ŢIJTE NAPLNO! PODOBENSTVÍ O KŘEHKÝCH HRAČKÁCH

ŢIJTE NAPLNO!
Spolu s vámi se ve stejný den narodilo zhruba 17 miliónů lidí, během
dvanácti let na základní a střední škole budete mít asi 17 přátel a kamarádů, z nichţ
kolem čtyřicítky zbudou dva.
Vyroste vám 950 kilometrů vlasů.
Zasmějete se asi osmnáctkrát za den a
pěšky
ujdete
vzdálenost
rovnou
trojnásobku zemského obvodu. Sníte
asi 30 tun potravin a vypijete více neţ 9
tisíc šálků kávy.
V průměru strávíte deset celých
let v práci, 20 spánkem, 7 měsíců v automobilových zácpách, dva a půl měsíce
čekáním na telefon, 12 let strávíte sledováním televize a 19 dní hledáním
dálkového ovladače k ní.
Pouhá jedna pětina času, který máte vymezen, zůstane na ţivot sám.
Tak neztrácejte ani chvíli! Ţijte S Boţím poţehnáním naplno!
PODOBENSTVÍ O KŘEHKÝCH HRAČKÁCH
V jedné vesnici se usadil starý a moudrý muţ. Dlouhá léta putoval po
světě a rozhodl se doţít tady.
Lidé si brzy všimli, jak laskavý je k dětem. Byl ochoten trávit s nimi
dlouhé hodiny. Vyprávěl jim o svých cestách, znal spoustu zábavných příběhů
a děti poslouchaly se zatajeným dechem. Vesničané si staříka rychle oblíbili a
jeho lásky k dětem si váţili.
Kromě umění vyprávět měl nově příchozí
také zlaté ruce. Uměl vyrábět nejrůznější
půvabné hračky a rád je dětem rozdával. Byly
to však hračky velmi křehké a citlivé na kaţdý
jen trochu neopatrný dotek.
Často se dětem rozbily a ony pak byly
smutné. I kdyţ se snaţily sebevíc, přece jen se hračka v neobratných dětských
rukách rozbila a děti to hořce oplakávaly, vţdyť hračky byly opravdu
překrásné.
Stařík jim vyráběl hračky nové, ale stejně křehké. A tak se historie
opakovala. Děti se radovaly, pustily se s novou hračkou do hry a záhy ronily
slzy nad jejími troskami.
Po čase si rodiče dětí řekli, ţe poprosí toho dobrého muţe, aby dětem
dával hračky trvanlivější. Šli k němu všichni společně a snaţili se sdělit mu
svou prosbu s citem a taktem, aby se ho nějak nedotkli.
„Přišel jsi do naší vesnice a
přinesl jsi s sebou mnoho dobrého.
Jsi moudrý a laskavý. Máme tě
rádi. Vidíme, jak krásně se chováš
k našim dětem a ţe jim přeješ jen
samé
dobro.
Vyrábíš
pro
ně
nádherné hračky, ale jsou tak křehké! Děti se snaţí, jak jen mohou, ale stejně
se jim hračky nakonec v rukou rozlámou a je z toho smutek a plno pláče.“
Stařík je pozorně vyslechl, chvíli mlčel a pak odpověděl: „Uplynou léta a
v ţivotě kaţdého z vašich dětí se objeví někdo, kdo mu daruje své srdce. Jestliţe
se s milovanými křehkými věcmi naučí citlivě zacházet uţ v dětství, s léty se
dokáţou naučit citlivě zacházet i s tak nekonečně cenným darem, jakým je něčí
milující srdce.“