ÞRYMSQVIÐA PÍSEŇ O TRYMOVI

ÞRYMSQVIÐA
PÍSEŇ O TRYMOVI
ed. Neckel-Kuhn
přel. Heger, upr. Kadečková
1.
1.
Reiðr var þá Vingþórr, er hann vacnaði
- oc síns hamars um sacnaði;
scegg nam at hrista, scNjr nam at dýia,
réð Iarðar burr um at þreifaz.
Vztek schvátil Vingtóra, když se vzbudil
a kladivo nikde kol sebe nenašel.
Zatřásl vousem, potřásl vlasy,
marně se Jördin syn rozhlížel síní.
2.
2.
Oc hann þat orða allz fyrst um qvað:
"Heyrðu nú, Loki, hvat ec nú mæli,
er eigi veit iarðar hvergi
né uphimins: áss er stolinn hamri."
Tato pak první pronesl slova:
"Poslouchej, Loki, co ti teď pravím,
co nikdo neví na celé zemi,
ni nahoře na nebi: Ásovi ukradli mlat."
3.
3.
Gengo þeir fagra Freyio túna,
oc hann þat orða allz fyrst um qvað:
"Muntu mér, Freyia, fiaðrhams liá,
ef ec minn hamar mættac hitta?"
V bílý hrad vešli bohyně Freyji
a Tór první pronesl slova:
"Půjčíš mi, Freyjo, svůj převlek z peří,
bych zpět moh získat svůj mocný mlat?"
Freyia qvað:
Freya:
4.
4.
"Þó mynda ec gefa þér, þótt ór gulli væri,
oc þó selia, at væri ór silfri."
"Dala bych ti jej, byť ze zlata byl,
a stejně ráda, kdyby byl ze stříbra."
5.
5.
Fló þá Loki, fiaðrhamr dunði,
unz fyr útan kom ása garða
oc fyr innan kom iotna heima.
Perutě radostně rozpřáhl Loki,
přeletěl rychle příbytky Ásů
a snesl se dolů k domovu obrů.
6.
6.
Þrymr sat á haugi, þursa dróttinn,
greyiom sínom gullbNjnd snøri
oc mNjrom sínom mNjn iafnaði.
Trym seděl na skále, tursů vládce,
pro své psy obojky ze zlata pletl
a hřívu česal svým bujným hřebcům.
Þrymr qvað:
Trym:
7.
7.
"Hvat er með ásom, hvat er með álfom?
hví ertu einn kominn í iotunheima?"
"Co je s Ásy? Co je s Álfy?
Proč jsi sem zavítal k synům obrů?"
"Illt er með ásom, illt er með álfom,
hefir þú Hlórriða hamar um fólginn?"
Loki:
"Zle je s Ásy! Zle je s Álfy!
Mluv, že jsi ty ukryl Hlórridův mlat?"
1
Trym:
8.
8.
"Ec hefi Hlórriða hamar um fólginn,
átta rNjstom fyr iorð neðan;
hann engi maðr aptr um heimtir,
nema fori mér Freyio at qvæn."
"Hlórridův mocný mlat jsem ukryl
osm sáhů hluboko pod zemí obrů.
Ten už nikdo nikdy nedostane,
nedá-li mi za ženu žádoucí Freyju."
9.
9.
Fló þá Loki, fiaðrhamr dunði,
unz fyr útan kom iotna heima
oc fyr innan kom ása garða;
motti hann Þór miðra garða,
oc þat hann orða allz fyrst um qvað:
Perutě radostně rozpřáhl Loki,
přeletěl rychle příbytky obrů
a snes se dolů k domovu Ásů.
Před síní bohů s Tórem se setkal,
jenž první tato pronesl slova:
10.
10.
"Hefir þú erindi sem erfiði?
segðu á lopti lNjng tíðindi!
opt sitianda sNjgor um fallaz,
oc liggiandi lygi um bellir."
"Je úspěch roven úsilí tvému?
Vypravuj věrně, dokud jsi ve vzduchu!
Slova unikají sedícímu
a lží se chlubívá, kdo vleže si hoví."
Loki:
11.
11.
"Hefi ec erfiði oc ørindi:
Þrymr hefir þinn hamar, þursa dróttinn;
hann engi maðr aptr um heimtir,
nema hánom fori Freyio at qván."
"Úspěch mám opravdu ze svého úsilí:
Trym má tvůj mlat, vládce tursů;
ten nikdo nikdy už nedostane,
leč dá-li mu za ženu žádoucí Freyju."
12.
12.
Ganga þeir fagra Freyio at hitta,
oc hann þat orða allz fyrst um qvað:
"Bittu þic, Freyia, brúðar líni!
við scolom aca tvau í iotunheima."
Hned se vydali vyhledat Freyju
a Tór první pronesl slova:
"Obleč se, Freyjo, v nevěsty úbor
a pojeď se mnou k palácům obrů!"
13.
13.
Reið varð þá Freyia oc fnásaði,
allr ása salr undir bifðiz,
stNjcc þat iþ micla men Brísinga:
"Mic veiztu verða vergiarnasta,
ef ec ec með þér í iotunheima."
Vztek popad Freyju, vzkypěla zlostí,
až se otřásly síně Ásů,
na prsou jí náhrdelník Brísingů pukl.
"Právem mě budou zvát posedlou po mužích,
pojedu-li s tebou v paláce obrů."
14.
14.
Senn vóro æsir allir á þingi,
oc ásynior allar á máli,
oc um þat réðo ríkir tívar,
hvé þeir Hlórriða hamar um sotti.
Ihned se sešli Ásové na sněm,
a všechny bohyně bez výjimky.
Rokovali, hledali radu,
jak Hlórridův mlat mocným vzít obrům.
2
15.
15.
Þá qvað þat Heimdallr, hvítastr ása vissi hann vel fram, sem vanir aðrir -:
"Bindo vér Þór þá brúðar líni,
hafi hann iþ micla men Brísinga!
Tu jasný Heimdall pevným řek hlasem
– jak všichni Vanové v budoucnost viděl –:
"Odějme Tóra v nevěsty úbor!
Na hruď mu dejme náhrdelník Brísingů.
16.
16.
Látom und hánom hrynia lucla
oc qvennváðir um kné falla,
enn á briósti breiða steina,
oc hagliga um hNjfuð typpom!"
Ať u pasu mu zvoní ze zlata klíče
a ženské sukně mu spadají k lýtkům,
na prsa mu dejme drahé kameny
a zlatým čepcem mu očepme hlavu!"
17.
17.
Þá qvað þat Þórr, þrúðugr áss:
"Mic muno æsir argan kalla,
ef ec bindaz læt brúðar líni."
Tu Tór se ozval, odvážný Ás:
"Babou mě budou bohové zvát,
nechám-li si navléci nevěsty úbor."
18.
18.
Þá qvað þat Loki, Laufeyiar sonr:
"Þegi þú, Þórr, þeira orða!
þegar muno iotnar ásgarð búa,
nema þú þinn hamar þér um heimtir."
Loki však pravil, Laufeyin syn:
"Přestaň, Tóre, s prázdnými slovy!
Ihned se obrové v hrad Ásů vrhnou,
z jich moci nevyrveš-li svůj mocný mlat."
19.
19.
Bundo þeir Þór þá brúðar líni
oc ino micla meni Brísinga,
léto und hánom hrynia lucla
oc qvennváðir um kné falla,
enn á briósti breiða steina,
oc hagliga um hNjfuð typþo.
Oděli Tóra v nevěsty úbor,
na hruď mu pověsili náhrdelník Brísingů,
kol boků připjali ze zlata klíče
a suknici ženskou, jež spadala k lýtkům,
na prsa mu dali drahé kameny
a zlatým čepcem očepili hlavu.
20.
20.
Þá kvað Loki, Laufeyiar sonr:
"Mun ec oc með þér ambót vera,
við scolom aca tvau í iotunheima."
Tu pravil Loki, Laufeyin syn:
"Služebné děvče ti dělat budu,
pojedu s tebou do říše tursů."
21.
21.
Senn vóro hafrar heim um recnir,
scyndir at scNjclom, scyldo vel renna;
biorg brotnoðo, brann iorð loga,
óc Óðins sonr í iotunheima.
Hned byli kozli přihnáni domů.
V postroj zapřaženi pádili rychle.
Zem plála plameny, pukaly hory.
Ódinův syn jel do říše obrů.
3
22.
22.
Þá qvað þat Þrymr, þursa dróttinn:
"Standit up, iotnar, oc stráið becci!
nú forið mér Freyio at qván,
Niarðar dóttur, ór Nóatúnom!
Tu pravil Trym, vládce tursů:
"Vstaňte, obři, upravte sídla!
Vedou mi za ženu žádoucí Freyju,
Njördovu dceru z Nóatúnu.
23.
23.
Ganga hér at garði gullhyrnðar kýr,
øxn alsvartir, iotni at gamni;
fiolð á ec meiðma, fiolð á ec menia,
einnar mér Freyio ávant þiccir."
K radosti mé se tu krávy pasou
se zlatými rohy a černí býci.
Mám mnoho pokladů i šperků množství,
jedině Freyja mi ještě chybí."
24.
24.
Var þar at qveldi um komið snimma,
oc fyr iotna Njl fram borit;
einn át oxa, átta laxa,
krásir allar, þær er konor scyldo,
dracc Sifiar verr sáld þriú miaðar.
Když k večeru se všichni sešli
a před obry stálo opojné pivo,
Tór sám jednoho býka snědl,
25.
25.
Þá qvað þat Þrymr, þursa dróttinn:
"Hvar sáttu brúðir bíta hvassara?
sáca ec brúðir bíta in breiðara,
né inn meira mioð mey um drecca."
Tu pravil Trym vládce tursů:
"Nikdy jsem neviděl statnější nevěstu,
tak chtivou jídla a nápoje z chmelu,
tučného masa sladké medoviny!"
26.
26.
Sat in alsnotra ambót fyrir,
er orð um fann við iotuns máli:
"Át vætr Freyia átta nóttom,
svá var hon óðfús í iotunheima."
Chytrá služebná seděla u stolu
a hledala odpověď na obrova slova:
"Osm nocí nejedla nevěsta,
tolik po objetí toužila obra!"
27.
27.
Laut und líno, lysti at kyssa,
enn hann útan stNjcc endlangan sal:
"Hví ero Njndótt augo Freyio?
þicci mér ór augom eldr of brenna."
Pozdvihl závoj polibků chtivý,
daleko však uskočil dozadu v síni.
"Proč uhrančivé jsou Freyjiny oči?
Z jejího pohledu oheň plane."
28.
28.
Sat in alsnotra ambót fyrir,
er orð um fann við iotuns máli:
"Svaf vætr Freyia átta nóttom,
svá var hon óðfús í iotunheima."
Chytrá služebná seděla u stolu,
a hledala odpověď na obrova slova:
"Osm nocí nespala nevěsta,
tolik po objetí toužila obra."
spolykal osm lososů a kdejakou ženskou sladkost.
Sifjin muž vypil
4
tři sudy piva.
29.
29.
Inn kom in arma iotna systir,
hin er brúðfiár biðia þorði:
"Láttu þér af hNjndom hringa rauða,
ef þú Njðlaz vill ástir mínar,
ástir mínar, alla hylli."
Dovnitř vešla Trymova sestra,
náhrdelník žádala na nevěstě:
"Sejmi krku kruhy zlaté,
chceš-li mou lásku mít a moji přízeň."
30.
30.
Þá qvað þat Þrymr, þursa dróttinn:
"Berið inn hamar, brúði at vígia,
leggit Miollni í meyiar kné,
vígit ocr saman Várar hendi!"
Tu pravil Trym, tursů vládce:
"Přineste Mjölln, posvěťte nevěstu,
položte v klín kladivo děvě,
spojte nás oba Váriným slibem!"
31.
31.
Hló Hlórriða hugr í briósti,
er harðhugaðr hamar um þecþi;
Þrym drap hann fyrstan, þursa dróttin,
oc ætt iotuns alla lamði.
Srdce se Hlórridu zasmálo v hrudi,
když opět svůj mocný spatřil mlat.
Trym první padl, tursů vládce.
Ochromen byl všechen rod obrů.
32.
32.
Drap hann ina Njldno iotna systor,
hin er brúðfiár of beðit hafði;
hon scell um hlaut fyr scillinga,
enn hNjgg hamars fyr hringa fiolð.
Svá kom Óðins sonr endr at hamri.
Mrtvá se skácela obrova sestra,
jež na nevěstě náhrdelník chtěla.
Místo kruhů krutou ránu
kladivem dostala tursova dcera.
Tak mlat zpět získal Ódinův syn.
Edda, Die Lieder des Codex Regius nebst verwandten
Denkmälern, hrsg. v. Gustav NECKEL, I. Text, 5.,
umgearbeitete Auflage von Hans KUHN, Heidelberg:
Carl Winter 1983.
Edda, přel. Ladislav HEGER, upr. Helena KADEČKOVÁ,
Praha: Argo 2004.
5