jaké opravdu je - Dana Emingerová

Š V ÝC A R S K O – J A K É O P R AV D U J E
ŠVÝCARSKO
JAKÉ OPRAVDU JE
OBSAH
Š V ÝC A R S K O – J A K É O P R AV D U J E
4
5
7
11
13
12
17
1
2
Basilej
Curych
St. Gallen
Luzern
Neuchâtel
Graubünden
Bern
Chur
Davos
Interlaken
Lausanne
Montreux
Ženeva
6
14
15
16
Sv. Mořic
Aletschský
ledovec
Sion
Bellinzona
Lugano
Zermatt
Wallis
Čísla v mapě se vztahují k místům popsaným v článku na straně 126–128.
Editorial: Jak je těžké stát se Švýcarem
Jaké vlastně je Švýcarsko?
Švýcarská terapie tradicí
Co dělá Švýcara Švýcarem
Kouzlo švýcarského vlaku
Graubünden – obří kaňon, jezera i starobylý jazyk
V nejstarším švýcarském městě
Sv. Mořic – švýcarská „crème de la crème“
Švýcarsko: Top Events
Davos – slavná globální vesnice
Heidi romantická
Wallis – v náruči padesáti alpských čtyřtisícovek
Deset vynálezů, které změnily svět
Za švýcarskou „udržitelnou“ architekturou
Magický Luzern myslí i na vozíčkáře
A co ještě na závěr doporučuje odborník?
3
4
6
14
16
40
54
58
66
68
72
76
100
110
120
126
10
18
8
9
3
EDITORIAL
Jak je těžké
stát se Švýcarem
V
případě země, o níž je celé
speciální číslo, přiznávám,
že nejsem objektivní. To
jen pro objektivitu. Mám
k této zemi zvláštní vztah
už od dětství – konkrétně ode dne, kdy
jsme s kamarády vyrazili do kina na po­
hádku, ale omylem jsme se dostali na pro­
mítání kousku s názvem Jak je těžké stát
se Švýcarem. Vůbec si nepamatuji, o čem
byl, jen vím, že celý děj se zdál být příšerně
složitý a že jsme v půli promítání z kina
utekli. Nicméně ten pocit ze světa, kterému
vůbec nerozumím, ve mně zůstával, když
se řeklo Švýcarsko, ještě mnoho let.
Mnohem později, když jsem do země
helvetského kříže začal sám jezdit, jsem
pochopil, že to není na jednu návštěvu.
Jinak Švýcarsko prostě nepochopíme, pro­
tože porozumět mu není opravdu jednodu­
ché. Jednak vůči němu trpíme řadou mýtů,
které se nesnadno odbourávají, jednak má
řadu specifik, s nimiž se musejí vyrovná­
vat i nejbližší sousedé hovořící stejnými
jazyky, natož návštěvníci z bývalého vý­
chodního bloku.
Právě proto vám přinášíme na násle­
dujících stranách výběr toho nejzajíma­
vějšího, co byste podle mého soudu měli
vědět, než se do Švýcarska začnete chystat.
Obsáhnout vše samozřejmě není možné,
proto jsme vybrali několik důležitých té­
mat a ta jsme pojednali opravdu důkladně.
Zaměřili jsme se také především na dva
kantony, kam návštěvníci z Česka jezdí
nejčastěji (a nejraději).
Při poslední cestě do nejvýchodnější
výspy Švýcarska letos v zimě jsem měl
opět možnost přesvědčit se, že přirovná­
ní „šlape to jako švýcarské hodinky“ je
trefné. Navzdory náročným klimatickým
i přírodním podmínkám tady vskutku jen
obtížně najdete něco, co by nefungovalo.
Zato se často setkáte s výsledky práce za­
ložené na prostém selském rozumu (tedy
něčím, co se v dnešním světě stále více
vytrácí). S přesností a spolehlivostí. Vý­
stižně to vyjádřil dlouholetý ředitel Švý­
Tomáš Tureček, šéfredaktor
Sandra Krištofová, editorka
Michal Gololobov, grafik,
Eva Gregorová, korektorka
ADRESA REDAKCE
National Geographic Česko, Lomnického 7/1705, 140 00 Praha 4
Telefon: 296 162 849, Fax: 296 162 950
E-mail: [email protected]
Website: www.national-geographic.cz
PŘEDPLATNÉ, REKLAMACE A ZASÍLÁNÍ STARŠÍCH ČÍSEL
SEND Předplatné, spol. s r. o.
P. O. BOX 141, Ve žlíbku 1800, 193 00 Praha 9
Telefon: 225 985 222, Fax: 225 341 425, e-mail: [email protected]
INZERTNÍ ODDĚLENÍ
Telefon: 296 162 444, Fax: 296 162 420, e-mail: [email protected]
MARKETING
Jiřina Pešková, marketing manager
Telefon: 296 162 434, e-mail: [email protected]
ROZŠIŘUJÍ
společnosti holdingu PNS, a. s., PressMedia Praha
TISK
Moravia press, a. s.
Foto na obálce: swiss-image.ch/Christof Sonderegger
Držitel licence NATIONAL GEOGRAPHIC SOCIETY
Foto: Tomáš Hájek
carského mezinárodního manažerského
institutu (původem z Ukrajiny) ve své práci
Na cestě k lépe fungujícím společnostem:
„Švýcarský systém není právě vzrušující,
nemá lesk, není zajímavý pro mládež, ne­
vyznačuje se zrovna novostí. Avšak je to
také systém, který funguje, a to už pořádně
dlouhou dobu.“ Není to ta nejlepší vizitka?
Otázka zní, jak se k tomu postavíme my,
Nešvýcaři. Musíme se zkrátka smířit s tím,
že z nás Švýcaři nikdy nebudou. Ani kdy­
bychom měli to štěstí a mohli se v alpské
zemi usadit, ani v přeneseném smyslu slo­
va, kdybychom chtěli tamější fungující pra­
vidla alespoň zčásti přenést k nám. V tom
prvním případě bychom se (možná) dočka­
li na konci života, v tom druhém bychom
si museli počkat přinejmenším několik
století. Tak jako obyvatelé alpských údolí,
když stavěli svou zaslíbenou zemi. Co však
můžeme udělat určitě, je poznávat tento
podivuhodný kout Evropy na vlastní oči
a nechat se jím přinejmenším inspirovat.
Sanoma Media Praha, spol. s r. o.
IČO 45278776
Lomnického 7/1705, 140 00 Praha 4
Telefon: 296 162 111
www.sanomamedia.cz
Registrační číslo MK ČR: E 13622, ISSN 1213-9394
Datum vydání: 18. 6. 2013
National Geographic Society
John M. Fahey, Jr., Chairman and Chief Executive Officer
Timothy T. Kelly, President
President And Ceo John M. Fahey, Jr., President and CEO
Christopher A. Liedel,
Executive Vice President and Chief Financial Officer
Declan Moore, Executive Vice President and President Publishing
Claudia Malley,
Executive Vice President and Worldwide Publisher, Global Media
Gilbert M. Grosvenor, Chairman Emeritus
Keith Bellows, Editor and Vicepresident
Scott S. Stuckey, Managing Editor
Jerry Sealy, Art Director
Norie Quintos, Jayne Wise, Senior Photo Editors
Jonathan B. Tourtellot, Geoturism Editor
Amy Alipio, Susan O´Keefe, Associate Editors
Leigh V. Borghesani, Deputy Art Director
Mollie Bates, Senior Designer
Carol Enquist, Photo Editor
Krista Rossow, Associate Photo Editor
Marilyn Terrell, Chief Researcher
Meg Weaver, Senior Researcher
Kathie Gartrell, Managing Editor, E-publishing
Carolyn Fox, Jared Pearman, Online Producers
INTERNATIONAL PUBLISHING
Yulia Boyle, Vice President, International Magazine Publishing
Jennifer Liu, Finance Director
Ariel Deiaco-Lohr, Account Manager
Desirée Sullivan, Right Clearance Manager
Copyright © 2013 National Geographic Society.
Všechna práva vyhrazena. Název National Geographic a logo se žlutým
rámečkem jsou chráněnými obchodními značkami. Redakce National
Geographic nenese žádnou odpovědnost za nevyžádané materiály.
Jaké vlastně je Švýcarsko?
Text Hynek Adámek a K arolína Ryšavá
Státní svátek Švýcarska připadá
na 1. srpna. Jeho oslavy přitom
nejsou pouhou formální
záležitostí, účastní se všichni
včetně malých dětí.
S
oučasné Švýcarsko nepatří mezi
země, na které máme vyhraněný
názor. Což se o našich nejbližších
sousedech říct nedá a podobně to platí
i pro většinu zemí Evropy. Švýcarská kon­
federace, jak zní oficiální název státu, je
však pro nás stále jako by na jiné planetě.
Do Švýcarska nahlížíme na dálku a na­
víc přes Alpy, jako když se díváme přes
plot k sousedům, kterým moc nerozumí­
me, ale kteří nás zajímají. Jsou jiní.
My jsme měli problém udržet po­
hromadě státní útvar s dvěma národy.
A Švýcarsko? To je země, kde se základní
pilíře státu jmenují nezávislost, neutra­
lita a federální systém vlády. My máme
problém svou zemi rozdělit na správní
4 national geo graph i c t r av el e r
oblasti. Ve Švýcarsku funguje konfede­
race dvaceti kantonů a šesti polokantonů.
Každý z nich má parlament, vládu, ústa­
vu, rozpočet, vydává povolení k pobytu,
provozuje univerzity. Pro nás obtížně stra­
vitelná představa. Nehledě na to, že tam
nenajdete jeden společný jazyk. V zemi
se hovoří německy, francouzsky, italsky
– a nezapomeňte na rétorománštinu.
K tomu je každý pátý obyvatel cizinec.
Historicky jsme z jiného hnízda, a tak
máme pocit, že se švýcarské a naše dějiny
moc nepotkávají. To ovšem není pravda.
Už v roce 1861 založili v Curychu čeští
řemeslníci, dělníci a studenti curyšské
Technické univerzity první spolek Česká
beseda. Nejstarším spolkem působícím
do dnešních dnů, je pak tamní Beseda
Slovan, která vznikla v roce 1901. Neutrál­
ní Švýcarsko sehrálo důležitou roli i při
vzniku samostatné Československé re­
publiky. Při pobytu v Ženevě vypracoval
T. G. Masaryk společně s dalšími politiky
základní koncept vzniku československé­
ho státu. Poprvé jej uveřejnil v Curychu
už v roce 1915. Švýcarský model přímé
demokracie a spolkového uspořádání
země Masaryka tehdy velmi zaujal. Do­
konce uvažoval o jeho přijetí jako vzoru
pro vznikající Československo, pak však
moudře odhadl, že doma by to neprošlo.
Jak se nám jeví Švýcarsko dnes? Při prv­
ním seznámení podivně a není se čemu
divit, vždyť skoro z každého běžného in­
FOTO: jaroslav jiřička (nahoře),
swiss-image.ch / Renato Bagattini (naproti dole)
ternetového textu o Švýcarsku nejdříve vy­
skočí klišé – švýcarské hodinky, švýcarské
sýry a švýcarská čokoláda. Když se však
Švýcaři zeptají sami sebe, co že je „echt“
švýcarské, shodnou se jen na lyžařském
družstvu, železniční síti a armádě. Ta je
skutečně největším sjednocujícím prvkem,
protože v ní aktivně slouží či sloužil každý
muž. Vše ostatní se podle nich dá velmi
těsně svázat s některým z kantonů. A teď
takovou zemi stručně charakterizujte.
Těžký úkol. Aby ne, když jde o stát, kde
pouhé odhození obalu od žvýkačky berou
místní jako vážný přečin.
Každý nový návštěvník pak samozřej­
mě se zájmem sleduje obyvatele země
s otázkou: Jací vlastně jste? Jsme srdeční,
zdvořilí a usměvaví, říkají o sobě Švýcaři.
Lidé, kteří se do Švýcarska přistěhovali
a žijí tam delší dobu, je však vidí trochu
jinak: jsou dost uzavření, trochu snobští
a s novými přistěhovalci se nemají moc
v lásce. Nelze samozřejmě paušalizovat,
ovšem pravdou je, že mnozí z těch, kteří
tam strávili kus života, potvrdí, že uzavře­
nějším národem než Švýcaři jsou asi už
jen Japonci. V každém případě však vězte,
že na svůj pozdrav tam okamžitě uslyšíte
odpověď „Grüezi miteinand“ (Dobrý den)
a že radu či pomoc v nouzi vám nikdo
neodmítne.
Dnes stejně jako před půlstoletím
překvapí každého návštěvníka udržová­
ní starých zvyků. Lidových slavností se
Švýcaři účastní skoro masově a s názo­
rem, že jde o něco přežilého, tady nepo­
chodíte. Velký počet muzeí – země jich
má přes 700 – jen podtrhuje silné pouto
k minulosti a tradicím. I z toho vyplý­
vá, že jste ve státě, kde se k jakýmkoliv
změnám přistupuje velmi opatrně. Kde
se vždy minimálně dvakrát uvažuje, než
se něco začne měnit.
To všechno se dá „načíst“, abychom
však u nás doma začali švýcarské „souse­
dy za plotem“ vnímat jinak, budeme mu­
set na sobě zapracovat. Pro začátek by bylo
úspěchem zbavit se čtyř cestovatelských
mýtů, které s sebou už dlouho vláčíme
jako zbytečný a těžký batoh.
Švýcarsko? Je to daleko…
První mýtus, který prý brání vycestová­
ní do země helvetského kříže. Co vlastně
znamená daleko? Když cestujeme autem
do Chorvatska, Itálie nebo jinam po Ev­
ropě, jak to, že tyto cesty daleké nejsou?
Jistě, pokud budeme mít ambice nadýchat
se čerstvého švýcarského vzduchu u Že­
nevského jezera, pak se cesta prodlouží,
avšak za krásami Švýcarska není nutné
jet tak daleko. Pokud vás na cestě nepotká
nějaká pohroma, můžete za šest hodin
od odjezdu z Prahy míjet ceduli Curych
a vybírat si, kam vaše cesty povedou dál.
Pokud nechcete být závislí na autu, místní
infrastruktura se o vás postará na nad­
standardní úrovni. Jen pro srovnání: cesta
Praha–Curych je dlouhá 695 km, Praha–
Bibione 759 km a Praha–Split 1 085 km.
Švýcarsko? Je drahé…
Ne tak docela. Je jen dražší a i tady je to
otázka volby. Pokud se rozhodnete, že
krásy Švýcarska stojí za to vidět, vždycky
najdete únosnou ekonomickou varian­
tu. Není povinností navštívit nejdražší
města, jíst v nejdražších restauracích
a odletět s novými hodinkami na ruce.
Naopak, výběr nevykřičených míst, kde
se vše odráží i v nižší ceně, může být da­
leko zajímavější. Samozřejmě že v souč­
tu zaplatíte víc, než byste zaplatili doma,
avšak litovat většinou nebudete. Úroveň
služeb ve Švýcarsku je na špičkové úrovni.
Kvalita se zde promítá v lidech, s nimiž
budete jednat, v potravinách, které budete
jíst, ve zboží, které budete kupovat svým
blízkým. Chce to zažít a nedívat se jen
na zájezdy „vymodelované“ cestovními
kancelářemi. Kdo hledá, ten najde – a to
platí i zde.
Švýcarsko? Vždyť tam nikdo za
turistikou nejezdí v zimě, natož v létě…
Nemá cenu popírat, že v oblasti zimní tu­
ristiky má Švýcarsko v okolních zemích
pořádně silné konkurenty. Ovšem to, co
nabízí v letních měsících, u jeho sousedů
jen tak neuvidíte. Tady je Švýcarsko ne­
objevenou destinací.
Mnozí z nás už byli v Itálii, Francii,
Španělsku. Jedeme za plážemi nebo hle­
dáme akčnější vyžití. Ve Švýcarsku nám
mořská voda sice nohy omývat nebude,
avšak tamní kombinace jezer a vysoko­
horských destinací je tak jedinečná, že si
nikdo nebude připadat ochuzený. Vybrat
si místo podle představ a podnikat hvěz­
dicovité výlety do okolí? Nebo se zabyd­
let v čase kulturního festivalu ve velkém
městě? Není problém.
Stejné je to i s dalšími mýty. Všech­
ny mají společného jmenovatele: jsou to
naše obavy. A když se bojíme, hledáme
výmluvy anebo se nám nechce zjišťovat
si věci víc do hloubky. Tady však děláme
chybu, protože Švýcarsko je zemí, kterou
bez zaostřeného pohledu nemáme šanci
pochopit. Přitom energie investovaná
do takového poznávání se zde mnoho­
násobně vrátí.
Stejně jako na svoji identitu
jsou Švýcaři hrdí na svůj
dopravní systém – jeden
z nejlepších na světě.
Švýcarsko? Příliš formální země…
Můžeme si dělat ze Švýcarů legraci a tvr­
dit o nich, že jsou příliš formální. Jenže
oni opravdu jsou. Právě to je však posunu­
lo v mnoha věcech na tu vysokou úroveň,
kde dnes jsou, a je ztrátou času přemýšlet
o tom, jak by asi naše zvyklosti fungovaly
ve Švýcarsku. Platí to i naopak. Po chvíli
soužití s tímto multikulturním národem
zjistíte, že život Švýcarů je propletený
všemožnými nařízeními a zákazy. Stej­
ně rychle však zjistíte, že je to jejich mo­
rální odpovědnost, co udržuje zemi tak
uspořádanou a funkční. Jako každý cizi­
nec vypravující se do jiné země bychom
měli respektovat, že jsme ve Švýcarsku
na návštěvě. Na oplátku se nám dostane
přívětivého přijetí. A ruku na srdce – moc
sil nás to stát nebude.
č e rv e n 2013 | 5
Švýcarská
terapie tradicí
Text Štěpánka Strouhalová
Švýcarsko uchovává své tradice s takovým nadšením, že
tu můžete zažít nečekané vzkříšení, které vás odstřihne
od novodobé civilizační závislosti. Svérázné sporty a starobylé
zvyky jako házení vlajkou, zápas v pilinách či jódlování, hra
na třímetrovou „trumpetu“ nebo modlitba zpívaná do trychtýře
na mléko je něco tak unikátního, co jinde neuvidíte.
6 national geo graph i c t r av el e r
Š
výcaři jsou sice národem umír­
něným a spořivým, avšak
na udržování tradice v jakéko­
liv formě nešetří čas, peníze ani
energii a věnují se mu s oddaným
nadšením. Místní rodáci jsou velmi hrdí
na svou zemi, ale neschovávají si ji pro
sebe a rádi a často vystavují své poklady
na odiv. Zatímco ve většině evropských
zemí tradice pomalu a nenávratně zani­
kají nebo jsou udržovány jen uměle kvůli
podpoře turistického ruchu, ve Švýcarsku
jimi žije celá společnost a účastní se jich
nadšeně mladí i staří.
O silném poutu k minulosti a tradicím
svědčí i vysoké množství muzeí. Zdej­
ší umělecké sbírky, muzea a galerie vás
možná neohromí rozsahem, upoutají
však ojedinělým kurátorským přístupem,
velkorysou výstavní strategií i unikátní­
mi a láskyplně ochraňovanými exponá­
ty. Sedm set těchto institucí prezentuje
na nejmodernější výstavnické úrovni
unikátní přehlídky světového umění
a především švýcarská specifika, jako
je hodinářství, výroba čokolády a sýra,
přírodní bohatství i kultura jednotlivých
regionů a obcí.
Například Basilej má největší kon­
centraci muzeí a galerií ve Švýcarsku
– na pouhých 160 000 obyvatel tu při­
padá čtyřicet muzeí, přičemž některé
jejich budovy jsou i architektonickými
skvosty. Samozřejmost, s jakou Basilej
na křižovatce tří států prozrazuje svůj
nenucený styl a šarm, je daná kosmopo­
litní polohou města i citlivou kombinací
tradice a moderního.
Vášeň pro znovuobjevování vlastní
tradice a mimořádná úcta k odkazu mi­
nulosti vznikla díky multikulturní zku­
šenosti tohoto malého národa.
Mnohojazyčné a tím i multikulturní
prostředí atomizované navíc náročnými
přírodními podmínkami v minulosti
nedostupných horských údolí vytvářelo
po staletí tisíce rozmanitých detailů tak,
aby nakonec splynuly v jeden působivý
a silný celek. Celé generace v rámci každé
rodiny o něj důsledně pečovaly a předávaly
si svá dědictví. Přírodní horské podmínky
přitom působily jako mocný fenomén, kte­
rý utvářel jak zdejší tradici, tak švýcarský
charakter. Každodenní nepohodlí, které­
mu museli lidé v náročných horských pod­
mínkách vzdorovat, totiž formovala model
FOTO: jaroslav jiřička (oba snímky)
zvláštně pečlivého, přátelského a pohos­
tinného charakteru s respektem ke svému
okolí i ostatním lidem. A právě proto, na­
vzdory přírodním monumentům, je vše,
co vytvoří zdejší kultura a společnost, spíše
koncipované v humánních parametrech
lidského těla a myšlení.
Mnoho zvyků a tradic má kořeny
v hluboké historii. Ať už se dostanete
do kteréhokoliv koutu Švýcarska, pocítíte
pod slupkou moderní a rozvinuté země
opravdovou a dosud pulzující tradici, kte­
rá nabízí možnost vychutnat originální
hodnoty, které kdysi zemi utvářely.
Díky pozorné péči o minulost tak
Švýcarsko chytře kultivuje svou pří­
tomnost a nenásilně celou společnost
posiluje a posunuje k vyšším společným
prioritám. Sami Švýcaři si odhlasovali
desítku nejoblíbenějších tradic, kde prv­
ní místo obsadila výroba alpského sýra.
Následovaly ji folklorní hudba, alpský
roh, svádění krav do údolí, snášení sena,
jódlování, horská modlitba, vyhazování
vlajek, zápas Schwingen a jako poslední
pak Hormussen, hra připomínající base­
ball. Tady jsou ty nejzajímavější.
Lepší než mobil
Dávno předtím, než existoval telefon,
natož mobilní, používali švýcarští ho­
ralé svůj originální dorozumívací nebo
spíše signální prostředek, hudební ná­
stroj alpský roh. Alphorn neboli jakási
Tradiční masopustní
karneval Fasnacht je
zdrojem společenské zábavy
a svátkem, který v Evropě
nemá obdoby a přesto je
mimo Švýcarsko neznámým
fenoménem (protější
a následující strana),
k výrazným tradicím ale
patří i hra na alpský roh.
č e rv e n 2013 | 7
přerostlá trumpeta s délkou nejčastěji
3,47 metru nemá klapky ani ventily a je
slyšet bez problému až na vzdálenost 5 až
10 kilometrů. V minulosti se horský roh
používal pro komunikaci mezi údolími
a horami jako jednoduchá signalizace
při nebezpečí nebo svolávání dobytka.
Ani v době moderní komunikace to
však není hudební nástroj na vymření.
Takzvaná Švýcarská jódlovací federace
v současnosti počítá na 1 800 aktivních
hudebníků, které můžete při trošce štěs­
tí slyšet troubit přes údolí při některém
ze svých horských výšlapů. Především
je však uvidíte na nejrůznějších švýcar­
ských slavnostech a hlavně během hlav­
ního svátku země – Švýcarském státním
svátku 1. srpna. Kdekoliv a kdykoliv se
představuje švýcarská tradice, uvidí­
te chlapíky s instrumentem opřeným
o zem, jak loudí těžko popsatelný teskný
zvuk. Hudební nástroj má totiž zvláštní
hluboké ladění, které prý oslovuje lid­
skou duši až do jejích nejhlubších zákou­
tí. „Díky své zvláštně laděné harmonii
dokáže uklidňovat dokonce i zvířata,“
tvrdí Beat Kollegger, kapelník a sklada­
8 national geo graph i c t r av el e r
tel pro alphorn z Davosu. Mezinárodní
festival alphornistů, který se každoroč­
ně koná v Nendaz, se bude letos konat
ve dnech 26. až 28. července.
Drsný tanec krátkých kalhot
Možná že vám zápas Schwingen, typická
švýcarská verze wrestlingu, bude na prv­
ní pohled připadat jako poněkud neote­
saný a hrubý projev švýcarské kultury. Je
však vzácnou ukázkou tradiční horalské
družnosti, síly a spravedlnosti, při které
alpští chlapi mohou předvést svou sílu
a obratnost. Každý zápas je však také dů­
ležitou místní událostí, při které jako při
všech tradičních slavnostech nechybí jó­
dlování, házení vlajkou či táhlé tóny alp­
ského rohu. Tradice vznikla kdysi dávno
ve středověku, když si pastýři vysoko
v horách krátili čas a poměřovali svou
zdatnost. Jediné, co k tomu potřebují,
jsou podle zvyku zvláštní lněné, velmi
jednoduché trenýrky zpevněné pouze
koženým sedem a páskem, za který se
uchopí a cloumají s sebou tak dlouho,
až jeden nebo druhý dostane svého pro­
tivníka k zemi. Nezbytná je samozřejmě
znalost příslušných odzbrojujících a ne­
příliš ušlechtilých hmatů (se jmény jako
„bur“) nebo hodů („kurz“ a „brienzer“).
Ten nejlepší pak získá titul Zlý muž. Kaž­
dé tři roky je pak zvolen král federálního
wrestlingu a alpského mistrovství. Letos
se bude konat s tradiční podporou banky
UBS v Burgdorfu v Bernském kantonu
od 30. 8. do 1. 9. www.burgdorf2013.ch.
Vlající symbol
Házení vlajky je zvláštní zvyk, který pa­
tří k nejstarším národním švýcarským
sportům. Neexistuje žádný pevný důkaz
o jeho původu, jedna věc je však jistá: vo­
jáci ze žoldnéřských armád si tak údajně
kdysi krátili dlouhou chvíli. Vypadá to,
jako by to byla spíš nenáročná záležitost:
vrhač hodí vlajkou do vzduchu a ta si
letí s pozoruhodným a ladným klidem
do dáli. Za zdánlivou jednoduchostí se
však skrývá tvrdý trénink: každý pohyb
je na milimetr vypočítaný a vychází z ne­
uvěřitelných 99 různých „figur“, které
předepisují různé způsoby chytání, to­
čení a další zajímavé kreace a jejichž
zvládnutí patří k opravdovému mistrov­
FOTO: jaroslav jiřička
ství. Při folklorních soutěžích má každý
účastník tři minuty na to, aby předvedl
především rafinovanou estetickou podí­
vanou. I když tento typický sport, který je
nepochybně symbolem národní soudrž­
nosti, nebude nikdy zapsán do seznamu
olympijských sportů, můžete mu přijít
na chuť při nejrůznějších vesnických slav­
nostech i kurzech, které tu místní nad­
šenci ochotně nabízejí. Během celého léta
se můžete seznámit s technikou také při
soukromých lekcích v působivé biosféric­
ké rezervaci Entlebuch v Luzernském re­
gionu. „Technika je všechno,“ vysvětluje
zdejší lektor Franz Wicki. „Pevný postoj,
paže připravené tak, aby se vlajka nepře­
kroutila, a potom hod do výšky, říká se
mu kopfschwung.“ A pak už můžete sle­
dovat, jak se bílý kříž v červeném poli
vznáší k nebi a vlaje jako skutečná oslava
pravých švýcarských hodnot.
Parádní „cesta do města“
Krávy si na švýcarském žebříčku tradič­
ních hodnot udržují privilegované místo
a podle toho se těší také náležitému spo­
lečenskému zájmu: mají své zápasy v pře­
tlačování (například ve Wallisu), soutěže
o královnu krásy a především parádní
promenádu AlpAbzug, která je v mnoha
regionech hlavní slavností roku. Zatímco
na jaře stoupají krávy vysoko do hor, aby
se napásly na šťavnatých alpských pastvi­
nách, koncem léta, když se kopce začnou
vybarvovat do podzimních barev a než
napadnou první vločky sněhu, už musejí
sestoupit zpátky do údolí. Vzhůru do hor
i zpět se stěhuje farmář a často i celá jeho
rodina. V Charmey ve Fribourg­ském re­
gionu této tradiční švýcarské slavnos­
ti říkají po francouzsku Désalpe a pro
zdejší farmáře je to velký den. Krávy
dostanou parádní čepce z horských by­
lin a těžké nablýskané zvonce a vydají
se jako dámy na triumfální promenádu.
Chlouba sedláků se brzy po svítání spustí
z kopce s plnou slávou za ohlušujícího
zvonění. Stovky krav s pastevci oble­
čenými do tradičních krojů, folklorní
hudba a povznesená nálada se pomalu
snáší do údolí. Jakmile celé procesí dorazí
do Charmey, zaplaví hlavní ulici zvířata,
květiny, návštěvníci i rodáci často ob­
vlečení do tradičních oděvů. Na náměstí
se pak rozestoupí do kruhu alphornisté,
aby slavnostní „fanfárou“ zahájili všeo­
becné veselí. Trhovci tu nabízejí tradiční
výrobky a samozřejmě nechybí ani sýr
vyrobený vysoko v horských salaších,
slavný Gruyère či Vacherin, fribourgské
klobásky či šafránový chléb cuchaule.
Další unikátní procesí uvidíte napří­
klad v St.Stephanu v Bernském Oberlan­
du, na Enelbergu u Luzernu, v Urnäsch
ve Východním Švýcarsku, Flimstterstein
v Graubündenu, v St-Cergue v oblasti
Ženevského jezera nebo v Le Boécher
v oblasti Jury.
Švýcarské zlato
Sýr je nepochybně nejsilnější součástí
žijící švýcarské tradice a kultury. Jak
a proč vlastně vznikl? Sýr byl už od dáv­
ných časů jedinou dostupnou metodou,
jak uchovat a přepravovat mléko z hor
do údolí a konzervovat pro zimní obdo­
bí. Typický způsob přípravy, zrání a také
vegetace plná horských bylin, kterou
zdejší dobytek na horských pláních spá­
sá, dává sýru jeho nezaměnitelnou chuť
a aroma. Švýcarští sýraři vyrábějí více
než 400 druhů, jsou zde všechny druhy
– od zralých, tvrdých odrůd po krémo­
vé, které lze servírovat pouze lžící. Mezi
nejznámější švýcarské speciality patří
Emmentaler, Le Gruyère a Appenzeller,
všechny s ochrannou kontrolovanou
známkou původu AOC.
K sýrům se logicky váže snad nejširší
kulturní tradice a po celém území Švý­
carska můžete navštívit bezpočet výrob­
ců, kde nejen ochutnáte, nýbrž také uvi­
díte nebo si vlastnoručně vyzkoušíte, jak
se švýcarské zlato vyrábí. Největší tradici
má však sýr Sbrinz, jehož vznik se datuje
do doby 70 let př. n. l., kdy území Švýcar­
ska obývali Keltové. Jeden z nejstarších
sýrů na světě má hutnou a pevnou kon­
zistenci podobnou italskému parmezánu.
Vyrábí se vysoko v Alpách v centrální
oblasti Švýcarska a podobně jako ital­
ské Parmigiano Reggiano zraje v obrov­
ských, až 45kilogramových bochnících
po dobu nejméně 18 měsíců. Švýcaři ho
používají na těstoviny nebo krouhají
na papírově tenké plátky a podávají jako
předkrm se sušeným hovězím a rajča­
ty. Sýr nese od roku 2001 ochrannou
známku AOC, což znamená také přísné
dodržování podmínek s použitím mléka
pouze z oblasti původu. Sbrinz vyrábí 34
sýrařů v centrální části Švýcarska.
Podobně i Gruyère je nositelem tra­
dice s AOC kvalitou. Sýr slonovinově
nažloutlé barvy s bohatou vyzrálou chutí
je vysoce ceněný všemi gurmány a také
on patří k těm s nejstarší světovou tradicí.
Ve stejnojmenné středověké horské ves­
ničce Gruyères se vyrábí už od roku 1115
podle nezměněné receptury. Tato kolébka
sýru která vás okouzlí šarmem malebné
středověké architektury, rozhodně stojí
za návštěvu. Švýcarsko nenabízí k vidění
mnoho tak majestátních hradů s impo­
zantními horskými štíty v pozadí, jako
je zdejší původní sídlo hrabat z Gruyères
z 13. století.
A v čem je hlavní kouzlo zdejší AOC
kvality? Mléko od krav, které jsou na nej­
lepší dietě z vysokohorských bylin, dva­
krát denně putuje do mlékárny a pak hned
za čerstva začíná proces transformace
v sýr, bez kterého si žádný gurmánský
restaurant nedovede představit svou deli­
kátní tečku za menu. Svědky autentického
představení můžete být jen dvakrát denně,
mezi 9 až 11 hodinou a 12 až 14 hodinou
(La Maison du Gruyère, Place de la Gare 3,
vstupné dospělí 7, děti 3 CHF).
Chcete-li vyzkoušet žijící tradici
na vlastní kůži, vypravte se třeba do ob­
lasti Lenk-Simmental. U příležitosti
Roku švýcarských tradic tu díky pro­
gramu AlpKultur můžete strávit den
nebo více, na horské farmě podojit krá­
vu, vyzkoušet si výrobu sýra, pást doby­
tek a možná i vyvážet hnůj… Program
zahrnuje návštěvu sýrárny, několika
alpských farem, nocleh na seně i horský
výlet s průvodcem. V půlce října bude­
te třeba svědky volby dobytčí královny
krásy nebo slavného AlpAbzug (www.
alpkultur.ch). Na další sýrové poznání
i ochutnávky se můžete vypravit v říj­
nu: 19. 10. na luzernský sýrový festival
Kase Fest nebo 27. 10. na festival sýrů
v Muotatalu, který vám nabídne současně
nejpůvabnější přírodní scenerie.
Tradice nezlomné menšiny
Tradiční architektura ve Švýcarsku se
liší podle jazykových oblastí i kanton
od kantonu. Pokud navštívíte oblast
Graubünden, překvapí vás zdejší rázo­
vitý styl, který nenajdete v žádné jiné
části země. Ve vysokých venkovských
domech, které pocházejí až z 13. století,
lidé dosud bydlí a udržují je v původ­
č e rv e n 2013 | 9
10 nat ional geo graphic t r av e l e r
Návrat krav z horských pastvin dolů
do údolí patří k neopomenutelným
švýcarským tradicím. Zvířata dostanou
ozdobné čepce a vydají se jako dámy
na triumfální promenádu.
FOTO: swiss-image.ch/Marcus
Gyger
č e rv e n 2013 | 11
ním tradičním stylu. Vypadají jako
z pohádky: mohutné kamenné zdi, malá
zapuštěná okna a fasáda bohatě zdobená
filigránskými sgrafity, která připomína­
jí lidovou inspiraci renesančními vlivy
z Itálie. To jsou charakteristické rysy
zdejší engadinské architektury v tradič­
ním rétorománském duchu. V Engadi­
nu žije rétorománská jazyková menšina,
rétorománsky tu hovoří až 15 procent
obyvatel, místní děti mají ve škole jazyk
svých dávných předků povinný a réto­
románština se zde spolu s němčinou
a italštinou považuje za třetí úřední ja­
zyk. V oblasti švýcarských Rétorománů
dnes žije o něco málo více než polovina
ze zhruba padesáti tisíc lidí, kteří v zemi
udávají rétorománštinu jako svůj mateř­
ský jazyk. Neobvyklý melodický jazyk
a zvyky se tu projevují v bohaté kulturní
rozmanitosti. Život v izolovaných alp­
ských údolích (v Graubündenu jich je
asi 150) přispěl k tomu, že Rétorománi
hovoří různými dialekty a i mezi sebou
se občas jen těžko domlouvají.
A podobně i místní obce dýchají neo­
pakovatelným rázovitým a originálním
kouzlem, které se trochu liší vesnice
od vesnice. Poznáte je podle zvláštních
jmen, například S-Chanf, Chamues-Ch,
La Punt či Zuóz. Rétorománskou obec
Guarda tu zvolila před několika lety
jedna komise EU dokonce za druhou
nejkrásnější vesnici v Evropě. Najdete
ji vysoko nad údolím Innu a jak název
v místní rétorománštině napovídá, zau­
jímá Guarda výhodnou polohu s výhledy
do celého údolí. Chcete-li do ojedinělé
tradice nahlédnout hlouběji, vypravte se
do Chesa Planta v Samedanu (www.museums.ch/org/fr/Chesa-Planta-Samedan),
kde můžete navštívit typický patricijský
dům z 16. století, který funguje jako li­
dové muzeum 18. a 19. století. Uvidíte
tu bohatou kulturní historii Horního
Engadinu dokumentovanou množstvím
fotografií, knih, dobových předmětů,
i typické prostředí aristokratické rodiny.
Zajímavou kulturní zkušenost můžete
také ochutnat. V engadinských pekár­
nách koupíte třeba chleba birnenbrot se
sušenými hruškami a fíky, u řezníka srnčí
a jelení klobásky salsiz či sušenou hovězí
svíčkovou bündnerfleich. Kdo má raději
něco sladkého, může ochutnat nezapome­
nutelně výživný oříškový koláč Engadi­
ner Nusstorte. V tradičních restauracích
vám na stole přistanou místní tradiční
lahůdky z čerstvých lokálních surovin,
které blahodárně vyváží horské putování
za kulturou. A k tomu se z pece uprostřed
lokálu line vůně čerstvě pečeného chle­
ba. Obyvatelé Graubündenu tento stav
celkové blaženosti nazývají „patschifig“.
Za tradicí napříč kantony
V jezerním regionu Interlaken se může­
te vypravit do unikátního venkovského
muzea pod otevřeným nebem Freilicht
Museum v Ballenbergu, kde nahlédnete
do svérázné švýcarské venkovské tradice.
V romantickém skanzenu vstoupíte rov­
nýma nohama do smyslové kompozice
s vůní starých časů. Na sto cenných ven­
kovských stavení z 14. až 19. století téměř
ze všech švýcarských kantonů, na 250 do­
mestikovaných zvířat, tradiční zahrady,
venkovská políčka, zábavní program
i živé ukázky tradičního řemesla od ko­
šíkářství přes dřevořezbu, hrnčířství až
po tradiční výrobu domácího chleba či
sýra vás vtáhnou do švýcarského folkloru
snad ve všech myslitelných podobách.
www.ballenberg.ch
Také na jaře, kdy sedláci vyvádějí zvířata
vysoko do hor, je třeba se slavnostně
obléci a učinit tak zadost tradici.
12 nat ional geo graphic t r av e l e r
FOTO: swiss-image.ch/Christof Sonderegger
swiss-image.ch/Christof Schuerpf (naproti)
Výroba sýra je silnou
součástí žijící švýcarské
tradice a kultury.
č e rv e n 2013 | 13
Co dělá Švýcara Švýcarem
Text Štěpánka Strouhalová
Je mnoho důvodů, proč
vzhlížet ke Švýcarsku
jako ke skvěle fungující
zemi, o které většina
z nás sní. Jak dosáhnout
alespoň švýcarské image?
Pochopit signály skryté
ve švýcarském životním
stylu možná pomůže víc,
než natáhnout si na zápěstí
švýcarské hodinky.
Malá země, velký pořádek
Běžná představa Švýcarska při pohledu
zvenčí, kterou symbolizují čistota, pořá­
dek a přesnost, je poněkud zjednodušená
a trvá dlouho, než ve skutečnosti pozná­
te a pochopíte zákonitosti této zvláštní
zaslíbené země. Zdejší prosperita má své
kořeny v organizovaném a odpovědném
přístupu k životu, který se z našeho hledis­
ka může zdát možná trochu nudně střízli­
vý. O to víc je však naplněný hodnotami,
které jsou důležité pro dobrý a příjemný
život. To je poznat i na švýcarském ze­
vnějšku.
Zdejší životní styl se odvíjí v přesně
definovaných mantinelech, kterým od­
povídá i organizovaný a upravený vzhled.
Nějaký větší módní úlet, byť jakkoliv
atraktivní, by vyplašil. Švýcara – ať už se
liší podle věku či osobního stylu – v kaž­
dém případě charakterizuje neokázalý
a spíše nenápadný vzhled. Protestantská
tradice i utěšené ekonomické poměry
nikoho nenutí předvádět majetek. Právě
naopak: nikdo si tu nepotrpí na okázalý
luxus. Švýcaři, místo aby stavěli na odiv
výdobytky své kariéry, raději natáhnou
kvalitní outdoorové boty a vyrazí do klid­
ných horských oáz užít si luxus mimořád­
ných přírodních scenerií.
Švýcarsko motivuje lidi, aby neustále
něco podnikali: pěší turistiku, cyklotu­
ristiku, vodní sporty, lyžování. A tak je
běžný Švýcar překvapivě oblečený tak, že
by si mohl po práci nečekaně vyběhnout
na nějaký ten kopec, který se mu více či
méně často rýsuje před očima v přímém
výhledu z kanceláře. Kdo by se ubránil!
Pro mnohé, od mladých až po penzio­
nované, platí oblečení, které nepostrádá
alespoň některé z prvků outdorového vy­
bavení – praktickou softshelku, pohodlné
outdorové boty, mikinu či sportovní svetr,
tričko, džíny. Nejdůležitější je pohodový
vzhled, protože v prostředí náročných pří­
rodních podmínek není z logiky věci pro
upjatost jakéhokoliv druhu či „načanča­
né“ módní výstřelky místo.
Prostě cool
Ve městských centrech však potkáte také
sofistikované šviháky, moderní elegant­
ní muže a ženy s vytříbeným, tak trochu
minimalistickým či chcete-li intelektuál­
ským vkusem. Takový Švýcar sice není
tím, kdo udává tón v módě, módu však
přece jen svým způsobem vyznává. Má
rád kvalitní a dobře střižené oblečení,
ušlechtilé materiály i doplňky, spíše ne­
výrazné decentní barvy a nic výrazně kři­
klavého. Zaujme ho vytříbený designový
šperk a decentní manžetové knoflíčky,
které zdobí a doladí styl. A pochopitelně
dobré hodinky. I pro ženy platí, že méně
je více; žádné feminní mašličky či laciné
třpytky Švýcara nerozněžní.
Šatník by měl být vyjádřením peč­
livého přístupu, který vyznává dobrou
investici. Obětuje množství ve prospěch
kvality, jeden perfektně střižený oblek
či kostým a separátní sukně či kalhoty
a svěží nažehlená košile zapůsobí víc než
celý kufr levných šatů. V každém přípa­
dě je nezbytné dodržet očekávaný (byť
často nepsaný) dress kód pro příležitost,
na kterou jste zváni. A nezapomeňte, že
váš příchod se očekává nejpozději do pěti
minut po smluveném čase.
Životní styl ve Švýcarsku se však může
značně lišit podle jednotlivých míst. Kro­
mě zřejmých jazykových rozdílů mezi ně­
mecky, francouzsky a italsky hovořícími
kantony existují rozdíly v hospodářství,
kulturní historii, kuchyni, klimatu, ar­
chitektuře a pochopitelně i oblečení. A tak
v ulicích Curychu nebo Basileje uvidíte
spíše chladný německý elegantně konzer­
vativní přístup, v Ženevě či Lausanne už
trochu nenuceného francouzského šarmu
s nějakým tím volánkem či nezbytnou šál­
kou a v Luganu či Locarnu italsky barevně
rozvernější paletu.
Přestože tradiční lidové oblečení ke
Švýcarsku neodmyslitelně patří (vlevo),
Švýcaři si potrpí i na moderní, přitom ale
uměřený styl (obrázky na protější straně).
FOTO: swiss-image.ch/Dolores Rupa (vlevo), protější strana ve směru hodinových ručiček shora zleva:
swiss-image.ch/Stefan Kubli, MICHAL GOLOLOBOV, swiss-image.ch/Christoph Schuerpf, swiss-image.ch/David Willen,
swiss-image.ch/Gian Marco Castelberg && Maurice Haas, swiss-image.ch/Christof Schuerpf
k v ět e n 2013 | 15
Kouzlo
švýcarského vlaku
Text Petr Čermák
Důležité upozornění na úvod: autor
textu je nekritickým obdivovatelem
švýcarských železnic. Jelikož
dokázal pro tuto vášeň nadchnout
celou svoji rodinu a také dost přátel,
je přesvědčen, že se mu totéž
podaří i ve vašem případě.
16 nat ional geo graphic t r av e l e r
Kamenné oblouky Landwasser
viaduktu poblíž obce Filisur v kantonu
Graubünden jsou ozdobou železniční
trati z Thusisu do italského Tirana,
zapsané v roce 2008 na seznam
světového dědictví UNESCO.
k v ět e n 2013 | 17
M
ěl jsem to krásně spočítané.
Do odletu z Curychu mi
zbývaly víc než čtyři hodi­
ny. A už dávno jsem si chtěl
prohlédnout rýnský vodo­
pád poblíž Schaffhausenu
na hranicích Švýcarska s Německem. Vě­
děl jsem, že z curyšského letiště se k němu
dá vlakem dojet za nějakých 45 minut. To
je 90 minut na obě cesty plus zhruba 90
minut na vodopád. Takže mám spoustu
času, letadlo do Prahy stihnu i s výletem.
Byl by neodpustitelný hřích takovou dobu
lelkovat ve vychlazené hale vzdušného
přístavu.
Pro rychlý náhradní plán jsem se totál­
ně nadchl. A na místě mě pak přepadla
skoro dětinská radost. Místo marného
ubíjení času bloumáním letištními ob­
chody se mi před očima každou vteřinu
valil za ohlušujícího burácení přes rýn­
ské kaskády půlmilion litrů vody, navíc
vodní tříšť malovala na nebi za pomoci
slunce náznaky duhy. Omámen tím vším
málem bych zapomněl na hodiny. Musel
jsem zpátky na vlak.
Na nádraží mě přivítal strašidelný ná­
pis: 50 minut zpoždění! Veškerá radost
byla tatam. Z beznadějných úvah, zda
bude lepší vybrat si pro nouzovou dva­
náctihodinovou noční cestu domů místo
zmeškaného hodinového letu vlak nebo
autobus, mě vytrhl nádražní amplion:
„Pozor, prosím. U koleje číslo 1 bude
místo zpožděného expresu z Německa
za pět minut přistaven náhradní vlak.“
Letadlo jsem stihl a moje vášeň pro
švýcarské železnice byla zpečetěna.
Hodiny, základ života
Tato konkrétní příhoda je sice stará víc
než 10 let, ve Švýcarsku se však mohla
stát zrovna tak včera. V každém případě
mě nadobro přesvědčila, že pověsti o ne­
dostižné spolehlivosti tamějších železnic
ani náznakem nepřehánějí. A že nádražní
hodiny, jejichž červená vteřinovka s ne­
přehlédnutelnou „pacičkou“ na konci se
18 nat ional geo graphic t r av e l e r
každou minutu v celém Švýcarsku na mo­
ment zastaví, aby se zas a znovu rozběhla
s jednotným celonárodním elektrickým
impulsem, nejsou na peronech jen tak pro
okrasu, nebo snad z úcty k tradici neměn­
né podoby od roku 1944, kdy jejich ob­
divuhodně nadčasový design načrtl jistý
Hans Hilfiker.
V praxi tato švýcarská přesnost mimo
jiné znamená, že není třeba bát se ve ve­
řejné dopravě přestupů – švýcarské dráhy
oficiálně vyčíslily jejich úspěšnost za rok
2012 přes 98 procent! Funguje to tak, že
do uzlových nádraží, jako jsou Lausanne
či Bern, se sjedou soupravy z různých
směrů, postojí obvykle 5 až 10 minut, bě­
hem nichž si lidé ve vlacích vymění místa,
a jede se dál. Přestože pasažéra neznalého
poměrů může výsledek dotazu z webové­
ho jízdního řádu na první pohled vylekat,
daný časový interval cestujícím skutečně
ideálně stačí právě na změnu vlaku bez
zbytečných prostojů.
Když se pak soupravy takřka hro­
madně rozjedou zase do všech možných
směrů, hustota provozu v okolí větších
stanic při pozorování z jen trošku větší
vzdálenosti připomíná lehce přeplácanou
modelovou železnici. Tyhle rozjezdy vla­
ků se na hlavních tepnách konají nyní už
každou půlhodinu. A to je další obrovská
výhoda: přihodí-li se přece jen zpoždění,
do třiceti minut lze i tak pokračovat dál.
Hledat při pohledu zvenčí nevýho­
dy takového systému je poměrně těžké.
Málokterý turista se hrne do vlaku ráno
před osmou, aby okusil jednu z nemno­
ha slabin vzorového provozu – totiž fakt,
že švýcarský dopravní systém začíná
chvílemi trpět vlastní dokonalostí. Lidí
ve vlacích bývá zejména před osmou ho­
dinou tolik, že veřejná doprava především
v okolí větších měst testuje každé všed­
ní ráno tvrdě své limity. A tak lze mezi
spořádanými domorodci, kteří denně do­
jíždějí švýcarskými vlaky do práce, zažít
i překvapivé momenty. Třeba tlačenice
o sedadla.
FOTO: swiss-image.ch/Andrea Badrutt (předchozí dvoustrana), petr čermák (nahoře a naproti)
Od roku 1882 překonávají mezinárodní
rychlíky hradbu švýcarských Alp mezi
Curychem a Milánem díky Gotthardské
železnici, stejně jako v 21. století
rychlovlak pendolino na snímku
z údolí řeky Reuss ve vsi Wassen.
č e rv e n 2013 | 19
Železniční ráj pro 21. století
„Lidé u nás mají ve všech ohledech rádi
nějaký řád, takže i v tom ranním vla­
ku má podle nepsaných pravidel každý
svoje vyhrazené sedadlo. Běda, kdyby ho
někdo někomu obsadil,“ vyprávěla mi
před časem curyšská projektová mana­
žerka Mirjam Jostová. Ranní dojíždění
zažívala takřka deset let, než se před ně­
kolika lety nastěhovala blíž k pracovišti.
„To byla výhra. Od mých časů pasažérů
ve vlacích citelně přibylo, spousta lidí
tady totiž nevlastní auto. Ono to vlastně
ani nemá moc význam při tak funkční
nabídce veřejné dopravy.“
Ta je magnetem nejen pro davy „děl­
níků“ a zástupce nižšího či středního
managementu, nýbrž i pro vysoce po­
stavené šéfy. „Za byznysem po Švýcar­
sku ročně najezdím okolo čtyřiceti tisíc
kilometrů, drtivou většinu vlakem. Pro
mě je čas strávený na kolejích tím nej­
lepším časem na práci, nikdo mě tam
neruší,“ vyznal se letos na jaře během
své pražské návštěvy Renzo Simoni,
muž, který ve Švýcarsku řídí výstavbu
nejdelšího železničního tunelu světa, 57
kilometrů dlouhého nového Gotthardu
pod Alpami.
Přelomová podzemní stavba v ceně
v přepočtu víc než 200 miliard korun,
jejíž zprovoznění je plánováno na závěr
roku 2016, se řadí k pilířům velkolepé­
ho švýcarského projektu modernizace
železnic coby páteře veřejné dopravy
nazvaného Bahn 2000. Jak je v zemi
proslulé přímou demokracií zvykem,
plán úspěšně prošel sérií všelidových
hlasování, přičemž klíčové referendum
z roku 1998 schválilo zřízení speciálního
veřejného fondu k financování celé akce
podle následujícího klíče: 64 % prostřed­
ků přitéká z daní za těžkou autodopra­
vu (Švýcarsko má dlouhodobý cíl dostat
většinu nákladní přepravy – zejména
v Alpách – z autostrád na koleje), 23 %
z výnosů DPH a 13 % z daní na ropné
produkty.
Prostředky z fondu už 15 let plynou
na masivní modernizaci švýcarských
drah podle parlamentem schváleného
a kontrolovaného rozdělovníku: 45 %
na dva nové transalpské tunely (v roce
2007 otevřený Lötschberg a do roku 2016
dokončovaný Gotthard), 48 % na jiné
stavby a vozový park, zbývajících 7 %
jde vzhledem ke zvyšujícím se cestovním
rychlostem na protihluková opatření.
Mezi Curychem a Bernem díky tomu­
to fondu například vznikla za zhruba 40
miliard korun zcela nová trať pro rych­
lost 200 km/h, jež umožnila stlačit jízdní
dobu na dané trase z 69 na 56 minut. Byl
to vlastně jeden z klíčů k zavedení oněch
Ozubnicová železnice s parádními
panoramaty Matterhornu, jejíž
trať vede z Zermattu na třítisícový
vrchol Gornergrat, byla v roce 1898
při svém otevření vůbec první
elektrickou dráhou v zemi.
20 nat ional geo graphic t r av e l e r
pravidelných přesných rozjezdů vlaků
každých 30 minut.
Bez železnice nikdy více
Je nabíledni, že jezdit zrovna tuto trasu
autem nedává pražádný smysl. Pomi­
neme-li univerzální trable s městským
parkováním, už jen prosté porovnání
cestovních rychlostí 200 km/h v případě
vlaku versus 120 km/h (a ani o fous víc!)
u auta na dálnici je naprosto výmluvné.
To pak nemůže být divu, že v osmimi­
lionovém Švýcarsku dráhou cestuje pět
milionů klientů, z nichž 2,5 milionu si
kupuje slevovou kartičku HalbTax Abo
na poloviční jízdné (stojí bezmála čtyři
tisíce korun na rok) a dalších víc než
440 000 lidí využívá síťovou jízdenku
General Abo v ceně přes 70 000 korun
ročně. Navíc nezanedbatelná část pa­
sažérů jezdí první třídou za 120 000
korun ročně. Pro vysoce postavené
manažery a úředníky to bývá vítaný za­
městnanecký benefit, což lze ilustrovat
právě na trati mezi Curychem a Bernem,
kde v jedničce během dopravní špičky
jen těžko najdete místo.
Jakkoli nedám na vlaky dopustit, vy­
zkoušel jsem si ve Švýcarsku párkrát také
cestování autem. Co mi z toho vyšlo?
Jistě, našel jsem místa, kde může být au­
todoprava výhodnější – například alpské
průsmyky bez kolejí, dostupné třeba jen
dvakrát za den poštovním autobusem,
nebo některé oblasti, obsluhované po­
malými ozubnicovými úzkokolejkami.
Proti tomu však stojí populární horská
sídla s přísně dodržovaným zákazem
autoprovozu, kam se dostanete naopak
výhradně vlakem, například Zermatt
pod Matterhornem nebo Wengen pod
Lauberhornem.
V tom, že do Švýcarska „bez železni­
ce nikdy více“, mě definitivně utvrdila
loňská rodinná dovolená, na kterou jsme
vyrazili po silnici. Výsledkem výjimeč­
ně „vydařeného“ autovýletu bylo, že nás
v horách vytlačil z úzké silnice (naštěs­
tí do bytelných svodidel) protijedoucí
pirát, který tehdy nerušeně pokračo­
val v cestě, zatímco sám jsem zhruba
za měsíc našel doma v české schránce
složenku od švýcarské policie na 20 CHF
za překročení rychlosti kdesi na dálnici
o 2 km/h (vážně, to není překlep). Vše
korunovala naše babička, která – snad
FOTO: swiss-image.ch/Christof Sonderegger (dole),
Alain D. Boillat (naproti nahoře), petr čermák (naproti dole)
Na švýcarských kolejích čekají na pasažéry všelijaké vychytávky, zpříjemňující cestování. Do dálkových vlaků jsou často řazeny vozy
s dětskou hernou pro rozptýlení nejmenších pasažérů. Děti je neomylně rozpoznají díky výzdobě už zvenku a cesta uvnitř je baví, jelikož
mohou i ve vlaku dovádět jako na dětském hřišti za domem, aniž někoho ruší.
č e rv e n 2013 | 21
mi četla myšlenky – pronesla: „Poslou­
chej, není to Švýcarsko vlakem vážně
nejlepší?“
Domácké pohodlí na kolejích
No jistěže je! A platí to dokonce i pro
malé děti. Ty dokážou ocenit kouzlo
švýcarského vlaku už ve velmi útlém
věku. Chce to jen drobnost: rodiče si
musejí v jízdním řádu předem vyhledat
spoj označený zkratkou FA pro rodin­
ný vůz, pak mají vyhráno velcí i malí
pasažéři. V takovém vlaku nikdo nežá­
dá, aby děti seděly třeba tři hodiny tiše
a nehybně ve vydýchaném přelidněném
kupé. Místo toho celou cestu dovádějí
v klimatizované vlakové herně a nikdo
se nad výskáním capartů ani na chvíli
nepozastaví.
Promyšlené je to do posledního de­
tailu. Děti svůj vagon neomylně rozpo­
znají už na peronu, jelikož zvenku bývá
nepřehlédnutelně pomalovaný pestro­
barevnými dětskými motivy. Uvnitř
pak čeká splněná dětská představa ráje
na zemi: prolézačky, skluzavky, skrýše,
Turisté ve vlaku na snímku měli
posvícení: souprava vyhlídkového
Bernina expresu právě obkroužila
světoznámý kruhový viadukt v obci
Brusio poblíž švýcarsko-italských
hranic a blíží se do cíle cesty v Tiranu.
22 nat ional geo graphic t r av e l e r
stolečky i stoličky. Malým pasažérům je
vše dovoleno, rodiče usazení v křeslech
po okrajích herny jen po očku sledují
cvrkot s knížkou či s tabletem v ruce.
S úsměvem sem vchází i průvodčí. Mís­
to kontroly lístků zdarma rozdá dětské
„jízdenky“ v podobě pestrobarevných
kartiček.
Dětskými vagony takřka domácké
pohodlí na švýcarských kolejích zdale­
ka nekončí. Nabídka pro dospělé platící
cestující je ještě pestřejší. Zesílený mo­
bilní signál, kožené křeslo, stolek, skříň­
ka s poličkami, elektrická zásuvka, to je
nabídka pro obchodníky v oddílech 1.
třídy, kde si lze rezervovat místo na prá­
ci během cesty ve vozech označených
v jízdním řádu jako BZ. V 1. třídě se ov­
šem dá na starosti všedního dne zároveň
i krásně zapomínat: ať už v relaxačních
vozech popsaných jako RZ, kde panuje
takové ticho, že i zašustění novin je zde
hrubá neslušnost, anebo v bohatě pro­
sklených vyhlídkových vagonech, které
vyhledávají nejčastěji zahraniční turisté
(v jízdním řádu je značí trojúhelník).
Rozmazlování pasažérů se naštěstí
neomezuje jen na 1. třídu, byť za pří­
platek bývá nabídka přidané hodnoty
přirozeně pestřejší. Personál jídelních
vozů (v jízdním řádu hledejte zkřížený
příbor) servíruje klientům z obou ces­
tovních tříd v kteroukoli denní hodinu
čerstvá jídla zásadně na předehřátých
talířích (!), obsluha minibaru (v jízdním
řádu jej představuje sklenka na víno) tla­
čí před sebou ve většině souprav celou
cestu sem a tam vozík naplněný oblo­
ženými bagetami, sladkostmi, nápoji
i čerstvou voňavou kávou.
A to stále ještě není vše! Od letošní­
ho podzimu vtrhne na švýcarské koleje
v pilotním projektu světová novinka:
železniční kavárna Starbucks.
Rukověť turisty v železničním ráji
Při brouzdání švýcarským železničním
jízdním řádem takřka jistě narazíte
i na lodě (motorová = BAT, historický
parník = BAV), lanovky (FUN, GB, LB),
autobusové linky a MHD. Nejsou to
nějaké podružné detaily, to vše je spolu
Za stanicí Morteratsch na trase
Bernina expresu nedaleko Svatého
Mořice probleskává nad lesem bílý
splaz ledovce. Těch mohou pasažéři
zmíněného vlaku za jasného dne
spatřit cestou hned několik.
Železnice v číslech
100 %
Švýcarské železnice jsou od roku
1960 plně elektrifikované, což
je důsledek uhelné krize během první světové
války. Jde o světový unikát (pro srovnání:
v Česku je elektrifikováno 34 % tratí).
98 %
Míra úspěšnosti spojení
s přestupem udávaná švýcarskými
dráhami za rok 2012 (České dráhy takovou
statistku nevedou).
88 %
Tolik procent švýcarských vlaků
přijelo loni do cílové stanice
podle jízdního řádu s nejpřísnější evropskou
tolerancí do tří minut zpoždění (České dráhy
udávají přesnost 93 % podle standardní
evropské tolerance pět minut, při níž by se
švýcarský údaj blížil vzhledem k zavedeným
krátkým časům na přestup 98 %).
77 %
Spokojenost zákazníků švýcarských
státních drah SBB (spokojenost
cestujících Českých drah je 79 %).
350 000 000
Tolik pasažérů
přepravily
loni vlaky SBB čili téměř milion každý den;
dalších zhruba 200 000 000 lidí ročně přepraví
soukromé železnice (České dráhy loni
přepravily 169 000 000 cestujících).
29 000
Tolik zaměstnanců mají
ve Švýcarsku jen samy státní
železnice SBB, další tisíce lidí zaměstnávají
desítky privátních drah (pro České dráhy pracuje
16 000 lidí, další pracují v dceřiných firmách
ČD Cargo, DPOV, VUZ; celá skupina ČD tak
zaměstnává cca 26 000 osob + dalších 9 000
zaměstnává Správa železniční dopravní cesty).
5 000
Délka švýcarské železniční
sítě v kilometrech, z toho přes
3 000 km obhospodařují státní dráhy SBB
(v Česku máme 9 500 km tratí).
3 454
Nadmořská výška nejvyšší
švýcarské (i evropské) železniční
stanice Jungfraujoch (Kubova Huť v Česku stojí
995 metrů nad mořem).
2 144
Tolik kilometrů ujel za loňský rok
statisticky vlakem každý Švýcar
– bylo to nejvíc na světě (v Česku vyšlo 622 km
na osobu).
200
Nejvyšší cestovní rychlost v km/h
na vybraných úsecích SBB (v Česku
160 km/h).
59
Tolik cest vlakem podnikl loni v průměru
každý obyvatel Švýcarska, což je
po Japoncích druhá příčka na světě a s velkým
náskokem první v Evropě (Česko mělo 18 jízd).
57
Tolik kilometrů měří nejdelší železniční
tunel ve Švýcarsku (i v celém světě),
nový Gotthard, který už je proražen a bude
zprovozněn koncem roku 2016; aktuálně
je nejdelší nový Lötschberg měřící 34,5 km
(v Česku je pro vlaky nejdelší Březenský tunel
na Rakovnicku, který má 1 758 metrů; celková
délka vlakových tunelů v Česku činí jen okolo
40 km).
FOTO: petr čermák (naproti), swiss-image.ch/Andrea Badrutt (nahoře), swiss-image.ch/Max Galli (následující dvoustrana)
č e rv e n 2013 | 23
Rhétská dráha (RhB) provozuje na východě
Švýcarska v kantonu Graubünden své
červené vlaky na bezmála 400 kilometrech
úzkorozchodných tratí. Na snímku souprava
projíždí obcí Ardez v oblasti Engadin.
24 nat ional geo graphic t r av e l e r
č e rv e n 2013 | 25
s desítkami soukromých železnic nedíl­
nou součástí takzvaného Švýcarského
dopravního systému, který je integro­
ván do té míry, že prakticky všude platí
drážní síťové jízdenky. Ty se těší masové
oblibě i proto, že provoz obdivuhodné
soustavy linek je velice nákladný: ačko­
li pasažéři hradí zhruba jen polovinu
reálných výdajů a zbytek dotuje vláda,
stále jsou jednotlivé jízdenky dost drahé.
Orientačně lze za 500 korun ujet zhruba
50 kilometrů.
Na zvýhodněné předplacené jízdné
naštěstí dosáhnete i coby zahraniční ná­
vštěvníci – obchodní název produktu
je Swiss Pass, prodává se běžně nejen
ve Švýcarsku, nýbrž dokonce i v Česku
(prodejce a ceník najdete v servisním
přehledu na konci textu) a platí na vla­
ky, autobusy, lodě, MHD i několik vy­
braných lanovek. U většiny kabinek
v Alpách a v případě vysokohorských
zubaček pak umožňuje obvykle polo­
viční slevu. Nadto jako turistický bonus
platí i coby vstupenka do víc než čtyř set
švýcarských muzeí.
Snad to má být jakási pojistka pro
případ, že by projížďky křížem krážem
železničním rájem nebyly dostatečně
atraktivní. To je ovšem krajně neprav­
děpodobné – Švýcarsko je totiž jedna
velká Erlebnisbahn neboli zážitková
železnice.
Vyhlídkový Bernina Express projíždí
horským nádražíčkem Alp Grüm ve
dvoutisícové nadmořské výšce pod
berninským průsmykem. Z terasy
staniční restaurace lze za jasných
dní sledovat ledovec Palü.
Z webového jízdního řádu na adrese
www.sbb.ch lze vyčíst i hodně překva­
pivé detaily, třeba předpokládanou ob­
sazenost většiny vlaků, a to pro každou
vozovou třídu zvlášť. Ovšem jednu věc
nedokáže indikovat ani tento vypiplaný
web: intenzitu zážitků, které turisty če­
kají na palubě švýcarských vlaků. Mož­
ná vám proto při volbě tras přijde vhod
osobní žebříček scénických tras.
Gotthard: Tellovým krajem
do Alp *****
Podél téhle trati kráčely švýcarské dějiny.
I když lepší by asi bylo napsat, s ohledem
na časovou posloupnost, že gotthardská
železnice vyrostla ve stopách švýcarské
historie. Buď jak buď, tříhodinová pouť
z Luzernu na jih Švýcarska za „italským“
sluncem a zmrzlinou v kantonu Ticino,
kdy vlaky šplhají do Alp staletými spi­
rálovými tunely a pak protínají velehory
15kilometrovým tunelem pod dvoutisí­
covým průsmykem svatého Gottharda,
platí v mých očích za absolutní, naprosto
nedostižnou jedničku.
Zas a znovu mě dostává genius loci
srdce Švýcarska. Třeba památná louka
Rütli, malá svažitá pastvina, vklíněná
na břeh jezera na úpatí stametrových
útesů Seelisbergu, jež se jen tak mihne
za oknem vlaku naproti nad jezerem
a dostupná je leda parníkem (za 2 hodi­
ny od nádraží v Luzernu či za 20 minut
z Brunnenu), chcete-li stanout na místě
zrodu prvního švýcarského spřísežen­
stva z 1. srpna 1291 na obranu proti roz­
pínavým Habsburkům. Nebo legendár­
ní kaplička Tellsplatte, ač na vlakovém
břehu, přece skrytá zrakům pasažérů
rychlíků i lokálek, taktéž dostupná leda
lodí – to chcete-li spatřit, kde odvážný
Vilém Tell prchl za dávné bouře z lod­
ního žaláře habsburským věznitelům.
A co teprve Altdorf, město s Tellovým
pomníkem, kde to podle pověstí všech­
no začalo, když hrdý švýcarský sedlák
odmítl smeknout svůj klobouk před tím
habsburským, načež musel za trest se­
střelit kuší jablko z hlavy vlastního syna,
což sice bravurně zvládl, jenže vrchního
Habsburka vzápětí urazil, a tak stejně
putoval do šatlavy.
Ale hlavně je tu gotthardská dráha,
průkopnická švýcarská železnice skrz
Alpy otevřená roku 1882 v místech, kde
se po staletí vozilo legální i pašované
zboží leda v létě přes hory na hřbetech
mul a kde silniční tunel skrze alpský
masiv otevřeli teprve o 98 roků později
– a kde zdejší hrdí domorodci, potomci
otců zakladatelů z louky Rütli, tvrdošíjně
odmítají v referendech stavbu dalšího
dálničního tunelu navzdory nekoneč­
ným frontám aut před tím stávajícím.
Zkrátka a dobře si nepřejí další příliv vo­
zidel na svá zápraží, a tak vlastně chytře
tlačí co možná nejvíc tranzitní dopravy
na železnici, zvlášť když pro vlaky se pod
Gotthardem zrovna dokončuje nový nej­
delší tunel světa.
Kdepak, kouzlu toho kraje se nikdy
nevyrovná žádná nablýskaná železniční
atrakce kdekoli jinde, a že jich ve Švýcar­
sku mají! Obzvlášť to funguje v kombi­
naci s plavbou parníkem, který –
­ stejně
jako vlaky – vyplouvá na Luzernské
jezero v hodinovém taktu.
Navíc pro cestovatele skýtá gotthard­
ská dráha se svým Tellovým expresem
jednu neocenitelnou výhodu: potkávám
zde kupodivu minimum jiných turistů
– jako by odmítali uvěřit, že hlavní trať
může být krásná.
Gornergrat: vlakem kolem
Matterhornu ****
Gornergrat v kantonu Wallis je pravým
opakem Gotthardu. Nejde jen o to, že
26 nat ional geo graphic t r av e l e r
FOTO: swiss-image.ch/Andrea Badrutt (dole a na naproti dole)),
swiss-image.ch/Peter Fuchs (naproti nahoře)
Panoramatické klimatizované vagony Bernina Expressu s obrovskými okny zakrojenými až do střechy pendlují přes stejnojmenný
průsmyk ve výšce 2253 metrů nad mořem celoročně (nahoře), na vrcholu léta se mohou otužilí cestovatelé svézt přes tentýž průsmyk
na jihovýchodě Švýcarska exkluzivně také v otevřených vozech (dole).
č e rv e n 2013 | 27
Nostalgické parní vlaky vyrážejí na koleje po celém světě a Švýcarsko coby Mekka železničních cestovatelů nemůže chybět, ačkoli už v roce
1960 dokončilo kompletní elektrifikaci národní železniční sítě. Pro světově ojedinělý projekt stoprocentně elektrických železnic se Švýcaři
rozhodli poté, co museli během první světové války čelit značným dopravním potížím kvůli nespolehlivým dodávkám uhlí ze zahraničí.
28 nat ional geo graphic t r av e l e r
namísto mezinárodních rychlíků mezi
Švýcarskem a Itálií tady vozí na hranici
týchž států (jen o pár desítek kilometrů
jihozápadně) pasažéry pomalá zubačka
se sklonem trati až 20%. Tahle dráha
je magnetem pro turisty – především
ty exotické – a zcela se jim podřizuje,
například hlášení stanic tu mají nahra­
ná i v japonštině. To však nic nemění
na uhrančivém půvabu trasy, jež se stala
roku 1898 vůbec první elektrickou zu­
bačkou v celém Švýcarsku, dnes už plně
elektrifikovaném železničním ráji.
Během půlhodinového výjezdu z Zer­
mattu, autům (s výjimkou elektromo­
bilů) přísně zapovězeného hotelového
střediska ve výšce 1600 metrů nad
mořem, o 1500 metrů výš se za okny
vagonů promítá ve velkolepých ku­
lisách nejfotografovanější hora světa
Matterhorn jako hlavní hrdina nějaké­
ho velkofilmu. Chce to jen maličkost:
jasný, či aspoň polojasný den. Byť pod
mrakem má tahle trať taky svůj půvab:
připomíná vysokohorské safari, tak živo
bývá kolem kolejí (a leckdy i na nich)
díky početným koloniím svišťů, sošným
kamzíkům a s trochou štěstí i plachým
kozorožcům.
Pětihvězdičkový dojem mně lehce kazí
jen vysokohorské obchodní centrum
plné butiků se suvenýry, které se skrývá
v útrobách nedávno přebudované vrcho­
lové stanice s parádní vyhlídkou do světa
ledovců. Ale i s tím se lze nakonec smířit:
panoramatu krajiny nikterak nepřekáží
a vyhřátý azyl před alpskou fujavicí může
přijít v třítisícové výšce leckdy vhod.
to vyjít prostě nedá, tak příšerně je trať
strmá. A výstup klikatými cestičkami mě
natolik odrovnal, že mi byly nakonec fuk
rozhledy shora.
Přitom by bylo nač se dívat. Přes půl
obzoru se táhne bílá hradba Alp, druhé
půli dominují nepochopitelně modrá je­
zera a úrodné zelené roviny v předhůří
velehor.
Jednu hvězdičku z maximálních pěti
odečítám pilatusovské zubačce za neko­
nečné fronty, které v sezoně tuhle jízdu
dokážou spolehlivě otrávit, ne-li rovnou
zhatit.
Bernina: památeční železnice
UNESCO ****
Unikátní úzkokolejka ve východním kan­
tonu Graubünden, po níž jezdí takzvaný
Bernina Express, by si zasloužila plných
pět hvězdiček, vždyť je od roku 2008
coby jedna z pouhých tří železnic světa
zapsaná na seznamu UNESCO. Přesto
chtě nechtě jednu musím škrtnout. Vadí
mi totiž bojovat lokty u okna vagonu s fo­
toaparátem, zatímco vlak míjí zásadní
milníky trati.
Lidé tu během čtyřhodinové pouti ze
švýcarského Churu do italského Tirana
skrze objektivy často bezohledně ob­
divují především Landwasser viadukt,
ikonické kamenné oblouky poblíž Fili­
suru, jež se nad divokou říčkou stáčejí
ve velké výšce ladným obloukem rovnou
do tunelu v kolmé skalní stěně. Tlačenice
u oken nastává i při divoce krouživém
stoupání točitými viadukty mezi vesni­
cemi Bergün a Preda rozeklaným údo­
lím říčky Albula, o kus dál pod ledovcem
Morteratsch při stoupání do vrcholového
průsmyku Bernina, kam se silné loko­
motivy dokážou vydrápat do 2253 me­
trů bez zubačky, u dalšího ledovce Palü
poblíž zastávky Alp Grüm, ovšem nejvíc
ze všeho až úplně nakonec, mezi palma­
mi dole na italských hranicích, kde vlak
během prudkého klesání opíše otočku
360 stupňů po světoznámém kruhovém
viaduktu ve vsi Brusio.
Existuje tu ovšem i šance vychutnat
si tohle všechno „soukromě“ – máte-li
volných víc než 17 tisíc korun na jízden­
ku do strojvůdcovy kabiny, kterou lze
u Rhétské dráhy koupit. Pamětní fo­
tografie, odborný doprovod a návěstní
předpisy jsou v ceně.
Lötschberger: vyhlídková
lokálka do Wallisu ****
Jízdenky na spolujízdu se strojvůdcem
má v nabídce i železnice BLS na trase
Lötscbergeru, což je překrásná stará
horská dráha mezi Bernem a Brigem.
Do prosince 2007 to býval zásadní me­
zinárodní tah pro navazující pohranič­
ní simplonský tunel, ale už víc než 5 let
od otevření nového expresního tunelu
s portály na úpatí hor tu jezdí pouze re­
Pilatus: do oblak nad Luzernem
****
Oželíte-li fotografie Matterhornu, zvaž­
te exkurzi na nejstrmější zubačku světa,
která po trati se sklonem až 48 % (!) bez
jakéhokoli jištění lanem vyváží turisty
z Alpnachstadu na břehu Luzernského
jezera během 40 minut do dvoutisícové
výšky na skálu Pilatus, jež se majestátně
tyčí nad městem Luzern.
Pokud by vám nestačilo, že vrcholek
velmi často halí mraky, a zatoužili byste
si udělat zcela názornou představu, pod
jakým úhlem a kam zde koleje ve skuteč­
nosti stoupají, doporučuji pěší test. Před
pár roky jsem sám teprve za pochodu
zjistil, že přímou cestou kolem kolejí se
FOTO: swiss-image.ch/Andy Mettler (všechny tři), swiss-image.ch/Robert Boesch (následující dvoustrana)
č e rv e n 2013 | 29
30 nat ional geo graphic t r av e l e r
Velkolepý železniční labyrint točitých
tunelů a viaduktů mezi zastávkami
Bergün a Preda na Rhétské dráze je
vyhledávaným cílem železničních
cestovatelů. Stoleté stavební dílo
zapůsobilo i na komisaře UNESCO,
kteří trať v roce 2008 zapsali
na seznam světového dědictví.
č e rv e n 2013 | 31
gionální lokálky. Díky za ně, potažmo
za zachráněná panoramata walliského
údolí řeky Rhôny hluboko pod jižní­
mi rampami trati klesající od horské­
ho tunelu. Mimochodem, svézt se tu
v kabině je extra lákavé, jelikož tady
lze sledovat trať po boku strojvůdce
za srovnatelnou cenu jako na Bernině,
jenže ve dvou!
Hitem oblasti jsou staleté terénní
vodovody, zvané suonen, jež rozváději
na minerály bohatou ledovcovou vodu
kamennými a dřevěnými žlaby po zdej­
ších šťavnatých pastvinách. Značené
stezky vedou nejen podél vodních kaná­
lů, nýbrž i čisťounkými vesničkami, kde
koupíte sýry, sušené maso, džemy a dal­
ší pochutiny rovnou z okének farmář­
ských stavení – a to prosím bez obsluhy!
Funguje to tak, že z vyvěšeného ceníku
vyčtete kolik co stojí a příslušný obnos
poctivě vložíte do plechovky za oknem
místo odebraného zboží…
Hvězdičku srážím v případě bezmála
dvouhodinové projížďky nádhernou lo­
kálkou takřka bez turistů za zdánlivou
prkotinu: některé zastávky jsou na zna­
mení, což je ve vlaku na displejích na­
prosto zřetelné, ne tak ve stanici. Není-li
člověk místní a nedovtípí se, že si má vlak
sám zastavit nenápadným knoflíkem
na peroně, souprava profičí okolo. Další
jede až za hodinu.
Jungfraubahn: výš to v Evropě
nejde ***
Jistě, ve světě se jezdí vlakem daleko výš,
třeba v Peru nebo v Tibetu vedou kole­
je i okolo pěti kilometrů nad mořem.
Jenže v Evropě nemáme široko daleko
ani takhle vysoké hory, a tak si musíme
vystačit s železnicí „jen“ do 3454 metrů.
Stoletá dráha z Interlakenu na Jungfrau­
joch se pyšní bezmála tříkilometrovým
převýšením, jízda až nahoru s dvěma
přestupy zabere přes dvě hodiny, kte­
ré ovšem díky krajině za oknem pěkně
utíkají: jezdí se přes legendární sjezdov­
ku Lauberhorn nebo pod strašidelnou
severní stěnou hory Eiger, z níž se lze
zásluhou tohoto vlaku dokonce roz­
hlédnout očima horolezce – to když
vagon zajede dovnitř skály a zastaví
ve vyhlídkové stanici Eigerwand s okny
vysoko ve stěně. Úplně nahoře pak vý­
let za slunných dní korunuje procházka
po ledovci.
Divíte se, jak můžu tak ojedinělé že­
leznici přiznat jen tři hvězdičky z pěti?
Pojedete-li nahoru, možná je škrtnete
taky: jednu za turistický lunapark v are­
álu vrcholové stanice (alpské kino, alpská
jeskyně v ledovci či takzvaná „alpská sen­
zace“ alias čtvrtkilometrový multimedi­
ální tunel) a druhou za přeplněné vlaky
navzdory omračující ceně (základní zpá­
teční jízdné stojí okolo čtyř tisíc korun!).
Turisté z Japonska, země rychlovlaků
šinkansen, zbožňují pomalé
švýcarské horské železnice. Mezi
jejich nejoblíbenější výlety patří
pouť na nejvyšší evropské nádraží
Jungfraujoch ve výšce 3454 metrů
nad mořem (snímek je z mezistanice
Kleine Scheidegg).
FOTO: swiss-image.ch/Christof Sonderegger (dole), swiss-image.ch/Andy Mettler (obě naproti),
swiss-image.ch/Christian Perret (následující dvoustrana)
Ovšem nevadí-li vám si na dovole­
né přivstat, můžete si jednu hvězdičku
k hodnocení přidat. První ranní vlak
startuje z Interlakenu v 6.35 poloprázdný
a ještě za něj ušetříte tisícikorunu. Navíc
nahoře na Jungfraujochu bývá po ránu
zpravidla i lepší počasí než po poledni.
Anebo je tu ještě jedna možnost, jak
uniknout na nejvyšší trati Evropy tlače­
nici v davech exotických turistů z Indie
či Japonska: také na Jungfraubahn lze
koupit jízdenku do kokpitu strojvůdce.
Ledovcový expres:
obdivuhodný byznys ***
Ve Švýcarsku jezdí i nejpomalejší rych­
lík světa. Říká se mu Ledovcový expres
a na osmihodinové pouti dlouhé 291 km,
vedoucí přes 291 mostů a skrze 91 tune­
lů, spojuje dvě noblesní alpská střediska:
Svatý Mořic na východě s Zermattem
na jihozápadě.
Ačkoli už se dávno nejezdí okolo
Rhônského ledovce (odtud vzešel v roce
1930 název expresu), ne že by za oknem
nebylo čím se kochat. Na východě vlak
projíždí i částí berninské „UNESCO že­
leznice“, posléze sveze pasažéry po dně
rozeklaného Rýnského kaňonu, odkud
vyšplhá až na dvoutisícový průsmyk
Oberalp takřka k prameni Rýna, aby
sklouznul zase hluboko dolů ke Rhô­
ně a pak se znovu drápal vzhůru pod
Matterhorn. Potíž je v tom, že to člově­
ka dřív či později nevyhnutně přestane
bavit. Celodenní cesta je prostě příliš
dlouhá a klimatizované vagony poně­
kud sterilní – jak jinak nazvat dýchání
filtrovaného vzduchu uprostřed svěžích
alpských pastvin?
Aby bylo jasno: rozhodně stojí za to si
trať Ledovcového expresu projet. Ovšem
ten nablýskaný vyhlídkový vlak s obří­
mi helvetskými kříži na bocích, jenž je
obdivuhodným železničním byznysem,
klidně přenechte Japoncům a Američa­
nům, kteří ho nekriticky zbožňují. Zkuste
to lokálkami: ty nabízejí čerstvý vzduch
skrze otevírací okna, jezdí každou hodi­
nu, zastavují na každé mezi, a tak umož­
ňují objevovat i místa kolem kolejí.
Jako bonus můžete v létě z vlaku ob­
hlédnout i ten Rhônský ledovec. V roce
2010 byla po takřka 30 letech znovuote­
vřena celá původní „letní“ horská trať
přes průsmyk Furka (Ledovcový expres
Pohostinnost na palubě švýcarských vlaků je pověstná. Ve všech jídelních vozech je zažitou normou podávání hlavního chodu
na předehřátém talíři. V prémiovém Ledovcovém expresu si lze dokonce objednat jídlo servírované přímo na místo. A většinou vlaků
(včetně vybraných spojů na úzkokolejkách) navíc projíždí minibar s lehkým občerstvením, voňavou kávou a vychlazeným pivem.
k v ět e n 2013 | 33
Zubačka na dvoutisícový vrchol Pilatus,
který se tyčí nad městem Luzern
v centrálním Švýcarsku, šplhá z nádraží
Alpnachstad pod úhlem až 48%! Výlet
nejstrmější ozubnicovou železnicí
světa lze podniknout od pozdního jara
do pozdního podzimu, v zimní sezoně
je vrchol se dvěma hotely dostupný
lanovkou z předměstí Luzernu v Kriens.
34 nat ional geo graphic t r av e l e r
ji od roku 1982 celoročně podjíždí tune­
lem). Tady v supícím parním vlaku zažije­
te, jaké to bývalo na švýcarských kolejích
kdysi dávno, dokud páru nevytlačily čisté
a tiché vlaky, poháněné namísto draze
dováženého uhlí vlastními vodními elek­
trárnami.
Goldenpass: taková obyčejná
lokálka **
Goldenpass je vcelku běžná lokálka,
jakých najdete (nejen) ve Švýcarsku
spousty. Víc než pětihodinové putování
z Luzernu vedlejšími tratěmi přes Mei­
ringen, Interlaken a Gstaad do Montreux
si však zaslouží hvězdičku za nádherný
"vodní svět": trasu rámuje řada průzrač­
ných jezer mezi Luzernským a Žene­
vským na obou koncích, přičemž se jed­
no od druhého odlišují pestrou paletou
odstínů modři.
Druhou hvězdičku dostává Golden­
pass za bezkonkurenčně nejvýhodnější
šanci okusit trať očima strojvůdce. Ne­
pojedete s ním sice přímo v kabině, on
sedí ve vlastní kukani nad vámi, ale nač si
zoufat, když na místenku do VIP sedadla
ve zvláštní kabině pro 12 lidí na čele vlaku
stačí nějakých 300 korun plus jízdenka
1. třídy?
Varování nakonec: švýcarské že­
leznice jsou návykové! Ať už se vydáte
po kolejích kamkoli, zastydlá dětská
vášeň k mašinkám tady propuká zcela
nečekaně v jakémkoli věku!
Autor reportáže projel po kolejích
nejen Švýcarsko, které považuje
za nedostižný železniční ráj, nýbrž
i Česko, Norsko, Japonsko, Austrálii, Nový Zéland, Egypt a také kus
Evropy legendárním Orient Expressem. Ze svých cest publikoval řadu
reportáží a sepsal dva knižní bedekry: Švýcarsko křížem krážem železničním rájem (2008) a Švýcarsko
pěšky a vlakem (2012). Pracuje jako
editor v deníku MF DNES a ve volném čase příležitostně doprovází turisty po švýcarských kolejích
(www.svycarsko-vlakem.cz).
č e rv e n 2013 | 35
Na švýcarských kolejích se prohánějí vlaky mnoha generací. Historické luxusní vozy Pullman provozuje v úzkorozchodné verzi Rhétská
dráha (na snímku nahoře poblíž soutoku Předního a Zadního Rýna u Reichenau v kantonu Graubünden), dole projíždí moderní regionální
spoj společnosti BLS po jižních rampách staré Lötschberské dráhy nad údolím řeky Rhony poblíž města Brig v kantonu Wallis.
36 nat ional geo graphic t r av e l e r
UŽITEČNÉ RADY NA CESTU
Veřejná doprava Cestovat ve Švýcar­
sku hromadnou dopravou je pro turisty
nejlepší možná volba. Jakou vybrat jíz­
denku? Zdaleka nejvýhodnější pro po­
znávací cesty je předplatné. Swiss Pass
lze koupit pro platnost na 4 (272 CHF), 8
(393 CHF), 15 (476 CHF) či 22 (552 CHF)
po sobě jdoucích dní nebo na celý měsíc
(607 CHF). S touto jízdenkou cestujete
neomezeně v celé síti Swiss Travel Sys­
tem (vlaky, autobusy, lodě, MHD) + dává
poloviční slevu na vysokohorské lanovky
i zubačky + volný vstup do většiny muzeí.
Swiss Flexi Pass platí na 3 (260 CHF), 4
(315 CHF), 5 (364 CHF) nebo 6 dní (414
CHF) v měsíci dle vašeho výběru, ve zby­
lém čase mezi vámi vyznačeným prvním
a posledním dnem platnosti cestujete se
slevou 50 %. Swiss Saver (Flexi) Pass platí
pro společně cestující skupiny už od dvou
osob, které získají slevu 15 % z uvedených
cen. Swiss Youth Pass je určen pro oso­
by mladší 26 let, sleva činí 25 %. Swiss
Transfer Ticket umožní na začátku
a na konci pobytu ve Švýcarsku cestu
z letiště nebo hranic do cílového místa
a zpět za 135 CHF. Swiss Card za 195
CHF platí jako Swiss Transfer Ticket, na­
víc po celou dobu pobytu dává slevu 50 %
v síti Swiss Travel System. Uvedené ceny
platí pro 2. třídu, 1. třída je zhruba o 60 %
dražší. Děti do 16 let cestují v doprovodu
aspoň jednoho z rodičů v síti Swiss Tra­
vel System zdarma, pokud si dospělí dají
zdarma k zakoupené jízdence vystavit
Family Ticket. Tyto doklady se prodávají
i v Česku (přes www.svycarsko-vlakem.cz,
v Čedoku, ve Student Agency a nabízejí
je i České dráhy).
Orientace Součástí všech předplat­
ních jízdenek je mapka Swiss Travel
System. Na www.sbb.ch najdete doko­
nalý souhrnný jízdní řád veškeré ve­
řejné dopravy v zemi. Kapesní sešitky
s výčtem spojení do hlavních stanic si
lze zdarma vyzvednout ve většině sta­
nic, na velkých nádražích navíc najdete
i samoobslužné počítače s tiskárnami.
Kromě běžných spojů, které jsou pro dr­
žitele předplatného bez příplatků, jezdí
ve Švýcarsku takzvané panoramatické
vlaky či autobusy přes horské průsmyky,
z nichž většina vyžaduje povinnou re­
zervaci od 12 CHF za místo – v autobu­
sech se tomu vyhnout nelze, ve vlacích
však bývá možnost cestovat po shodné
trati lokálkami s přestupy. Místenky
lze rezervovat na většině nádraží nebo
na webech www.glacierexpress.ch, www.
berninaexpress.ch, www.postauto.ch.
Vše o cestování po Švýcarsku (z velké
části v češtině) najdete na www.MojeSvycarsko.com.
Ubytování Přenocování je ve Švýcar­
sku nákladná záležitost, dvojlůžkový po­
koj lze v rodinných hotýlcích většinou
pořídit okolo 150 CHF (od 100 CHF
s koupelnou na patře), jednolůžkový
pokoj stojí okolo 100 CHF (opět platí
sleva za toaletu na chodbě). Nejlepší
tipy najdete mimo velká města. Mým
dlouholetým favoritem je rodinný ho­
tel Gerig (www.hotel-gerig.ch) ve vesnici
Wassen na Gotthardské dráze: je tu vý­
hled na slavnou železnici rovnou z poste­
le, srdeční majitelé a vynikající kuchyně
s patrně nejlepšími rösti ve Švýcarsku.
Drobná vada: vlaky ve Wassenu nestaví,
musí se sem autobusem. Komu to vadí,
tak na téže trati blíž Luzernskému jezeru
poslouží hotel Frohsinn (www.frohsinn
-erstfeld.ch) přímo naproti nádraží v Er­
stfeldu. Na Rhétské dráze (Ledovcový
či Bernina expres) pouhou půlhodinu
pěšky od slavného Landwasser via­
duktu ve Filisuru stojí hned na nádraží
přívětivý hotel Grischuna (www.grischuna-filisur.ch), zajímavou variantou
jsou pokoje poblíž průsmyku Bernina
v budově nádraží Alp Grüm (www.alpgruem.ch.vu/) s vyhlídkou na ledovec
Palü. Na opačném konci Ledovcového
expresu přenocujte namísto předraže­
ného cílového Zermattu v hotelu Europe
(www.hotel-europe-brig.ch) přímo nad
nástupištěm úzkokolejky v útulném ma­
loměstě Brigu. A ideálním útočištěm pro
oblast Jungfrau, ale třeba i Wallis či me­
tropoli Bern (vše do 30 minut vlakem)
je hotel Movieworld (www.movieworldspiez.ch) na velké železniční křižovatce
ve Spiez – najdete ho hned u nádraží,
má i kino, půjčovnu filmů a tematické
„filmové“ pokoje.
Jídlo Nebojte se ve Švýcarsku jídelních
vozů ani nádražních restaurací. Spousta
stanic pronajímá prostory restauraté­
rům, denní menu lze často pořídit pod
20 CHF. Jednu z nejlepších nádražních
restaurací s výběrem ze čtyř tříchodo­
vých menu po celý den najdete ve Spiez.
Mimo nádraží bývají cenově i chuťově
přijatelnou volbou samoobslužné re­
staurace v obchodních centrech Coop,
Migros či Manor.
Něco navíc Leccos z historie i sou­
časnosti švýcarských železnic se do­
zvíte ve velkolepém dopravním mu­
zeu na břehu jezera v Luzernu (www.
verkehrshaus.ch). Vedle nádherných
historických lokomotiv v tomto Domě
dopravy (tak zní trefný doslovný pře­
klad) najdete například obrovský model
severních ramp Gotthardské železnice
a šlágrem jsou strojvůdcovské simulá­
tory: sednete do kabiny a řídíte vybra­
ný vlak. Komornější exkurzi do historie
železnic nabízí muzem Rhétské dráhy
na horském nádraží v Bergünu (www.
bahnmuseum-albula.ch). Vyhledávanou
atrakcí jsou též zážitkové půldenní vy­
cházky (Bahnerlebnispfad) s infotabu­
lemi k daným tratím, ty nejhezčí si lze
projít na ikonickém Gotthardu v úseku
Göschenen – Amsteg, na Bernině mezi
Bergünem a Predou či na Lötschbergu
mezi Hohtennem a Eggerbergem.
FOTO: swiss-image.ch/Peter Donatsch (naproti nahoře), petr čermák (naproti dole),
swiss-image.ch/Andy Mettler (dole), swiss-image.ch/Christof Sonderegger (následující dvoustrana)
č e rv e n 2013 | 37
Bahnerlebnispfad neboli železniční
zážitková stezka, to je ve Švýcarsku
velice populární záležitost. Hlavně rodiny
s dětmi ocení speciální pochodové trasy,
vytyčené podél nejkrásnějších tratí
a doplněné o infotabule se zajímavostmi
o přilehlých drahách.
38 nat ional geo graphic t r av e l e r
vlaky konec
č e rv e n 2013 | 39
Graubünden
obří kaňon, jezera i starobylý jazyk
Vyhlídka Il Spir 400 metrů nad
švýcarským „Grand Canyonem“
je oblíbenou zastávkou turistů
v Graubündenu.
FOTO: swiss-image.ch/Christof Sonderegger
Text Tomáš Hájek
Ruinaulta znamená v rétorománštině
hromadu trosek, a když mluvíme
o hromadě, je to v případě soutěsky
Ruinaulta ve švýcarském kantonu
Graubünden přece jen trochu
nepřesné. Před deseti tisíci let se
zde do údolí zřítilo neuvěřitelných
10 miliard krychlových metrů horniny.
A to už je pěkná hromada trosek.
Toto místo je právem přirovnáváno
k arizonskému Velkému kaňonu. Tady
ve Švýcarsku vysoké skalní stěny
prořezává mohutná řeka Rýn.
Turisté vystupují Corvatsch
s výhledem na jezero
Silvaplana a Sils.
42 nat ional geo graphic t r av e l e r
Stará kabinová lanovka na
vrchol Cassons. Ještě vloni
hrozilo, že bude zcela zrušena,
ale podařilo se vybrat na
nové lano a dokonce vytvořit
projekt na vystavění nové
stanice na vrcholu.
V zemské kůře se děly věci
Všechny záhyby řeky se dají stejně jako
takřka celé údolí lehce přehlédnout
z vyhlídky Il Spir, pokud ovšem nemáte
ve výškách závrať. Plošina je totiž velmi
směle vystrčená do prostoru nad propas­
tí. Pohled je skutečně odzbrojující. Voda
v Rýnu zde má vlivem okolního zejména
vápencového podloží barvu mléka, a tak
když údolím projíždí vlak místní Rhét­
ské dráhy se sytě rudou soupravou, je
to obrázek jako z pohlednice. K plošině
se dostanete z Flims velmi pohodlně asi
za hodinu pěšky nebo mnohem rychleji
na kole. Cesta vede kolem překrásného
jezera Cauma známého zejména svou tyr­
kysově modrou vodou. Nevykoupat se
cestou k soutěsce nebo zpět je skoro hřích.
V okolí však není jezero Cauma jediné,
podobně lákavé a průzračností vody srov­
natelné je i jezero Crest, které leží severně
od Il Spiru, jen je trochu menší a zelenější.
Pokud se rozhodnete spustit se do údolí
k řece, vede tudy stezka pro pěší i pro cyk­
listy. Výhled na údolí z hrany soutěsky je
sice krásný, avšak její mohutnost a rozleh­
lost si možná lépe uvědomíte právě tady,
na jejím dně, u hladiny Rýna.
K další zajímavosti naopak musíte
vystoupat do výšky 2 675 metrů na vr­
chol hory Cassons. Naštěstí jako všude
ve Švýcarsku i sem vede lanovka, do­
konce jedna z nejstarších v zemi. Ještě
nedávno jí hrozil zánik, protože bylo
– za téměř milion švýcarských franků
– třeba vyměnit lano, aby mohla jezdit
dál. „Nakonec bude nejen lano. Na vr­
cholu Cassons vznikne i nová stanice
lanovky a návštěvnické centrum,“ vy­
světluje Francizka Reisserová z kantonu
Graubünden. Vrchol Cassons je výcho­
zím bodem k pozorování ojedinělého
úkazu, který byl v roce 2008 zapsán
do Seznamu světového přírodního dě­
dictví UNESCO pod názvem Tektonická
oblast Sardona. Zjednodušeně jde o to, že
jen těžko představitelná síla – obrovský
tlak v zemské kůře – zde horniny staré
200 milionů let vytlačila na povrch a pod
nimi uvěznila ty mnohem mladší. Rozdíl
ve stáří hornin je jasně patrný pouhým
okem v podobně viditelné linie pod zu­
batým hřebenem okolních hor.
Linka tektonického zlomu Sardona
však není to jediné, co se dá z vrcholu
Cassons spatřit. Když se rozhlédnete ko­
FOTO: swiss-image.ch/Christof Sonderegger (naproti),
tomáš hájek (nahoře a následující dvoustrana)
lem, naskytne se vám za jasného počasí
na jižní straně pohled na 500 alpských
vrcholů, z nichž řada přesahuje výšku tří
tisíc metrů. Když počasí příznivé není,
můžete si výhled lehce představit díky
desetimetrové panoramatické fotografii,
která je umístěna na vrcholu a jejímž
autorem je Tomáš Dvořák, který ve Švý­
carsku žije již dobrých 40 let.
Po okolních kopcích se proháně­
jí svišti, jichž jsou tu stovky, ale také
kozorožci. Tato majestátní zvířata
jsou tu jako doma a místní obyvatelé
jim prokazují patřičnou úctu. Vždyť
kozorožec je nejen ve znaku kantonu
Graubünden – běžně se jeho vyobra­
zení objevuje na domovních zname­
ních, na značkách aut, často narazíte
i na sochu kozorožce. Nicméně živá
zvířata můžete zahlédnout velmi často
při jízdě lanovkou na Cassons. „Poska­
kují po okolních skaliskách. Vždycky
jen žasnu, jak jsou mrštní, kam až jsou
schopní vylézt,” řekl mi muž obsluhující
lanovku. Neumím rétorománsky, ale to
ani nemusím, je totiž Čech. Milan Tur­
ko na lanovce pracuje a s rodinou žije
ve Flims již několik let.
č e rv e n 2013 | 43
Zasněžené kopce
nad nejzapadlejším
místem ve švýcarsku,
vesnicí Samnaun, jsou
propojeny s rakouským
střediskem Ischgl.
44 nat ional geo graphic t r av e l e r
č e rv e n 2013 | 45
Kde se vzal Graubünden?
Největší ze švýcarských kantonů zabírá
šestinu plochy celé země, je však záro­
veň nejméně zalidněný. To dává naději, že
právě tady si užijete švýcarskou přírodu.
Právě zde je jediný národní park v zemi –
Parc Naziunal Svizzera, který byl v roce
1914 prvním podobným parkem v Al­
pách a ve střední Evropě. V Graubünde­
nu rovněž pramení největší řeka starého
kontinentu – Rýn, který svoji cestu začí­
ná v jezeře Toma, aby se po 1 324 kilome­
trech vlil do Severního moře.
Mezi další zvláštnosti regionu patří
jazyková pestrost. Kromě němčiny je
zde úředním jazykem i italština a také
starobylá rétorománština. Historie kan­
tonu sahá hluboko do historie. Název
Graubünden vznikl patrně z názvu
nejvýznamnější spolkové země na jeho
území. Znaky všech tří významných
spolků můžeme dodnes vidět ve znaku
Graubündenu. Černo-bílý znak je právě
46 nat ional geo graphic t r av e l e r
nejvýznamnější Šedý spolek, kozorožec
reprezentuje Chrámový spolek a modro-žlutý znak s křížem pak Desetistoličný
spolek. Kanton se k Švýcarsku připojil
poměrně pozdě, oficiálním kantonem
země helvetského kříže se Graubünden
stal až v roce 1803.
Hlavní město oblasti Chur je jedním
z nejstarších osídlených míst ve Švýcar­
sku. Mluví se o historii staré pět tisíc
let. A stačí vejít do úzkých dlážděných
uliček, tajemných zákoutí, dvorů, prů­
chodů historickými domy, vidět staro­
bylé kašny, fontány a pochopíte, že toto
město má nepopsatelné kouzlo. Chu­
ru, jehož osídlení je zdokumentováno
archeologickými nálezy z období ko­
lem roku 1100 před naším letopočtem,
vévodí mohutná katedrála, město je
od roku 451 dokonce sídlem biskupa.
Okolí katedrály tvoří tzv. Hof, který měl
náboženskou elitu chránit před kontak­
ty s lůzou.
Dnes je Chur především křižovat­
kou a výchozím bodem pro další cesty
po Švýcarsku. Do Churu míří nejen pa­
noramatické vozy Rhétské dráhy, kte­
ré projíždějí trasy zapsané v seznamu
UNESCO, nýbrž i Ledovcový expres
– na trase ze Sv. Mořice do Zermattu
v Churu zastavuje denně. Vlakem se
dostanete také do nedalekého horského
střediska Arosa: speciální jasně modrý
vlak vás proveze malebnou krajinou
s neuvěřitelnými výhledy. Jízda autem,
byť jde o 32 kilometrů, znamená více než
240 ostrých zatáček. V takovém zápřahu
se příliš krajinou kochat nelze, proto se
vlaku nebraňte.
Skvěle lyžovat se dá i v méně
známých místech
Arosa dnes patří mezi nejpříjemnější
lyžařská střediska. Nemůže se sice rov­
nat graubündenským hvězdám zimních
radovánek, jako jsou Sv. Mořic nebo Da­
vos či Klosters, ale ani se o to nesnaží.
Sedmdesát kilometrů sjezdovek ve výš­
kách od 1 800 do 2 600 metrů nad mo­
řem návštěvníkům Arosy úplně stačí.
Kanton Graubünden má i řadu dalších
zimních středisek, která sice nenesou
tak zvučná jména, avšak jejich nabíd­
ka je přinejmenším stejně kvalitní jako
v případě oněch notoricky známých.
A často dostanete něco navíc.
Typickým příkladem je oblast Sam­
naun. Přestože je to snad nejodlehlejší
místo Švýcarska, rozhodně stojí za ná­
vštěvu. „Trvalé spojení se zbytkem země
získalo zhruba před sto lety a dodnes
jsou okamžiky, kdy je ze Švýcarska do­
stupné jen v jednom směru. V opačném
se musí přes Rakousko,“ vysvětluje mi
instruktor lyžování Norbert na svahu
nad městem. Zdejší středisko je pro­
pojeno s rakouským centrem Ischgl,
návštěvníci obou mohou využít na 200
kilometrů sjezdovek, na které je dopraví
celkem čtyřicet vleků a lanovek.
Jen v Samnaun se však mohou po­
chlubit první dvoupatrovou lanovkou
na světě, která vozí lyžaře na vrchol Alp
Trida Sattel do 2 488 metrů. Tento „po­
schoďák“ vychrlí na zasněžené svahy
každou hodinu na šestnáct set sportu
chtivých lyžařů. Středisko nabízí celou
škálu náročností pro všechny typy ly­
žařů. A ti, kteří už se lyžování nabažili,
FOTO: swiss-image.ch/Christof Sonderegger (DOLE), swiss-image.ch/BEAT MUELLER
(naproti nahoře), tomáš hájek (naproti dole a následující dvoustrana)
Tektonická oblast Sardona. V roce 1240 našli dva lovci v rokli Tamina horký pramen (vlevo). Pramen Rýna (nahoře) je
v Graubündenu. Na vrcholu Cassons vždycky něco uvidíte. Za hezkého počasí se můžete rozhlédnou po několik stovkých
alpských vrcholků, když je viditelnost mizerná poslouží vám panoramatická fotografie okolí (dole).
č e rv e n 2013 | 47
Malebné městečko Flims je
zasazeno do kouzelné horské
krajiny, kterou lze pozorovat
třeba ze sedla bicyklu.
48 nat ional geo graphic t r av e l e r
č e rv e n 2013 | 49
Při cestě vlakem z Churu se dají poznávat krásy Graubündenu nejlépe (nahoře). Zapadlá vesnička Samnaun se skládá z pěti částí,
přičemž z lanovky je krásně vidět ta, která se jmenuje Laret (dole). Horské středisko Samnaun se může pochlubit první dvoupatrovou
lanovkou na světě. Vozí lyžaře na vrchol Apl Trida Sattel do výšky 2 488 metrů (naproti).
50 nat ional geo graphic t r av e l e r
mohou nakupovat v bezcelní zóně, kte­
rou je celé městečko Samnaun. Důvody
najdeme v historii.
Samnaun leží v údolí, které se vždy
na zimu na švýcarskou stranu uzavřelo.
Místní se do rodného Švýcarska museli
dostat přes sousední Rakousko, a tak tam
častěji nejen nakupovali, nýbrž i hledali
případné partnery. Mimo jiné i proto ze
Samnaun takřka zmizela v Graubünde­
nu jinak velmi rozšířená rétorománšti­
na. Vše bylo v pořádku, dokud v jedné
z částí vesnice nevznikla celnice. Veškeré
nákupy v Rakousku pak podléhaly clu,
a protože nakupovat bylo možné jen tam,
znevýhodňovalo to místní oproti zbyt­
ku Švýcarska. Proto si prosadili bezcelní
zónu, kterou je Samnaun dodnes: řada
turistů místo navštěvuje kvůli levnějším
nákupům benzínu, cigaret, alkoholu,
elektroniky či kosmetiky.
Byť Samnaun nepatří k nejznáměj­
ším a nejvyhledávanějším lyžařským
střediskům v Graubündenu, jsou mís­
ta ještě zapadlejší. To však neznamená,
že nemají návštěvníkům co nabídnout.
Typickým příkladem je městečko Scuol,
které je tak trochu ve stínu Samnaun
a většina turistů je úspěšně mine. Je
to škoda. Scuol je především malebné
městečko s mnoha krásnými zákoutí­
mi. Majitelé tu starostlivě pečují o sta­
robylé domy, fasády doplněné často
domácím erbem jsou udržovány a toto
vše vytváří skvělou atmosféru nabitou
tradicemi. Tady už rétorománština zní
mnohem častěji. Nezbývá než každému
návštěvníkovi doporučit, aby si starou
část Scuolu sám zažil. Pro lyžaře je při­
pravený velmi dobře vybavený areál se
svahy orientovanými na jih. K dispozici
jsou všechny typy sjezdovek. Na svazích
nad Scuolem tak můžete strávit celý den
a užít si kvalitní lyžování. A kdo by se
cítil unavený, může příjemně relaxovat
přímo v centru Scuolu. Zdejší lázně pa­
tří opravdu ke špičce. Komplex je dost
rozsáhlý, a tak kromě klasického bazénu
s nejrůznějšími vířivkami můžete využít
také venkovní bazén s termální vodou,
několik různých saun i místností pro
odpočinek. Věřte, že koupání v termál­
ním bazénu uprostřed zimy s výhledem
na zasněžené horské vrcholky je opravdu
velmi účinný odpočinek po celodenním
lyžování. A ve Scuolu to není nemožné.
Ve výčtu aktivit a předností, který­
mi Graubünden disponuje, by se dalo
pokračovat ještě dlouho. Jistě stojí
za zmínku Freestyle Academy v Laax
– první krytá hala v Evropě, kde lze tré­
novat skoky na lyžích i v létě. Kilometry
cyklistických tras, které křižují celým
regionem, se snad nedají ani spočítat
a za zmínku stojí i to, že pokud není uve­
deno jinak, je voda na všech veřejných
prostranstvích vhodná k pití. No řekně­
te, kdy jste se naposledy napili z kašny
na náměstí? Milovníci adrenalinu si
mohou rovněž vybrat ze zimní či letní
sezony, zdejší kopce mají dokonalý te­
FOTO: swiss-image.ch/Andy Mettler (naproti nahoře)
tomáš hájek (naproti dole, dole a následující dvoustrana)
rén pro freestylové sjezdy a je jen na vás,
zda chcete jet na kole nebo na lyžích. Ti,
kdo nechtějí ani jedno, nechť se vydají
na některou z horských tras. Nádavkem
mohou zdolat třeba nejstarší via ferratu
ve Švýcarsku nad Flimsem. Pro děti exi­
stuje rovněž řada míst, kde se dokonale
vydovádí, třeba v lanovém centru nebo
na některém z mnoha dětských hřišť.
A když se po náročném dni zastaví­
te v kterékoliv restauraci, zaručeně si
pochutnáte. Příjemná a profesionální
obsluha vám dopřeje pocit, že nemáte
žádné starosti. Vždyť Graubünden – to
je přece především odpočinek.
č e rv e n 2013 | 51
Horské vrcholky propouštějí
sluneční paprsky na historickou
část lázeňského městečka Scuol.
52 nat ional geo graphic t r av e l e r
č e rv e n 2013 | 53
Západ slunce v Churu.
Pohled z Biskupského
paláce na kostel sv.
Martina. Každý týden se
ve městě dá nakupovat
na trhu (naproti).
V nejstarším
švýcarském městě
54 nat ional geo graphic t r av e l e r
Chur, francouzsky Coire, italsky Coira, rétorománsky Cuera je
hlavním městem kantonu Graubünden ve východním Švýcarsku.
Má 37 036 obyvatel, leží na pravém břehu Rýna a je pokládaný
za nejstarší město ve Švýcarsku.
Text Bohumil Brejžek
V
místech, kde se dnes Chur
rozkládá, prý měli lidé sídla již
okolo roku 3 000 před naším
letopočtem. Toto živé malé bis­
kupské město se vyvíjelo, aby
dnes působilo jako kulturní a hospo­
dářské centrum Grisons – a to zásluhou
svého umístění na klíčových transport­
ních trasách vedoucích Alpami.
Chur je výborně dopravně dostup­
ný, po železnici je vzdálený pouhých
74 kilometrů od Curychu, s jihem a se­
verozápadem země je spojen dálnicemi
do Curychu, respektive na sever podél
Rýna a hranic s Rakouskem a Lichten­
štejnskem, na jih proti proudu Zadního
Rýna přes San Bernardino do Itálie. Jez­
dí odsud vlaky Rhétské dráhy do Da­
vosu, Scuolu, St.Moritzu, Disentis či
italského Tirana. Proslulé jsou zejména
panoramatické vozy Bernina Expressu
a Glacier Expressu, které odsud denně
vyjíždějí.
Chur, obklopený vysokými horami, je
nejen nejstarším, nýbrž i jedním z nej­
krásnějších švýcarských měst. Protéká
jím říčka Plesur, která byla v minulosti
přirozenou ochranou města. Na první
pohled upoutá její koryto hluboké něko­
lik metrů, jež je dílem zdejších obyvatel,
kteří se tak rozhodli vyřešit každoroční
jarní záplavy.
Ve městě se pravidelně koná mnoho
kulturních akcí včetně nejrůznějších
koncertů. Milovníci městského prostře­
dí ocení na 500 obchodů, 100 restaurací
a nespočet malých kaváren stejně jako
možnost odpočinout si v relaxačním
parku či místní zoo.
Za návštěvu stojí bar Giger navržený
surrealistou a tvůrcem kulis k filmu Alien
(Vetřelec) Hansem Rudolfem „Ruedi“
Gigerem. Bar je celý vytvořen v duchu
biomechaniky, když Giger navrhl design
interiéru, od páteřovitých stěn a stropu,
FOTO: swiss-image.ch/Stephan Engler (naproti)
swiss-image.ch/Andrea Badrutt (dole)
č e rv e n 2013 | 55
vstupních dveří, sedadel a stolů, lamp až
po sám bar. Vše je vymodelováno tak, že
se návštěvník cítí jako ve filmu Vetřelec,
za který Gigera Americká akademie věd
a umění ocenila Oscarem.
Procházky historickou částí města
jsou pro turisty unavené lyžováním či
chozením po horách příjemným zpes­
třením. V centru najdete románské
a gotické památky, jež stojí za prohlíd­
ku. Abyste mohli jednoduše poznávat
krásy města, byly vyznačeny dvě trasy
– červená a zelená –, které povedou vaše
kroky kolem všech místních památek
a gotickým historickým centrem z 15.
a 16. století, na němž je viditelný kul­
turní vliv okolních zemí.
Většina zdejších kostelů byla pů­
vodně katolická, avšak silná reformace
v této části Švýcarska způsobila, že se
Město se dá pohodlně projet
vláčkem (nahoře). Pohled na
Chur směrem na jih (dole).
nat ional
geo(nahoře)
graphic t r av e l e r
FOTO:56
bohumil
brejžek
swiss-image.ch/Andrea Badrutt (dole)
dnes polovina obyvatel hlásí k protes­
tantské církvi. Na nejvzácnější památ­
ku, biskupskou katedrálu, jež zůstala
katolickým kostelem, jsou Švýcaři stej­
ně hrdí jako třeba Italové na šikmou
věž v Pise. Hlavní kostelní loď je totiž
výrazně nesouměrná a její osa je o ně­
kolik metrů vychýlená. Tato anomálie
bývá vysvětlována tím, že kostel stavě­
li ve složitém kopcovitém terénu a při
jeho stavbě bylo zapotřebí vyhnout se
četným nerovnostem. Složitost terénu
se pravděpodobně podepsala i na sku­
tečnosti, že s výstavbou kostela bylo
započato v roce 1151, avšak dokončen
byl až o sto let později.
Co vás hned upoutá, je klenutý vchod
do katedrály, jenž by měl různobarev­
nými oblouky symbolizovat duhu: jejím
prostřednictvím by se měl návštěvník
dostat do biblické doby, kdy měl Noe
vypustit zvířata až poté, co uvidí duhu.
Uvnitř s posunutou lodí máte pocit, jako
kdyby se kostel zevnitř sehnul. Třístran­
ný vyřezávaný oltář je od neznámého au­
tora, který na něj místo podpisu umístil
autoportrét – pod sochou Marie s Ježíš­
kem je půlměsíc s tváří autora. Každý
fragment v kostele je důsledně elektronic­
ky zabezpečený od doby, kdy dva Italové
odcizili z kostela dřevěný oltář s výjevem
smrti sv. Kateřiny. Pachatelé byli vypá­
tráni a oltář se vrátil na původní místo.
Výtečníci trestu neunikli: jeden z nich ze­
mřel při autonehodě, druhý dostal AIDS.
Stejně jako biskupská katedrála je hojně
navštěvovaný i kostel sv. Martina s obrov­
ským ciferníkem na věžních hodinách.
Jejich průměr je osm metrů a jsou tak
druhými největšími hodinami na světě.
č e rv e n 2013 | 57
Švýcarská
„crème de la crème“
Svatý Mořic
je mnohovrstevný
zážitek nadýchaný
a křupavý jako lístkový
štrúdl podle starého
středoevropského
receptu. V důmyslně
namíchaném
mikrokosmu nejstarší
alpské oázy turismu
můžete proplout
na vlně třpytivých
emocí, kultivovaných
tradicí a prostředím,
kterým se proplétá
zajímavá kulturní
rozmanitost zaobalená
do naparáděného
retro kabátu.
Text Štěpánka Strouhalová
nat ional geo graphic
t r av e l e r
FOTO:58
swiss-image.ch/Christof
Sonderegger
Svatý Mořic ležící u stejnojmenného
jezera je se svou unikátní
atmosférou snad nejznámějším
evropským centrem zimních
společenských radovánek a sportů.
Když se v magické jezerní krajině
Horního Engadinu přestanou
odrážet okolní třítisícovky Piz da la
Margna, Piz Albana či Piz Polaschin
a jezero zesklovatí mocnou vrstvou
ledu při teplotě kolem dvaceti
stupňů pod nulou, je ten pravý čas
na dostihy White Turf.
k v ět e n 2013 | 59
Majetní turisté se dávají
vynést na horní stanici
lanovky Corvatsch
helikoptérou.
P
roslulé zimní středisko, kte­
ré nabízí excelentní sjezdovky,
nádherné scenerie, senzační
nákupy, kosmopolitní kulturu
a přitažlivé společenské událos­
ti se nachází v malebném údolí Horní­
ho Engadinu v nadmořské výšce 1 843
metrů a kromě mimořádného luxusu
tu v zimě panuje stejně dechberoucí
mráz. Nad tím vším se vznáší perlivá
atmosféra, která se někdy přirovnává
k šampaňskému. Zvláštní kombinace
přírodních podmínek, vysoké nadmoř­
ské výšky, proudění vzduchu v sevřeném
horském údolí a mimořádný počet 320
slunečných dní v roce dělá z celé oblasti
Horního Engadinu zvláštně „ třpytivé“
místo s nadýchanou pudrovou kvalitou
sněhu. Jako v zrcadle rozmařilé dámy
se fantastická kulisa alpských vrcholků
i legendární městečko zračí v naleštěné
hladině zamrzlého jezera Moritzer See.
Mnohem dříve než do Svatého Mořice
v roce 1864 zavítal první zimní host, bylo
horské sídlo známé svými minerálními
prameny. Od římských dob přes stře­
dověk a doby švýcarského alchymisty
Parcelsa návštěvníky přitahovaly zdejší
60 nat ional geo graphic t r av e l e r
léčivé prameny s vysokým obsahem oxidu
uhličitého v nejvyšší nadmořské výšce
ve Švýcarsku. Alpské minerály společně
s čistým povětřím Horního Engadinu vy­
kazují mimořádné terapeutické účinky,
a tak do oblasti od 19. století přijížděly
načerpat síly celé rodiny evropských aris­
tokratů. Ovšem výhradně v létě. Přida­
nou hodnotu jedinečného místa pochopil
hoteliér Johannes Badrutt, zakladatel le­
gendárního mořického hotelu Badrutt’s
Palace Hotel, když se mu v roce 1864
podařilo s malou lstí přesvědčit své letní
anglické hosty, aby tu pro změnu vyzkou­
šeli i zimní sezonu. A tak se Svatý Mořic
stal kolébkou zimního turismu, která
postupně vyrostla v letovisko s pověstí
legendárních pětihvězdičkových hotelů,
exkluzivních restaurantů a kalendářem
plným top společenských a sportovních
událostí.
Pantheon prchavých požitků
Svatý Mořic si za sto padesát let exis­
tence své novodobé historie vybudoval
nezaměnitelnou image s mimořádnou
rozmanitostí, která kromě skvělých
podmínek pro zimní i letní sporty nabízí
také „festivaly“ nejrůznějších požitků
ze světa kultury, sportu i gastronomie.
Například mořický Gourmet festival
vždy začátkem ledna přitahuje „crème
de la crème“ evropského kulinární scé­
ny: můžete být svědky, jak se vášeň,
nadšení a mimořádné suroviny mění
ve vysoké kuchařské umění. Kuchaři
s mezinárodní reputací ověnčení mi­
chelinskými hvězdami i slavní švýcarští
cukráři a mistři čokolády tu kouzlí ne­
čekané gurmánské kreace, lokální enga­
dinské speciality i neodolatelná sladká
pokušení. Následují turnaje v golfu či
pólu na zamrzlém jezeře…
White Turf jako výkladní skříň
Vyvrcholením sezony jsou však teprve
mezinárodní dostihy, které mají ve Švý­
carsku pověst nejprestižnější sportovní
i společenské události. Staly se nedílnou
součástí vybraného kruhu špičkových
událostí v zemi – Top Events of Swit­
zerland.
Svatomořický závod se svými 35 000
návštěvníků se každoročně pořádá
po tři únorové neděle už od roku 1906.
Kromě toho, že jde o netrpělivě oče­
FOTO: bohumil brejžek (nahoře), swiss-image.ch/Stefan Hunziker
(naproti dole), swiss-image.ch/Andy Mettler
kávanou společenskou událost, je to
především vrcholová sportovní soutěž
se vším všudy a ohromující podívaná.
Nejušlechtilejší koňská těla sprintují
po zamrzlém oválu svých 2 700 metrů
jako by se vznášela ve sněžném oblaku
z ledu, který jejich kopyta tříští až pa­
desátikilometrovou rychlostí za hodinu.
Adrenalin na tribunách stoupá úměrně
s výší sázek a překotně se blížícímu pest­
robarevnému pelotonu. Za pár vteřin už
ledová tříšť zahalí přihlížející nalepené
na cílovém mantinelu… Ještě několik
plavných metrů a chomáč závodníků se
se zpožděním zastaví a šampiona obsype
roj fotografů a diváků. A pak napará­
děné hostesky v tradičních graubün­
denských krojích doprovodí vítězný
tandem do padoku slávy, kde si můžete
prohlédnout a zblízka prostudovat do­
konalou koňskou anatomii a vyslech­
nout šťastného žokeje, který se za oka­
mžik na stupínku vítězů dopodrobna
pochlubí s kritickými momenty dostihu.
Času však není na­zbyt, rychle do fronty
za bookmakery uzavřít sázky a získat
strategické místo na tribuně. Další závod
startuje každých třicet minut.
Závod vymyslelo několik podnika­
vých sportovních nadšenců jako zce­
la nový druh sportovní zábavy zva­
né skijoring – odvozeno z norského
„snörekjöring“ (jízda s lany). První zá­
vod sledoval trasu po silnici od Svatého
Mořice do obce Champfèr a účastníci
startovali individuálně po minutových
intervalech. Již v následujícím roce se
první oficiální dostihy konaly na za­
mrzlém jezeře v klusu se závodními
saněmi. V průběhu let se program roz­
šířil o rovinové dostihy a steeplechase
a plnokrevníci začali závodit na ledové
ploše také s žokeji v sedle. V roce 1923 –
pět let dříve, než se konaly první zimní
olympijské hry ve Svatém Mořici – se
dokonce koketovalo s myšlenkou za­
vést skijoring jako novou olympijskou
disciplínu. První fáze závodů skončila
s vypuknutím druhé světové války a byla
obnovena v roce 1952. A teprve od roku
1990 se dostihy nově propagovaly pod
názvem White Turf. Hlavní cena závodu,
Grand Prix St. Moritz, je nejvyšší peněž­
ní odměnou ve Švýcarsku. Letos činila
rekordních 135 135 švýcarských franků
a získal ji s vítězným hřebcem Russian
Tango z německé stáje Andreas Wöhler
a žokej Jozef Bojko.
Kvocient výjimečnosti
Pokud dorazíte na nejlepší švýcarskou
adresu vlakem, uvidíte už od mořické­
ho nádraží 130 000 m 2 ledové plochy,
které slibuje legendární styl a atmosfé­
ru. Stačí sklouznout pár set metrů tam,
kde rozprostřely své „šapitó“ luxusní
stánky s bary, sázkovými kancelářemi,
ale i butiky a cateringem. Stačí zaplatit
překvapivě dostupné denní vstupné 15
švýcarských franků a můžete se vydat
na jedinečné safari za poznáním, jak
funguje fenomén společenské prestiže.
Program je nabitý, protože než stačíte
vyzkoušet šílené boty posázené brilianty
ve stánku „Shoes for the Stars“, elegantní
ženevské hodinky Vacheron Constantin
nebo pravé mafiánské klobouky Borsa­
lino, je nevyšší čas vyrazit na tribunu.
Mezitím se, čas od času, musíte dát vidět
na některé z prosluněných teras v sedač­
ce s kožešinou a sklenkou šampaňského
Moët & Chandon. Všeobjímající zamrzlý
úsměv v panujících minus osmnácti vám
už na tváři naskočí sám. Pokud chcete pro­
Engadin je ideálním místem
pro nadšené bikery. Každý tu
na 400 km dobře značených
cyklotras najde to své: stezky
strmě se klikatící vzhůru, výhled
na třítisícovky, které neberou
konce i krkolomné dechberoucí
sjezdy. Léta zde trénovala
i Kateřina Neumannová.
č e rv e n 2013 | 61
Svatý Mořic má vrozeného
průkopnického ducha, a to nejen
jako první středisko zimních
sportů a cestovního ruchu, ale
současně
i první místo ve Švýcarsku,
kde bylo zavedeno elektrické
osvětlení. Dnešní největší mořický
„highlight“ White Turf září jako
drahokam na náhrdelníku zdejších
společenských událostí od roku 1906.
62 nat ional geo graphic t r av e l e r
č e rv e n 2013 | 63
hodit pár slov s celebritami a prohlédnout
vzácné „činčily“ zblízka, nejjednodušší je
zajít do stánku Badrutt’s Palace Hotel. Ab­
sence stylového buldočka na řetízku znač­
ky Louis Vuitton vyparáděného do vzác­
ného kožíšku stejně jako vy však prozradí,
že jste jen „obyčejný turista“.
Mořický zimní styl se dá snadno po­
psat jedním slovem – kožešiny. A není
divu při obvyklých mrazech. Zdejší ná­
vštěvníci kožešinovou módu berou jako
vážný závazek a raději by snad běhali
bosí, než aby neoblékli něco z vzácného
norka, činčily či polární lišky. Lehoučké
nadýchané pláště spadající až na zem, vy­
pasované sexy bundičky, chundelaté ves­
ty, chlupaté sněhule, kabelky i čepice…
Kožešinovou „uniformu“, ať už v tradič­
ním švýcarském stylu či podle poslední
italské módy, tu předvádějí s chutí obě
pohlaví včetně dětí i psů. Možná že by
nebylo od věci zřídit na náměstí pro méně
movité návštěvníky půjčovnu kožešin,
kde by si podobně jako lyžařskou výbavu
mohli za menší poplatek vypůjčit třeba
model, který zrovna odložila třeba Kate
Moosová či Catherine Zeta-Jonesová.
Nic není nemožné
Dostihy mají relativně vyšší pravděpo­
dobnost výhry než kterékoli jiné sáze­
ní, takže většině návštěvníků nejde jen
o pouhé povyražení. Pokud se vám něja­
ká ta sázka na White Turf vydaří (jedna
sázka v hodnotě 2 CHF je v ceně vstup­
ného), můžete se vydat po nejmódnější
ulici Via Serlas kolem výloh slavných
hodinářských i módních butiků nejen
na procházku, nýbrž i nakupovat v ob­
chodech stejných značek jako například
na pařížské Rue du Faubourg-Saint-Ho­
noré. Pokud se vám nepoštěstí, můžete
pocítit alespoň snobský odér, když tu
sportovní hvězdy, obchodní magnáti,
bývalí státníci i filmové hvězdy sestupují
z vyšperkovaných koňských povozů. Na­
vzdory image exkluzivity se však může­
te zúčastnit týchž událostí a objednávat
z jídelních lístků v týchž restauracích.
Do hotelu Badrutt’s Palace vystavě­
ném v alpském neohistorickém stylu
může vstoupit každý, jen fotoaparát
a svrchník musíte povinně ponechat
v šatně. Lobby, kde během zimy uvi­
díte hosty, kteří popíjejí šampaňské
jako sodovku mezi svými kožešinami
64 nat ional geo graphic t r av e l e r
ledabyle rozházenými na sametových
pohovkách, působí jako muzeum sta­
ré evropské tradice. Ve zdejším King’s
Clubu možná potkáte Claudii Schiffero­
vou, Liz Hurleyovou, Roberta De Niro či
George Clooneyho… Za kliku těžkých
dubových dveří však může vzít kdoko­
liv a sestoupit do hlubin klubu, který
vzývá svým interiérem ve stylu glamour
éru 70. let, a za vstupné 70 švýcarských
franků si vychutnat dva drinky v ceně.
Za vidění stojí i největší whisky bar
v hotelu Waldhaus am See, kterému se
říká Devil’s Place a který nabízí největší
výběr whisky na světě – díky nabízeným
2 500 druhům získal bar i zápis v Guin­
nessově knize rekordů. Další výjimečný
zážitek pro náročné nabízí restaurace La
Marmite. Je situovaná přímo mezi sjez­
dovkami Corviglia a je snadno přístupná
lanovkou, takže se tu opravdoví lyžaři
mísí s těmi, kteří sem vyrazili v parád­
ních městských outfitech jen na jídlo
a nejlepší výhled na celý Svatý Mořic.
Kromě poklesků „buržoazie“, jakým je
zdejší pověstné a drahé lanýžové menu,
tu ochutnáte kuchyni v italském medi­
teránním stylu i za mnohem přijatelnější
ceny. Jako zcela jistě jediný restaurant
na sjezdovce nabízí stolování ve stylu à
la grand restaurant za doprovodu živé
klavírní hudby a ve společnosti majitele
a současně šéfkuchaře, šaramantního
pana Mathise, který dohlíží, jak hostům
chutná, a podle dobrého zvyku prohodí
s každým z nich pár slov. Po gurmán­
ském zážitku se můžete rozložit na ovčích
kožešinách a oddávat se relaxaci s vědo­
mím, že lanovka vás sveze bezpečně dolů.
Požitek z volných sjezdovek
Svatý Mořic si však může každý běžný
návštěvník vychutnat především na ne­
konečných lyžařských terénech, které
klienty z řad společenské smetánky
příliš nezajímají. Téměř polovina ná­
vštěvníků totiž nepřijíždí do kolébky
zimních sportů kvůli lyžování, proto si
na dokonale udržovaných sjezdovkách,
které leckdy mají více než tisícimetrové
převýšení, vychutnáte božský klid a za­
lyžujete si jako na baletním parketu.
Takže vzhůru na slunečné sjezdovky
areálu Corviglia (2 486 m), který nabí­
zí nejrozsáhlejší carvingové tratě s jižní
orientací přímo nad městem a které jsou
i při mrazech pod –15 °C příjemně sne­
sitelné. Na severně orientovaný Corvatch
(3 303 m) se zase vyplatí vyrazit na jaře,
kdy je tu déle lepší sníh; členité sjezdy
vynikají úchvatným převýšením 1 500
metrů. Na kuriózní nejdelší osvětlenou
sjezdovku ve Švýcarsku, dlouhou pět
kilometrů, můžete vyrazit každý pátek
od sedmi večer do dvou hodin ráno
a na závěr rozmrznout nad kotlíkem fon­
due v panoramatické restauraci na hor­
ní stanici. Nebo si zalyžujte ve středisku
Diavolleza (2 978 m), kde v kontrastu
k dokonale upraveným terénům zažijete
divokou jízdu po nejdelší ledovcové cestě
ve Švýcarsku. Měří 10 kilometrů a sjezd
neupraveným ledovcem v obtížnosti čer­
vené i černé trvá zhruba hodinu plnou
adrenalinu. I ostatní střediska Horního
Engadinu mají hodně co nabídnout, pro­
tože celá oblast patří k největším švýcar­
ským běžkařským areálům. Můžete si tu
zaběhat po celé trati Engandin Skima­
rathonu od vesnice Maloja na severu až
po S-Chanf na jihu podél říčky Inn. Stopa
dlouhá 42 kilometrů je tu denně upra­
vovaná a nastoupit do ní lze v kterékoliv
z půvabných vesnic zapomenutých mezi
horskými štíty. Nejatraktivnější část trati,
na kterou letos vyrazí dvanáct tisíc závod­
níků, se nachází kolem Zuozu, nádher­
né přírodní scenerie projedete v divoké
přírodě lesa Staz u Celeriny či v bočním
údolí směrem k Pontresině, na jehož kon­
ci vás čeká vyhlídka na ledovec Morte­
ratsch. A mimo trasu si můžete projet
klidné malebné údolí Fex u Sils, které je
v zimě zavřené pro automobily a lze se
tam dostat jen na běžkách, sněžnicích či
sáních tažených koňmi.
foto: swiss-image.ch/Andy Mettler (nahoře a naproti nahoře)
swiss-image.ch/Christof Sonderegger (naproti dole)
Svatomořický gourmet festival aspiruje na jednu z nejmódnějších událostí (vlevo). Svatomořické dostihy, při nichž soutěží 12 koní,
nepřitahují jen bohatou společenskou smetánku, ale i nejlepší evropské jezdce (nahoře). Prominentní sídlo však žije také svou poklidnou
tradicí a během lednových dnů se tu můžete stát svědky pitoreskního průvodu Schlitteda s rodáky v tradičních krojích a koňmi (dole).
č e rv e n 2013 | 65
Švýcarsko: TOP EVENTS
Text Štěpánka Strouhalová
Jazzový festival v Montreux
Mezinárodní dostihy ve Svatém Mořici
popsané v předchozí reportáži jsou
jednou z událostí z tzv. „Top Events of
Switzerland“ považovaných za světovou špičku v oblasti umění, hudby, filmu, golfu, lyžování, atletiky či dostihů.
Mezi špičkové a mimořádně prestižní
události patří i ty následující.
Art Basel
13. až 16. června 2013
Nejprestižnější světový veletrh umění
Art Basel promění každý červen Basilej
v Mekku všech nadšenců a odborníků z oblasti výtvarného umění. Je to
bez nadsázky jakási olympiáda světového umění. Letos se představí 270
vybraných světových galerií s prezentací více než 2 500 umělců, od klasické
moderny a jejích nejrenomovanějších
umělců, jakými byli Picasso, Miró, Klee
či Warhol, až po hvězdy nejmladší generace. Během několika dnů máte šanci
„objet“ celý umělecký svět a vidět jeho
různorodost ve všech formách vyjádření od malby přes fotografii, sochařství
až po video či multimediální instalace.
Umělecká atmosféra a doprovodný program zaplaví celé město uměleckými
performancemi, doprovodnými konferencemi, filmovými projekcemi, koncerty
i monumentálním uměním na veřejných
prostranstvích. www.artbasel.com
66 nat ional geo graphic t r av e l e r
Jazzový festival v Montreux
5. až 20. července 2013
Kalendář světových jazzových festivalů se už od roku 1967 neobejde bez
legendárního festivalu v Montreux.
Šestnáctidenní událost pravidelně představuje hvězdy jazzu, blues, rocku, world
music, ale i rapu, electro, popu či soulu.
Mezi desítkami slavných muzikantů se
na zdejším pódiu v historii představili Miles Davis, Ella Fitzgeraldová, Eric
Clapton, Aretha Franklinová či Herbie
Hancock. Festival má jedinečnou eklektickou atmosféru: každý rok jej navštíví
až 220 000 návštěvníků, kteří se mohou těšit na koncerty v jednom ze tří
koncertních sálů, na nezapomenutelné
jazzové plavby po Ženevském jezeře
i na hudbu pod širým nebem, která se
šíří po celém městě. A to vše v kulisách
těžko popsatelné okouzlující scenerie
riviéry Ženevského jezera. Montreux
letos zažije neobyčejnou přehlídku
hvězdných jmen, jakými jsou například
Leonard Cohen, Marcus Miller, Diana
Krallová, Sting či George Benson.
www.montreuxjazzfestival.com
Filmový festival v Locarnu
7. až 17. srpna 2013
Každý rok v srpnu se Locarno stává světovou metropolí filmu, v níž se scházejí
tisíce filmových fanoušků a profesio-
nálů, aby se podělily o své nadšení pro
kinematografii. Mezinárodní filmový festival (italsky Festival Internazionale del
Cinema di Locarno) se v Locarnu pořádá už od roku 1946. Jeho cílem bylo
vždy objevovat nové talenty a trendy
a postupem let se etabloval jako odrazový můstek pro novou filmovou generaci.
A tak si na své konto může připsat objev
takových režisérů, jakými jsou Claude
Chabrol, Stanley Kubrick, Spike Lee či
Gus Van Sant. Projekce filmů se mimo
jiné konají také pod širým nebem na velkém plátně na Piazza Grande. Na tomto
náměstí, které může každý večer přivítat neuvěřitelných osm tisíc diváků,
také tento svátek kinematografie vrcholí
vyhlášením hlavní ceny Zlatý leopard
(Leopardo d‘oro). www.pardo.ch
Luzernský letní festival
klasické hudby
16. srpna až 15. září 2013
Na letním hudebním festivalu v Luzernu
si nejslavnější mezinárodní hvězdy klasické hudby dávají dostaveníčko už
celých 75 let. Letošní jubilejní ročník
bude tak trochu revoluční: organizátoři se inspirovali hudbou z období
radikálních změn ve vývoji hudby i velkými skladatelskými inovátory, jakými
byli Beethoven, Berlioz, Schoenberg
či Šostakovič. Zvláštní pozornosti se
foto: swiss-image.ch/Stephan Engler (nahoře)
swiss-image.ch/Christoph Gysin (naproti dole)
však bude těšit také Richard Wagner
s dvoustým výročím narození. To vše
v podání legendárních dirigentů, uznávaných sólistů a slavných orchestrů
od Berlínské až po Vídeňskou filharmonii, pod taktovkou Claudia Abbada či
Simona Rattlea. Luzern se však objevuje
na listině špičkových hudebních událostí ještě jednou – s ojedinělou přehlídkou
klavírní hudby a virtuózních klavíristů
během Klavírního festivalu ve dnech 16.
až 24. listopadu 2013. Tentokrát bude
podzimní summit pianistů obzvlášť
kvalitně zastoupený. Jevgenij Kisin,
Murray Perahia, Maurizio Pollini, Fazil
Say, Grigorij Sokolov a další se představí při klavírních recitálech i orchestrálních koncertech; mimo koncertní pódia
můžete zažít atmosféru klavírní hudby
ovlivněné jazzem na mnoha klubových
scénách ve městě až hluboko do noci.
www.lucernefestival.ch
Weltklasse Zürich
29. srpna
Koncem srpna se na startovní čáře
curyšského stadionu Letzigrund setkají
ti nejlepší ze světové atletické scény.
Na prestižní startovní listinu je zapsaný
exkluzivní kruh sportovců, kteří budou
soutěžit o vítězství v soutěži Samsung
Diamond League s cenou Trophy
Diamond oceněné částkou 40 000 ame-
rických dolarů. Špičkové výkony můžete
v Curychu sledovat v minutových intervalech. Možná budete mít štěstí a uvidíte šampiony posunovat laťku. Není vzácností, že na sportovním meetingu, který zve nejlepší světové sportovce, čas
od času padne nějaký světový rekord.
Letos jsou výsledky soutěže nanejvýš
sledované, protože Weltklasse Zürich
současně znamená důležitou průpravu
pro 12 špičkových švýcarských sportovců, kteří se připravují na mistrovství
Evropy v atletice 2014, které se bude
konat právě v Curychu.
Omega European Masters –
Crans-Montana
5. až 8. září 2013
Působivé švihy golfových mágů, jakými
jsou Skot Richie Ramsay, jeho krajan
Paul Lawrie či Angličan Danny Willett,
mohou návštěvníci ocenit na jedné
z nejprestižnějších golfových soutěží
na evropské půdě. Již po šestašedesáté bude mezinárodně proslulý turnaj hostit Crans-sur-Sierre Golf Club
v Crans-Montaně. Idylický a současně
mimořádně náročný green, který je zasazený v neopakovatelných horských
sceneriích v srdci Švýcarských Alp,
mnozí označují za nejkrásnější hřiště
soutěže European Tour. Od roku 2009
tento turnaj, který je dotován výhra-
mi v celkové hodnotě 2,2 milionu eur,
zapojuje současně soutěž Asian Tour,
čímž dává možnost i třiceti nejlepším
asijským „drakům“, aby vyzvali na souboj evropské soupeře. www.omegaeuropeanmasters.com
Ski World Cup Wengen
17. až 19. ledna 2014
Největší každoroční zimní sportovní
událost ve Švýcarsku, která se odehrává v polovině ledna v nádherném
prostředí pod vrcholy Eiger, Mönch
a Jungfrau, patří k nejnáročnějším
na světě. Mezinárodní lyžařské závody
Laubernorn s více než osmdesátiletou
tradicí, které se konaly poprvé v roce
1930, si vydobyly slávu především svými náročnými podmínkami: Lauberhorn
je v soutěžích mistrovství světa jednoznačně nejdelší sjezdovka. Měří 4 455
metrů a závodníkům trvá déle než perné
dvě minuty a 20 sekund, než zdolají převýšení 1 025 metrů. Klesání sjezdovky,
která začíná v nadmořské výšce 2 315
metrů a končí na úrovni 1 290 metrů,
se pohybuje od 33 procent až na neuvěřitelných 93 procent; některé úseky,
jako je legendární Hundschopf, vyžadují
čtyřicetimetrový skok mezi dvěma skalami. Sportovní výkon i podívaná, která
nabízí vysokorychlostní adrenalin!
www.laubernhorn
Světový veletrh
umění Art Basel
č e rv e n 2013 | 67
Davos
slavná globální vesnice
Text Bohumil Brejžek
68 nat ional geo graphic t r av e l e r
Davos, perla oblasti Graubünden, je situován ve výšce
1 560 metrů. Je obklopený horami, takže o něm můžeme
hovořit jako o nejvýše položeném švýcarském městě, jež se
kromě lázní a špičkového lyžařského střediska proslavilo svými
kongresovými setkáními. Místní moderní konferenční centrum
je každý rok hostitelem Světového ekonomického fóra.
Davos a okolí nabízí
bezpočet sportovních
i rekreačních aktivit.
| 69
k v ět e n 2013
foto: swiss-image.ch/Christof
Sonderegger
V oblasti Davosu je přes
300 kilometrů sjezdovek.
N
eznalého návštěvníka pře­
kvapí v Davosu architektura
– jedna betonová kostka vedle
druhé, tedy zcela něco jiného,
než na co jsme ve Švýcarsku
zvyklí. Tato moderna bez jakýchkoliv
ornamentů přišla s věhlasem zdejších
tuberkulózních léčeben na přelomu 19.
a 20. století, kdy bylo zapotřebí, aby lá­
zeňské budovy plnily vysoké hygienické
nároky, byly dobře prosvětlené a měly
lodžie pro relaxaci na čerstvém vzduchu.
Davoští proto celé město přestavěli a zá­
roveň se rozhodli, že už ani nic jiného
nepovolí.
Město sestává ze dvou částí – Dorf
a Platz, které už jsou ale dávno spojené.
Někdejší sanatoria se proměnila v luxusní
hotely, přibyly obytné domy, obří kongre­
sové centrum a městská infrastruktura
s muzei, galeriemi a obchody.
Bohatou historii Davosu dokumen­
tuje místní sportovní muzeum v centru
města s pestrou sbírkou vybavení našich
dědečků či pradědečků. Nechybí tu ani
odkazy na osobnosti, které stály u zrodu
zimních sportů v Davosu – ať už to byl
slavný místní lékař Carl Spengler, který
v roce 1923 založil v Davosu tradici pres­
70 nat ional geo graphic t r av e l e r
tižního vánočního hokejového turnaje,
či autor Sherlocka Holmese sir Arthur
Conan Doyle, jenž zde lyžoval již před sto
dvaceti lety. I dnes se tady schází evropská
smetánka – dům si tu koupila Tina Tur­
nerová, ráda sem jezdí Angelina Jolieová,
švédský král Karel Gustav či britský princ
Charles.
Lyžování není pro Švýcary jen zá­
vod s časem a permanentka vyježděná
do posledního kilometru a minuty, nýbrž
společenská událost, během níž potkáte
přátele a dopřejete si vydatnou snídani,
oběd, zastávku na kávu s koláčem.
Vyberou si tady všichni lyžaři: Pis­
cha, Jakobshorn, Rinerhorn, Parsenn,
Madrisa – to jsou názvy pěti davoských
lyžařských středisek, z nichž každé má
něco do sebe. V nadmořských výškách
mezi 1 124 a 2 844 metry funguje 54 ly­
žařských vleků na 320 kilometrech sjez­
dovek, běžkaři mají k dispozici přes sto
kilometrů upravovaných tratí, bruslaři
dva bruslařské stadiony a je tu i největší
přírodní zimní stadion v Evropě. Kaž­
doročně se zde koná mistrovství světa
snowboardistů v největším snowboardo­
vém parku v Evropě, možná i na světě.
V každém areálu se udržuje nejméně
jeden snowpark. Spokojeni jsou i free­
rideři, když areál Pischa je od roku 2006
ponechán jen jízdě v panenském sněhu.
Léto v Davosu je neméně atraktivní:
největším hitem pro ubytované hosty je
bezplatné využívání místních lanovek.
Davos-Klosters nabídne bezpočet turis­
tických stezek v údolí i nad hranicí lesa,
krásná horská jezera, obtížné i nená­
ročné cyklostezky, paraglidingové lety.
Výhodné nabídky jsou připravené pro
rodiny s dětmi, kdy děti do 12 let mají
v některých ubytovacích zařízeních pobyt
zdarma. Okolí Davosu pak skrývá nejed­
no zajímavé místo, například Kouzelný
vrch s palácem Schatzalp nebo vesničku
Monstein.
Tři sta metrů nad Davosem stojí dře­
věný palác Schatzalp z roku 1900, v němž
až do roku 1954 fungovalo luxusní sa­
natorium proslavené románem nositele
Nobelovy ceny Thomase Manna s ná­
zvem Kouzelný vrch. Dnes už půvabná
stavba s fantastickým výhledem slouží
pouze hotelovým hostům, a dokonce pa­
tří do řetězce švýcarských historických
hotelů. Dostat se k ní dá za čtyři minuty
lanovkou přímo z hlavní ulice uprostřed
města. Schatzalp však rozhodně není
foto: swiss-image.ch/Robert Boesch (nahoře), bohumil brejžek
(naproti nahoře), swiss-image.ch/Christof Sonderegger (naproti dole)
místem, kde by většina z vás chtěla trávit
svou týdenní dovolenou, nadšeni budou
pouze ti, kteří mají rádi mírně bizarní
nádech smrti, neboť ten tady ucítí takřka
všude. Majitelé budovy se totiž rozhodli,
že vše nechají tak autentické, jak to jen
bude možné. Na chodbě zůstala stará,
již nefunkční telefonní ústředna a také
dokonale zachovaná knihovna s evrop­
skými klasiky. Televizi byste v pokojích
hledali marně, k dispozici je jen rádio.
Zatančit si večer můžete v tzv. rentgeno­
vé místnosti, kde na zdech ještě zůstaly
rentgenové obrazovky. Pokud využijete
hlavní výtah, těžko se budete zbavovat
dojmu, že je pamětníkem otevření sana­
toria a že v něm byly vyvezeny desítky
ba spíše stovky zemřelých ven z budovy.
Snídaně jsou v hotelu bohaté a servírova­
né čtyřchodové večeře vyhlášené. Tako­
vý luxus ovšem něco stojí, ceny za dvou­
lůžkový pokoj se snídaní začínají na 440
švýcarských francích. Inu, pokud chcete
něco neobvyklého…
Již čtrnáctý rok je v provozu malý
pivovar v obci Monstein poblíž Davo­
su, jehož roční produkce činí pouhých
180 000 litrů piva, jež je k mání v okol­
ních barech a restauracích. Patří společ­
nosti Biervisio Monstein AG založené
v roce 2000 a tvořené 1 100 akcionáři,
kteří si koupili akcie za 300 a 500 švý­
carských franků nikoli s cílem na nich
vydělat (ostatně by to ani nebylo možné,
podle stanov společnosti jsou jejich je­
diným ziskem dva litry piva ročně), ný­
brž přinést do tohoto nádherného, avšak
poněkud zapomenutého kraje pracovní
příležitosti a atraktivním provozem
pivovaru přilákat domácí i zahraniční
turisty. Především tím, že zdejší pivovar
je nejvýše položeným pivovarem nejen
ve Švýcarsku, nýbrž do nedávna i v Ev­
ropě – stojí ve výšce 1 625 metrů nad
mořem a, jak zde rádi zdůrazňují, jde
o poslední pivní zastávku před nebem.
Interiér hotelu který kdysi sloužil
jako luxusní sanatorium (nahoře).
Kozorožec patří neodmyslitelně
ke Graubündenu. Proto zde často
naleznete i jeho sochy (dole).
č e rv e n 2013 | 71
Heidi romantická
Text Jiří K amen
Román Johanny Spyriové Heidi, děvčát­
ko z hor vyšel poprvé v roce 1879 krátce
před Vánocemi. Spisovatelka Heidin
příběh psala jako v transu: za pouhé
čtyři týdny byl román hotov a ode­
vzdán do tiskárny. A vzápětí zaznamenal
úspěch. Dokonce i mezinárodní. V roce
1881 přidala autorka druhý díl Heidiných
příběhů. Postupně byl román o švýcarské
holčičce přeložen do více než padesáti
jazyků a jeho tvůrkyně se stala slavnou
osobností. Spyriová napsala dalších třicet
románů a povídek, avšak ani jediné dílo
se nedočkalo takového obdivu jako dva
díly vyprávění o malém sirotkovi Heidi
a jeho osudech v horách u podivínského
dědečka Konráda. V roce 2005 byl román
Johanny Spyriové zařazen do oficiální­
ho kánonu stovky největších děl dětské
literatury.
Příběh Heidi byl mnohokrát adapto­
ván pro filmové plátno. Poprvé ve Spo­
jených státech už v roce 1920 jako němý
film. Následovaly další filmové adaptace,
mimo jiné i se Shirley Templovou. Ano,
příběhu děvčátka z hor se „zmocnil“ Hol­
lywood a vymodeloval si podle svých
pravidel svoji Heidi. Z alpského snu se
stal americký sen. Poněkud plačtivý, vý­
chovně orientovaný příběh odehrávající
se v krásné přírodě konvenoval tamním
filmařům.
V neanglicky mluvícím světě děvčátko
Heidi zaznamenalo úspěch především
díky kreslenému seriálu japonského re­
žiséra Isao Takahary. Takahara a jeho
animátor Hajao Mijazaki se dokonce
vypravili na průzkum do Švýcarska,
aby prostředí švýcarských Alp zobrazili
do detailů přesně. Jejich Alpy jsou sku­
tečně švýcarské. Architektura opravdu
švýcarská. Dokonce i nábytek v dědeč­
kově chaloupce působí autenticky.
Muzeum pod otevřeným nebem
a lidé z pěti kontinentů
V Oberofelsu nad městečkem Maien­
feld procházejí zástupy turistů z celého
světa (Japonci ovšem převládají) Heidi­
ným muzeem. Nejde o nějakou budovu
s exponáty týkající se Johanny Spyriové
a jejích literárních postav, nýbrž o jakési
muzeum pod otevřeným nebem: louky,
hory, domy a pasoucí se kozy a krávy.
Vrcholem procházky krajem evokují­
cím románový svět je fiktivní Heidin
dům, v jehož interiéru, ale i na dvorku
se slepicemi a kohoutem se názorně
předvádí, jak by tehdy mohla malá Hei­
di s dědečkem žít, kdyby existovala…
Autoturistům se vjezd do Heidina svě­
ta samozřejmě zapovídá. Auta musejí
zaparkovat dole u hotelu Heidihof a te­
prve pak se turisté mohou pěšky vydat
po Heidiných stopách. Jde o nenáročnou
vycházku.
Když se během procházky rozhléd­
nete kolem sebe, uvědomíte si, že tento
kraj v sobě skutečně má jakési kouz­
lo. Že právě tady se potkáte s lidmi ze
všech možných konců světa – ze všech
pěti kontinentů. A že všechny spojuje ten
72
nat
ional geo graphic t r Danuser
av e l e r (obě dvoustrany)
foto:
swiss-image.ch/Gaudenz
podivuhodný příběh o Heidi. Něco v tom
příběhu dojímá všechny lidi, kteří sem
přicházejí…
Románový muž a pytlíčky
s třešňovými peckami
O domácí zvířata u Heidiny chalupy se
stará jediný stálý obyvatel vesnice, sa­
morostlý muž, „živoucí exponát“ mu­
zea. Hodně připomíná Heidina dědeč­
ka. Je uzavřený, libuje si v samotě a žije
tady jako v 19. století. I v zimě spí u okna
otevřeného dokořán. Stará se o dobytek,
kosí louky, dělá všechno, co je potřeba.
A navíc – je skutečně předmětem neko­
nečného obdivu především turistů, kteří
mají pocit, že se ocitli v jiném čase mezi
románovými hrdiny.
Prohlídka Heidina domu začíná
ve sklepě s hliněnou podlahou vysypa­
nou kamínky. V zimě se zde uskladňo­
valy sýry, uzené maso, špek nebo sušené
maso a samozřejmě brambory a ovoce,
převážně jablka. Bylo tu místo i na víno
v soudcích. Všude kolem jsou totiž vinice
a místní víno má vynikající chuť i jméno.
Ve sklepě Heidina domu si můžeme pro­
hlédnout také nádoby a nářadí potřebné
k domácí výrobě sýrů.
V obytné části domu nejvíce zaujme
typická pec, kterou se vytápěly i takzva­
né horní pokojíky – a navíc si tu místní
pomáhali jednoduchou pomůckou: vy­
sušenými třešňovými peckami, které se
ukládaly do plátěných pytlíčků. Pytlíčky
s peckami se daly vyhřát na pec a pak
č e rv e n 2013 | 73
sloužily jako zahřívadla do postele.
V kaž­dé místnosti mohou návštěvníci
zblízka sledovat, jak se na horách žilo,
jak se lidé oblékali a co jedli.
Heidi, Japonci a Mucha
V Maienfeldu a okolí tvoří šedesát pro­
cent všech turistů Japonci. V místním
vlaku můžete slyšet kromě jazyků běž­
ných u švýcarských drah také hlášení
v japonštině.
Synonymem pro Švýcarsko se v Ja­
ponsku stala Heidi. Švýcarský žurnalista
Roger Valch, který působí v zemi vychá­
zejícího slunce jako učitel němčiny, řekl,
74 nat ional geo graphic t r av e l e r
že Švýcarsko jeho žákům asociuje hory,
neutralitu – a Heidi.
Děvčátko z hor se i s dědečkem často
objevuje v japonských reklamách. V ja­
ponském kraji Tóniku otevřeli malý zá­
bavní park v disneyovském duchu, kde
najdete Heidi a její domov: hory a louky
s typickými švýcarskými stavbami. Když
zástupci Schweitz Tourismu dělali v To­
kiu anketu o tom, co by Japonci chtěli
ve Švýcarsku zažít především, často sly­
šeli odpověď: Nejraději bychom trávili čas
na čerstvém vzduchu v horách a na louce
a snažili se prožít alespoň pár chvil jako
Heidi. I když si především starší Japonci
uvědomují, že část románu o Heidi se
odehrává také v Německu, ve Frankfurtu
nad Mohanem, přesto téměř jednoznačně
za Heidin kraj označují Švýcarsko.
Japonci milují obrazy a plakáty české­
ho malíře Alfonse Muchy. V Tokiu při­
pravují výstavu jeho Slovanské epopeje.
Může něco spojovat Muchu s Heidi? His­
torici umění odpovídají, že romantický
pohled na svět. Japonci mají rádi roman­
tické příběhy, andělské ženy v éterickém
provedení, harmonický svět – a právě
v těchto ohledech souvislost děvčátka
z hor a díla českého malíře Alfonse Mu­
chy můžeme nalézt.
č e rv e n 2013 | 75
wallis
v náruči padesáti
alpských čtyřtisícovek
Text Dana Emingerová
Přehrada Tseuzier, někdy přezdívaná
jezero Rawyl, leží u Crans-Montany
76
nat ional Promotion/Christian
geo graphic t r av e l ePerret
r
Valais/Wallis
Z osmdesáti alpských čtyřtisícovek nadělila
příroda čtyřicet osm velikánů Švýcarsku
a přitom čtyřicet sedm z nich kantonu,
jehož tepnu tvoří široké ledovcové údolí
řeky Rhôny. Ve Wallisu lákají v zimě lyžaře
superstřediska jako Zermatt, Verbier,
Saas-Fee, Crans–Montana… a v létě si
tu návštěvník užívá úchvatných alpských
panoramat a toulek po malebných
vesnicích, které vypadají jako skanzeny
lidové architektury.
k
čv
e rv
ět e n 2013 | 77
V
třetím největším švýcarském
kantonu, kde se mluví němec­
ky a francouzsky, je spousta
nej… Tady se tyčí nejvyšší
hora Švýcarska Dufourspitze
i věhlasný Matterhorn. Pod
Jungfrau padá z hor nejdelší alpský le­
dovec Aletsch. Na prosluněných svazích
zraje lahodné švýcarské víno a vysoko
na planinách vyrábějí farmáři tradiční
sýry, které si pochvalují gurmáni na ce­
lém světě. Jsou tu temné kaňony divo­
kých řek, na nichž jsme raftovali, a le­
dovce, do jejichž hlubin jsme nahlíželi.
Sjížděli jsme na koloběžkách horské stez­
ky a šlapali na kolech po táhlých hřebe­
nech. Létali jsme na kladce přes propast
a vznášeli se s rogalem nad Sionským
údolím. Krmili jsme na lukách sviště pří­
mo z ruky a nevěřícně sledovali souboje
černých krav, které ve Švýcarsku bojují
o titul královny.
Z ledovce Mt. Fort přes
Čtyři údolí
Na ledovec Mont Fort vynese obrovská
kabinová lanovka každých deset mi­
nut 200 lidí najednou. Vystoupili jsme
ve výšce 3 330 metrů a omráčil nás oceán
bílých štítů, kterým dominuje mohutný
masiv Mont Blancu. Stáli jsme v němém
úžasu, protože na severu, na východě,
na západě, na jihu, všude, kam až oko
dohlédlo, jsme viděli čtyřtisícovky jako
Zinalrothorn, Weisshorn, Monte Rosa,
Dent Blanche, Matterhorn, Jungfrau.
V zimě je Mt. Fort srdcem obrovské
propojené lyžařské oblasti Čtyři údolí
(Quatre Vallées), odkud padají několi­
kakilometrové sjezdovky i do proslulé­
ho centra freeridového lyžování Verbier
(1 500 m). V létě je trendovní Verbier
– díky mimořádně příznivé termice –
rájem vzduchoplavců.
Zatímco horské stezky zdolávají cyk­
listé a poutníci s nordickými hůlkami,
na mezistanici lanovky Ruinettes ve výš­
ce 2 200 metrů trénují desítky lidí, jak
ve větru ovládnout plachtu paraglidu
a vydat se do údolí až do Châble v hloubce
850 metrů vzdušnou čarou. Jsou to žáci
Paraglidingového centra Verbier, které
nabízí i tandemové lety. Za 190 švýcar­
ských franků (CHF) půl hodiny vysoko
nad Alpami. A z Verbier pocházeli i mno­
zí borci, kteří se loni v srpnu rozhodli při­
stát na Mt. Blancu. Vystoupat do výšky
a snést se na zasněžený nejvyšší vrchol
Evropy (4 810 m) byla bláznivá akce, kte­
rou s úspěchem zvládlo padesát pilotů.
Vypůjčili jsme si elektrická horská
kola – za 65 CHF na osobu je to i s per­
manentkou na lanovky (za 50 CHF bez
vleků) – a vyrazili jsme na celodenní výlet
do míst, která známe důvěrně jen v zimě.
Vyvezli jsme se gondolou na Savoleyres
do výšky 2 350 metrů a krásným sjezdem
po hřebeni přes Croix-de-Coeur jsme
přijeli na mezistanici Ruinettes. Úzké
horské pěšinky jsou místy pořádně str­
mé, avšak motor krásně pomáhal. Šlapali
jsme v příjemném tempu a vlastně jsme
se téměř – na rozdíl od kolegů na obyčej­
ných „horácích“ – příliš nezapotili. Pak
jsme vyjeli na Chaux (2 260 m), kde za­
číná pod trasou obrovského jumba stou­
pání na Col des Gentianes pod ledovec.
Když na elektrokole dojdou baterky, je
možné je vyměnit u nástupních stanic la­
novek či v některých restauracích. Na zpá­
teční cestě jsme ještě stačili nad Verbier
objevit ruiny hradu z 13. století s krásným
výhledem do Verbier. Uprostřed pastvin
jsme si pak dopřáli zastávku na terase hos­
půdky Sanalon, kde podávají místní spe­
ciality a skvělé walliské víno. Ochutnali
jsme temperamentní Fendant, proslulé
žlutavé víno, které prý svými zlatavými
odlesky symbolizuje elixír života, přátel­
ství a štěstí. Pije se k sýrům, hlavně k fon­
Plemeno černých krav Hérens má zápasení v genech. Každoročně bojují o
titul královny královen.
78 nat ional geo graphic t r av e l e r
FOTO: swiss-image.ch/Stephan Engler (dole), Valais/Wallis Promotion/Christian Perret
(naproti), Valais/Wallis Promotion/Aline Fournier (následující dvoustrana)
Při rodinné plavbě na kánoi po jezeře
Graechersee v Graechen budete mít
krásný výhled na Weisshorn (4505 m).
č e rv e n 2013 | 79
due a raclette, ale i ke zdejším klobáskám
a sušenému hovězímu.
Thyon 2000 a údolí černých krav
V Evropě nenajdete moc podobných míst
jako Thyon 2000. Když je v Sionském
údolí zataženo, tady obvykle svítí slunce.
Matterhorn, Weisshorn, Obergabelhorn,
Zinalrothorn i Dent Blanche máte od­
tud přímo jako na dlani. Přijeli jsme
se do Thyonu podívat na mezinárodní
sochařské sympozium. Dřevěné sochy,
které tu každoročně vytváří a zasazu­
je do horské přírody dvanáct umělců,
za Českou republiku loni tesal umělecký
řezbář Pavel Špelda.
Původně lyžařské městečko, které
dnes hojně navštěvují i letní hosté, sto­
jí nad Val d’Hérémence ve výšce 2 100
metrů uprostřed divoké přírody. V 70. le­
tech, v době boomu francouzských beto­
nových skicenter, Švýcaři postavili mo­
derní, architektonicky příjemné středisko
citlivě zasazené na hranici lesa a holých
plání. Prostorné podzemní parkoviš­
tě je ukryté pod komplexem dvanácti
apartmánových budov s dřevěným ob­
ložením a zakrslými borovicemi na stře­
chách a balkonech.
V létě můžete na horských pastvinách kolem Thyonu sledovat tradiční
zápasy bojovných krav, účastnit se
turnaje v kroketu, poznat neopakovatelnou atmosféru legračního blešího trhu či zalétat si vrtulníkem nad
Sionským údolím. Letní ubytování
v Thyonu 2000 pořídíte pro čtyřčlennou rodinu od 335 CHF za týden.
Více na www.imalp.ch
Údolí se jmenuje podle krásné vesnič­
ky Hérémence, v níž stojí úžasná moder­
ní betonová katedrála St. Nicolas z roku
1971. Futuristická duchovní stavba je
posazená přímo do stráně mezi tradiční
dřevěné chalupy a vypadá jako z jiného
světa.
Když vstoupíme dovnitř, zní z repro­
duktorů chrámová hudba, která rozehrá­
vá koncert světel dopadajících lomenými
okny na oltář. Usedli jsme na jednoduché
dřevěné židle a dopřáli si příjemné klidné
rozjímání.
Kousek nad městečkem jsme si pro­
hlédli pyramidy z Euseigne. Jde o zvětra­
80 nat ional geo graphic t r av e l e r
Opravdové dobrodružství čeká
v lanovém parku ve Vercorin, kde
se létá vysoko nad zemí s výhledem
na čtyřtisícovky
č e rv e n 2013 | 81
Grimentz ve Val d'Anniviers si díky
dřevěným domům zachovalo půvabný
kolorit středověkého městečka.
82 nat ional geo graphic t r av e l e r
lé pískovcové skály, které mají na torzech
špičatých vrcholů obrovské kameny, jež
vypadají, jako by každým okamžikem
měly spadnout. Skalní útvary jsou po­
zůstatkem z doby ledové. Ustupující le­
dovec po sobě zanechal před desítkami
tisíc let úlomky skal a balvany. Dutiny
mezi nimi se zaplnily jemnozrnným
jílem a pískem, až postupně vznikala
velmi tvrdá, stmelená směs, která se
nazývá „betonová moréna“. Tam, kde
ji na povrchu stlačují a chrání kameny,
vytvořily se díky přírodní erozi zvlášt­
ní věže s mnohatunovými ozdobami
na vrcholech.
Jenže mnohé z deseti až patnáctime­
trových obrů už o svou těžkou „čepici“
přišly, protože „beton“ se vlivem po­
větrnostních podmínek neustále dro­
bí. Pyramidy se tak přibližují k svému
přirozenému rozpadu a během několika
staletí se zbortí a zmizí úplně.
Dominantou Val d´Hérémence je pře­
hrada, která se tyčí v nadmořské výšce
2 365 metrů a pod jejíž hladinu u hráze
by se mohla ponořit celá Eiffelova věž.
Od poloviny 60. let se přehrada Grande
Dixence zvedá do výšky 285 metrů a pa­
tří mezi největší tížní hráze na světě.
Zdejší osmipatrový Hotel du Barrage
vypadá pod obrovskou betonovou ma­
sou jako skládanka z lega. Kolem přehra­
dy vede stezka až do sedla Col de Roux
ve výši 2 804 metrů.
Silnice se točí serpentinami nahoru
po levé straně hráze. Na ní stojí veliké
infocentrum, kde se můžeme seznámit
s historií stavby. Hladina jezera Dix to­
tiž ukrývá ještě jednu přehradu z 30.
let. Ta byla o mnoho nižší, takže ne­
stačila. Grande Dixence dnes zásobuje
vodou čtyři elektrárny v údolí Rhôny.
Systémem vodních tunelů a kanálů, které
jsou dlouhé přes 100 kilometrů, přivádí
do jezera vodu z dalších řek a tajících
ledovců.
Ráno jsme vstali při východu slunce
v údolí Val d’Hérens, jemuž vévodí le­
gendární čtyřtisícovka Dent Blanche.
Znamená to Bílý zub, jenže tahle hora
je černá. Za protimluv může generál
Guillaume-Henri Dufour, tvůrce prv­
ního topografického atlasu Švýcarska,
po němž se jmenuje nejvyšší hora
Švýcarska. Ještě na počátku 19. století
název Dent Blanche nesla jiná věčně jis­
křící a zasněžená hora, dnes nazývaná
Dent d’Hérens. Jenže pak to kartografo­
vé v roce 1862 spletli a připsali do první­
ho oficiálního atlasu Švýcarska Černému
zubu (Dent Noir) na mapách nesprávné
jméno, neboť skutečný bílý Dent Blanche
za ním při oné rozhodující kartografické
misi nebyl z místa v údolí, kde kartogra­
fové zrovna stáli, vidět. Také se říká, že
když oblaka vytvoří u špice Bílého zubu
praporek směrem k severu, bude hezky.
Táhnou-li se mraky na jih, přijde pořád­
ná plískanice.
Évolène, jehož dominantu nad údolím
Val d’Hérens tvoří právě Dent Blanche,
bylo loni zvoleno nejkrásnějším měs­
tečkem ve frankofonním Švýcarsku.
Vypadá jako živý skanzen tradiční alp­
ské architektury. V centru města vedle
kostela má sídlo Muzeum Évolène, které
představuje kulturu údolí, v němž žijí
po staletí tvrdí horalé mluvící zvlášt­
ním nářečím, vzdáleným od francouz­
štiny asi tak jako brněnština od češtiny.
Kromě stále expozice umístěné v domě
z roku 1776 nás průvodce zavedl mezi tři
sta let staré domy, kde jsme viděli sýpky
zvláštně chráněné proti myším. Dřevěné
stodoly na vysokých kůlech podložené
velkými plochými kameny, přes které
se žádní hlodavci nedostanou, připo­
Cestu podél horské bystřiny
u Morgins v Portes du Soleil
si oblíbily rodiny s dětmi.
FOTO: swiss-image.ch/Christof Sonderegger (naproti),
Valais/Wallis Promotion/Christian Perret (dole)
č e rv e n 2013 | 83
Večeře s přáteli na zahrádce je nezapomenutelným zážitkem, když na dohled
je Weisshorn (4505 m) a ochutnáváte
místní sýrovou specialitu Raclette
mínají chaloupku ježibaby z pohádky
o Mrazíkovi. Zajímavé je i to, že zdejší
lidé budovali nejen své stodoly, ale i své
spíže vždy na opačném konci městečka
než kde bydleli, aby v případě požáru
najednou nepřišli úplně o všechno.
V zimě se v Evolène lyžuje na dvaačty­
řiceti kilometrech sjezdovek. V únoru
1999 se městečko objevilo na předních
stránkách novin v celé Evropě, když
po několikadenním sněžení spadla ze
svahů nad Villaz ničivá lavina, která od­
řízla Évolène od světa, smetla několik
horských chalup a pohřbila pod masami
uvolněného čerstvě napadaného sněhu
dvanáct lidí. V době naší návštěvy se
však mlhavý opar vlnil od Dent Blanche
nalevo, a tak jsme si výlet do Val d’Hé­
rens, podle nějž se jmenují zdejší rohaté
krávy-bojovnice, krásně užili.
Také Val d´Anniviers nabízí úžasné
scenerie i kouzlo dávných časů. Táhne
se od Sierre na jih v délce 25 kilomet­
rů vzhůru až do oblasti věčného sněhu.
V zimě se tu na jednu permanentku lyžu­
je v pěti zimních střediscích – Vercorin,
Grimentz, Zinal, Chandolin a St-Luc.
Nejde však o propojenou skiarénu se
84 nat ional geo graphic t r av e l e r
stovkami kilometrů tratí a s mohutnými
gondolami stoupajícími do závratných
výšek. Nejsou tu ani osmisedačkové ex­
presní lanovky s vyhřívanými sedátky.
Naopak. Díky spoustě obyčejných kot­
vových vleků a pom jsme tu vždy měli
pocit, jako by nás stroj času zanesl z bo­
hatého Švýcarska na Šumavu před rokem
1989. Přesto je Val d´Anniviers okouzlu­
jícím regionem s jedinečnou atmosférou,
kterou jsme nikde jinde nezažili.
Vercorin na náhorní plošině nad
Sierre připomíná orlí hnízdo. Projíždíme
na kolech mezi dřevěnicemi, ve kterých
se tu žilo už před staletími. Po rekon­
strukcích se z nich staly víkendové cha­
loupky, kam jezdí Švýcaři z měst.
Pak míříme divokou alpskou krajinou
s nádhernými panoramaty stále hloubě­
ji do údolí. Zastavujeme na vyhlídkách
u malebných vesniček a kocháme se po­
hledem na dřevěné střechy prastarých
domků, které vypadají jako z filmových
pohádek. Z oken, balkonů a teras pada­
jí barevné trsy muškátů. V Chandolin,
které je díky poloze 2 000 metrů nad
mořem jedním z nejvýše položených
horských městeček v Alpách, jsme do­
konce ochutnali muškátovou zmrzlinu.
Končíme v St. Luc, kde se dá večer vyjet
lanovkou vysoko nad městečko k hvěz­
dárně a planetáriu.
Do legendárního hotelu Weisshorn
nad St.Luc se dá dostat jen po
svých. Na konci 19. století se sem
jezdili nadýchat čerstvého vzduchu
bohatí Angličané. Duch doby je zachován nejen v restauraci, v níž se
podávají snad nejlepší borůvkové
koláče na světě, ale i v pokojích
s vysokými stropy a obrovskými
stříbrnými zrcadly, kde spíte v péřových duchnách jako první turisté.
Grimentz je považované za výstavní
místo dávného středověkého Švýcarska.
Pyšní se mnoha nádherně udržovanými
alpskými chalupami rozesetými kolem
románského kostela. Prošli jsme se pěší
zónou mezi barevnými pekárnami, re­
stauracemi a cukrárnami a vyzkoušeli
si hnětení a pečení domácího chleba
podle originální starodávné receptu­
ry. A také jsme tu ochutnali unikátní
ledovcové víno Gletscherwein. Vzniká
FOTO: Valais/Wallis Promotion/Christian Perret (oba snímky)
z odrůdy Rèze, která roste v blízkosti le­
dovců, a míchá se s Ermitage, Humagne
Blanche, Petite Arvine a Malvoisie. Víno
dozrává deset až patnáct let v minimální
nadmořské výšce 1 200 metrů v modří­
nových sudech, které se spolu s obsahem
předávají z generace na generaci. Sudy se
totiž nikdy zcela nevyprázdní, protože
obvykle v červnu se mladé víno pokaždé
smíchá se zbytky starého, takže ve směsi
jsou stopy s charakteristikou moku 125
let starého. Stejně tak se nikdy neod­
straňuje vinný kámen, který dosahuje
tloušťky 4–5 centimetrů.
Rhôna, tepna Sionského údolí
Rhôna pramení v nadmořské výš­
ce 1 753 metrů pod sedly Furkapass
a Grimselpass. Bílými vodami ji bohatě
sytí tající ledovec Rhonegletscher, takže
do Sionského údolí už vtéká jako prud­
ká bystřina valící se přes Visp k proslu­
něným vinicím nad Leukem a Susten.
Tady na pravém břehu horního toku řeky
začíná úrodná vinařská oblast, která za­
jišťuje 40 procent celkové produkce vína
ve Švýcarsku.
Walliské vinice, na nichž se pěstuje
téměř padesát odrůd révy, se terasovi­
tě šplhají po strmých úbočích pravého
břehu Rhôny až k Martigny. Jsou roz­
dělené mezi dvacet tisíc vlastníků, jimž
se hlavně v posledních desetiletích po­
dařilo vypěstovat unikátní vína, v každé
oblasti specifická svou chutí. Ačkoliv se
na první pohled může zdát, že vysoké
hory a vinice nejdou dohromady, vyu­
žívají vinaři v Sionském údolí unikátní
stepní klima, které charakterizuje horké
léto a dlouhý mírný podzim. Terasovité
vinice ohřívá fén, vanoucí z hor. Sice
je nutné zrající hrozny uměle zavlažo­
vat, avšak zdejší kyprá a úrodná půda,
převážně písečná, křídová a břidličná,
velmi dobře drží vodu i teplo. Proto se
říká, že walliské hrozny jsou blahodárně
zásobovány energií tzv. tří sluncí – pří­
mého slunce, vyhřáté půdy a slunečních
paprsků odražených od vody.
Nejmenší vinici Farinet jsme viděli
v Saillon. Vinohrad o rozměrech 1,67
m² je obehnán zídkou postavenou z ka­
menů celého světa a jeho dědicem se
stal v roce 1999 dalajláma. Na vinici,
Nejznámější walliské víno je
Fendant, které se tradičně pilo
k sýru. Švýcarská vína však dlouho
nebyla kvalitní. Teprve v minulých
dvaceti letech se začaly staré
odrůdy pěstovat na malých vinicích
a švýcarská vína se proslavila
i na mezinárodních soutěžích.
Pětaosmdesát procent walliského
vína se vyrábí z tří hlavních
druhů vinné révy – Pinot Noir,
Chasselas a Gamay. Jsou tu však
i unikátní speciality jako Petite
Arvine, Amigne, Heida a Humagne
Blanche z bílých odrůd a Cornalin
a Humagne Rouge z červených.
Zároveň se v Sionském údolí
velmi dobře uchytily i další odrůdy
jako Johannisberg, Malvoisie,
Muscat, Chardonnay a Ermitage
či Marsanne Blanche a Syrah.
Dnes jsou walliské vinné sklepy
velmi rychle vyprodané, a protože
produkce je nízká, málokdy zbývá
víno na vývoz ze země.
Nejslavnější walliský sýr Raclette
objevili v 19. století dva vinaři ze
Sierre, když si opékali nad ohněm
chléb a přidali i sýr. Dnes se jí
s bramborami ve slupce a s malými
okurkami a cibulkami.
č e rv e n 2013 | 85
86 nat ional geo graphic t r av e l e r
Cyklistky jedou v La Fouly v oblasti
St-Bernard u Verbier. Na pozadí
je vidět ledovec Neuve.
č e rv e n 2013 |Perret
87
Valais/Wallis Promotion/Christian
Horskou kulisu lyžařskému středisku Fiescheralp u Aletschského ledovce tvoří Obergabelhorn (4063m), Oberaarhorn (3 631 m),
Wasenhorn (3 245 m) a Galmihorn (3 517 m) (nahoře). Magická atmosféra zasněžených údolí přírodního parku Binntal brzy po
rozbřesku (dole).
88 nat ional geo graphic t r av e l e r
nesoucí jméno slavného pašeráka a švý­
carského „Robina Hooda“, jsou jen tři
keříky vinné révy a každý rok se o ně
symbolicky stará jiná osobnost – třeba
herečka Claudia Cardinalová, fotbalista
Zinedine Zidane, závodník Formule 1
Michael Schumacher, monacká princez­
na Caroline… Úroda z maličké vinice
je smíchána s jinými walliskými víny
do tisíce lahví a zisk z jejich prodeje je
vždy věnován postiženým dětem.
Čekáme v gumovém člunu s pádlem
v ruce, ve vestě a s helmou na hlavě
na strmém břehu pod Susten, kde nás
čekají divoké peřeje v devítikilometro­
vém scénickém úseku. Pak kormidel­
ník zezadu drcne do plavidla, naskočí
a letíme na šedozelenou hladinu. Voda
vystříkne, pořádně nás zmáčí, a než se
stačíme vzpamatovat, už nás chňapne
proud a žene vstříc dobrodružné plavbě.
Teprve v Sierre je Rhôna klidnější. Tady
nastupují na rafty rodiny s dětmi a bě­
hem dvacetikilometrové plavby si dopřá­
vají nejen koupání a zábavné splouvání
peřejí ve vestách, nýbrž i odpočinkový
piknik u vody.
K večeru připlouváme k Sionu, místu,
které bylo osídleno již v době kamenné.
Z prastaré historie jednoho z nejstarších
švýcarských měst však mnoho nezůstalo:
jen vykopávky pod kostelem u náměs­
tí přibližují zachované základy staveb
z Římské říše.
Walliské metropoli z dálky vévodí dvě
impozantní skály. Na jedné stojí zříceni­
na Château de Tourbillon, hradu, z nějž
zbyly po požáru v 18. století jen obvodo­
vé zdi. A na druhé se ve výšce 621 metrů
vypíná bazilika Notre Dame de Valére,
v níž hrají od počátku 15. století nejstarší
funkční varhany světa. Na nich každo­
ročně v létě preludují nejlepší evropští
umělci během hudebního Festivalu sta­
rých varhan.
Tři kilometry od Sionu v obci Saint-Léonard stojí za návštěvu největší
podzemní jezero v Evropě, na jehož
průzračné hladině jsme proplouvali
na pramicích a pozorovali velké ryby
pod hladinou. Dlužno říci, že tu byly
vysazeny uměle…
Tam, kde se Rhôna stáčí v pravém
úhlu na sever k Ženevskému jezeru, leží
mezi vinicemi a ovocnými sady měs­
tečko Martigny, město Wallisu proslulé
římským amfiteátrem a mnoha galerie­
mi a muzei, z nichž nejnavštěvovanější
je muzeum římských vykopávek nebo
muzeum bernardýnů. A hlavně je tu
sídlo světově proslulé nadace Pierra
Gianadda, která od konce 70. let něko­
likrát do roka pořádá unikátní výstavy
nejlepších umělců naší planety.
Od března do září se tu můžeme se­
známit s celoživotním dílem univerzál­
ního génia Leonarda da Vinci – malíře
a sochaře, inženýra, architekta a ur­
banisty, anatoma a hodináře, který už
před pěti sty let přemýšlel o vynálezech,
které dnes běžně používáme. Od června
do listopadu můžeme obdivovat expo­
zici italského malíře a sochaře Amadea
Modiglianiho, která se koná ve spolu­
práci s pařížským Centrem Pompidou.
Pro krátkou návštěvu v Martigny mohou milovníci umění využít pobytový
balíček za atraktivní cenu od 85 CHF
za osobu (noc ve dvoulůžkovém pokoji včetně poplatků a služeb), jehož
součástí je snídaňový bufet, vstupenka do nadace Pierre Gianadda,
lahev vína z Cuvée Gianadda a karta hosta s více než 30 slevami
v Martigny. www.martigny.com
Nejdelší ledovec v Alpách
Aletschský ledovec měří přes čtyři­
advacet kilometrů. Jeho hlavní tok
vzniká spojením čtyř menších ledov­
ců v údolí Konkordiaplatz, v němž se
sbíhají ledovce Grosse Aletschfirn ze
západu, Jungfraufirn ze severozápadu,
Ewigschneefeld ze severu a Grüneggfirn
z východu.
Nejdřív jsme Aletschgletscher obdi­
vovali z povzdálí, když jsme se vypravili
z Bettmeralp do Riederalp, kde ustupu­
jící říše ledu dala ve výšce 2 000 metrů
vznik vzácnému Aletschskému lesu. Les
je nejvýše položeným lesem v Evropě
a stal se už v roce 1933 i s Aletschským
ledovcem přírodní rezervací – dávno
před tím, než byla celá oblast zapsána
do Seznamu světového přírodního dě­
dictví UNESCO. Po horském hřebeni
vede značená stezka v bezprostřední
blízkosti ledovce, který je dva kilomet­
ry široký a místy až 900 metrů hluboký.
Pohybuje se rychlostí 180 metrů ročně
jihovýchodně do údolí řeky Rhôny.
FOTO: Valais/Wallis Promotion/Simon Starkl (naproti nahoře)
swiss-image.ch/Renato Bagattini (naproti dole)
Loni to bylo právě sto let, kdy za­
hájila provoz nejvýše položená želez­
nice v Evropě šplhající se tunelem až
na Jungfraujoch. Abychom z tohoto
vysokohorského sedla mohli vyrazit
na dvoudenní výlet po ledovci, museli
jsme nejdřív přejet do Bernského kanto­
nu. Z Grindelwaldu jsme vysupěli po ze­
lených lukách ozubnicovou železnicí pod
legendární severní stěnu Eigeru (3 970 m)
na Kleine Scheidegg, vysokohorské ná­
draží, které je v zimě centrem lyžařské
oblasti Grindelwald a Wengen a kde se
mění rozchod kolejí z 1 000 na 800 mili­
metrů. Museli jsme přestoupit do jiného
červeného vláčku, který nás po hodině
jízdy skrz masiv Eigeru „vyplivl“ v tem­
ných tunelech pod ledovcem ve výšce
3 454 metrů zpátky na hranici Wallisu.
Na denní světlo stoupáme nejrych­
lejším švýcarským výtahem ještě o sto
metrů výš přes ledovcovou jeskyni se
zajímavými modře nasvícenými ledo­
vými sochami i s hrozivým pohledem
do ledovcové trhliny. Dozvídáme se, že
aby ledovec vydržel davy lidí, které si pro­
hlížejí jeho útroby, používá se přebytečné
lidské teplo odvedené z jeskyně k vytápě­
ní celého návštěvnického centra – včetně
vyhlídkové restaurace Top of Europe.
Z terasy vědecké observatoře Sphinx
pozorujeme Aletschský ledovec pod se­
bou a máme pocit, že sníme. A oprav­
du jsme snili. Skutečností se tu stal sen
curyšského průmyslníka Adolfa Guyer-Zellera, který na konci 19. století tou­
žil přiblížit svět horolezců pod Jungfrau
(4 158 m) i obyčejným turistům. Ačkoliv
se Zeller dokončení tratě nedožil, stati­
síce lidí ročně vyjedou nahoru a mnozí
z nich poznají Aletschský ledovec zblízka
právě díky jeho odvážné myšlence.
Z Jungfraujochu jsme po obědě vy­
razili s průvodcem na cestu po ledovci.
Sestupovali jsme čtyři hodiny s vrchol­
ky Jungfrau a Mnich (4 099 m) v zádech.
I když trasa není náročná a na výlet stačí
pevná turistická obuv a základní jištění,
sám by do ledové říše mezi seraky neměl
chodit nikdo, kdo nemá horolezeckou
průpravu. Počasí je tu i v létě nevyzpyta­
telné, trasa je značená jen místy a navíc
ledovec je ledovec, takže investice ve výši
350 CHF na osobu se určitě vyplatí.
Zprvu nevypadá chůze po ledu ni­
jak hrozivě. S klesající nadmořskou
č e rv e n 2013 | 89
Cesta do Burgkirche Raron, které
je proslavené jako místo posledního
odpočinku slavného básníka Rainera
Maria Rilke.
výškou však přibývá trhlin a postup
se zpomaluje. Nakonec jsme byli rádi,
když se v podvečer objevilo nad plani­
nou Konkordiaplatz ocelové schodiště,
po kterém jsme vylezli podél strmé skály
k chatě Konkordiahütte postavené pů­
vodně hned nad úrovní ledovce, dnes
však vysoko nad ním.
Ráno jsme vstávali za úsvitu s vidinou
dalšího šestihodinového sestupu. Počasí
se trochu zhoršilo, a tak se nám hodilo
teplé oblečení, které jsme si na doporuče­
ní průvodce vzali s sebou. K ledovci jsme
se vraceli asi půl hodiny po kamzičí stez­
ce vedoucí jižním směrem do míst, kde je
led nejhlubší. Kolem desáté dopoledne,
když jsme opustili ledovou říši a přešli
na pevnou půdu, začalo lehce pršet.
Po dalších dvou hodinách v mlhavém
počasí jsme sestup skončili na walliské
straně hřebenu.
Leukerbad: z lavinového pekla
božské lázně
Stojíme s koloběžkami na Torrenalm
(2 350 m) a čeká nás padesátiminutový
adrenalinový sešup s téměř tisícimet­
90 nat ional geo graphic t r av e l e r
rovým převýšením. Úchvatnou kulisu
nám vytváří zvrásněný masiv protileh­
lé hory Balmhorn (3 698 m) a největší
alpské vysokohorské termální lázně
Leukerbad. Zapůjčené monsterbiky mají
široké pneumatiky téměř jako motorka,
takže při rychlé jízdě jsou stabilní a člo­
věk se nemusí bát terénních nerovností.
Zvládáme nejen kamení na cestě, nýbrž
i příkřejší pasáže přímo na sjezdovkách,
kde se v zimě prohánějí lyžaři. Většinou
však jedeme serpentinami zakousnutý­
mi do prudkých strání, které byly po sta­
letí lidem nepřístupné.
Přestože zdejší horká vřídla jsou zná­
má od dob Římanů, život v Leukerbadu
dlouho připomínal peklo. Vesnici ve výš­
ce 1 400 metrů rok co rok devastovaly
laviny padající z okolních strmých skali­
sek. V roce 1518 sníh smetl všechny domy
a v jejich troskách pohřbil šedesát horalů.
Ničivé laviny byly „zkroceny“ v roce 1829,
když místní radní dali kolem Leukerbadu
vystavět protilavinové zábrany. Tak se
Leukerbad stal proslulým střediskem,
kam se sjíždějí hosté z celého světa a uží­
vají si železitou vodu, která barví hory
do oranžovo-hnědo-červena. Krásně je
to vidět v romantickém termálním kaňo­
nu Dala Gorte nad Leukerbadem. Nad di­
vokými peřejemi se šplhá visutá naučná
stezka s kovovými chodníčky a žebříky.
Tady se dozvídáme, že lázeňské domy
napájejí minerální prameny s teplotou 51
stupňů Celsia. Čtyři miliony litrů léčivé
vody denně vytéká z hlubin země a záso­
buje třicet termálních bazénů. Přírodní
živel pohání i malou vodní elektrárnu,
takže Leukerbad sám sebe zásobuje ener­
gií, horká vřídla se využívají k vytápění
všech místních budov.
Po výletě se noříme do jacuzzi a z vířící
lázně Lindner Alpentherme se kocháme
pohledem na alpské vrcholy a ledovce.
Když se po soumraku nad bazény obje­
ví obrovská promítací stěna, díváme se
na film přímo z vody. Ráno si ještě jdeme
užít speciální dvouhodinovou proceduru
v římských lázních. V rouše Adamově
projdeme v přesném časovém rozvrhu
nejrůznější sauny a teplá vřídla proudící
přímo do termálních bazénů. Zatímco
v ledovém jezírku vydržíte půl minuty
jen stěží, masáž aromatickými oleji a pee­
FOTO: Valais/Wallis Promotion/Christian Perret (nahoře),
Valais/Wallis Promotion/Olivier Maire (naproti)
ling kávovými zrny bychom si rádi ještě
protáhli – to aby do nás minerály ze zdej­
ších 68 léčivých pramenů mohly pronikat
opravdu co nejintenzivněji.
Udělejte si výlet z Leukerbadu
do starobylé vesničky Albinen
s dřevěnými horskými chalupami
starými více než 300 let. V jedné
z nich najdete proslulou hospůdku
Godswaergjistubu zařazenou mezi
vyhlášené restaurace Best Swiss
Gastro. Vlastní ji rodina, která vaří
jídla podle lidových receptů a sbírá
byliny na alpských pastvinách.
Prosluněná, čistá a bohatá
Crans-Montana
Věčně bílá „mrtvá planina“, která dala
jméno ledovci la Plaine Morte, se roz­
prostírá na jižní straně bernských Alp
nad proslulým lyžařským střediskem
Crans-Montana považovaným za mís­
to s nejčistším vzduchem ve Švýcarsku.
V posledních letech se Crans-Montana
známá krásným slunečným počasím sta­
la Mekkou walliského golfu. My jsme
vyzkoušeli golfové terény klubu Crans-
-sur-Sierre, které jsou otevřené i letním
turistům–amatérům. Velkým zážitkem
je soutěž Omega European Masters,
na kterou se sem každoročně sjíždějí ti­
síce diváků. V kouzelném panoramatu
zvlněné krajiny pod nejvyššími alpskými
vrcholy jsme sledovali nejlepší golfisty
světa na nádherných hřištích, jako je
osmnáctijamkové Severiano Ballesteros
či devítijamkové Jack Nicklaus.
Crans je mondénní městečko s ele­
gantními rezidencemi, moderními
výškovými budovami, exkluzivními
obchody, gastronomickými ráji a pes­
trým nočním životem, kde se v zimě
předvádějí v luxusních kožiších bohatí
lidé, kteří ani nesportují a ukazují se
na různých akcích v desénových oblecích
od nejproslulejších světových návrhářů,
kteří mají v Crans butiky s posledními
výkřiky módy.
Montana je spíš sportovnější. Tady se
v roce 1903 konal první závod ve sjezdu
na světě, sem se léta sjížděly reprezen­
tační týmy běžců z celé Evropy na letní
soustředění, aby trénovaly ve stopách
táhnoucích se na okruhu kolem ob­
rovského ledovcového plató ve výšce
3 000 metrů. V posledních letech však
ekologové Mrtvou planinu chrání, pro­
tože kombinace tepla, slunce a lyžařů
povrchu ledovce příliš nesvědčí. Proto
se běžecké trasy i letní sjezdování nad
Crans-Montanou zrušilo a sportovci se
přestěhovali do dalších dvou středisek.
K tradiční alpské vesničce Combire
musíte z Crans pěšky od dolní stanice kabinové lanovky Amimona. Ve
vyhlášené restauraci Relias du Petit
Combire najdete kromě maličkého
muzea, zasvěceného tvrdému životu
horalů, i jeden pokojík pro romantiky, kteří by tu chtěli přespat. Ostatní
hosté dostanou saně a baterku, se
kterými po večeři plné gastronomických originalit sviští do údolí.
Letní lyžování v Zermattu
a v Saas-Fee
Když se vydáte gondolou do kterékoliv
mezistanice v Zermattu či v Saas-Fee,
dlouho z lanovky vidíte jen prázdná
kamenná koryta, která led kdysi vydřel
do prudkých svahů. Ledovce Švýcarům
skutečně mizejí před očima, a tak
Brigerbad jsou největší
open-air termální lázně
v Alpách.
č e rv e n 2013 | 91
ve Wallisu jsou už jen dvě místa s letním
lyžováním.
Oba přibližně stejně veliké areály
jsou od sebe vzdálené necelou hodinu
jízdy. V Zermattu se lyžuje pod vrcholem
Matterhornu (4 478 m) směrem k ital­
ským hranicím nad Schwarzsee, kde vede
přes Matterhorn glacier paradise nejvyšší
evropská lanovka až do nadmořské výš­
ky 3 883 metrů. V Saas-Fee se jezdí pod
Mittelallalin. Lanovky na letní lyžování
však jezdí jen dopoledne a začínají podle
počasí. Když je hezky, vyvezou vlekaři
sportu chtivé nadšence na ledovce klidně
i v šest ráno. Většinou však jde o závodní
týmy, hlavně Švýcary, Italy, Němce, ale
i oba české reprezentační týmy. Letní
lyžování totiž vynalezli reprezentační
trenéři, aby lyžařům pomohli s letní
přípravou před hlavní sezonou.
Městečko Saas-Fee s malebnými dřevě­
nými chalupami a tradičními horskými
92 nat ional geo graphic t r av e l e r
Za dva dny letního lyžování zaplatíte
v obou střediscích 136 švýcarských
franků, děti do 9 let lyžují zdarma, do
16 let za 61 CHF. Šestidenní skipas
stojí 382 CHF, pro juniory 162 CHF.
www.saas-fee.ch,
www.matterhornparadise.com hotýlky, které dostalo přezdívku „Perla
Alp“, leží v nadmořské výšce 1 800 metrů.
Alpskou korunu střediska vytváří třináct
čtyřtisícovek, ze kterých stéká deset le­
dovců. Tady lze během tříhodinového
výstupu jednu z padesáti walliských čtyř­
tisícovek, Allalinhorn (4 027 m), zdolat
během vcelku snadného tříhodinového
výstupu ze stanice Allalin (3 500 m), kde
stojí nejvýše položená otočná restaura­
ce na světě. Z mezistanice Felskinn vede
na ledovec podzemní dráha označovaná
za nejvyšší metro na světě. A aby těch ra­
rit nebylo málo, do ledovce Fairy Glacier
je zavrtána nejrozlehlejší ledovcová jes­
kyně, v jejíchž útrobách jsme pohlédli
do nasvícených hlubin tisíce let starého
ledu a také se dozvěděli, že ještě ve 30.
letech končil ledovec kousek za vesnicí.
Jako fotomontáž působí snímky, kte­
ré jsme pořídili při krmení svišťů v di­
voké přírodě kousek za můstkem přes
dravý ledovcový potok pod jezírkem
Gletchergrotte. Mláďata se držela opo­
dál, ovšem rodiče se nechali hladit a žrali
nachystané mrkvičky z ruky. Také jsme
vyzkoušeli lanový park na kraji Saas-Fee kousek pod lanovkou na Plattjen
(2 570 m). Jako velké finále pak přišel
adrenalinový zákusek v podobě 260 me­
trů dlouhého letu na kladce přes hluboký
kaňon říčky Vispa s nádherným výhle­
dem na hory kolem.
Jméno charismatické hory nad
Zermattem pochází z německých slov
Matte (horská louka) a Horn (roh).
Jedinečná kulisa sedmého nejvyššího
alpského štítu ve tvaru rohu a shluk dal­
ších čtyřtisícovek proslavilo Švýcarsko
na celém světě. Ze Zermattu jsou snad­
no dosažitelné zubačkou a lanovkami
tři navzájem propojené lyžařské oblasti
pod Klein Matterhorn (3 883 m). Jmenují
Matterhorn glacier paradise, Rothorn
paradise a Gornergrat, kam vede prasta­
rá zubačka z roku 1898, neboť je odtud
je nejkrásnější pohled na „Luční roh“.
První horolezci se ji pokoušeli zdo­
lat už v 15. století, ale poprvé vrchol
Matterhornu (4 478 m) pokořilo v čer­
venci 1865 sedm dobrodruhů, z nichž
návrat přežili jen tři. Horolezcům pod
vedením Angličana Edwarda Whympera
se při sestupu přetrhlo jisticí lano, jehož
originál patří i po 150 letech k nejvyhle­
dávanějším exponátům místního muzea
Matterhornu. Zpráva o tragédii v Alpách
tehdy obletěla Evropu a sama královna
Viktorie tehdy zakázala svým poddaným
návštěvu nebezpečných alpských končin.
Tím však paradoxně udělala Zermattu
největší reklamu a pod Matterhorn se
začali hrnout bohatí Angličané. Po vy­
budování železnice z Vispu v roce 1891
se pak turistický ruch rozhořel naplno.
Přesto tu už déle než čtyřicet let platí
zákaz vjezdu aut a po městečku se lidé
pohybují pěšky či kočáry a elektromo­
bily. Nařízení trvá od roku 1972, kdy
obyvatelé města v referendu odmítli
FOTO: Valais/Wallis Promotion/Thomas Andenmatten (dole a naproti dole), swiss-image.ch/Roland
Gerth (naproti nahoře), swiss-image.ch/Siegfried Eigstler (následující dvoustrana)
V Sionu, hlavním městě Wallisu, je mnoho malebných uliček, jako je třeba Rue des Chateaux (naproti).
Pohled ze sionských vinic na pahorky Valere a Tourbillon, které vévodí hlavnímu městu Walissu (nahoře).
Zahrady zámku Stockalper v Brigu lákají k odpočinku (dole).
č e rv e n 2013 | 93
výstavbu nové silnice z Täsche a roz­
hodli se vozit do Zermattu zásoby i hos­
ty výhradně vlakem. A tak musí každý
návštěvník nechat vůz na parkovišti
v Täschi, vzít kufry (a v zimě i lyže) a vy­
dat se do Zermattu elektrickou expresní
zubačkou.
Na moréně ledovce Gorner ve výšce 2 883 metrů stojí unikátní horská
chata Monte Rosa, která se po svém
otevření v roce 2009 stala nejmodernější stavbou svého druhu v Alpách
a možná i na světě. Jde o futuristický
projekt zaměřený nejen na moderní
design, nýbrž i na přírodní technologie a využití sluneční energie. Chata
Švýcarského alpského klubu s kapacitou 160 lůžek (33 CHF za noc pro
dospělého) je výchozí branou pro
horolezecké túry v masivu Monta
Rosa, jehož dominantou je nejvyšší hora Švýcarska a druhá nejvyšší
hora Evropy Dufourspitze (4 634 m).
www.section-monte-rosa.ch
Jediný pravý raclette
Zeptejte se Wallisana, co dělá jejich vě­
hlasné sýry jedinečnými. Bez zaváhání
odpoví, že záleží na tom, co zvíře žere
a kde se pase. Unikátní chuť dodává trá­
va z luk, seno a byliny z vysokohorských
pastvin. Skladbu stravy pro krávy zná
ve Wallisu prý téměř každé malé dítě
ještě dřív, než se naučí chodit.
François Morend-Gaillard vyměnil
po svatbě život policisty za práci na vy­
sokohorské farmě Champasse u vesničky
Euseigne. S ženou Claudií tu už přes dva­
cet let chová krávy, kozy, ovce i koně. Má
osm dětí a tři vzácné královny, na které
je pyšný podobně jako na své ratolesti.
Své královny pravidelně posílá bojovat
s dalšími rohatými kolegyněmi o me­
daile a „královský titul“. Na pastvinách
ve Wallisu totiž žije zvláštní plemeno čer­
ných krav, které mají zápasení v genech.
Býci toto privilegium nemají. Z nich se
okamžitě, jakmile vyrostou, připravují
zdejší vyhlášené bifteky, sušené maso
nebo walliské klobásky.
Živobytí na farmě Champasse však
zajišťuje hlavně dvacet krav červeno­
bílého plemena Montbeliard pasoucí se
na lukách v údolí Val d´Hérens. Z jejich
94 nat ional geo graphic t r av e l e r
Úžasný pohled z Bettmerhornu
na Aletschský ledovec. Je nejdelší
v Alpách a měří přes čtyřiadvacet
kilometrů.
č e rv e n 2013 | 95
mléka se na farmě vyrábějí dva druhy
sýra – obrovská kola věhlasného sýra
raclette a menší bochníčky sýra tommes.
Kdo má zájem, může se objednat
a přijít se podívat, jak François s Claudií
každé dopoledne zpracovávají mléko
z ranního a večerního dojení. Zahřívá
se v obrovské plechové vaně s přírodním
syřidlem obsahujícím enzymy z žaludků
mláďat savců. Nejen telat, nýbrž i kůzlat,
jehňat či hříbat.
Mléko se srazí do bílých krupiček
tvarohovitého „předsýra“, který se po­
chytá do čistého plátna. Když odkape
syrovátka, pudinková hmota se presuje
v lisu do čtrnáctipalcových kol. Po třech
dnech sušení François Morend-Gaillard
přenese bochníky raclette do skladu, kde
sýr několik měsíců dozrává. Farmář však
musí sýrová kola stále otáčet, mýt, natí­
rat solným roztokem a sledovat kvalitu
zrání uvnitř bochníku.
„Chtěli bychom si na farmě postavit
pořádnou degustační místnost a jednou
i restauraci,“ plánují manželé Morend-Gaillardovi.
Architekt Pierre-Olivier Bourban,
který nás pozval k sobě domů na raclette,
pochází ze starého walliského rodu a žije
ve známém zimním středisku Haute
Nendaz. „Francouzský nebo německý
raclette nikdy nekupujte. Ten je oprav­
du ehm, ble… To prostě vůbec nejezte!
Jediný pravý raclette je z Wallisu,“ tvrdí
tento dřevní gurmánský šovinista, který
pohrdá všemi ingrediencemi pro fondue
a raclette vyrobenými mimo Švýcarsko,
ba dokonce mimo Wallis.
„Raclette musí být přesně zralý. Před
týdnem ještě nebyl dost a za týden už
bude moc,“ vysvětluje, když přináší ze
sklepa obrovský sýrový bochan a na ku­
chyňský pult obřadně instaluje prastaré
zařízení na přípravu raclette zdědě­
Jižní branou Wallisu je město Brig
(680 m), které nabízí nádherný výhled
na Glishorn (2 525 m).
FOTO:
swiss-image.ch,
swiss-image.ch/Andreas
Gerth (následující dvoustrana)
96
nat
ional geo graphic
t r av e l e r
né po dědečkovi. Jde o kovový držák,
nad nímž se rozehřívá vrchní vrstva
půlměsíce sýra speciálním hořákem.
Samozřejmě Pierre-Olivier Bourban ví
o tom, že méně skalní Švýcaři používají
i jiné „rakletovače“, kdy se na plátky na­
řezaný sýr taví na lopatičkách v elektric­
kém nahřívači… Avšak čest švýcarského
gurmánského šovinisty velí všechny mo­
derní vymoženosti ze zásady odmítat.
„Pierre-Oliviere, ještě tam máme tu
půlku z minula,“ podává manželovi
z lednice nádherný půlměsíc walisského
raclette žena Marie-Claire. Hostitel ho bě­
hem odborného výkladu bezmyšlenkovitě
připevní k zařízení a začne žhavit hořák.
„Název pochází z francouzského slova
racler – škrábat, protože při servírování
se roztavený sýr stahuje z bochníku špa­
chtlí,“ vypráví Pierre-Olivier Bourban.
Tradice nejslavnějšího walliského sýra
totiž začala v roce 1875 úplnou náhodou,
když dva vinaři ze Sierre si v sychravém
počasí opékali na ohni chleba a jeden
z nich zkusil ohřát nad plamenem i sýr.
Na jeho povrchu se vytvořila křupa­
vá krustička, kterou vinař seškrábal
na chleba a zjistil, že vznikla opravdu
lahodná pochoutka…
Pierre-Olivier Bourban konečně se­
tře z bochníku speciálním nožem prv­
ní porci. Z horkého hrnce v zatepleném
látkovém košíčku vytahujeme brambor
ve slupce, ke kterému nám hostitel setře
roztavený sýr. Posypeme jej pepřem, pří­
padně dalším kořením, přidáme na talíř
nakládanou cibuličku a ochutnáváme.
„Výborné!“ rozplýváme se, zatímco
hostitel postupně obsluhuje všechny
u stolu. Pak přichází druhé kolo, tře­
tí… Konečně ochutná i Pierre-Olivier
Bourban.
„Ach ne!“ vykřikne a teatrálně se
chytí za hlavu. „Já to věděl. Tenhle už je
přezrálý! Cos mi to dala, Marie-Claire?!“
vrhne vyčítavý pohled na manželku. Pak
rezolutně „starý“ sýr z přístroje sundá
a rozkrojí nový bochník: „Teprve teď
uvidíte!“
Nevidíme nic. Nemáme jazýčky vy­
cvičené jako místní sýroví odborníci,
a tak nám raclette chutná stejně jako
předtím a cpeme se o sto šest.
Švýcaři rádi prodávají na trzích maličké, leč poměrně drahé košíčky, z nichž
vykukují krátce bez stonků střižené
květy všech možných barev. Netušili
jsme, k čemu jsou, až jsme je našli při
večeři na stole. Hostitelka před nás
položila kvetoucí salátovou mísu a my
jsme s údivem ochutnávali spolu s brokolicí, rajčaty, kapiemi a kadeřavým
salátem malé i velké kvítky. Po prvním
návalu nedůvěry jsme zjistili, jak skvěle
„Věřil byste, pane Bourbane, že poprvé
jsme doma raclette tavili v mikrovlnce?“
osmělím se na sklonku večeře svěřit se svý­
mi dávnými improvizacemi, když v Česku
po revoluci ještě nebyly „rakletovače“ k do­
stání. Pierre-Olivier Bourban na okamžik
zkamení. Jelikož se však k raclette pije jen
víno, nálada už je natolik uvolněná, že se
i starý Wallisan rozchechtá.
chutnají. Pojídali jsme třeba obyčejnou řeřichu, které má naše babička
doma v Čechách plné truhlíky. Pak
jsme okusili lístečky růží, prý nějakou
sladší odrůdu. Nakonec nás dorazil
objev obyčejné žluté, růžové i bílé
hluchavky, jejíž sladký nektar jsme
coby děti s rozkoší vysávali z malých
kvítků na loukách. Tehdy nás rozhodně
nenapadlo, že jednou bude moderní
zdobit si hluchavkou luxusní večeři.
č e rv e n 2013 | 97
Matterhorn (4 478 m) je jako
symbol Švýcarska i Wallisu zřejmě
nejfotografovanější horou na světě.
98 nat ional geo graphic t r av e l e r
č e rv e n 2013 | 99
Švýcarsko voní čokoládou. Pulty
zdejších cukráren i každý supermarket
se prohýbá pod nabídkou této ušlechtilé
pochoutky od velkých výrobců
i originálních mistrů čokolatiérů.
Nemůžeme se tedy divit, že se staly
vyhledávaným cílem „čokoholiků“
a především samotných Švýcarů, kteří
milují úžasnou pestrost opojných vůní
a lahodných chutí své čokolády.
FOTO: national
swiss-image.ch/Andy
Mettler
100
geo graphic
t r av e l e r
Deset
vynálezů,
které změnily svět
k
čv
e rv
ět e n 2013 | 101
Humanistická
tradice, tolerance
a politická
neutralita,
která přivedla
do Švýcarska
v průběhu staletí
mnoho nadaných
tvůrců, vynesly
zemi revoluční
vynálezy své doby.
Geniální inovátory
zase inspirovala
alpská příroda.
Text Štěpánka Strouhalová
102 national geo graphic t r av e l e r
M
ožná za to všechno
může typická švýcar­
ská spolehlivost. Zdejší
dochvilnost, kterou
do vínku dostavají už
malé děti, patří mezi
základní vlastnosti
společnosti. Luxusní auto, šperk a zby­
tečný přepych nezaujme. Místo toho je
výrazem úspěšnosti i dobrých mravů
přesnost a pořádek. Pro Švýcary je důle­
žité mít všechno správně zorganizované:
obchody otvírají přesně ve stanovenou
dobu, vlaky jezdí na čas a dochvilnost
v práci je očekávanou povinností. A tak
dobře organizovaný systém pracuje
stejně přesně jako pověstné švýcarské
hodinky. S jistou nadsázskou lze říci, že
dochvilnost stojí za úspěchem švýcarské
společnosti. Jak to dokážou? Možná pro­
to, že dokázali přijít na to, jak ušetřit čas.
Světlo světa tu poprvé spatřily typické
vynálezy moderní doby: instantní mléko
i káva, suchý zip, maggi nebo tavený sýr
v krabičce. Švýcarsko je však hrdé i na to,
že za mnoha převratnými vynálezy stály
humanistické pohnutky.
Za všechno může mléko
Altruistický počin stál u zrodu světové
potravinářské velmoci. Píše se rok 1843,
když se Henri Nestlé, chemik původem
z Frankfurtu nad Mohanem, usadil
ve Vevey, půvabném městečku na bře­
hu Ženevského jezera, na výjimečném
území tzv. montreauxské Švýcarské
riviéry, která v historii přilákala řadu
významných osobností.
Vědec usiloval o vytvoření náhrady
za mateřské mléko, jež by umožnila
hodnotnou výživu dětí, které nemohou
být normálně kojeny. Experimentoval
a míchal směsi kravského mléka, obilné
mouky a cukru, až se mu v polovině 60.
let 19. století podařilo vytvořit optimální
směs. Pojmenoval ji „Mléčná mouč­k a
Henriho Nestlé“. Výrobek poprvé vy­
zkoušel k výživě nedonošeného dítěte,
které nedokázalo tolerovat mateřské
mléko. V okamžiku, kdy lékaři vzdali
FOTO: swiss-image.ch/Jean-Francois Morerod
všechny dostupné možnosti na záchranu
dítěte, Henriho moučka zázračně zabra­
la. Vynález vedl vědce k založení společ­
nosti Nestlé v roce 1867 a dětská výživa
se pod touto značkou během několika
let rozšířila po celém světě. Produkce
sušeného mléka brzy od založení firmy
dosahovala neuvěřitelných 500 000 ple­
chovek ročně, které našly své zákazní­
ky v mnoha evropských zemích, v USA,
Rusku či Indii.
Pan Nestlé byl prozíravý podnika­
tel, a tak své jméno, které v němčině
znamená „malé hnízdo”, záhy převedl
do grafické podoby známé dodnes. Už
sedm let po založení firmy v roce 1874
však odešel do důchodu a všechny dnes
známé cukrovinky, káva, koření a další
oblíbené výrobky známé značky spatřily
světlo světa až mnohem později. V roce
1875 prodal podnik akciové společnosti
Jules Monnerat, která jej převzala i s jeho
jménem, pokračovala ve výrobě dětské
moučky a začala vyrábět poprvé také
kondenzované mléko.
Vynálezce zemřel dlouho před roz­
vojem světové potravinářské velmoci
v roce 1890 a je ironií, že první produkt
vyvinutý pro záchranu dětských životů
se stal v historii firmy nejkontroverzněj­
ším. Nestlé totiž mnohé organizace
kritizovaly za vývoz instatního mléka
do rozvojových zemí a v důsledku toho
za zvýšenou kojeneckou úmrtnost.
Na její konto byl připisován fakt, že
voda v zemích třetího světa často ob­
sahuje choroboplodné zárodky a chudí
a nevzdělaní rodiče často správně ne­
musejí pochopit instrukci „stačí přidat
jen vodu“. Firma se však hájila, že ni­
kdy neodrazovala od kojení, pokud je to
možné. Až po uzavření složitých dohod
o dodržování mezinárodních předpisů
v rozvojových zemích v roce 1984 byl
bojkot pozastaven.
Dnes ve Vevey najdete mezinárodní
sídlo Nestlé a také kulinární muzeum
Alimentarium, mimochodem první
gastronomické muzeum na světě, které
je situované v původním sídle Nestlé
z roku 1916. V jedné z jeho místností,
autentické pracovně generálního ředite­
le, se seznámíte s celým příběhem od vy­
nálezu instantního mléka až po součas­
nou produkci Nestlé, s osobní historií
Henriho Nestlé i průmyslovou historií
firmy od roku 1867, kterou připomínají
dobová reklama, původní balení, suve­
nýry i nejvýznamnější produkty.
www.alimentarium.ch
Švýcarsko dalo světu rozkoš
Historie vášně k čokoládě má za sebou
různé osudy: dávní Aztékové a Mayové
věřili, že požívání kakaových bobů dává
lidskému tělu mentální i fyzickou sílu,
a tak čokoládu používali při nábožen­
ských obřadech. Semena kakaových
bobů nabízeli bohům a čokoládu přijí­
mali jako posvátný nápoj. Španělé déle
než sto let po Kolumbově objevu v roce
1502 přísně uchovávali tajemství výroby
čokolády, a tak se začala ve větší míře
vyrábět až v 17. a 18. století, a to právě
ve Švýcarsku. A trvalo jen století, než
Z Montreux do Gruyere, Broc a zpět.
Čokoládovým vlakem se vydáte
přes Gruyères, domov proslulých
švýcarských sýrů a odtud do Broc za
odhalením tajemství výroby vynikající
švýcarské mléčné čokolády. Jezdí
každé pondělí a středu od června do
října z Montreux v 9.34 (příplatek CHF
39 ke Swiss Passu).
č e rv e n 2013 | 103
Švýcaři zajistili svému sladkému „ná­
rodnímu pokladu“ věhlas.
Byla to opět švýcarská riviéra, která
se stala od Vevey po Montreux líhní
slavných tvůrců a výrobců čokolá­
dy. François-Louis Cailler a Charles-Amédée Kohler tu založili rodinné
podniky již v první polovině 19. století.
Proslavili se však až po roce 1875, kdy
po osmi letech experimentování spatřila
světlo světa mléčná čokoláda. Na svět ji
přivedl Caillerův zeť Daniel Peter, přítel
Henriho Nestlé, který použil jeho nový
vynález – kondenzované mléko. Do této
doby byla známá pouze čokoláda tmavá
a hořká.
O čtyři roky později přinesl důleži­
tou inovaci Philippe Suchard, zakladatel
dalšího švýcarského čokoládového impé­
ria, když vytvořil melanžér – první pří­
stroj na mísení čokolády. A téhož roku
Rodolphe Lindt vynalezl další zařízení
využívané při procesu tzv. konšování,
jehož podstatou je intenzivní míchání,
roztírání a provzdušňování čokoládo­
vé substance. Tak vznikla lesklá, jemná
a krémová čokoláda, jak ji známe dnes.
Byl to však právě François-Louis
Cailler, který ve Vevey roku 1819 stál
u zrodu legendy švýcarské čokolády
a původně vysoce luxusní produkt, který
si mohla dovolit jen společenská sme­
tánka, začal vyrábět průmyslově a zpří­
stupnil ji masám. Jiný švýcarský tvůrce,
Jules Sechaud z Montreux, stál za dalším
prvenstvím: v roce 1913 „vykouzlil“ způ­
sob, jak plnit čokoládu, a vytvořil první
tabulky čokolády s rozplývajícím se pra­
linkovým jádrem.
Čím si švýcarská čokoláda zasloužila
tak mimořádnou pověst a popularitu,
když se již mnohem dříve snažily obsa­
dit trhy Španělsko a později Německo,
Anglie či USA? Za kouzlem neopakova­
telné chuti stojí nejen technologické vy­
nálezy, nýbrž nejspíš také kvalita vstup­
ních produktů: vysoce kvalitní kakaové
boby z nejlepších plantáží v Africe a, jak
jinak, čerstvé mléko ze zdravých švýcar­
ských pastvin.
Za svůdným pokušením i pozná­
ním můžete na švýcarské riviéře vyra­
zit Čokoládovým vlakem z Montreux
přes Gruyères až do Broc; je to půvabný
historický vláček ve stylu belle époque.
Svezete se ve vozech první třídy značky
Pullman – jako se po Švýcarsku putovalo
v roce 1915. Nejdříve se vyšplháte do ma­
lebné vesničky Gruyères, prohlédnete
si výrobnu proslulého sýra a ochutnáte,
jak mu jde doba zrání k duhu. Pak se
znovu vrátíte do retro atmosféry a do­
razíte až do Broc, sladkého cíle výletu,
kde v továrně Maison Cailler objeví­
te tajemství čokolády a historii její výro­
by od roku 1898. A samozřejmě se i při
ochutnávce řádně namlsáte a nakoupíte
pravé „caillerky“.
www.mob.ch
Prostě Nescafé
Kávové společnosti dnes vaří miliony
šálků kávy denně, aby vyrobily instantní
prášek pro snadnou a rychlou přípravu
kávy. Počátky nejstarší instatní kávy –
Nescafé – lze počítat do roku 1930, kdy
brazilská vláda a Brazilský kávový in­
stitut požádaly firmu Nestlé, známou
výrobou sušených nápojů, o pomoc při
vývoji a výrobě tzv. kávových kostek
rozpustných ve vodě, aby se zužitkova­
Kavárna je ve Švýcarsku
důležitým centrem komunikace
i mezilidských vztahů a pití
kávy tu patří ke každodennímu
rituálu. Pokud ale mají Švýcaři
naspěch, nejspíš si doma
uvaří jen rychlé Nescafé
(dole). Muzeum gastronomie
Alimentarium (naproti).
104 national geo graphic t r av e l e r
FOTO: swiss-image.ch/Christoph Schuerpf (dole),
swiss-image.ch/Andy Mettler (naproti)
ly přebytečné zásoby kávy. Kávový guru
Max Morgenthaler a jeho tým se tedy
pokusili najít způsob, jak vyrobit kvalitní
kávu, která si zachovává svou přirozenou
chuť. Po dlouhých sedmi letech výzku­
mu vznikl produkt, který byl pojmeno­
ván Nescafé (ze slov Nestlé a kavárna).
První komerčně úspěšnou rozpustnou
kávu firma představila 1. dubna 1938.
Instantní káva však nebyla zcela no­
vou myšlenkou. Poprvé ji představil
na panamerické výstavě v Buffalu roku
1910 japonsko-americký chemik Satori
Kato. Jeho káva nevalné chuti se uplat­
nila především u vojáků na frontách
1. světové války. Později se o její prodej
snažily různé společnosti, avšak bez val­
ného komerčního úspěchu. Až Nestlé
způsobila revoluci ve způsobu dehydra­
tace koncentrované kávy, která zname­
nala výrazné zlepšení kvality. A jak se
vyráběla? Jemná mlha koncentrovaného
roztoku se vstřikovala do vytápěné věže,
kde se kapky téměř okamžitě proměnily
v prach. Nová káva v práškové podobě
namísto původně plánovaných kostek
byla balena v plechovkách a od začát­
ku byla k mání i varianta bez kofeinu.
Praktické použití rozhodlo, že Nescafé
se stalo jedním ze standardních nápo­
jů amerických vojáků v Evropě i Asii,
roční produkce dosáhla v roce 1943
jednoho milionu plechovek a Nescafé se
stalo synonymem pro instantní kávu.
Praktickou stránku věci obrátila v pa­
desátých letech vlna rock’n’rollu, kdy se
instantní káva propojila s novým život­
ním stylem a stala se módním nápojem
teenagerů, kteří se hrnuli do kaváren
za novou hudbou. V průběhu let pak fir­
ma stále inovovala chuť kávy zavedením
mrazem sušené rozpustné kávy (1965)
a kávových granulí (1967) a usilovala
o autentické aroma, které by jí zajistilo
výsadní místo mezi rodící se konkurencí.
Magická lahvička
Otec značky MAGGI, Julius Michael
Johannes Maggi, byl švýcarský mlynář,
jehož neomylný instinkt pro potřeby
současníků i ambice v oblasti výživy
vedly k vynálezu první instantní polév­
ky. V roce 1886 vyrobil první dehydro­
vanou polévku z hrachu a fazolí, čímž
se stal pionýrem průmyslově vyráběné
potravy.
Obchodník, který patřil do jedné
z nejvýznamnějších švýcarských ro­
din, chtěl vytvořit nutričně hodnotnou
a dostupnou výživu pro chudé dělnické
rodiny.
Industrializace byla tehdy v plném
proudu a vznikla nová sociální třída to­
várních dělníků, jejichž výživa byla jed­
nostranná a nedostatečná – výsledkem
byla vysoká nemocnost a také kojenec­
ká úmrtnost. Julius Maggi proto hledal
způsob, jak získat výživné jídlo, které
by se připravovalo jen krátce a mělo
přijatelnou cenu. Tak vznikla náhražka
nedostatkového masa na základě luště­
nin bohatých na bílkoviny, která zajistila
nový způsob stravování. V témže roce
však Julius Maggi učinil mnohem vý­
znamější objev, když ze směsi bílkovin
z burských oříšků, kukuřice a pšenice
vytvořil tekuté koření do polévek, které
proslavilo jeho jméno po celém světě.
Dodnes je známé jako MAGGI.
Cereální expres
Ve švýcarské němčině znamená název
müsli jednoduše „mix“. Tato zdravá po­
choutka vznikla pod rukama švýcarské­
ho lékaře Maxmiliana Bircher-Bennera,
který byl jedním z prvních průkopní­
ků přírodní stravy založené na tepelně
nezpracovaných syrových potravinách.
Když onemocněl, jako první sám na sobě
vyzkoušel léčivé účinky jednoduché di­
ety na základě syrových jablek. V letech
1895 až 1900 provedl mnoho výživových
experimentů se syrovou zeleninou a ovo­
cem na sobě i pacientech svého sanatoria
v Curychu a pozitivní výsledky ho při­
vedly k teorii založené na harmonii mezi
člověkem a přírodou. Propagoval ji pod
heslem „jíst a žít“. Pro inspiraci nemusel
jít daleko. Nalezl ji při sledování každo­
č e rv e n 2013 | 105
Mezinárodní muzeum Červeného
kříže a Červeného půlměsíce,
které se věnuje historii a poslání
nejvýznamější humanitární
organizace,
se nachází
v severní „jako
Mariánský kostel
je vymalovaný
části
nedaleko
Paláce
v ráji“.Ženevy
Všimněte
si slavného
oltáře
národů.
Jeho minimalistickou
Wita Stwosze,
největšího gotického
architekturu
zdobí
symbolické
oltáře světa (protější strana nahoře).
sousoší
„Les Petrifies“
Čtvrť Kazimierz
– kdysi samostatné
(Zkamenělí) od Carla Buchera.
106 national geo graphic t r av e l e r
denního života pastýřů v švýcarských
Alpách, kteří žili výrazně jednoduchý
a zdravý život v souladu s přírodou. V na­
prostém kontrastu k dobovým teoriím,
které jako zdravé prosazovaly jen pokr­
my maximálně výživné, tučné a tepelně
upravené, vytvořil nekonvenční recep­
turu na rychlou snídani namíchanou
z ovesných vloček, lískových a vlašských
oříšků, nastrouhaného jablka a sezonní­
ho ovoce – müsli. Stačí doplnit lahodné
mléko či jogurt z alpských pastvin a půl
zdraví je jisté!
Zapínání podle lopuchu
Když švýcarský inženýr Georges de
Mestral v roce 1948 po procházce
po alpských svazích prohlédl svůj vlněný
kabát i srst svého psa posetou lopucho­
vými plody, všiml si, že semena pevně
ulpívají díky svým zvláštním mikro­
háčkům. A tak dostal geniální nápad
a vynalezl „suchý zip“. Svůj vynález si
dal patentovat v roce 1955 pod názvem
„VELCRO“, který vznikl spojením fran­
couzských slov „velour“ (samet) a „cro­
chet“ (háček). Suchý zip se dá snadno
spojit i rozpojit, ale jeho odpor vůči
bočním silám je neuvěřitelný. Některé
druhy jsou tak odolné proti síle smyku
(boční síle), že například zip o ploše
menší než 120 milimetrů čtverečních
udrží váhu jedné tuny. Tento důmyslný
systém zapínání našel uplatnění nejen
v textilním průmyslu – už od 60. let mi­
nulého století se ve velké míře využíval
v kosmonautice k přichytávání nástrojů,
nákladu a dalších předmětů k stěnám
interiéru kosmických lodí nebo ke ska­
fandru, aby se zabránilo jejich volnému
poletování v beztížném stavu. Poprvé si
suchým zipem usnadnili život američtí
kosmonauti při letu na Měsíc.
Pomoc ve švýcarských barvách
Červený kříž vznikl na popud ženevské­
ho rodáka Henriho Dunanta, švýcar­
ského obchodníka, spisovatele a později
nositele Nobelovy ceny za mír. Narodil
se v hluboce věřící kalvinistické rodi­
ně, která pomáhala potřebným, a už
jako mladý se zapojil do ženevských
dobročinných akcí. Jeho obchodní ces­
ta do míst bitvy u Solferina zásadně
změnila Dunantův život. Do městečka
blízko solferinského bojiště přicestoval
v den bitvy 24. června 1859, kdy se obě
nepřátelské strany, Francie a Rakousko,
srazily. Po bitvě zůstaly na bitevním poli
ležet desetitisíce raněných, umírajících
a mrtvých lidí. Otřesený Dunant začal
okamžitě organizovat pomoc, která spo­
čívala především v obstarávání potravin
a ve spolupráci se zdravotníky při ošetřo­
vání raněných. Zařídil nákup potřebné­
ho zdravotnického materiálu, pomáhal
stavět polní nemocnice a přesvědčoval
obyvatele, aby pomohli potřebným bez
ohledu na to, ke které straně konfliktu
patřili. Otřesný zážitek ho vyburcoval
k založení organizace na pomoc obětem
války a Dunant začal rozvíjet myšlenku
budoucí neutrální organizace. Nakonec
17. února 1863 vznikl za účasti dalších
zakladatelů pětičlenný výbor, tzv. Výbor
pěti, a vznikl Mezinárodní výbor červe­
ného kříže. Ve dnech 26. až 29. října 1863
ve velkém sále ženevského paláce bylo
rovněž rozhodnuto o emblému budou­
cí mezinárodní organizace – symbolem
se stala švýcarská vlajka v obrácených
barvách, červený kříž v bílém poli.
Toto datum je považováno za počátek
celosvětového hnutí Červeného kříže.
Později však vznikly rozpory s ostatní­
mi členy Výboru pěti a Dunant v roce
1864 rezignoval. O tři roky později musel
dát do konkurzu všechny své podniky
a po vyhlášení úpadku mu nezbylo vů­
bec nic. Přestěhoval se do Paříže a žil
v nuzných podmínkách. Jeho situace
se však změnila během francouzsko-pruské války. Tehdy založil Všeobecněpodporovací společnost a krátce na to
Všeobecnou společnost pro pořádek
a civilizaci. Teprve když se přestěhoval
do Londýna, začal dostávat určitou pe­
něžní výpomoc od vzdálenějších členů
rodiny. To Dunantovi umožnilo po­
někud klidnější život: v červenci 1887
se přestěhoval do Heidenu na břehu
Bodamského jezera, kde strávil zbytek
života. V roce 1901 získal jako prv­
ní Nobelovu cenu za mír za svůj po­
díl při založení Mezinárodního hnutí
Červeného kříže. Peníze, které z této
ceny získal, věnoval na charitativní účely.
Revoluce zvaná dada
V Curychu 5. února 1916 vzniklo jedno
z nejkurióznějších uměleckých hnutí,
když skupina umělců různých národ­
FOTO: ST/swiss-image.ch
swiss-image.ch/Andy Mettler (následující dvoustrana)
č e rv e n 2013 | 107
ností, mimo jiných Hugo Ball, Hans
Arp a Tristan Tzara, založili nový směr
dada. Vznikl jako revolta proti váleč­
ným hrůzám a prostředek, jak vyjádřit
zmatek a strach z války. Pro díla tohoto
uměleckého směru je charakteristická
úmyslná nesrozumitelnost – odtud
název dada, který připomíná dětské
žvatlání, slovo bez jakéhokoli význa­
mu, které si dadaisté prostě vymysleli.
Umělečtí rebelové propagovali totální
anarchii v životě i v kultuře a absolutní
svobodu tvorby a umění. Zatímco teh­
dejší běžné umění se snažilo povznášet
a působit pozitivně na city, dadaismus
naproti tomu chtěl urážet a šokovat.
Legendární Cabaret Voltaire v curyš­
ské uličce Spiegelgasse 1, kde zmínění
bouřliváci definovali svoje prohlášení,
byla avantgardní platforma pro výtvar­
né umění, divadlo, hudbu a tanec. Často
brutální a chaotická představení dokon­
ce vedla publikum k napadení protago­
nistů na scéně. V každém případě však
byl tento slavný kabaret zrcadlem sou­
časné avantgardy, které představovalo
radikální umělce, jakými byli například
Vasilij Kandinskij, Paul Klee, Giorgio de
Chirico či Max Ernst.
Již v roce 1917 se však umělci pře­
sunuli do jiné pověstné curyšské insti­
tuce – galerie Dada v Bahnhofstrasse
19. Cabaret Voltaire však ještě jednou
posloužil původnímu záměru, když
v roce 2002 skupina umělců pod ná­
zvem Neodada ilegálně okupovala
kabaret na protest proti jeho plánova­
nému uzavření. Během tří měsíců se
tu konalo množství neopakovatelných
party a kulturních večírků poezie i fil­
mu za účasti tisíců Curyšanů a míst­
ních umělců. Organizátoři byli nakonec
zatčeni, kabaret však pokračuje v tra­
dici dál a po několikaleté přestávce se
z něj nakonec stal interdisciplinární
prostor, který spojuje současné druhy
umění, koncerty, výstavy a představe­
ní, které reflektují aktuální švýcarskou
společnost.
Sýry v pohotovosti
Nejsou možná tak delikátní jako
dobře uzrálý gruyère, zato jsou vždy
v lednici připravené k rychlé svačině.
Řeč je o trojúhelníčcích v krabičce.
Za vznikem tavených sýrů stál pros­
108 national geo graphic t r av e l e r
tý obchodní zájem. Tvrdé sýry, které
švýcarští obchodníci na přelomu 19.
a 20. století hojně vyváželi do zámo­
ří, během dlouhé lodní přepravy lodí,
kdy chybělo dostatečné chlazení, trpěly
výrazným zhoršením kvality. Až v roce
1911 se podařilo firmě Gerber vyro­
bit sýr tavený, který je méně náchylný
ke kazení. Počátek výroby krabičko­
vých sýrů byl však zahalen tajemstvím.
Sýraři z obavy před konkurencí o svých
pokusech nikdy nemluvili a ani v jejich
poznámkách se nenašlo mnoho zázna­
mů o zkouškách. Je však jisté, že první
tavené sýry vznikaly ručně. V prvním
roce výroby se podařilo za den zabalit
100 krabiček s neděleným obsahem
o váze 250 gramů. Jen pro srovnání –
denní produkce firmy Gerber v roce
1976 činila 100 000 krabiček dělených
na tři, šest a dvanáct dílů.
Tekuté zlato
Původ sýrového fondue je spíše než
státními hranicemi vymezen historic­
kým regionem – územím nejzápadnější
části Alp, jehož hornatá část dnes náleží
z části Švýcarsku a zčásti Francii. Těžko
tedy říci, která z těchto zemí si může ná­
rokovat objev fondue, ovšem Švýcarsko
je prostě vyhlásilo za národní pokrm
a tím problém vyřešilo. Ať už to byli
švýcarští či francouzští alpští pastýři,
po většinu roku byli odříznuti od okol­
ního světa a k základním potravinám,
které si mohli sami vyrábět, patřil chléb
a sýr. Takže k vynálezu sýrového fon­
due nebylo daleko. Podle jiných legend
fondue vynalezli mniši, kteří v době
půstu nesměli požívat pevné pokrmy,
tedy ani sýr. Mnichy však napadlo zá­
kaz obejít tím, že sýr rozpustili. Pravé
švýcarské fondue kombinuje dva nebo
více druhů, zejména ementál, gruyère,
vacherin fribourgeois a appenzeller,
které se rozpustí spolu s bílým vínem
ve speciálním hrnci z kameniny (tzv.
caquelon). K tomu špetka pepře, česne­
ku, muškátu, stopka třešňové pálenky
a rituál může začít: plamen hořáku,
nad ním bublající sýr… Pak už stačí jen
zanořit kousky pečiva nebo vařených
brambor (jako v kraji kolem Gruyères)
napíchnuté na dlouhé vidličce a netr­
pělivě vyhlížet dno hrnce s připečeným
sýrem, tím nejlepším závěrem.
Fondue, dnes spíše gurmánská
záležitost, kterou si vychutnáváme
s přáteli, má docela prozaický původ.
Sýr i chléb uprostřed zimy rychle
okorávají a tak místní lidé v horách
zjistili, že pokud sýr nahřejí a namočí
v něm chléb, obojí hned lépe chutná.
č e rv e n 2013 | 109
Za švýcarskou
„udržitelnou“
architekturou
Text Dan Merta
110 national geo graphic t r av e l e r
Švýcarsko je pro
architektonickou
komunitu na celém
světě Mekkou,
kterou je třeba
alespoň jednou
za život navštívit.
Jak švýcarskou
architekturu ve
zkratce přiblížit?
k v ět e n 2013 | 111
S
eznámit se podrobněji s nejvý­
znamnějšími stavbami v této
středoevropské zemi, kterou
z šedesáti procent tvoří hory,
skály, led a alpské pastviny, by
si žádalo nejméně jedny vysokoškolské
prázdniny. Ovšem i dobře naplánovaná
architektonická dvoutýdenní cesta by
mohla výletníka poznamenat. Pokud
někdo vyráží do Švýcar častěji, ať již
za horami, vínem, kulinářstvím, studi­
em nebo obchodem, lze si pro každou
cestu připravit program a navštívit ně­
kolik zajímavých míst, která postupně
vytvoří celistvější mozaiku. V tomto
krátkém „instruktážním návodu“ zmí­
níme především kulturní, společenské
a sportovní stavby – a to z důvodu jejich
dostupnosti. Drobná architektura v od­
lehlejších lokalitách a menších vesnicích
vyžaduje totiž více času.
Síť kulturních zařízení – galerie,
muzea, koncertní sály, církevní stavby,
univerzitní kampusy, střední i základní
školy či sportovní zařízení ve velkých
112 national geo graphic t r av e l e r
městech i v malých vesničkách – je ob­
rovským portfoliem rozesetým ve všech
kantonech. Špičkovým segmentem, kde
již musíme hovořit o inženýrské techno­
logii, je strukturální design, a to jak v po­
době mostových těles, tak pro trekaře
v rovině bájných visutých mostů spoju­
jících jednotlivá údolí na horských stez­
kách: příkladem může být Europaweg
– součást slavného vysokohorského tre­
ku Tour Monte Rosa, visutý most Salbit
u Göscheneralpu nebo most Farinet ve­
doucí z vesničky Sailonnu k nejmenší
vinici světa. Pojďme proto procestovat
Švýcarsko od východu na jih, poté na zá­
pad a skončit na severu v oblasti jezer
a kulturních metropolí.
I příjezd do Švýcarska nám umožňu­
je odlišné zážitky. Cestujeme-li autem,
což při mapování a především hledání
architektonických klenotů je asi nej­
vhodnější, je tradiční branou do tohoto
„architektonického ráje“ Basilej. Vyplatí
se cestou navštívit poutní místo milovní­
ků designu Weil am Rhein s Vitra Design
Muzeem. Druhým klasickým portálem,
jímž se vstupuje do Švýcarska, je rakous­
ký Bregenz, opět město, kde je možno
navštívit několik špičkových architekto­
nických realizací (například Kunsthaus
Bregenz od architekta Petera Zumthora).
Třetím vstupem z česko-německé stra­
ny je horská trasa, pro kterou může být
základním kulturně-architektonickým
táborem rakouský Innsbruck (skokan­
ský můstek a lanová dráha od světové
ikony Zahy Hadidové). Těmito branami
vstupujeme do německy hovořící oblasti,
která je pravým rájem hlavně pro milov­
níky puristické architektury.
Především z oblasti Churu a Valsu
se minimalistické evangelium šířilo
i do sousedního Tyrolska, Voralberska
i Jižního Tyrolska. Tento region je ro­
dištěm několika vynikajících architek­
tů – Maria Botty, Giona A. Caminady,
Valeria Olgiati a Petera Zumthora.
Nejzajímavější realizace najdete v měs­
tečkách a vesničkách Chur, Flims,
Vals, Vrin a Zernes. Ideálním místem
swiss-image.ch/Guillaume Perret (předchozí dvoustrana)
dan merta (všechny ostatní fotografie v článku)
Škola v Leutschenbachu, Curych, architekt: Christian Kerez, 2009 (protější strana),
Castelgrande, Bellinzona, architekt: Aurelio Galfetti 1981–1991 (nahoře),
Centrum Paul Klee, architekt: Renzo Piano, 2005 (dole).
č e rv e n 2013 | 113
Nestlé Wellness Centrum Vevey, architekt: Richter-Dahl Rocha & Associés architectes SA, 2006–2008 (nahoře), termální lázně, Vals,
architekt: Peter Zumtor, 1993-1996 (dole), Úprava historického hospicu, průsmyk sv. Gotharda, architekt: Miller & Maranta, 2005−2009
(naproti nahoře), kaple, Saint-Loup, architekt: LOCALARCHITECTURE, 2008 (naproti dole).
114 national geo graphic t r av e l e r
pro relaxaci těla i ducha jsou termál­
ní lázně v horské vesničce Vals (Peter
Zumthor). Nosnou myšlenkou architek­
ta Zumthora bylo vytvořit lázně v podo­
bě historické jeskyně, využít vlastnosti
světla a ze země vyvěrajícího pramene.
Zumthor pracoval s přírodním kame­
nem z blízké lokality, který se stal ini­
ciačním prvkem pro celý projekt a byl
použit s velkou úctou a respektem.
Vyplatí se také zastávka v návštěvnic­
kém centru Švýcarského národního par­
ku v Zernesu – jeho autorem je Olgiati
a jde o další minimalistický opus.
Ve Valsu se nachází také dům–„nora“
od SeArch/CMA. Do této východní ob­
lasti spadají i známá lyžařská či horská
střediska – Davos, St. Moritz, Arosa, kde
můžeme narazit také na vynikající kous­
ky od architektonických veličin, jakými
jsou Norman Foster, Gigon/Guyer nebo
Berth&Deplazes.
Pojďme se nyní trochu ohřát či ochut­
nat víno z oblasti Ticina, kde stojí za to
navštívit zejména Bellinzonu (především
proslulý hrad Castelgrande s úpravami
od architekta Aurelia Galfettiho), kte­
rá je od roku 2000 součástí světového
dědictví UNESCO, a vesničku Monte
Carraso. Zde je třeba připomenout osob­
nost architekta Luigiho Snozziho, legen­
du švýcarské architektury a urbanismu,
který svou osvíceností proměnil Monte
Carraso, tak jako G. A. Caminada změ­
nil vesničku Vrin.
Přes horské masivy se dostáváme
do kantonu Wallis, kde nalezneme draho­
kam současné udržitelné architektury –
novou chatu Monte Rosa od studia Bearth
& Deplazes Architekten a Studia Monte
Rosa. Můžeme se k ní vypravit z horské­
ho střediska Zermatt: výjezd zubačkou
a cesta přes ledovec Gornergletscher
(nejlépe s horským vůdcem) zabere
čtyři hodiny. Charakteristickým rysem
horské chaty Monte Rosa je její energe­
tická autonomie uprostřed pusté a izolo­
vané horské krajiny v nadmořské výšce
2 883 metrů. Tyto extrémní podmínky
ovlivnily architektonický koncept, který
společně vyvinuly švýcarský Federální
technologický institut (ETH) v Curychu
a Švýcarský alpský klub (SAC).
Nyní se již nacházíme nedaleko ob­
lasti Romandie, jsme však stále ještě
v horách, a proto bychom měli nejdříve
navštívit střediska Crans-Montana, Les
Diablerets či vesničku Chamoson. I zde
můžeme narazit na několik architekto­
nických zajímavostí.
Přesuneme se k Ženevskému jezeru,
kde se na stráních vystupujících z jezera
rodí jak krásná vína, tak velmi zajíma­
vá architektura. V Lausanne navíc žije
přední český architekt Ivan Koleček,
v současnosti profesor na Fakultě ar­
chitektury VUT v Brně. Nonšalantnost
blízké Francie se odráží i v architektuře
v oblasti Ženevského a Neuchatelského
jezera. Už to není pouze minimalistic­
ká přísnost, architekti více používají
typický „globální“ jazyk současné ar­
chitektonické typologie a morfologie
terénu samozřejmě umožňuje otevře­
č e rv e n 2013 | 115
nější kreace. Centrem architektonického
dění je především „olympijské“ město
Lausanne, kde sídlí druhá nejvýznam­
nější technická universita ve Švýcarsku
EPFL (v roce 2010 bylo v univerzitním
kampusu otevřeno futuristické Rolex
Learnig Centre).
Ve spádové oblasti Lausanne je mož­
né vidět vynikající ukázky regionální
architektury, která vzniká díky smyslu­
plné podpoře měst či obcí – školy, kul­
turní domy, sportoviště. Perlou bychom
mohli nazvat kapli v Saint-Loup, kdy
byla v rámci projektu vyvinuta inova­
tivní technika stavění ze dřeva inspi­
rovaná geometrickým systémem ori­
gami. Abychom nezapomněli na víno,
k návštěvě vybízí vinotéka Vinorama
Lavaux nacházející se mezi vinnými
terasami nedaleko městečka Vevey
a Montreux.
116 national geo graphic t r av e l e r
Mi lov níci hudby budou znát
Montreux se slavným jazzovým festi­
valem, ve Vevey je zase k vidění jedna
z kultovních staveb švýcarské archi­
tektury 60. let – světové sídlo Nestlé
od Jeana Tschumiho (sochařsky pojatá
betonová stavba s ocelovým přesahem).
Nyní k ní bylo přistavěno futuristické
wellness centrum. Pár set metrů na bře­
hu jezera se nachází Villa Le Lac, kterou
Le Corbusier postavil v roce 1923 pro
své rodiče. Je nejmenší a nejjednodušší
z jeho bílých vil.
Mezi vinicemi, které se prostírají
pod pohořím Jura, poputujeme k dal­
ším dvěma jezerům – Neuchâtelskému
a Bielskému. Severně nad Neuchâtelem,
kde v rámci revitalizace lokality míst­
ního nádraží vznikl jedinečný Campus
Arc, je Corbusierovo rodné město La
Chaux de Fonds. Je zde možné navštívit
první rané modernistické vily od toho­
to snad nejvýznamnějšího architekta
20. století. Příznivce sportu zaujme re­
konstrukce fotbalového stadionu a při­
lehlá sportovní hala nedaleko centra
Neuchâtelu. V širším okolí je lávka pro
pěší, Combe des Epines, od Geninasca
Delefortrie. Specifické místo pro pře­
chod přes říčku Areuse si klade otázky
týkající se integrace architektury v kra­
jině. Odpověď dává tento můstek ve tva­
ru organické skulptury, jejíž rozvlněné
linie nejlépe ladí s místem a vodou.
Po pobřežní silnici se blížíme k měs­
tečku Biel, kde se na předměstí nachází
jeden z proslulých dřevěných „swiss
boxů“ – Dřevařská škola kanceláře
Meilly-Peter. Centrální vstupní hala
téměř sto metrů dlouhé budovy je z pře­
pjatého betonu, výukové části po obou
stranách jádra tvoří samonosné dřevě­
né konstrukce. Budova vznikala téměř
deset let, avšak výsledkem je velice pří­
jemně a přirozeně působící stavba, která
stárnutím získává přirozenou patinu.
Nyní nás už čekají německy hovo­
řící města středu a severu Švýcarska.
V Bernu nesmíme zapomenout
na Kulturní centrum Paul Klee od ital­
ského architekta Renza Piana. Jeho
monumentální vlnovky vedou dialog
s okolním terénem. O udržitelnost
se také stará jeden zemědělec, který
na muzejních polích pokrývajících čás­
tečně i střešní vlnovky, pěstuje ječmen.
Další kulturní metropolí je Luzern,
kam na břeh tamního jezera navrhl
francouzský architekt Jean Nouvel
kulturní a kongresové centrum. Kromě
hudebních zážitků nabízí tento skvost
i technický bonbonek – obrovskou
vykonzolovanou střechu a propojení
interiéru s exteriérem přes vodní hla­
dinu. V Luzernu narazíme i na další
výjimečný kulturní svatostánek – švý­
carské Muzeum dopravy, dílo atelié­
ru Gigon/Guyer. Můžeme se zastavit
i v Zugu, několik skvělých staveb bylo
realizováno i v malém Winterturu; nej­
většími klenotnicemi jsou však Curych
a Basilej. Každé město nabízí uvnitř
a v okolí desítky vynikajících příkladů
světové architektury a kulturní nabídka
je opravdu úžasná.
V Curychu najdete například školní
budovu v Leutschenbachu (architekt
Nová chata Monte Rosa, Zermatt, architekt: Bearth & Deplazes Architekten, Studio Monte Rosa
2007- 2009 (naproti), základní škola v bývalém klášteře, Monte Carraso, architekt: Luigi Snozzi, 1977-1993,
La Tuffiére − obecní budova a kulturní sál Corpataux-Magnedes, architekt: 2b architectes, NB.ARCH, 2007- 2010 (dole)
č e rv e n 2013 | 117
Nové staniční budovy pro sedačkovou lanovku, Carmenna, Arosa, architekt: Bearth & Deplazes Architekten AG, 2001 (nahoře),
voliéry v Bois-de-la-Bâtie Petit-Lancy, architekt: group8, 2006-2007 (dole),
lávka pro pěší, Combe des Epines, architekt: Geninasca Delefortrie SA, 2001-2002 (naproti).
118 national geo graphic t r av e l e r
Christian Kerez). Vyznačuje se trans­
parentností, vertikálním navršením
prostorů, přičemž tělocvična byla umís­
těná na vršek budovy. Velmi zajímavým
počinem v poloze revitalizace industri­
álního dědictví je oživení železničního
viaduktu od studia EM2N.
Basilej jsme zmiňovali na začátku
jako jednu ze tří možných vstupních tras
do Švýcarska. Je to nádherné město, kde
sídlí jedna z nejuznávanějších architek­
tonických kanceláří v celosvětovém kon­
textu Herzog & de Meuron. Navštívit
můžeme Rehab Basel, Central Signal
Tower, St Jakob´s Tower and Stadium,
Campus Novartis, galerii Beyeler
Foundation a další stavby, které potvr­
zují, že Švýcarsko je zemí architektuře
zaslíbenou.
Na závěr si tedy položme otázku: Jaká
je tedy „udržitelná“ švýcarská architek­
tura? Je to zkrátka architektura s velkým
„A“ a není to pouze zásluha architektů,
nýbrž celé společnosti, což předjímá její
hodnotu. Pokud společnost staví na tra­
dici, kvalitě, respektu a transparentnos­
ti, pak to nikdy nemůže dopadnout jinak
než dobře.
Se švýcarskou architekturou se
mohli zájemci seznámit v rámci
letošního Švýcarského jara v pražské Galerii Jaroslava Fragnera. Ta
představila dvě putovní výstavy, které jsou jakýmsi letmým pohledem
na současnou architektonickou
produkci ve Švýcarské konfederaci.
Výstava s názvem Swiss Posi­
tions/33 přístupů k trvale udržitelnému způsobu stavění je souborem
fotografií 33 klíčových projektů švýcarské architektury za posledních
dvacet let, které se dotýkají tématu
udržitelného rozvoje. Realizace jsou
rozděleny do šesti kategorií: rekreace, infrastruktura, Alpy, venkov, město a předměstí. Odlišné zaměření
budov si vyžádalo různé přístupy
architektů z hlediska stavebních
technologií, použitých materiálů,
ekologie a ochrany životního prostředí. Výsledkem je vůči přírodě
šetrná architektura s výraznými
estetickými kvalitami. Mezi architektonickými studii zastoupenými
na výstavě jsou i velká jména švýcarské architektury, například Herzog
& de Meuron, Buchner Bründler,
Diener & Diener Architects, Gion A.
Caminada, Bernard Tschumi nebo
Peter Zumthor.
Výstavu Distinction Romande d´Architecture 2010 připravilo Sdružení
DRA, které se zabývá mapováním
a prezentací architektury Romandie,
tedy frankofonní oblasti Švýcarska.
Francouzština je úředním jazykem
nebo převažuje v šesti kantonech
země: Fribourgu, Juře, Neuchâtelu,
Vaudu, Wallisu a Ženevě. Autoři
výstavy zdůrazňují, že zatímco pro
ně samé jsou stavby francouzské,
německé a italské oblasti odlišné
a svébytné, v zahraničí jsou vnímány jako „jednotná švýcarská
architektura“. Výstava představila
tři desítky nejzajímavějších staveb,
mezi nimiž jsou výrazně zastoupeny školy a veřejné stavby a důraz je
kladen na vztah stavba – uživatel,
udržitelnost, kontextuálnost a tradiční materiály.
č e rv e n 2013 | 119
Text Petr Buček
Magický LuZern
myslí i na vozíčkáře
120 national geo graphic t r av e l e r
Kapličkový most v Lucernu
je nejznámějším symbolem
města. Málokdo z turistů
si nechá ujít procházku
z jednoho konce na druhý.
Věž ze 14. století sloužila
jako vězení, později v ní
sídlil archiv.
Luzern je možná nejmagičtějším městem Švýcarska.
Leží na břehu velkého jezera obklopený alpskými vrcholy,
v centru má historické dřevěné mosty a nad nimi staré
hradby. Navíc je přátelský i pro vozíčkáře – ostatně jako
mnohá další místa v této alpské zemi.
k v ět e n 2013 | 121
K
romě krásného historického
centra má Luzern také Zlatou
cestu. Mezi Čechy, kteří město
ležící uprostřed Švýcarska na­
vštíví, je tento půl- až celodenní
výlet velmi populární. Během putování
po Zlaté cestě se přenesete o dva tisíce
metrů výš, pojedete lanovkou, zubačkou
i lodí. Švýcarsko je hrdé na své kvalitní
a různorodé dopravní prostředky. Tady
je vyzkoušíte skoro všechny během jed­
noho dne.
Z Luzernu se vyjíždí autobusem do
městečka Kriens. Nízkopodlažní au­
tobusy mají rampy, které vozíčkáře
vyzvednou na palubu. V Kriensu se
přestupuje na lanovku. S elektrickým
vozíkem lze najet až do gondoly, majitele
mechanických vozíků pomáhá přenést
obsluha. Následuje cesta na vrchol hory
Pilatus s jedním přestupem – do velké
kabiny. Cestou se kocháte výhledy na
okolí, to hlavní však přichází nahoře.
Vrchol Pilatus leží 2 132 metrů nad
mořem a za jasného dne z něj můžete
obdivovat 73 alpských vršků.
Okolo jména hory se točí řada pověstí
a legend. Vrchol jako by podepíraly vel­
ké pylony, proto Pilatus. Později se však
jméno začalo spojovat s římským kru­
tovládcem Pilátem Pontským, jehož tělo
má být podle legendy pohřbené nedaleko
hory. Říká se, že kdekoliv jinde ho dříve
pohřbili, místo smetla vlna bouří a jiných
rozmarů počasí. Nahoře v Alpách však
takové vánice a nárazové větry nikoho
nepřekvapí, a proto Pilátovo tělo údajně
122 national geo graphic t r av e l e r
našlo poslední spočinutí právě zde. Aby
však nikdo Piláta nerušil, zakazovala
městská rada Luzernu až do 16. století
jakékoliv výstupy na tuto horu plnou
tajemství.
Kromě Piláta si obyvatelé Luzernu
svou magickou horu spojovali také
s draky, čarodějnicemi a kouzelníky.
Není divu, protože ze směru od vysoké
hory přicházejí dodnes na Luzern s nad­
mořskou výškou 435 metrů přívaly dešťů,
sněhu a bouří. A drak se stal oficiálním
symbolem tohoto alpského vrcholu.
Pilatus si můžete vychutnat také
z restaurace na vrcholu hory, v teplých
dnech se sedí na terase. Vrchol je pří­
stupný celoročně.
Z magické hory nejstrmější
zubačkou
Co následuje potom, není jen prostý ná­
vrat zpátky do Luzernu, protože Zlatá
cesta je okružní. To znamená, že se jede
jinudy a příznivci dopravních prostřed­
ků všeho druhu si přijdou na své.
Zlatá trasa vede po asfaltu, vzduchem,
po kolejích i po vodě. Asfalt a vzduch
překonávaly dopravní prostředky smě­
rem nahoru na Pilatus, nyní je na řadě
ozubená železnice. Ta však jezdí jen
v teplé části roku.
Dolů z dračího, čarodějnického a hrů­
zovládcova kopce sjíždíme nejstrmější
ozubenou dráhou na světě. Nevracíme
se do Kriensu, nýbrž do Alpnachstadu.
Cesta dolů trvá 40 minut a nabízí další
kochání alpskou krajinou.
Nástup vozíčkáře do ozubené lanov­
ky je nutné domluvit předem, nejlépe už
cestou nahoru. Koleje ozubené železni­
ce stojí od sebe v rozestupu pouhých 80
centimetrů. Na čtyřech a půl kilome­
trech své délky překonává nadmořskou
výšku 1 635 metrů. Nejstrmější část má
48procentní sklon. Cesta trvá dlouho,
protože vlak jede dolů maximálně rych­
lostí devět kilometrů za hodinu.
Údolní stanice ozubené železnice stojí
ve městě Alpnachstad. Tady čeká vý­
letníky na Zlaté cestě poslední přestup.
Další dopravní prostředek už žádné pře­
výšení a klesání nepřekonává. Je jím loď,
parník na Vierwaldstätterském jezeře.
Výletníky čeká hodinová plavba
po krásné vodní hladině obklopené
Alpami. Nalodění je bezproblémově
bezbariérové. Loď má restauraci, když
je venku pěkně a Pilát nesesílá dolů
hromy a blesky; doporučujeme strávit
plavbu venku.
Ostatní velká švýcarská jezera –
Curyšské, Ženevské nebo Neuchatelské
– nesou název svého největšího pobřež­
ního města. Vierwaldstätterské jezero
napovídá, že na jeho březích leží hra­
nice čtyř kantonů. Tři z nich jsou his­
toricky nepřehlédnutelné. Uri, Schwyz
a Unterwalden se v roce 1332 spojily,
aby daly vznik pozdějšímu Švýcarsku.
V Evropě se dnes stěží najde stabilnější
uskupení, přestože spojuje lidi různých
jazyků a odlišných tradic.
Když most hořel, Švýcarům
tekly slzy
Zanedlouho to bude 20 let, kdy z větší
části shořela hlavním památka a nej­
větší symbol Luzernu. 18. srpna 1993
Švýcaři nevěřícně pozorovali plameny
nad dřevěným mostem Kapellbrücke
(Most u kaple). Místní dodnes vzpo­
mínají na smutek, který požár vyvolal.
Most přes řeku Reuss vytékající
z Vierwaldstätterského jezera posta­
vili jako součást městského opevnění
už v roce 1333. Tento 170 metrů dlouhý
most s vodní věží, který nad řekou udělá
dvě zatáčky, je jedním z nejdelších za­
střešených dřevěných mostů na světě
s typickými truhlíky naplněnými kvě­
tinami. Ačkoliv na most vedou z každé
strany schody, vozíčkáři na něj vyjedou:
na bočnici schodů je elektrická rampa.
foto: petr buček (nahoře a naproti nahoře),
swiss-image.ch/Andy Mettler (naproti dole)
Hodiny na radniční věži (nahoře). Lucern leží na břehu Vierwaldstätterského jezera, mosty vedou přes řeku Reuss, která tu
opouští jezero. Kapličkový most byl dlouhá staletí součástí městského opevnění. Proto není úplně rovný. Dnes patří mezi dva
nejdelší dřevěné kryté mosty v Evropě. Protože na něj vede několik schodů, pro vozíčkáře tu mají elektrické rampy (naproti).
č e rv e n 2013 | 123
K jejímu oživení stačí euroklíč, který je
možné si zapůjčit na místech uvedených
na malé cedulce. Půjčovna je například
na vlakovém nádraží. Stejnou rampu lze
použít pro přechod dalšího historického
mostu v Luzernu, Spreuerbrücke. Zdobí
jej stejně jako jeho vyhořelý slavnější pro­
tějšek deskové obrazy.
Kulturní centrum a dopravní
muzeum
Když se v Luzernu zeptáte, co máte
kromě historických mostů a starého
městského centra navštívit, pošlou vás
místní před svou chloubu moderní ar­
chitektury. Pošlou vás do KKL. To je
zkratka pro kongresové a kulturní cen­
trum. Stojí nedaleko nádraží na břehu
jezera. Původně mělo dokonce stát na
jezeře, plány se však změnily a zvítě­
zila úspornější varianta. Koncertní sál
pojme 1 840 posluchačů a jeho akustika
je prý fenomenální. Na programu bývá
především klasická hudba.
Kdo má raději historii, vyrazí do
Starého Města, které je plné ma­
lebných náměstíček s domy, jejichž
omítku pokrývají zajímavé fresky.
Milovník dopravních strojů zase zamí­
ří do švýcarského dopravního muzea
(Verkehrshaus) – nejnavštěvovanějšího
muzea v zemi. Připomíná důmyslně po­
stavenou megahračku vhodnou pro lidi
od tří do 99 let.
Každý rok sem přijde milion návštěv­
níků a na ploše 20 000 m2 se nenudí ani
náhodou. Obdivují například historické
vlaky. Švýcarsko je hvězdou na železnič­
ním nebi a zdejší vlaky opravdu stojí za
to. Malí i velcí návštěvníci si mohou na
vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je, být
řidičem rychlovlaku či pilotem velkého
letadla.
Co ještě zažijete? Zavzpomínáte na
dobu, kdy jsme si všichni hráli s elektric­
kými vláčky. Zdejší kolejiště je ohromné.
Dopravní muzeum si neprohlédnete za
hodinu nebo za dvě, klidně v něm stráví­
Jak se dostat do Luzernu
Autem je to z Prahy do Luzernu 750
kilometrů, sedm hodin jízdy. Cesta
vede přes Rozvadov, Norimberk,
Heilbronn, Stuttgart a Curych. Z Brna
je to devět hodin jízdy, nejlepší je zvolit cestu přes Prahu.
Do Curychu létá z Prahy ČSA a letecká společnost Swiss International Air
Lines. Přímo z letiště se do Luzernu
dostanete vlakem. Z Curychu je to
hodina cesty.
Vlakem se do Curychu dostanete
z Prahy přímým vlakovým spojem.
Pokud chcete po Švýcarsku cestovat
vlakem, informujte se na Swiss Pass.
te celý den. Vystavují tu 3 000 objektů…
Muzeum je samozřejmě bezbariérové.
Tento článek vyšel v časopise „Můžeš“
zaměřeným na handicapované.
Vrchol Pilatus v nadmořské
výšce 2 128 metrů nad
mořem je oblíbeným
cílem výletu návštěvníků
Luzernu.
124 national geo graphic t r av e l e r
foto: swiss-image.ch/Andy Mettler (dole), jaroslav jiřička (naproti)
Luzernský karneval patří
k nejvyhlášenějším ve
Švýcarsku. Byznysmeni
odloží obleky a kravaty,
řemeslníci montérky…
Celé město se baví.
č e rv e n 2013 | 125
A co ještě na závěr
doporučuje odborník?
Alena Koukalová vede již řadu let českou pobočku Švýcarské centrály cestovního
ruchu. Švýcarsko má proto tak říkajíc v náplni své práce, avšak alpská země je pro
ni i velkým soukromým koníčkem. Kdo jiný by tedy na závěr měl doporučit několik
osobních tipů, které byste při svém putování rozhodně neměli opomenout?
1) Stein am Rhein
Kouzelné městečko ve východním Švý­
carsku s bohatě zdobenými fasádami
domů, pitoreskními restauracemi a ob­
chůdky. Život je spojený s Rýnem, mladí
do něj v létě skáčou z mostu za bohatého
povzbuzování diváků. Po Rýnu se můžete
také vydat na vyhlídkovou plavbu lodí.
Ideální zastávka také pro cyklisty krou­
žící kolem Bodamského jezera.
2) Appenzell
Městečko, kde dodnes udržují staré tra­
dice. Na místní hlavní třídě můžete ješ­
126 national geo graphic t r av e l e r
tě teď potkat místní, jak chodí bosi. Až
tady v centru města navíc ucítíte vůni
kravského chléva. Referendum tu dosud
probíhá hlasováním na náměstí. Život
tady plyne jako med, sladce a pomalu.
Typickým produktem Appenzellu jsou
kované ozdoby a perníčky plněné mar­
cipánem.
3) Val Onsernone
Jedno z magických údolí Ticina. K nej­
krásnějším městečkům patří Berzona
spojená se jménem spisovatele Maxe
Frische, který tady žil. Z posledního mís­
ta v údolí se můžete vydat k starobylým
lázním.
4) Muzeum Jeana Tinguelyho
v Basileji
Jean Tinguely vytvořil mnoho jedineč­
ných plastik sestavených většinou z před­
mětů, které už dosloužily. Jde často o roz­
měrné pohybující se plastiky. Návštěvník
je tak brzy vtažen do jedinečného ma­
gického světa. K nejznámějším objektům
kromě muzea patří Heureka v Curychu
na břehu jezera, kašna v Basileji a ve Fri­
bourgu. Muzeum je i zajímavé architek­
foto: swiss-image.ch/Martin Ruetschi (nahoře),
ST/swiss-image.ch (naproti)
tonické dílo, a pokud tady budete v létě,
můžete přímo pod ním vstoupit do Rýna
a doplavat odtud do centra Basileje. Oble­
čení si dáte do plastového batůžku a po­
plave tak s vámi.
5) Curyšské jezero
I největší město Švýcarska žije s jezerem.
Co všechno to konkrétně znamená? Malá
okružní plavba po jezeře (1 hod.) je zahr­
nutá v ceně jízdenky na veřejnou dopra­
vu. Od Národopisného muzea vyplouva­
jí také lodě, které mají několik zastávek
na Limmatu a pak pokračují až na jezero
do zastávky Zürich Horn, kde najdete
i vynikající restauraci. I tyto plavby jsou
součástí jízdenky MHD. Přímo ve městě
jsou na březích jezera pláže, kam se jdou
lidé vykoupat při polední pauze nebo se
tam sejdou hned po práci. Jakmile je jen
trochu hezky, zaplní se parky okolo je­
zera lidmi, kteří tu odpočívají, povídají
si, sportují. Všechny pláže i parky jsou
přístupné zdarma. Na podzim se na lo­
dích na jezeře koná proslulá výstava vín
Vinea-Expovina. A pokud si chcete vy­
chutnat pohled na jezero, pak doporuču­
ji rozhlednu na Uetlibergu nebo výhled
z věže Grossmünsteru.
6) Vyhlídka z katedrály
sv. Petra a Pavla v Ženevě
Staré Město v Ženevě má samo o sobě je­
dinečnou atmosféru a určitě si procházku
tady dopřejte. Nejlépe spojenou s poseze­
ním v některé z četných restaurací a ka­
váren. Vstup do muzeí je v Ženevě také
zdarma. Katedrála na vás zapůsobí svou
majestátností již na první pohled. A až
vstoupíte, nezapomeňte se podívat také
na věž, výhled stojí za to. Před vámi bude
ležet nejen Ženeva, nýbrž i celé Ženevské
jezero.
ta, kde je vyznačena okružní trasa, kterou
si může každý sám projít. Minout byste
neměli Lindenhof, Frauenmünster s okny
od Chagalla, Grossmünster, Niederdorf
a samozřejmě proslulou Bahnhofstrasse.
Tady byste měli zajít ke Sprünglimu a dát
si alespoň nějakou sladkou maličkost.
Zážitkem je posezení v kavárně v 1. pa­
tře s jedinečnými zákusky. Pokud máte
na Curych více času, nezapomeňte také
na návštěvu Curych West – bývalou in­
dustriální část Curychu, kde dnes najdete
spoustu obchůdků, trendy klubů a restau­
rací i úžasnou tržnici.
8) Valle Maggia
Pro mě asi nejkouzelnější údolí v Ticinu.
Klidné údolí kamene bez zástupů turistů
začínající ve vesnici Ponte Brolla vinoucí
se podél stejnojmenné říčky. Z kamene
jsou také vybudovány všechny místní
stavby včetně střech. Věřte, že se tady
dá strávit celý týden a zdaleka nestih­
nete objevit všechno. Tak alespoň moje
hlavní srdeční záležitosti: v létě koupání
v řece Maggia přímo ve stejnojmenné
obci, dojdete tam od prodejny Coop,
kostel v Mognu od Maria Botty, odtud je
to už jen kousek do Fusia, vesnice na kon­
ci světa, autem však můžete jet ještě dál
až k jezeru Lago Naret. Pro zajímavost
převýšení mezi vesnicí Maggia a 40 kilo­
metrů vzdáleným Lago Naret je rovných
2 100 metrů. Cevio s místním muzeem,
ale také úžasnou zahradou plnou land art
(najdete na kraji obce pod svahem). Bosco
Gurin vystavěný Wallisany, a tedy v úplně
jiném stylu, 80 metrů vysoký vodopád
ve Forogliu, kamenné domečky posazené
mezi obrovské balvany ve Val Bavona.
9) Pěší túra Monte Lema
– Monte Tamaro
Při tomto přechodu, který zvládne kaž­
dý turista zvyklý na pohyb v horách, vás
čekají neuvěřitelné výhledy na obě je­
zera Lago Maggiore i Lago Lugano, ale
i na walliský masiv Monte Rosy s nejvyšší
horou Švýcarska Dufourspitze. Na závěr
vás pak ještě čeká jedinečný kostel od Ma­
ria Botty. Pokud nejste mimořádně zdatní
turisté, doporučuji usnadnit si přechod
výjezdem lanovkou na Monte Lema
a sjezdem dolů z Monte Tamaro. Obě
místa jsou dostupná veřejnou dopravou.
V každém případě si na přechod rezer­
vujte celý den.
10) Via Spluga
Vícedenní přechod ze švýcarského Thusis
až do italské Chiavenny vás provede podél
Rýna, soutěskou Via Mala, ke kostelu St.
Martin do Zillis, do lázní Andeer kolem
soutěsky Rofla a do dříve významného
městečka Splügen, odtud se už vydáte přes
průsmyk do italské Isoly. Kouzlo celé ces­
ty spočívá v tom, že můžete jít od kem­
pu ke kempu nebo od hotelu k hotelu,
podle toho, jaké ubytování si zvolíte, jen
nalehko a zavazadla vám budou z mís­
ta na místo převezena, navíc dostanete
na cestu oběd a také mapu. Můžete si
objednat i průvodce. Ani bez něj se však
neztratíte, jen se možná dozvíte daleko víc
o místním kraji a lidech. Taková dovolená
stojí za vyzkoušení.
7) Curych
Curych jako největší město Švýcarska
byste také neměli vynechat. Pokud jste
tady poprvé a nemáte moc času, zajděte
hned na nádraží. To je i tady jako v mnoha
dalších švýcarských městech doslova srd­
cem města, kde se konají i vánoční trhy,
filmová představení a také se tady najíte
a nakoupíte tu i o víkendu a ve svátek. Vy
se však vydejte do informační turistické
kanceláře, která je přímo ve vstupní hale.
Tady si můžete vyzvednout i plánek měs­
č e rv e n 2013 | 127
11) Báječná kombinace
vláčků a lanovek
Pokud máte rádi vláčky, neměl by vám
uniknout okružní výlet z Martigny. Vy­
jedete z nádraží Martigny směrem jako
Mont Blanc Express až do zastávky Le
Chatelard. Tady přestoupíte na otevře­
nou pozemní lanovku, která vás doveze
až k malému muzeu parních vlaků a také
dalšímu přestupu, tentokrát na rozkošný
vyhlídkový vláček, kterým po vrstevnici
dojedete až k poslednímu přestupnímu
bodu na kabinkovou pozemní lanovku
– a ta už vás dopraví k přehradě Lac d´E­
mosson s nádhernými výhledy. Zpět se
vrátíte stejnou cestou.
12) St. Ursanne
Středověké městečko vám bude připadat
jako kulisa vybudovaná pro film, ale není
to tak. Pokud budete mít štěstí a bude se
tady právě konat trh, nebude vrcholné­
mu zážitku chybět vůbec nic. Navštívit
musíte i místní jedinečný kostelík a také
doporučuji některou z kaváren. Od měs­
tečka se můžete vydat pěší trasou podél
řeky Doubt. Zajímavostí pro nás je socha
českého kazatele sv. Jana Nepomuckého
na mostě přes řeku.
13) Městečka v oblasti jezer
Na březích Neuchatelského a Murten­
ského jezera najdou romantické duše
opravdové poklady. Zase úplně jiné
Švýcarsko. Zastavte se v Murtenu, Es­
tavayer le Lac nebo Landeronu. Budete
okouzleni pitoreskní atmosférou pohád­
kových městeček. Všechna tři zvládnete
pohodlně v jediném dnu, ale všechna
stojí za návštěvu.
14) Promenáda z Montreux
k hradu Chillon
Druhou cestu můžete zvládnout plavbou
lodí po Ženevském jezeře. Tato prome­
náda je nádherná od jara do podzimu.
Užijete si ji již v březnu, pohled na blan­
kytné jezero a zasněžené hory v pozadí
přes květy tulipánů a narcisů je nádher­
ný. Určitě nepřehlédněte sochu Fredyho
Mercuryho. Květiny se tady v průběhu
roku vyměňují, a tak je stále co obdivovat.
Sám hrad Chillon je nejnavštěvovaněj­
ším hradem Švýcarska. Při prohlídce tady
dostanete do ruky české texty a hrad si
můžete projít bez doprovodu průvodce.
128 national geo graphic t r av e l e r
Cesta trvá asi 40 minut i s přestávkami
na fotografování a je zcela pohodlná.
15) Procházka po ledovci
Les Diablerets
Pokud nejste zdatní vysokohorští turisté
a pohyb po ledovci pro vás není běžnou
záležitostí, pak vás možná tento výlet zau­
jme stejně jako mě. Nahoru vás vyveze la­
novka. Určitě si prohlédněte i budovu její
horní stanice, navrhl ji proslulý architekt
Mario Botta a má připomínat ďábelské
vidle. Pak vystoupejte po schodech na vy­
hlídku Sex Rouge a po té již lanovkou
na ledovec. Tady se můžete svézt rolbou
nebo se vydat na přechod ledovce pěšky.
Dojdete až k významně zdviženému ka­
mennému palci.
16) Restaurace Peppino ve Villars
Pokud se vydáte do tohoto alpského
střediska, zajděte i do restaurace Peppi­
no v hotelu Eurotel Victoria. Vaří tady
francouzský kuchař, který se každé ráno
vydává do okolních luk a lesů a nejrůznější
nasbírané byliny pak komponuje do svých
kulinářských specialit. Jestli máte rádi ne­
tradiční gastronomické zážitky, nesmíte
tuto příležitost minout. Pokud se v hotelu
ubytujete, můžete se dokonce zúčastnit
kurzu vaření s bylinami.
17) Rýnské vodopády
u Schaffhausenu
Největší evropské vodopády jsou jen kou­
sek za malebným městem Schaffhausen.
Pokud přijedete autem, zaparkujte u hra­
du Murten a odtud se vydejte dolů k řece
na železniční most, po kterém přejdete
na druhou stranu a podél vodopádů do­
jdete až k místu, odkud se můžete vydat
na plavbu lodí k ostrůvku s nezbytnou
švýcarskou vlajkou, která je rovněž vel­
mi působivá. Procházka tam a zpět bez
plavby lodí vám zabere 2-3 hodiny pod­
le vašeho tempa a počtu fotografických
zastávek.
18/ Grimselpass
Jeden z nejpůsobivějších švýcarských prů­
smyků. Výlet sem doporučuji až koncem
léta, kdy už budou spolehlivě roztáté kry
na jezeře a plně vynikne jeho neuvěřitel­
ně smaragdová barva. Nahoře se můžete
ubytovat i najíst v areálu hospicu. Můžete
si prohlédnout i expozici o přečerpávací
elektrárně. A pokud máte čas, dopřejte
si i prohlídku přehradní hráze a jeskyně
krystalů, která byla při stavbě objevena.
Nedaleko odtud je i nejpříkřejší lanovka
ve Švýcarsku Gemselbahn. Její kapacita je
omezená, proto není ani moc propagova­
ná, však zážitek určitě stojí za to.
foto: swiss-image.ch/Beat Mueller