MODLITBA A SVÁTOST SMÍŘENÍ (z přednášek P. Adriana Zemka

MODLITBA A SVÁTOST SMÍŘENÍ
(z přednášek P. Adriana Zemka na duchovní obnově)
V postní době je příležitost zamyslet se, jak je to s naší modlitbou. Často ji zanedbáváme. Při
nedostatku modlitby by měl u nás nastat duchovní "hlad" - touha to zlepšit, dělat to, co se
Bohu líbí. Je třeba si položit otázku, jak je to s časem, který mám k dispozici.
Modlitbou mohu duchovně prospět nejen sobě, ale i těm, kdo jsou mí blízcí. Z člověka, který
se modlí, se šíří do okolí milost - při modlitbě spojuji nebe a zemi - Bůh skrze mou modlitbu
vstupuje do hmotného světa na tom místě, kde žiji. Bůh chce tímto spojením vlévat do nás a
našeho okolí požehnání, každý z nás má být živým spojem, se kterým Bůh počítá.
Je možno modlit se konkrétně za někoho nebo obecně - obojí zlepšuje společnost. Každý den
mohu udělat pro společnost, pro svou rodinu mnoho užitečných věcí, mezi nimi má
významné místo také modlitba, Někdy ani nevím, komu modlitbou pomohu - rozlévám dobro
ve světě - až jednou na věčnosti poznám, komu nebo kde má modlitba pomohla. To je naše
křesťanské povolání: skrze naše spojení s Bohem posvěcovat svět. Bůh žehná místu, kde se
modlíme - ze spojení s Bohem mám užitek já i mé okolí.
Modlitbě je potřeba se učit a každé učení potřebuje čas. K modlitbě musí být motivace, často
se objevují překážky, je třeba vytrvat - věrnost není nic laciného. Plody modlitby: statečnost,
láska, obětavost, služba… Potkali jsme v životě již lidi modlitby, u kterých se ovoce modlitby
projevilo (Jan Pavel II., Matka Tereza).
Jako odrazový můstek k modlitbě nám mohou posloužit Žalmy. V žalmech je obsažena každá
situace člověka, každé rozpoložení. Jsou darem od Pána, abychom se s jejich pomocí mohli
vznést jako letadlo. Do modlitby se můžeme také ponořit jako do vody, nechat se modlitbou
nadnášet jako vodou. Někdy je těžké se do vody ponořit, stejně stojí velké úsilí se vnořit do
modlitby - je třeba se tím zabývat, být ochoten se učit.
Překážkami v modlitbě mohou být naše hříchy a slabosti. Nesprávné uchopení své hříšnosti:
udělám si na sebe bič věčné nespokojenosti se sebou (neuskutečněné sliby, že se polepším,
nenaplněná předsevzetí) a následně nespokojenosti s druhými. Toto je "starozákonní"
způsob života - je zde málo radosti z vykoupení a Božího odpuštění, z přijetí Božího
milosrdenství.
Modlitba má být místem pravdy, kde sice vidím svou hříšnost, ale musím udělat další krok k
Božímu milosrdenství a lásce (ponořit se do Boží lásky) - toto je "nadlehčení" Boží náruče Ježíš přišel, aby nás nadlehčil, nechat se Jím nést, nechat si od Něho pomoct. Často volíme
špatné řešení: svou hříšnost vytěsníme, nechceme se tím zabývat, zlehčujeme to, říkáme si,
že druzí jsou ještě horší, nebo se tím necháme zdeptat a propadáme depresi. Nenechávejme
zkušenost se svou hříšností dojít do těchto extrémů.
Bůh dává sílu, aby nám pomohl. Přijetí svátosti smíření jako léku - je v ní výkupná cena
života, smrti a vzkříšení Pána Ježíše Krista. Tato cena je zaplacena za mé hříchy! Proto
nezastírat, neutíkat před hříchy, nezlehčovat, ale odevzdat se do Božích rukou a přijmout
rozhřešení jako dar. Křesťanství není o trpkém prožívání naší hříšnosti, ale o radosti z Boží
lásky a vykoupení.
Kroky zpytování svědomí podle sv. Ignáce:
-
Začít děkováním za dobro
Prosit o milost poznání hříchů a ochotu se jich zbavit
Zpytovat svědomí - co jsem udělal (řekl, myslel - setrváváním ve špatných myšlenkách
poškozuji hlavně sebe), co jsem neudělal (a měl udělat)
Prosba o odpuštění - věřím, že bude naplněna má víra, naděje a láska
Předsevzetí - nasměrovat se na dobro, přiklonit se k dobru, toužit po dobru, "přilepit
se" touhou srdce k nějakému dobru, snažit se zlepšit něco malého ve svém životě