Seminární práce Téma: Prázdninová škola Lipnice

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI
Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická
Seminární práce
Úvod do vysokoškolského studia
Téma: Prázdninová škola Lipnice
Zpracovali: Lucie Charousková, Ondřej Turek, Anna Vrzáková
Obor: Pedagogika volného času
Ročník: první
Dne: 2. 2. 2014
Obsah
Obsah .......................................................................................................................................... 3
Úvod ........................................................................................................................................... 4
1
2
3
Prožitková pedagogika ........................................................................................................ 5
1.1
Prožitková pedagogika ve světě .................................................................................. 8
1.2
Kurt Mathias Robert Martin Hahn............................................................................... 9
1.3
Prožitková pedagogika na území Čech ...................................................................... 10
Prázdninová škola Lipnice, o. s. ....................................................................................... 16
2.1
Symbolika .................................................................................................................. 17
2.2
Allan Gintel ............................................................................................................... 18
Kurzy Prázdninové školy Lipnice ..................................................................................... 20
3.1
Historie kurzů a jejich dnešní podoba ....................................................................... 22
3.2
Autorské kurzy .......................................................................................................... 26
3.3
Metodické kurzy ........................................................................................................ 26
3.4
Kurzy na zakázku ...................................................................................................... 27
3.5
Projekty ...................................................................................................................... 27
4
Závěr ................................................................................................................................. 29
5
Zdroje ................................................................................................................................ 30
5.1
Filmy .......................................................................................................................... 30
5.2
Knihy ......................................................................................................................... 30
5.3
Periodika .................................................................................................................... 30
5.4
Webové stránky ......................................................................................................... 31
5.5
Ústní sdělení .............................................................................................................. 33
Úvod
Prázdninová škola Lipnice pro nás představovala téměř neznámou kapitolu z oblasti
organizací, které pořádají kurzy s využitím prožitkové pedagogiky. Vzhledem k atraktivnosti
tématu jsme neváhali a téma si ihned rezervovali. Výběr pramenil převážně z čistého zájmu
dozvědět se více nejen o Prázdninové škole Lipnice, ale také celkově o prožitkové pedagogice.
Cílem práce je představit Prázdninovou školu Lipnice z různých úhlů pohledu a popsat, v čem
spočívá její přínos pro společnost.
V první kapitole se práce zabývá především vymezením termínu prožitková
pedagogika. Zabývá se prožitkovou pedagogikou na světovém poli, představuje průkopníka
prožitkové pedagogiky, Kurta Hahna a představí mezinárodní organizaci Outward Bound.
V neposlední řadě se kapitola zabývá prožitkovou pedagogikou na území Čech.
Druhou kapitolu jsme věnovali Prázdninové škole Lipnice vzhledem k její historii
a vývoji. Zmínka stojí i o důležitosti symboliky. Nechybí podkapitola věnující se Allanovi
Gintelovi, který je považován za zakladatele Prázdninové školy Lipnice.
Třetí kapitola se podrobněji zabývá přímo kurzy, které organizace Prázdninová škola
Lipnice pořádá. Mapuje vývoj kurzů od roku 1978 až doposud. Jsou zde rozebírány kurzy
autorské, metodické a kurzy na zakázku a podrobněji jsou zde rozepsány některé z kurzů, které
mají v Prázdninové škole Lipnice dlouholetou tradici. Kapitola se zaobírá i metodikou
pořádaných kurzů. Rozepisuje filozofii Prázdninové školy Lipnice a principy, kterými se řídí.
Nechybí ani výběr ze zajímavých statistik účastníků kurzů.
Závěrečná čtvrtá kapitola se ohlíží za naší prací a popisujeme v ní své dojmy
z Prázdninové školy Lipnice.
4
1 Prožitková pedagogika
Prožitková pedagogika je jedním ze stavebních kamenů pro realizaci hry. Přestože je
možné kořeny prožitkové pedagogiky nalézat již v antice a renesanci, její skutečný počátek
datujeme k úsilí německého pedagoga Kurta Hahna zakládat takzvané „ostrovy uzdravování“,
čili k 40. létům dvacátého století. V těchto centrech se měla dle Hahna vyvíjet osobnost
účastníků. Druhým cílem mělo být bourání vzájemných předsudků. Toho chtěl Hahn docílit
„výchovou v přírodě“ (Činčera, 2007).
Termín prožitková pedagogika má v češtině mnoho synonym. Můžeme se setkat
s výrazy „výchova zážitkem”, „výchova prožitkem”, „výchova v přírodě”, „zážitková
výchova”, „výchova dobrodružstvím” a s dalšími.
V anglickém jazyce taktéž není ustálen jednotný název. V různých zdrojích můžeme
naleznout termíny jako „experiential education”, „environmental education”, „outdoor
education”, „adventure education”, aj. Přičemž musíme rozlišovat mezi pojmy „experiential
education“ a „adventure education.“
Termín „experiential education“ představuje „výchovu prožitkem“, kterou můžeme
aplikovat i v uzavřených prostorech. Nevztahuje se tedy jen k venkovním aktivitám. Blízkým
termínem, který se vztahuje k „experiential education“ je „experiential learning“ Ten „je
zaměřen na pojetí zkušenosti jako prostředku a cíle některých pedagogických směrů, které
vycházejí z předpokladu, že žáci aktivně vyhledávají jisté poznatky a činnosti.“ Předpokládá
se individuální zkušenost žáků, jejich zvídavost a iniciativa (Zappe, 2009).
Termín „adventure education“ je možné přeložit jako „dobrodružná výchova“, která je
spjata s ryze venkovním pobytem a oproti „experiential education“ klade velký důraz na
fyzicky náročné činnosti (Zappe, 2009).
Dále můžeme problematiku nejvhodnějšího pojmu zkomplikovat termíny jako
„learning”, „leadership”, „trainning” a další, které se taktéž objevují1 (Jirásek, 2004).
1
Viz např. názvy některých časopisů: The Journal of Experiential Education, The Australian Journal of Outdoor
Education, Journal of Adventure Educiation and Outdoor Learning, The Journal of Enviromental Education,
Applied Enviromental Education and Communication, International Journal of Wilderness atd.
5
Chceme-li výstižnou definici prožitkové (zážitkové) pedagogiky, vezměme definici
z časopisu Gymnasion „Pod označením „zážitková pedagogika“ tedy nadále budeme rozumět
teoretické postižení a analýzu takových výchovných procesů, které pracují s navozováním,
rozborem a reflexí prožitkových událostí za účelem získání zkušeností přenositelných do
dalšího života. Cíle takových výchovných procesů mohou být vytyčovány a dosahovány
v různorodém prostředí (školním i mimoškolním, přírodním i kulturním), v rozmanitých
sociálních skupinách (diferencovaných věkem, sociálním statusem, profesním postavením či
dalšími demografickými faktory) a naplňovány nejrůznějšími prostředky (hrami všech typů,
modelovými situacemi, tvořivými a dramatickými dílnami, besedami a diskusemi, fyzicky
i psychicky náročnými výzvovými situacemi, sebepoznávacími i k týmové spolupráci
směřujícími aktivitami). Pro zážitkovou pedagogiku je prožitek vždy pouhým prostředkem,
nikoliv cílem. Cílem pro ni zůstává starořecký výchovný ideál, všestranný rozvoj k harmonii
směřující osobnosti“ (Jirásek, 2004).
Dle organizace Za Obzor je zážitková (prožitková) pedagogika „pedagogický směr,
který využívá zážitku jako prostředku výchovy a vzdělávání”. Všichni vědí, co pro ně znamená
prožitek, ale málokdo by dokázal popsat, co to vlastně znamená. Je zřejmé, že při jakékoli
aktivitě vzniká jakási zkušenost, která se vštěpuje do paměti velmi dobře, protože při zážitku
se v těle aktivují všechny smysly. Důležité je zmínit, že čím je člověk otevřenější, tím je
prožitek hlubší (Za Obzor, 2014).
Nahlédneme-li do výkladového slovníku, zjistíme, že zážitek (expirience) je: „Průběh
či skutečnost osobitého pozorování, potkávání, nebo procházení něčeho (nějaké události)2.”
Problém u prožitkové pedagogiky není však jen v pojmech. Ač se nejedná úplně
o marginální záležitost, protože rozmanitost terminologie pro tutéž oblast komplikuje
vyhledávání informací a zdrojů, můžeme pozorovat skutečně velký problém.
Podle Vysoké školy tělesné výchovy a sportu PALESTRA (2013) “Analyzujeme-li
náplň většiny tzv. zážitkových kurzů, nacházíme málo vlastní tvorby – přebírají se programy,
názvy i texty.
2
Z originálu: „The process or fact of personally observing, encountering, or undergoing something“
(dictionary.com, 2014).
6
Je pozitivním jevem, že se o zážitkové pedagogice učí na vysokých školách. Málo
přednášejících však na toto téma publikuje. Obecně postrádáme vlastní rozbory, názory
i připomínky. Analyzujeme-li server www.theses.cz, kde se publikují abstrakty, plné texty
i posudky oponentů bakalářských, magisterských i disertačních prací z většiny českých
vysokých škol, zjišťujeme velké množství prací, které mají v názvu „zážitková pedagogika“.
Většina vedoucích i oponentů však v oblasti „zážitkové pedagogiky“ nikdy
nepublikovala. Většině prací chybí kvalitní rešerše literatury, málo autorů studovalo základní
literaturu, vesměs jde o přebírané a málo prověřované informace. Oblasti, které jsou nazývány
– Experiential education, Experiential learning, Adventure education, Outdoor education,
Outdoor learning, jsou v zahraničí náplní stále většího množství odborných pojednání.
V mnoha vyspělých státech představují uvedené termíny názvy vážených studijních oborů.
Vzhledem k naší skvělé tradici v tomto směru zaostáváme (Vysoká škola tělesné výchovy
a sportu PALESTRA, 2013).
Od roku 2000 nastává v odborné a vědecké práci výrazný tlak na kvalitu u nás a hlavně
v zahraničí. V ČR máme možnost v mezinárodním srovnávání uspět jedině ve spolupráci
a kritickou analýzou výsledků našich úvah i výzkumů (Vysoká škola tělesné výchovy a sportu
PALESTRA, 2013).
V posledních letech je prožitková pedagogika na vzestupu. Můžeme tak soudit i dle
komerční sféry, která dobře reflektuje dění ve společnosti. Server podnikatel.cz (2011) uvádí,
že se české firmy hojně snaží motivovat své zaměstnance, čímž by měly zvýšit jejich
produktivitu. „Do popředí se tak dostávají teambuildingové, teamspiritové a fun akce, díky
kterým je na vzestupu byznys agentur, které se touto činností na klíč zabývají. Zvýšený zájem
potvrdily serveru podnikatel.cz všechny oslovené agentury.”
Vynaložené výdaje na udržení spolupráce pracovních týmů potvrzuje i Milan Suchý,
analytik Helpdesku ICT ve společnosti Český Aeroholding, a.s. Dle jeho sdělení společnost
Český Aeroholding, a.s. po finanční krizi 2008 omezila rozpočty pro teambuildingové
programy na minimum, avšak velmi rychle vedení výdaje na podporu spolupráce a motivaci
zaměstnanců opět navýšilo, protože ji shledalo jako velmi důležitou součást společnosti
s přihlédnutím na produktivitu zaměstnanců.
7
1.1 Prožitková pedagogika ve světě
Kurt Hahn, kterého považujeme za zakladatele prožitkové pedagogiky, věřil, že
prožitek je nejefektivnější vyučovací metodou. Během druhé světové války ve Walesu
s nadšením založil (spolu s Lawrencem Holtem [Lebeda, Svatoš 2004]) organizaci Outward
Bound. Organizace pořádala náročné výcviky pro britské námořníky, které se ovšem
uskutečňovaly zábavnou formou (South China morning post, 2003).
Později se Outward Bound stal jednou z nejvýznamnějších mezinárodních organizací
věnující se prožitkové pedagogice. Outward Bound začal organizovat rozmanité kurzy pro
dospělé a mládež a dodnes působí na světovém poli. Účastníci byli vystaveni různým výzvám
výchovy v přírodě, jako například sjíždění řek na raftech, toulky divokou přírodou nebo třeba
překážky na nízkých lanech (Činčera, 2007).
Outward Bound se v té době inspiroval pracemi Carla Rogerse a Kurta Lewina. Ti
rozpracovávali význam skupiny pro osobnostní rozvoj a učení jednotlivců (Činčera, 2007).
Ellen Chan Ling, jakožto marketingový a fundraisingový ředitel Outward Bound říká,
že dodnes se organizace Outward Bound zakládá z velké části na původních zásadách. Cituje
pak samotného zakladatele, Kurta Hahna: „Kurt Hahn věřil, že tradiční akademické studie
nemohou být samy o sobě nápomocny k vytvoření všestranných lidí. Chtěl zanést metody
prožitkového vyučování do širšího systému vzdělávání.“3 Východiskem Outward Bound byly
dvě myšlenky: „Člověk dokáže více, než si myslí!“ a druhou myšlenkou je, že: „Jen málokdo
si uvědomuje, čeho všeho je možné dosáhnout prostřednictvím týmové spolupráce“ (Lebeda,
Svatoš 2004).
V sedmdesátých letech 20. století vznikla ve Spojených státech amerických organizace
Project Adventure. Vycházela z prací Carla Rogerse a Rogerse Lewina. Cílem Project
Adventure bylo oproti Outward Bound zavedení prožitkové pedagogiky do školního
vyučování. „V průběhu let vypracovali K. Rohnke, J. Schoel, M. Hentonová a další teoretici
působící v Project Adventure, jednak sérii originálních aktivit na icebreaking, rozvoj týmové
3
Z originálu: „Kurt Hahn believed that traditional academic studies could not, by themselves, help create well-
rounded people. He wanted to introduce experiential training into the wider education system“ (South China
morning post 2003).
8
spolupráce, jednak komplexní metodiku na využití prožitkové pedagogiky ve školní
i terapeutické praxi“ (Činčera, 2007).
V současnosti se Project Adventure věnuje i nadále propojení prožitkové pedagogiky
se školním vyučováním, ale i rekreací, aplikací prožitkové pedagogiky v tělesné výchově,
terapeutickou praxí a dokonce i prožitkovou pedagogikou v business oblasti (Project
Adventure, 2014).
V roce 1977 vznikla v Coloradu pod Outward Bound organizace Association for
Experiential Education. Ta si klade za cíl rozšiřovat znalosti o prožitkové pedagogice. Vydává
řadu knih a periodik (Horizon Newsletter, Journal of Experiential Education aj.), pořádá jak
lokální, tak mezinárodní konference a semináře. Její vizí je: „Být vedoucí mezinárodní
organizací pro rozvoj a aplikace principů a metod výchovy prožitkem a zkušeností. Členové
organizace jsou jednotlivci i organizace působící v oblasti výchovy, rekreace, outdoor
adventure programming.”
Další organizací, která stojí za zmínku je Institute for Outdoor Learning. Dříve měl
institut jiná označení – Association for Outdoor Learning (AfOL), či také National Association
for Outdoor Education (NAOE). Organizace vznikla roku 2001 díky spojení šesti předních
organizací, které se věnovaly prožitkové pedagogice. Nyní sdružuje přes 1000 organizací
a jednotlivců v celé Velké Británii. AfOL je charitativní organizací, která se snaží rozvíjet
a podporovat praxi v učení pomocí prožitků v přírodním prostředí (Turcová, 2006).
V roce 1996 se v Rakousku zformoval Evropský institut pro dobrodružnou výchovu
a učení (The European Institute for Outdoor Adventure Education and Experiential Learning).
Na chodu organizace se podílí vědci a učitelé z celého světa. Institut má za cíl rozvíjet
teoretické zázemí pro aktivity v přírodě, podporuje alternativní výchovu pomocí pobytu
v přírodě a učení prožitkem pro všechny skupiny lidí, podporuje taktéž terapii pomocí aktivit
v přírodě, zkoumá nekonvenční výchovu a environmentální výchovu. Vydává tištěné
i elektronické publikace a pořádá evropské konference (EOE Network).
1.2 Kurt Mathias Robert Martin Hahn
Kurt Hahn se narodil v Berlíně roku 1886 a pocházel z bohaté židovské rodiny. Díky
jejich dobré ekonomické situaci Hahn studoval na prestižních školách v Německu a Anglii.
Kvůli zdravotním komplikacím však žádnou vysokou školu nedokončil. Od roku 1914
9
pracoval v Německu na ministerstvu zahraničních věcí. Snažil se ovšem ovlivňovat situaci
mezi Německem a Anglií a je přesunut na pozici osobního sekretáře Maximiliána von Badena4.
Poté, v roce 1920, byl pověřen funkcí ředitele a pedagoga na škole v Salemu. Jakožto ředitel
židovského původu je Hahn trnem v oku některým státníkům a později, v době, kdy k moci
přišel Adolf Hitler, se Kurt Hahn stal jeho politickým nepřítelem. Zanedlouho poté byl Hahn
uvězněn. Kurt Hahn zemřel roku 1974 v německém Salemu.
Hahn je právem považován za zakladatele prožitkové pedagogiky. Věřil v takový
způsob vzdělávání, který v člověku vyvolá silný prožitek, zapůsobí hluboko na jeho city
a charakterové vlastnosti.
K problematice vzdělávání přivedl Hahna zejména pobyt v Anglii, a také myslitelé
a pedagogové (např. Platon, Robert Baden-Powell5, Cecile Reddie6, Dr. Arnold7 a další). Hahn
vycházel z myšlenky, že každé dítě se rodí s vrozenou duchovní silou a schopností správně se
rozhodovat v oblasti morálky. Přes období dospívání však prý tyto schopnosti ztrácí,
v důsledku probíhajících změn a tlaku společnosti. Hahn také označoval společnost jako
„nemocnou“ („diseased society“). Za lék na nemocnou společnost pak považoval posílení
fyzické zdatnosti prostřednictvím tělesné výchovy, tak aby jedinec překonal přirozené fyzické
nedostatky (Wilderdom.com, 2008).
Kurt Hahn si vytvořil svou vlastní filozofii vzdělávání, kterou poté v praxi aplikoval.
Dodnes škola v německém Salemu funguje na Hahnových principech a myšlenkách a pracuje
s prožitkovou pedagogikou a organizací Outward Bound (Salem-net.de, 2014).
1.3 Prožitková pedagogika na území Čech
Dle France, aj. (2007) se počátek zážitkové (prožitkové) pedagogiky na našem území
odkazuje k J. A. Komenskému, který tvrdil, že je vhodné vzdělávat jazyk, ducha, srdce i ruku.
Nejdůležitější část zkušeností poznává podle něj člověk prostřednictvím smyslů, a proto
doporučoval cestování a využití „her” a „hraní” při výuce – odtud „škola hrou”. Komenský
4
Maximilián von Baden (také Max Bádenský) byl krátce roku 1918 říšským kancléřem (Ptáček, 2008).
5
Robert Baden-Powell byl anglický voják a zakladatel Skautského hnutí (Scouts.org, 2014).
6
Cecile Reddie byl anglický reformátor v oblasti vzdělávání (Britannica.com, 2014).
7
Dr. Arnold byl v 19. století anglický pedagog a ředitel Rugby School (Rugbyschool.net, 2011)
10
doslova napsal: “Vzdělávání začíná a končí u opravdové zkušenosti; učení musí být spojeno
s pobytem v přírodě; musí připravovat na život.
Můžeme říci, že první organizací, která se zabývala prožitkovou pedagogikou (i když
ne zcela tak, jak ji chápeme dnes), byla Tělovýchovná jednota pražská, která vznikla roku 1862.
Za jejím zrodem stály osobnosti Dr. Miroslav Tyrš, Jindřich Fügner, JUDr. Julius Grégr, T.
Černý, Jan Malypetr a další. O dva roky později, tedy v roce 1964 bylo přijato za oficiální
pojmenování SOKOL. V roce 1869 došlo k založení Tělocvičného spolku paní a dívek
pražských (Chlumský).
Roku 1888 se skupina vlastenců kolem Vojtěcha Náprstka zasadila o vznik Klubu
českých turistů. Hlavními iniciátory byli Vilém Kurz st. (předseda Národní jednoty
Pošumavské), František Čížek (předseda Národní jednoty Severočeské) a architekt Vratislav
Pasovský. Vojtěch Náprstek byl zvolen prvním předsedou, ale byl spíše ikonou klubu v podobě
známé osobnosti. Práci v klubu se mnoho nevěnoval a za půl roku klub opustil (KČT, 2014).
Pro turistiku bylo typickým znakem kombinování aktivity (pěší chůze, cykloturistika, kánoe,
lyže, aj.) spolu s pasivními činnostmi (táboření, poznávání přírody, historie, památek, aj.).
Koncem devatenáctého století zažily sporty velký rozmach a pedagogové spolu se
zakladateli různých spolků zastávali názor, že je velmi důležité propojení sportu, přírody
a výchovy. Na počátku 20. století přišla do Československa česká mutace anglického hnutí
založeného Baden-Powelem hnutí Skaut a nese jméno Junák. V pozadí nezůstalo ani americké
hnutí Woodcraft, které se v Česku od roku 1923 pyšní názvem „Liga lesní moudrosti“. V
průběhu 20. let dvacátého století začal Junák používat termín „outdoor education”. Obrovský
boom zaznamenal tramping, který lidem dával volnost a naplňoval jejich touhu po svobodě.
Velkou roli zde hrály americké westernové filmy, a také jistě knihy od Jaroslava Foglara.
(Franc, aj. 2007).
„V dobách komunismu (1948–1989) byl skauting oficiálně zakázán a rozpuštěn.
Nicméně činnost některých oddílů pokračovala ilegálně. Tramping oficiálně zakázat tehdejší
vláda nemohla, jelikož nebyl organizovaný, ale měla jiné způsoby, jak jej potlačovat. Jednalo
se např. o kontroly STB na nádražích, rozhánění potlachů, párání domovenek, apod.”
(Ondráčková, 2008).
I přes tlak strany prožitková pedagogika nezanikla. Přestože organizovaně vznikla
tradice školních výletů, škol v přírodě, lyžařských výcviků a letních soustředění. Roku 1953
11
byla otevřena vůbec první československá katedra zaměřující se na turistiku a sporty v přírodě
na Univerzitě Karlově v Praze.
Zprvu se studijní programy zaměřovaly spíše na výkony v jednotlivých disciplínách,
měřily se a testovaly (1957–1963). Bohužel se s tehdejším totalitním režimem neshodovalo
svobodné vyjadřování, a tak byla reflexe ve značné míře potlačována. V roce 1974 do
Československa pronikly informace o Outward Bound, což logicky ovlivnilo další vývoj
volnočasových aktivit. V prožitkové pedagogice se začal dávat větší a větší důraz na hry
a tvořivé aktivity. (Franc, aj., 2007).
Ve stejném roce se začaly formovat první ekologické organizace. První z těchto
organizací bylo v Československu Hnutí Brontosaurus. Mladí lidé z Ústavu krajinné ekologie
Československé akademie věd využili myšlenku z konference Organizace spojených národů
ve Stockholmu v roce 1972, kdy UNESCO vyhlásilo následující rok „Mezinárodním rokem
ochrany životního prostředí”. Český Ústřední Výbor Socialistického Svazu Mládeže a Česká
st. Pojišťovna dopomohli v roce 1974 k projektu „Akce Brontosaurus” týkající se ekologických
otázek.
Zprvu se mělo jednat o jednoroční kampaň, ale získala si oblibu a bylo nevyhnutelné
pokračování. Už v roce 1974 se konaly víkendové pobytové akce v přírodě, ale největší
rozmach získal Brontosaurus až v roce 1978. Ve stejném roce bylo založeno Hnutí
Brontosaurus a byly ustanoveny stanovy. Byly realizovány mnohé projekty, z nichž některé
přetrvávají dodnes (např. Ekostan8).
Dnes je Hnutí Brontosaurus nevládní, nezisková organizace, která spojuje snahu
o ekologickou výchovu s aktivitami pro volný čas - hrami, divadlem, výtvarnem a hudebnem,
a také pracuje na tom, aby naše prostředí zůstalo co možná nejhezčí. „Brontosauří“ klasika je
víkendová nebo prázdninová akce, na níž si účastníci užijí jak brigád na zvelebení přírody, tak
i her. Za tím účelem si vychovávají vlastní organizátory, kteří pak připravují terén.”
(Ekologická hnutí v České republice).
Zhruba ve stejné době, kdy ve Spojených státech amerických vznikal Project Adventure
(70. léta 20. století), vznikala v Československu organizace Prázdninová škola Lipnice, která
Ekoporadna na cestách - neboli Ekostan, který putuje po českých hudebních festivalech a kulturních akcích. Na
nich nabízí netradiční aktivity a informace o environmentálních tématech a dobrovolnictví.
8
12
v době komunismu9 hrála nezastupitelnou roli v oblasti sebepoznávání, založeném na vlastních
hrách a metodických postupech, které dnes hojně využívají nejen mnohá dětská sdružení.
Prázdninová škola Lipnice byla jako organizace ustanovena roku 1977 (Činčera, 2007).
Z Prázdninové školy Lipnice vzrostlo mnoho projektů, které se postupem času oddělily buď
kvůli odlišnosti názorů na vedení, nebo kvůli transformaci z neziskových kurzů na komerční
(např. ZDrSEM10).
Dodnes Prázdninová škola Lipnice pořádá mnoho rozmanitých kurzů a je oblíbena mezi
všemi generacemi. Zářným příkladem může být mezigenerační kurz pro ženy s názvem
Mokoša. Navíc Prázdninová škola Lipnice pořádá rekvalifikační metodické kurzy
akreditované MŠMT (Prázdninová škola Lipnice, 2014).
V roce 1979 byl založen Český svaz ochránců přírody. „Pět let po založení již působil
Svaz ve všech okresech ČSR a měl téměř 24 000 členů. Hlavní aktivitou ZO11 ČSOP byla v té
době péče o chráněná území – byly sjednávány patronátní smlouvy nad maloplošnými
chráněnými územími, na nichž pak byla prováděna strážní služba, realizovány inventarizační
průzkumy a především managementová opatření, nejčastěji kosení a likvidace náletu.”
Od roku 1981 svaz vydával vlastní časopis pod názvem „Naše příroda”, jehož vydávání
ale na přelomu let 1990/1991 musel z ekonomických důvodů ukončit. Obecně se ale na
aktivitách neubíralo. Začalo se s pořádáním každoročních Ekologických olympiád (pořádají se
dodnes), rozvíjela se centra ekologické výchovy, vznikaly dětské oddíly mladých ochránců
přírody12.
V roce 2001 začal vydávat časopis Krása našeho domova. „ČSOP se angažoval mimo
jiné v kauzách výstavby dopravní tepny přes Stromovku v Praze, výstavby autodromu
v Podkomorských lesích u Brna, vysílače na Pálavě, výstavbě nové boudy na Sněžce,
Kdy kromě Pionýrů nebyla žádná alternativa, protože organizace Junák byla roku 1970 stranou zakázána
(Česká televize, 2010)
10
ZdrSem = Zdravotní seminář. Vznikl roku 1996 pod hlavičkou PŠL. Organizuje kurzy první pomoc
9
11
ZO = základní organizace. Dodnes je ČSOP složen ze ZO, přičemž každá má svoji právní subjektivitu.
12
Organizace SMOP (Sdružení mladých ochránců přírody) sdružuje ZO zaměřené na výchovu dětí (dětské
oddíly). V roce 2012 došlo k vyhrocení sporů mezi vedením ČSOP a SMOP. Vznikla samostatná organizace
MOP (Mladí ochránci přírody), kam část ZO přešla. Dodnes se vede soudní spor o velmi vysokou finanční
částku (na poměry dětských organizací) sahající k 4 miliónům Korun. Organizace MOP prohrála u městského
soudu, ale podala odvolání k nejvyššímu soudu.
13
dokončení Novomlýnských nádrží pod Pálavou či přehrady na Křivoklátsku (Český svaz
ochránců přírody, 2014).”
V roce 1989 nastala sametová revoluce, která zapříčinila převrat státního aparátu.
Společnost se transformovala na demokratickou a touha po svobodě z části vymizela. To se
pochopitelně dotklo i idey trampingu, který ztratil výsadní postavení v „oáze svobody”. „Stává
se součástí porevolučního pluralismu rekreačního a volnočasového chování obecně. Tramping
pochopitelně nezaniká, ale jeho vliv již není tak silný a ve své vyhraněné podobě se stává
záležitostí především věkových skupin, u kterých hrál (spolu s dalšími, od trampingu
odvozenými jevy) významnou roli v socializačním procesu v období dospívání.”
Porevoluční vývoj společnosti nabídl širší rozsah aktivit, čímž tramping přirozeně
ztratil část svých příznivců (Urbánek, 2009). V roce 1991 se realizoval projekt GO!, jehož
posláním bylo seznámit a sjednotit kolektivy prvních ročníků středních škol. V zásadě se
jednalo o tzv. „adaptační kurzy”. Pilotní projekt s názvem Wake up and GO! byl uspořádán
pro pražské Gymnázium Jana Keplera, kde se tradice udržela dodnes. Tvůrci projektu jsou
instruktoři Prázdninové školy Lipnice Jana Matějková, Radek Schindler a Vladislav Halada.
Projekt GO! nevydržel dlouho.
V roce 1997 ho však nahradilo Hnutí GO!, které pokračuje v základní myšlence
a realizuje adaptační i v současnosti (Hnutí GO!, 2014). V roce 1993 byla založena Česká
cesta, což je zcela komerční část české pobočky Outward Bound. Zaměřuje se především na
firemní teambuildingy a kurzy osobnostního rozvoje (Česká cesta, 2014).
Za asi nejmladší známější organizaci můžeme považovat DoNitra. Ta původem pochází
z Prázdninové školy Lipnice, kde se její první projekt uskutečnil roku 1999. Kurzy pořádané
DoNitra vychází z metod Prázdninové školy Lipnice a z Outward Bound. Roku 2004 se
DoNitra odtrhlo od Prázdninové školy Lipnice a získalo vlastní právní subjektivitu.
Kurzy DoNitra se zabývají převážně sebepoznáváním a terapií (Já a můj hlas,
Holotropní dýchání, Výzva skal aj.) (starý web DoNitra) a řemeslem (Kurz nožíř, Tesařík,
Dřevomor, Songwalk aj.) (DoNitra).
Zážitková pedagogika je v České republice založena především na prožitku pomocí
hry. „Právě hra je symbolem české podoby zážitkové pedagogiky. Bez hry by neexistovala
PŠL, ani jiné typy výchovy prožitkem, ani Gymnasion“ (Jirásek, 2006). Důležitým prvkem je
ale mimo hry samotné reflexe účastníků. „Bez reflexe není kurz, tábor, víkendová výprava či
14
jednotlivá aktivita nedokončená a účastníkům bychom ubrali třešničku na dortu” (Suchý
Milan, 2014).
15
2 Prázdninová škola Lipnice, o. s.
Prázdninová škola Lipnice, o. s. (dříve oficiálním názvem Prázdninová škola SSM) je
nezisková a nevládní organizace působící v České republice již od března roku 1977. Ovšem
až do roku 1989 působila jako samostatný subjekt pod hlavičkou SSM13. Po roce 1989 ztrácí
veškerou finanční podporu (Jirásek, 2013). Poté, začátkem února 1990 usiluje vedení
Prázdninové školy Lipnice o osamostatnění. Posléze je její statut schválen ministerstvem
26. března 1990.
Svým programem navázala na tradiční trávení volného času v přírodě a nabídla nové
postupy a témata. „Za čtvrtstoletí existence v různých společenských a politických kontextech
se v jejím čele vystřídali čtyři muži vnímaní jako vůdčí osobnosti, kteří mají největší zásluhy
na tom, že tato nezisková organizace může i nadále směřovat za pedagogickým ideálem
harmonického rozvoje osobnosti prostřednictvím atraktivních prázdninových kurzů“
(Prázdninová škola Lipnice, 2002). Výše popsanými vůdčími osobnostmi jsou Allan Gintel,
Ota Holec, Štěpán Suchochleb a Dan Šimon. Na zrodu Prázdninové školy Lipnice se velkou
měrou podílel Allan Gintel, který je právem považován jako její zakladatel. Samotnému vzniku
Prázdninové školy Lipnice předcházel experimentální projekt Gymnasion, který byl aktivní
v letech 1970–1974.
Hlavním cílem Prázdninové školy Lipnice je podpořit všestranný rozvoj každé
osobnosti, a to zejména prostřednictvím zážitkové pedagogiky. Dále výchova jedince v aktivní
a spolupracující osobnost, ovlivňující dění kolem sebe (Prázdninová škola Lipnice, 2014).
Jednorázové pobyty Prázdninové školy Lipnice by měly účastníky přivést k silnému prožitku
a porozumění vlastním limitům a silným stránkám (Činčera, 2007).
Svoji metodu nazvala „intenzívní rekreační režim“. Významnou roli v historii
Prázdninové školy Lipnice sehrálo lipnické středisko a jeho překrásné a inspirující okolí, jež
vedlo ke vzniku stovek her a dalších programů. Celoročně v tomto občanském sdružení pracuje
více jak 100 lidí z celé České republiky, také ale ze Slovenska a jiných zemí. Okruh členů
a příznivců je však ještě mnohem početnější. Na organizaci kurzů se aktivně podílejí zkušení
instruktoři a dlouholetí členové Prázdninové školy Lipnice, přičemž jejich zaměření a zájmy
jsou velmi různorodé. Našli bychom mezi nimi pedagogy, psychology, výtvarníky, ekonomy,
13
SSM = Socialistický svaz mládeže. Organizace v ČSSR fungující mezi lety 1970–1989 (Holý, 2008).
16
architekty, právníky, vysokoškolské studenty, publicisty, podnikatele a další řadu lidí nejen
s bohatými profesními, ale také cennými životními zkušenostmi (Prázdninová škola Lipnice,
2014).
V týmech instruktorů každoročně vznikají desítky výborných programů. Vlastní kurzy
ověřovaly netradiční pedagogické metody, z nichž pravděpodobně nejdůležitější byla a je
metoda výběru programů a jejich časového řazení, nazvaná dramaturgie (Prázdninová škola
Lipnice, 2014).
Mezi instruktory Prázdninové školy Lipnice se řadily také některé známé osobnosti,
například: Jiří Lábus, Vladimír Páral, Jiří Suchý, Jaroslav Foglar, Jiří Menzel, Oldřich Kaiser,
bratři Ebenové a další (Jirásek, 2013).
Samotné lipnické středisko se nachází v Lipnici nad Sázavou, nedaleko Havlíčkova
Brodu. Od roku 1991 je Prázdninová škola Lipnice členem mezinárodně působící organizace
Outward Bound International. Tato organizace sdružuje občanská sdružení či organizace, které
stejně jako Prázdninová škola Lipnice realizují program a dostávají tak cílů na základě principů
zážitkové pedagogiky.
V roce 1993 Prázdninová škola Lipnice založila společnost Outward Bound – Česká
cesta, spol. s.r.o. pod hlavičkou Outward Bound International. Tato společnost nabízí široké
možnosti využití. Jsou jimi například kurzy týmové spolupráce pro firmy a společnosti,
přičemž se využívají metody a programy Prázdninové školy Lipnice a Outward Bound (tzv.
outdoor management training).
V současnosti Prázdninová škola Lipnice rozšiřuje svoji činnost i mimo letní měsíce
a kurzy běžně organizuje během celého roku. Prázdninová škola Lipnice funguje jako
nezisková organizace (Prázdninová škola Lipnice, 2014).
2.1 Symbolika
Pro Prázdninovou školu Lipnice jsou důležité symboly a odkazy na různé přístupy
k životu. Toho si lze povšimnout nejen v hrách na autorských kurzech, ale dokonce i na logu
Prázdninové školy Lipnice.
Na jejím logu si můžeme povšimnout jednoduchých tvarů, které symbolizují muže
a ženy. Dle Hanákové (2009) je bílá barva v logu symbolem „čistoty a panenství, i když je
spojena se stárnutím a smrtí.“ Dalším příkladem využití symboliky a jejího významu pro
17
Prázdninovou školu Lipnice může být využití typického znaku mužství v logu ryze mužského
autorského kurzu Quo Vadis?.
2.2 Allan Gintel
Allan
Gintel
je
psycholog
nakladatel,
redaktor
a
manažer.
Dále
také
zakladatel Prázdninové školy Lipnice a autor mnoha experimentálních programů, které mají
výchovný a vzdělávací charakter.
Narodil se 24. září 1947 v Kunraticích. Jeho otec Leopold Edward Gintel zemřel, když
byly Allanovi 4 roky. Poté byl vychováván zejména svou matkou Jaroslavou Hyblerovou.
V průběhu studia na základní škole Gintel vstoupil do Pionýra a nabyl vztahu
k náboženství. Bohužel se po absolvování deváté třídy nedostal na vybranou střední školu a byl
nucen pracovat. Ve svých patnácti letech nastoupil do učebního poměru na obor provozní
elektromontér. Profesi se poté věnoval zhruba 2 roky a zároveň dálkově studoval střední školu
s všeobecným zaměřením (dnešní gymnázium). Během tohoto období získal kladný vztah ke
sportu a aktivně se účastnil prázdninových pobytů, které pro něj byly velmi inspirativní.
V Kunraticích žil Gintel až do svých 30 let. Od svého mládí velmi četl. Sám uvádí, že
minimálně 2 knihy týdně, a to z různých zájmových oblastí. Ve svých sedmnácti letech se
Gintel stal vedoucím pionýrského oddílu – Třináctka. Oddíl vedl tři roky. V říjnu 1968 se dostal
na FF UK a začal studovat psychologii, kterou také zdárně dokončil a v roce 1974 se stál
promovaným psychologem (Jirásek, 2013).
Gintel se ale také zajímal o filozofii, architekturu, historii a film. Po čase se stal
tajemníkem české tábornické unie. V roce 1970 vznikl jeden z prvních, velkých,
experimentálních projektů – Gymnasion: „Kombinace aktivit vázaných na přírodní prostředí
s aktivitami kultivujícími ducha, podněcujícími kreativitu a touhu něco změnit.“ (Jirásek,
2013).
Experimentování s projektem Gymnasion trvalo zhruba 4 roky, skončilo v roce 1974
a vytvořilo základy pro Prázdninovou školu. V roce 1973 si vzal za manželku Ivanu Fáberovou
a měli spolu dceru Karolínu. Nějaký čas po vysoké škole pracoval v oddělení psychologie
a sociologie jako psycholog na generálním ředitelství Závodů přístrojů a automatizace (ZPA,
18
později ZAVT). Na oddělení ZAVT pracoval plných patnáct let. Poté začal podnikat a stal se
ředitelem akciové společnosti Amalthea, která je zaměřena na výběr a vzdělávání manažerů.
Od roku 1974 začal Gintel spolupracovat s humanitární organizací UNICEF a působil
jako koordinátor humanitární pomoci v Afrických zemích. Roku 1991 založil společně
s dalšími osobnostmi nadaci Pangea. Jejím posláním bylo zejména podporovat vzdělávání,
zdravý životní styl, dorozumívání mezi lidmi a stavěla se za ochranu kulturního dědictví. Mezi
její další náplň se řadilo organizování „Obecných porad“ a setkání představitelů z různých
oblastí vědy a kultury. Taktéž udělovala ceny „Za úsilí o nápravu věcí lidských“ projektům,
osobnostem či významným dílům (Jirásek, 2013).
Nadace funguje i dnes a každoročně podpoří řadu organizací a projektů. Gintelova
vášeň pro literaturu a četbu obecně, přerostla až tak daleko, že roku 2008 založil nakladatelství
Gasset (Gasset, 2011).
19
3 Kurzy Prázdninové školy Lipnice
Prázdninová škola Lipnice od svého založení (roku 1977) uspořádala stovky kurzů.
Atraktivní jsou zejména osobitým pojetím, tak typickým pro Prázdninovou školu Lipnice.
Mimo rukodělné kurzy jsou veškeré kurzy protkány hrami.
Dle Jandy (1997) je Prázdninová škola Lipnice vzhledem k realizovaným hrám velmi
dynamická. Během času se změnily nejen hry (nebo byla upravena jejich metodika), ale
aktualizoval se i přístup instruktorů Prázdninové školy Lipnice k jejich vlastním hrám,
a dokonce k jejich uvádění (jinými slovy motivací). Především se pak aktualizovalo „chápání
významu role, následného rozboru hry a podobně.“
Rozdíl prázdninové školy Lipnice a jiných sdružení, jako například Skaut apod. je
v délce pedagogického působení. Prázdninová škola Lipnice je zaměřena na krátkodobé pobyty,
které si kladou za cíl přivést účastníky k silnému prožitku a porozumění vlastním limitům
i silným stránkám (Činčera, 2007).
Jinými slovy si klade za cíl pomocí her rozvinout osobní sebepojetí a sáhnout si do
svého nitra, které by jinak, bez těchto metodických her, bylo těžké odhalit. Vzhledem k tomu,
že Prázdninová škola Lipnice si zakládá na propracovanosti metodiky her, již od svého počátku
hry sama sobě vytváří a postupem času je z hlediska metodiky zdokonaluje.
Veškeré kurzy Prázdninové školy Lipnice jsou založeny na osobité filozofii a vědomí
cíle, kterého se má kurzem dosáhnout. Druhým základním kamenem jednotlivých kurzů je
princip dobrovolnosti. Každý účastník kurzu má právo zříci se participace na dílčí části
programu (Remix, 2014).
Dramaturgické metody Prázdninové školy Lipnice jsou spjaty s pojmy jako „téma, cíl,
námět, vrchol, katarze, dramaturgický střih, červená nit, přesah“. Instruktoři je skládají do
jedinečného a především smysluplného celku, který si klade za cíl směřovat účastníky kurzů
k obohacení vlastní osobnosti a činí tak zážitkové dílo rozvojovým a jedinečným (psl.cz Dramaturgie zážitkové pedagogiky).
U metodiky kurzů můžeme shledat jistou paralelu s Komenským. Na oficiálním webu
Prázdninové školy Lipnice v nabídce školení o metodách Prázdninové školy Lipnice se doslova
píše: „Řekni mi to, a já to zapomenu. Ukaž mi to, a možná si to zapamatuji. Nech mě to zažít,
a já to pochopím.“
20
Důležitým
faktem,
který
Prázdninová
škola
Lipnice
uvádí
ve
vlastním
filmovém dokumentu Metoda zážitkové pedagogiky je, že paměť člověka je nastavena tak, že
po 3 měsících si zapamatuje zhruba 10 % viděného, 32 % slyšeného a až 65 % zažitého. Právě
díky tomuto zjištění cíleně využívá zážitek jako prožitek učení. Zároveň mohou instruktoři
docílit propojení hry a učení.
Pozitivní zkušenosti a emoce, které prožitky provází, pak posilují míru
zapamatovaného. Nejúčinnější je tzv. proces flow (tedy ponoření se, vžití se), ve kterém
jedinec subjektivně vnímá čas, je maximálně koncentrován na činnost a má zájem ji vykonávat
co nejlépe. Je zabaven a získává pocit uspokojení (Činčera, 2007).
Prázdninová škola Lipnice využívá znalosti teorie komfortních zón. Ta tvrdí, že se
nalézáme v komfortní zóně (jinak též zóna zkušenosti a bezpečnosti), kde jsme si sebou
samými maximálně jisti. V prožitcích zakoušíme situace, kterými si zcela jisti nejsme. Na
základě nově nabytých zkušeností se můžeme učit. Musíme ale zakoušet situace, které se
nalézají v zóně, která pro nás není stresující. Tu označujeme jako růstově-rozvojovou. Ve
chvíli, kdy zakoušíme situace, na které nejsme dosti psychicky či fyzicky vybaveni, jsme velmi
stresováni a učení se prožitkem není efektivní. Hranice růstově-rozvojové zóny označujeme
jako limity osobní. Za nimi se poté nalézají limity lidské. Zóny nejsou pevně dany a u každého
člověka jsou různě velké a jsou proměnlivé (Hanuš, Chytilová, 2009).
Instruktoři se drží cyklu učení prožitkem, vychází tedy ze tří základních kroků – záměr,
program a reflexe. Podmínky pro fungování cyklu jsou právě proces flow, dodržení komfortní
zóny a princip dobrovolnosti. Záměr chápou jako uvědomění si, pro koho je kurz určen, čeho
chtějí u účastníků dosáhnout, co chtějí, aby účastníci na kurzu zažili. Program je prvkem, který
určuje směr kurzu. Započítávají se do něj hry, aktivity, výzvy. Je nutné zdůraznit, že program
není cílem, ale pouze prostředkem k dosažení stanovených cílů. Reflexe je „třešnička na dortu“.
Stará se o to, aby byla aktivita, kurz, hra, uzavřená. Díky uvědomění účastníků k čemu jim
daná činnost byla prospěšná, mohou získané zkušenosti aplikovat do života. Jen za pomoci
reflexe je možné docílit kýžené efektivnosti záměru a realizace (Prázdninová škola Lipnice,
2015).
V první části reflexe je žádoucí uvolnit emoce a první dojmy účastníků, aby se nestaly
rušivým elementem následující debaty. Druhá část by měla směřovat k cílům programu
a formulaci zkušeností. Třetí a poslední část je vyhrazena pro návrhy aplikace nabytých
zkušeností do praxe.
21
Propojením prožitků, emocí a reflexe, následného hodnocení vznikne nová zkušenost.
Stejně jako v reálném životě. Rozdíl je u zážitkové pedagogiky jen v uměle navozených
situacích. Zážitky zprostředkovávají v uměle navozeném prostředí hry, modelové situace nebo
reálné výzvy. Využití zážitků, tedy cíle směřování jsou v podobě utváření postojů, znalostí
nebo dovedností (Ryšavý, 2013).
Prázdninová škola Lipnice své vlastní hry, jako prostředky k dosažení cílů, publikuje
ve sborníku s názvem Zlatý fond her I., II, III. a IV. Jednotlivá vydání jsou doplněna o hry,
které v průběhu let přibyly a byly ozkoušeny na autorských kurzech, jejichž význam je popsán
níže. Některé z publikovaných her Prázdninové školy Lipnice „již odvál čas nebo ztratily na
aktuálnosti.“ Jednotlivé sborníky je možné zakoupit.
3.1 Historie kurzů a jejich dnešní podoba
Od založení Prázdninové školy Lipnice uplynula už řada let. Nejen škola, ale i její kurzy
prošly od svého založení vývojem, který bychom neměli opomenout. Proto se na kurzy
podíváme i z historického hlediska a pokusíme se zmapovat jejich vývoj.
V letech 1978–1989 přivedla Prázdninová škola Lipnice na svět 95 autorských kurzů
a 10 kurzů instruktorských. V této době byli pro kurzy cílovou skupinou zejména dospívající
jedinci z učilišť, středních a vysokých škol. Těmito kurzy byl například Juniorprojekt,
Kategorie 15, Bottega, Interes či Radim (Gymnasion, 2007). Prázdninová škola Lipnice
pořádala ale také zkrácené kurzy a semináře pro budoucí volnočasové pedagogy (Brontosaurus,
Strom života, aj.). Rok od roku kurzů a seminářů přibývalo. Zmiňme zde alespoň některé z těch
prvních.
Kurz Prázdniny, který lze považovat za jeden z prvních vůbec (1978), byl určen
středoškolákům a učňům. Pro sportovní, tělovýchovné a jiné instruktory byl určen kurz Projekt.
V roce 1985 spatřil světlo světa kurz Interes určený vysokoškolským studentům, zaměřený na
problematiku řízení a vedení lidí. Následovaly další jako například Symposion, Seniorprojekt,
Juniorprojekt, Kategorie 15 a další, vždy zaměřené na určitou cílovou skupinu (dle věku, dle
činnosti či zájmu). V roce 1987 uvedla Prázdninová škola Lipnice svůj první mezinárodní
dvoutýdenní pobytový kurz v ruském jazyce s názvem Academia. Kurz se bohužel nedočkal
dalších uvedení, a tudíž se už nikdy neopakoval (Gymnasion, 2007).
22
To, že místo konání kurzů nebylo situováno pouze na oblast České republiky, dokazuje
například kurz Výprava za hranice – Bajkal. Tento kurz měl svou premiéru v roce 1988 a dočkal
se dvou repríz. Jednalo se o kurz expediční s dobrodružně-výchovným podtextem v okolí
Bajkalu a pohoří Chamar Daban v Rusku (Gymnasion, 2007).
Přesuňme se nyní do let 1990–1999. Dle časopisu Gymnasion (2007) uspořádala
Prázdninová škola Lipnice v tomto časovém rozmezí celkem 134 autorských kurzů a 3 kurzy
instruktorské. Zachovány byly kurzy z minulých let (Prázdniny, Interes, In natura), ovšem byla
uvedena řada kurzů nových. Prvním takovým je kurz GO! z roku 1991, určený začínajícím
gymnazijním studentům. Na základě tohoto kurzu, kterému se do roku 2007 dostalo 10 repríz,
vzniklo Hnutí GO!, což je občanské sdružení, které pracuje zejména prostřednictvím zážitkové
pedagogiky (hnuti-go.cz, 2015).
Prázdninová škola Lipnice uvedla v těchto letech také novinku, kterou byly kurzy pro
rodiče s dětmi (Kecky, Cesta kolem světa za 8 dní, aj.). Dále byla snaha realizovat další
expediční kurzy. Tentokrát kroky Prázdninové školy Lipnice vedly do Norska, Dolomitů,
Julských Alp, Pyrenejí a opět na Bajkal (Gymnasion, 2007). V roce 1991 začala Prázdninová
škola Lipnice praktikovat kurzy na objednávku. První impulz podala firma Siemens, která se
na Prázdninovou školu obrátila s prosbou utvoření programu pro její nadějný dorost. Netrvalo
dlouho a následovaly další žádosti o spolupráci. Na Prázdninovou školu Lipnice se obrátilo
například Ústředí Junáka, olomoucká Fakulta tělesné kultury, ale i zahraniční organizace,
například Endeavour Training (Gymnasion, 2007).
Popularitě se těšily také zimní kurzy, mezi které patřil například Bílý projekt, Bílé
hranice a již zmíněný expediční kurz do Norska. Mimo jiné uvedla Prázdninová škola Lipnice
v roce 1994 kurz Mosty, který si kladl za cíl integrovat handicapované jedince se zdravými.
Účastníky byli nejprve středoškoláci, ovšem postupem času se věková hranice upravila a kurz
byl poplatný skupině lidí od 16–25 let. Podrobněji zmiňme ještě kurz Déja Vu, který se své
popularitě těší doposud. Tento kurz vznikl v roce 1994 na námět Heleny Haladové a byl určen
věkové skupině 40–60 let. Byl založen na myšlence smyslu života poté, co domov opustí děti
a rodiče zůstávají „osamoceni.“ Mezi další kurzy, které vznikly v tomto období, patří: Cestou
necestou, Profit, Seminárium, Škola hrou, Kecky, Archa, Schody do nebe, Heuréka, Poslední
kapka, Intertouch, Fénix, Propocit a řada dalších (Gymnasion, 2007).
Roky 2000–2006 znamenaly pro Prázdninovou školu Lipnici přísun 22 výjimečných
a originálních kurzů, ovšem také rozloučení s kurzy, které se pro Prázdninovou školu Lipnice
23
stávaly každoroční klasikou (Bottega, Publicus, Déja Vu, Archa a Prázdniny). Prázdninová
škola Lipnice uvedla v těchto letech celkem 64 kurzů, zkrácených kurzů14 a seminářů. Uveďme
zde tedy alespoň některých: Ohromné maličkosti aneb Óda na radost, Teď? Leť!, Bottega,
Prázdniny, Publicus, Život je gotickej pes (premiéra roku 2000, zimní experimentální pobytový
kurz v přírodě, pro věkovou skupinu 18–52 let), Budeme tři, Tramtárie, DoNitraVZimě, Buen
Camino, Laterna a další (Gymnasion, 2007).
Nejvíce uvedení do roku 2007 se dočkaly kurzy jako Prázdniny (35), Interprojekt
a Intertouch (16), Projekt (13), Bottega (12), Interes (11) a GO! (10), (Gymnasion, 2007).
Nyní se budeme zabývat kurzy přibližně od roku 2007 až do současnosti. Toto zhruba
osmileté rozpětí dalo vzniknout řadě nových kurzů, ovšem v této době také Prázdninová škola
obměnila či poupravila kurzy, které už kdysi měla ve svém repertoáru (např. kurz Déja Vu).
Mezi kurzy, které se zachovaly, patří Déja Vu, které s názvem Déja Vu na vlnách
naposledy proběhlo na přelomu července a srpna 2014. Cílovou skupinou jsou jedinci
55+ a jedná se o týdenní pobyt strávený na moři s celodenním programem. Dalším takovým
kurzem, jež se těší poměrně velké oblibě, je kurz Mokoša (premiéra květen 2008), určený
výhradně ženám ve věku 18+. Sama Prázdninová škola Lipnice tento kurz nazývá jako
„mezigenerační setkání žen“ (Mokoša, 2015).
Podobným kurzem, ovšem ryze mužským, je Quo Vadis?, kterého se mohou zúčastnit
muži starší 21 let. Zde je program sestaven tak, aby účastníci odjížděli s vyváženou psychickou
a fyzickou aktivitou. Záměrem je i uvědomění si své mužské role ve společnosti. Jako
prostředek využívají lektoři nejrůznějších psychoher a manuálních činností. Veškeré aktivity
popuzují k otevření mysli, vybízí k otázkám, na které se společně hledají odpovědi (Suchý
Martin 2015).
Cílem kurzu je, aby zážitek byl osobní, opravdový a neoddiskutovatelný. Zároveň se
kurz snaží rozbít komunikační bariéru mezi muži a otevřít prostor mezi muži bez vzájemného
soupeření. A hlavně pak ověřit si svou mužskou roli. Vždyť hlavním mottem kurzu je: „Je dobré
býti mužem“ (Quo Vadis, 2015).
14
Větší oblibě, než v předešlých letech se těší zkrácené kurzy, které místo klasických 7–9 či 13–17 dnů trvají
pouze 3–5 dnů. V období 2000-2006 bylo 18 zkrácených kurzů, tedy 28 % (Gymnasion, 2007).
24
Příklady činností na Quo Vadis? jsou stavění potní chýše, zamýšlení se nad otcovstvím
a smrtí, úkol dostat se od hranic České republiky za dva dny na Rujanu bez peněz a potislužby
– tedy spolehnout se nejen na sebe, ale i na pomoc druhým, tvorba vlastního nože apod.
Kurz je neustále aktualizován dle studií lektorů. Vychází z Rohrovských15 iniciací
a z diskuzí s jinými muži, než jsou autoři programu. Úzkou spolupráci navazuje kurz
s organizací LOM (Liga otevřených mužů) (Quo Vadis, 2015).
Dalšími kurzy, které probíhají přibližně od roku 2007 každoročně, patří například
Prvosen, ZdrSem a OTOB.
Prvosen je kurz určený pro nové členy Prázdninové školy Lipnice, který má usnadnit
účastníkům lépe se zorientovat v prostředí školy, její organizaci a připravit účastníka při
realizaci ostatních kurzů, a to zejména formou her a prožitku (Prázdninová škola Lipnice,
2015).
Projekt ZdrSem vznikl v roce 1996 pod hlavičkou Prázdninové školy Lipnice, se kterou
spolupracuje doposud. ZdrSem pořádá semináře první pomoci, které jsou založené na nácviku
dovedností a reakcí při záchraně života v emočně vypjatých situacích. Tento nácvik probíhá
v simulovaných situacích, které vypadají velmi realisticky. Na spolupráci s lektorským týmem
se podílí řada figurantů a pomocníků. Kurzy jsou přístupné jak pro veřejnost, tak pro firmy
a další zájemce (ZdrSem, 2014).
OTOB (O Trofej Outward Bound) představuje zvláštní druh kurzu, který lze považovat
za spíše dobrodružný závod týmů. Prázdninová škola Lipnice (2015) prezentuje OTOB jako
outdoorový víceboj tříčlenných týmů, ve kterém během víkendu týmy zakusí problematiku
strategie, podstoupí jízdu na horském kole, dostanou se do kůže orientačního běžce, budou
muset zvládnout záchranné akce a prožijí další dobrodružství. Kurz OTOB proběhne i v roce
2015, a to v dubnu v Železných horách (Prázdninová škola Lipnice, 2015).
Richard Rohr je jedním z mála teologů, kteří se soustředí na to, jak oslovit muže, aby naplno žili své křesťanství.
(Wikipedia, 2014)
15
25
3.2 Autorské kurzy
Autorské kurzy tvoří nadšení instruktoři Prázdninové školy Lipnice. Filozofie kurzů si
klade za cíl rozvíjet člověka, jak již bylo psáno v úvodu kapitoly. V čem se ale liší od ostatních
typů kurzů? Zejména tím, že Prázdninová škola Lipnice vyžaduje, dle svých vnitřních pravidel,
aby byly autorské kurzy nevýdělečné (Suchý Milan, 2014).
V roce 2007 měla na kontě Prázdninová škola Lipnice dle Časopisu Gymnasion (2007)
293 autorských kurzů. Cílem autorských kurzů je „poskytnout účastníkům silný impuls vedoucí
především k jejich dalšímu rozvoji a práci na sobě“ (Prázdninová škola Lipnice, 2008).
Každý kurz si ovšem klade ještě další cíle, a to dle toho, jaké je jeho zaměření či s jakou
věkovou skupinou pracuje. U každého kurzu tak lze nalézt různorodé dramaturgické postupy,
které se skládají do dramaturgického celku, který při samotné realizaci udává správný rytmus
a spád. A i když se některé kurzy každým rokem opakují, vždy jsou jedinečné, neopakovatelné,
a tudíž o nich lze tvrdit, že jsou autorskými originály (Prázdninová škola Lipnice, 2008).
Kurzy jsou postaveny na konceptu her a simulací reálných situací, které si tak účastníci
mohou nanečisto zkusit, experimentovat, a také dělat chyby, které by se v reálném životě
neobešly bez následků (Prázdninová škola Lipnice, 2008).
3.3 Metodické kurzy
Metodické kurzy jsou kurzy výcvikové, určené odborníkům i široké laické veřejnosti
s cílem vzdělávat a učit metodám zážitkové pedagogiky. Aktuálně na rok 2015 nabízí
Prázdninová škola Lipnice dva certifikované výcviky, které jsou členěny do pěti „podkurzů“,
neboli dílčích kurzů. Každý výcvikový kurz je zaměřen na určitou metodiku a je realizován
formou teoretickou i praktickou. To znamená, že účastníkům se dostává potřebná teorie (práce
se skupinou, realizace a příprava akce, fáze a stěžejní principy, metody, aj.), a také praxe, kdy
si účastníci sami na sobě vyzkouší dramaturgii a metodu zážitkové pedagogiky (Prázdninová
škola Lipnice, 2015).
Prázdninová škola Lipnice dělí metodický kurz zpravidla na pět dílčích kurzů. Těmito
kurzy jsou: Zážitková pedagogika v praxi, Dramaturgie zážitkové pedagogiky, Hra, Review –
práce se skupinou a Řízení psychického rizika. Výcvik je vhodný pro lektory, instruktory,
pedagogy, pracovníky v sociálních službách, pracovníky teambuildingových organizací, dále
26
například k firemnímu vzdělávání a pro přípravu nejrůznějších kurzů, táborů a zážitkových akcí
pro děti i dospělé.
3.4 Kurzy na zakázku
Kurzy na zakázku tvoří speciální skupinu kurzů, kdy Prázdninová škola Lipnice na
žádost subjektu zrealizuje požadovanou akci. Této nabídky Prázdninové školy Lipnice může
využít prakticky kdokoliv. Žadatel musí nejprve vyplnit přihlášku s patřičnými údaji, včetně
sledovaného cíle kurzu, počtu účastníků a jejich věk, a poté ji odeslat. Prázdninová škola
Lipnice došlý materiál zpracuje a navrhne na něj program kurzu, který pak žadateli předloží.
Této „služby“ mohou využít například firmy, teambuildingové organizace, školy či
volnočasová a jiná zařízení (Prázdninová škola Lipnice, 2015).
Jako okrajové bychom rádi zmínili ještě kurzy spolupracujících organizací. Tyto kurzy
realizuje Prázdninová škola Lipnice ve spolupráci dalších organizací, kde uplatňuje své
poznatky a vědomosti v oblasti zážitkové pedagogiky (Prázdninová škola Lipnice, 2015).
3.5 Projekty
Prázdninová škola Lipnice se ovšem nerealizuje pouze skrze zážitkové kurzy. Její oblast
působení je mnohem širší, a proto bychom zde rádi zmínili ještě Projekty Prázdninové školy
Lipnice, které jsou její nedílnou součástí (Prázdninová škola Lipnice, 2011).
Jedná se o týmové projekty, kterých se účastní zejména základní školy a víceletá
gymnázia (šesté až deváté ročníky) z celé České republiky. Cíle projektů jsou různé, mají ovšem
společný cíl, který vždy směřuje ke „zlepšení něčeho k lepšímu“, ať už v prostředí školy, třídy
či blízkém okolí. Projekt si týmy volí sami a v jejich práci je podporují instruktoři a lektoři
Prázdninové školy Lipnice. Projekty mají vést mládež k tomu umět se domluvit a komunikovat,
plánovat, hledat a neztratit motivaci, řešit konflikty, vypořádat se s případným neúspěchem
a prezentovat svou práci.
Mezi úspěšně zakončené projekty patří například Pomoc seniorům (cíl: rozveselení
a rozptýlení seniorů v domově důchodců), Odboj proti odpadkům (cíl: mít více košů u školy
a vytvořit kampaň proti odpadkům), Dětská hřiště (cíl: zpřístupnění dětských hřišť pro děti do
11 let), Neberte drogy (cíl: upozornit na nebezpečí drog), Změna jízdních řádů (cíl: změnit
jízdní řády linky č. 3 v Chrudimi, tak, aby odpovídaly začátku a konci vyučování), Školní
27
jídelna (cíl: změnit způsob přípravy a jídelníček), aj. (Inspiromat Prázdninové školy Lipnice,
2011).
3.6 Statistiky kurzů
Hanáková (2009) zpracovala výstupy z dotazníků, které jsou součástí přihlášek na
jednotlivé kurzy. Celkově bylo zpracováno 188 dotazníků, což je dle Hanákové dostatečný
počet pro relevantnost (minimální počet měl být 100 dotazníků).
Z dotazníků Hanáková zjistila, že o kurzy Prázdninové školy Lipnice mají zájem
v nadpoloviční většině ženy (64 ku 36 procentům). Největší počet účastníků je v rozmezí 26–
30 let. V naprosté většině jsou účastníci z Prahy a v závěsu jsou obyvatelé Jihomoravského
kraje.
Účastníci jsou prakticky jen studenti a lidé, kteří mají vzdělávání druhých jako svou
profesi. Ostatní profese jsou zastoupeny s méně než deseti procenty. Zajímavé je, že tradičních
účastníků kurzů (navštívili kurz více jak jedenkrát) je kolem čtvrtiny (23,3 %). Nových je pak
více jak polovina a ostatní otázku v dotazníku nevyplnili.
Nejvíce účastníků (35 %) se o Prázdninové škole Lipnice dozvědělo z webových stránek.
Pokud však sečteme ústní reference z řad účastníků kurzů, členů Prázdninové školy Lipnice
a známých účastníků, získáme 64 %. Ostatní reference jsou v řádu jednotek procent.
Z grafů také vyplývá, že informace o Prázdninové škole Lipnice získali účastníci téměř
rovnocenně z oficiálního webu, ústně, z tisku a odjinud. Až 46 % účastníků však neodpovědělo.
Nejspíše mnoho informací neměli vzhledem k „tajemství kurzů“. Nejeden z kurzů jako metodu
používá překvapení. Také můžeme od účastníků slyšet větu jako: „To se nedá popsat. To se
musí zažít!“ (Suchý Martin, 2014).
28
4 Závěr
Práce, kterou držíte v ruce, pojednává o neziskové organizaci Prázdninová škola
Lipnice, která již více než 30 let působí v České republice a každoročně zprostředkuje silné
a hluboké prožitky mnoha lidem, kteří touží po poznání sama sebe, po nevšedních zážitcích
a nových přátelích.
Při vyhledávání zdrojů a relevantních informací jsme se dozvěděli mnoho zajímavého,
z čehož jednoznačně usuzujeme, že Prázdninová škola Lipnice není jen tak ledajakou a nudnou
organizací. Každoročně zde vznikají nové atraktivní projekty a kurzy, které jsou úzce spjaty
s prožitkovou pedagogikou.
Profesionální přístup k celé realizaci dávají zkušení instruktoři, kteří jdou po stopách
průkopníka v oblasti prožitkové pedagogiky Kurta Hahna. Jsou to právě oni, kteří Vám připraví
onen nevšední a hluboký zážitek, jež Vás může zasáhnout na celý život. Prázdninová škola
Lipnice není jen záležitostí letních prázdnin.
Z počátku tomu tak bylo, ovšem postupem času, v závislosti na rozvoji a získávání
prestiže Prázdninové školy, se její působení rozšířilo a v současné době kurzy probíhají po celý
rok.
29
5 Zdroje
5.1 Filmy

Metoda zážitkové pedagogiky [dokumentární film]. Režie RYŠAVÝ, M. Česká
republika, 2013. V digitalizované podobě dostupný prostřednictvím Vimeo z:
http://www.vimeo.com/72724013
5.2 Knihy

ČINČERA, J., 2007. Práce s hrou: pro profesionály. Praha: Grada. ISBN 978-8024719-740.

HANÁKOVÁ, Z., 2009. Magisterská práce Komunikační strategie neziskové
organizace Prázdninová škola Lipnice. Zlín

JIRÁSEK, I., 2013. Allan Gintel: Zážitková pedagogika a výchova v přírodě: cesty
vedou dál. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. ISBN 978-80-244-3359-2

MARTIN, A., 2007. Část první – Teorie: metody a jejich použití. In: Učení zážitkem
a hrou – praktická příručka instruktora. Brno: Computer Press. ISBN 978-80-2511701-9

VYSOKÁ ŠKOLA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU PALESTRA, 2013. Zážitková
pedagogika a možnosti jejího využití při práci s vybranými cílovými skupinami. Praha:
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra. ISBN 978-80-87723-07-4.
5.3 Periodika

South China morning post [online]. 2003, roč. 2003, č. 2 [vid. 15. 11. 2014].

Gymnasion: časopis pro zážitkovou pedagogiku [online]. 2004, roč. 1, [vid. 29. 1.
2015]. ISSN 1214-603X.

Gymnasion: časopis pro zážitkovou pedagogiku [online]. 2006, roč. 3, č. 6 [vid. 29. 1.
2015]. ISSN 1214-603X

Gymnasion: časopis pro zážitkovou pedagogiku. [online]. 2007, roč. 2007, č. 7 [vid. 29.
1. 2015]. ISSN 1214-603X. Dostupné z: http://www.gymnasion.org/sites/default/files/library/g07jaro2007.pdf
30
5.4 Webové stránky
Česká cesta

Česká cesta [online]. [vid. 29. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.ceskacesta.cz/
Česká televize

Česká
televize
[online].
[vid.
30.
1.
2015].
Dostupné
z:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/101237-komuniste-po-valce-skoncovali-sjunakem/
Český svaz ochránců přírody

Český svaz ochránců přírody [online]. [vid. 30. 1. 2015]. Dostupné z:
http://www.csop.cz/
Dictionary

Dictionary
[online].
[vid.
30.
1.
2015].
Dostupné
z:
http://dictionary.reference.com/browse/experience?s=t
DoNitra

DoNitra [online]. [vid. 30. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.donitra.cz
EOE Network

EOE Network [online]. [vid. 30. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.eoe-network.eu/
Gymnasion – Allan Gintel

Gymnasion: Portál pro zážitkovou pedagogiku [online]. [vid. 19. 11. 2014]. Dostupné
z: http://www.gymnasion.org
Hnutí Brontosaurus

Hnutí
Brontosaurus
[online].
[vid.
19.
11.
2014].
Dostupné
http://www.brontosaurus.cz/
Hnutí GO!

Hnutí GO! [online]. [vid. 1. 2. 2015]. Dostupné z: http:// www.hnuti-go.cz
31
z:
Inspiromat Prázdninové školy Lipnice

Inspiromat Prázdninové školy Lipnice [online]. [vid. 1. 2. 2015]. Dostupné z:
http://pslold.psl.cz/projekt-klicovy-rok/tymoveprojekty/tipy.php
Klub českých turistů

Klub
českých
turistů
[online].
[vid.
1.
2015].
2.
Dostupné
z:
http://www.kct.cz/cms/historie-kct
Kurt Hahn

Kurt Hahn [online]. [vid. 1. 2. 2015]. Dostupné http://www.kurthahn.org/
Prázdninová škola Lipnice

Prázdninové škola Lipnice [online]. [vid. 30. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.psl.cz
Prázdninová škola Lipnice (starý web)

Prázdninové
škola
Lipnice
[online].
[vid.
29.
1.
2015].
Dostupné
z:
http://www.pslold.psl.cz
Project Adventure

Project Adventure [online]. [vid. 29. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.pa.org
Quo Vadis?

Quo Vadis? [online]. [vid. 29. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.qvkurz.cz/historie.php
Remix

Remix [online]. [vid. 29. 1. 2015]. Dostupné z: http://remix.nicm.cz/prazdninova-skolalipnice/
Sokol

Sokol [online]. [vid. 29. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.sokol.cz/sokol/
Turcová, I. - Nejdůležitější odborné organizace zabývající se rozvojem aktivit a výchovy
v přírodě ve světě

Nejdůležitější odborné organizace zabývající se rozvojem aktivit a výchovy v přírodě ve
světě
-
prezentace
[online].
[vid.
29.
1.
2015].
Dostupné
z:
http://www.ftvs.cuni.cz/elstudovna/download.php?dir=./obsah/avp/pres&soubor=7._N
ejdulezitejsi_odborne_organizace_zabyvajici_se_rozvojem.pps
32
Urbánek, V. - K některým otázkám trampingu v perspektivě sociologie

K některým otázkám trampingu v perspektivě sociologie [online]. [vid. 29. 1. 2015].
Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/120135576
Zážitková pedagogika na Obchodní akademii v Šumperku

Zážitková pedagogika na Obchodní akademii v Šumperku [online]. [vid. 29. 1. 2015].
Dostupné
z:
https://dspace.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/7536/ondr%C3%A1%C4%8Dkov%C3
%A1_2008_bp.pdf?sequence=1
ZdrSem

ZdrSem [online]. [vid. 30. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.zdrsem.cz
5.5 Ústní sdělení
SUCHÝ, Martin, účastník kurzu Quo Vadis? 2014

(ústní sdělení) [Martin Suchý]. [25. 1. 2015].
33