In one series of work, Lena Knilli recreates the old public clock faces

Tématem výstavy Leny Knilli a Jany Kasalové je vnímání času, putování životem, pohyb a
naše (možná marná) snaha tyto změny dokumentovat.
Lena Knilli v jedné ze svých sérii znovu vytvořila veřejné hodiny, které našla vyřazené během
svého pobytu v Praze. Jednalo se o jednoduché, kulaté, bílé plastové ciferníky s černými
kolečky a křížem uprostřed. Ve své čisté a destilované podobě, tyto ciferníky symbolizují naši
potřebu rozdělit život na jednotlivé čisté úseky činností a tím si ohraničit to, co obvykle
nebývá zcela vymezené.
V její verzi ciferníky postrádají hodinové ručičky. Hodiny tak nabízejí pouze potencionální
pozice a situace. Kolečka určující čas se k sobě přibližují nebo se od sebe oddalují – čas sice
plyne, ale nepravidelně a subjektivně. Stejná kolečka se objevují na jejích rozevlátých
sukních, které patří k dalším jejím oblíbeným tématům. Knilli se zabývá životností objektů,
kterými se obklopujeme a oděvy, do kterých se halíme. Ty určují plynutí našeho času stejně
jistě jako ručičky hodin, měření času tímto způsobem však není stejně lineární. Kolečka
znázorňují změny skrze pohyby a záhyby – i my se posouváme stále dopředu, přestože se
stále vracíme k minulosti a odkazujeme se na to, co již událo.
Jana Kasalová se ve vystavených pracích zaměřuje na naše místo v čase. Zasahuje do
tištěných map, řezem je přetváří do nových tvarů a konfigurací. Mění to, co se zdálo být
neměnné a jasně definované. Odstraňuje existující označení míst, neboť i ty se v průběhu času
mění. Z map se stávají plochy přijímající abstraktní tvary, které nám již nemohou sloužit jako
vodítko pro orientaci. Janu Kasalovou zajímá zejména oblast Sudet, která dnes tvoří hranici s
Rakouskem. V této oblasti mají existující i již zaniklá místa v různých jazycích různé názvy a
identity.
V poslední době se Jana Kasalová zabývá tvorbou nového druhu map. Zaznamenáváním
pohybu zvířat nám nevnucují způsob nahlížení a neurčují náš pohyb, nabízí místo toho
průchod našim instinktům, které nepramenní z našeho vědomí. Jana Kasalová nás stejně jako
Lena Knilli nabádá k vnímání nejistoty a pomíjivosti času i k přijmutí tohoto faktu.
Camille Hunt, 2012