masarykova univerzita, 1997,
s. 323-324.
12
Hus, M. Tisíc let české mince. Průvodce výstavou. Plzeň: Západočeské muzeum, 2000
13
K tomu blíže Janák, J.; Hladíková, Z. Dějiny správy v českých zemích do roku 1945. Praha: Státní
pedagogické nakladatelství, 1989, s. 477-490.
33
Výhradní právo emitovat měnu, tedy vydávat bankovky a mince, má v České republice
právě Česká národní banka, která vyhláškami stanoví náležitosti jednotlivých bankovek a mincí, a to jejich nominální hodnotu, rozměry, hmotnost, materiál, vzhled, a další
náležitosti, jako např. ochranné prvky, vydání do oběhu, ukončení platnosti atd. Kromě
mincí běžných se vydávají také mince pamětní, ražené obvykle z drahých kovů, které
mají svou nominální hodnotu, lze je užívat jako platidlo, nicméně jsou vydávány především ke sběratelským účelům a jejich sběratelská hodnota bývá obvykle vyšší než
jejich nominál.
Soustavu platidel v současnosti tvoří soustava mincí a soustava bankovek, kdy v rámci
této soustavy jsou raženy mince o šesti nominálních hodnotách, a to 1 Kč, 2 Kč, 5 Kč,
10 Kč, 20 Kč a 50 Kč, a tištěny bankovky o nominální hodnotě 100 Kč, 200 Kč, 500 Kč,
1.000 Kč a 5.000 Kč. Platné bankovky a mince vydané Českou národní bankou jsou zákonnými penězi ve své nominální hodnotě při všech platbách na území České republiky.
Především bankovky jsou vybaveny celou řadou ochranných prvků, které jsou stanoveny vyhláškami České národní banky k jejich emisi. Spočívají zejména ve vybavení
lokálním stupňovitým vodoznakem, ochranným okénkovým proužkem stříbřité barvy,
ochrannými vlákny, iridiscentním pruhem na líci bankovek, soutiskovou značkou, skrytým obrazcem, opticky proměnlivou barvou a mikrotextem tak, aby maximální možnou měrou byla znesnadněna možnost výroby falzifikátů.
Česká národní banka sjednává tisk bankovek a ražbu mincí a dozírá na ochranu a bezpečnost do oběhu nevydaných bankovek a mincí a na úschovu a ničení tiskových desek, razidel a neplatných a vyřazených bankovek a mincí. V současnosti je tiskem bankovek a ražbou mincí pověřena Státní tiskárna cenin v Praze.
5. Ochrana měny
Ochrana měny je významnou částí měnového práva a je důležitou z pohledu zájmu
státu a jeho potřeby udržet všeobecnou důvěru v měnu, což zpravidla vede i k udržení
její hodnoty. Z pohledu měnového práva se oblasti ochrany měny týká výše uvedená
úprava, nicméně vzhledem k důležitosti problematiky je vhodné ji pojmout v širších
souvislostech.
Na úrovni měnového práva je měna chráněna jak již shora uvedeno Zákonem ČNR
č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů.
Dále je měna chráněna příslušnými vyhláškami o emisi platidel, které stanoví náležitosti platidel a jejich ochranné prvky, aby bylo znemožněno nebo ztíženo jejich padělání či napodobování.
34
V neposlední řadě je pak nutno zmínit Zákon č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek
a mincí, který upravuje ochranu tuzemských a cizozemských bankovek a mincí proti
jejich padělání a pozměňování a další pravidla pro oběh tuzemských bankovek a tuzemských mincí, práva a povinnosti s tímto oběhem související, jakož i výkon veřejné
správy v této oblasti. V případě podezření, že bankovky nebo mince předkládané jako
zákonné peníze jsou padělané nebo pozměněné, mohou fyzické osoby jejich přijetí odmítnout a právnické osoby, provozovatel kasina nebo směnárník (zadržitel) mají
povinnost takové bankovky nebo mince odebrat bez náhrady. Současně je zadržitel
oprávněn požadovat od osoby, která takové bankovky nebo mince předložila, aby věrohodným způsobem prokázala svoji totožnost. O odebrání bankovek a mincí vystaví
zadržitel tomu, kdo je předloží potvrzení, jehož náležitosti a vzor je upraven ve vyhlášce č. 274/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o oběhu bankovek
a mincí v její příloze č. 1. Odebraná platidla pak jsou zaslána do ústředí České národní
banky k odbornému posouzení ve zkušebně platidel. Odebrání platidel se neprodleně
oznamuje Policii ČR nebo Státnímu zastupitelství. Pokud odborné posouzení prokáže, že platidla byla padělána nebo pozměněna, zašle Česká národní banka oznámení
o výsledku právnické osobě, která je odebrala. Předložitele vyrozumí zadržitel na jeho
žádost. Zjistí-li Česká národní banka, že odebrané bankovky a mince jsou pravé, vrátí je
bez zbytečného odkladu předložiteli nebo zmocněné osobě na území České republiky
nebo za ně poskytne náhradu tak, že částku odpovídající nominální hodnotě vyplatí
v hotovosti, převede ji nebo ji připíše na uvedený účet. V případě, že se nepodaří je
vrátit nebo za ně poskytnout náhradu, ponechá si je ČNB a eviduje je na zvláštním
účtu. Pokud se ten, komu byly podezřelé bankovky nebo mince podle potvrzení zadrženy, nepřihlásí o jejich vrácení nebo o náhradu za ně do 5 let ode dne jejich zadržení,
připadnou tyto bankovky nebo mince ČNB.
Tabulka 1: Zadržené padělky bankovek a mincí v roce 2014
Bankovky/mince
CZK
EUR
USD
ostatní
1. čtvrtletí
555/3
123/14
53/-
3/0
2. čtvrtletí
672/1
408/14
130/-
1/0
3. čtvrtletí
600/1
208/8
38/-
11/0
4. čtvrtletí
535/4
450/13
1571/-
14/1
celkem
2362/9
1189/49
1792/29/1
Zdroj: zpracováno dle http://www.cnb.cz/cs/platidla/padelky/pad2014sum.html
Při zjištění padělání nebo pozměnění mincí nebo bankovek cizích měn se uplatňuje
obdobný postup. V této oblasti je Česká republika vázána Mezinárodní úmluvou o potírání penězokazectví z 20. dubna 1929 publikovanou ve Sbírce zákonů a nařízení pod
č. 15/1932 Sb. z. n. v současnosti realizovanou v příslušných ustanoveních trestního
zákona, zákona o oběhu bankovek a mincí a v prováděcí vyhlášce 274/2011 Sb.
35
Pravidla pro zhotovení reprodukcí zákonných peněz jsou stanovena obecně v zákoně č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí, a konkrétně ve vyhlášce č. 274/2011
Sb. Neoprávněné zhotovení, dovoz, přechovávání nebo rozšiřování za účelem prodeje
nebo pro jiné obchodní účely, anebo prodej hmotné nebo nehmotné reprodukce nebo
napodobeniny bankovky nebo mince je správním deliktem podle zákona č. 136/2011
Sb., o oběhu bankovek a mincí, mající za následek sankci v podobě pokuty až do výše
1 mil. Kč.
Na úrovni trestního práva je měna chráněna Zákonem č. 40/2009 Sb., trestní zákon
ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje v § 233 skutkovou podstatu trestného
činu „Padělání a pozměňování peněz“, v § 234 „Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku“ a v § 235 trestný čin „Udávání padělaných a pozměněných
peněz“, kdy je trestná nejen výroba padělků a jejich napodobenin, ale i jejich opatřování, přechovávání a udávání (užití v platebním styku). Každý, kdo tedy přijme padělané
nebo pozměněné peníze, kterými mu bylo placeno jako pravými, neohlásí jejich nepravost a bude s nimi dále platit, poruší toto ustanovení a může být potrestán trestem
odnětí svobody až na 2 roky.
Tabulka 2: Pozměněné bankovky a mince v roce 2014
CZK
EUR
USD
ostatní
1. čtvrtletí
3
0
0
1
2. čtvrtletí
4
1
1
0
3. čtvrtletí
4
0
0
0
4. čtvrtletí
6
0
0
0
celkem
17
1
1
1
Zdroj: zpracováno dle http://www.cnb.cz/cs/platidla/padelky/pad2014sum.html
Dále je trestná také v § 236 výroba, držení a opatření náčiní, nářadí či nástroje určeného
k padělání nebo pozměňování peněz a „Neoprávněná výroba“ dle § 237. Trestná není
pouze samotná výroba padělaných peněz, ale i napomáhání k tomuto jednání. Důležitým pak je i to, že stejná ochrana jako naší měně se poskytuje též penězům jiným než
tuzemským, tuzemským a cizozemským bezhotovostním platebním prostředkům, jakož i tuzemským a cizozemským cenným papírům. Konečně může být trestným činem
podle § 239 také „Ohrožování oběhu tuzemských peněz“, což je neoprávněná výroba
nebo výdej náhražek tuzemských peněz nebo jejich neoprávněné vydávání do oběhu
či bezdůvodné odmítání nebo poškozování tuzemských peněz.
36
tuzemských peněz“, což je neoprávněná výroba nebo výdej náhražek tuzemských peněz nebo
jejich neoprávněné vydávání do oběhu či bezdůvodné odmítání nebo poškozování tuzemských
peněz.
Graf 1 - Padělaná a zadržená platidla v ČR
Graf č. 1 - Padělaná a zadržená platidla v ČR
Zdroj:
zpracováno dle http://www.cnb.cz/cs/platidla/padelky/pad2014sum.html
Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/platidla/padelky/pad_celkem.html
Závěr
Závěr
Důvěra je nezbytným předpokladem života ve společnosti. Bez důvěry by nefungoval
žádný
ani vztah.
Důvěra však
vždyvezároveň
obsahuje
jistouby
míru
nejistoty
nebo
Důvěrasystém
je nezbytným
předpokladem
života
společnosti.
Bez důvěry
nefungoval
žádný
systém anizneužití.
vztah. Důvěra
však
vždyvždy
zároveň
obsahuje
jistou míru
nejistotyvztahů
nebo možnosti
možnosti
Lidé se
proto
snažili
o zajištění
či ochranu
různými
zneužití. LidéMezi
se proto
vždy snažili zejména
o zajištěnípatří
či ochranu
vztahů různými
prostředky.
prostředky.
nejdůležitější
slib, přísaha,
společenský
mrav,Mezi
penínejdůležitější
zejména
patří slib, přísaha,
společenský
peníze a hodnotilo.
zvláště právo.
Dodržování
ze
a zvláště právo.
Dodržování
daného
slova se mrav,
vždy vysoce
Zásada
„pacta
daného
slova se vždy
vysoce
hodnotilo. Zásada
sunt servanda“
je proto
již od
římských
sunt
servanda“
je proto
již od římských
dob„pacta
pokládána
za stěžejní
zásadu
práva.
Právo
dob pokládána
za stěžejní zásadu
práva. Právo
sice nemůže
přestupkům
a trestným
sice
nemůže přestupkům
a trestným
činům
úplně zabránit,
jeho
smysl činům
je všakúplně
tom,
zabránit,
jeho smysl
je však
tom, že podporuje
důvěru vespravedlnosti.
společnost a očekávání
že
podporuje
důvěru
ve společnost
a očekávání
Moderníspravedlnosti.
peníze dnes
Moderní
penízejenom
dnes jsou
založenyprotože
jenom nemají
na důvěře,
protože
nemají žádnou
materiální
jsou
založeny
na důvěře,
žádnou
materiální
hodnotu.
Důvěra
hodnotu.jeDůvěra
měnu je
proto závislá
samotné zejména
její ochraně
zejména
proti znehodnocení,
v měnu
proto vzávislá
na samotné
jejínaochraně
proti
znehodnocení,
padělání
padělání a pozměnění.
Česká má
měna
má vysokou
úroveň
zabezpečení,k čemuž
k čemužpřispívá
přispívá samotná
a pozměnění.
Česká měna
vysokou
úroveň
zabezpečení,
samotná
výroba
bankovek
a
mincí
a
neustálý
vývoj
ochranných
prvků.
Z
právního
hlediska
je
měnaje
výroba bankovek a mincí a neustálý vývoj ochranných prvků. Z právního hlediska
chráněna
celou řadou
předpisů
ať už finančněprávní
nebo trestněprávní
povahy
měna
chráněna
celou
řadouveřejného
předpisůpráva
veřejného
práva ať už finančněprávní
nebo
tresta
lze
ji
v
současné
době
považovat
za
dostatečnou.
něprávní povahy a lze ji v současné době považovat za dostatečnou.
Literatura:
Literatura:
1.
Bakeš, M., Karfíková, M., Kotáb, P., Marková, H. a kol.: Finanční právo. 6. vydání.
C. H.Karfíková,
Beck, 2012.
978-80-7400-440-7.
1. Praha:
Bakeš, M.,
M., ISBN
Kotáb,
P., Marková, H. a kol.: Finanční právo. 6. vydání.
Praha: C. H. Beck,
2012. ISBN
2. Drachovský,
J.: Finanční
věda.978-80-7400-440-7.
Praha, 1934.
Drachovský,
Finanční
Praha,
1934. výstavou. Plzeň: Západočeské muzeum,
3.2. H
us, M.: TisícJ.:let
české věda.
mince.
Průvodce
3. Hus, M.: Tisíc let české mince. Průvodce výstavou. Plzeň: Západočeské muzeum, 2000.
2000. ISBN 80-7247-019-1.
ISBN 80-7247-019-1.
4.4. JJanák,
anák, J.,
J., Hladíková,
Hladíková,Z.Z.Dějiny
Dějinysprávy
správy
v českých
zemích
do roku
v českých
zemích
do roku
1945.1945.
Praha:Praha:
Státní Státní
pedagogické
nakladatelství,
1989.
ISBN
80-04-21189-5.
pedagogické nakladatelství, 1989. ISBN 80-04-21189-5.
34
37
5. J ánošíková, P., Mrkývka, P., Tomažič, I.: Finanční a daňové právo. Plzeň: Aleš Čeněk,
2009. ISBN 978-80-7380-155-7.
6. Pošvář, J.: Měna v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Národní muzeum, 1977.
7. Revenda, Z. a kol.: Peněžní ekonomie a bankovnictví. Praha: Management Press, s.
r. o., 2012. ISBN 978-80-7261-240-6.
8. Sejbal, J.: Základy peněžního vývoje. Brno: Masarykova univerzita, 1997. ISBN 80210-1734-1.
9. Surga, L.: České bankovky a mince. Praha: Jerome, s. r. o., 2012. ISBN 978-80903266-8-2.
10. Tomažič, I. a kol.: Ekonomie pro právníky. Upravený dotisk. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010.
ISBN 80-86473-36-8.
Kontakt:
JUDr. Petra Jánošíková, Ph.D.
Západočeská univerzita v Plzni
Fakulta právnická
Sady Pětatřicátníků 320/14, Plzeň 10
38
Z historie daňových úniků v České republice
Yvona Legierská, Otakar Schlossberger
Abstrakt
Příspěvek se zabývá problematikou daňových úniků, jež jsou součástí stínové či šedé
ekonomiky. Na základě klasifikace daňových úniků je věnována pozornost úmyslným
nelegálním daňovým únikům a nástrojům, které má správce daně k jejich zjištění. Autoři ze svých dřívějších vlastních pracovních zkušeností popisují nejzávažnější daňové
úniky, které představují každoroční snížení veřejných příjmů o desítky miliard korun.
Bohužel se také dotýkají lidských životů. Daňové úniky přispěly rovněž k nerovným
podmínkám podnikání. Situace je již natolik závažná, že i evropské instituce se touto
problematikou v několika posledních letech velmi vážně zabývají a navrhují řadu opatření ke snížení daňových úniků.
Klíčová slova:
Stínová ekonomika, šedá ekonomika, daňový únik, daň z přidané hodnoty, spotřební daně.
Úvod
Po roce 1989 se začala v tehdejším Československu připravovat reforma daňového systému, a to v souvislosti s přechodem centrálního řízení na tržní systém. Daňové úniky
se v té době začaly teprve objevovat jako nové, neznámé situace. Největší problémy se
projevovaly u tehdejší daně z obratu. Ta sice doznala zjednodušení, kdy se počet sazeb
snížil z několika tisíc na pouhé čtyři, avšak pro správce daně nově se objevující situace
byly zcela neznámé1.
Z dnešního pohledu se tehdy finanční správa setkávala s daňovými úniky, např. při dovozu osobních automobilů ze sousedních vyspělejších zemí, ale i v oblasti lihu, tabákových výrobků aj. Daňové podvody byly realizovány některými tuzemskými začínajícími
podnikateli. Mnohdy ani netušili, že byli k nějakému daňovému podvodu využiti a doplatili tak na svou důvěřivost nejen tím, že se dostali do značných problémů finančních
a majetkových, ale mnozí posloužili jako „bílé koně“ a přivýdělek je někdy stál i život.
Tendence k růstu objemu daňových podvodů a mnohotvárnost jejich forem se začala
projevovat plnou silou po realizaci daňové reformy v roce 1993. V rámci nové daňové
soustavy byla zcela novou, nepoznanou daní daň z přidané hodnoty (dále jen DPH), ale
do jisté míry i spotřební daně postihující vybrané komodity.
V současné době jsme sice v polovině druhého desetiletí 21. století, avšak mnohé praktiky v oblasti daňových úniků, avšak v daleko sofistikovanější podobě „jedou“ dál a stát
tak ztrácí na daních značné prostředky. To se projevuje v nemožnosti realizovat některé veřejné výdaje.
1
LEGIERSKÁ, Y. Od přímého zdanění k nepřímému. 2011, s 77.
39
Příspěvek se zabývá problematikou daňových úniků, jež jsou součástí stínové či šedé
ekonomiky. Na základě klasifikace daňových úniků je věnována pozornost úmyslným
nelegálním daňovým únikům a nástrojům, které má správce daně k jejich zjištění. Autorka ze svých dřívějších vlastních pracovních zkušeností popisuje nejzávažnější daňové úniky, které představují každoroční snížení veřejných příjmů o desítky miliard
korun. Bohužel se také dotýkají lidských životů. Daňové úniky přispěly rovněž k nerovným podmínkám podnikání. Situace je již natolik závažná, že i evropské instituce se
touto problematikou v několika posledních letech velmi vážně zabývají a navrhují řadu
opatření ke snížení daňových úniků.
1. Daňové úniky jako součást šedé ekonomiky
Daňové úniky představují nepodchycenou ekonomiku, pro niž se používají výrazy jako
šedá sféra, šedá ekonomika, skrytá ekonomika, podzemní ekonomika, černá ekonomika či ekonomika stínová. Jedná se tedy o označení té části ekonomiky, jejíž výkon
není konzistentně zachycen ve vykazovaném výkonu ekonomiky2. Podle nové metodiky Národních účtů ESA 2010 obsahuje výpočet hrubého domácího produktu (dále jen
HDP) jednotlivých členských států Evropské unie (dále jen EU) i stínovou ekonomiku3.
Šedá ekonomika, jako podmnožina stínové ekonomiky, představuje činnost přinášející
příjmy tomu, kdo ji provozuje, a které nemohou být odhadnuty ze žádných statistických zdrojů užívaných k sestavování HDP4. Jiní autoři označují šedou ekonomiku jako
ekonomickou činnost na okraji nebo vně zákonných pravidel, usilující o vytvoření zisku na základech, které jsou s těmito pravidly v rozporu. Typickým příkladem je oblast
stavebních prací, kde z následného zisku nejsou přiznány daně, nebo při nichž jsou
zaměstnáváni cizinci bez pracovního povolení5.
Šedou ekonomiku netvoří jedna spojitá aktivita, ale je to soubor různých aktivit a činností – často od sebe značně odlišných (nejedná se pouze o daňové úniky, ale také
o práci na černo, okrádání zákazníků, prodej falešného zdravotně škodlivého zboží,
korupci, pašování, praní špinavých peněz apod.). Šedá ekonomika zastírá svoji činnost
a často obsahuje jak část legální, tak i nelegální produkci zboží či poskytování služeb.
Pohybuje se mimo kontrolu pracovního systému a často mimo oficiální týdenní pracovní dobu. Šedá ekonomika je hrozbou pro plnohodnotnou hospodářskou politiku
státu zejména z důvodu, že demoralizuje podnikatelské prostředí vytvářením nejednotných ekonomických podmínek pro všechny zúčastněné subjekty. Z pohledu finančního pak lze šedou ekonomiku charakterizovat jako nelegální aktivity, při nichž stát
2
ŽÁK, M. Velká ekonomická encyklopedie. 2002, s. 499.
3
MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Metodická příručka Fiskálního výhledu ČR. 2013, s. 3.
4
MACAFEE, K. A glimpse of the hidden economy in the national accounts of the United Kingdom.
1982, p. 149.
5
40
ŽÁK, M. Velká ekonomická encyklopedie. 2002, s. 499.
přichází o příjmy z daní, cel a pojistného. Těmito aktivitami šedé ekonomiky stát ztrácí
určitou část peněz, které by mohl použít např. pro snížení daňové zátěže či pro vyšší
standard veřejných statků6.
Velikost šedé či stínové ekonomiky nelze přesně stanovit. Její velikost lze pouze odhadnout, a to statistickými metodami. Nejčastěji se uvádí kvůli srovnatelnosti mezinárodní a také v čase v procentech HDP.
Graf č. 1 - Vývoj stínové ekonomiky v Evropě
Graf 2 - Vývoj stínové ekonomiky v Evropě
Zdroj: SCHNEIDER, Friedrich, et al. The Shadow Economy in Europe, 2013. 2014, p. 5.
Zdroj: SCHNEIDER, Friedrich, et al. The Shadow Economy in Europe, 2013. 2014, p. 5.
V Evropské unii (dále jen EU) vykazuje dle Přílohy A tohoto příspěvku nejhorší údaje
V Evropské
unii
EU)
vykazuje
dlepak
Přílohy
A tohoto
příspěvku
údaje
Bulharsko
(31,2
% (dále
HDP vjen
roce
2013),
nejlepší
Rakousko
(7,5 %).
Pro ČRnejhorší
lze pro poslední
Bulharsko
(31,2 %
HDP v roce
2013),
Rakousko
(7,5EU.
%). Na
Proúrovni
ČR lzeroku
pro 2014
poléta
nalézt údaje
pohybující
se okolo
15 %nejlepší
HDP, tj.pak
mírně
pod úrovní
slední
léta
nalézt
údaje
pohybující
se
okolo
15 %
HDP,
tj.
mírně
pod
úrovní
EU.
Na úrovby se jednalo o více než 600 mld. Kč. Ještě v roce 2007 činil tento podíl 17 % HDP. To
ni roku 2014 by se jednalo o více než 600 mld. Kč. Ještě v roce 2007 činil tento podíl
představuje stále zlepšující se vývoj, i když velmi pomalý.
17 % HDP. To představuje stále zlepšující se vývoj, i když velmi pomalý.
Tabulka č. 1 - Šedá ekonomika v poměru k HDP v Česku
Rok
Objem v mld. Kč
Podíl na HDP v %
2015 (odhad)
614
15,1
2014 (odhad)
612
15,4
2013
602
15,5
2012
615
16,0
2011
644
16,4
2010
609
16,7
6
SCHNEIDER, F., et al. Shadow Economies
Around the World: What do we know?
2009
583
16,9 2004.
2008
617
16,6
2007
544
17,0
Zdroj: SCHNEIDER, F. Šedá ekonomika v České republice. 2015.
2. Definice a klasifikace daňových úniků
41
Tabulka 1: Zadržené padělky bankovek a mincí v roce 2014
Rok
Objem v mld. Kč
Podíl na HDP v %
2015 (odhad)
614
15,1
2014 (odhad)
612
15,4
2013
602
15,5
2012
615
16,0
2011
644
16,4
2010
609
16,7
2009
583
16,9
2008
617
16,6
2007
544
17,0
Zdroj: SCHNEIDER, F. Šedá ekonomika v České republice. 2015
2. Definice a klasifikace daňových úniků
Významnou součástí šedé ekonomiky jsou daňové úniky. Daňovým únikem rozumíme určitou minimalizaci, popřípadě až nulaci daňové povinnosti. Rozlišujeme legální
a nelegální daňové úniky. Legální daňové úniky souvisí zpravidla s optimalizací daní,
tj. snížením daňové povinnosti v souladu se zákonem. Nelegální daňové úniky jsou
jednak neúmyslné, jednak úmyslné7.
Legální daňový únik8 je stav, kdy daňový subjekt využívá nedostatků v zákonech způsobem, který nebyl záměrem zákonodárce. Bránit se proti legálním daňovým únikům
lze zkvalitňováním zákonů a dalších právních předpisů. Stav, kdy daňový subjekt využívá k optimalizaci své daňové povinnosti možností daných právními předpisy úmyslně
(např. volbou mezi povolenými způsoby odpisů), se nepovažuje za daňový únik. Sem
se zahrnuje uplatnění slev, odpočitatelných položek, uplatnění ztráty z minulých let,
odpisy, možnost uplatnění výdajů paušálem nebo procentem z příjmu, rezervy, opravné položky – obecně zákon daňovému poplatníkovi nabízí možnost takovým způsobem ušetřit na dani.
Nelegálním daňovým únikem9 jsou případy, kdy daňový subjekt získává daňovou výhodu v rozporu se zákonem, tedy jejich porušováním, např. nepřiznáním příjmů nebo
majetku, nadhodnocuje náklady nebo výdaje, vystavuje fiktivní doklady, do nákla7
BONĚK, V., et al. Lexikon - daňové pojmy. 2001, s. 89.
8
BONĚK, V., et al. Lexikon - daňové pojmy. 2001, s. 89.
9
BONĚK, V., et al. Lexikon - daňové pojmy. 2001, s. 89-90.
42
dů zahrnuje náklady daňově neuznatelné, skrytým převodem zisku mezi mateřskou
a dceřinou společností. Může jít o daňové úniky:
• neúmyslné, způsobené neúplnou informovaností daňového subjektu, nepochopením právních předpisů, poplatník porušil zákon z nevědomosti (nebyl dobře
informován, zákon není srozumitelně vysvětlen apod.) a
• úmyslné, jejichž rozsah je obvykle větší než rozsah daňových úniků neúmyslných.
Úmyslné daňové úniky (daňové podvody) jsou převážně trestnými činy, kdy daňovými poplatník vědomě porušuje zákon a platí menší nebo žádné daně.
3. Nástroje správců daně při odhalování daňových úniků
Podle Daňového řádu10, dříve zákona o správě daní a poplatků11, má správce daně,
resp. Finanční správa ČR (dále jen FS ČR) a Celní správa ČR12 (dále jen CS ČR), k dispozici celou řadu možností, jak odhalovat daňové úniky, např. v rámci místního šetření, daňové kontroly, v rámci postupu k odstranění pochybností, vyhledávací činnosti.
Významné jsou vedle vlastních zjištění i podněty orgánů činných v trestním řízení či
jiných subjektů. Stále více jsou využívány poznatky z informačních systémů vlastních,
kontrolovaného subjektu, aj.
Například tzv. INTRASTAT je statistický systém, který slouží ke zjišťování údajů o pohybu zboží uvnitř EU. Výkazy pro INTRASTAT se předávají měsíčně celnímu úřadu elektronicky způsobem uveřejněným na úřední desce CS ČR13, výjimečně v listinné podobě.
V agregované podobě jsou data zpracována také statistickými úřady ČS EU a dále jsou
postoupena EUROSTATU14.
Dalším informačním zdrojem je tzv. VIES, tj. jednotný elektronický systém spravovaný Generálním finančním ředitelstvím15, který slouží pro účely správného uplatnění
DPH u zboží, které je obchodovatelné v rámci členských států (dále jen ČS) EU, resp.
při poskytování služeb. Prostřednictvím něj je zajištěna výměna informací mezi ČS EU
o těchto transakcích. Plátce daně je proto povinen měsíčně v elektronické podobě zasílat s daňovým přiznáním i tzv. Souhrnné hlášení16.
10
ČESKO. Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.
11
ČESKO. Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
12
Celní správa je správcem spotřebních a ekologických daní vč. cel. Ostatní daně daňové soustavy
ČR spravuje Finanční správa ČR.
13
ČESKO. Zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě ČR, ve znění pozdějších předpisů.
14https://www.celnisprava.cz/cz/dalsi-kompetence/intrastat/Stranky/default.aspx
15
Ustanovení §2 - §4 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě ČR, ve znění pozdějších předpisů
16http://www.kurzy.cz/dic/overeni/eu/vies/
43
K potírání rozsáhlých úniků DPH slouží rovněž tzv. EUROCANET17, což je projekt nazývaný taktéž jako Evropská karuselová síť. Představuje spontánní výměnu informací
o společnostech podezřelých z účasti na podvodech s DPH s tzv. chybějícími subjekty.
Podstatou těchto podvodů získat prostřednictvím tzv. bílých koní neoprávněné nadměrné odpočty v rámci DPH. Analytickým pracovním souborem týkajícím se podvodů
s chybějícími subjekty uvnitř EU disponuje EUROPOL18. Jeho cílem je odhalit organizátory podvodů a jejich zločinecké sítě a současně analyzovat nejobvyklejší formy podvodů s chybějícími subjekty.
V praxi správců daně je využíván i tzv. E-audit19, což představuje elektronickou kontrolu dat či e-auditní kontrolu údajů předaných daňových subjektem na technickém nosiči dat např. ve formátu XML, DBF, MDB, WK či XLS. Správce daně data zpracuje na svém
počítači pomocí speciálního analytického software IDEA. Výhodou tohoto přístupu je
nejen zkrácení daňové kontroly, ale i její zautomatizování s možností rychleji a účinněji odhalit nesrovnalosti. Věcný rozsah daňové kontroly se zavedením e-auditních
postupů nerozšiřuje. Správci daně se při kontrole stále pohybují v rámci vymezeném
daňovým řádem a ostatními daňovými předpisy.
Významným nástrojem proti krácení hotovostních tržeb, a tím vedle daňových úniků
i narovnání podmínek pro podnikání, je jejich povinné evidování např. prostřednictvím registračních pokladen. V ČR byl sice zákon o registračních pokladnách s fiskální
pamětí s účinností od 1. 1. 2006 schválen, avšak následně byl novou vládou zrušen.
V současné době se připravuje podstatně účinnější řešení proti krácení tržeb. S účinností od 1. 1. 2016 díky technickému pokroku by mohla být zavedena tzv. elektronická
evidence tržeb. FS ČR tak bude moci on-line sledovat tržby podnikatelů a efektivně postihovat nepoctivce. Významná z hlediska zamezení daňovým únikům bude následná
analytická práce s daty.
17http://mymemory.translated.net/en/Czech/English/eurocanet
18
EUROPOL je organizace EU, která vznikla při podpisu Maastrichtské smlouvy v roce 1992. Zabývá se prevencí a potíráním organizované trestné činnosti. Snaží se zefektivnit spolupráci jednotlivých ČS,
a to zejména svou informační i vzdělávací činností a policejním a soudním poradenstvím. Svou činnost
organizace zahájila v roce 1994 jako EUROPOL DRUGS UNIT EDU (protidrogová jednotka). Později se EUROPOL začal zabývat také ostatními závažnými formami mezinárodní kriminality. Další úmluva o EUROPOLU vstoupila v platnost v říjnu 1998. O činnosti EUROPOLU v plném rozsahu však můžeme hovořit až
od 1. července 1999. EUROPOL se zabývá potíráním kriminality a prosazováním práva v oblastech praní
špinavých peněz a padělání, obchodu s drogami, vozidly, lidmi a kulturními statky, dále v oblasti terorismu, přistěhovalectví a ekologické kriminality. Mezi činnosti EUROPOLU patří výměna dat a informací mezi
mezinárodními policejními úřady, poskytování odborných a technických informací, zpravodajská činnost
(vytváření analýz a zpráv). Protože EUROPOL nemá výkonnou moc, která by překračovala hranice států (nejedná se tedy např. o zatýkání apod.), funguje na principu mezinárodní strategické spolupráce. Dostupné
z: https://www.europol.europa.eu/
19
44
JAREŠOVÁ, J. a ŽEŽULKA, J. E-audit - trest nebo výhoda pro daňový subjekt? 2012.
Podle informací Ministerstva financí ČR se do budoucna připravují další nástroje k potírání daňových úniků, tzv. ERP system mapping, což představuje mapování podnikových informačních systémů a forenzní audit vyšetřování prostřednictvím IT technologií. Tento nástroj by měl přednostně využívat Specializovaný finanční úřad, u něhož
jsou registrovány největší právnické osoby, a to s ročním obratem vyšším než 2 mld.
Kč, finanční instituce aj.20
4. Charakteristika daňových úniků v ČR
Mezi nejčetněji napadená odvětví podle informací z výročních zpráv FS ČR21 patří obchod a opravy, stavebnictví, zpracovatelský průmysl, pohostinství a ubytování. V rámci
kontrolovaných subjektů se jedná nejčastěji o fiktivní poskytování služeb (reklamní,
marketingové analýzy a ek. studie), a to za účelem získání jednak neoprávněných nadměrných odpočtů DPH, jednak krácení základu daně z příjmů jejich zahrnutím do daňově uznatelných nákladů.
K nejčastějším způsobům daňových úniků dle výročních zpráv finanční správy patří:
• snižování základu daně zejména neoprávněným zvyšováním výdajů (nákladů),
např. záměnou jednorázově uplatněných nákladů na opravy a rekonstrukce namísto uplatnění technického zhodnocení, které je nutné odpisovat postupně,
vkládání osobních nákladů podnikatele do nákladů podnikání, špatně vedená
nebo chybějící evidence skladu a inventury, přijímání fiktivních faktur, zařazování
hmotného nebo nehmotného majetku do přímé spotřeby rozepsáním na více položek, fiktivní pracovní cesty,
• zatajování příjmů, např. z pronájmu bytů nebo rekreačních objektů, z příležitostné
výdělečné činnosti,
• vykazování příjmů jako příjmy osvobozené od daně, např. prodeje motorových
vozidel dříve než rok od nákupu s provedením přepisu provozovatele až po roční
lhůtě, nákupy ojetých nebo bouraných vozidel ze zahraničí přímo na budoucího
kupujícího, který tímto zaplatí clo, DPH z nákupní ceny, ačkoliv po opravě zaplatí
za vozidlo cenu mnohem vyšší,
• fiktivní dodávky zboží a poskytování služeb, jejich řetězení aj. za účelem zkrácení
daně z příjmů a DPH.
CS ČR vykazuje nejčastější daňové úniky u vybraných komodit podléhajících spotřební daní, např. vykazování dováženého lihu jako materiálu pro výrobu potravinářských
výrobků nebo čisticích prostředků, snižování množství vyrobených produktů a jejich
prodej bez daňového dokladu, vykazování etylalkoholu za jinou chemickou látku,
nebo jeho úprava na tuto látku a posléze upravení zpět a prodej, pašování alkoholických nápojů a cigaret ze zahraničí nebo jejich vykazování za jiné zboží (např. stavební
20
Ustanovení § 11 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě ČR, ve znění pozdějších předpisů.
21
FINANČNÍ SPRÁVA ČR. Výroční zprávy české daňové správy, resp. Finanční správy ČR.
45
materiál), záměrné snižování nákupní ceny zahraničním dodavatelem na vystavených
fakturách, fingované krádeže zboží, zařazení zboží do jiné položky celního sazebníku,
pro kterou jsou nižší celní sazby z dovozu, vykazování zboží jako pocházejícího ze státu
celně preferovaného, tj. s nižší celní sazbou, předstíraný vývoz zboží falešným potvrzením o vývozu a zároveň uplatnění odpočtu DPH při vývozu nebo skutečný vývoz
fingovanému nebo i skutečnému zahraničnímu odběrateli za nadhodnocenou cenu
a jeho zpětný dovoz za ceny podstatně nižší.22
Zcela samostatnou kapitolu tvoří daňové úniky z titulu existence daňových rájů, kdy
dochází k „přelévání“ zisků nejrůznějším způsobem do těch jurisdikcí, kde jsou nízké či
žádné daně. Jedná se o problém celounijní.
5. Největší daňové úniky v ČR
Zejména po daňové reformě v roce 1993 se začaly objevovat zcela nové jevy, které
nikdo tehdy neznal, a to nejen v daňové a celní správě, ale i mezi tuzemskými podnikatelskými subjekty. Mnozí podnikatelé pak na svou důvěřivost doplatili nejen tím, že
se dostali do značných problémů finančních a majetkových, ale mnozí posloužili jako
„bílé koně“ a přivýdělek je někdy stál i život. Daňové úniky se nejvíce dotýkaly tzv.
nepřímých daní, tj. zcela nové DPH, ale i daní spotřebních, které jsou vybírány z vybraných výrobků. Tyto podvody se většinou promítají i do úniků daně z příjmů.
Pohonné hmoty (dále jen PHM) jsou předmětem daňových úniků od prvopočátku
existence nové daňové soustavy v ČR. Dnes je zcela zřejmé, že úniky z 90. let minulého století ve výši cca 60 mld. Kč známé z titulu záměny motorové nafty, podléhající
spotřební dani, s lehkými topnými oleji (dále jen LTO), které určitou dobu zdanění nepodléhaly, byly záměrnou legislativní „chybou“. Politici ji „napravili“ až od dubna 1996,
kdy byly LTO zdaněny stejnou sazbou jako motorová nafta s nárokem na vrácení spotřební daně, pokud byla použita k topným účelům. Do české ekonomiky tak pronikly
v té době první nezdaněné peníze používané k privatizaci a rozvoji podnikání. Tato
komodita je však předmětem daňových úniků doposud. Obchodníci s PHM jen změnili
strategii daňových úniků. Z těchto důvodů FS ČR zorganizovala k 18. 12. 2013 celorepublikovou kontrolně exekuční akci s krycím názvem „Focus“. Akce se zúčastnila i CS ČR
a Finančně analytický útvar (dále jen FAÚ) Ministerstva financí. Princip daňových podvodů již nespočívá pouze v dovozu pohonných hmot prostřednictvím fiktivních firem,
ale do nelegálních obchodů se od počátku zapojují i legitimní firmy, které nezdaněné
zboží prodávají prostřednictvím vlastních čerpacích stanic a využívají cenové výhody,
která jim z realizovaného daňového úniku plyne.23
22
CELNÍ SPRÁVA ČR. Informace o výsledcích činnosti Celní správy ČR.
23
FINANČNÍ SPRÁVA ČR. Daňové úniky za 250 milionů korun odhalila Finanční správa ČR. 2013.
46
Další komoditou s rozsáhlými daňovými úniky, ale i konzumenty otrávenými metylalkoholem, je líh a z něj vyrobené lihoviny. Mnohé země zavedly kvůli tomu kolkování lihovin.
V ČR bylo zavedeno teprve od roku 2006. Daňové úniky zpočátku poklesly, tj. zlepšil se
výběr spotřební daně z lihu. Později se však podvody přetransformovaly do nebezpečnější podoby, která spočívala v přimíchávání metylalkoholu (nepodléhá spotřební dani)
do lihu určeného ke konzumaci. Při určité koncentraci je tato látka životu nebezpečná. Je
nezbytné také zmínit komoditu CARBOPUR, která se v ČR objevila koncem 90. let minulého století. Jednalo se o dovoz černé kašovité směsi lihu s aktivním uhlím ze Slovenska.
Generální ředitelství cel v ČR tehdy zatřídilo tuto komoditu dle platného celního sazebníku jako čisticí prostředek, který spotřební dani při dovozu nepodléhá. V praxi pak byly
objevovány v nejrůznějších místech (garáže, sklepy) filtráty aktivního uhlí. Z čistého nezdaněného lihu pak byly vyráběny lihoviny. Daňový únik byl odhadnut na1 mld. Kč.
Cigarety a tabáky – daňové úniky v 90. letech spočívaly v záměně tabáků s různými sazbami spotřební daně. Po sjednocení sazeb spotřebních daní po roce 2000 sice byl tento
druh daňových úniků utlumen, avšak objevily se nové formy. Z počátku nového tisíciletí
je znám případ týkající se tabáků k vykuřování skleníků, jež podle tehdy platného znění
zákona o spotřebních daních této dani nepodléhal. Ten byl prodáván nejprve v zahrádkářských potřebách, později i v trafikách. Daňový únik byl potlačen rozsáhlými akcemi
celní správy v terénu, mj. zabavováním tohoto zboží. V posledních letech byl zjišťován
prodej tabákových listů, které nejsou předmětem daně. Zákazníci měli možnost po jejich zakoupení v prodejně si tento list sami rozřezat na tabák ke kouření. Nedávno byla
v Poslanecké sněmovně tato problematika řešena změnou zákona o spotřebních daních. Daňové úniky u tabákových výrobků činí cca 10 % výnosů této daně ročně, což
představuje poměrně dobrý výsledek v porovnání s jinými státy EU.
Počátkem 90. let minulého století získaly některé firmy od Ministerstva financí povolení prodávat zboží bez DPH a bez spotřebních daní. U silnic mezi hraničními přechody byly vybudovány obchody známé pod názvem DUTY FREE SHOPY, např. v Hatích
a v Hevlíně na hranici s Rakouskem. Zejména z těchto míst jsou známy úniky, kdy zboží,
které původně mělo směřovat mimo ČR, se podloudně dostávalo zpět do tuzemska,
kde bylo prodáno bez daní. Kromě daňových úniků byly vytvářeny velmi nerovné podmínky pro podnikání v příhraničních oblastech. Po rozsáhlé kritice EU měl být provoz
těchto prodejen ukončen k 31. 12. 2002, avšak politici jejich existenci postupně prodlužovali až do 31. 3. 2004, tj. těsně před datum vstupu ČR do EU.
Výběr nižšího cla a DPH představovalo a stále ještě představuje pašované zboží zejména z Číny za enormně nízké ceny. K tomu mnohé zboží - textil, obuv, kožedělné
výrobky – bylo padělkem nejrůznějších kvalitních značek. Nejdříve bylo takové zboží
dováženo, následně i tajně opatřeno značkou věhlasné značkové firmy přímo na území ČR. Výsledkem této situace nebyly jen daňové úniky vč. cla, ale i zánik textilního,
obuvnického a kožedělného průmyslu v ČR s nárůstem počtu nezaměstnaných obča47
nů. To vyvolalo vyšší výdaje ze státního rozpočtu v oblasti podpor v nezaměstnanosti
a sociálních dávek.
„Fenoménem“ mezi daňovými úniky jsou úniky na DPH, jinak nejvýnosnější dani daňové soustavy. Již samotný princip fungování této daně, která se vybírá na každém stupni
výroby a obchodu z přidané hodnoty, k únikům přímo vybízí. V případě, že úhrn DPH
na výstupu je za měsíční či čtvrtletní zdaňovací období nižší než úhrn DPH na vstupu,
plátce tuto daň neplatí, ale naopak tzv. nadměrný odpočet mu finanční úřad vrací.
Přitom vývoz ani dodání zboží do jiného ČS EU není zdaňován, ale naopak osvobozen
od daně s nárokem na odpočet daně na vstupu. Pokud však někdo úmyslně před tímto plátcem DPH daňovou povinnost nesplní, nebo se jedná o fiktivní plnění, dochází
k daňovému úniku. Protože se jedná zpravidla o subjekty domluvené, může se tento obchod otáčet stále dokola, přičemž jsou vždy při výstupu z jedné země do druhé
země EU nárokovány odpočty DPH. Pro tento typ podvodů se vžil název karuselové
podvody. Zatímco dříve se objevovaly v těchto typech obchodů výjimečné komodity,
např. diamantový prach, drahé kameny, alfa fetoprotein, náhradní díly na automobily, kulečníková tága, integrované obvody, dnes to jsou již zcela běžné komodity, jako
např. toaletní papír. Evropská komise stále hledá cesty, jak těmto podvodům zabránit.
Částečným řešením je zavedení tzv. tuzemského reverse charge na vybraná plnění,
např. stavební práce od roku 2012. Jeho podstatou je, že daň na výstupu je připočtena
k ceně plnění jen v případě, že zákazníkem není plátce DPH. Pokud plátcem je, je mu
plnění v tuzemsku fakturováno bez daně, přičemž si sám musí transakci dodanit daní
na výstupu a zároveň uplatnit odpočet daně na vstupu.
Problematika fiktivních plnění a fiktivních faktur se promítá také do úniků na dani z příjmů. Snahou je také tímto způsobem „přelévat“ náklady mezi spřízněnými právnickými
osobami z různých zemí tak, aby se nejvyšší základ daně promítl u společnosti v té
zemi, kde je nejnižší nebo dokonce žádné zdanění.
Doporučení a závěr
Podle odhadů se v EU v důsledku daňových podvodů a vyhýbání se daňovým povinnostem každoročně ztratí 1 bilion EUR z veřejných prostředků. Tento alarmující rozsah
daňového deficitu odpovídá cca 2 000 EUR na každého občana EU za rok. Průměrná výše daňových ztrát je dnes v Evropě vyšší než celková částka, kterou ČS vydávají
na zdravotní péči a odpovídá více než čtyřnásobnému objemu prostředků vydávaných v EU na vzdělávání. Současný daňový deficit v Evropě nepředstavuje pouze velmi
znepokojivé ztráty veřejných příjmů, ale ohrožuje i evropský sociální model založený
na poskytování kvalitních a všem dostupných veřejných služeb. Je také hrozbou pro
řádné fungování jednotného trhu a spravedlivost daňových systémů v EU24.
24
EVROPSKÝ PARLAMENT. Zpráva EP o boji proti daňovým podvodům, daňovým únikům a daňovým rájům (5/2013).
48
Přístup veřejnosti k daňovým únikům je v ČR velmi benevolentní. Vliv má celkové klima ve společnosti a tendence občanů tolerovat a napomáhat daňovým únikům. Vliv
devadesátých let se záměrně nedokonalými daňovými zákony je stále zřejmý. Navíc
od roku 2010, kdy nabyl účinnosti nový trestní zákoník25, došlo ke snížení trestních
sazeb za daňové úniky. To byl signál, že řešení daňových úniků není prioritou politiků.
Mnozí ekonomové doporučují za účelem snížení daňových úniků snížení daní. ČR však
nevykazuje enormní daňové zatížení, o čemž svědčí výše daňové kvóty. Česká republika úrovní daňové kvóty26 cca 35 % je mírně pod úrovní průměru EU.
Nelegálním daňovým únikům se lze bránit posílením a zautomatizováním kontrolní a vyhledávací činnosti správců daně vč. posílení jejich pravomocí, zkvalitňováním
právních předpisů, vyššími trestními postihy, prodloužením období pro vyměření či
dodatečné vyměření daně, zrychlením vyřizování mezinárodních dožádání atd.
V ČR je za tím účelem nezbytné v současné době posílit počty správců daně, neboť od roku
2010 v rámci restriktivní fiskální politiky vlády došlo k jejich významnému snížení z 16 tisíc
v první dekádě nového tisíciletí na 14 tisíc počátkem druhé dekády. To ohrozilo výběr daní
takovým způsobem, že nedoplatky na daních, které dlouhé období každoročně vykazovaly cca 100 mld. Kč, vzrostly o třetinu.27 V rámci daňové politiky by neměla vláda zvyšovat
sazby nepřímých daní nad úroveň okolních států. To vede nejen k prohloubení nákupní
„turistiky“ v příhraničních oblastech s dopadem na snižování daňových příjmů v tuzemsku, ale také ke zvýšené snaze některých subjektů se těmto daním vyhnout a získat tak neoprávněně vysoký „profit“ na úkor státu, ale i ostatních, kteří daňové předpisy respektují.
Významným opatřením proti daňovým únikům bude také připravované zavedení elektronické evidence tržeb od 1. 1. 2016. Mělo by významně zabránit krácení tržeb, a tím
i únikům na dani z příjmů a DPH. Je možné současně doporučit další snížení limitu pro
platby v hotovosti28. K zamezení daňovým únikům na DPH by bylo vhodné celoplošně
zavést tuzemský reverse charge, což nijak neovlivní plnění závazků ČR vůči EU. Lihové
kolky by měly obsahovat spotřební daň, podobně jako je tomu u cigaretových kolků.
Slibná spolupráce mezi správci daně a Policií ČR při odhalování daňových podvodů započala v roce 2005 zřízením Finanční policie. Ta však byla v roce 2007 zrušena. Teprve
v loňském roce byla užší spolupráce obnovena pod názvem DAŇOVÁ KOBRA, přičemž
je významněji zapojen FAÚ Ministerstva financí. Forma této spolupráce by se však měla
institucionalizovat, např. v rámci Ministerstva financí.
25
ČESKO. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
26
Podíl daňových výnosů k HDP.
27
FINANČNÍ SPRÁVA ČR. Výroční zprávy české daňové správy, resp. Finanční správy ČR.
28
ČESKO. Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb.,
o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
49
Literatura:
1. BONĚK, V. et al. Lexikon - daňové pojmy. Vyd. 1. Ostrava: Sagit, 2001, 626 s. ISBN
80-720-8265-5.
2. CELNÍ SPRÁVA ČR. Informace o výsledcích činnosti Celní správy ČR. Dostupné z:
http://www.celnisprava.cz/cz/statistiky/Stranky/vyrocni-zpravy.aspx
3. ČESKO. Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.
4. ČESKO. Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
5. ČESKO. Zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě ČR, ve znění pozdějších předpisů.
6. ČESKO. Zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě ČR, ve znění pozdějších předpisů.
7. ČESKO. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
8. ČESKO. Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č.
337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
9. EVROPSKÝ PARLAMENT. Zpráva EP o boji proti daňovým podvodům, daňovým
únikům a daňovým rájům (5/2013). Dostupné z: www.europarl.europa.eu/sides/
getDoc.do?pubRef=-//EP//
10. FASSMANN, M. Stínová ekonomika I., Úvod do studia. Praha, Českomoravská konfederace odborových svazů, 2000. 93 s.
11. FINANČNÍ SPRÁVA ČR. Výroční zprávy české daňové správy, resp. Finanční správy
ČR. Dostupné z: http://www.financnisprava.cz/cs/financni-sprava/financni-sprava-cr/vyrocni-zpravy-a-souvisejici-dokumenty/2013
12. FINANČNÍ SPRÁVA ČR. Daňové úniky za 250 milionů korun odhalila Finanční
správa ČR. 2013. Dostupné z: http://www.financnisprava.cz/cs/financni-sprava/
pro-media/tiskove-zpravy/2013/danove-uniky-za-250-milionu-korun-odhalila-financni-sprava-cr-4572
13. JAREŠOVÁ, J. a ŽEŽULKA, J. E-audit - trest nebo výhoda pro daňový subjekt? Daňový expert, 2012(5). Dostupné z: http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/
doc-d39960v49987-e-audit-trest-nebo-vyhoda-pro-danovy-subjekt/
14. LEGIERSKÁ, Y. Od přímého zdanění k nepřímému. In: Aktuální trendy pro rozvoj
ekonomiky a podnikání v EU. Horní Lomná, Slezská univerzita v Opavě, Obchodně
podnikatelská fakulta v Karviné, 2011. Příspěvek ve sborníku z II. mezinárodní vědecké konference. S. 77-84. ISBN 978-80-7248-709-7.
15. MACAFEE, K. A glimpse of the hidden economy in the national accounts of the
United Kingdom. Published in: The Underground economy in the United States
and abroad. Lexington, Mass.: Lexington Books, c1982, x, 340 p. ISBN 0669044008.
Dostupné z: https://www.econbiz.de/Record/a-glimpse-of-the-hidden-economy-in-the-national-accounts-of-the-united-kingdom-macafee-kerrick/10002256941
16. MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Metodická příručka Fiskálního výhledu ČR. 2013. 1.
vyd. Praha: Ministerstvo financí ČR, 21 s. ISBN 978-80-85045-51-2.
17. SCHNEIDER, F. Šedá ekonomika v České republice. Linec, Visa Europe, 2015. Dostupné z: http://www.visa.cz/o-nas/tisk-media/tiskove-zpravy/studie-visa-europe-elektronick-platby-jsou-nej-inn-j-m-n-strojem-v-boji-proti-ed-ekonomice
50
18. SCHNEIDER, F. et al. The Shadow Economy in Europe, 2013. Linz, Visa Europe, 2014,
pp. 24. Dostupné z: http://www.atkearney.com/documents/10192/1743816/
The+Shadow+Economy+in+Europe+2013.pdf
19. SCHNEIDER, F. et al. Shadow Economies Around the World: What do we Know?
Linz, University of Linz, 2004, pp. 65. Dostupné z: http://www.econ.jku.at/papers/2004/wp0403.pdf
20. ŽÁK, M. Velká ekonomická encyklopedie. 2. rozš. vyd. Praha: Linde, 2002, 887 s.
ISBN 80-720-1381-5.
Internetové zdroje:
21. https://www.celnisprava.cz/cz/dalsi-kompetence/intrastat/Stranky/default.aspx
21. 22.http://www.kurzy.cz/dic/overeni/eu/vies/
22. 23.http://mymemory.translated.net/en/Czech/English/eurocanet
23. 24.https://www.europol.europa.eu/
Příloha: Vývoj stínové ekonomiky v Evropě v letech 2011 až 2013
Příloha: Vývoj stínové ekonomiky v Evropě v letech 2011 až 2013
Zdroj:
SCHNEIDER,
et al.
The Shadow
Economy
in Europe,
2013. 2014, p. 5.
Zdroj:
SCHNEIDER,
F. et Friedrich,
al. The Shadow
Economy
in Europe,
2013. 2014,
p.
Kontakt:
Ing. Yvona Legierská,
Katedra financí
Estonská 500, Praha 10
51
Kontakt:
Ing. Yvona Legierská,
Katedra financí
Kontakt:
JUDr. Ing. Otakar Schlossberger, Ph.D.
Katedra financí
52
Možnosti využití operativně pátrací činnosti policie
při vyhledávání výnosů z trestné činnosti
a finančním šetření
Jiří Mazánek
Abstrakt
V textu se autor věnuje otázce využití operativně pátrací činnosti policie při finančním
šetření a odhalení výnosů z trestné činnosti. Stanoví východiska uplatnění operativně
pátrací činnosti při finančním šetření. Postihuje konkrétní možnosti využití a problémové okruhy v praktické činnosti tohoto postupu.
Klíčová slova:
Operativně pátrací činnost policie, finanční šetření, výnos z trestné činnosti, finanční
zpravodajství, finanční profil.
Úvod
Cílem předložené stati je blíže se věnovat možnostem využití operativně pátrací činnosti policie (dále jen „OPČ“) při provedení finančního šetření, jako činnosti směřující
ke zjištění majetkového profilu zájmové osoby a zjištění výnosů z trestné činnosti. Základní myšlenkou, po základním vymezení problematiky, je pojmenování problémových bodů v této činnosti a nabídnutí jejich řešení v praxi.
1. Operativně pátrací činnost policie - vymezení
V nejširším pojetí jde o ucelený systém postupů, používání operativně pátracích prostředků uskutečňovaný policejním orgánem dle příslušných ustanovení trestního řádu
(§ 158b až 158f ) a zákona o Policii ČR (§ 72 až 77)1 a z nich vycházejících interních aktů
řízení, převážně utajovaným způsobem, zaměřeným k ochraně zájmů stanovených zákonem a spočívající v soustavném získávání, shromažďování, prověřování, případně
rozpracování operativních informací.
V případě zužujícího vymezení, se zaměřením na úpravu v trestním řádu, je možno
vymezit operativně pátrací činnost policie jako činnost policie v rámci trestního řízení
zaměřenou na vyhledávání, odhalování a dokumentování trestné činnosti za využití
zvláštních operativně pátracích prostředků v trestním řádu uvedených – předstíraný
převod, sledování osoby a věci a agent.
Podstata OPČ – jde o proaktivní, skrytě působící, specializovaný postup při odhalování
a vyšetřování trestné činnosti.
1
Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky.
53
2. Výnos z trestné činnosti a jeho odhalení pomocí proaktivní činnosti
policie- vymezení, využití
Za výnos z trestné činnosti lze označit jakoukoliv ekonomickou výhodou vyplývající
z trestné činnosti s cílem vzbudit zdání, že jde o majetkový prospěch nabytý v souladu
se zákonem.
Výnos z trestné činnosti lze odhalit celou řadou způsobů, ať již v přímo v rámci trestního řízení nebo mimo něj. Jednou ze současných metod policejně bezpečnostní praxe
v rámci trestního řízení, která je specificky zaměřena mimo jiné na vyhledávání výnosů,
je metoda finančního šetření. V rámci této metody je uplatnitelné použití OPČ pro její
potřeby.
3. Finanční šetření a operativně pátrací činnost policie – právní úprava
Metoda finančního šetření jako taková v současné době není pozitivně upravena
v trestním řádu ani zákoně o Policii ČR, její právní úprava je provedena Závazným pokynem Policejního prezidenta č. 174/2011. V čl. 3 bod 8 je uvedeno, že finanční šetření
je součástí trestního řízení.
Finanční šetření je zde vymezeno jako proces vyhledávání, dokumentace a zajišťování
výnosů z trestné činnosti nebo zajišťování náhradní hodnoty a vyhotovení majetkového profilu pro účely zajištění výkonu trestu či ochranného opatření nebo zajištění
nároku poškozeného v trestním řízení, a následující úkoly spojené se správou takto
zajištěného majetku.
V čl. 5 je vymezen postup, taktika a zásady při provádění finančního šetření. Postup se
skládá z několika fází, kdy ve fázi přípravné je v bodu 3 uvedeno: z operativních šetření
k prověřovaným osobám, za využití podpůrných operativně pátracích prostředků a následného případného využití operativně pátracích prostředků nebo dalších procesních
úkonů podle trestního řádu, např. odposlechy a zadržení zásilky.
Podstata právní úpravy finančního šetření a OPČ – v rámci finančního šetření uplatnění
OPČ v jejím nejširším vymezení, i při souběhu dalších úkonů dle trestního řádu.
4. Finanční šetření a operativně pátrací činnost policie – využití OPČ
v rámci finančního šetření
4.1. Východiska
Provádění finančního šetření by v případě odhalování a vyšetřování trestné činnosti
mělo být každodenní praxí. Provádí se především všude tam, kde jsou zajištěny poznatky, že pokud je v rámci trestné činnosti páchán trestný čin, jehož součástí je nějaká
majetková újma, je možno buď dohledat škody trestným činem spáchané, nebo dohledat jiné majetkové hodnoty podezřelých.
54
Provedení finančního šetření se velmi obvykle kryje s prováděním dokazování a zajišťováním důkazů k finančním tokům v rámci páchané trestné činnosti. Tedy finanční
šetření v těchto případech slouží nejen k odhalení výnosů z trestné činnosti, ale i k dokumentaci a odhalení spáchání samotných trestných činů. Je zde tedy možno hovořit
o syntéze finančního šetření a procesu dokazování.
Samotné zahájení finanční šetření ve vztahu k jednotlivým fázím trestního řízení je
na úvaze orgánů činných v trestním řízení. Důležitou okolností pro okamžik zahájení finančního šetření je prvek skrytosti provádění finančního šetření. Jde o to, aby samotné
provádění finančního šetření neohrozilo samotné dokazování únikem informací právě
o skutečnosti, že je prováděno finanční šetření.
Pokud je prováděno finanční šetření převážně tzv. administrativní formou – tedy rozesíláním různých dožádání na různé instituce, může být právě okamžik rozeslání takovýchto žádostí, kdy např. dosud při neexistenci centrálního bankovního registru, jen
zjištění toho, kde má zájmová osoba veden bankovní účet znamená oslovit všechny
subjekty, které takové účty mohou vést, znamená významné riziko možného odkrytí
prověřování dané věci.
Je samozřejmé, že nelze postupovat při finančním šetření bez zajištění řady informací
vedených různými právnickými či fyzickými osobami, ale je třeba vždy individuálně
hodnotit mimo jiné i taktiku provádění finančního šetření ve vztahu k poskytnutí informacím osobám mimo orgány činné v trestním řízení, které by jim mohli odkrýt nejen
to, že je nějaké řízení vedeno, ale i to co je jeho cílem.
4.2. Důvodnost OPČ
Pachatelé trestné činnosti, jejímž cílem je dosažení zisku se snaží především o využití
tohoto zisku, jeho zakrytí a legalizaci v běžné ekonomice. K tomu využívají i řadu sofistikovaných forem, tak aby zpětně bylo co nejtěžší odhalit, že původ majetku který
ovládají a využívají, má kriminální podstatu. Rovněž se stále častěji vyskytuje typ pachatelů trestné činnosti, kteří přímo při páchání trestné činnosti, mají tendenci stát
v pozadí páchané trestné činnosti a tuto skrytě řídit. Při konkrétním páchání poté využívají nastrčených osob. Ovšem i zde je možno pracovat na odhalení cesty výnosu
z trestné činnosti, směrem od osob, které přímo páchají trestnou činnost k osobám,
které ji řídí a organizují.
Tedy jednak sofistikovanost a složitost forem legalizace výnosů, jednak organizovaný
a propracovaný způsob páchání trestné činnosti jsou tím momentem, kdy je možno
využít operativně pátrací činnost v rámci finančního šetření.
55
4.3. Jednotlivé fáze odhalování a vyšetřování trestné činnosti
Finanční šetření je postup, který je využitelný, resp. předpokládatelný, již od nejranějších stádií odhalování trestné činnosti a to i v případě, kdy dosud nebyly zahájeny
úkony trestního řízení. Již v prvotních poznatcích o možném páchání trestné činnosti, ať jsou policejnímu orgánu sděleny jakoukoliv formou, jsou obvykle údaje o tom,
jaké možné škody mohou vzniknout, jakým způsobem může být nakládáno s výnosem
z trestné činnosti.
Již samotná činnost policie v tzv. zájmovém prostředí (§ 70 zákona o Policii ČR) přináší
řadu poznatků ve vztahu k budoucímu finančnímu šetření a k vytváření majetkového profilu pachatele trestné činnosti. Rovněž tak nasazení podpůrných OPČ, v tomto
případě půjde nejčastěji o využití informátora (§ 73 zákona o Policii ČR) může přinést
řadu potřebných informací ve vztahu ke způsobu spáchání trestného činu a nakládání
s výnosem z něj.
Tedy ještě před samotným zahájením úkonů trestního řízení je využitím podpůrných
OPČ dokumentovat informace využitelné ve finančním šetření. Výstup z těchto úkonů
má především podpůrnou hodnotu pro trestní řízení. Informace shromážděné tímto
způsobem, vymezují okruh osob, na které je možno cílit finanční šetření. Rovněž tak
mohou pomoci vymezit způsob nakládání s výnosem, jak při jeho získávání, tak i legalizační fázi a usnadnit policejnímu orgánu rozhodnutí o tom v jaké šíři a v jakém
rozsahu uplatit jednotlivé úkony v rámci finančního šetření, umožňují přesněji cílit
konkrétním směrem.
Je tedy možno uvést, že správný sběr a vyhodnocení operativně získaných informací
může výrazným způsobem zkrátit dobu a rozsah finančního šetření.
Po zahájení úkonů policejní orgán, pokud provádí déle trvající rozpracování prověřované trestné činnosti, může využít operativním prostředků dle trestního řádu. V úvahu
přichází především sledování osob a věcí dle § 158d trestního řádu a agent dle § 158e
trestního řádu
4.4. Problémové body využití OPČ v rámci finančního šetření a odhalení výnosů
1. Nevyužívání OPČ v rámci finančního šetření
2. Nedostatečné využití operativních informací
3. Neupravenost metody finančního šetření v rámci trestního řádu a zákona o Policii ČR
K jednotlivým bodům lze uvést:
Ad. 1 V dosavadní praxi policejního orgánu převažuje provádění finančního šetření administrativní, možno také uvést, listinnou cestou. Tedy cestou zasílání řady dožádání
56
na řadu institucí, či šetření ve veřejných registrech. Takto získané údaje jsou potom
vkládány do příslušného analytického systému a na základě výstupů z něj je zpracovávána zpráva o provedeném finančním šetření, včetně majetkového profilu zájmové
osoby.
Vzhledem k výše uvedené sofistikovanosti a metodám realizace výnosů z trestné činnosti je třeba pro odhalení takových výnosů i důsledné využívání i informací z operativního terénního pátrání i nasazení konkrétních operativně pátracích prostředků.
Využití OPČ by se mělo projevit v rámci správného nastavení finančního šetření, vyhledání majetku vhodného k odčerpání výnosů z trestné činnosti i objasnění majetkových
poměrů pachatelů trestné činnosti.
Ad. 2 V rámci trestního řízení je prováděna řada úkonů, která přímo nesouvisí, resp.
není přímo prováděna v rámci finančního šetření. Typicky jde o výstupy z odposlechu
a záznamu telekomunikačního provozu, výstupy z provedených domovních prohlídek
a prohlídek jiných prostor či výslechů. Z těchto úkonů je možnost zjistit řadu informací
a to i operativního charakteru využitelných v rámci prováděného finančního šetření.
Např. při domovní prohlídce zjištění účtů, které prostřednictvím třetích osob ovládá
pachatel, klíče k bankovním schránkám, při odposlechu pokyny pachatele jak naložit
s výnosem z trestné činnosti apod. Pokud je finanční šetření pojímáno jako administrativní, je navíc zpracováváno jiným zpracovatelem, než je ten, který vede trestní řízení,
dochází k nevyužití takto získaných informací pro finanční šetření.
Ad. 3 Finanční šetření je upraveno pro policejní orgán pouze interním normativním aktem policejního prezidenta. V rámci trestního řízení se policejní orgány občas setkávají
s tím, že některé soudy i státní zástupci, kteří působí v povolovacím či příkazním řízení,
k provedení některých úkonů v trestním řízení nechtějí příliš slyšet o tom, že konkrétní
úkony by měly být provedeny pouze pro potřebu finančního šetření. Rovněž ze strany
obviněných a obhajoby jsou napadány zprávy o finančním šetření z pozice toho, že
tato činnost nemá údajně oporu v rámci přípravného trestního řízení v trestním řádu.
Tedy úprava finančního šetření jako jednoho z postupů policejního orgánu upravené
v § 158 trestního řádu2 by situaci nepochybně usnadnila.
Otázkou je také výslovné upravení této činnosti, alespoň ve formě její možnosti v zákoně o Policii ČR. Otázka ustanovení § 71a tohoto zákona a analogické ustanovení
ve vztahu k údajům zjišťovaných pro potřebu finančního šetření od okruhu různých
osob.
2
Zákon č.141/1961 Sb., trestní řád.
57
5. Konkrétní využití OPČ v rámci finančního šetření
5.1. OPČ a finanční profilí
Využití OPČ v rámci finančního šetření především vede k odkrytí těch výnosů z trestné činnosti resp. cesty jejich vytvoření, které není dokumentovatelná ostatními úkony
v trestním řízení. Do finančního profilu mohu být čerpány informace o skrytém ovládání a získávání výnosů z trestné činnosti.
Využití OPČ v rámci finančního šetření by mělo přinést přesnější zacílení samotného
finančního šetření směrem k identifikaci výnosu z trestné činnosti, který je odčerpáván
skrytou formou a vymezit jej pro jeho budoucí zajištění.
V případě tzv. „UFO zisků“ OPČ svojí povahou dává další prostor policejnímu orgánu
k odkrytí možného vytvoření a ovládání tohoto obtížně identifikovatelného výnosu
zájmovou osobou.
Využití OPČ v rámci vytvářeného časového snímku dne dává poznání toho, za co zájmová osoba žije, čím disponuje, byť sama je zdánlivě nemajetná.
5.2. Finanční zpravodajství
Polozapomenutá činnost. Cílem této činnosti je i bez nutné přímé vazby na konkrétní
případ, zpracování operativních, analytických či dalších informací získaných v rámci
trestního řízení i mimo něj, takovým způsobem, aby bylo možno odhalovat možné
budoucí formy páchání trestné činnosti za účelem vytváření zisku.
Součástí finančního zpravodajství je i cílené nasazení OPČ, jako jednoho z informačních zdrojů. Finanční zpravodajství je metoda, která umožňuje proaktivně zpracovávat
poznatky jak o aktuálně páchané, tak i do budoucna předpokládané trestné činnosti
různé intenzity a obsahu.
Podstata finančního zpravodajství – není vázáno nutně na konkrétní páchaný a vyšetřovaný trestný čin, pracuje v obecnější rovině zájmového prostředí, využívá celou škálu
informačních zdrojů, preventivně využívá podpůrné operativně pátrací prostředky.
5.3. Plánování a využití OPČ u finančního šetření tam kde:
•
•
•
58
Existuje poznatek o skrytém ovládání zločinecké struktury a rozhodování o její
činnosti
Existuje poznatek o pokusu či činnosti ukrývat výnosy z trestné činnosti sofistikovanějšími způsoby, nebo obtížně dokazatelnými metodami
Existuje poznatek o skrytém ovládání finančních zdrojů velkého rozsahu, které neodpovídají formálně přiznaným příjmům, a nelze tyto skutečnosti dokumentovat
za využití jiných úkonů.
Důležitá je volba efektivního prostředku OPČ vedoucího k danému cíli a optimální způsob jeho nasazení. Nutnost předběžného typování a prověření možností nasazení.
Závěr
Byl splněn cíl tohoto příspěvku. Na základě vymezení zkoumané problematiky, jako
průniku využití operativně pátracích prostředků a finančního šetření, byly stanoveny
tři problémové okruhy v této oblasti. Po jejich pojmenování bylo nabídnuto určité řešení daného stavu na pozadí současných zkušeností a možností v celém finančním
šetření. Bylo pracováno s činností, která pomalu upadá v zapomnění, metodou finančního zpravodajství, která si sama zaslouží dalšího rozpracování ve svých možnostech.
Příspěvek ukázal, že využití operativně pátrací činnosti při finančním šetření by mělo
být běžnou činností, pokud je snaha o proaktivní, skryté a důsledné odhalování výnosů z trestné činnosti a na něj navazující zajištění těchto výnosů myšlena vážně.
Literatura:
1. Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky.
2. Zákon č.141/1961 Sb., trestní řád.
Kontakt:
JUDr. Mgr. Jiří Mazánek
Policie ČR
Úvar pro odhalování korupce a finanční kriminality
Praha
59
Současné problémy agendy globálních
finančních subjektů (LEI)
Vladislav Pavlát
Abstrakt
Cílem tohoto příspěvku je charakterizovat a rozebrat nepředvídané problémy, které
identifikace právních entit (Global Legal Entity Identification System - GLEIS) jako
nového nástroje mezinárodní regulace finanční stability v rámci dohody Basel 3 a zvýšení bezpečnosti finančních transakcí v rámci boje proti legalizaci výnosů z trestné
činnosti a proti finanční kriminalitě. V první části příspěvku jsou analyzovány příčiny,
proč vznikla potřeba vytvořit systém identifikace smluvních stran, uzavírajících smluvní vztahy na finančních trzích. Druhá část příspěvku charakterizuje hlavní dosažené
výsledky v oblasti implementace systému identifikace finančních entit.
Klíčová slova:
Identifikace finančních entit, globální identifikátor právních entit, implementace systému LEI, výsledky hodnocení systému LEI
Úvod
Cílem tohoto příspěvku je charakterizovat a rozebrat nepředvídané problémy, které
identifikace právních entit (Global Legal Entity Identification System - GLEIS) jako nového nástroje mezinárodní regulace finanční stability v rámci dohody Basel 3 a zvýšení
bezpečnosti finančních transakcí v rámci boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti
a proti finanční kriminalitě.
V první části příspěvku jsou analyzovány příčiny, proč vznikla potřeba vytvořit systém
identifikace smluvních stran, uzavírajících smluvní vztahy na finančních trzích. Jsou
zde shrnuty základní příčiny neuspokojivého stavu, kdy je často velmi obtížné jednoznačně a včas rozpoznat, o jaké subjekty se jedná, což mívá negativní dopady na bezpečnost realizovaných transakcí i na jejich výsledky. Zároveň jsou zde rekapitulovány
výsledky důležitých mezinárodních jednání skupiny G-20 a rozebrány vybrané složky
systému instrumentů dohody Basel 3, které mají mj. umožnit zvýšení finanční stability
transakcí ve finanční sféře a jejich bezpečný průběh.
Druhá část příspěvku charakterizuje hlavní dosažené výsledky v oblasti identifikace
finančních entit, a dále pak souvislosti problematiky identifikátorů s omezováním finančních rizik, spojených s vlivem systémově významných finančních institucí (Systemically Important Financial Institutions - SIFIs) a s reformami v oblasti infrastruktur
finančních trhů (Financial Market Infrastructures - FMIs).
60
1. Nezbytnost jednoznačné identifikace smluvních stran při regulaci
finanční stability v národním a mezinárodním rámci.
Jedním ze základních předpokladů bezpečnosti smluvních stran při navazování a rozvíjení smluvních vztahů je identifikace jejich účastníků. Získávání co nejširších spolehlivých a ověřitelných informací je jedním z předpokladů pro vytvoření ovzduší vzájemné důvěry a spolehlivosti. Pravidlo „Poznej svého klienta“ patří mezi základní principy,
jimiž by se měl ve vlastním zájmu řídit každý účastník jakýchkoliv právně závazných
obchodních a finančních vztahů.
Zkušenosti z podnikatelské sféry v České republice ukazují, že mnohdy je získávání
relevantních informací dosti obtížné a ještě obtížnější někdy bývá jejich verifikace. Ačkoliv lze např. obchodní rejstřík považovat za spolehlivý pramen, ani nahlédnutí do tohoto informačního zdroje nemusí vždy být dostačující. Mnoho českých podnikatelů
např. zná klady i zápory dosavadní praxe ukládání informací o společnostech do sbírky
listin. U mnohých společností dodnes lze v obchodním rejstříku nalézt pouze základní
dokumenty o založení obchodních společností, ale další předepsané listiny (např. výroční zprávy nebo bilanční výkazy) nebývají vkládány a uveřejňovány včas, nýbrž často
i se značným zpožděním nebo dokonce vůbec chybí. Důvody obvykle nejsou na straně
obchodního rejstříku (i když i zde by bylo možno i z relativně nedávné doby zmínit
různé nedostatky způsobené např. přechodem k digitalizaci úředních listin, dětskými
nemocemi při zavádění datových schránek apod.). Vážnou příčinou nedostatečnosti
úředních záznamů o jednotlivých podnikatelských subjektech bývají různá „onemocnění“ společností, jako např. nečinnost funkcionářů společností, neshody mezi akcionáři a managementem, oblíbené „demise“ jednatelů (jako nástroj úniku před odpovědností), administrativní opomenutí nebo i úmyslné podvodné jednání. O existujícím
neuspokojivém stavu v této oblasti bylo již mnohé napsáno a je snaha jej změnit. Aniž
by byly uváděny různé příklady, bohužel nápravu mnohdy vážně znesnadňují kontradiktorní předpisy a tradiční byrokratický přístup rejstříkových soudu.
V České republice se zavedení nového občanského zákoníku a některých jiných zákonů bez souběžné úpravy prováděcích předpisů je v současné době dosud jedním ze
zdrojů potenciálního ohrožení bezpečnosti a důvěryhodnosti podnikání v ČR, včetně finanční sféry. Snad se podaří tyto negativní skutečnosti v dohledné době alespoň
zmírnit a spoléhat se více na zdravý rozum. Některé drobnější nedostatky v legislativě
by jistě nebylo příliš obtížné odstranit novelizací, nedostatky systémové povahy však
mají dlouhodobý negativní efekt a je velmi obtížné vzhledem k politizaci daných problémů.
Dosavadní úpravy legislativy v ČR však dosud nevedly k možnosti jednoznačné identifikace konečných vlastníků (beneficientů) právních entit sídlících na jejím území, natož
k možnosti identifikace subjektů, založených v zahraničí a těch, které do zahraničí svá
sídla přemístily.
61
Nesporným faktem zůstává, že řádní občané tohoto státu včetně poctivých podnikatelů, jsou i existenčně ohrožováni různými mezerami v zákonech, jejich různým a často
sporným výkladem, i problémy v oblasti advokátní a soudní praxe, což otevírá dveře
různým podvodům a kriminální činnosti. V té či oné míře by jistě bylo existenci řady
z výše uvedených problémů dokumentovat i z jiných států. Mezi různými státy nebo
jejich skupinami (např. mezi vyspělými a mezi méně vyvinutými státy) však v tomto
směru existují značné rozdíly.
Obecně řečeno: státy, jejichž zákonodárství se v minulosti vyvíjelo v rámci určitého
sociálně ekonomického systému, který lze obecně označit za tržní hospodářství, mají
výhodu v tom, že tento vývoj sice býval narušován válkami, ekonomickými krizemi
nebo přírodními katastrofami, avšak obvykle nedošlo k úplné diskontinuitě v oblasti
právního řádu.
Transitivní ekonomiky včetně bývalého Československa po r. 1989 a v mnohých oblastech
musely začínat takřka od nuly. Socialistické plánované hospodářství se obešlo ve vnitřním hospodářském obratu bez mnoha finančních instrumentů, spojených s trhem; v mezinárodních ekonomických a finančních vztazích se musely přizpůsobit tržní ekonomice,
avšak musely ji oddělit od vnějších ekonomických vztahů. Po r. 1989 bylo proto nutno
obnovit a právně zakotvit i podmínky tržní fungování podnikatelských subjektů.
Během historického vývoje se ve světě vytvořily odlišné druhy sociálně ekonomických
systémů, jejichž zákonodárství se navzájem lišilo. Lišily se nejen měnové jednotky, ale
i míry a váhy, obchodní a platební techniky a zvyklosti aj. Teprve zhruba od poloviny
19. století lze vlivem industrializace ve světě pozorovat snahu po sjednocení technických norem, vytváření různých mezinárodně uznávaných standardů a o jejich zakotvení v oblasti práva. Postupující proces internacionalizace vedl i ke snaze o sjednocení
obchodních zvyklostí, technik obchodního a platebního styku, dokumentů používaných v tomto styku, i nezbytných procedur. Zejména po 2. světové válce v této oblasti
bylo dosaženo výrazného pokroku, avšak spolu s rozdíly v ekonomické úrovni jednotlivých zemí nutně přetrvávají i rozdíly v oblasti zákonodárství.
Vrátíme-li se nyní zpět k potřebě co nejvýstižnější a nejpřesnější identifikace ekonomických subjektů (nezbytné k utváření jejich vzájemných smluvních vztahů), je zřejmé,
že dosavadní stav je v mnoha směrech stále nevyhovující: odlišné zákony v různých
zemích definují různé ekonomické subjekty odlišným způsobem; z toho plyne faktická nesrovnatelnost těchto subjektů. Tato nesrovnatelnost je zdrojem nejen značného
rizika, ale i zdrojem mnoha potenciálních podvodů, korupce, a jiné trestné činnosti
a umožňuje i legalizaci výnosů kriminální činnosti.
Vzhledem k tomu, že výše uvedené problémy jsou velmi závažné, vnucuje se otázka,
proč legitimní snahy o postupný proces mezinárodního sbližování a sjednocování pod62
mínek pro zvyšování bezpečnosti mezinárodního obchodu, platebního styku a dalších
oblastí spojených s procesem internacionalizace a globalizace probíhají velmi pomalu
a složitým způsobem, a proč narážejí na velké množství překážek.
Mezi významné překážky se řadí mj. konkurenční zájmy velkých mezinárodních firem,
které mají ve finanční i nefinanční sféře obrovský vliv. Jejich zájmy se často proplétají
s mocenskými zájmy velkých zemí. Značnou překážkou jsou rovněž mnohdy až propastné rozdíly mezi úrovní ekonomické vyspělosti jednotlivých skupin zemí, z nichž
pramení i značné rozdílnosti v zákonodárství. Často i tam, kde nechybí společná vůle
dosáhnout určitých zlepšení při fungování mezinárodních trhů, je obtížné implementovat sjednané dohody. Složitost právních problémů, obtížná předvídatelnost ekonomických dopadů různých ekonomických a finančních opatření je častou příčinou
jen částečného úspěchu nebo i úplného neúspěchu. Řada mezinárodních organizací,
usilujících např. o postupné překonávání rozdílů mezi „bohatým Severem“ a „chudým
Jihem“ nebo o podporu transitivních ekonomik, naráží na obtížně překonatelné překážky. Značným problémem byla i značná nekoordinovanost činnosti mezinárodních
organizací, které o řešení usilovaly víceméně bez vzájemné spolupráce. Všechny tyto
překážky ve svých důsledcích poskytují široký prostor pro nelegální činnosti, šedou
ekonomiku, korupci a mezinárodní kriminalitu.
Řešením komplexu mnoha z výše uvedených problémů se zabývá řada významných
mezinárodních organizací (viz dále). Až do světové finanční krize však jejich spolupráce v mnoha směrech trpěla málo efektivním způsobem koordinace: toto se teprve nyní
mění k lepšímu.
2. Dosavadní hlavní výsledky budování systému finančního identifikátoru
Teprve nedávná světová finanční a ekonomická krize přinesla nutnost důraznějšího
společného přístupu k odstraňování důsledků této krize a k hledání možností, jak postupnými změnami ve sledování a podpoře mezinárodní finanční stability obnovovat
bezpečnost a důvěru ve světové ekonomice, obchodu a financích.
2.1. Summity skupiny G-20 a jejich význam pro vytváření systému LEI
Významnou úlohu při přípravě a realizaci nezbytných ekonomických a finančních reformních opatřeních v období let 2007-2014 sehrály pravidelné summity skupiny G-20.
Agenda těchto setkání bývá velmi rozsáhlá. Nejdůležitější výsledky summitů jsou bezprostředně po zakončení setkání uveřejňovány v podobě komuniké, která vytyčují prioritní úkoly pro období do příštího summitu.
Summitům obvykle předchází setkání ministrů financí a guvernérů centrálních bank.
Hlavní agendou je v posledních letech projednávání plnění závazků vyplývajících z aktuálních etap celkového plánu implementace mezinárodní dohody Basel 3 a schva63
lování návrhů nových opatření. Tato mezinárodní dohoda přináší největší přeměny
v oblasti mezinárodní i národní finanční regulace za období od 80. let minulého století.
Její dosah a význam bývá přirovnáván k významu dohody z Bretton Woods na sklonku
2. světové války.
Pro agendu systému LEI rozhodující roli hrál sedmý summit skupiny G-20 v r. 2012 (Los
Cabos v Mexiku), osmý summit G-20 v r. 2013 v Petrohradu a devátý summit, který se
konal 15. - 16. listopadu 2014 v australském Brisbane.
Z finanční problematiky se na summitu projednával široký okruh problémů, z nichž
pro otázku mezinárodní finanční stability a ochraně před nelegálními činnostmi a před
finanční kriminalitou jsou relevantní zejména dále uvedené oblasti.
V resoluci z loňského summitu v Brisbane jsou (v článcích 12-14) pozitivně hodnoceny
některé kroky v oblasti finančních reforem:
a) byla oceněna iniciativa Úřadu pro finanční stabilitu (Financial Stability Board –
FSB), týkající se zvýšení finančních rezerv G-SIFIS pro případ selhání, která je důležitým prvkem ochrany plátců daní;
b) k určitému pokroku došlo v oblasti omezování šedého bankovnictví;
c) byl vyzdvižen záměr přijmout opatření, jimiž by měla být omezena rizika plynoucí z transakčních kanálů mezi bankami a nebankovními finančními institucemi (non-banks);
d) je zdůrazněna nutnost v mezinárodní soustavě zdanění uplatňovat zásadu, že
zisky by měly být zdaňovány tam, kde jsou vytvářeny a tam, kde se vytváří hodnota, tj. jde o omezení transferu zisků, které podrývá příjmovou stranu státních
rozpočtů;
e) bylo rozhodnuto modernizovat mezinárodní daňová pravidla a zavést v r. 2015
pravidla transparentnosti pro daňové plátce;
f ) zároveň s daňovými reformami má být zaveden systém automatické výměny daňových informací mezi zeměmi, a to na základě reciprocity (do r. 2017-2018), což
si vyžádá legislativní změny;
g) summit schválil akční plán boje proti korupci na r. 2015-2016.
Na zasedání ministrů financí a guvernérů centrálních bank v září 2014, které sloužilo
k přípravě listopadového summitu G-20 v Brisbane byly hodnoceny dosavadní dosažené výsledky finančních reforem. Byly vyzdviženy zejména tyto problémy:
• Vytyčení přísnějších kapitálových požadavků na SIFI-banky.
• Opatření o zvýšení bankovních rezerv pro případ selhání bank.
• Příprava opatření směřujících k omezení šedého bankovnictví.
• Zdokonalení monitoringu potenciálních systémových rizik.
• Opatření týkající se mimoburzovního obchodování s finančními deriváty.
64
2.2. Úloha Úřadu pro finanční stabilitu v realizaci záměru vytvořit globální identifikátor finančních entit
Na summitu G-20 konaném v r. 2012 v mexickém Los Cabos (v čl. 42 a 44 závěrečné
rezoluce) bylo rozhodnuto vybudovat globální identifikátor finančních právních subjektů.
Tento
byldále
svěřen
Úřadu významných
pro finanční mezinárodních
stabilitu (FSB),organizací
neboť úzce
Již zúkol
názvů
uvedených
(vizsouvisí
tabulkus regulací
1) je zřejmé,
národní
a mezinárodní
finanční
stability,
zejména
s omezováním
systémového
rizika,
že bez jejich součinnosti by tento úkol nebyl uskutečnitelný. Žádná z těchto organizací
se totiž
spojeného
s existencí
velkých
globálně
systémově
významných
bank
a s dalšími
značpři své činnosti neobejde bez identifikace a klasifikace organizací a institucí působících
nými
riziky hlavně
v oblasti
s finančními
deriváty.
v členských
zemích,
jejichžobchodování
činnost v mezinárodním
měřítku
sjednocuje a usměrňuje.
Úřadu
pro finanční
stabilitu
zabezpečit
vybudovat
a zprovoznit
– ve spoluČinnost
Úřadu pro
finančnímástabilitu
(FSB)úkol
probíhá
několika
hlavními směry,
které lze
práci
s dalšími
mezinárodními
organizacemi
–
systém
jednoznačné
identifikace
charakterizovat těmito stručnými názvy příslušných agend: 1. Bankovní regulace; entit
2. Státní
(jednotek, subjektů), které vyvíjejí svou činnost v jednotlivých zemích a v mezinárodní
dluh; 3. Deriváty; 4. Správa a řízení; 5. Daně; 6. Obchod a finance. (Viz obrázek 1.)
sféře.
Obrázek č. 1 - Oblasti činnosti Úřadu pro finanční stabilitu
Obrázek 1 - Oblasti činnosti Úřadu pro finanční stabilitu
Pramen: FSB
Pramen: FSB
V uvedeném výčtu sice agenda LEI výslovně nefiguruje, jde však o průřezovou agendu,
prorůstající v různém rozsahu prakticky všemi výše uvedenými bloky. Agenda LEI je výrazně
65
spjata především s problematikou systémově významných bank (SIFIs), kterou se prioritně
zabývá basilejský výbor pro bankovní dohled (BSBS) jakožto jeden z orgánů, v jehož
kompetenci je zpracovávání potřebných principů, pravidel a standardů. Analogicky v oblasti
V uvedeném výčtu sice agenda LEI výslovně nefiguruje, jde však o průřezovou agendu,
prorůstající v různém rozsahu prakticky všemi výše uvedenými bloky. Agenda LEI je výrazně spjata především s problematikou systémově významných bank (SIFIs), kterou se
prioritně zabývá basilejský výbor pro bankovní dohled (BSBS) jakožto jeden z orgánů,
v jehož kompetenci je zpracovávání potřebných principů, pravidel a standardů. Analogicky v oblasti infrastruktur finančních trhů (FMIs) rozhodující úlohu hraje Mezinárodní
organizace komisí cenných papírů (IOSCO) a spolu s ním Výbor pro platební styk a tržní
infrastruktury (SPMI).
Tabulka č. 1 - Mezinárodní organizace spolupracující s FSB
International Financial Institutions
Bank for International Settlements (BIS)
International Monetary Fund (IMF)
Organization for Economic Co-operation and Development (OECD)
The World Bank
International Standard-Setting and Other Bodies
Basel Committee on Banking Supervision (BCBS)
Committee on the Global Financial System (CGFS)
Committee on Payments and Market Infrastructures (CPMI)
International Association of Insurance Supervisors (IAIS)
International Accounting Standards Board (IASB)
International Organization of Securities Commissions (IOSCO)
Pramen: Dokumenty FSB a uvedených organizací
Problém jednoznačné identifikace finančních a jiných organizací a institucí je v současné době jedním z klíčů pro kvalitativní skok v mezinárodní regulaci finanční stability,
neboť má zajistit – mimo jiné – srovnatelnost údajů o finančních (a později i jiných)
operujících jednotkách.
2.3. Konstrukce systému GLEIS
V rámci systému globálního identifikátoru každá “finanční entita” získává svůj unikátní
identifikační kód, který má obsahovat specifické informace o této entitě.
Tento kód lze metaforicky přirovnat k jakési „DNA” dané finanční entity, která obsahuje
všechny vlastnosti, jimiž se tato entita odlišuje od všech ostatních finančních entit.
Jako jiné přirovnání by bylo možno uvést rodné číslo fyzických osob nebo IČO právnických osob; tato čísla však neposkytují informace umožňující odhadovat např. propojení mezi různými osobami nebo organizacemi a tím odhadovat i rizika, vyplývající
z těchto souvislostí. Identifikátor LEI však tento problém řeší.
66
Identifikátorem se rozumí systém sloužící k rozpoznávání smluvních stran finančních
transakcí, které jsou označovány jako „právní entity“ (legal entities) a k registraci prováděných finančních transakcí. Právní „entita“ je chápána jako „právnická osoba nebo
struktura, organizovaná podle zákonů kteréhokoliv zákonodárství. Právní entity zahrnují také subjekty, které odpovídají za provádění finančních transakcí nebo mají právo
(podle daného zákonodárství) nezávisle uzavírat právní dohody. Pojem „právní „entita“
je vykládán velmi široce: „entita“ je chápána jako podnikání, společnost, vlastnění, společnictví nebo firma.
Po technické stránce identifikátor LEI představuje dvacetimístný kód, který vydávají
místní operační jednotky („Local Operating Units“ – LOU – viz dále)
K 31. prosinci 2014, 20 operačních emitentů LOU (schválených ROC) vydalo tyto kódy
pro 330 000 „entit“ ze 189 zemí.
Hlavním cílem zavedení identifikátoru LEI je: 1. zajistit větší transparentnost finančních
jednotek; 2. umožnit regulátorům, aby monitorovali a zmírňovali systémová rizika.
Transparentnost je opakem mlhavosti (opacity) při identifikaci finančních (a jiných)
entit; mlhavost vytváří široký prostor pro nezákonné finanční toky, nelegální převody
peněz, praní peněz a chybnou alokaci důchodů z přírodních zdrojů. Praktický význam
a dopad zavedení systému identifikace LEI lze ilustrovat např. údajem o tom, že rozvíjející se země ročně ztrácejí téměř 2 triliony USD (!) proto, že finanční entity a transakce
jsou vymezovány mlhavě.
Systém identifikátoru LEI je založen na soustavném shromažďování veškerých údajů,
považovaných pro identifikaci finanční jednotky za relevantní a nutné. Absolutním
předpokladem pro praktickou použitelnost identifikátoru je srovnatelnost získávaných
údajů, a to v národním i mezinárodním rozměru.
Za stavu obtížně srovnatelné nebo vůbec nesrovnatelné právní úpravy národní evidence „finančních jednotek“ nelze použitelný identifikátor vůbec konstruovat. Realizace myšlenky jednoznačné identifikace finančních entit tedy je zcela závislá na zabezpečení
srovnatelných údajů. Proto je nezbytné, aby se státy, které o zavedení identifikátoru
usilují, navzájem dohodly o poskytování přesně vymezených, kvalitních údajů a aby je
byly schopny dodávat orgánům systému LEI.
Zavedení systému GLEIS v praxi předpokládá vytvoření poměrně složité organizační
struktury, která je nezbytně víceúrovňová, protože je nutno propojit „národní“ úroveň (tj. národní hospodářství jednotlivých zemí) s „mezinárodní“ úrovní (označovanou
v terminologii dokumentů mezinárodních organizací za „globální“ úroveň v protikladu
k „domácí“ úrovni).
67
Systém (GLEIS) je rozčleněn do tří úrovní:
(1) The Regulatory Oversight Committee (ROC) je samostatný výbor více než 70 globálních regulačních orgánů. ROC stanovuje globální principy LEI a provádí dohled nad
celým systémem.
(2) The Central Operating Unit (COU) – je výkonným orgánem ROC; je neziskovou organizací (založena v červnu 2014), která se zabývá sjednocováním a zaváděním globálních standardů; počítá se s tím, že bude provádět dohled nad národními operačními
jednotkami (LOU).
(3) Local Operating Units (LOU) – tzv. místní operační jednotky registrují a potvrzují žádosti o vydání kódů, vydávají kódy LEI a uchovávají údaje spojené s LEI.
V České republice zajišťuje tuto úroveň Centrální depozitář cenných papírů, a.s. (dále
jen „CDCP“) – dne 6. 2. 2014 byl schválen komisí ROC.
Realizace systému GLEIS se poněkud opožďuje. Podle plánů přijatých v r. 2012 měl být
identifikační systém vybudován během jediného roku a měl tedy být funkční v r. 2014.
Při hodnocení dosažených výsledků v r. 2014 bylo konstatováno, že základy systému
již byly organizačně vytvořeny, provoz systému však vykazuje řadu nedostatků (viz též
dále).
2.4. Hodnocení průběhu implementace úkolů vytyčených v oblasti budování systému identifikátorů LEI v roce 2014
V roce 2014 v rámci FSB proběhlo hodnocení výsledků dosažených v dále uvedených
oblastech regulace: (a) Agenda regulace „Too-big-to-fail“ (TBTF), (b) Agenda pravidel
zániku a likvidace přeshraničních entit, (c) Agenda budování systému G-LEIs, (d) Agenda regulace mimoburzovních derivátů a (e) Agenda omezování stínového bankovnictví.
V dalším textu je stručně uvedeno hodnocení agendy budování systému GLEIS, které
v r. 2014 uveřejnil Navin Beekarry (George Washington Law School - viz server http://
fsbwatch.org.). Toto hodnocení zahrnuje činnost FSB, stav reformy, kvalitu reformy,
celkové hodnocení výsledků z hlediska existujících rizik, hodnocení výsledků s hlediska potenciálu vytvářeného systému. V závěru jsou uvedena doporučení k nápravě
existujících nedostatků.
Ve výše zmíněném hodnocení byla činnost FSB hodnocena jako výborná.
Sekretariátu FSB se podařilo úspěšně přejít od administrování prvního – politického
stadia vytváření GLEIS do stadia operační připravenosti. V červnu 2014 bylo dokončeno budování institucionální struktury GLEIS. Vlastnictví a dohled nad systémem přešly
na Regulatory Oversight Committee (ROC). FSB zůstane plnoprávným členem ROC, nebude však již plnit funkci jeho sekretariátu.
68
Hodnocení reforem bylo rovněž označeno jako výborné. Indikátorem úspěšnosti
je vytvoření institucí odpovídajících za dohled na operace agendy GLEIS. V rámci ROC byl zřízen Výbor pro hodnocení a standardy (Committee on Evaluations
and Standards). Činnosti ROC a COU se účastní cca 60 zemí. Central Operating Unit
(označovaná jako „nadace”) již vznikla a začala fungovat.
Naproti tomu kvalita výsledků je označena za neadekvátní. Přestože proces budování
LEI probíhá rychle, některé oblasti dosud nejsou zpracovány; přitom však jejich zařazení do systému LEI je nezbytné pro jeho fungování. Jde zejména o tyto problémy:
1. Spolehlivost a přesnost shromažďovaných údajů dosud nebyla testována;
2. Možnost veřejného využívání údajů ještě není zajištěna
3. Nepodařilo se ještě některé země přimět ke spolupráci
4. V některých zemích ještě nebyly vyřešeny legislativní otázky spojené se zajištěním
bezpečnosti a diskrétnosti s nakládáním s finančními údaji
5. Nepokročilo se v oblasti údajů o vztazích mezi identifikovanými entitami
6. Dosud není monitorováno systémové riziko, není přehled o beneficientech a nejsou testovány agregované údaje.
Odtud závěr, že proces LEI může být ohrožen, pokud tyto problémy nebudou řešeny.
Při celkovém hodnocení výsledků s hlediska rizik se konstatuje, že riziko zůstává stejné, při čemž dopad realizovaných opatření je „mírně pozitivní“. Růst aktivity v oblasti
sekuritizace, stínového bankovnictví a mimoburzovních obchodů s deriváty existují
silná systémová rizika. Za současné situace není systém LEI připraven ani schopen čelit těmto rizikům. Reálná ekonomika je do značné míry vystavena mlhavosti (opacity)
a systémovým rizikům ve finančním sektoru. Tato rizika se podobají rizikům, která vyvrcholila v roce 2008 a vyústila v těžké ekonomické ztráty, a která postihla mnoho lidí
v rozvinutých i v rozvojových zemích.
Potenciál systému je hodnocen pozitivně: Systém G-LEIS má dostatečný potenciál
k tomu, aby byl schopen se vypořádat s těmito problémy.
ALE: (a) dokud systém skutečně nezačne fungovat, reálná ekonomika stále zůstane
ohrožena riziky, (b) utajované a mlhavé transakce nadále budou existovat; (c) nebude
možno zjišťovat a zvládat transakční riziko a riziko protistrany; (d) budou ohroženy
toky úvěrů a investoři nebudou proti rizikům chráněni; (e) regulátoři nebudou schopni
monitorovat rizika; (f ) nelegální finanční toky nebude možno identifikovat.
V závěrečném doporučení se konstatuje, že za dané situace, kdy ekonomické a sociální
náklady vyvolané finanční opacitou jsou vysoké, měla by skupina G-20 a členové FSB
pověřit ROC zjišťováním údajů o propojení mezi finančními entitami a údaje o benefičním vlastnictví ještě předtím, že bude GLEIS plně zprovozněn.
69
2.5. Významná opatření v r. 2014
Odstraňování zjištěných nedostatků (viz výše) probíhá nepřetržitě po různých liniích,
především (a) změnami předpisů, (b) monitorováním, (c) průběžným hodnocením implementace, (d) pomocí peer-reviews.
V r. 2014 patřilo k velmi významným opatřením zavádění mezinárodních standardů
spolupráce a výměny informací a v oblasti sjednocování informací. Tyto práce probíhají
již od r. 1999; tato agenda je průběžná. Po r. 2012 bylo vyhodnoceno zákonodárství
60 zemí (v tom 24 členských států FSB). Jurisdikce jednotlivých zemí byly rozděleny
do tří skupin podle toho, do jaké míry splňují požadavky FSB (slučitelnost s vyhlášenými principy). ČR byla zařazena do první skupiny. Významným krokem bylo také vydání nové verze směrnice o způsobech a postupu při zrušování a likvidaci kolabujících finančních institucí, určená pro nebankovní finanční instituce. Směrnice vychází
ze zásady, že zahraniční věřitelé nebudou mít při uspokojování nároků přednost před
domácími věřiteli. Směrnice mimo jiné zahrnuje opatření v oblasti sdílení informací při
likvidaci těchto institucí.
Závěr
Vytváření systému LEI nelze posuzovat izolovaně od ostatních aktivit FSB a jiných mezinárodních organizací. Jednotlivé komponenty celkového systému regulace finanční
stability se nerozvíjejí rovnoměrně. Rovněž implementace globálních systémů může
být a pravděpodobně bude nerovnoměrná, zpoždění implementace v některých zemích působí na celý systém GLEIS; nespolupracující země (skupina 2) jsou zátěží pro
celý systém, neboť vznikají místa, kam je možný „únik“ před zpřísněnými předpisy regulace finanční stability i před opatřeními proti praní špinavých peněz (Anti-Money-Laundering Legislation – AML).
Překážky budování systému, charakterizované výše v souvislosti s hodnocením dosavadní implementace GLEIS nelze podceňovat – národní systémy není snadné přizpůsobovat potřebám GLEIS.
V oblasti boje proti praní špinavých peněz existují při zpřísňování předpisů určité hranice při jejich implementaci. Jsou to obavy z růstu nákladů spojených s aplikací těchto
opatření a z regulačního rizika, které souvisí s legislativními změnami.
V některých oblastech existují silné tlaky profesních asociací, což se týká zejména poměrně tvrdých opatření v oblasti regulace FD. Jsou uplatňovány zejména argumenty
o nepřípustných zásazích do tržního mechanismu, o přílišné přísnosti zaváděné regulace apod. Některé profesní organizace v USA svého času protestovaly proti zavedení
přísnější regulace obchodování s mimoburzovními finančními deriváty v rámci americké finanční reformy (Dodd-Frank financial reform legislation). Mezinárodní asociace
pro swapy a deriváty (International Swaps and Derivatives Association – ISDA) podala
70
žalobu na Komisi pro obchodování s komoditními futures (Commodity Futures Trading
Commission – CFTC).
Důvodem pro celkovou kritiku reforem iniciovaných skupinou G-20 se strany některých amerických autorů jsou pochybnosti o jejich výsledku – reformy nepřinesou valný
prospěch veřejnosti. Tyto námitky se týkají také opatření týkajících se finančních trhů
včetně jejich bezpečnosti.
Charakteristickým rysem současných snah FSB při realizaci přijímaných opatření je
mimo jiné důraz na systémový charakter přijímaných opatření, na předběžné projednávání připravovaných opatření a transparentní diskusi, zdůrazňování nutnosti požadavku, aby přijímaná opatření sloužila zájmu veřejnosti, omezení systémových rizik,
k vymycování nelegálních praktik a organizovaného zločinu. Tyto přístupy opravňují
k naději, že se hlavní opatření ve finanční oblasti podaří postupně uskutečnit. Je však
dosud obtížné odhadnout, do jaké míry tomu bude bránit současný nepříznivý mezinárodně politický vývoj.
Literatura:
1. B
EEKARRY, N. Global LEI System Impact Assessment. Dostupné z: http://fsbwatch.
org/2014-governance-and-impact-report/global-lei-system-impact-assessment.
html (Citace: 14. 2. 2015)
2. BOTTEGA, J., POWELL, L. Creating a Linchpin for Financial Data: The need for a Legal Entity Identifier, p.4. SSRN-id1723298.
3. Cannes Summit Final Declaration – Building Our Common Future: Renewed Collective Action for the Benefit of All. Draft of November 4. Cannes, November 4,
2011. Dostupné z: http://www.g20.utoronto.ca/summits/2011cannes.html. (Citace: 31. 3. 2013)
4. Communiqué - Meeting of G20 Finance Ministers and Central Bank Governors
Cairns, 20-21 September 2014. https://g20.org/wp-content/uploads/2014/12/
Communique%20G20%20Finance%20Ministers%20and%20Central%20Bank%20
Governors%20Cairns.pdf (Citace: 11. 2. 2015)
5. CHOUEIRI, H., JOHNSON, C. The Global Legal Entity Identifier System: what firms
should be doing to prepare. Dostupné z: http://www.hsbcnet.com/gbm/global-insights/insights/2013/global-legal-entity-identifier-system-what-firms-should-be-doing-to-prepare.html (Citace: 11. 11. 2013)
6. FSB. A Global Legal Entity Identifier for Financial Markets.June 2012. Dostupné z:
http://www.financialstabilityboard.org/publications/r_120608.pdf
7. FSB. Getting the data to regulate global banks. Dostupné z: http://fsbwatch.org/
derivatives-articles/getting-the-data-to-regulate-global-banks.html (Citace: 14. 2.
2015)
8. G20-Summit-Communique. Dostupné z: http://www.telegraph.co.uk/finance/g20-summit/9343250/G20-Summit-communique-full-text.html (Citace: 14. 2. 2015)
71
9. Key Attributes of Effective Resolution Regimes for Financial Institutions Cairnes.
FSB, r_141015 Key Attributes Resolution. Pdf. Dostupné z: http://www.financialstabilityboard.org/wp-content/uploads/r_141015.pdf (Citace: 14. 2. 2015)
10. KOFAS, J. Making Sense of the 2014 G20 Summit. Dostupné z: http://alochonaa.
com/2014/11/17/making-sense-of-the-2014-g20-summit/ (Citace: 11.2.2015)
11. G20 Leaders’ Communiqué Brisbane Summit, 15-16 November 2014. Dostupné z:
http://www.b20australia.info/Latest%20Documents/brisbane_g20_leaders_summit_communique.pdf (Citace 11.2.2015)
12. Legal entity identifier: what else do you need to know? Dostupné z: http://www.
federalreserve.gov/pubs/feds/2011/201131/201131pap.pdf
13. MIKDASHI, Z.: Regulating the Financial Sector in the Era of Globalization. Perspectives from political economy and management. Palgrave Macmillan, 2003,
p. 92. 249 p. ISBN 1-4039-1638-1.
14. PAVLÁT, V. Globální finanční trhy. Praha: VŠFS, edice EUPRESS, 2013, s. 58-59. ISBN
978-80-7408-076-0.
15. PAVLÁT, V. Přispěje vznik identifikátoru finančních institucí k bezpečnějšímu fungování finančních trhů ve světě? In: SCHLOSSBERGER, Otakar a kol. Znáte svého
klienta? VG20122014087. 1. vydání. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2013.
96 s. EUPRESS. Kap.3.6, s. 51-58. ISBN 978-80-7408-090-6.
16. PAVLÁT, V. Some Reflections on Internal Regulatory and Control Mechanisms in
Banking as a Tool of Prevention. In: Police Academy of the Czech republic. Security
and Safety Management and Public Administration. Proceedings of Conference.
Praha, 2008. ISBN 978-80-7251-289-8.
17. Telegraph.G20 Leaders Declaration-Los_Cabos_Summit. Dostupné z: http://www.
telegraph.co.uk/finance/g20-summit/9343250/G20-Summit-communique-full-text.html
Kontakt:
Doc. Ing. Vladislav Pavlát, CSc.
Katedra financí
72
Právní úprava zajištění peněžních prostředků
na účtu u banky
Lenka Petrusková
Abstrakt
Příspěvek se zabývá právní úpravou zajištění peněžních prostředků na účtu u banky
z trestněprávních důvodů. V úvodní části popisuje základní charakteristiku zajištění,
dále rozebírá zajištění podle jednotlivých právních předpisů. Pozornost je věnována
především zajištění podle zákona o platebním styku a zajištění podle trestního řádu.
Zmíněna je i právní úprava zajištění podle zákona proti praní špinavých peněz.
Klíčová slova:
Zajištění, peněžní prostředky, účet, banka, trestný čin.
Úvod
Samotné zjištění a lokalizace výnosů z trestné činnosti či prostředků určených k financování terorismu je pouze prvním krokem. Na něj navazují další kroky a prvním
z nich je tyto prostředky zajistit, aby nedošlo k jejich „zmizení“. Tento článek se zabývá
právě fází zajištění, konkrétně právní úpravou zajištění peněžních prostředků na účtu
u banky z trestněprávních důvodů. Tento článek se tedy nezabývá zajištěním účtu provedeným podle občanského soudního řádu (§ 304 odst. 1) či podle jiných právních
předpisů, které slouží pouze k uspokojení pohledávky oprávněného (např. § 190 odst.
2 daňového řádu).
1. Obecná úprava zajištění
„Zajistit“ peněžní prostředky na účtu u banky lze podle následujících ustanovení:
I.
§ 105 odst. 1 zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o platebním styku“), (odmítnutí provést platební příkaz);
II. § 20 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů
z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále
také „zákon proti praní špinavých peněz“ nebo „TrVýn“), (odklad splnění příkazu
klienta);
III. § 79a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších
předpisů (dále také „trestní řád“ nebo „TŘ“), (zajištění peněžních prostředků
na účtu u banky);
IV. § 47 trestního řádu (zajištění nároku poškozeného na majetku obviněného).
Z výše uvedeného je zřejmé, že v praxi není zajištěním pouze institut trestního práva, ale že i ryze soukromoprávní odmítnutí platebního příkazu podle zákona o pla73
tebním styku je obsahově zajištěním. K právnímu charakteru zajištění lze zobecnit
názor Ústavního soudu, který se vyjádřil k zajištění podle § 79a trestního řádu, jenž
říká, že podstatou zajištění „je nikoliv odejmutí těchto prostředků majiteli, ale omezení
dispozičního práva“ (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1396/07, ze dne 19. 03. 2009).
Takovéto chápání zajištění není žádným autorem rozporováno a platí pro všechny uvedené typy zajištění. Nicméně k pojmu „omezení dispozičního práva“ se u banky nabízí zatím odbornou literaturou neprozkoumaná otázka, zda se omezení dispozičního
práva vztahuje pouze k peněžním prostředkům na účtu (výběr či převod peněžních
prostředků), či k účtu samotnému (např. zrušení účtu). Vzhledem k tomu, že určité dispozice s účtem ve svém konečném důsledku znamenají dispozice s peněžními prostředky na účtu, např. zrušení účtu u banky, vede k vypořádání závazků mezi bankou
a majitelem účtu a zůstatek vyplatí banka majiteli účtu (§ 2668 zákona č. 89/2012 Sb.,
občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“)), kloním se k názoru, že omezení
dispozičního práva se vztahuje k dispozici nejen s peněžními prostředky, ale i s účtem
samotným.
Obecně zajištění v trestním právu slouží k zajištění nároků poškozeného a k efektivnímu uložení trestu propadnutí majetku (tento trest se ukládá při spáchání zvlášť
závažného zločinu (§ 66 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění
pozdějších předpisů, dále jen „TZ“) anebo pokud TZ výslovně dovolí (§ 66 odst. 2 TZ)).
Trestněprávní zajištění peněžních prostředků na účtu u banky tedy samo o sobě neslouží k odčerpání výnosu z trestné činnosti či peněžních prostředků určených k financování terorismu. K účelu zajištění peněžních prostředků na účtu u banky podle
§ 79a trestního řádu se vyjádřil Ústavní soud, který ve svém nálezu uvedl, že „Zajištění
peněžních prostředků na účtu u banky a zaknihovaných cenných papírů je institutem,
který napomáhá objasňování a případně reparaci závažné, zejména hospodářské kriminality“ (nález ze dne 21. listopadu 2006, II ÚS 642/07). Ačkoliv Ústavní soud zopakoval tento názor v dalších rozhodnutích, považuji tento názor za značně nepřesný,
neboť zajištění peněžních prostředků v žádném případě nepomáhá objasnit trestný
čin (k objasnění trestného činu by např. úplně stejně mohly jako důkazní prostředky
sloužit výpisy z účtu bez toho, že by se peněžní prostředky na účtu zajistily). Zajištění
podle mého názoru slouží k tomu, aby dané peněžní prostředky nebyly z účtu vybrány a tím nebylo zkomplikováno odčerpání těchto peněžních prostředků či jejich navrácení právoplatným vlastníkům. Podle § 105 zákona o platebním styku „zajištění“
slouží zejm. k minimalizaci škody, ať již na straně banky, či na straně jiného klienta.
2. Zajištění podle zákona o platebním styku
Právní úprava zajištění peněžních prostředků na účtu u banky v § 105 odst. 1 zákona
o platebním styku se týká pouze platebních účtů. Definice platebního účtu je v § 2
74
odst. 1 písm. b) zákona o platebním styku.1 Obecně lze říci, že platebním účtem jsou
především běžné účty a spořicí účty. § 105 odst. 1 zákona o platebním styku stanoví, že „Poskytovatel (v našem případě banka − pozn. autora) může odmítnout provést
platební příkaz pouze tehdy, nejsou-li splněny smluvní podmínky pro jeho provedení,
nebo stanoví-li tak jiný právní předpis. Poskytovatel je povinen odmítnout provedení
platebního příkazu, stanoví-li tak jiný právní předpis.“ Toto ustanovení má tedy dvě
alinea − banka musí odmítnout platební příkaz, stanoví-li tak jiný právní předpis,
resp. např. stanoví-li to usnesení o zajištění peněžních prostředků vydané podle
§ 79a trestního řádu. Další alinea stanoví, že banka může odmítnout provést platební příkaz, nejsou-li splněny smluvní podmínky pro jeho provedení. Zde se tedy nabízí možnost „soukromoprávního“ zajištění peněžních prostředků na účtu u banky.
Podmínkou ovšem je, že banka má toto uvedeno ve svých obchodních podmínkách.
Jako příklad lze uvést Všeobecné obchodní podmínky Raiffeisenbank účinné od 31. 12. 2013, kdy podle čl. 5.3. „Banka je dále oprávněna odmítnout provedení Pokynu
a Pokynu ke smlouvě, pokud by tím porušila povinnost jednat obezřetně nebo by provedením Pokynu nebo Pokynu ke smlouvě mohla přivodit vznik újmy.“ Dalším příkladem
mohou být Obchodní podmínky pro zřizování a vedení účtů Fio banky účinné od 2. 6. 2014, ve kterých čl. XIV odst. 2 stanoví, že „Banka má právo odmítnout provedení
jakéhokoliv pokynu či návrhu týkajícího se zřizování a vedení účtu, pokud má důvodné
podezření ze spáchání trestného činu nebo z jiného obdobně závažného protiprávního
jednání nebo z porušení či obcházení právních předpisů, soudních rozhodnutí či rozhodnutí správních orgánů, Smlouvy nebo těchto podmínek anebo vnitřních předpisů
banky. Pokud je postupem banky způsobena škoda, odpovídá za ni podle obecně platných právních předpisů.“
Okruh případů, v nichž mohou být platební příkazy odmítnuty na základě tohoto
ustanovení a účet tak fakticky zajištěn, záleží na vymezení v daných obchodních
podmínkách, nicméně nejdůležitějším případem je zajisté trestněprávní chování;
tímto zajištěním se banka snaží aktivně trestnou činnost překazit. Toto zajištění
má nespornou výhodu v tom, že je nesmírně operativní a rychlé, na druhou stranu
může být použito pouze v případě celkem jednoduchých právních sporů, a to jen
na velmi krátkou dobu. V praxi byl tento způsob zajištění použit například v situaci, kdy klient zjistil, že mu byly prolomením internetového bankovnictví odcizeny
peněžní prostředky a tyto peněžní prostředky byly převedeny na jiný účet v rámci
téže banky. Banka tedy zareagovala a odmítla z účtu, na který byly peněžní prostředky převedeny, vydat v hotovosti dotyčné peněžní prostředky. U tohoto zajištění by
mohlo hrozit nebezpečí, že banka by svým příliš aktivním přístupem mohla zasa1
Platebním účtem je účet, který slouží k provádění platebních transakcí. Podle § 2 odst. 1 písm.
a) zákona o platebním styku je platební transakcí vložení peněžních prostředků na platební účet, výběr
peněžních prostředků z platebního účtu nebo převod peněžních prostředků, ledaže se nejedná o platební
službu (§ 3 odst. 3).
75
hovat do záležitostí, o kterých by měly rozhodovat primárně orgány činné v trestním řízení. Výše popsané chování banky však v praxi odráží všeobecnou preventivní
povinnost podle § 2900 a § 2901 občanského zákoníku, podle které se banka musí
chovat tak, aby nedošlo k újmě jejího klienta, a dále požadavek § 12 odst. 1 zákona č.
21/1992 Sb., zákona o bankách, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého „Banka
nebo pobočka banky z jiného než členského státu je povinna při výkonu své činnosti
postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy
jejích vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje bezpečnost a stabilitu banky.“
3. Zajištění podle zákona o praní špinavých peněz
Odborná literatura hovoří o § 20 TrVýn jako o „dočasném zajištění“. Toto označení vyplývá ze skutečnosti, že postup podle § 20 TrVýn stanoví striktní lhůty, které ve svém
souhrnu znamenají, že toto zajištění je maximálně na dobu 6 dní (případně déle, neboť
podle § 60 odst. 3 TŘ „Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního
volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den“). Text zákona v § 20
TrVýn rozlišuje mezi dvěma pojmy: odkladem splnění příkazu klienta a zajištěním majetku, který má být předmětem podezřelého obchodu.
Nabízí se tedy otázka, jaký je rozdíl mezi odkladem splnění příkazu klienta a zajištěním majetku, který má být předmětem podezřelého obchodu. Z jazykového výkladu
pojmu odklad splnění příkazu vyplývá, že odklad splnění příkazu klienta se vztahuje
ke konkrétnímu příkazu klienta. Podle § 4 odst. 3 TrVýn „Příkazem klienta se pro účely tohoto zákona rozumí každý jeho úkon, na jehož základě má povinná osoba nakládat s majetkem.“ Příkazem klienta, který by mohl být odložen dle § 20 TrVýn, jsou tedy v zásadě
tři situace: výběr peněžních prostředků, převod peněžních prostředků a zrušení účtu
(viz výše). Zajištění majetku je nutné chápat jako stav, který má průběh a v jehož rámci
jsou blokovány všechny příkazy klienta.
Podmínkou použití dočasného zajištění je podle § 20 TrVýn to, že hrozí nebezpečí, že
bezodkladným splněním příkazu klienta by mohlo být zmařeno nebo podstatně ztíženo zajištění výnosu z trestné činnosti nebo prostředků určených k financování terorismu.
Při postupu podle § 20 TrVýn je nutné rozlišovat dvě základní situace. Zaprvé situaci,
kdy sama banka oznámí podezřelý obchod − pak může splnit příkaz klienta nejdříve po 24 hodinách od přijetí oznámení podezřelého obchodu ministerstvem financí, nepodnikne-li ministerstvo financí další kroky. A zadruhé situaci, kdy ministerstvo
zasáhne z vlastní úřední činnosti, aniž by banka oznámila podezřelý obchod. V obou
situacích může ministerstvo rozhodnout o prodloužení odložení splnění příkazu nebo
o zajištění majetku, který má být předmětem podezřelého obchodu, až na dobu 72
hodin.
76
Toto dočasné zajištění dále prodlouží skutečnost, že ministerstvo financí podalo trestní oznámení − tímto úkonem je dočasné zajištění prodlouženo o tři dny ode dne podání trestního oznámení. O tomto prodloužení dočasného zajištění se nevydává žádné
rozhodnutí, ale nastává ze zákona.
Pokud má zajištění nadále pokračovat, musí o něm být rozhodnuto postupem podle
§ 79a trestního řádu.
4. Zajištění podle trestního řádu
4.1. Zajištění podle § 79a trestního řádu
O zajištění peněžních prostředků na účtu u banky podle § 79a odst. 1 TŘ rozhoduje
v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Policejní orgán potřebuje
k takovému rozhodnutí předchozí souhlas státního zástupce. Předchozí souhlas není
nutný v naléhavých případech, které nesnesou odkladu. Pak je policejní orgán povinen
předložit své rozhodnutí do 48 hodin státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší. Po podání obžaloby o zajištění podle § 79a trestního řádu rozhoduje předseda senátu. Rozhodnutí se nejdříve doručí bance a až poté majiteli účtu, aby
se předešlo případným obstrukcím ze strany majitele účtu.
K vydání rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky postačí vyšší stupeň pravděpodobnosti, dostatečně odůvodněný konkrétními zjištěnými skutečnostmi.
Podle § 79a TŘ lze zajistit následující peněžní prostředky: zaprvé jsou to peněžní prostředky, které jsou určeny ke spáchání trestného činu, tj. peněžní prostředky, které
ještě nebyly použity, ale jsou připraveny. Tato možnost je důležitá především u trestných činů, u kterých je trestná i příprava. Zadruhé peněžní prostředky, které byly užity ke spáchání trestného činu, tj. peněžní prostředky, které byly nástrojem spáchání
trestného činu. Tyto peněžní prostředky musí být významné pro naplnění zákonných
znaků trestného činu a musí mít reálný vliv na jeho úspěšné spáchání. Zatřetí peněžní prostředky, které jsou výnosem z trestné činnosti, tj. peněžní prostředky získané
přímo trestným činem (např. úplatek), peněžní prostředky za věci získané trestným
činem (např. peníze získané za kradenou věc), peněžní prostředky získané jako odměna za trestný čin (např. peněžní odměna u nájemné vraždy) nebo peněžní prostředky
získané za věci získané jako odměna za trestný čin.
Paragraf 79a TŘ může ve své podstatě sloužit též k zajištění nároku poškozeného, ale
použije se i v situaci, kdy žádný poškozený není znám nebo ani poškozený není (např.
u trestného činu financování terorismu (§ 311 odst. 2 TŘ)).
Zajištění podle § 79a TŘ je do značné míry flexibilní. Toto se projevuje tím, že zajistit lze i účet, jehož majitelem není ani obviněný, ani podezřelý. Není vyloučeno ani
77
zajištění u trestného činu spáchaného z nedbalosti (např. u podílnictví z nedbalosti,
§ 215 TZ). Rozsah zajištění není též limitován zůstatkem na účtu, ale lze zajistit i peněžní prostředky, které dodatečně přijdou. Zajištěno může být i příslušenství peněžních
prostředků (úroky). Toto je praktické ustanovení sloužící k tomu, aby se úročením nemusel dalšími rozhodnutími navyšovat rozsah zajištění.
Obecně se zajištěnými peněžními prostředky nelze disponovat; toto může být prolomeno, pokud jde o výkon rozhodnutí, předchozím souhlasem předsedy senátu
a v přípravném řízení se souhlasem státního zástupce. Souhlas je zde nutný k zabránění tomu, aby pachatelé vylákali peníze ze zajištění pomocí fingovaných pohledávek.
Souhlasu není třeba, je-li výkon rozhodnutí prováděn k uspokojení pohledávky státu.
Nicméně i zde se objevili pachatelé, kteří záměrně neplatili daně a zdravotní a sociální
pojištění, aby vyvedli peníze ze zajištění, tudíž je k těmto možnostem prolomení zajištění nutné přistupovat opatrně, neboť mohou být skulinou, kterou se budou pachatelé
snažit peníze odvést.
Doba zajištění není přesně vymezena. Zajištění je však velkým zásahem do práva
na vlastnictví, proto musí být doba zajištění přiměřená. Novela provedená zákonem
č. 459/2011 Sb. vložila úpravu do § 2 odst. 4 TŘ, podle něhož orgány činné v trestním
řízení s nejvyšším urychlením projednávají mimo jiné věci, ve kterých byl zajištěn majetek, je-li to zapotřební vzhledem k hodnotě majetku. Nicméně žádná konkrétní maximální délka zajištění není stanovena.
Zajištění lze ukončit/omezit zaprvé obecně podle § 79a odst. 3 TŘ, není-li ho třeba.
K tomu je důležité zmínit, kdo o ukončení/omezení zajištění rozhoduje. V přípravném
řízení je zajištění ukončeno/omezeno rozhodnutím státního zástupce (z jeho vlastní
činnosti nebo na žádost majitele účtu) nebo rozhodnutím policejního orgánu s předchozím souhlasem státního orgánu a rozhodnutím předsedy senátu po podání obžaloby. Dalšími případy ukončení zajištění jsou zaprvé zrušení usnesení o zajištění
peněžních prostředků na účtu banky soudem, vyhověl-li soud stížnosti majitele účtu,
zadruhé rozsudkem, který rozhodne o propadnutí majetku (případně zabrání věci
nebo jiné majetkové hodnoty), který je zajištěn, zatřetí vydáním peněžních prostředků tomu, kdo na ně uplatňuje právo a o jehož právu na věc není pochyb (poškozený,
§ 80 TŘ ve spojení s § 81a TŘ).
4.2. Zajištění podle § 47 trestního řádu
Podmínkou uplatnění zajištění podle § 47 odst. 1 TŘ je existence důvodné obavy, že
uspokojení nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným
činem bude mařeno nebo ztěžováno.
78
Účelem zajištění podle § 47 je výhradně uspokojení nároku poškozeného na náhradu
škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení (zajištění podle § 79a TŘ může ve své podstatě též sloužit k zajištění
nároku poškozeného, ale použije se v situaci, kdy žádný poškozený není znám nebo
ani žádný poškozený nemusí být, např. trestný čin financování terorismu).
Pro toto zajištění je tedy typické, že zajištěné peněžní prostředky nemusí přímo souviset s trestným činem − např. obviněný srazil autem chodce a peněžní prostředky jsou
zajištěny za účelem nároku chodce (poškozeného).
V přípravném řízení rozhoduje o zajištění podle § 47 TŘ státní zástupce na návrh poškozeného; lze i bez návrhu poškozeného, vyžaduje-li to ochrana zájmů poškozeného,
zejména hrozí-li nebezpečí z prodlení. Po podání obžaloby rozhoduje o zajištění podle
§ 47 TŘ soud na návrh poškozeného.
Zajištěn tímto způsobem může být majetek obviněného. Odborná literatura i judikatura se shodují, že majetkem obviněného nejsou věci nebo jiné majetkové hodnoty
(hmotné a nehmotné věci) získané trestným činem, např. věci jím odcizené, podvodně
vylákané, zpronevěřené, zatajené apod. Takové věci se nezajišťují, ale odnímají jako
věci důležité pro trestní řízení podle § 78 TŘ nebo § 79 TŘ.
Určité věci jsou vyloučeny ze zajištění podle § 47 odst. 5 TŘ. Jsou to věci, které podle
občanskoprávních předpisů nelze postihnout výkonem soudního rozhodnutí, peněžité dávky sociální péče, dávky v hmotné nouzi, věci nezbytné k uspokojování životních
potřeb − oděvy, obvyklé vybavení domácnosti atd.
Závěr
Zajistit peněžní prostředky na účtu u banky z trestněprávních důvodů lze podle výše
uvedených právních ustanovení, kdy každé právní ustanovení má jiný cíl a vzájemně
se mohou propojovat, např. jeden druh zajištění podle jednoho právního předpisu je
nahrazen jiným zajištěním (typicky např. zajištění podle § 79a TŘ je nahrazeno zajištěním podle § 20 zákona proti praní špinavých peněz či zajištěním podle § 105 odst. 1
zákona o platebním styku). Ve svém souhrnu tyto způsoby zajištění celkem efektivně
zabezpečují splnění daných cílů zajištění.
79
Literatura:
1. J elínek, J. a kolektiv. Trestní právo procesní. 3. vydání. Praha. 2013. Leges, s. 355356.
2. Tvrdý, J. a Bártová, A. Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a předpisy související: komentář. Praha. 2009.
C. H. Beck.
3. Šámal, P., Musil, J., Kuchta, J. a kol. Trestní právo procesní. 4. přepracované vydání.
Praha. 2013. C. H. Beck, s. 309-311.
4. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha. 2008. C. H. Beck.
5. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha. 2013. C. H. Beck.
Kontakt:
Mgr. Lenka Petrusková
Universita Karlova, právnická fakulta
Nám. Curieových 7, Praha 1
80
Vybrané aspekty daňové trestné činnosti
a legalizace jejích majetkových výnosů
Václav Polok
Abstrakt
Příspěvek se zbývá různými pohledy na daňovou trestnou činnost. Cílem příspěvku je
ukázat šíři a nebezpečnost daňové kriminality s možností jejího potírání.
Klíčová slova:
Daně, optimalizace daní, daňový únik, daňový trestný čin.
Úvod
Předmětem daňového práva jsou společenské vztahy, jejichž objektem jsou daně, poplatky a případné odvody, pokud jsou příjmem státního rozpočtu, územních rozpočtů,
státních fondů nebo Národního fondu („berně“). Jsou to takové vztahy, které vznikají,
realizují se a zanikají v procesu tvorby veřejných peněžních fondů. Subjektem daňového práva je pak fyzická nebo právnická osoba, povinná k úhradě těchto daní, poplatků
i odvodů. Daňověprávní vztahy mezi těmito stranami jsou peněžními vztahy sui generis, kdy objektem těchto vztahů jsou veřejné peněžní prostředky, tedy pohledávky
veřejných fondů za daňovými subjekty a dalšími subjekty s obdobným postavením.
1. Daňová regulace
Nejedná se o peněžní vztahy v rámci soukromých financí, avšak i určité vztahy z kategorie soukromých financí mohou na základě zákona představovat finanční skutečnosti
zakládající vznik, změnu nebo zánik peněžního vztahu spadajícího do kategorie daňověprávních vztahů, tedy do předmětu berního práva. Vztah tohoto typu je třeba považovat za vztah bez ekvivalentu, bez přímého protiplnění veřejného peněžního fondu, resp.
správce fondu, subjektu plnícímu svoji daňovou povinnost. Můžeme též konstatovat, že
v rámci těchto vztahů jsou plnění nejenom neekvivalentní, ale též nenávratná. Z výše
uvedených zásad je patrné, že předmětné vztahy mají mocenský charakter: jeden z účastníků je nadán ze zákona mocenskou převahou, a to s mocí vynutit si plnění povinností pohrůžkou sankce nebo přímo uplatněním sankce ze zákona a v jeho mezích, druhý účastník je ze zákona povinen zákonem stanovenou povinnost splnit, strpět kontrolu plnění
povinnosti a podrobit se případné sankci, avšak vše potud, pokud mocensky nadřazený
subjekt postupuje v mezích oprávnění, prostředků a postupem stanoveným zákonem.
Primárním účelem regulace je zajištění materiálního základu pro následné poskytování veřejných statků, a to cestou naplňování veřejných fondů. Je nepochybné, že se vždy
bude jednat o vztahy s ekonomickým charakterem. Na obsah regulujících právních
norem, při jejich tvorbě, interpretaci a aplikaci, má vliv i v daném státě uplatňovaný typ
ekonomiky a ekonomický (daňový) model odvíjející se od hospodářské politiky vlády.
81
Na rozdíl od předmětu odvětví práva řazených mezi tzv. soukromoprávní odvětví, kdy
tyto společenské vztahy můžeme klasifikovat jako vztahy horizontální („rovného s rovným“), vztahy regulované berním právem patří do kategorie vztahů veřejnoprávních,
tedy vztahů mezi subjekty v nerovném postavení – vztahy vertikální, a vzhledem k metodě regulace, také případně diagonální.
Z hlediska odvětvotvorného kritéria – společenské akceptace – bude v České republice
ještě nějakou dobu trvat, než dojde k jeho naplnění. Jakkoliv prošlo daňové právo velmi dlouhou evolucí a s trochou nadsázky můžeme tvrdit, že se jedná o jedno z prvních,
ne-li úplně první právní odvětví, většina autorů se přiklání spíše k názoru, že berní
právo je pododvětvím práva finančního a jeho fiskální části. Samotné berní právo má
velmi specifický předmět regulace odlišný od ostatních subodvětví finančního práva,
vyznačuje se vlastní metodou právní regulace a nepochybně má svůj vnitřní systém.
Připočteme-li k těmto aspektům také tradici a význam norem daňového práva a především jeho účel, je nasnadě, že si berní právo zasluhuje i společenskou akceptaci, čímž
bude splněno i poslední odvětvotvorné kritérium a berní právo tak bude moci být
považováno za samostatné právní odvětví.
Ne vždy a za všech okolností je však tato společenská akceptace svým způsobem velmi specifického daňového práva účastníky daňového procesu kladně aprobována.
V každém případě lze tady poukázat na regulativní (korekční) funkci daní a její obrovskou sílu. Zároveň je to však i příklad předpokládané stability (právní) úpravy věcí,
a z ní vyplývající předvídatelnosti očekávání, tedy důvěry v tuto. Dalším argumentem
v řadě může být i otázka daňové spravedlnosti – tedy kdo a v jaké míře má přispívat
na společné výdaje komunity tak, aby to bylo spravedlivé. Zde existuje spousta různě
odůvodňovaných teorií, někdy dokonce i účelově zneužívaných pro maskování stroze
pragmatických skupinových zájmů. Všechny tyto ekonomicky obecně známé věci však
mohou v dnešní době narážet na velmi jednoduchou, ale přitom zcela zásadní věc:
negativní postoj v podobě daňového odporu ze strany všech, kterým zákony ukládají
daňovou povinnost, avšak tito svůj postoj a postup projeví zcela nepokrytě v podobě
nepřiznání daně, zkrácení daně a konečně i nezaplacením vlastní přiznané daňové povinnosti
2. Optimalizace daní vs. daňové úniky
Patří sem samozřejmě i úmyslné vyhýbání se daňovým povinnostem vůbec, stejně jako
i případné omyly z titulu neznalosti daňového zákona. Výsledkem tohoto odporu prostě je, že stát na daních neobdrží to, co mu podle zákona bezprostředně náleží. Můžeme zde proto s klidným svědomím tento fenomén kvalifikovat do pozice přímého
ekonomického faktoru, ve kterém platí vztah nepřímé úměrnosti: čím větší odpor, tím
nižší daňový výnos a naopak čím větší odpor, tím vyšší i jeho cena, neboť je s ním více
práce (přímá úměrnost). Je nesporně zajímavé, že účinkování jak daňového odporu,
82
tak i daňové ochoty je dosti odolné vůči jakémukoliv působení vnějších vlivů. Daňový
odpor je tedy převrácenou hodnotou daňové ochoty. Je pozoruhodné, jak dokonale
lze sledovat jeho kvalitu i kvantitu – tedy kam až jsou poplatníci schopni zajít, jaké
meze považují na nepřekročitelné a o kolik si troufají jejich daně snížit (zkrátit tržby
apod..), ve vztahu k tomu, jaká suma, masa poplatníků celkem je ochotna takto dobrovolně porušovat tyto zákony. K dosažení vlivu na snížení daňového výnosu se pak oba
faktory celkem ochotně a družně spojují v synergickém neblahém efektu.
Řešením je možná diverzifikace daní. Tato by tento daňový odpor nepochybně snížila,
neboť teoreticky uložení tisíce daní o velikosti jedné tisíciny vyvolává menší odpor než
uložení jedné tisícinásobné daně, protože ve velkém houfu se jednotlivé daně jaksi
rozplývají, odcházejí do ztracena. Až na to, že správa tisíce daní je taktéž tisíckrát dražší
než správa daně jediné, a ekonomický přínos se opět rozplyne do ztracena, jsa nezbytně vynaložen nejen na mzdy správců daně. Mocně působícím faktorem odporu je i nejistota z nestability, která vedle nejistoty podnikatelského prostředí tento dále zvyšuje.
Placení daní do tmy bez vyhlídek do budoucna je ještě méně přitažlivé nežli placení
daní za jasných okolností. Obdobné je to i s korupcí – tato zkracuje daně (na úplatky je
potřeba peníze a krácení daní je jedním z jejich zdrojů), a dále vede k tomu, že jsou přijímána jiná než nejlepší řešení (dražší, složitější nabídky k zakázkám), a na tyto občané
moc rádi daně platit asi nebudou. Naopak pozitivním faktorem se jeví vstřícný klientský, resp. dokonce po zkušenostech jiných daňových správ i přímý partnerský přístup,
který nejen příznivě působí na daňové poplatníky, ale významně šetří čas správcům
daně a tím zlevňuje daňovou správu. Dobré a srozumitelné vysvětlení dané věci poplatníkovi zvyšuje pravděpodobnost jeho správného postupu a ušetří čas z důvodu
nejrůznějších výzev, poštovného a dalších poplatků.
Na daňový odpor je třeba pohlížet jako na nemoc, jako na vážnou chorobu zdaňování,
takže je třeba stanovit diagnózu a účinnou terapii. Ta by mohla a měla spočívat v odstraňování příčin vzniku onemocnění, což je ovšem značně složité, zvláště, je-li jedním
z důvodů i nejasnost, složitost a nesrozumitelnost. Navíc i samo myšlení lidí – přístupy a postoje k daním se vyznačuje určitou setrvačností. A konečně, četnost a bohatá
pestrost reforem vyvolává u lidí určitý druh jakési imunity vůči nim. Ta se projevuje
zvýšenou adaptabilitou a schopností reagovat adekvátními mechanismy z titulu neutralizace negativního dopadu daňových reforem na jejich životní a osobní poměry.
3. Daňové trestné činy
Jednou z forem vyjádření daňového odporu je únik - samotný význam či pojem slova
daňový únik, lze charakterizovat jako neoprávněné neplnění nebo snížení daňové povinnosti ukládané zákonem. V rámci minimalizace daňového základu, však lze využít
legálního daňového úniku a to tak, že využitím všech zákonných možností nevznikne
daňová povinnost v dané věci, anebo se zvolí nejvhodnější způsob zdanění. Je třeba
ale také podotknout, že při hledání nejvhodnějšího způsobu zdanění se poplatník oci83
tá na hranici legálního a nelegálního daňového úniku prakticky i nevědomky. Neexistuje totiž zcela přesná hranice určení, co je a co není legální. Poplatník se tedy lehce
přesune s využitím nepřesností v daňovém systému ze strany legální na tu nelegální.
Při větším rozsahu se může jednat o úmyslný trestný čin (z)krácení daně. Přitom platí,
že vyhnutí se dani i daňový únik provedený jedním daňovým subjektem má za následek zvýšení zatížení všech ostatních subjektů a porušení daňové spravedlnosti. Zajímavým příkladem při shrnutí této určité terminologické zmatenosti jsou pojmy „daňový únik“ a „vyhýbání se daňové povinnosti“. Mezi základní kategorie naopak účetních
podvodů lze zahrnout podvodné výkaznictví a nesprávnosti plynoucí ze zpronevěry
majetku. Jedná se o úmyslnou nesprávnost, vynechání částek nebo skutečnosti v účetní závěrce, které byly učiněny s cílem oklamat uživatele účetní závěrky. Nejčastějšími
typy podvodů je manipulace s účetními výkazy, zpronevěra, falšování dokumentů, kouživatele účetní závěrky. Nejčastějšími typy podvodů je manipulace s účetními výkazy,
rupce, protekce a udělování podvodných prokur.
zpronevěra, falšování dokumentů, korupce, protekce a udělování podvodných prokur.
Tabulka
č. 1č.- 1
Zóny
plněníplnění
Tabulka
- Zóny
Zdroj: vlastní zpracování autora
Zdroj: vlastní zpracování autora
Všechny daňové
daňovétrestné
trestnéčiny
činyjsou
jsoupodle
podleplatné
platné
právní
úpravy
zařazeny
Všechny
právní
úpravy
zařazeny
do do hospodářhospodářských
ských
trestných
činů
v rámci
hlavy
šesté
trestního
zákoníku.
Je
totiž
zcela
bez
jakýchkotrestných činů v rámci hlavy šesté trestního zákoníku. Je totiž zcela bez jakýchkoliv
liv pochybností,
že trestné
činy hospodářské
významnou
součást
pochybností,
že trestné
činy hospodářské
budou budou
tvořit i tvořit
nadálei nadále
významnou
součást trestního
trestního
zákoníku,
a to
z důvodu
nutnosti
zajištění
adekvátní
trestněprávní
ochrany
zákoníku, a to z důvodu nutnosti zajištění adekvátní trestněprávní ochrany ekonomiky před
ekonomiky
před
tímto druhem
a tím i přímé
ochrany
vlastního
systímto
druhem
trestnou
činností, trestnou
a tím i činností,
přímé ochrany
vlastního
systému
základních
tému
základních
ekonomických
vztahů.
Je
až
neuvěřitelné,
v jakém
rozsahu
a typech
ekonomických vztahů. Je až neuvěřitelné, v jakém rozsahu a typech se tato trestná činnost dále
se tato trestná
činnost
dále projevuje
a odhaluje,
projevuje
a odhaluje,
kdy jednoznačnou
aktuální
prioritukdy
majíjednoznačnou
tzv. karuselovéaktuální
obchodníprioritu
případy
tzv. karuselové
obchodní případy u nepřímých daní.
umají
nepřímých
daní.
Mezi
činyčiny
lze lze
v České
republice
zařaditzařadit
zejménazejména
tyto trestné
„Zkrácení
Mezi daňové
daňovétrestné
trestné
v České
republice
tytočiny:
trestné
činy:
daně,
poplatku
podobné a podobné
povinné platby“,
„Neodvedení
daně, pojistného
na sociální
„Zkrácení
daně,a poplatku
povinné
platby“, „Neodvedení
daně, pojistného
zabezpečení
a podobné povinné
platby“,povinné
„Nesplnění
oznamovací
povinnosti
v daňovém
řízení“,
na sociální zabezpečení
a podobné
platby“,
„Nesplnění
oznamovací
povinnos„Porušení
předpisů
o
nálepkách
a
jiných
předmětech
k
označení
zboží“
a
„Padělání
ti v daňovém řízení“, „Porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označenía
pozměnění
předmětůa pozměnění
k označení zboží
pro daňové
účely zboží
a předmětů
dokazujících
splnění
zboží“ a „Padělání
předmětů
k označení
pro daňové
účely a předmětů dokazujících
splnění
poplatkové
povinnosti.“ V případě
se
poplatkové
povinnosti.“
V případě
účetní problematiky
se jedná o účetní
trestný problematiky
čin „Zkreslování
údajů o stavu hospodaření a jmění“ (tj. v případě úmyslného zkreslování hodnot v účetnictví a
účetních výkazech), ovšem při vyloučení souběhu s trest. činy zkrácení daně a neodvedení daně.
84
Mezi základní kategorie účetních podvodů lze zahrnout podvodné výkaznictví a nesprávnosti
plynoucí ze zpronevěry majetku. Jedná se o úmyslnou nesprávnost, vynechání částek nebo
jedná o trestný čin „Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění“ (tj. v případě úmyslného zkreslování hodnot v účetnictví a účetních výkazech), ovšem při vyloučení souběhu s trest. činy zkrácení daně a neodvedení daně.
Mezi základní kategorie účetních podvodů lze zahrnout podvodné výkaznictví a nesprávnosti plynoucí ze zpronevěry majetku. Jedná se o úmyslnou nesprávnost, vynechání částek nebo skutečnosti v účetní závěrce, které byly učiněny s cílem oklamat
uživatele účetní závěrky. Nejčastějšími typy podvodů je manipulace s účetními výkazy,
zpronevěra, falšování dokumentů, korupce, protekce a udělování podvodných prokur.
Primární zodpovědnost není na účetních, ale na vlastnících a jimi dosazenému managementu – na zástupcích vlastníků v představenstvech, dozorčích radách a u větších
společností, resp. institucí veřejného dohledu, výbor pro audit. Postup auditorů při
posuzování možných podvodů při auditu účetní závěrky řeší mezinárodní auditorský
standard ISA 240. Tento standard stanovuje základní postupy a vodítka z pohledu
odpovědnosti auditora za postup při posuzování podvodů při auditu účetní závěrky.
Standard taktéž odlišuje podvod a chybu.
Významné nesprávnosti v účetnictví vznikají v důsledku podvodů nebo chyb, rozlišujícím faktorem mezi nimi je úmyslnost či neúmyslnost příslušné činnosti. K trestnému
činu podvodu provedenému prostřednictvím účetnictví vedou rozličné důvody - snaha opticky vylepšit finanční situaci společnosti, ukázat firmu v lepším světle, případně
maskovat ztráty.
Zkrácením daně se podle této praxe rozumí jakékoli jednání, v důsledku něhož byla
poplatníkovi neoprávněně vyměřena a jím zaplacena nižší daň, než jaká by měla být
vyměřena a zaplacena, nebo k jejímu vyměření a zaplacení vůbec nedošlo, ačkoli podle zákona měla být daň vyměřena (přiznána) a zaplacena. Jde zpravidla o zvláštní případ podvodného jednání, jímž pachatel nelegálně ovlivňuje daňovou povinnost svou
nebo jiného daňového subjektu tak, že v rozporu se skutečností předstírá buď nižší
rozsah této povinnosti, nebo předstírá, že takovou povinnost vůbec nemá, ačkoli mu
podle zákona vznikla. Rovněž i alternativa ve formě vylákání výhody na dani je považována za zvláštní případ podvodu, který spočívá ve fingovaném předstírání skutečností,
z nichž má vyplývat povinnost státu poskytnout plnění tomu, kdo podle zákona nemá
nárok na takové plnění nebo kdo vůbec není plátce či poplatníkem příslušné daně,
od které se odvíjí vylákaná výhoda.
Závěr
Hospodářská kriminalita se totiž obecně v posledních letech stává fenoménem, který
nejenže negativním způsobem ovlivňuje inkaso spotřební daně a DPH, ale současně
velmi významným způsobem deformuje tržní prostředí. Kvůli zrušení daňových hranic
mezi členskými státy EU probíhá intrakomunitární obchod (propuštění do režimu volného oběhu) uvnitř jednotného „daňového“ území EU, a proto nevyžaduje celní kont85
roly. Na vysvětlenou je možno dodat, že tím, že celní orgány nekontrolují oběh zboží,
zboží tudíž není pod celním dohledem a obchodní partneři si tento obchod uskutečňují a organizují pouze sami, je daňový režim pro účely kontroly výběru daně administrativně komplikovanější, otevřenější a náchylnější vůči nejrůznějším předstíraným
podvodným jednáním. Tzv. „karuselový nebo kolotočový“ obchod je tak přesně tímto
druhem podvodu u daně z přidané hodnoty.
Z ekonomického hlediska spočívá závažnost účetní a daňové kriminality vlivem nezákonné a úmyslné modifikace účetních zápisů či snahou o nezákonný postup při
minimalizaci základu daně zejména ve velkých finančních ztrátách rozpočtových prostředků. Vzhledem k obrovským finančním objemům se zde neustále zvyšuje nebezpečí prorůstání organizovaného zločinu ve vztahu k daňové kriminalitě do řídících sfér
ekonomiky a politiky. V boji s daňovou kriminalitou je (respektive měla by být) trestní
represe pouze krajním prostředkem. Rozhodujícím musí být kvalitní rámec podnikání
s co nejrychlejší vymahatelností porušeného práva, včetně práva daňového. Nezastupitelnou úlohu zde mají především účinné kontrolní mechanizmy a výkonný kvalitní
státní aparát.
Kontakt:
Ing. Václav Polok
nezávislý expert na daňovou problematiku
86
Metodika finančního šetření
– vymezení základních pojmů
Ján Šugár
Abstrakt
Příspěvek se zabývá objasněním základních pojmů vztahujících se k metodice finančního šetření. Ukazuje na vzájemný vztah trestního řízení a finančního šetření. Vymezuje jednotlivé etapy finančního šetření ve vztahu k trestnímu řízení a vysvětluje základní
požadavky na metodiku.
Klíčová slova:
Metodika, výnos z trestné činnosti, finanční šetření, finanční zpravodajství, trestní řízení, metodika finančního šetření.
Úvod
Finanční šetření k zájmovým osobám1 je v převážné většině vedeno s cílem zpracovat
úplný majetkový profil těchto osob. Odhalené a zjištěné majetkové poměry zájmových
osob tvoří podklad pro vydání rozhodnutí v rámci trestního řízení, jejichž cílem je zajistit tyto majetkové hodnoty, dost často bez ohledu na to, zda konkrétní fyzická nebo
právnická osoba tyto hodnoty nabyla legálně nebo šetřenou, prověřovanou a vyšetřovanou trestnou činností. Doposud v policejní praxi chybí zpracovávání standardních
plánu nebo postupu finančního šetření s vytipovanými verzemi forem výnosů a pokusy zájmových osob o jejich ukrytí před orgány činnými v trestním řízení. V praxi se
dále vyskytuje terminologická neujasněnost základních pojmů souvisejících s finančním šetřením. Metodika finančního šetření by měla dát na řadu otázek souvisejících
s postupy a metodami finančního šetření odpovědi, které by mohly být teorií i praxi
trestního řízení akceptovány.
1. Cíl metodiky
Cíl metodiky finančního šetření vyplývá ze zadávací dokumentace k projektu „Nové
postupy a metody finančního šetření, zajišťování majetku a identifikace legalizace výnosů z trestné činnosti“. Podle tohoto projektu je cílem metodiky nalézt nové
účinnější metody a postupy při provádění finančního šetření (vyhledávání a zajišťování výnosů z trestné činnosti, boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti)a vytvoření
vhodných a rychlých metod propojení členských států EU při provádění finančního
šetření a zavést v této oblasti efektivní systém vzájemné spolupráce a komunikace.
Navázat na rozhodnutí rady Evropské unie 2007/845/SVV. Metodika musí být v soula1
Zájmovou osobou rozumíme fyzickou nebo právnickou osobu, která je podezřelá, že trestnou
činností získala nebo mohla získat majetkový prospěch (výnos z trestné činnosti), případně způsobila majetkovou újmu osobám poškozených touto trestnou činností.
87
du s platným právním řádem České republiky a zemí Evropské unie. Metodika by měla
dále přispět k:
• rozvoji teorie kriminalistické vědy a kriminalistické praxe, navrhnout legislativní
a organizační opatření ke zvýšení bezpečí občanů před projevy kriminality.
• z výšení úrovně ochrany společnosti před teroristickými útoky novými metodami
a prostředky pro potírání organizované kriminality,
• zajištění ochrany občanů proti sociopatologickým jevům a protispolečenskému
jednání a
• výzkumu nových metod a postupů orgánů činných v trestním řízení ke zvýšení
efektivnosti potírání korupce.
2. Teoretická část - vymezení základních pojmů
K základním pojmům a procesům, které nejsou dosud zcela jednoznačně přijímány
policejní a justiční praxi, lze zařadit:
• výnos z trestné činnosti, jeho vznik, formy,
• identifikace výnosů z trestné činnosti,
• finanční šetření a jeho obsah (předmět),
• vztah trestního řízení a finančního šetření,
• etapy (fáze) finančního šetření,
• metodika finančního šeření a její funkce v trestním řízení.
2.1. Výnos z trestné činnosti a jeho vznik a formy
Výnos z trestné činnosti je v současnosti nejčastěji vymezován jako jakýkoliv majetek
odvozený nebo získaný přímo nebo nepřímo spácháním trestného činu. Přičemž majetek znamená aktiva jakéhokoli druhu ať hmotná či nehmotná, movitá či nemovitá,
materiální či nemateriální a právní dokumenty nebo nástroje prokazující oprávnění
nebo podíl na takových aktivech.2
V zákoně č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné
činnosti a financování terorismu, je pojem výnos z trestné činnosti nepřímo vymezen
v definici legalizace výnosů, kterou se „…rozumí jednání sledující zakrytí nezákonného původu jakékoliv ekonomické výhody vyplývající z trestné činnosti s cílem vzbudit
zdání, že jde o majetkový prospěch nabytý v souladu se zákonem.“ 3
2
Mezinárodní standardy v boji proti praní peněz, financování terorismu a šíření zbraní hromadného ničení. Doporučení FATF. Únor 2012. Dostupné z: http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&cad=rja&uact=8&ved=0CCAQFjAA&url=http%3A%2F%2Fwww.mfcr.cz%2Fassets%2Fcs%2Fmedia%2FMetodika_2013-08-19_Doporuceni-FATF-z-unora-2012_oprava-formtovn.
pdf&ei=hSPwVOqqE4PPPb-VgMgH&usg=AFQjCNHOx2oVy9tviPyVe2qxtZG0OrahaA
3
Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti financování terorismu, § 3 odst. 1.
88
V trestním právu se podle § 70 odst. 1 písm. c) považuje za výnos věc nebo jiná majetková hodnota, „…kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj
nebo kterou pachatel, byť jen zčásti, nabyl za věc nebo jinou majetkovou hodnotu uvedenou pod písmenem c), pokud hodnota věci nebo jiné majetkové hodnoty uvedené
pod písmenem c) není ve vztahu k hodnotě nabyté věci nebo jiné majetkové hodnoty
zanedbatelná.“4 v komentáři k uvedenému § 70 trestního zákoníku je výnos z trestného činu vymezen jako jakýkoli ekonomický prospěch či výhoda, včetně zisku z trestné
činnosti, který je možno zabrat.5
Pro potřeby policejní praxe považujeme za nejvhodnější vymezit výnos z trestné činnosti jako majetkový prospěch, který vnějškově vystupuje v podobě (formě):
1. Konkrétní věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla získaná nebo nabyta trestným činem nebo jako odměna za něj, včetně věcí a jiných majetkových hodnot
následně pořízených za tyto věci a na majetku pachatele (případně dalších osob
fyzických nebo právnických) se projeví jeho nárůstem.
2. Nebo v podobě nezmenšení vlastního majetku pachatele (např. zkrácením daně),
ke kterému by při splnění daňové povinnosti došlo
a lze jej postihnout trestem propadnutí věci (jiné majetkové hodnoty) nebo ochranným opatřením zabrání věci (jiné majetkové hodnoty).
Konkrétní výnos z trestné činnosti má podobu určité věci nebo jiné majetkové hodnoty. V právním smyslu se věcí rozumí vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí.
Občanský zákoník dále rozlišuje věci hmotné a nehmotné. Hmotná věc je ovladatelná
část vnějšího světa, která má povahu samostatného předmětu a nehmotné věci jsou
práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty.6 Může to být jen
individuálně určená samostatná věc, která musí v době rozsudku existovat.7 Za věc lze
dle § 134 trestního zákoníku považovat mimo jiné ovladatelné přírodní síly a zaknihované cenné papíry a peněžní prostředky na účtu.
Tyto hmotné předměty (případně ovladatelné přírodní síly nebo zaknihované cenné
papíry a finanční prostředky na účtu u banky), musí být způsobilé být předmětem
4
§§ 70 odst. 1 písm. c), d) a 101 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.
5
Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1067.
6
§§ 489 a 496 zákona č. 89/20012 Sb., občanský zákoník.
7
Novotný, F., Růžička, M. a kol. Trestní kodexy. Praha: Eurounion, 2002, s. 96.
89
vlastnictví8 a mít pro vlastníka nějakou užitnou hodnotu, tj. že slouží k uspokojení nějaké jeho potřeby. Cenné papíry v listinné podobě nebo finanční prostředky v hotovosti
považujeme za věc movitou.
Jinou majetkovou hodnotou se rozumí majetkové právo nebo jiná penězi ocenitelná
hodnota, která není věcí.9 Konkrétně jinou penězi ocenitelnou hodnotou, která není
věcí, je pak jakákoli hodnota vyjádřitelná v penězích (např. know-how jako technické, výrobní, obchodní a jiné hospodářské znalosti a poznatky). Dále se sem zařazují
obchodní podíly v obchodních společnostech a družstvech, vklad tichého společníka
apod. Majetkové právo představuje jakékoli penězi ocenitelné právo, kterým v praxi
bude především pohledávka, neboť její povaha ji umožňuje např. postoupit,10 zajistit11
nebo zastavit, a to i jako pohledávku vzniklou v budoucnu.12 Dále mezi majetková práva patří nároky na vyplacení dividendy z držených akcií, výnosy z autorského práva,
apod. Obdobně tomu je také u peněžních prostředků na účtu, které se obecně podřazují pod pohledávky, tedy majetková práva.13
Jednoznačné vymezení pojmu „výnos z trestné činnosti“ je důležité zejména z toho důvodu, že umožní orgánům činným v trestním řízení cíleně jej zajišťovat a odčerpávat.
Předejde se situacím, kdy usnesení policejního orgánu (státního zástupce) o zajištění
je pro nejasnost a neurčitost vymezení výnosů z trestné činnosti následně na základě
stížnosti obviněným (obžalovaným) rozhodnutím státního zástupce (soudce) zrušeno.
Aby se konkrétní věc (samostatný předmět) nebo jiná majetková hodnota staly výnosem z trestné činnosti, musí být konkrétním trestným činem pachatelem získána nebo
přijata jako odměna za něj.
Věcí nebo jinou majetkovou hodnotou získanou trestným činem rozumíme to, co bylo
vyrobeno trestným činem (tzv. producta sceleris), např. padělané peníze podle § 233,
padělek díla výtvarného umění podle § 271, vyrobená omamná nebo psychotropní
látka podle § 283, a dále to, co bylo získáno trestným činem (tzv. scelere quaesita),
např. přijatý majetkový prospěch podle § 257 odst. 1 písm. c), přijatý úplatek podle §
331. V obou případech (výroba či jiné získání) může být opatření takové věci nebo jiné
majetkové hodnoty znakem základní skutkové podstaty trestného činu, např. přijetí
8
Nutnost, aby věc mohla být předmětem vlastnictví, vyplývá z ustanovení trestního zákoníku
týkající se ukládání a výkonu jednotlivých trestů, kde je u trestů postihující majetek pachatelů uvedeno, že
věc (majetek) musí pachateli náležet (§ 135).
9
§ 134 zákona č. 40/2009, trestní zákoník.
10
Srovnej § 524 a násl. Občanského zákoníku
11
Srovnej § 544 a násl. Občanského zákoníku.
12
Srovnej § 155 odst. 3 Občanského zákoníku.
13
Viz. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované
vydání. Dodatek. Praha: C. H. Beck, 2008. s. 159 a n.
90
majetkového prospěchu podle § 257 odst. 1 písm. c), nebo znakem tzv. kvalifikované
skutkové podstaty, např. podle § 256 odst. 2 písm. c), ale v jiných případech tomu tak
být nemusí. Za výnos z trestné činnosti považujeme i věci nebo jiné majetkové hodnoty, které pachatel získal jako odměnu za trestný čin, ať již před spácháním, nebo po jeho
spáchání. Není též rozhodné, zda poskytnutí odměny bylo či nebylo předem dohodnuto. Z povahy věci vyplývá, že nemůže jít o nehmotnou odměnu nebo prospěch.14
Podle trestního zákoníku lze za druhotný výnos z trestné činnosti považovat i věcí
nebo jiné majetkové hodnoty, které pachatel nabyl za věci nebo jiné majetkové hodnoty získané trestným činem, popř. za věci nebo jiné majetkové hodnoty tvořící odměnu za trestný čin.
Za výnos z trestné činnosti lze považovat i věci nebo jiné majetkové hodnoty, které
pachatel nabyl jako výsledek investice primárního (původního) výnosu do produkční nebo obchodní činnosti. V tomto případě se může hovořit o sekundárním výnosu
z trestné činnosti.
V případě výše uvedených forem výnosů z trestné činnosti, věci nebo jiné majetkové
hodnoty, které pachatel získal, nemusí mít původního vlastníka (např., když věc byla
vyrobena trestným činem jako nově vzniklá) nebo původní vlastník této věci nebo jiné
majetkové hodnoty je spolupachatelem nebo účastníkem na trestné činnosti pachatele (např. úplatek, odměna za spáchání trestného činu, apod.).
Za výnos z trestné činnosti můžeme považovat však i ty věci nebo jiné majetkové hodnoty, které pachatel nabyl (získal) trestným činem na úkor jiné fyzické nebo právnické
osoby (např. trestným činem krádeže, podvodu, zpronevěry, apod.), která je vlastníkem (majitelem, nájemcem, apod.) těchto věcí nebo jiných majetkových hodnot. Tato
fyzická nebo právnická osoba je v pozici poškozené trestným činem.
Vznik (tvorba) výnosů z trestné činnosti
Z ekonomického (podnikového) hlediska představují výnosy hmotné toky v peněžním
vyjádření, tzn., že se nemusí hned jednat o přírůstky peněz. Peněžní toky mohou hmotné toky provázet, předcházet nebo následovat. Výnosy podniku jsou vyprodukované
a prodané výstupy pro uspokojení lidských potřeb, vyjádřené v penězích.
Výnos z trestné činnosti v podobě věci nebo jiné majetkové hodnoty může, jak bylo
výše naznačeno, vzniknout v podstatě dojím způsobem – nezákonnou produkční aktivitou nebo poskytováním služeb a nezákonnou transakcí. Obligatorní podmínkou pro
vznik výnosů z těchto aktivit je, že při jejich realizaci dojde k naplnění skutkové podstaty některého z trestných činů.
14
Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, s 802.
91
a) Tvorba výnosů nezákonnou aktivitou (nezákonným poskytováním služeb)
Výnosy nezákonnou aktivitou mohou vzniknut v podstatě dvojím způsobem a to:
• nezákonnou výrobou legálních výrobků (nezákonným poskytováním legálních
služeb) a
• výrobou nelegálních (zakázaných) výrobků nebo poskytováním nelegálních služeb.
Nezákonná výroba legálních výrobků (např. potřeb pro chovatele) nebo nezákonné
poskytování legálních služeb (např. právních) znamená, že pachatel tyto aktivity vykonává bez příslušného oprávnění podle jiných právních předpisů. Rozsah a intenzita
nezákonné výroby a nabídky služeb musí narušit zájem chráněný trestním zákonem
(např. délka výrobní činnosti nebo nabízení služeb, výše majetkového prospěchu,
apod.). Příjem z prodeje takto vyrobených výrobků nebo nabízených služeb lze považovat za výnos z trestné činnosti, pokud dojde k pravomocnému odsouzení pachatelů za konkrétní trestní čin (např. neoprávněné podnikání, porušení práv k ochranné
známce a jiným označením, apod.).
V případě výroby zakázaných výrobku nebo poskytování nelegálních služeb je již výroba věci (služba) sama o sobě trestným činem (např. výroba zbraní, drog, padělaných
peněz, nabízení potratů mimo zdravotnická zařízení, apod.). Takto vyrobená věc nebo
příjem z nabídnuté služby se stává bez dalšího výnosem z trestného činu.
b) Tvorba výnosů nezákonnou transakcí
Z hlediska institucionální ekonomie je transakce „jakýkoli akt směny či transferu mezi
účastníky smluvního vztahu, jímž mohou být fyzické či právnické osoby.“15 Z hlediska
tvorby výnosu z trestné činnosti lze i transakci metodologicky rozdělit do dvou rovin.
V první rovině dochází k nelegální transakci (směny) legálních produktů (např. prodej
legálního zboží bez příslušného oprávnění) a ve druhé rovině k zakázané transakci, kdy
sama transakce je zakázaná (např. krádež, obchodování s lidmi).
V případě nelegální transakce legálních výrobků (věcí a jiných majetkových hodnot),
lze za výnos z trestné činnosti považovat majetkový prospěch získaný touto transakcí,
ale snížený o skutečně vynaložené náklady, zejména hodnotu použitého materiálu,
hodnotu energie spotřebované při provádění nedovolené činnosti, náklady na dopravu materiálu, popřípadě vyrobeného zboží, hotové výlohy pachatele (cestovné a nocležné), a podobně.16 Rovněž platby odvedené na daních nepřináší pachateli žádný ma15
Mlčoch, L. Institucionální ekonomie. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Nakladatelství Karolinum, 2005, s. 31.
16
Mlčoch, Z. Co je to neoprávněné podnikání - definice, tresty, podstata trestného činu. [Cit.
2.3.2015]. Dostupné na www:
<http://www.zbynekmlcoch.cz/info/pravo/co_je_to_neopravnene_podnikani_definice_tresty_podstata_trestneho_cinu.html>
92
jetkový prospěch a proto platby odvedené na daních v souvislosti s příjmy z činnosti,
jež je podstatou trestného činu, nelze považovat za prospěch ve smyslu příslušných
skutkových podstat.17
V případě zakázané transakce (obchodování s lidmi, apod.), je nutno za výnos z trestné
činnosti považovat celkový majetkový prospěch (bez odečtení nákladů, protože tyto
výdaje byly určeny k páchání trestné činnosti).
2.2. Proces identifikace výnosů z trestné činnosti
Identifikace výnosů z trestné činnosti představuje proces, během něhož se zjišťuje, zda
majetkový prospěch fyzické nebo právnické osoby (inkriminovaná konkrétní věc nebo
jiná majetková hodnota) byl, byť zprostředkovaně, získán trestným činem nebo jako
odměna za jeho spáchání.
Každá věc (jiná majetková hodnota) má své charakteristické znaky (identifikační prvky), které získává v okamžiku svého vzniku a v průběhu své existence (forma, hodnota,
zdrojová aktivita, zdrojová transakce, tokové veličiny, vlastnictví). Tyto charakteristické
znaky lze rozdělit podle vzniku na konstantní a variabilní.
Konstantní vznikají v okamžiku zrodu výnosu a jsou neměnné. Ke konstantním znakům výnosů z trestné činnosti lze zařadit zdrojovou aktivitu (věc nebo jiná majetková hodnota trestným činem vyrobená nebo získaná, případně přijata jako odměna
za trestný čin) a zdrojovou transakci (majetkový prospěch získaný nelegální transakcí
legálních věci nebo zakázaných transakcí) a vlastnictví (např. odcizením nezískává pachatel vlastnické právo k odcizené věci).
K variabilním znakům, které se v průběhu další existence výnosu mohou měnit lze zařadit ty, které vznikají anebo se mění v průběhu další existence výnosu. Konkrétně se
jedná např. o formu (vyrobenou drogu pachatel nebo jiná osoba prodá a formy výnosu
se změní na hotové peníze, nebo pachatel za přijatý úplatek koupí movitou věc, apod.),
hodnotu výnosů (hodnota se mění zejména podle poptávky, nabídky a nákladů) a tokové veličiny (různé druhy transakcí), v jejichž průběhu se může měnit forma i hodnota výnosů a může dojít také k zakrytí zdroje (majetkový prospěch získaný trestnou
činnost je vnějškově vystupuje jako legální majetek pachatele). K variabilním znakům
výnosů lze zařadit i jeho vlastnictví. Orientačně lze uvést, že vlastnické právo se chápe
jako souhrn více dílčích práv, konkrétně práva věc držet, práva věc užívat, práva věc
požívat, tedy brát z ní plody, případně i jiné užitky a konečně práva s věcí nakládat.
Podle trestního zákoníku může soud uložit trest propadnutí věci nebo jiné majetkové
hodnoty (výnosů), jen jde-li o věc nebo jinou majetkovou hodnotu náležející pacha17
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 5 Tdo 136/2008, ze dne 11. 6. 2008. Dostupné na: www.epravo.cz
93
teli. Z § 135 trestního zákoníku vyplývá, že věc nebo jiná majetková hodnota náleží
pachateli (nebo jiné osobě), jestliže ji v době rozhodnutí o ní vlastní, je součástí jeho
majetku nebo s ní fakticky jako vlastník nebo majitel nakládá, aniž je oprávněný vlastník, majitel nebo držitel takové věci nebo jiné majetkové hodnoty znám. Získání věci
trestným činem však nepředstavuje nabytí vlastnického práva k této věci. Proto, i když
pachatel získal majetkový prospěch tím, že věc, která je výnosem z trestného činu,
vyrobil (nově vzniklá věc, tzn., že předchozí vlastník této věci neexistuje), nestává se
jejím vlastníkem. Pachatel se vlastníkem nestává také v případě, že věc, kterou získal
trestným činem (např. krádeži), byla již dříve ve vlastnictví někoho jiného.18
V průběhu identifikace výnosů z trestné činnosti musí policejní orgán posoudit a právně kvalifikovat jeho všechny charakteristické znaky s důrazem na konstantní. Pro posouzení a označení určité věci nebo jiné majetkové hodnoty jako výnosu z trestné činnosti je rozhodující jejich zdroj (původ). I v případě získání majetkového prospěchu
v podobě nezmenšení vlastního majetku pachatele, je nutno jednoznačně kvalifikovat,
na základě jaké právní skutečnosti k tomuto „nezmenšení majetku“ došlo a zda má
souvislost s trestnou činnosti. Toto může učinit jenom orgán činný v trestním řízení.
Na posouzení znalce (experta) zůstává určení hodnoty věci nebo jiné majetkové hodnoty získané trestným činem nebo k jak velkému zmenšení majetku pachatele by došlo, kdyby řádně splnil své povinnosti.
Identifikaci výnosů z trestné činnosti je nutno realizovat ve dvou fázích:
V první fázi provést identifikaci objektovou (ekonomickou), tzn., jak věc nebo jiná majetková získána trestným činem vznikla, zda byla vyrobena trestným činem, nebo trestnou činnosti získána jako majetkový prospěch nebo odměna za trestný čin, případně
byla odejmuta z dispozice oprávněného vlastníka (držitele, apod.).
Ve druhé fázi se provede identifikace právní, tzn., zda způsob nabytí této věci nebo jiné
majetkové hodnoty byl jako přímý důsledek jednání naplňujícího skutkovou podstatu
některého z trestných činů, pro který je vedeno trestní řízení nebo jiného jednání.
2.3. Finanční šetření a jeho obsah (předmět)
Současná právní úprava trestního řádu ve vztahu ke zjišťování majetkového prospěchu
získaného trestnou činností neodpovídá aktuálnímu vývoji hospodářské a jiné trestné
činnosti. V současnosti absentuje efektivní právní úprava zjišťování majetkových poměrů pachatelů trestných činů. Obecná povinnost vyjádřená v § 91 odst. 1 trestního
řádu, jehož smyslem je dotázat se obviněného v rámci jeho výslechu na jeho rodinné,
18
Určité výjimky v nabývání vlastnictví k věci získané trestným činem existují v případech, kdy
fyzická nebo právnická osoba nabude tuto věc v tzv. dobré víře. Podrobněji viz příslušná ustanovení občanského zákoníku.
94
majetkové a výdělkové poměry v rozsahu potřebném na určení druhu a výměru trestu
ve vztahu k potřebě náležitě a včas zkoumat majetkové poměry pachatele, je nedostatečná. Nedostatečnost právní úpravy se projeví zejména ve vztahu k pachatelům
závažné a rozsáhle hospodářské trestné činnosti nebo organizovaného zločinu, u kterých odborné a časově náročné vyšetřování této trestné činnosti často brání souběžnému zkoumání majetkových poměrů pachatele (pachatelů) a dalších zájmových osob.
Uvedená situace umožňuje pachatelům, aby se včas zbavili majetkového prospěchu
získaného touto trestnou činností nebo i svého legálního majetku a to převedením
na třetí osoby, zatěžování majetku třetích osob fiktivními právy, exekucemi, apod.).
V případě zakomponování institutu finančního šetření do trestního řádu by přispělo k řešení výše naznačených problémů se zabavováním majetku pachatelů trestných
činů.
„Finanční šetření“ podle mezinárodních standardů v boji proti praní peněz, financování terorismu a šíření zbraní hromadného ničení znamená vyšetřování finančních záležitostí týkajících se trestné činnosti s cílem určit rozsah kriminálních sítí a/nebo rozsah
trestné činnosti. Jde o to:
•
•
odhalit a vyhledat výnosy z trestné činnosti, finanční prostředky teroristů nebo
jiná aktiva, která by mohla být zkonfiskována a
zajistit důkazy využitelné v trestním řízení. 19
Uvedené standardy vymezují i pojem souběžného finančního šetření, které chápou
jako provádění finančního šetření zároveň s nebo v rámci (tradičního) šetření trestného činu praní peněz, financování terorismu a/nebo predikativního trestného činu
(činů). Vyšetřovatelé orgánů činných v trestním řízení, kteří vyšetřují predikativní trestné činy, by měli být oprávněni vyšetřovat jakékoli související trestné činy praní peněz
a financování terorismu v rámci souběžného vyšetřování, nebo by měli mít možnost
předat případ jinému orgánu, aby v takovém vyšetřování pokračoval.
Pojem finanční šetření není v českém trestním právu obsažen, a proto jeho provedení
není pro orgány činné v trestním řízení závazné.
Pro potřeby policejního orgánu pověřeného vyšetřováním je problematika finančního šetření upravena závazným pokynem policejního prezidenta. V tomto pokynu se finančním
šetřením rozumí proces vyhledávání, dokumentace a zajišťování výnosů z trestné činnosti
19
Mezinárodní standardy v boji proti praní peněz, financování terorismu a šíření zbraní hromadného ničení. Doporučení FATF. Únor 2012. Dostupné z: http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&cad=rja&uact=8&ved=0CCAQFjAA&url=http%3A%2F%2Fwww.mfcr.cz%2Fassets%2Fcs%2Fmedia%2FMetodika_2013-08-19_Doporuceni-FATF-z-unora-2012_oprava-formtovn.
pdf&ei=hSPwVOqqE4PPPb-VgMgH&usg=AFQjCNHOx2oVy9tviPyVe2qxtZG0OrahaA
95
nebo zajišťování náhradní hodnoty20) a vyhotovení majetkového profilu pro účely zajištění výkonu trestu či ochranného opatření21) nebo zajištění nároku poškozeného v trestním řízení22), a následující úkoly spojené se správou takto zajištěného majetku23). Finanční
šetření může provést policista, který vede trestní řízení, kde byla způsobena majetková
újma či byl získán majetkový prospěch (dále jen „zpracovatel“), již od doby zahájení úkonů
trestního řízení24) důsledně zjišťuje a zajišťuje výnosy z trestné činnosti a zvažuje možnost
zajištění majetku pro účely zajištění náhradní hodnoty, pro účely uspokojení oprávněných
nároků poškozeného nebo pro účely uložení trestu propadnutí majetku25). Pro tyto účely
posuzuje vhodnost provedení finančního šetření, případně rozsahu a způsobu jeho provedení. V případech, kdy je na místě provedení finančního šetření, a jedná se o provádění
finančního šetření rozsáhlejšího charakteru, které není v silách zpracovatele, může požádat o jeho provedení specialistu organizačního článku nebo útvaru, v rámci kterého je
zařazen, nebo příslušné specializované pracoviště. V uvedeném pokynu je finanční šetření
členěno na zkrácené, které je zaměřeno na vyhledání, dokumentaci a zajišťování výnosů
z trestné činnosti, důkazů k trestní věci a případného zpracování částečného majetkového
profilu prověřovaných osob a komplexní, které zahrnuje vyhledání, dokumentaci a zajišťování výnosů z trestné činnosti, zpracování analýz a podrobného majetkového profilu
prověřovaných osob a zajištění důkazů k trestní věci. Zároveň jsou zde uvedeny i postupy
provádění finančního šetřením v jednotlivých fázích trestního řízení.
2.4. Vztah trestního řízení a finančního šetření
Jak bylo uvedeno výše, samotné finanční šetření není trestním řádem jednoznačně
upraveno. Finanční šetření jako součást trestního řízení je realizováno podle procesních úkonů zahájených podle trestního řádu (po zahájení úkonů trestního řízení, po sdělení obvinění). Např., v tzv. předprocesním stadiu nemůže policejní orgán
ke zjišťování a odhalování majetkového prospěchu podezřelého, využít oprávnění
vyplývající z trestního řádu a proto postupuje podle jiných právních norem (zákon
o Policii ČR) nebo majetkové poměry zájmových osob zpracovává z veřejně dostupných zdrojů. Po zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu,
může policejní orgán využívat téměř všechna oprávnění vyplývající z jeho jednotlivých
ustanovení. Může od příslušných institucí vyžadovat informace spadající pod daňové
a bankovní tajemství, za účelem zjištění majetkových poměrů podezřelých může provádět domovní prohlídky a další úkony spojené se zajišťováním věcí, u kterých zjištěné
skutečnosti nasvědčují, že se může jednat o výnos z trestné činnosti, apod.
20
§ 79f zákona č.141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu).
21
§ 66, 67, 70 až 72, 101 a 102 zákona č. 40/2009 Sb.
22
§ 47 zákona č.141/1961 Sb.
23
zákonů.
Zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých
24
§ 158 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb.
25
§ 78 až 79f, § 47 a § 347 zákona č. 141/1961 Sb.
96
Podle § 12 odst. 10 trestního řádu se trestním řízením rozumí řízení podle tohoto zákona a zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, trestním stíháním
pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně
jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé a přípravným řízením
úsek řízení podle tohoto zákona od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení
nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně
předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání
obžaloby.
Nejdůležitějším stadiem trestního řízení je hlavní líčení. Z hlediska finančního šetření
je však nejdůležitější přípravné trestní řízení, které lze rozdělit na dvě etapy a to na prověřování (podle § 158 odst. 3 a násl. trestního řádu) a vyšetřování (podle § 160 a násl.
trestního řádu).
Přípravné řízení plní tři základní funkce – funkci vyhledávací, zajišťovací a ověřovací.
Některé publikace ovšem zmiňují podrobnější členění.26 Vyhledávací funkce spočívá
v hledání skrytých informací o spáchaných trestných činech, o nichž je většinou velmi
nesnadné opatřit si dostatek věrohodných informací. Fixační funkce přípravného řízení spočívá v procesním podchycení (fixaci) pomíjivých důkazů pro soudní řízení, tím se
předejde jejich hrozící zkáze nebo poškození. Verifikační (filtrační) funkce přípravného řízení směřuje k zabránění tomu, aby před soud byly stavěny osoby, u nichž podezření ze spáchání trestného činu není dostatečně odůvodněno. Někteří autoři uvádějí
ještě další funkci a to odklonnou. Odklonná funkce vyjadřuje snahu vyhnout se tradičnímu vyřízení věci v hlavním líčení v málo závažných (bagatelních) věcech a nahradit je
tzv. odklony. Jedná se o jakési alternativní vyřizování bagatelní kriminality s cílem dosáhnout zjednodušení a zrychlení procesu vyřizování věci a dalších žádoucích efektů.
Uvedené funkce trestního řízení lze vztáhnout i na finanční šetření. V tomto případě by
vyhledávací funkce finančního šetření spočívala ve skrytém zjišťování informací o majetkovém prospěchu získaného trestnou činností a v případě, že trestným činem byla
způsobená škoda i o legálním majetku podezřelého, ze kterého by se tato škoda hradila. Fixační funkce finančního šetření by spočívala v zajištění zjištěného majetkového
prospěchu a po zahájení trestního stíhání i zajištění nároku poškozeného na náhradu
škody způsobené trestným činem. Smyslem zajišťovacích úkonů je zabránit zájmovým
osobám, aby inkriminovaný majetek (věci a jiné majetkové hodnoty) byly vyvedeny
mimo dosah orgánů činných v trestním řízení a zmaření výkonu očekávaných trestů
nebo ochranných opatření (trest propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty, propadnutí náhradní hodnoty, trest propadnutí majetku nebo ochranné opatření zabrání věci
nebo jiné majetkové hodnoty). Podstatou verifikační funkce finančního šetření by bylo
26
Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol., Trestní právo procesní, 3. přepracované vydání, C. H. Beck,
2007, str. 536.
97
zabránit tomu, aby trestem nebo ochranným opatřením byl postižen pouze majetkový
prospěch získaný trestnou činností nebo jako odměna za ní a aby nárok poškozeného
byl uspokojen z legálního majetku pachatele.
2.5. Etapy (fáze) finančního šetření,
Podle trestního řádu musí orgány činné v trestním řízení postupovat tak, aby trestné
činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni, tzn.,
že trestní řízení je vedeno vždy proti nějaké osobě (fyzické nebo právnické), která je
podezřelá ze spáchání trestného činu. Trestní řízení vedené bez účasti podezřelé osoby
je možné pouze v prvotních fázích přípravného řízení (např. v případě podaného trestního oznámení „proti neznámému pachateli“). Trestní řízení tedy neběží a už vůbec jej
nelze iniciovat pouze za účelem odčerpání výnosů z trestné činnosti.
Finanční šetření lze podle období, kdy je zahájeno a realizováno rozdělit do následujících etap:
• Finanční šetření prováděné před zahájením úkonů trestního řízení – jednotlivé
úkony finančního šetření jsou prováděny skrytě – základní metodou získávání poznatků o majetkovém prospěchu z trestné činnosti je finanční zpravodajství.
• Finanční šetření prováděné před zahájením trestního stíhání (po sepsání záznamu
o zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin podle § 158 odst. 3 trestního řádu);
při dodržení terminologie trestního řádu v této etapě lze mluvit o finančním prověřování.
• Finanční šetření po zahájení trestního stíhání (nasvědčují-li prověřováním podle
§ 158 zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní
orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného); opět
při dodržení terminologie trestního řádu lze v této etapě mluvit o finančním vyšetřování.
V období před zahájením úkonů trestního řízení postupuje policista z vlastní iniciativy nebo na základě podnětu jiné osoby anebo orgánu a za účelem získání poznatků o trestné činnosti vyhledává, odhaluje, a je-li to třeba, i dokumentuje skutečnosti
nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. V rámci finančního zpravodajství by se
jednalo o získávání poznatků o možném majetkovém prospěchu (profilu) osob podezřelých z trestné činnosti nebo o původu majetku z neznámých zdrojů a to na základě podnětu, oznámení, vlastní činnosti, podání podle § 59 trestního řádu, apod.), že
byl spáchán trestný čin, kterým pachatel získal nebo mohl získat majetkový prospěch.
Protože ještě nejsou zahájeny úkony trestního řízení, musí policejní orgán provádějící
finanční šetření postupovat podle jiných právních předpisů, než trestní řád. V tomto
případě by postupoval podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR (§§ 69 a 72) za využití
oprávnění a prostředků v něm uvedených (jedná se zejména postup podle §§ 61 –
podání vysvětlení, 62 – pořizování záznamu, 63 – prokázání totožnosti, 66 – získávání
98
informací z evidencí, 68 – pátrání po osobách a věcech). Ve vymezených případech
může policejní orgán uvedený v §§ 71 a 71a) získávat v této fázi finančního šetření
i údaje týkající se bankovního tajemství, daňového řízení nebo údaje z elektronických
komunikací. Poskytnutí informací podle těchto ustanovení není porušením bankovního tajemství nebo povinnosti mlčenlivosti podle daňového řádu. Policista provádějící
finanční šetření v této etapě je při získávání poznatků o majetkovém prospěchu z trestné činnosti oprávněn používat podpůrné operativně pátrací prostředky, kterými jsou
informátor (§ 73), krycí prostředky (§ 74), krycí doklad (§ 75), zabezpečovací technika
(§ 76) a zvláštní finanční prostředky (§ 77).
Podstatnou náležitosti jednotlivých postupů finančního šetření v této etapě je jeho
skrytost a proaktivnost, čímž se zamezí zmaření následných postupů finančního šetření podle trestního řádu, zejména zabavení (zajištění) majetkového prospěchu pocházejícího z trestné činnosti a jeho následné odčerpání v soudním stadiu trestního řízení.
Fázi trestního řízení před zahájením trestního stíhání upravuje zák. č. 141/1961 Sb.,
o trestním řízení soudním, ve své Hlavě deváté, § 158 - § 159b. Základním cílem finančního prověřování v této fázi je, ověřit poznatky o majetkovém prospěchu získaného
trestnou činnosti, které byly zjištěny finančním zpravodajstvím a získat poznatky nové,
které nebylo možné zjistit skrytě a z veřejných zdrojů. Nedílnou součásti této fáze je
také dokumentace majetkového prospěchu získaného trestnou činností i legálního
majetku podezřelého.
Při objasňování a prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že majetkový prospěch byl získán trestnou činností podezřelého, opatřuje policejní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činu. V rámci toho je
oprávněn, zejména (§ 158 odst. 3 trestního řádu):
a) vyžadovat vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních orgánů,
b) vyžadovat odborné vyjádření od příslušných orgánů, a je-li toho pro posouzení
věci třeba, též znalecké posudky,
c) obstarávat potřebné podklady, zejména spisy a jiné písemné materiály,
d) provádět ohledání věci a místa činu,
e) za podmínek stanovených v § 78 až 81 trestního řádu činit rozhodnutí a opatření v těchto ustanoveních naznačená, tzn., zajišťovat jednotlivé formy výnosů
z trestné činnosti, případně legální majetek podezřelého jako náhradní hodnoty
za spotřebovaný výnos, apod.
Prověřování končí přijetím rozhodnutí o zahájení trestního stíhání určité osoby nebo
různými jinými způsoby (odložení, dočasné odložení, odevzdání věci k projednání
mimo trestní řízení).
Trestní stíhání je další částí přípravného řízení, která následuje, i když ne pokaždé poté,
co bylo ukončeno prověřování v rámci postupu před zahájením trestního stíhání. Trest99
ní stíhání je upraveno v hlavě desáté trestního řádu. Systematicky je tato hlava rozdělena na část týkající se zahájení trestního stíhání, provádění trestního stíhání, které se
označuje jako vyšetřování a ukončení trestního stíhání. V tomto úseku přípravného
řízení je již jednoznačně označena konkrétní osoba, vůči které je trestní řízení vedeno,
a dále je vymezen také skutek a trestný čin, pro nějž je tato osoba trestně stíhaná. Vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání je tak zahájeno vyšetřování.
V této etapě trestního řízení policejní orgán postupuje tak, aby byly co nejrychleji v potřebném rozsahu vyhledány důkazy k objasnění všech základních skutečností důležitých pro posouzení případu, včetně následku trestného činu. Z hlediska finančního vyšetřování je důležité, aby policejní orgán, který realizuje finanční vyšetřovatel, dokázal,
že obviněný svou trestnou činností získal majetkový prospěch a v jakém rozsahu, a že
tento majetkový prospěch (bezdůvodné obohacení) byl získán trestným činem, pro
který je stíhán, včetně prokázání výše škody způsobené trestným činem (§ 89 odst. 1
trestního řádu). Při dokazování zdroje majetkového prospěchu, tzn., že pochází z trestné činnosti pachatele, pro kterou je stíhán, je policejní orgán oprávněn využít kromě
procesních postupů před zahájením trestního stíhání i úkony podle hlavy čtvrté s výjimkou těch, které je oprávněn provést pouze státní zástupce nebo soudce.
Za důkaz, že konkrétní věc nebo jiná majetková hodnota byla získaná trestným činem
nebo jako odměnu za něj, nebo kterou pachatel, byť jen zčásti, nabyl za věc získanou
trestným činem, může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi
obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání, digitální stopy v informačních systémech, apod.
2.6. Metodika finančního šeření a její funkce v trestním řízení
Policejní praxe za posledních 15 let (od založení finanční policie) ukázala, že nejméně
aplikačních problémů ve finančním šetření vzniká v oblasti zajišťování výnosů z trestné činnosti. Právní úprava této oblasti obsažená v trestním řádu, vedle obligatorních
náležitosti, které musí procesní úkon směřující k zajištění výnosů z trestné činnosti naplnit, poskytuje i určitý metodický návod, jak samotné zajištění provést – po zjištění
skutečností nasvědčujících tomu, že konkrétní věci nebo jiná majetková hodnota jsou
výnosem z trestné činnosti, může orgán činný v trestním řízení rozhodnout o jejich
zajištění. Dále trestní řád upravuje postup policejního orgánu před vydáním (např. vyžádat předchozí souhlas státního zástupce) a po vydání rozhodnutí o zajištění (komu
má být rozhodnutí doručeno a v jakém pořadí, apod.). Metodicky je rovněž upravená
činnost policejního orgánu v případě stížnosti proti rozhodnutí o zajištění, anebo když
zajištění pro účely trestního řízení již není třeba. Podobnou úpravu obsahuje trestní
řád i v případě odčerpávání výnosů z trestné činnosti formou trestu nebo zabrání.
Nejméně propracovanou oblastí finančního šetření je oblast vyhledávání a odhalování
výnosu z trestné činnosti, včetně jeho identifikace. Trestní řád tuto oblast upravuje
100
značně obecně a ani neposkytuje obecní metodický návod jak výnosy z trestné činnosti vyhledávat.
Obecně lze metodiku finančního šetření vymezit jak teoreticko-praktické schéma určující postup provádění odborné činnosti (finančního šetření). Vychází z vědeckého
poznání a empirie, přesně vymezuje jednotlivé postupy pro výkon dané činnosti, které
v dané oblasti vedou k cíli (vyhledání a zajištění výnosů z trestné činnosti), v ideálním
případě nezávisle na schopnostech toho, kdo tyto postupy provádí. Hlavním smyslem
metodiky finančního šetření je stanovit závazná pravidla a postupy pro řešení situací,
které mohou nastat v průběhu vyhledávání výnosů z trestné činnosti s cílem tyto výnosy zajistit dříve, než je pachatelé a další osoby vyvedou z dosahu orgánů činných
v trestním řízeni.
Metodika finančního šetření plní následující funkce:
• Poznávací – spočívající v seskupování konkrétních postupů finančního šetření
do praktických skupin na základě poznání zdrojů a jednotlivých forem výnosů
z trestné činnosti. Jiný postup vyhledávání možného majetkového prospěchu pocházejícího z trestné činnosti zájmových osob bude volen u takových věcí a jiných
majetkových hodnot, které jsou evidovány u osob a úřadu pověřených vedením
evidence majetku (např. orgán pověřený vedením katastru nemovitostí, orgán
správy daní, orgán, který vede registr motorových vozidel, banky, apod.) a jiný
způsob u majetkových hodnot, které nejsou evidovány (např. hotovostní peníze,
řada movitých věcí, apod.).
• Formativní – spočívající ve vytváření typových modelů činnosti policejního orgánu v procesu vyhledávání určitých forem výnosů z trestné činnosti, které představují systém doporučených metod, uvedených výše.
Metodika finančního šetření musí vycházet z postupů předpokládaných trestním řádem nebo jiným právním předpisem vztahujícím se k vyhledávání výnosů z trestní
činnosti (zákon o Policii ČR, zákon o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení).
V praktické činnosti policejního orgánu to znamená, že každý postup nebo metodu,
kterou zvolí pro vyhledání a odhalení majetkového prospěchu zájmové osoby, musí
mít právní zdůvodnění. Každý jiný postup, i kdyby vedl k odhalení nezákonného majetkového prospěchu, může zmařit konečný cíl finančního vyšetřování a trestního řízení – odčerpání výnosů z trestné činnosti pachatelům trestných činů a dalších osob,
u kterých se výnosů nalézá.
Konkrétní postupy provádění finančního šetření jsou uvedeny v IS ETŘ (informační
systém elektronické trestní řízení), záložka finanční šetření, včetně vzorů formulářů
a číselník dožadovaných institucí a orgánů, včetně možnosti odeslání hromadného
dožádání (např. všechny žádosti na pojišťovny lze odeslat najednou do jejich datových
schránek), proto je nebudeme dále rozebírat. Soustředíme se na postupy, které by měl
101
policejní orgán (specializovaný pracovník) při finančním šetření ve vztahu k trestnímu
řízení respektovat a dodržovat.
Na začátku každé etapy finančního šetření je důležité, aby policejní orgán (specializovaný pracovník) vymezil okruh zájmových osob, tzn. fyzických i právnických, u kterých
budou prověřované majetkové poměry a rozsah finančního šetření. Finanční šetření
může být provedeno ve zkrácené nebo komplexní (úplné) formě. Postup policejního
orgánu v případě zkráceného nebo komplexního finančního šetření je upraven v závazném pokynu PP č. 174/2011.
Zkrácené finanční šetření je prováděno zejména:
a) pokud se dosavadním šetřením v trestní věci, kde byla způsobena majetková
újma, či byl získán majetkový prospěch, nepodařilo zajistit výnos z trestné činnosti nebo jeho náhradní hodnotu, nebo je zde předpoklad, že pachatel bude mařit
a ztěžovat uspokojení nároku poškozeného v trestním řízení,
b) pokud nebylo nebo nemohlo být provedeno komplexní finanční šetření v průběhu vedení trestního řízení a v době, kdy by mohlo být provedeno, by bránilo
dalšímu postupu ve věci (např. ukončení trestního spisu s návrhem na podání obžaloby),
c) pokud by provedení komplexního finančního šetření bylo vzhledem k povaze
trestního řízení neefektivní (např. u trestních věcí, kde byla způsobena škoda nikoli
malá či byl získán pachatelem nebo jinou osobou nikoli malý majetkový prospěch),
d) pokud se vede trestní řízení, kde obviněný je vzat do vazby a přichází v úvahu
postup orgánu rozhodujícího o vazbě ve smyslu ustanovení § 73a trestního řádu.
Komplexní finanční šetření se provádí vždy:
a) v trestních věcech, kde byla způsobena škoda velkého rozsahu a zároveň pachatelem nebo jinou osobou byl získán majetkový prospěch,
b) v trestních věcech, kde pachatel nebo jiná osoba získala majetkový prospěch velkého rozsahu,
c) pokud se jedná o zvlášť závažný zločin, jímž pachatel pro sebe nebo pro jiného
získal majetkový prospěch,
d) v případech trestné činnosti páchané pachateli organizované zločinecké skupiny,
kterou pachatelé získali značný majetkový prospěch,
e) pokud ze shromážděných poznatků jednoznačně vyplývá, že lze dohledat další
majetek, který by bylo možno zajistit.
2.6.1. Metodika FŠ v etapě před zahájením úkonu trestního řízení
– finanční zpravodajství
Finanční zpravodajství představuje souhrn metod využívaných v etapě před zahájením
úkonů trestního řízení. Protože ještě nejsou zahájeny úkony trestního řízení, musí policejní orgán provádějící finanční šetření postupovat podle jiných právních předpisů,
102
než trestní řád. V tomto případě by postupoval podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii
ČR (§§ 69 a 72) za využití oprávnění a prostředků v něm uvedených (jedná se zejména postup podle §§ 61 – podání vysvětlení, 62 – pořizování záznamu, 63 – prokázání totožnosti, 66 – získávání informací z evidencí, 68 – pátrání po osobách a věcech).
Ve vymezených případech může policejní orgán uvedený v §§ 71 a 71a) získávat v této
fázi finančního šetření i údaje týkající se bankovního tajemství, daňového řízení nebo
údaje z elektronických komunikací. Poskytnutí informací podle těchto ustanovení není
porušením bankovního tajemství nebo povinnosti mlčenlivosti podle daňového řádu.
Policista provádějící finanční šetření v této etapě je při získávání poznatků o majetkovém prospěchu z trestné činnosti v rámci operativně pátrací činnosti, oprávněn používat podpůrné operativně pátrací prostředky, kterými jsou informátor (§ 73), krycí
prostředky (§ 74), krycí doklad (§ 75), zabezpečovací technika (§ 76) a zvláštní finanční
prostředky (§ 77).
Cíl finančního šetření (finančního zpravodajství):
• odhalit možné zdroje majetkového prospěchu podezřelého a dalších zájmových
osob
• provedení prvotních vztahových analýz – rozdělit zjištěné majetkové poměry podezřelého do následujících skupin na:
 legální majetek podezřelého zjištěného z veřejných zdrojů,
 možný výnos z trestné činnosti – věc nebo jiná majetková hodnota, kterou
podezřelý získal nelegálním způsobem.
Zdroje informací (zdrojem je osoba nebo systém, od něhož je možné získat informace):
• otevřené zdroje - informace jsou získávány z veřejně dostupných zdrojů jak tištěných, tak elektronických (např. sdělovací prostředky, uzávěrky hospodaření právnických osob, internet…)
• lidské zdroje - informace jsou získávány a poskytovány osobami (např. poznatky
pracovníků samosprávy a veřejné správy, sousedi, spolupracovníci apod.)
• informace s databází (BizGuard, MagnusWeb, katastr nemovitostí…) a databází institucí vedoucí evidenci vlastnictví věcí a jiných majetkových hodnot – rejstřík lodí,
letadel, uměleckých předmětů, obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík a další),
• informace ze speciálních zdrojů (policejní informační systémy),
• vlastní zdroje (informace z osobního a administrativního pátrání).
Metodický postup:
• úkony vedoucí ke zjištění možného majetkového prospěchu podezřelé osoby (fyzické nebo právnické) musí být prováděny tak, aby nedošlo k jejich prozrazení,
• osobním pátráním zjistit informace o majetkových poměrech podezřelého z trestné činnosti z veřejných zdrojů (katastry nemovitostí, obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík a z lidských zdrojů formou požádání o podání vysvětlení (sousedi,
spolupracovníci…),
103
•
•
•
zpracovat analýzu prvotních informací nasvědčujících tomu, že zjištěný majetkový prospěch podezřelého může pocházet z trestné činnosti (uvést zdroj informace, materiální, především listinné podklady, ze kterých vychází podezření),
na základě spisového materiálu vedeného k podezřelé osobě, zpracovat možné
verze legalizace výnosů z trestné činnosti (nákup nemovitostí, automobilů, spotřeb apod.) nebo možnosti jeho ukrytí (převedení na příbuzné atd.),
zpracovat plán FŠ pro etapu po zahájení úkonů trestního řízení.
Výsledek FŠ:
• zjistit skutečnosti nasvědčující tomu, že prošetřovaný majetkový prospěch je výnosem z trestné činnosti, tzn., že byl získán konkrétní osobou v důsledku jednání
vykazující znaky trestného činu.
2.6.2. Metodika FŠ v přípravném řízení – etapa prověřování
Cíl finančního šetření (prověřování):
• ověřování poznatků o majetkovém prospěchu pocházející z trestné činnosti zjištěných před zahájením úkonů trestního řízení a dokumentace tohoto prospěchu,
• odhalení dalších inkriminovaných hodnot, které nebylo možné získat v předchozí
etapě finančního zpravodajství (peněžní prostředky na účtu u finančního ústavu,
apod.),
• majetkový prospěch pocházející z trestné činnosti a z neznámých zdrojů zajistit
podle příslušných ustanovení trestního řádu: §§ 78, 79, 79a – 79f trestního řádu.
Zdroje informací:
• lidské zdroje – vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních orgánů, odborná vyjádření od příslušných orgánů, a je-li toho pro posouzení věci třeba, též
znalecké posudky,
• informace z databází (BizGuard, MagnusWeb, katastr nemovitostí, informační systémy finančních institucí a úřadů a dalších, které vedou evidenci majetkových poměrů fyzických a právnických osob),
• informace ze speciálních zdrojů (policejní informační systémy)
• vlastní zdroje – informace získané z ohledání věci a místa činu, domovních a jiných
prohlídek, z osobního pátrání, poznatky vyplývající z dožádání.
Metodický postup policejního orgánu – v této etapě trestního řízení a finančního
šetření lze doporučit následující postup finančního šetření (lze využít veškeré postupy
podle trestního řádu, včetně OPČ) s důrazem na utajení postupu policejního orgánu
zjišťujícího majetkové poměry podezřelého a dalších osob:
• provést domovní prohlídku a prohlídku jiných prostor – soupis majetku,
• provést analýzy případných finančních toků a majetkových převodů – odhalit aktuální umístnění inkriminovaného majetku,
104
•
•
ověřit poznatky o zdroji vzniku výnosů – vznik primárního výnosů (výrobou nebo
směnou vykazující znaky trestného činu), nabytím na úkor jiného (původního)
vlastníka držitele věci označené jako výnos, zisk z investice výnosů do výdělečné
činnosti (podnikání, …),
zpracovat zprávu o dosavadních výsledcích finančního šetření pro potřeby následující etapy (v případě, že výše majetkového prospěchu získaného trestnou činností je kvalifikačním znakem trestného činu, tak stanovit jeho výši).
Výsledek FŠ
• majetkový profil podezřelých osob,
• plán finančního šetření pro etapu po zahájení trestního stíhání,
• na základě finanční analýzy rozdělit zjištěné majetkové hodnoty na legální majetek a majetek pocházející z trestné činnosti případně z neznámých zdrojů,
• zajištění věcí a jiných majetkových hodnot získaných trestnou činností nebo zajištění náhradní hodnoty, pokud byl primární výnos spotřebován, zničen nebo jinak
znehodnocen.
2.6.3. Metodika FŠ v přípravném řízení – etapa vyšetřování
Cíl finančního šetření (vyšetřování):
• prokázat, že majetkový prospěch zájmových osob pochází z trestné činnosti, pro
kterou je pachatel stíhán,
• v případě škody způsobené trestným činem, zajistit legální majetkové hodnoty
obviněného pro účely náhrady škody,
• zpracování majetkového profilu pachatele (ů) a dalších osob, u kterých se nachází
výnosy z trestné činnosti,
• zajistit majetek obviněného pro účely trestu propadnutí majetku (pokud tento
trest přichází v úvahu).
Proces dokazování, že majetkový prospěch obviněný získal trestnou činností, pro
kterou je stíhán, vychází z obecných ustanovení trestního řádu, kdy je potřebné v nezbytném rozsahu dokazovat podstatné okolnosti umožňující stanovení následku, výše
škody způsobené trestným činem a bezdůvodného obohacení (§ 89 odst. 1 písm.
e trestního řádu). Dokazování majetkového prospěchu získaného trestnou činností
nebo výše škody způsobené trestným činem, musí být provedeno v takovém rozsahu,
aby bylo možno zjistit hodnověrně skutkový stav pro konkrétní rozhodnutí, např. uložení trestu propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty, apod.
Zdroje informací:
• lidské zdroje – poznatky z výslechu obviněného, svědků, znalců, apod.,
• vlastní zdroje – poznatky z osobního pátrání – u zájmových osob – v místě bydliště, pracoviště, apod.,
105
•
•
poznatky z digitálního vytěžování – z nosičů zajištěných při domovní prohlídce
a prohlídce jiných prostor,
informační systémy finančních institucí a úřadů.
Metodický postup policejního orgánu (finančního vyšetřovatele) – v této etapě
trestního řízení a finančního šetření lze doporučit následující postup finančního vyšetřování:
• výslechem obviněného a dalších osob (spolupachatelů, svědků, apod.) ověřit skutkový stav výsledků finančního prověřování provedeného v předcházející etapě,
• za účelem objektivizace výše majetkového prospěchu získaného trestnou činnosti
lze dožádat znalce z oboru ekonomie,
• zajistit legální majetek pachatele pro účely náhrady škody (pokud trestným činem
byla způsobená škoda) nebo výkonu trestu propadnutí majetku (pokud jeho uložení lze očekávat).
Výsledek finančního šetření (vyšetřování):
• majetkový profil obviněného, ze kterého bude zřetelné, která část jeho majetku
byla získaná legálně (tento majetek lze využít pro účely trestu propadnutí náhradní hodnoty, propadnut majetku a k náhradě škody způsobené trestným činem)
a která trestným činem (lze použít pro účely trestu (ochranného opatření) propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty nebo zabrání.
• zpracovat podklady pro návrh na podání obžaloby.
Závěr
Z výše uvedených skutečností vyplývá, že i když pojem finanční šetření není obsažen
v trestním řádu nebo jiném zákoně, tak postupy a úkony realizované v průběhu finančního šetření jsou, zejména trestním řádem, předpokládány. Jedná se např. o ustanovení § 89 odst. 1 písm. e, § 91 odst. 1, §§ 78 – 79f trestního řádu. Finanční šetření v plném
rozsahu se u policie začalo v rozsáhlejším měřítku používat od roku 2001, kdy při Útvaru pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti Služby kriminální
policie a vyšetřování byl vytvořen tým „Výnosy“. Od této doby se finanční šetření stalo
důležitou součásti trestního řízení a jeho postupy a výstupy jsou často akceptovány
státními zástupci i soudci.
Domníváme se, že nastala doba, kdy by mělo dojít k určitému vyhodnocení kvality
finančního šetření a případně zavést nové pojmy (např. finanční zpravodajství, finanční
vyšetřování) a implementovat je do trestního řádu a dalších zákonů.
106
Literatura:
1. CÍSAŘOVÁ, D., FENYK J., MANDÁK, V., PÚRY, F., REPÍK B., KLOUČKOVÁ, S., RŮŽEK,
A., GŘIVNA, T. Trestní právo procesní. 3. Aktualizované a rozšířené vydání: Praha:
Linde Praha a.s., 2004, ISBN 80-7201-463-3.
2. DVOŘÁK, V. Klasifikace a legalizace nelegálních výnosů. Policajná teória a prax, Časopis Akadémie PZ v Bratislave“, ročník XIV. 3/2006, str. 21 – 34.
3. DVOŘÁK, V., ŠUGÁR, J., MÁLEK, P., HORÁČEK, P. Výnosy z trestné činnosti. Praha,
Scientia, 2010. 236 s. ISBN 978-80-869960-67-8.
4. MLČOCH, L. Institucionální ekonomie. Praha:Univerzita Karlova v Praze Nakladatelství Karolinum, 2005, s. 42. ISBN80-246-1029-9.
5. MUSIL J., Finanční šetření – nástroj odhalování praní peněz. Kriminalistka 1999,
ročník 32, str. 282-294.
6. MUSIL, J., KRATOCHVÍL, V., ŠÁMAL, P. a kol. Kurz trestního práva. Trestní právo procesní. 3. přepracované a dopl. vydání. Praha: C. H. Beck 2007. ISBN 978-80-7179572-8.
7. NOVOTNÝ, F., RŮŽIČKA, M. a kol. Trestní kodexy. Praha: Eurounion, 2002. 1642 s.
ISBN 978-80-7317-009-7.
8. STUPKA, M., ŠUGÁR, J., RAUŠER, M. Aktuální stav zajišťování a odčerpávání výnosů
z trestné činnosti a správa zajištěného majetku v trestním řízení. In Odčerpávání
výnosů z trestné činnosti a jejich správa. Praha: Policejní akademie ČR, 2008, s. 88125. ISBN 978-80-86477-5.
9. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 2. Vydání Praha: C. H. Beck, 2009. 3632
s. ISBN 978-80-7400-428-5.
10. ŠÁMAL, P., PÚRY, F., RIZMAN, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6. doplněné a přepracované vydání. Dodatek. Praha: C. H. Beck, 2009. 1980 s. ISBN 978-80-7179547-6.
11. ŠUGÁR, J. Odčerpávání výnosů z trestné činnosti z pohledu policejního orgánu,
státního zástupce a soudce. In Dny vědy – Sborník vědeckovýzkumných výstupů
z Výzkumného záměru Policejní akademie ČR v Praze za rok 2008. Praha: Scientia,
2009. s. 95-98. ISBN 978-80-7251-299-7.
12. ŠUGÁR, J. a kol. Odčerpávání výnosů z trestné činnosti v praxi orgánů činných
v trestním řízení. Praha, Policejní akademie ČR v Praze, 2009. 152 s. ISBN 978-8086960-52-4.
13. ŠUGÁR, J., JANOUŠEK, J. Odčerpávání výnosů z trestné činnosti v praxi státního zástupce a soudce. In Pátrání, finanční šetření, zajištění a odčerpání výnosů z trestné
činnosti. Praha: Policejní akademie ČR, 2008, s. 185-208. ISBN 978-80-7399-628-4.
14. ŠUGÁR, J., RAUŠER, M. Pátrání jako základní metoda vyhledávání výnosů z trestné
činnosti. In Pátrání, finanční šetření, zajištění a odčerpání výnosů z trestné činnosti. Praha: Policejní akademie ČR, 2008, s. 5-34. ISBN 978-80-7399-628-4.
15. TVRDÝ J., Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti
a předpisy související Komentář, 1. vydání. C. H. BECK 2004, ISBN 80-7179-899-1.
107
16. Metodika odčerpávání výnosů z trestné činnosti a jiných majetkových hodnot pachatelům trestných činů, dostupné na intranetu: http://ovpp.fipo.aa/nmet/index.
html
17. Mezinárodní standardy v boji proti praní peněz, financování terorismu a šíření
zbraní hromadného ničení. Doporučení FATF. Únor 2012.
18. Sbírka interních aktů řízení PP ČR.
19. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).
20. Zákon č. 40/2009, trestní zákoník.
21. Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky.
22. Zákon č. 89/20012 Sb., občanský zákoník.
činnosti financování terorismu.
24. <http://www.cnb.cz/cs/dohled_fin_trh/bankovni_dohled/bankovni_sektor/seznam_instituci/seznam_bank.html>
25. <http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/Zprava_o_cinnosti_1996-2006__CZE_
RGB_police_2.0.pdf>
Kontakt:
Dr. Bc. Ján Šugár, CSc.
Policejní akademie České republiky v Praze
Lhotecká 559/7, Praha 4
108
Existují anonymní finanční obchody?
Adriana Vavrušková
Abstrakt
Ve finančním světě jsou anonymní ochody v podstatě zapovězeny. Je však otázkou, zda
banka, příp. další finanční instituce nebo osoby povinné ve smyslu zákona č. 253/2008
Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „AML zákon“) se ve své praxi může s takovými obchody setkávat. Příspěvek má na základě metody jednoduché analýzy poukázat na možné jevy či procesy,
při kterých stále dochází k anonymním obchodům.
Klíčová slova:
Legalizace výnosů z trestné činnosti, AML zákon, AML/CFT systém1, identifikace klienta, kontrola klienta, akcie na doručitele, předplacená platební karta, svěřenský fond,
trust, virtuální měna, Bitcoin
Úvod - účel boje proti praní špinavých peněz
Boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti můžeme vymezit v rámci několika přístupů. Z hlediska preventivního je problematika upravena zejména AML zákonem. Tato
norma upravuje postup tzv. povinných osob2 při identifikaci a kontrole klienta, dále
pak určuje zejména postup při zjištění podezřelého obchodu a postavení a činnost
Finančního analytického útvaru Ministerstva financí (dále jen „FAÚ“), který je úřadem
zodpovědným v České republice za boj proti praní špinavých peněz. Z hlediska represe je pak právní normou zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, který upravuje trestný
čin legalizace výnosů z trestné činnosti (§ 216) a také jeho nedbalostní formu (§ 217)
a stanoví postihy za spáchání těchto trestných činů. Stejně tak uvedené normy rozlišují rovinu správní a trestní. Správní norma – AML zákon - stanoví v části šesté výčet
správních deliktů, kterých se mohou dopustit povinné osoby nebo jejich zaměstnanci,
zaměstnanec ministerstva nebo jiného dozorčího úřadu, resp. fyzické osoby, které jsou
pro povinnou osobu, ministerstvo nebo jiný dozorčí úřad činné na základě jiné než
pracovní smlouvy. Správní rovinu doplňuje ještě zákon o omezení plateb v hotovosti3.
Vzhledem k závažnosti této trestné činnosti a problematické identifikaci a vysledování
nelegálních výnosů je však při boji proti legalizaci výnosů z trestné činnosti nejdůležitější rovina preventivní. Hlavním účelem zůstává zamezení, resp. zabránění, zneužití
finančního systému k praní peněz. V současné době je nejvíce zneužíván bezhotovost1
AML/CFT – Anti Money Laundering/Counter Terrorist Financing, opatření proti praní špinavých
peněz a financování terorismu.
2
§ 2 AML zákona.
3
Zákon č. 254/2004 Sb., ve znění zákona č. 261/2014 Sb. který mj. říká, že jedna osoba může
během jednoho kalendářního dne zaplatit jiné osobě v hotovosti částku maximálně ve výši 270 tis. Kč.
109
ní finanční systém, prostřednictvím kterého jsou realizovány finanční transakce velkých objemů. Proto je třeba zejména u bezhotovostního platebního styku nastavit co
nejpřísnější pravidla pro identifikaci a kontrolu klienta a zamezit vzniku anonymních
transakcí. Tento systém je pro praní peněz vhodný, a to hned z několika důvodů:
a) množství finančních transakcí
b) rychlost převodu peněz
c) bezpečnost systému.
V roce 2014 zpracovalo zúčtovací centrum České národní banky (CERTIS) celkem 549,2
mil. položek v celkové hodnotě 222 530 mld. Kč. Průměr činil 2,18 mil. položek denně. Průměrná denní hodnota položek činila 883 mld.4 Počet a objem transakcí je tedy
jen v České republice enormní. Rychlost převodu je v době internetového a mobilního
bankovnictví také významná, již dávno se zbořily národní hranice pro bezhotovostní
převody peněz a jedním stisknutím tlačítka například v mobilní aplikaci je možné převést finanční prostředky z jedné části světa na druhou. Co se týká bezpečnosti celého
finančního systému, je velmi významným faktorem pracování s peněžními prostředky.
Převážet nebo přenášet hotovostní peníze, zejména ve větších částkách je dnes nejen
nepraktické, ale také neobvyklé, což může budit značnou pozornost.
Účelem boje proti praní špinavých peněz v preventivní rovině je také vytvoření podmínek pro odhalení této trestné činnosti, a to zejména uchováváním stop po přesunech
peněžních prostředků a dalších aktiv. Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady
(ES) č. 1781/2006 o informacích o plátci doprovázejících převody peněžních prostředků je třeba doprovázet každý převod uskutečněný v rámci Společenství nad 1 000 EUR
úplnými informacemi o plátci, což je jeho jméno, adresa a číslo účtu. Adresu lze nahradit datem a místem narození plátce, identifikačním číslem klienta nebo vnitrostátním
identifikačním číslem. Pokud číslo účtu plátce neexistuje, nahradí je poskytovatel platebních služeb plátce jedinečným identifikačním kódem, podle něhož lze transakci dohledat zpět až k plátci.5 Poskytovatelé platebních služeb tak musí zajistit, aby převody
peněžních prostředků doprovázely úplné informace o plátci. Tyto informace tedy pak
napomáhají ke zpětnému vysledování transakcí v rámci vyšetřování trestné činnosti.
Navíc, jestliže je povinná osoba účastníkem obchodu v hodnotě převyšující částku
1 000 EUR, musí před jeho uskutečněním vždy identifikovat klienta podle § 7 a násl.
AML zákona. Porušení těchto povinností je správním deliktem dle AML zákona a hrozí
uložení pokuty ve výši do 1 mil. Kč, resp. do 10 mil. Kč.
4www.cnb.cz
5
110
Kapitola II nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1781/2006.
Podle mého názoru je však nejdůležitější částí boje proti praní špinavých peněz odčerpání nelegálních výnosů pachatelům této závažné trestné činnosti. Trestná činnost se
totiž nesmí vyplácet. Pokud tomu tak nebude, pachatelé budou stále dobře motivováni k tomu takovou trestnou činnost páchat.
1. Identifikace - právní vymezení
Jak bylo již výše uvedeno, každá povinná osoba musí v případě obchodu v hodnotě
převyšující částku 1 000 EUR vždy identifikovat klienta, a to ještě před samotným uskutečněním takového obchodu. Bez ohledu na tento limit, musí povinná osoba identifikovat klienta, když s ním například uzavírá obchodní vztah, uzavírá smlouvu o účtu,
uzavírá smlouvu o nájmu bezpečnostní schránky nebo smlouvu o úschově, uzavírá
smlouvu o životním pojištění, má-li klient právo jednostranně hradit další pojistné nad
sjednaný rámec plateb jednorázového nebo běžně placeného pojistného. Další situace jsou uvedeny v § 7 odst. 2 AML zákona. Takovou identifikaci provádí povinná osoba
vždy za fyzické přítomnosti identifikované osoby, tzv. „tváří v tvář“ (až na AML zákonem
stanovené výjimky). Právnická osoba je identifikována skrze fyzické osoby jednající jejím jménem. V České republice je tedy vyloučeno otevřít anonymní účet.
Povinná osoba provádí mj. před uskutečněním jednotlivého obchodu v hodnotě
15 000 EUR nebo vyšší s politicky exponovanou osobou, a dále i v době trvání obchodního vztahu, také kontrolu klienta. Klient podle § 9 AML zákona poskytne povinné
osobě informace, které jsou k provedení kontroly nezbytné, včetně předložení příslušných dokladů. Povinná osoba také může pořizovat kopie nebo výpisy z předložených
dokladů a zpracovávat takto získané informace k naplnění účelu AML zákona.
2. Příklady anonymních finančních produktů
V dnešní době již na světě neexistuje mnoho způsobů, které by zajistily anonymitu
finančních převodů. Přesto některé v České republice stále existují nebo donedávna
existovaly. Příkladem jsou listinné akcie na doručitele, které musí být od roku 2014
registrovány na majitele. Od ledna 2014 je účinná rekodifikace soukromého práva a byl
mj. přijat zákon o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností6. Držitelé akcií na doručitele museli k 1. 7. 2014 své akcie buď zaknihovat u centrálního depozitáře nebo provést jejich imobilizaci u banky, nebo provést jejich změnu
na akcie na jméno. České firmy tak nesmí mít skryté vlastníky, všechny informace se
mohou dohledat v obchodním rejstříku, který je přístupný také elektronicky na internetové adrese www.justice.cz.
Problém ale víceméně stále zůstává, je totiž stále možné převést vlastnictví na anonymní společnosti v zahraničí, na off-shorové společnosti. A tak se z českých akcionářů stanou zahraniční anonymní akcionáři. Na toto reaguje návrh nové evropské AML
6
Zákon č. 134/2013 Sb.
111
směrnice, která má uložit společnostem registrovaným v Evropské unii povinnost uvádět skutečné majitele. Je ale otázkou, zda bude takový rejstřík přístupný pro každého,
jako je dnes například obchodní rejstřík, nebo bude přístupný pouze pro „registrované“ uživatele, např. pro orgány finanční správy nebo jiné vybrané státní úřady.
Dalším relativně novým způsobem, který uchovává anonymitu uživatelů, jsou předplacené dobíjející platební karty. Ty využívají výjimky z identifikace klienta podle § 13 odst.
2 písm. d) a e) AML zákona7. Takové karty lze koupit v trafice nebo v e-shopu nebo mobilním telefonem pomocí SMS. Jak inzeruje jeden z poskytovatelů takové služby, prostřednictvím této karty lze bezpečně a anonymně platit u všech obchodníků s platebním
terminálem nebo v internetových obchodech označených specifickým logem v Česku
i v zahraničí. Takové karty jsou tedy zcela anonymní, nejsou vázány na žádný účet vedený
úvěrovou institucí v Česku nebo v zahraničí. Z principu těchto karet vyplývá, že neexistuje
žádný limit na množství takových karet držených jednou osobou nebo skupinou osob.
Relativní novinku v anonymním skrývání skutečného majitele představují tzv. svěřenské fondy, známé také pod termínem „trusty“. Tuto právní formu zavedl v českém
právním řádu nový občanský zákoník v roce 2012. Takový model přišel do České republiky z anglosaského práva, zkušenosti v ČR jsou s ním však minimální. Svěřenský
fond je soubor majetku bez právní subjektivity, který spravuje jmenovaná osoba (každý svéprávný člověk) ve prospěch obmyšleného. Rizikem je zde anonymita skutečného
vlastníka, majetek totiž není vlastnictvím toho, kdo svěřenský fond vytvoří. V současné
době je veřejnoprávní dohled nad těmito fondy téměř vyloučen, do rejstříku se zapisuje jako vlastník majetku pouze svěřenský správce.
3. Virtuální měna, FATF rizika
Poslední uvedenou novinkou anonymních finančních produktů je virtuální měna, jako
je například Bitcoin, Litecoin, Peercoin a další. Hrozba je zde významná zejména z pohledu rychlého a úspěšného rozšiřování plateb těmito měnami. Každá mince si pamatuje svou historii, ale nikdo již nedokáže díky svému šifrování tuto historii vystopovat.
Černý trh tedy využívá anonymitu těchto měn, které nejsou oficiální schválenou měnou a proto ani obchodování s ní nepodléhá žádné regulaci. Pro nákup např. na bitcoinových burzách (Bitstamp, MT.Gox, BTC-e, BTCChina) stačí k otevření uživatelského
7
Povinnost identifikovat a kontrolovat klienta není třeba plnit u elektronických peněz, pokud
nejvyšší částka elektronicky uchovávaná na médiu, které nelze dobíjet, nepřekročí částku 250 EUR, nebo
500 EUR, jde-li o elektronické peníze, které mohu být použity pouze k provedení vnitrostátní platební
transakce, nebo pokud lze médium dobíjet, je pro kalendářní rok stanoven celkový limit ve výši 2 500
EUR, s výjimkou případů, kdy je na žádost držitele elektronických peněz v témže kalendářním roce zpětně
vyměněna částka celkem 1 000 EUR nebo více; nebo u platebních služeb poskytovaných prostřednictvím
veřejné mobilní telefonní sítě jinak než s využitím elektronických peněz, pokud hodnota jednotlivé transakce nepřesáhne 250 EUR a současně je pro kalendářní rok stanoven celkový limit transakcí realizovaných
z jednoho telefonního čísla ve výši 2 500 EUR.
112
účtu, resp. k jeho ověření, pouze vyplnit formulář a přiložit potřebné skeny osobních
dokladů. Jak uvádí například Bitstamp, stačí jeden úředně vydaný osobní doklad s fotografií a jménem, jako je například občanský nebo řidičský průkaz nebo pas; informaci
je pak třeba doplnit jedním dokladem o bydlišti – například výpisem plateb za elektřinu. Takové ověření je nesrovnatelné s identifikací podle AML zákona. Vklad je pak zasílán například z bankovního účtu – zde však hrozí zneužití známé z uplatňování výjimky
podle §11 odst. 4 AML zákona, které se v České republice za poslední roky objevuje poměrně často. Devizou pachatelů organizovaného zločinu je nevystopovatelnost měny,
která je tak ideální pro nelegální transakce. Americká média uvádí, že například Bitcoin
se používá k nákupu drog.
Peněžitý objem transakcí, které se uskuteční za jeden den při platbách Bitcoinem je
ohromující. Rekordy se pohybují ve stovkách milionů dolarů denně a např. Bitcoin se
tak dostává za firmy jako je American Express Co., a svými rekordy překonal již společnosti jako je například Paypal nebo Western Union Company.
O závažnosti vysokého rizika při obchodování s virtuální měnou pro legalizaci výnosů
z trestné činnosti hovoří i fakt, že Finanční akční výbor proti praní špinavých peněz
(dále jen „FATF“8), jako nezávislý mezivládní orgán, který vydává mezinárodně uznávaná doporučení určená pro boj proti praní špinavých peněz a financování terorismu,
včetně boje proti financování zbraní hromadného ničení, vydal v roce 2014 doporučení k virtuálním měnám – „Virtual Currencies – key definitions and potentional AML/
CFT risks“, ve kterém popisuje, jak virtuální měna funguje, kdo participuje na obchodu
s virtuální měnou a určuje potenciální rizika. Těmi podle FATF jsou zejména identifikace pouze ve virtuální rovině přes internet, kdy není tedy možná identifikace „tváří
v tvář“, čímž je dovolena anonymní podpora a anonymní převody. Adresy virtuálních
měn (účty) nejsou identifikovány z hlediska AML norem. Dalším uvedeným rizikem je
neexitující dohledový orgán, systém nemá žádný centrální server nebo zprostředkovatele (Service Provider); záznamy o klientech a platbách mohou být přístupné, ale
v různých jurisdikcích, například také v těch, které nemají dostačující AML/CFT systém.
FAÚ vydal v září 2013 k virtuálním měnám svůj Metodický pokyn č. 2, který je určený
povinným osobám „O přístupu povinných osob k digitálním měnám“.9 V tomto pokynu
uvádí, že nově používané nezávislé internetové digitální měny představují prvek, s jehož využitím lze přerušit stopu převáděných prostředků a je třeba je považovat za velmi rizikové. Případné signály o využívání této měny pro platby v rozsahu nad limity
stanovené AML zákonem by tak dle tohoto pokynu měly být považovány za významný
rizikový faktor. Pokyn dále uvádí: „FAÚ proto vyzývá všechny povinné osoby, aby v souvislosti s nákupem/prodejem jakékoli digitální měny, jako je například Bitcoin, byla jako velmi
8
Financial Action Tasks Force, www.fatf-gafi.org
9
Celý text lze nalézt na www.mfcr.cz/fau
113
riziková k posouzení a k rozhodnutí o dalších opatřeních podle okolností každá platba nad
hodnotu 1 000 EUR a vždy jako podezřelý obchod postupem podle § 18 AML zákona oznámena transakce nad hodnotu 15 000 EUR.“
Závěr
Nad AML riziky je třeba se stále zamýšlet. FATF doporučení, která byla v únoru 2012
revidována, kladou významný důraz na hodnocení rizik a na přístup založený na posouzení rizik (tzv. RBA, Risk Based Approach). Dle doporučení č. 1 FATF by měly státy
zajistit, vyhodnotit a porozumět rizikům praní peněz a financování terorismu v daném
státě a měly by přijmout opatření, včetně stanovení orgánu nebo mechanismu koordinujícího hodnocení rizik, a vynakládat zdroje tak, aby rizika byla účinně snižována.
Je tak nutné se zamýšlet nad stávajícími riziky, stejně tak budoucími. Takový proces
tedy nelze nijak ukončit, stejně tak přijatá opatření je nutné neustále revidovat. K připravovaným změnám v rovině anonymity z pohledu dohledu nebo regulace lze uvést
návrh na vznik rejstříku skutečných majitelů, zpřísnění možností využití některých
výjimek z identifikace a kontroly klienta podle AML zákona, snížení finančního prahu
pro provedení kontroly klienta. Výše uvedené návrhy uvádí mj. také návrh nové evropské směrnice o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování
terorismu. Největší důraz je kladen na zpřístupnění informací o vlastnické struktuře
společností se sídlem v Evropské unii. Je tak otázkou, jak se podaří uvedenou směrnici
a s ní související nové evropské předpisy implementovat a adaptovat do českého právního řádu, a zda se navržená opatření budou také prakticky dobře aplikovat a budou
dostačující.
Literatura:
1. Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů.
činnosti a financování terorismu.
3. Zákon č. 134/2013 Sb., o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností.
4. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1781/2006 o informacích o plátci
doprovázející převody peněžních prostředků.
5. www.cnb.cz
Kontakt:
JUDr. Adriana Vavrušková,
nezávislá expertka na problematiku AML
114
ISBN 978-80-7408-123-1

Sborník 2015 - VŠFS - Masarykova univerzita

Transkript

Podobné dokumenty

CAFIN startuje svoji činnost

web ZAC Data_LA 5CLP

Specialista pro finance, obchod a strategii

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1148499747-sama

web ZAC Data_LA 5CLP

Stáhnout pozvánku

Krátké představení společnosti Accredio

CAFIN Day 2011

Controllingové modelování ve strojírenském podniku

Tim Young, MSc.